Nepropůjčují tedy ustanovení článku 2. a 3. politickým úřadům libovolnou nebo neobmezenou moc přikazovati a zakazovati všechno možné, nýbrž jejich pravomoc jest přesně vymezena tím, že smějí zakročovati pouze pokud je to nutno pro zachování veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti, a co zejména třeba zdůrazniti, jsou politické úřady při tom podrobeny kontrole nejvyššího správního soudu, na který lze podati v takových případech stížnost a který rozhoduje velmi rigorosně. Též veřejné mínění může a bude vykonávati účinnou kontrolu jak v tisku, tak i v Národním shromáždění.

Článek 4. odpovídá zásadě §u 12 nařízení číslo 96 z roku 1854 říšského zákona a obsahuje v odstavci 1. předpisy více méně samozřejmé, obsažené též ve služební pragmatice, jež také poskytuje možnost stíhati úředníka, který by se vůči občanstvu nechoval služebně tak, jak jest povinen. Není na škodu, když těm, kteří si snad nedovedou uložiti reservu a klid při jednání s orgány veřejné správy, jež konají někdy méně příjemnou službu, se připomene, aby aspoň vůči úřadu, který zmínění zastupují, zachovali jistou úctu. Trestní ustanovení obsahuje pouze odstavec 2., který chrání veřejné orgány potud, pokud vystupují jako veřejné orgány při výkonu své úřední nebo služební činnosti. Za orgán veřejný ve smyslu tohoto předpisu jeť pokládati jako podle obdobných předpisů trestního zákona každého, kdo vykonává veřejnou funkci v oboru státní správy nebo samosprávy ve smyslu platného práva a kdo jako takový složil služební přísahu nebo slib. Jest samozřejmo, že proti výměru trestu okresního úřadu lze si stěžovati. Pokud se týká kompetence okresního politického úřadu pro tyto policejní delikty jest tato výlučná. Předcházející napomenutí jest žádoucí jak pro případ vědomého hrubého chování k veřejnému orgánu ve vykonávání jeho služby, tak při vzpírání se jeho poslechnouti ve výkonu služby, jest přirozeno, že požadavek veřejného orgánu vůči občanu musí býti oprávněný a ne snad pouhá libovůle nebo umíněnost. Lze očekávati, že praxe bude taková, že nebude příčiny si v tomto směru stěžovati, jak jest též žádoucno v demokratickém státě.

Článek 5. má za účel umožniti, aby úřady politické v případech přesně vymezených vydaly nařízení místo obcí, které tak učiniti opomenuly na př. v oboru policie silniční; jde tedy o zakročení sice mimořádné, ale samozřejmé a nelze mluviti o obmezování obecní samosprávy a to tím méně, když obec může taková nařízení, která politický úřad hodlal vydati a o jehož návrhu i vyžádal její vyjádření, vydati sama. Ovšem bylo-li by nebezpečí v prodlení, bude politický úřad povinen vydati místo liknavé obce nařízení sám, nevyčkav jejího vyjádření. V takovém však případě nebylo by lze mluviti o obmezení práv obce.

Ku článku 6. dlužno poznamenati, že jest nový pouze odstavec 2., který přenáší trestní pravomoc školních úřadů na úřady politické a tím zbavuje úřady školní nepříjemné a pro ně jistě nežádoucí agendy. Vlastně nenastane následkem tohoto ustanovení v praxi žádná změna, neboť zpravidla jest předsedou okresního školního výboru přednosta okresního politického úřadu, který zmíněnou pravomoc za školní výbor sám vykonává. Trestní pravomoc v oboru místní policie vykonávají též obce. Proti návrhu, který byl k tomuto článku podán v tom směru, aby trestní pravomoc úřadů politických a policejních byla přenesena na soudy, jest třeba se velmi energicky vysloviti, jednak proto, že soudy jsou již beztak přetíženy a domáhají se právem toho, aby tak zvané přestupky policejního rázu jim byly odňaty a přikázány politickým úřadům a jednak nebylo by jistě praktické domáhati se pro přestupky policejního rázu složitější a déle trvajícího formálního řízení, jaké jest předepsána pro delikty kompetence soudní. Nebylo by ani občanstvu příjemno, aby pro každý policejní přestupek byl ihned souzen soudem a aby jeho trest byl u soudu zaznamenán. Mimo to jsou zde ještě důvody zásadní, neboť mnoho policejních přestupků stíhá politický úřad, který jest povolán prováděti příslušný speciální zákon na př. živnostenský, vodní, stavební a jiné.

