Po tom, čo sme predniesli, tážeme sa pána ministra vnútra:

Či ste ochotní uložiť župnému úradu v Košiciach, aby jemu podané a tam pod čís. 4019/1927 protokolované podanie vybavil in merito, a či ste ochotní zakázať okresnému úradu v Kráľ. Chlumci dalšie postihovacie kroky až do meritorného vybavenia sťažnosti?

Ďalej tážeme sa pána ministra priemyslu, obchodu a živností:

Či ste ochotní uložiť živnostenskému inštruktorátu, pridelenému ministerstvu v Bratislave, aby ihneď odvolal svoje nariadenie z 10. februára 1927, čís. 27 L., ktoré uráža práva menšín?

Či ste ochotní postarať sa, aby k inštruktorátu v Bratislave menovaný bol vedúci úradník, ktorý rozumie tiež jazykom menšinovým?

V Prahe, dňa 14. júna 1927.

Richter, K. Friedrich, dr Brunar, dr Francisey, Oberleithner, Hartl, Hütter, dr Jesser, Teschner, Fahrner.

Miniszter Urak!

Az ipartörvény szerint az ipartársulat elöljárosága fogadja fel és bocsátja el az ipartársulat segédszemélyzetét, természetesen az egyes szolgálati ágakra vonatkozó rendelkezések, estleg megállapodások figyelembe vétele mellett. Az irodai teendök végzésére esak megbizható, általános müveltségü és kellöen szakképzett egyéneket lehet alkalmazni.

Tehát az ipartörvény valamint az annak alapján kiadótt miniszteri alapszabályminta szerint az államnyelv tudása nem kellék.

A királynelmeci járási ipartársulat titkári állására pályázatot irt ki f. évi január hó elsö felében és a pályázat lejárta után február elején megejtette a választást is titkárjául választva egy kárályhelmeci öslakost, aki a szlovák nyelvet nem birja.

A királyhelmeci járási hivatal márcíus hó elején beleavatkozva az ipartársulat autonom jogaiba, a választásból kifolyólag utasitotta az igartársulat elaökét, hogy különbeni fegyelmí büntetés terhe alatt három napon belül választasson más titkárt. Az elöljároság ezen, utasitásnak a főnt kifejtett tőrvenyes alapon nem tett eleget, ezen idótöl kezdve azonban a járási fönőkség − viszont mínden törvenyes alap nélkűl − egymás utás visszaadta a magyar nyelvü beadványokat.

A járási hivatalnak ezen törvénytelen intézkedése ellen az ipariársulat a kassai zsupaáátushoz felebbezést nyujtott be, a nyelvrendelet 96. cikkének 2. pontjában meghatározott törvényes határidőben.

A kassai zsupanátus a magyar nyelv használatának korlátozása ellen beadott felebbezésnek 1927. május 10-én kelt 4019/1927 pres. számu végzésévei utásitotta a királyhelmeci járási ipartársuiatot, hogy a pozsonyi ipari instruktorátüs 1927 február 10-én kelt 27. számu határozata értelmében legkésöbb harminc napon belül oly egyént alkalmazzon az irodai teendők ellátására, aki az állám nyelvet birja. A kisehbségí nyelv jogos használata iránt pedig e végzés nem intézkedik. Az ipartársulatok instruktorátusa azért kőveteli az ipartársulatoktól az államnyelvü beadványokat, mert nem áll elég segéderö a rendelkezésükre a forditások elvégzésére.

A királyhelmeci járásbirosági kerületben az 1921. évben megejtett népszámlalás szerint is az összlakosság 93.03 százalékban magyar nyelvü s igy az 1926 évi nyelvrendelet 16., 37., 70. és 93. cikkei szerint az összes hivatalok és hatóságok magyar nyelven kötelesek tárgyalni és az intézkedéseiket magyar nyelven kiadni, ha a beadványok magyar nyelven lettek benyujtva. A királyhelmeci járási ipartársülat jováhagyott alapszabályai szerint pedig a hivataloskodás nyelve a magyar.

Igy bár az alkotmánytörvény és a rtyelvtörvény valamint az utóbbinak végrehajtási utasitása az itt élö nemzeti kisebbségek szabad nyélvhásználati jogát biztositják, a szabad nyelvhasználat jogát a királyhelmeci járási hívatal egyszerü intézkedésével megakadályozza.

A kassai zsupanátus pedig a nyelvi sérelem ellen beadott panaszt, ílletöleg felebbezést érdemben egyáltalában nem intézte el, lianem csak a titkár szlovák nyelvtudását forszirozza a nyelvtörcény ellenére.

