Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

II. volební období.

4. zasedání.

Tisk 472-472/9.

Přednášíme podnět, jehož uskutečnění snad mohlo by přispěti zdravotní péčí o méně zámožné obyvatelstvo hlavního města Prahy a blízkého okolí, jimž pro léčení jejich chorob jest třeba léčby minerálními vodami, zejména z teplých pramenů Karlovarských, jimž však zaměstnání a nedostatek hmotných prostředků nedovoluje, aby navštívili na několik týdnů vzdálené a drahé lázně. Léčivé vody ohřívané nemají ovšem toho účinku jako teplé vody z původního pramene. Uvažovali jsme o tom, jak obyvatelstvu hlavního města Prahy umožniti, aby mohlo užívati Karlovarské léčby bez ztráty času a bez značnějších nákladů doma. Podle informací, jež jsme si opatřili, lze i ve velikých (hektolitrových), termoforech udržeti teplotu vody tolik hodin, aby bylo lze v takových vhodně upravených nádobách dopraviti léčivou vodu z Karlových Varů v původní teplotě do Prahy.

Provedení představujeme si tak, že by se termoforové nádoby naplnily v Karlových Varech vodou z různých pramenů (Vřídelného, Mlýnského pramene atd.) v pozdních hodinách večerních, kdy v místě pro zdroj léčivé vody není odběru. Nočním vlakem po půlnoci z Karlových Varů odjíždějícím lze dopravovati pravidelně zásilky tak, že dojdou do Prahy o šesté hodině ranní na Masarykovo nádraží.

V blízkých Vrchlického sadech možno krátce na to posloužiti nemocným z Prahy i z okolí podle předpisů lékařských a za dozoru lékaře léčivou ne ohřívanou vodou, zachovanou v původní teplotě. Domnívám se, že jest zejména na sociální pojišťovně, aby bez značných nákladů uskutečnění této myšlénky svým pražským, léčení potřebným pojištěncům prospěla. Jsme přesvědčeni, že i obec hlavního města Prahy jako držitelka sadů přispěla by k provedení věci tím, že by jednak svolila k tomu, aby v sadech byla zřízena potřebná zařízení, po případě časem i kryté kolonády. Občané, kteří nejsou členy sociálních pojišťoven, mohli by ovšem stejně použíti výhody tohoto léčení za příslušný poplatek. Třeba ještě zdůrazniti, že nemocným bude takto umožněno, aby po provedené léčbě nerušeně odebrali se za svým denním zaměstnáním.

Nepochybujeme o tom, že vládě podaří se přiměti obec Karlových Varů k tomu, aby v zájmu obecného blaha a zdravotní péče o nemajetné obyvatelstvo hlavního města Prahy nadbytkem přírodních léčivých pramenů přispěla trpícím.

Tážeme se pánů ministrů sociální péče a veřejného zdravotnictví, zda hodlají v dohodě se sociální pojišťovnou a hlavním městem Prahou návrh tento uskutečniti a přispěti tak k tomu, aby i méně zámožnému obyvatelstvu hlavního města Prahy a okolí umožněno bylo léčiti se v Praze léčivými teplými minerálními vodami, dopravovanými v původní teplotě pravidelně z Karlových Varů do Prahy.

V Praze, dne 1. června 1927.

Klofáč, Plamínková, Pichl, Klečák, Wagner, Šťastný, Pánek, Hubka, dr Veselý, Reichstädterová.

Tisk 472/1.