Článek 7. neobsahuje rovněž nic nového a zejména odstavec 1. vyplňuje pouze jako odstavec 2. článku prvého mezeru, a to v zájmu občanstva, jež by se mohla ve spoustě právních předpisů z oboru vnitřní správy vyskytnouti. Spory v oboru práva veřejného budou rozhodovati správní (jurisdikční) senáty zemské a okresní, jež se podle tohoto zákona zřídí, kterážto instituce umožní též občanstvu právo na spolurozhodování, jež dosud nemělo a práva občanů se tím rozšiřují.

Článek 8. obsahuje hlavně dvě podstatné novoty, a sice předem stanoví zásady, že v řízení před politickými úřady. má býti rozhodnutí II. instance konečné a budou tedy event. přímo podléhati bez rozhodnutí ministerstev, jak bylo té doby ve většině případů, přímo přezkoumání nejvyššího správního soudu v dále, že spory o peněžité plnění do 200 Kč po způsobu bagatelního řízení soudního budou rozhodovány v jediné instanci. Bude úkolem vládního nařízení, kterým na základě článku 10. bude provisorně řízení před politickými úřady upravena, aby řízení pro tyto případy (do 200 Kč) po způsobu soudním co nejvíce zjednodušilo v zájmu stran, případně též svědků. Jest samozřejmo, že vylučuje-li se odvolání v těchto bagatelních sporech, lze tím rozuměti pouze odvolání ve věci hlavní, což plyne též již ze všeobecných zásad. Podle vysvětlení zástupců vlády v ústavněprávním výboru jedná se, pokud se bagatelního řízení týče, o hromadné více méně běžné případy, které zbytečně zatěžují politické úřady rozhodováním o náhradě léčebného, o chudinských podporách podle domovského práva a pod. Ježto zmenšením počtu instancí na dvě by mohlo míti v zápětí ještě větší zatížení nejvyššího správního soudu, který již té doby jest v nejvyšší míře přetížen, jeví se nutným, aby aspoň zemské správní (jurisdikční) sonáty co nejdříve byly zřízeny a rovněž, aby řízení před nejvyšším správním soudem též co nejdřív znovu v zájmu zmenšení a zjednodušení jeho agendy bylo upraveno.

Článek 9. není sporný a nebyly k němu podány žádné pozměňovací návrhy.

