Těmto zřejmým a do oka bijícím vadám hledělo se v praksi odpomoci tím způsobem, že zařizovaly se souběžné kursy, ve kterých nejstarší asistent s kandidátkami opakoval a do nich "vtloukal" látku profesorem přednesenou. Není se čemu diviti, že vědomosti theoretické, takto rychle nabyté a nedokonale upevněné, porodním babám v praksi brzo vymizejí. Svědectví o tom by mohli dáti úřední lékaři, kteří s porodními babami konají tak zv. úřední dny.

Bylo-li theoretické vzdělání nedostatečné, bylo jím vycvičení praktické tím spíše, neboť v babické škole přišly na jednu kursistku 3-4 porody během kursu. Po tomto nedostatečném výcviku praktickém při několika málo porodech na škole veškerým komfortem vypravené, pod vedením zkušených učitelů, asistentů a školních bab vstoupila porodní bába do života, kde měla zpravidla vše improvisovat, a to po většině za nejnepříznivějších poměrů.

Nauka o péči o kojence, jmenovitě novorozence jest dosud ovšem také pojata do učební osnovy, avšak o tento předmět pro populaci veledůležitý bylo macešsky postaráno. Vyučování dělo se v porodnici, kde se děti ponechávají toliko prvých 8, nejvýše 10 dní života, takže kandidátky babictví neměly příležitosti obeznámiti se s ošetřováním starších kojenců. Pro nesmírný rozsah látky jiné věnováno péči o novorozence v učebnici toliko několik stránek, ve vyučování několik hodin a při zkoušce jen několik otázek. Nauku přednáší profesor porodnictví, který samozřejmě větší váhu klade na porodnictví, pro nedostatek materiálu většinou jen kursovně a theoreticky. To vše ovšem nemohlo vzbuditi u posluchaček zájmu pro věc, nemohlo vzbuditi u nich dojmu, že péče o kojence jest stejně důležitou jako porodnictví, ani přesvědčení, jaký význam má kojenec pro všeobecnost vůbec.

Poslední reforma babictví stala se pod vlivem bakteriologie a pod vlivem učení o sepsi a antisepsi, bakteriologickými výzkumy podepřené. Doba nejnovější jest ovládána naukami národohospodářskými a sociologickými, které určují moderní názor o ceně člověka vůbec a dítěte zvláště. Tyto nejnovější náhledy přímo nutkají, aby byl při nové úpravě vzdělání porodních pomocnic vzat náležitý zřetel též na péči o kojence. Jeť stesk na úbytek porodů všeobecný, všechny kulturní národy jsou tímto úbytkem zachváceny a ohroženy. I náš národ podléhá této kulturní pandemii, která hlodá na nejdůležitějších kořenech jeho bytí. Jsou-li velcí národové naplněni starostmi o budoucnost, pak jest to především pro malý národ, jakým jsme my, přímo katastrofální, když počet zrozených dětí rychlým sestupem klesá lyticky a když křivka tohoto poklesu nabyla vlivem války formy krise. Jestliže většina příčin tohoto poklesu byla již před válkou aspoň v době dohledné neodstranitelna, nutno si přiznati, že se poměry, které podmiňovaly úbytek porodů, válkou a v době válečné ještě zhoršily. Tu nezbývá nic jiného, než aby byl zahájena boj proti zhoubné této nemoci a aby byly zachráněny aspoň ty děti, které se narodily. V některých našich okresech umírá až 40 ze 100 narozených dětí v prvním roce věku. Jednou z prvních a hlavních příčin této ohromující úmrtnosti jest nedostatečná péče o kojence. Obyvatelstvo není dostatečně poučeno o vhodném ošetřování dítěte novorozeného, přirozená výživa je zanedbávána a četné zlozvyky i pověry dokonávají zhoubné toto dílo. Veškerý boj dosavadní, poučování a poradny jsou nedostatečné. Nelze upříti, že hlavní vinu nese na tom stát, a jest nejvýš tragické, že stát sám pracuje proti svému vlastnímu prospěchu.