Po řadě menších katastrof, způsobených výbuchem, jimž vždy za oběť padly jen jednotlivé osoby, došlo počátkem měsíce května t. r. v obci Němčičkách u Mikulovic na Moravě ke strašlivému neštěstí. Pět hochů páslo svěřený dobytek. Náhle byli vesničtí obyvatelé polekáni strašlivým zarachocením. Spěchali ihned k pastvišti. Tam naskytla se jim hrůzná podívaná. Mrtvoly chlapců byly k nepoznání zohaveny, údy ležely v širém okruhu kolem místa výbuchu. Čtyři chlapci a to 14ti letý František Kučera, 12ti letý Josef Ambrosek a 14ti letý František Pokorný, všichni tři z Němčiček, jakož i 15ti letý František Střecha z Horních Dunajovic byli v pravém slova smyslu roztrháni na kusy a na místě usmrceni. Těla nešťastníků, která byla silně popálena, vykazovala strašlivá poranění. Patnáctiletý Jan Popelka z Němčiček jevil ještě slabé známky života. Měl jednu nohu úplně utrženu a druhá visela jen na kousku kůže. Brzy na to chlapec skonal. Jedna kráva byla strašlivou ranou střepiny rovněž usmrcena a dalších 10 kusů stáda bylo tak poraněno, že musely býti ihned poraženy.

Chlapci našli zabloudilé výbušné těleso, které, když si s ním pohrávali, vybuchlo.

Vina na neštěstí připisuje se vojenské správě. Před nedávnem konáno bylo na zmíněné pastvině vojenské cvičení s vrhači min, a tu asi mina, která nevybuchla, tam zůstala.

Při debatě, která se na podzim roku 1926 konala o naléhavé interpelací senátorů H. Jokla, dr K. Hellera a soudr., prohlásil pan ministr:

>Neváhám pány ubezpečiti, že se vojenská správa snaží z každé nehody přísným vyšetřováním sbírati zkušenosti, jaká další bezpečnostní opatření by bylo učiniti, aby se dalším nehodám zabránilo. Jest přece pánům známo, že se, pokud jde o náležitý pořádek, z každé nepřesnosti nebo nedbalosti ve službě vyvozují nejpřísnější důsledky a že se nebraly žádné ohledy, a tak tomu bude také nadále.<

Tážeme se pana ministra:

Jaká opatření byla učiněna po debatě o naléhavém dotazu, aby znemožněny byly jakékoli katastrofy výbuchem?

Jakého druhu byl zabloudilý náboj, v Němčičkách nalezený?

Budou všichni důstojníci, kteří s ostrými náboji konali na tomto místě cvičení a jimž možno přičítati trestuhodnou nedbalost, vzati k zodpovědnosti?

V Praze, dne 8. června 1927.

dr Heller, Beutel, Stark, Polach, Reyzl, Koutný, Toužil, dr Houser, Bodnár.

Nach einer Anzahl kleinerer Explosionskatastrophen, der stets nur einzelne Personen zum Opfer fielen, hat sich Anfangs Mai ds. J. in der Gemeinde Klein-Nimtschitz bei Niklowitz in Mähren, ein furchtbares Unglück zugetragen. Fünf Knaben weideten anvertrautes Vieh. Plötzlich wurden die Dorfbewohner durch einen Furchtbaren Knall aufgeschreckt. Sie eilten sofort zur Viehweide. Dort bot sich ihnen ein fürchterlicher Anblick. Die Leichen der Knaben waren bis zur Unkenntlichkeit verstümmelt, die Gliedmassen lagen in weitem Umkreis um die Explosionsstätte. Vier Knaben, und zwar der 14jährige Franz Kučera, der 12jährige Josef Ambrosek und der 14jährige Franz Pokorný, alle drei aus Klein-Niemtschitz, sowie der 15jährige Franz Střecha aus Ober-Daunowitz würden im wahrsten Sinne des Wortes in Stücke zerrissen und auf der Stelle getötet. Die Körper der Verunglückten die stark verbrannt waren, wiesen furchtbare Verletzungen auf. Der 15jährige Johann Popelka aus Nimtschitz gab noch ein schwaches Lebenszeichen von sich. Er hatte ein Bein vollständig weggerissen und das andere hing nur an einem Hautfetzen. Bald darauf verschied der Knabe. Eine Kuh wurde durch den schrecklichen Sprengschlag gleichfalls getötet und weitere zehn Stück der Herde wurden so verletzt, dass sie sofort geschlachtet werden mussten.