Článek 10. obsahuje různá ustanovení, jež znepokojila odborné kruhy hlavně svou méně šťastnou stylisací, aby pravomoc vlády na úkor občanstva příliš nebyla zvýšena oprávněním vydati vládním nařízením předpisy a řízení ve věcech správních a o trestním řízení správním; zejména byly obavy, zdali k zajištění řízení lze zákonem politické úřady zmocniti k různým aktům, jimiž by se mohlo zasáhnouti do osobní a majetkové sféry občanů. Předně lze jen vítati, že konečně se vláda rozhodla upraviti správní řízení, jehož již po celá desítiletí naše občanstvo se domáhalo. Jestliže se vláda rozhodla sjednotiti a upraviti předpisy o správním řízení nejprve vládním nařízením, a sice hlavně proto, že jest to materie velmi obtížná a obsáhlá, aby v tam případě, kdyby ihned správní řízení bylo zákonem upraveno, nemusel býti zákon brzy novelisován, nelze proti tomu ničeho namítati, když je dána ustanovením odstavce 6. tohoto článku záruka, že vláda jest povinna toto vládní nařízení předložiti oběma sněmovnám Národního shromáždění ke schválení a odepře-li jedna sněmovna Národního shromáždění schválení, že pozbývá nařízení platnosti dnem odepření. Mimo to prohlásili zástupci vlády, že návrh na řízení bude předložen k posudku nejvyššímu správnímu soudu i odborným korporacím, a sice hlavně, zdali nařízení vydáno jest v mezích článku 10., což jest dostatečnou zárukou, že předpisy správního řízení budou vyhovovati dosavadní praksi i duchu doby. Nejlepším důkazem toho, že materie tato jest velmi obtížná a že ji nelze tak snadno a rychle upraviti zákonem, jest ta okolnost, že ač požadavek ten byl již po celá desítiletí zdůrazňován, že nebyl v bývalém Rakousku uskutečněn a že se bývalá rakouská vláda ani nerozhodla podati dotyčný návrh zákona. Proti tomuto článku se namítalo hlavně, že odporuje §u 55 ústavní listiny. Při té příležitosti prohlásil v ústavně právním výboru zástupce vlády, který byl členem ústavního soudu a referentem o nálezu, který se vztahuje na opatření stálého výboru pro inkorporaci Vitorazska a Valčicka a vytyčuje meze moci nařizovací, že tento nález se velmi často vykládá chybně a že účelem jeho jest vysloviti pouze, že zákon, o který nařízení se opírá, může stanoviti meze volnější nebo těsnější, ale přesné; tomuto požadavku článek 10. úplně vyhovuje. Ostatně, jak již uvedeno, jest myšleno toto vládní nařízení pouze jako provisorium, jež bude nahrazeno ihned zákonem až se získá zkušenost s jeho prováděním.

Požadavku, aby trestní řízení správní bylo upraveno ihned zákonem, bylo vyhověno a jest toto ustanovení pojato do článku 10. jako odstavec 7.

Zákonnou úpravou trestního řízení správního bude lze vyřešiti též různé jiné se

správním trestním řízením související otázky, jako jest trestání pro policejní přestupky mladistvých, tresty podmínečné, stanovení lehčího i těžšího druhu přestupků, deliktů dolosních a kulposních, okolnosti trest vylučující a jiné.

Pokud se týká trestání křivé výpovědi v řízení správním, jest ustanovení to rovněž provisorní, a bude vyřešena tato věc novým trestním zákonem, který trestní právo v celém státě zunifikuje a bude míti jistě ustanovení pro všechna křivá svědectví složená před soudy nebo státními úřady jednotná. Ustanovení odstavce 5. článku 10. nezasahuje se do pravomoci soudní, neboť výslovně se tam stanoví, že křivá výpověď svědecká nebo znalecká v řízení správním jest trestnou jen tehdy, nejde-li o trestný čin, který by stíhaly soudy. Tedy v případech, ve kterých se soudy pokládati budou pro tyto delikty za příslušny, se ustanovením tímto ničeho nemění a platí ustanovení tato hlavně pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde podle tam platného trestního práva stíhají soudy křivá svědectví jen pokud jde o majetková práva. Dokud tedy trestní zákonodárství nebude unifikováno a nově upraveno, bylo zapotřebí ustanovení odstavce 5. o křivém svědectví před správními úřady.

Článkem 11. sjednocují a zjednodušují se předpisy týkající se trestů a propadlých jistot, že připadají všechny státu.

§ 1 určuje obvody a sídla zemských úřadů, pokud jde o okresy, vyhrazuje se podobné určení vládnímu nařízení, jak bylo stanoveno v župním zákoně. Velmi podstatným je ustanovení o sloučení Moravy a Slezska v jediné správní území. Kdežto župní záhon zrušoval zemi Slezskou, přiděliv ji župě XII., XIV. a XXI., obnovuje osnova zase tato území jako celek historický, avšak současně jej slučuje se zemí Moravskou v novou územní správní a právní jednotku Moravsko-slezskou. Jisté výhodné ustanovení obsahuje § 1 pro obce, jež jsou určena za sídla okresních úřadů, že jim může stát nebo okres přispěti až do 2/3 na opatření vhodných místností pro tento úřad a nésti náklad s jeho umístěním spojený.

