Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.
II. volební období.
5. zasedání.
Tisk 540-540/8.
Interpelace
senátora R. Pánka a spol.
na pana ministra vnitra
v záležitosti převodu samosprávných zaměstnanců do zákona č. 103 z r. 1926 t. zv. zákona platového.
Podepsaní se táží, zdali je panu ministru vnitra známo, že nebyl posud proveden převod zemských zaměstnanců do platového zákona, ačkoliv od vydání jeho uplynulo již bezmála půl druhého roku. Podepsaní se dále táží, zdali je panu ministru známo, že v důsledku toho nebyla posud provedena také systemisace služebních míst zmíněných zaměstnanců.
Konečně dotazují se podepsaní, zdali je známo, že i některé obce nepřevedly svoje zaměstnance do platového zákona, ačkoliv jsou k tomu tímto zákonem povinny a to hlavně z toho důvodu, poněvadž ani zemským správním výborem ani ministerstvem vnitra nebyly pro převod vydány příslušné směrnice.
Táží se tudíž podepsaní, zdali je pan ministr vnitra ochoten působiti k tomu, aby urychlen byl převod samosprávných zaměstnanců do platového zákona, pokud se tak ještě nestalo, aby také provedena byla příslušná systemisace a aby konečně vydány byly pro převod směrnice tak, jak svého času bylo zamýšleno a ku kterémuž cíli byly také již vykonány přípravy.
Podepsaní upozorňují při této příležitosti také pana ministra vnitra na resoluci jednomyslně schválenou senátem N. S. při projednávání zákona o reformě politické správy, v níž se vláda vyzývá, aby pro převod zaměstnanců samosprávných svazků postarala se o vydání příslušných směrnic, jež by převod nejen usnadnily, nýbrž také učinily jednotným pro veškeré samosprávné svazky.
Podepsaní se táží, zdali panu ministru tato resoluce jest známa a zdali se jí chce říditi.
V Praze, dne 16. listopadu 1927.
R. Pánek,
dr B. Macků, R. Reichstädterová, Ant. Šolc, J. Pichl, dr Veselý, Šastný, Wagner, Hubka,
dr Klouda, Klečák.
Tisk 540/1.
Interpelace
senátora R. Pánka a spol.
na pana ministra veřejných prací
ohledně vydání služebního řádu pro zaměstnance státních hutních a báňských podniků.
§ 210 zákona 103 z r. 1926 t. zv. zákona platového ukládá státním podnikům povinnost, upraviti hmotné a některé služební poměry svých zaměstnanců podle zásad, na nichž je vybudován platový zákon a to buď vládním nařízením, případně služebním řádem, který vyžaduje schválení vlády a to pokud jde o zaměstnance státních nebo státem spravovaných podniků se zřetelem k zvláštním poměrům a potřebám těchto podniků.
Ačkoliv od vydání platového zákona uplynulo již bezmála půldruhého roku, pro zaměstnance státních hutních a báňských podniků nebyl posud vydán ani služební řád aniž jinak upraveny jejich hmotné a služební poměry, ano dokonce u zaměstnanců pragmatikálních nebyla posud provedena systemisace služebních míst.
Z toho důvodu táží se podepsaní, zdali je panu ministru veřejných prací tento stav znám a zdali je i ochoten působiti k tomu, aby hmotné a služební poměry nepragmatikálních zaměstnanců státních hutních a báňských podniků upraveny byly služebním řádem po způsobu všech ostatních státních podniků a aby pro zaměstnance pragmatikální vydána byla systemisace služebních míst.
V Praze, dne 16. listopadu 1927.
R. Pánek,
dr B. Macků, R. Reichstädterová, Ant. Šolc, J. Pichl, dr Veselý, Šťastný, Wagner, Hubka,
dr Klouda, Klečák.
Tisk 540/2.
Interpelace
senátora R. Pánka a spol.
na pana ministra spravedlnosti
v záležitosti vydání nového zákona o služebním poměru zaměstnanců ve vyšších službách soukromých, t. zv. zákonu o obchodních pomocnících.
Podepsaní se táží, v jakém stadiu nalézá se projednávání nového zákona o zaměstnancích ve vyšších službách soukromých t. zv. zákona o obchodních pomocnících, jehož vypracování vyhradilo si ministerstvo spravedlnosti oproti námitkám ministerstva sociální péče do jehož kompetence spadá zákonodárství podobného sociálního rázu.
Poněvadž nástin osnovy zmíněného zákona byl skutečně ministerstvem spravedlnosti již více jak před třemi léty vypracován a předložen k posouzení súčastněným organisacím jak zaměstnaneckým, tak i zaměstnavatelským, je více než samozřejmo, jestliže podepsaní dotazují se po osudu této předlohy a současně vyzývají pana ministra spravedlnosti, zdali je ochoten působiti k tomu, aby ministerstvo spravedlnosti jakožto autor předlohy energicky a rychle zprostředkovalo v posléze zmíněných kruzích, zejména zaměstnavatelských, nemůže-li pro odpor posledních dojíti k žádoucí dohodě a to tak, aby osnova nového zákona mohla býti co nejrychleji předložena k ústavnímu projednávání.
V Praze, dne 16. listopadu 1927.
R. Pánek,
dr B. Macků, R. Reichstädterová, Ant. Šolc, J. Pichl, dr Veselý, Šťastný, Wagner, Hubka,
dr Klouda, Klečák.
Tisk 540/3.
Interpelace
senátora R. Pánka a spol.
na pana ministra sociální péče
v záležitosti novelisace zákonů o nemocenském a pensijním pojištění soukromého úřednictva.