Ezek elörebocsátása után kérdezzük a Beiügyminiszter urat:

hajlandó-e a kassai zsupáni hivatalt utasitani, hogy a hozzá beadott és ott 4019/1927. pres. szám alatt iktatott felebbezést érdemben intézze el és hajlandó-e annak érdemleges elintézéséig a kírályhelmeci járási hivatalt további megtorló lépésektöl eltiltani?

Kérdezzük továbbá a kereskedelem és iparügyi Miniszter urat:

hajlandó-e a pozsonyi miniszteriumhoz beosztott ipartársulatok instruktorátusát utasitaní, hogy a kisebbségi jogok megsért,ésevel kiadott 1927. évi február 10-én kelt 27. L. számu rendeletét azonnal vonja víssza?

hajlandó-e inlézkedni, hogy a pozsonyi instruktorátusshoz a kisebbségi nyelveket is értö vezetö hivatalnok neveztessék ki?

Prága, 1927. junius 14.

Richter, K. Friedrich, Dr. Brunar, Dr. Franciscy, Oberleithner, Hartl, Hütter, Dr. Jesser, Teschner.

Tisk 472/6.

Ve Věstníku ministerstva Národní obrany, č. 92 str. 938., resp. č. 94 str. 951 ze dne 9. října 1920 uveřejněno bylo, že Emil Kostial dán jest jako justiční kapitán do výslužby. Tomuto byly také do konce července 1924 pensijní požitky správně vypláceny. Na jaře r. 1924 byl týž náhle určen k superarbitraci a tam uznán způsobilým ke službě. Místo aby nyní byl převzat do činné služby, oč několikráte žádal, byla mu jednoduše pense zastavena a on o tom vyrozuměn výměrem ministerstva ze dne 13. června 1924, č. 2340/34. Rekurs proti tomu zůstal bez výsledku a jmenovaný podal konečně dne 20. listopadu 1926 znovu žádost o vyplácení své pense, právoplatně přiznané, na niž však neobdržel odpovědí.

Toto jednání značí krutou zvůli vůči člověku, jenž ničeho se nedopustil, nýbrž naopak rád by byl nastoupil do činné služby Československa (jeho kolegové jsou dnes již plukovníky).

Tážeme se tudíž pana ministra:

Jest ochoten

1. buď jmenovanému zase poukázati pensi, která mu přísluší a na kterou by přece také dle římské úmluvy měl nárok,

2. anebo převzíti jej jako justičního kapitána do činné služby?

V Praze, dne 14. června 1927.

Oberleithner, Hütter, Hartl, dr Heller, Polach, Jarolim, Beutel, Niessner, Stark, Reyzl, dr Brunar.

Im Verordnungsblatte des Ministeriums für Landesverteidigung Nr. 92, Seite 938, bezw. Nr. 94, Seite 951 vom 9. 10. 1920 wurde Emil Kostiai als justiční kapitán in den Ruhestand versetzt, publiziert. Demselben wurden auch bis Ende Juli 1924 die Pensionsgebühren richtig angewiesen. Im Frühjahre 1924 wurde derselbe plötzlich zur Superarbitrierung bestimmt und daselbst für diensttauglich erkannt. Statt nun denselben in den aktiven Dienst zu übernehmen, worum er mehrtnals angesucht hatte, wurde ihm einfach die Pension eingestellt und er hievon mit dem Bescheide des Ministeriums vom 13. VI. 1924, Zahl 2340/34 verständigt. Ein Rekurs hiegegen blieb erfolglos und brachte der Genannte schliesslich am 20. XI. 1926 neuerlich das Gesuch um Auszahlung seiner rechtskräftig zugesprochenen Pension ein, worauf er aber keine Antwort erhielt.

Dieses Vorgehen bedeutet eine grausame Willkür gegen einen Mann, der nicht das geringste verbrochen hat, sondern im Gegenteile gerne in den aktiven Dienst der Čechoslovakei eingetreten väre (seine Kollegen sind heute schon Oberste).

Es wird daher an den Herrn Minister die Anfrage gestellt:

Ist derselbe bereit dem Genannten

1. Entweder die ihm gebührende Pension auf welche er jä auch nach dem römischen Vertrage Anspruch hätte, wieder anzuweisen oder

2. denselben in den aktiven Dienst als justiční kapitän zu übeinehmen?

Prag, am 14. Juni 1927.

Oberleithner, Hütter, Hartl, Dr. Heller, Polach, Jarolim, Beutel, Niessner, Stark, Reyzl, Dr. Brunar.

Tisk 472/7.