První a začasté jedinou a skoro vždy nejautoritativnější rádkyní matky jest a zůstává porodní pomocnice. Jak si dosud stát vedl, jenž na sebe převzal povinnost výchovy porodních pomocnic, při jejich vzdělání v péči o kojence? Zprostil se této důležité povinnosti tím způsobem, že výchovu tuto téměř úplně zanedbal. Porodní asistentka, řádně vzdělaná v péči o kojence, bude nejen konati povinnost svou u kojence, jemuž pomohla na svět, nýbrž bude i šiřitelkou pravých zásad hygienické výchovy dítěte a bude nejlacinějším pomocníkem v boji proti úmrtnosti dítěte i proti následkům klesání porodů; porodní asistentka, která jest začasté první rádkyní a pomocnicí ženy toužící po sterilitě, stane se nejúčinnější bojovnicí proti tomuto smýšlení, které ve svých výsledcích má za následek dobrovolnou sebevraždu národa.

Veškeré tyto důvody vedou bez odporu k tomu, že úpravu výchovy porodních asistentek nelze déle odkládati a že nutno ji co nejdříve provésti.

Reforma tato má se pohybovati v těchto směrech:

1. V prvé řadě musí se požadovati, aby si žákyně přinesly do kursu vyšší vědomosti než dosud, a to především za tím účelem, aby se uspořilo času, ztráveného dosud tím, že se jim musí vykládati primitivní pojmy (na př. teploměr), které každému, jenž absolvoval nižší střední školu aneb školu občanskou, jsou samozřejmy. Času takto nabytého bude lze účelněji použíti k prohloubení vědomostí odborných.

2. K řádnému porozumění porodnictví jest třeba, aby porodní asistentky nabyly aspoň znalostí nejdůležitějších partií anatomie a fysiologie ženy a dítěte.

3. Vzhledem k jejich budoucí činnosti nesmí se jim - jako až doposud - nedostávati vědomostí ze zdravotnictví a z nauky o potírání nakažlivých nemocí.

4. Musí znáti nauku občanskou a důležitá pro ně ustanovení zákonná a nařizovací, vztahující se k jejich budoucímu povolání.

5. Jejich vzdělání v péči o kojence musí býti nejen theoreticky ale i prakticky důkladné.

6. Má-li míti vyučování žádoucí úspěch, bude třeba omeziti počet žákyň na číslo odpovídající pedagogickým zásadám a stanoviti hranici stáří, která nemá býti bezdůvodně překročována.

7. Na důkaz skutečných vědomostí bylo by zavésti přijímací zkoušku, při které by se mělo hleděti nejen na rozsah vědomostí, nýbrž i na způsob, jakým vědomosti tyto jsou zpracovány a ztráveny.

Nemůže býti účelem reformy, aby na porodní asistentku byly kladeny požadavky příliš veliké, ideální, neboť není výhodné, aby povstal nový stav porodníků ženského pohlaví, jehož doménou by bylo celé porodnictví. Ideálem musí zůstati, že by se za daných poměrů každý porod, jak normální tak pathologický, měl vlastně konati jen v řádně vybaveném ústavě, a to pod dozorem lékařským a že porodní asistentka jest jen pomocnicí lékařovou. Tím je také zdůvodněn název "porodní asistentka". Ovšem ideál takový, kdy by porody konaly se vesměs v ústavech za vedení lékařského, není aspoň v dohledné době dosažitelný. Jsme mu však přece blíže, než by se na prvý pohled zdálo. Jeť už za nynějších poměrů o chudé a o příslušnice nemocenských pojišťoven (rodinné pojištění), postaráno a budou zajisté v tom směru učiněny kroky další. Již dnes pozorujeme, že porodnice jsou hojněji navštěvovány, také rodičkami vdanými, že všude vzrůstají útulky pro těhotné, že se počet porodů v nemocnicích zvyšuje a že oddělení porodní v sanatoriích se rozmnožují. Z toho důvodu jest si přáti, aby se úpravě vzdělání porodních asistentek nekladla příliš vysoká meta, nýbrž aby zůstala v přiměřených hranicích. Vždyť není vyloučeno, že po uplynutí několika let bude se moci, uzná-li se to za žádoucí, jíti ještě dále.