§ 2 určuje jako župní zákon podmínky pro změny obvodů a sídel úřadů.

Také ustanovení §u 3 odpovídá předpisům článku 6. a §§ 3 a 6 župního zákona.

§§ 4 a 6 podávají přesnější a účelnější rozčlenění látky upravené stejnými paragrafy župního zákona ve způsobě odpovídající pozměněné organisaci politických úřadů. Při té příležitosti třeba vyzvednouti, že v zájmu demokratického rozhodování budou zřízeny správní senáty také u okresních úřadů.

V § 7 obnoveno zase zachování názvu okresní hejtman místo okresní náčelník, a sice proto, že v zemích koruny české má název ten, který jest vžitý, svou starou tradicí. Přednostové úřadů jsou odpovědni jak za správu úřadu, tak i ústavů a zařízení jim podřízených.

Podle §u 8 zmocňuje se vláda ku provádění přesunu kompetence, avšak toliko vnitřní, totiž instančního postupu, jak tomu bylo v župním zákoně. Ustanovení toto jako přechodné je nutné a proto též časově jest obmezené. Aby nemohlo býti práva přesunu kompetence nad nezbytnou míru užíváno, jsou dány v zákoně určité záruky.

§ 10 jedná o právech zaměstnanců a pensistů zemí a zrušených korporací. Služebně podřízeni budou zaměstnanci samosprávných zařízení ústavů, podniků, silnic té korporaci, v jejímž vlastnictví nebo správě jest dotčené zařízení, a příslušný zemský výbor má právo se zemským presidentem na propůjčování míst.

Jak plyne z ustanovení §u 11, není zemské zastupitelstvo podřaděno zemskému úřadu, nýbrž koordinováno.

Přes námitky projevované z různých stran o nevhodnosti doplnění zemských zastupitelstev členy jmenovanými vládou, nutno uznati, že tento způsob složení oněch sborů odpovídá jejich rázu a úkolům v prvé řadě hospodářské povahy.

Ostatní ustanovení oddílu III. o jednání zemských zastupitelstev (§§ 16 až 25) se podstatně neodchylují od ustanovení župního zákona.

Také předpisy o zemském výboru (§§ 26 a 27) odpovídají předpisům o výboru župním.

Velmi závažné doplnění obsahuje, jak již ve všeobecné části je uvedeno, § 28. Kdežto župní zákon - jak již výše řečeno - zrušoval zemi Slezskou a rozdělil ji mezi, župy XII., XIV. a XXI. bez jakékoli náhrady, dává vložka § 28 podklad pro obligatorní zřízení zemské komise pro ústavy a podniky země Slezské, která nebude jen pouhou formou, nýbrž skutečně významným hospodářským orgánem udržujícím do jisté míry kontinuitu se zemí Slezskou i po jejím sloučení s Moravou. Není pochybností, že tato instituce bude míti vedle svého hospodářského též svůj morální význam, který ulehčí tíhu sloučení Slezska s Moravou.

Pokud jde o rozsah působnosti zemského zastupitelstva, shodují se ustanovení §§ 30 a 31 osnovy podstatně se stejnými paragrafy župního zákona. Třeba míti v tomto směru na zřeteli, že dotčená ustanovení dávají zemskému zastupitelstvu velmi obsáhlý základ pro budoucí jeho činnost. Bude věcí zemského zastupitelstva, aby. tohoto základu bohatě využilo k postupnému rozvinutí své hospodářské a správní působnosti. Z těchto ustanovení je jasně patrno, že zemská zastupitelstva budou míti velmi významný vliv na veřejnou správu a že se nebude nijak omezovati na pouhou činnost poradní, jak z některých stran bylo tvrzeno.