V pohraniční stanici Hrádku nad Nisou trati Zittau-Liberec německých říšských drah rozvíjí se nadmíru čilý pohraniční ruch, jejž podporovati jest také v hospodářském zájmu tamního obyvatelstva. Není zajisté přehnáno, odhaduje-li se německý podíl na tomto ruchu 90−95%. Za těchto okolností bylo by jen spravedlivo, kdyby se také v Hrádku nad Nisou, tak jako jinde, jízdní řády československých drah vyvěšovaly v česko-německém vydání. V tomto smyslu bylo také zakročeno u ředitelství drah v Hradci Králové a Praha-Jih, avšak bezvýsledně.

Podepsaní táží se tudíž v zájmu cizineckého ruchu, který z hospodářských důvodů dlužno podporovati:

Jest pan ministr ochoten přiměti československá ředitelství drah k tomu, aby v německých jazykových územích, obzvláště v dotyčných pohraničních stanicích byly vyvěšovány jen oboujazyčné jízdní řády?

V Praze, dne 30. června 1927.

Friedrich, Teschner, Hütter, dr Heller, Niessner, Fahrner, dr Brunar, Polach, Reyzl, Jarolim, Beutel.

In der Grenzstation Grottan der Streeke Zittau-Reichenberg der deutschen Reichsbahnen wickelt sich ein überaus reger grenzverkehr ab, dessen Förderung auch im wirtschaftlichen Interesse der dortigen Bevölkerung gelegen ist. Es ist gewiss nicht zu hoch gegriffen, wenn der deutsche Anteil an diesem Verkehr mit 90-95% geschätzt wird. Unter diesen Umständen wäre es nichts mehr als billig, wenn auch in Grottau wie anderwärts die Fahrpläne der čechoslovakischen Bahnen in der čechisch-deutschen Ausgabe ausgehängt würden. In diesem Sinne ist auch bei den Eisenbahndirektionen Königgrätz und Prag-Nord eingeschritten worden, jedoch ohne Erfolg.

Die Unterzeichneten stellen daher im Interesse des aus wirtschaftlichen Gründen zu fördernden Fremdenverkehres die Anfrage:

Ist der Herr Eisenbahnminister bereit, die cechoslowakischen Eisenbahndirektionen zu verhalhalten, dass in den deutschen Sprachgebieten, insbesonders in den betreffenden Grenzstationen, nur gemischtsprachige Fahrpläne angebracht werden?

Prag, am 30. Juni 1927.

Friedrich, Teschner, Hütter, Dr. Heller, Niessner, Fahrner, Dr. Brunar, Polach, Reyzl, Jarolim, Beutel.

Tisk 472/8.

Železniční dopravní úřad v Chebu žádá, aby německe obecné školy, ktere se chtějí dožadovati slev jízdného, jež příslušejí podle zákona dětem při školních výletech, za všech okolností dotyčné přihlášky k uplatňování tohoto snížení sepisovaly v jazyce českém; úřad dovolává se pří tom bodu III předmluvy k osobnímu tarifu II, jenž zní:

>Legitimace jakéhokoli druhu, které mají býti podkladem pro poskytnutí sníženého tarifu jízdného, musí vždy býti sepsány a vyplněny v jazyce státním<.

Toto opatření odporuje ustanovením jazykového zákona a jazykového nařízení. Jest zajisté především ojedinělým zjevem, že se do předmluvy k osobnímu tarifu podloudným způsobem vpraví změny zákonných ustanovení jazykových, i jest také jasně patrno, že se v citované předmluvě - patrně aby se došlo kýženého cíle prolomení jazykového zákona - zaměňují pojmy >legitimace< a >přihláška<. Přihláška k uplatňování zákonem poskytnutého práva nepodléhá libovolnému ustanovení železniční správy. Takováto přihláška podléhá jako každé jiné jednání státního občana jazykovému zákonu, a dle tohoto jazykového zákona jest každý státní občan v okrese, kde jest více než 20% obyvatelstva Němců, oprávněn podati přihlášku na uplatnění slevy jízdného v jazyce německém. Legitimaci na slevu jízdného, která se na základě této přihlášky vystaví, má potom železniční orgán sepsati zase dle ustanovení jazykového zákona, to jest v okresech s více než 20%ní menšinou také v jazyce menšiny.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra:

Jest ochoten

1. zrušiti bod 3 předmluvy k osobnímu tarifu II, a

2. na místě toho upraviti jedině otázku, jak mají železniční úřady vyřizovati přihlášky uchazečů o slevu jízdného a jak dlužno vystavovati dotyčné legitimace?