Zvýšením doby vyučovací a snížení počtu žákyň nastane zajisté snížení počtu absolventek. Pro první čas bude míti toto snížení ráz ozdravovací. Byla totiž až do nedávna jak v Čechách tak na Moravě i ve Slezsku hyperprodukce porodních bab vycházejících ze škol, a dosud jest, v celku vzato, počet těch, jež praksi provozují, poměrně vyšší než v sousedství. Srovnáme-li poměry v těchto zemích s poměry v zemích sousedních, přesvědčíme se, že u nám v době předválečné připadalo na jednu porodní bábu 33, v Bavorsku 47, v Prusku 63, v Sasku 82 porodů za rok. Z toho vysvítá, že klesne-li počet porodních babiček v Čechách, na Moravě a ve Slezsku o 10%, 20%, ba i o 50%, bude tato země míti ještě poměrně více porodních asistentek než v sousedním Sasku a přibližně tolik jako v Prusku. Nelze ovšem popříti, že jsou u nás i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tím spíše na Slovensku a v Podkarpatské Rusi krajiny, kde přes celkový nadbytek poradních bab se řádné pomoci při porodu nedostává, a že tedy i při celkovém nadbytku máme ještě místní nedostatek. Tento nedostatek vznikl však nikoliv z toho, že by byl nedostatek babiček vůbec, nýbrž proto, že jedná se a krajiny s chudým obyvatelstvem, o těžké poměry terénní nebo o řídce obydlené okresy, kde porodní asistentka nenalezne dostatečné výživy.

Naproti tomu bude jen ve prospěch celku, když povšechný nadpočet porodních asistentek se zmenší, neboť poskytne se porodním asistentkám, lepší příležitost k většímu výdělku a tudíž k legální obživě, i možnost věnovati se jen svému povolání a vyvarovati se z nedostatku zaměstnanosti zaměstnání nedovolenému, značícímu vždy překročení mezí vykázané působnosti a konflikt s trestním zákonem. To byla také příčina, proč v r. 1920 byly dočasně zastaveny babické kursy v Čechách a na Moravě.

Porodní asistentka vybavená znalostmi z péče o kojence bude míti širší pole působnosti, bude se moci uplatniti i na poli sociální péče v tomto oboru. Obava, že by porodní asistentky, když by byly vybaveny širšími vědomostmi, spíše podlehly svodu míchati se do lékařské prakse, jest přehnaná. Náklonnost k fušerství jest všeobecná a trvá od pradávna; ani moderní doba se svým velkolepým vývojem přírodních věd a lékařství nedovedla charakteristický tento zjev sprovoditi se světa. Přes to lze očekávati, že osoby vzdělanější budou se méně uchylovati k provozování mastičkářství, a když už, jest konečně méně nebezpečno a škodlivo, bude-li tak činiti porodní asistentka vzdělanější, než provádí-li to nynější bába nevzdělaná.

Byla-li reforma vzdělání porodních asistentek žádoucí již dříve, stala se v novém státě s malým počtem obyvatelstva, s velikou úmrtností kojenců, s poměrně značnou úmrtností všeobecnou a s nízkým počtem porodů nejen nutností, nýbrž přímo požadavkem národního sebezachování.

II.

K § 1. Tento paragraf představuje vymezení pojmu (definici) pomocné prakse porodnické. Porodní pomocnice buď ošetřují samostatně těhotné, rodičky, šestinedělky, novorozence a kojence anebo přisluhují lékaři při jich ošetření; kdy smí porodní asistentka samostatně ošetřovati, jest v tomto paragrafu přesně vymezeno.

§ 2 stanoví podmínky, za kterých ženy jsou oprávněny k pomocné praksi porodnické. Ustanovení ta nejsou v celku nová, nýbrž jsou větším dílem převzata z dosavadních předpisů. K případné námitce, má-li snad název "diplom" býti uchován pouze pro diplomy, jež vydávají vysoké školy absolventům po vykonaných zkouškách, dlužno podotknouti, že dosavadní porodní báby vykonávají babickou praksi právě na základě babického diplomu a že tudíž nezavádí se ani v této věci žádná novinka; ostatně diplomy udílejí se též absolventkám ošetřovatelských škol a není tudíž příčiny, proč by nemohly býti udíleny též porodním asistentkám.