Die Knaben hatten einen blindgegangenen Explosionskörper gefunden, der im Spiel explodierte.

Die Schuld an dem Unglück wird der Militärverwaltung zugeschoben. Vor nicht langer Zeit, fand auf der erwähnten Weide eine militärische Uebung mit Minenwerfern statt, und da dürfte die Mine, die nicht zur Explosion gelangte, zurückgeblieben sein.

Gelegentlich der im Herbste 1926 abgeführten Debatfe über die dringliche Anfrage der Senatoren Hans Jokl, Dr. Karl Heller und Genossen erklärte der Herr Minister:

>Ich zögere nicht, die Herren zu versichern, dass die Militärverwaltung trachtet, aus jedem Unglück durch eine strenge Untersuchung die Erfahrungen zu sammeln, welche weiteren Sicherheitsmassnahmen zu treffen wären, um weitere Unglücksfälle zu verhüten. Den Herren ist doch bekannt, dass insoweit es sich um eine gebührende Ordnung handelt, aus jeder Ungenauigkeit oder Nachlässigkeit im Dienste die strengsten Konsequenzen gezogen werden und keinerlei Rücksichten genommen wurden, und so wird es auch weiterhin sein.<

Wir fragen den Herrn Minister:

Welche Anordnungen wurden nach der Debatte über die dringliche Anfrage getroffen, um Explosionskatastrophen jeder Art unmöglich zu machen?

Welcher Art war der in Nimtschitz aufgefundene Blindgänger?

Werden alle Offiziere, welche mit scharfer Mumition Uibungen auf diesem Platze abhielten und ihnen sträfliche Nachlässigkeit zur Last gelegt werden kann, zur Verantworfung gezogen?

Prag, am 8. Juni 1927.

Dr. Heller, Beutel, Stark, Polach, Reyzl, Koutný, Toužil, Dr. Houser, Bodnár.

Tisk 472/2.

Zákon z května 1926, č. 87 stanoví, že obyvatelé určitých chudých krajin mají právo vésti podomní obchod v celém státě, ba dokonce v takových obcích, kde podomní obchod jest zakázán.

Zdá se však, že četnictvo v té příčině není přesně poučeno, neboť stalo se opětně, že četníci takovéto podomní obchodníky vykázali z krajin a obcí, kde pro ně tato výhoda platí, a těmto chudým lidem hrozili odvedením. Obzvláště v politickém okresu novojičínském stalo se tak opětovně. Zde propůjčují se četníci přímo za biřiče usedlých obchodníků.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten naříditi, aby se četníkům dostalo přesné znalosti zákona shora zmíněného, aby se jím spravovali a zdrželi se vůbec všeho útisku a šikanování podomních obchodníků?

V Praze, dne 8. června 1927.

dr Heller, Beutel, Stark, Reyzl, Niessner, Toužil, dr Houser, Koutný, Bodnár.

Das Gesetz vom Mai 1926, Nr. 87 bestimmt, dass den Bowohnern bestimmter armer Gegenden das Recht zusteht, den Hausierhandel im ganzen Staate, ja sogar in solchen Gemeinden, wo der Hausierhandel verböten ist, ausüben zu dürfen.

Nun scheint jedoch die Gendarmerie diesbezüglich ungenau unterrichtet zu sein, denn es ist wiederholt vorgekommen, dass Gendarmen solche Hausierer aus begünstigten Gegenden, aus Gemeinden hinausgewiesen und diese armen Leute mit dem Abführen bedroht haben. Insbesondere im politischen Bezirke Neu-Titschein, hat sich dies wiederholt ereignet. Hier geben sich die Gendarmen direkt zum Büttel der sesshaften Kaufleute her.

Wir fragen den Herrn Minister:

Ist er geneigt, Anordnungen zu treffen, dass die Gendarmen von dem Eingangs erwähnten Gesetze genaue Kenntnis erhalten, sich an dieses halten und sich überhaupt aller Quälereien und Schikanen der Hausierer enthalten?