V Praze, dne 24. června 1927.

dr Brunar, Hartl, Oberleithner, Hütter, Niessner, Polach, dr Heller, Jokl, Stark, Reyzl

Das Bahnbetriebsamt Eger verlangt, dass deutsche Volksschulen, welche zu Schulfiusflügen die den Kindern gesetzlich zustehenden Fahrpreisermässigungen in Anspruch nehmen wollen, die bezüglichen Anmeldungen zur Geltendmachung dieser Ermässigung unter allen Umständen in čechischer Sprache zu verfassen haben; das Amt beruft sich hiebei auf den Punkt III des Vorwortes zum Personentarife II, welcher lautet:

>Legitimationen jeglicher Art, die eine Grundlage für die Gewährung einer Tarifermässigung des Fahrpreises sein sollen, müssen immer in der Staatssprache abgefasst und ausgefüllt sein.< Diese Verfügung steht im Widerspruche mit

den Bestimmungen des Sprachengesetzes und der Sprachenverordnung. Es ist wohl vor allem einzig darstehend, dass in einem Vorworte zu einem Personentarif Aenderungen der gesetzlichen Sprachenbestimmungen eingeschmuggelt werden, und es ist auch klar ersichtlich, dass in dem zitierten Vorworte − offenbar um zu dem gewünschten Ziele der Durchbrechung des Sprachengesetzes zu gelangen − die Begriffe >Legitimation< und >Anmeldung< verwechselt werden. Die Anmeldung zur Geltendmachung eines gesetzlich gewährten Rechtes unterliegt nicht einer willkürlichen Bestimmung der Eisenbahnverwaltung. Eine solche Anmeldung unterliegt wie jede andere Handlung der Staatsbürger dem Sprachengesetze und nach diesem Sprachengesetze hat jeder Staatsbürger in einem Bezirke, wo mehr als 20% der Bevölkerung deutsch sind, das Recht, die Anmeldung auf Geltendmachung einer Fahrpreisermässigung in.deutscher Sprache zu überreichen. Die auf Grund dieser Anmeldung. zu verfassende Legitimation zur ermässigten Fahrt hat sodann das Eisenbahnorgan-wieder nach den Bestimmungen des Sprachengesetzes zu verfassen, das heisst. in Bezirken mit mehr als 20%iger Minderheit auch in der Sprache der Minderheit zu erlassen.

Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Minister die Anfrage:

Ist derselbe bereit,

1. den Punkt 3 des Vorwortes zum Personentarife II aufzuheben und

2. an dessen Stelle lediglich die Frage zu regeln, wie die von den Bewerbern um Fahrtermässigung überreichten Anmeldungen durch die Bahnämter zu erledigen und die bezüglichen Legitimationen auszufertigen sind?

Prag, am 24. Juni 1927.

Dr. Brunar, Hartl, Oberleithner, Hütter, Niessner, Polach, Dr. Heller, Jokl, Stark, Reyzl.

Tisk 472/9.

Léčebný fond představuje organisaci obligatorního nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců, a mělo by tudíž platiti jako věc samozřejmá, že úřadovny Léčebného fondu mají své výměry, řízené na pojištěnce, vydávati také v jejich mateřském jazyce. Místo toho upravil si pražský Ústřední sbor Léčebného fondu jednací řád, který představuje tak asi vrcholný bod toho, čeho dosud v zákonodárství a ve správě tohoto státu dosaženo bylo v neúctě k německému jazyku a tudíž také k německému lidu.

Dle tohoto jednacího řádu jedná Ústřední sbor netoliko s podřízenými okresními sbory, nýbrž také s pojištěnci výhradně v jazyce českém. Pojištěncům přísluší, obdrží-li český výměr Ústředního sboru, jedině >právo< žádati příslušný okresní sbor, aby jim dle možnosti o obsahu výměru podal vysvětlení. Tedy ani překlad nesmí býti žádán!

Poněvadž Němci jak v Čechách, tak v celém státním území, jež jest úředním obvodem Ústředního sboru, tvoří daleko více nežli 20% obyvatelstva, jest uvedené ustanovení jednacího řádu dokonce ve zjevném rozporu s jazykově-právními ustanoveními jazykového nařízení z února 1926.

Avšak také ustanovení jednacího řádu, že o německých návrzích v Ústředním sboru jednati se smí jen tehdy, připojí-li navrhovatel český překlad, dlužno s největší rozhodností odmítnouti jakožto porušení jazykových práv německého lidu, platnými zákony neodůvodněné.