Ustanovení §§ 32 až 55 o zemském hospodářství odpovídají župnímu zákonu ovšem se zřetelem jednak na změněnou organisaci, jednak na ustanovení zákona č. 77/1927 Sb. z. a n. Nutno podotknouti, že bylo vypuštěno ustanovení o finanční komisi, ježto vzhledem k významu zemského zastupitelstva byla tato instituce pokládána za neúčelnou.

Vzhledem k různým pochybnostem bylo by třeba se zmíniti v souvislosti s §§ 42 a 53 o správě ústavů, podniků, silnic a jiných zařízeni zemi náležejících anebo v její správu odevzdaných. Správu podle § 42 obstarává zemský výbor. Je-li k této správě zapotřebí zvláštních zaměstnanců, usnese se podle § 53 zemské zastupitelstvo na tom, že a kteří, resp. s jakými požitky mají býti tací zaměstnanci ustanoveni; dotčené usnešení vyžaduje schválení vlády. V tomto směna nutno míti na mysli, že tu jde o budoucí poměry, neboť pro přítomnou dobu podává úpravu § 10, podle kterého ve správě zmíněných ústavů, podniků a zařízení zůstanou zaměstnanci zemští, kteří v této správě byli zaměstnáni dne 1. července 1927. Pokud jde o ústřední obstarávání věci těchto ústavů, podniků a zařízení, zejména, o dohled nad nimi, sestavování rozpočtů a účtů pro zemský výbor na základě návrhů dílčích, vypracovaných správami jednotlivých těchto ústavů a pod., bude příslušeti zemskému výboru a úřednictvu, které bude jinak obstarávati agendu tohoto výboru, tedy úřednictvu státnímu

(§ 10, odst. 1, věta 2).

Ustanovení o působnosti normotvorné, ve správním soudnictví a poradní (§§, 56 až 59) zůstávají beze změny, jak byla v župním zákoně.

Také v následujících předpisech není podstatných změn, jež by vzhledem k vývodům zprávy důvodové a ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny vyžadovaly dalšího odůvodnění.

Další oddíl obsahuje ustanovení o okresních zastupitelstvech a výborech. Župní zákon tvořil pro okresy vesměs 8členné okresní výbory jako jediný zastupitelský sbor. Osnova uznávajíc velký význam okresů buduje vedle těchto výborů zvláštní okresní zastupitelstva. Dotčená ustanovení jsou přizpůsobena předpisům o zemských zastupitelstvech a výborech. Významnou odchylkou jest ustanovení § 71 o fakultativním zřizování okresních komisí pro správu a dozor nad ústavy, podniky a silnicemi v jednotlivých bývalých zastupitelských okresech v Čechách, pokud v nich není sídlo okresního úřadu. Lze se právem nadíti, že tato instituce bude účelnou náhradou za zrušené okresní správní komise, zejména ve funkci poradce a pomocníka obecních starostů. Finanční komise u okresů mají ovšem jiný význam než v zemích, pročež se doporučuje jejich ponechání, a to podstatně tak, jak byly organisovány župním zákonem. Pokud jde o okresní hospodářství, bylo nutno jednotlivá ustanovení uvésti v soulad se zákonem č. 77/1927 Sb. z, a n. Některé pochybnosti byly vysloveny v příčině § 91, t. j. do jaké míry jde analogie s § 53. Samozřejmě přísluší působnost, kterou vyhrazuje § 53, odst. 1 zemskému zastupitelstvu a zemskému presidentu, u okresů okresnímu zastupitelstvu a okresnímu hejtmanu (náčelníku) a působnost vyhrazená v odst. 3 zemskému výboru a zemskému presidentu náleží u okresů okresnímu výboru a okresnímu hejtmanu (náčelníku).