Prag, am 8. Juni 1927.

Dr. Heller, Beutel, Stark, Reyzl, Niessner, Toužil, Dr. Houser, Koutný, Bodnár.

Tisk 472/3.

Jízdním řádem, který dne 15. května t. r. vstoupil v platnost, provedena byla také změna doby odjezdu vlaku č. 4728 na trati Horní Benešov − Opava. Dříve odjížděl tento dělnický a výletní

vlak z Horního Benešova ve 20.17 hod. a měli četní dělnicí, pracujíci v průmyslovém území a bydlící v krajině u Horního Benešova, v Opavě brzké spojení do Svinova.

Nyní odjíždí vlak č. 4728 jíž v 19.27 hod. z Horního Benešova, dělníci musí tudíž 1 hodinu 15 minut čekati v Opavě na spojení a v nádražní restauraci utráceti své peníze. Poněvadž není žádného patrného důvodu pro dřívější odjezd vlaku, zdá se, že se to stalo jen k vůli nádražnímu restauratérovi.

V tomto opatření obsaženo jest však těžké poškození dělnictva, z kteréhožto důvodu se tážeme pana ministra:

Jest ochoten zrušiti tuto změnu jízdního řádu a ponechati u tohoto vlaku dřívější doby odjezdu?

V Praze, dne 8. června 1927.

dr Heller, Beutel, Stark, Reyzl, Niessner, Toužil, dr Houser, Koutný, Bodnár.

Mit dem am 15. Mai 1. J. in. Kraft getretenen Fahrplan, wurde auch eine Verschiebung der Abfahrszeit beim Zuge Nr. 4728 auf der Strecke Benisch−Troppau vorgenommen. Früher ging dieser Arbeiter- und Ausflüglerzug von Benisch um 20.17 Uhr ab und hatten die zahlreichen im Industriegebiet erbeitenden, im Benischer Gebiet wohnenden Arbeiter in Troppau baldigen Anschluss nach Schönbrunn.

Nunmehr geht der Zug 4728 bereits um 19.27 Uhr von Benisch ab, es müssen daher die Arbeiter 1 Stunde 15 Minuten in Troppau auf Anschluss warten und im Bahnhofsrestaurant ihr Geld verzehren. Da kein Grund für die Früherlegung des Zuges ersichtlich ist, hat es den Anschein, dass nur dem Bahnhofsrestaurateur dies zu Liebe geschehen ist.

In dieser Massnahme liegt aber eine schwere Benachteiligung der Arbeiterschaft, wesshalb wir an den Herrn Minister die Anfrage stellen:

Ist er geneigt, diese Fahrplanänderung aufzuheben und bei diesem Zuge die früheren Abfahrzeiten zu lassen?

Prag, am 8. Juni 1927.

Dr. Heller, Beutel, Stark, Reyzl, Niessner, Touzil, Dr. Houser, Koutný, Bodnár.

Tisk 472/4.

Opětovně udály se v poslední době případy, že vojíni, kteří nastoupili v plném zdraví, během vojenské služby, často následkem této služby, těžce onemocněli a proti všem předpisům nebyli léčeni, nýbrž zcela jednoduše ještě těžce nemocní z vojenské služby zkrátka byli propuštění. Obzvláště křiklavý případ spatřujeme v osudu, v neslýchaném zacházení s vojínem Bedřichem Knoblochem u 37. p. pl. v Levoči (Slovensko), který následkem vojenské služby onemocněl, nyní bytem v Ústí n. L.