Podmínky oprávnění k pomocné praksi porodnické nebudou vnitrostátní překážkou plnění mezinárodně-smluvních závazků, převzatých zejména úmluvou mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemném připouštění lékařů a porodních babiček k vykonávání prakse, podepsanou ve Varšavě dne 23. září 1922, čís. 133/1926 Sb. z. a n. a ev. i klausulemi obchodních smluv o pohraničním styku se sousedními státy (Rumunskem, Rakouskem, Maďarskem a Německem).

K § 3. Dosavadní porodní báby nabývají těchže práv jako porodní pomocnice nového typu.

K § 4. Otázka nového titulu pro porodní báby byla rozřešena vyvinutou praksí, ježto porodní báby v posledních letech jsou všeobecně již nazývány porodními asistentkami. Jest tudíž ustanovení o novém titulu vlastně toliko potvrzením dosavadního stavu. Zdůvodnění titulu porodní pomocnice (porodní asistentka) dává nám i sám pojem pomocné prakse porodnické, jak jest vymezen v § 1 osnovy. Pomocnou praksí porodnickou podle bodu b) tohoto paragrafu rozumí se asistence lékaři při ošetřování těhotných, rodiček, šestinedělek, novorozenců a kojenců. Považujeme-li tuto část činnosti porodních pomocnic jaksi za konečný ideál, jak již bylo řečeno ve všeobecné části této důvodové zprávy, musíme uznati, že titul porodní pomocnice (asistentka) jest přiléhavý.

K § 5. Předpisy tohoto paragrafu týkají se povinného hlášení o zahájené praksi a změně sídla: jsou to předpisy povahy čistě administrativní ve smyslu dosavadní prakse, na níž nebylo zamýšleno prováděti radikálních změn.

§ 6. Dosavadní instrukce pro porodní báby, vydané pro území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus v r. 1897 (nařízení min. vnitra z 10. září 1897, č. 216 ř. z.) nevyhovují nynějším poměrům. Bude třeba vydati instrukce nové.

Po zavedení sazby volají jak porodní asistentky, tak veřejnost; mají-li býti chráněny zájmy obou stran, třeba vydati sazbu maximální a minimální současně.

V § 7 jsou uvedeny podmínky, za kterých může býti porodním asistentkám odňat diplom a s ním oprávnění k babické praksi. Je to tedy provedení bodu 3. všeobecných zásad stran úpravy pomocné prakse porodnické (viz část všeobecnou).

§ 8 stanoví zásadu, že diplomy, oprávňující k pomocné praksi porodnické, mohou vydávati toliko státní ústavy pro vzdělání a výcvik porodních pomocnic.

K § 9. Vedle rámcových opatření stran způsobu vzdělání a výcviku porodních pomocnic a podmínek pro přijetí do ústavu, předpisů o zkoušce přijímací, výši školních a zkušebních tax, zkouškách prospěchových a zkoušce závěrečné, jest zde stanovena doba kursů na ústavu na 10 měsíců a jest vyslovena zásada, že porodní pomocnice musí se v určité době dostaviti obligatorně do opakovacího kursu.

Podmínky přijímání kandidátek na státní ústavy pro vzdělání a výcvik porodních pomocnic budou stanoveny vládním nařízením také proto, aby v tomto nařízení mohlo býti dbáno zvláštních poměrů Slovenska a Podkarpatské Rusi, vyplývajících jednak z těžkých poměrů terénních a řidšího počtu obyvatelstva, jednak i z té okolnosti, že v dohledné době na tomto území nebude možno ještě počítati s dostatkem kandidátek, které by vykazovaly předběžné vzdělání, jakého bude možno požadovati od kandidátek na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus. Bude tedy třeba ve vládním nařízení, jež na podkladě tohoto zákona bude vydáno, dáti možnost dispense od všeobecné podmínky vyššího předběžného vzdělání školského.

Předpisy tohoto oddílu jsou jasné a nepotřebují vysvětlivek.

Rovněž ustanovení v tomto oddělení uvedená odpovídají obvyklé technice legislativní a netřeba jich blíže vysvětlovati.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v senátě výboru sociálně-politickému a po schválení senátem v poslanecké sněmovně výboru pro veřejné zdravotnictví a sociálně-politickému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 19. května 1927.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

Dr. Tiso v. r.