Všeobecná ustanovení (§§ 99-101) jsou převzata s některými většími (§ 90) či jen formálními změnami ze župního zákona. Zmínky zasluhují ustanovení § 99, ježto přes vývody obsažené v zprávě důvodové a ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny jsou vyslovovány některé pochybnosti. Stručně lze říci, že kompetence dosavadních okresních zastupitelstev (výborů) a zemských (správních) výborů (komise) se dělí: ta, která pozůstává v judikování, t. j. rozhodování o stížnostech do usnesení obecních orgánů, se přenáší zatím na okresní (u měst se zvláštním statutem nebo se zřízeným magistrátem na zemské) úřady; až budou zřízeny správní senáty, přejde tato působnost skoro vesměs na ně, ježto jde o právní věci; výkon dohledu v užším slova smyslu, zejména dohled vyšších samosprávných orgánů nad činností obecního starosty, rady a zastupitelstva, schvalování různých jejich usnesení a pod. budou vykonávati okresní výbory, z jejichž usnesení lze si stěžovati k zemskému výboru, pokud podle zvláštních předpisů není stížnost vůbec vyloučena; půjde-li o města se zvláštním statutem nebo se zřízeným magistrátem, bude tento výkon příslušeti zemskému výboru s vyloučením další stížnosti.

Ustanovení hlavy druhé nepotřebují bližšího vysvětlení vzhledem k důvodové zprávě a zprávě ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny.

Pokud se týče okresních zastupitelstev a výborů, nebylo by z důvodů úsporných možno zříditi je v každém soudním okrese, kde jsou té doby, v Čechách zpravidla okresní zastupitelstva a na Moravě a ve Slezsku okresní silniční výbory, neboť by jejich finanční prostředky nestačily na úhradu všech potřebných nákladů a nebylo by ani možno získati pro mě dosti kvalifikovaných úředníků.

Ústavně-právní výbor spatřuje v tomto zákoně jen další produkci politického vývoje a zlepšení župního zákona. Zákon odpovídá ústavě i naší demokracii a byl nutným z důvodů unifikačních a účelné a úsporné politické správy. Navrhuje tedy slavnému senátu Národního shromáždění, aby zákon o organisaci politické správy schválil v tom znění, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou Národního shromáždění a jak obsažen je v tisku senátu č. 477.

Dále navrhuje ústavně-právní výbor, aby senát přijal resoluce dole uvedené.

V Praze, dne 9. července 1927.

Dr L. Krupka v. r.,

předseda.

J. Lukeš v. r.,

zpravodaj.

I.

Vládě se ukládá, aby vzhledem ku spojení Slezska s Moravou v jedno správní území, zemi Moravskoslezskou a přeložení zemského úřadu politického a zemské správní komise z Opavy do Brna s několika sty úředníků a zaměstnanců, zabránila velikému hospodářskému poškození Opavy, jež ztratí též na dosavadním významu jako hlavní město - a zřídila tam, nebo přeložila úřady takového významu - a s přibližně stejným počtem zaměstnanců - jaké z Opavy budou přeloženy a to též proto, aby využila uvolněných, výstavných a účelně zařízených úředních budov.

II.

Vládě se ukládá, aby učinila zavčas disposice, kteří zaměstnanci budou z jiných

míst přeloženi k novým zemským a okresním úřadům, aby dotyčné obce zavčas mohly pro ně opatřiti nutné byty.

III.

Vládě se ukládá, aby v nejbližší době unifikovala materielní právo, podle něhož mají správní úřady rozhodovati.

IV.

Vládě se ukládá, aby s urychlením předložila návrh zákona slíbený v § 92 úst. listiny o ručení státu za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci.

V.

Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání osnovu zákona, jenž poskytuje politickým úředníkům, vykonávajícím pravomoc v trestních věcech policejních a správních obdobné výsady, jakých požívají podle ústavy a platných zákonů soudcové' a ukládá jim průkaz zvláštní způsobilosti, obdobné způsobilosti soudcovské.

VI.

Vláda se vybízí, aby návrh nařízení o správním řízení čítajíc v to řízení exekuční co nejdříve předložila advokátním komorám, které vedle § 27 lit. e) advokátního řádu po zákonu jsou povolány, podávati návrhy zákonů i posudky o návrzích zákonů.

Zároveň se vláda upozorňuje na shora citované ustanovení § 27 lit. e) advokátního řádu.