Týž nastoupil dne 1. října 1925 v plném zdraví a měl býti dne 1. dubna 1927 propuštěn z vojenské služby. Dne 28. února 1927 onemocněl však těžce horečnatým revmatismem, který si přivodil svou službou. Onemocnění spojeno bylo s obrnou údů. Knobloch měl býti ke svému uzdravení poslán do Píšťan. To se však nestalo, nýbrž byl zkrátka, poněvadž jeho vojenská služební doba vypršela, poslán domů. Svěží a zdráv nastoupil před 18 měsíci, a jako stařec, o berlích belhaje, těžce nemocen, obraz bídy, vrátil se zpět do civilního života.

Ale rodičové jeho jsou chudí dělníci, kteří se sami sotva mohou uživiti, natož aby mohli nésti útraty léčení syna, jenž u vojska onemocněl. Propuštění vojína Knoblocha odporuje všem ustanovením zákona a předpisů, dle nichž onemocnělý vojín smí býti z vojenské služby propuštěn teprve tehdy, když se buď uzdraví nebo když léčení jeví se vyloučeným, když takový muž jest trvale invalidním.

Poslední se na jmenovaného nehodí, smí tudíž z vojenské služby býti propuštěn jen zdráv.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten naříditi, aby vojín Knobloch ihned zase byl přijat do některého vojenského léčebného ústavu a propuštěn teprve, až bude uzdraven?

Jest ochoten všechny vojenské oddíly a léčebné ústavy upozorniti na to, že žádný voják nesmí býti propuštěn nemocný, že v případě invalidity propuštění nastati smí teprve tehdy, až to vojenská komise zjistí a až důchod jest určen?

V Praze, dne 8. června 1927.

Bodnár, Koutný, dr Houser, Toužil, Polach, Niessner, dr Heller, Stark, Reyzl.

Wiederholt haben sich in der letzten Zeit Fälle creignet, dass Soldaten, die kerngesund eingerückt sind, während des Militärdienstes, oft infolge desselben, schwer erkrankten und entgegen allen Vorschriften nicht geheilt, sondern ganz einfach noch im schwerkranken Zustande aus dem Militärdienste kurzerhand entlassen wurden. Ein besonders krasser Fall liegt in dem Schicksal, der unerhörten Behandlung des infolge des Militärdienstes erkrankten Soldaten Friedrich Knobloch, beim 37. I. R. in Levoca (Slowakei), dienend, derzeit wohnhaft in Aussig.

Dieser rückte am 1. Oktober 1925 kerngesund ein und sollte am 1. April 1927 aus dem Militärdienste entlassen werden. Am 28. Feber 1927 erkrankte er aber schwer an fieberhaften Rheumatismus, den er sich durch seinen Dienst zugezogen hatte. Die Erkrankung war mit einer Lähmung der Gliedmassen verbunden. Knobloch sollte zur Herstellung seiner Gesundheit nach Pystian geschickt werden. Das geschah aber nicht, sondern er wurde kurzerhand, da seine Militärdienstzeit vollendet war, nachhause geschickt. Frisch und gesund war er vor 18 Monaten eingerückt und als Greis, auf Krücken humpelnd, schwer krank, ein Bild des Jammers, kehrte er in das Zivilleben zurück.

Nun sind die Eltern des Betreffenden arme Arbeitsleute, die sich kaum selbst erhalten können, geschweige denn, die Kosten einer Heilbehandlung des beim Militär erkrankten Sohnes tragen zu können. Die Entlassung des Soldaten Knobloch widerspricht allen gesetzlichen Bestimmungen und Vorschriften, wonach der erkrankte Soldat aus dem Militärdienste erst dann entlassen werden darf, wenn er entweder wieder hergestellt oder eine Heilung ausgeschlossen erscheint, der Mann dauernd invalid ist.

Das letztere trifft auf den Genannten nicht zu, er darf daher aus dem Militärdienst nur gesund entlassen werden.

Wir fragen den Herrn Minister:

Ist er geneigt anzuordnen, dass der Soldat Knobloch sofort wieder in einer militärischen Heilanstalt aufgenommen und erst entlassen wird bis er geheilt ist?