Kdyby Léčebný fond nebyl obligatorním pojištěním, pak mohli by se němečtí pojištěnci jednoduše vystoupením vyhnouti zařízení, od něhož se jím dle dosavadních zkušeností sice nedostává rychlé, poněkud dostatečné pomoci v nemoci, proti tomu však nové újmy právní v oboru jazykovém. Poněvadž však dobrovolné vystoupení z pojištění jest vyloučeno, jest povinností vlády chrániti a zabezpečiti jazyková práva všech pojištěnců.

Podepsaní táží se tudíž pana ministerského předsedy a vlády:

1. Ví vláda o jednacím řádu pražského Ústředního sboru Léčebného fondu, obzvláště o jeho jazykových ustanoveních?

2. Jest vláda ochotna učiniti opatření, aby tato ustanovení ihned byla odstraněna?

3. Jest vláda ochotna pečovati o to, aby v jednacím řádu Léčebného fondu stanoveno bylo právo všech pojištěnců na to, aby jak od Ústředního sboru tak také od okresních sborů dostávali výměry ve svém mateřském jazyce?

V Praze, dne 30. června 1927.

Friedrich, Polach, Oberleithner, dr Jesser, Teschner, Hütter, dr Heller, dr Brunar, Reyzl, Fahrner, Beutel.

Der Heilfond stellt die Organisation der zwangsmässigen Krankenversicherung der öffentlichen Bediensteten dar, und es sollte daher als selbstverständlich gelten, dass die Geschäftsstellen des Heilfondes ihre an die Versieherten gerichteten Bescheide auch in deren Muttersprache herauszugeben haben. Statt dessen hat sich die Prager Zentralkommission des Heilfondes eine Geschäftsordnung zurecht gelegt, die so ziemlich das höchste darstellt, was bisher in Gesetzgebung und Verwaltung dieses Staates an Missachtung der deutschen Sprache und somit auch des deutschen Volkes geleistet wurde.

Nach dieser Geschäftsordnung verkehrt die Zentralkommission nicht nur mit den ihr untergeordneten Bezirksstellen, sondern auch mit den Versicherten ausschliesslich in cechischer Sprache. Den Versicherten steht bei Empfang eines cechischen Bescheides der Zentralkommission lediglich das >Recht< zu, die zuständige Bezirksstelle zu ersuchen, ihnen nach Möglichkeit über den Inhalt des Bescheides Aufklärung zu gewähren. Also nicht einmal eine Uebersetzung darf gefordert werden!

Da die Deutschen sowohl im Lande Böhmen, sowie im ganzen Staatsgebiete, das den Amtsbereich der Zentralkommission darstellt, weit mehr als 20 v. H. der Bevölkerung bilden, so steht die angeführte Bestimmung der Geschäftsordnung sogar in offenem Widerspruche zu den sprachenrechtlichen Bestimmungen der Sprachenverordnung vom Feber 1926.

Aber auch die Bestimmung der Geschäftsordnung, dass über deutsehe Anträge in der Zentralkommission nur dann verhandelt werden darf, wenn der Antragsteller eine čechische Uebersetzung beibringt, muss als eine in den geltenden Gesetzen nicht begründete Verletzung der sprachlichen Rechte des deutsehen Volkes auf das Entschiedenste zurückgewiesen werden.

Wäre der Heilfond keine Zwangsversicherung, so könnten sieh die deutschen Versicherten einfach dureh Austritt einer Einrichtung entziehen, von der sie nach den bisherigen Erfahrungen zwar keine rasch eingreifende, halbwegs zulängliche Krankenhilfe, wohl aber neue Rechtskränkungen auf dem sprachlichen Gebiete erfahren. Da aber das freiwillige Ausscheiden aus der Versicherung ausgeschlossen ist, so hat die Regierung die Pflicht, die sprachlichen Rechte aller Versicherten zu schützen und zu sichern.

Die Unterzeichneten stellen daher an den Herrn Ministerpräsidenten und die Regierung die Anfragen:

1. Hat die Regierung Kenntnis von der Gesehäftsordnung der Prager Zentralkommission des Heilfondes, insbesonderen von den sprachlichen Bestimmungen derselben?

2. Ist die Regierung bereit, die sofortige Beseitigung dieser Bestimmungen zu veranlassen?

3. Ist die Regierung bereit, dafür zu sorgen, dass in der Geschäftsordnung des Heilfondes das Recht aller Versicherten darauf, das.s sie sowohl von der Zentralkommission wie auch von den Bezirksstellen in ihrer Muttersprache beschieden werden, festgelegt werde?

Prag, am 30. Juni 1927.

Friedrich, Polach, Oberleithner, Dr. Jesser, Teschner, Hütter, Dr. Heller, Dr. Brunar, Reyzl, Fahrner, Beutel.