Ist ergeneigt alle Truppenkörper und Heilanstalten aufmerksam zu machen, dass kein Soldat krank entlassen werden darf, dass im Falle der Invalidität die Entlassung erst dann erfolgen darf, bis dies von einer ärztlichen Kommission festgestellt und die Rente bestimmt ist?

Prag, am 8. Juni 1927.

Bodnár, Koutný, Dr. Houser, Toužil, Polach, Niessner, Dr. Heller, Stark, Reyzl.

Tisk 472/5.

Páni ministri!

Podľa živnostenského zákona prednostenstvo živnostenského spoločenstva prijíma a prepúšťa pomocný personál spoločenstva, prirodzene so zreteľom na ustanovenia, po prípade na ujednania, týkajúce sa jednotlivých služebných odvetví. K vykonávaniu prác kancelárskych možno prijímať len spoľahlivých jednotlivcov odborne i všeobecne vzdelaných.

Znalosť štátneho jazyka nie je tedy podľa živnostenského zákona, ani podľa vzorného štatutu ministerského, na základe zákona vydaného, požiadavkom.

Okresné živnostenské spoločenstvo v Kráľ. Chlumci vypísalo na tajomnícke miesto v prvej polovici januára t. r. súbeh, a po vypršaní súbehu počiatkom februára vykonalo voľbu; tajomníkom zvolilo jedného odvekého obyvateľa z Kráľ. Chlumca, ktorý slovenského jazyka neovládze.

Okresný úrad v Kráľ. Chlumci, zasahujúc do autonomných práv živnostenského spoločenstva, počiatkom marca vyzval na základe tejto voľby predsedu živnostenského spoločenstva, aby pod následky disciplinárneho trestu dal do troch dní zvoliť tajomníka iného. Prednostenstvo na zákonitom podklade vyššie uvedenom tejto výzve nevyhovelo, avšak od tejto doby okresné náčelníctvo - zase bez zákonitého podkladu, − vracalo rad po rad všetky maďarské podania.

Proti tomuto bezzákonnému jednaniu okresného úradu podalo živnostenské spoločenstvo odvolanie k županátu v Košiciach v lehote zákonitej, stanovenej v článku 96., bod 2. jazykového nariadenia.

Na odvolanie, podané proti omedzovaniu používania jazyka maďarského, uložil županát košický výmerom zo dňa 10. mája 1927, čís. 4019/1927 okresnému spoločenstvu žívnostenskému, aby vo smysle rozhodnutia živnostenského inštruktorátu v Bratislave zo dňa 10. februára 1927, čís. 27 najneskoršie do tridsat dní prijalo ku konaniu kancelárskych prác jednotlivca, ktorý štátny jazyk ovláda. O oprávnenom používaní jazyka menšiny neobsahuje výmer nič. Inštruktorát živnostenských spoločenstiev požaduje od živnostenských spoločenstiev podania v jazyku štátnom z toho dóvodu, lebo nemá dosť pomocných síl k vykonaniu prekladov.

V obvode okresného súdu v Kráľ. Chlumci podľa sčítania ľudu v r. 1927 činí obyvateľstvo jazyka maďarského 93,08% celého obyvateľstva a tedy podľa článkov 16, 37, 70 a 93 sú všetky úrady a správy povinné pojednávať v jazyku maďarskom a vybavenia vydávať po maďarsky, ak podania boly učinené v jazyku maďarskom. Podľa schváleného štatutu okresného živnostenského spoločenstva je jednacím jazykom jazyk maďarský.

Ač tedy zákon ústavný, zákon jazykový a prevádzajúce nariadenie k nemu vydané zaisťujú právo jazykové tunajším národným menšinám, zabraňuje voľnému používaniu jazyka okresný úrad v Kráľ. Chlumci svojim jednoduchým opatrením.

Košický županát však sťažnost, rešp. odvolanie proti jazykovej krivde in merito vôbec nevybavil, ale len forsiruje u tajomníka znalosť jazyka slovenského oproti jazykovému zákonu.