Podepsaní se táží, v jakém stadiu nalézá se novelisace zákonů o pensijním a nemocenském pojištění soukromého úřednictva, jejíž naléhavost jest bez rozdílu stran a stavů všeobecně uznávána a jejíž projednávání a zdárné skoncování doznává nekonečných průtahů.
Podepsaní se dále táží, zdali je panu ministru sociální péče tento stav dostatečně znám a zdali je ochoten působiti k tomu, aby obě novely zmíněných zákonů byly neprodleně předloženy k parlamentnímu projednání, aby jejich uzákonění mohlo nastati nejpozději 1. ledna 1928.
V Praze, dne 16. listopadu 1927.
R. Pánek,
dr B. Macků, R. Reichstädterová, Ant. Šolc, J. Pichl, dr Veselý, Šťastný, Wagner, Hubka,
dr Klouda, Klečák.
Tisk 540/4.
Interpelace
senátora V. Dundra a soudruhů
na pana ministra spravedlnosti dr Mayr-Hartinga
ve věci konfiskace časopisu "Zájmy českého severu" ze dne 23. července 1927, orgánu československé sociálně demokratické strany dělnické v župě českolipské.
V periodickém časopise >Zájmy českého severu<, vycházejícím v Ústí n./L., uveřejněn byl dne 23. července 1927 úvodní článek pod názvem: >Výbuch ve Vídni<, jehož značná část propadla konfiskaci. Tak zabaveny byly tyto odstavce:
>V tom také spočívá naučení, které vídeňské události přímo křičí do našich poměrů. Stejné příčiny mají však všude na světě stejné následky a proto vídeňské bouře jsou vážnou výstrahou vůči činitelům našeho měšťáctva. Ani u nás sociální demokracie nepřipravuje žádnou revoluci, ale nemohla by jí zabrániti a není to také jejím úkolem. Výbuchu rozhořčení širokých vrstev, proti nimž vládní moc jednostranně by byla využívána. Státní administrativa a zejména justice nesmějí býti vydány jednostranným vlivům vládnoucí buržoasie, protože jinak v dělnictvu, které tvoří převážnou většinu národa a obyvatelstva státu vůbec, roste přesvědčení, že svého práva může dosáhnouti jen násilím a vlastním zasažením.
Tvrdá doba válečných běd a hrůz měla v zápětí prudký otřes převratový, který prolomil rázem hradby starého pořádku a poskytl dělnictvu celého světa splnění celé řady jeho kardinálních požadavků politických a sociálních. Poté nastoupila však reakce, která postupně zasáhla do všech zemí a do všech oborů života. Vídeňské události jsou známkou, že toto období reakce je u konce a že síla a sebevědomí proletariátu zastavují její pochod. Záleží na státnících a politických představitelích buržoasních stran, zda-li pochopí význam těchto znamení na nebi a umožní klidný přechod k novým poměrům, v nichž dělnictvo jistě uplatní svůj vliv na státní moc a na vedení veřejných věcí, či zda-li zaslepeně setrvají na cestě reakce a způsobí tím otřesy a bouře. To platí pro Rakousko a pro zlikvidování vídeňských událostí v těchto dnech, ale platí to stejně i pro státy jiné a též pro naši republiku.<
Konfiskace tohoto článku jest příznačná pro ilustraci censurní praxe. Je z ní patrno, že tu šlo zřejmě o poškození sociálně demokratického časopisu, to tím více, že tato zpráva bez závady vyšla v několika časopisech. Na doklad uvádíme časopisy: >Náš kraj< v Moravské Ostravě ze dne 22. července 1927, >Opavan< v Opavě ze dne 20. července 1927, a >Podkrkonošské rozhledy< v Náchodě ze dne 21. července 1927. Konfiskace časopisu >Zájmy českého severu< zaráží tím více, že k ní došlo poté, když již stejná zpráva uveřejněna byla v jiných listech, aniž by v ní censoři politických úřadů spatřovali vyvolávání >pohoršení proti demokraticko-republikánské formě státu<, jak se v důvodech nálezu krajského co tiskového soudu v Litoměřicích uvádí. Lze proto konfiskaci tuto označiti za čin libovůle, na němž ničeho nezmění nález krajského co tiskového soudu v Litoměřicích, v němž zabavení časopisu >Zájmy českého severu< bylo schváleno neboť prý článek uveřejněný >zahrnuje v sobě skutkovou povahu přečinu § 14, č. 1. zákona na ochranu republiky.< Tím, že stejný obsah článku prošel v jiných časopisech bez závady, dokázána jest naprostá bezpodstatnost konfiskace, jíž lze jedině vysvětliti snahou po šikanaci českého sociálně demokratického časopisu v Ústí nad Labem, jakož i jeho materielním poškození.
Podepsaní se proto táží pana ministra spravedlnosti:
1. Co hodlá pan ministr spravedlnosti učiniti, aby se podobné případy takové neslýchané a v právním státě nemožné censurní prakse neopakovaly?
2. Jest ochoten pan ministr spravedlnosti vyzvati censora dra Urfuse na okresní správě politické v Ústí n. Labem, aby respektoval jeho pokyny o mírném provádění censorní prakse?
3. Jak vysvětli pan ministr spravedlnosti jednání censurního úřadu v Ústí n. Labem, když článek, stejného obsahu vyšel bez závady v četných jiných listech v republice Československé?
4. Jest ochoten pan ministr spravedlnosti učiniti opatření, aby nahrazena byla materielní škoda dělnickému časopisu, který bezdůvodnou konfiskací byl poškozen?
V Praze, dne 25. října 1927.
V. Dundr,
Habrman, Petřík, Zimák, Pocisk, Novák, Havlena, Ecksteinová, Jaroš, dr Soukup, Časný.
Tisk 540/5.
Interpelace
senátorů F. Časného, V. Dundra, A. Nováka a soudruhů
na pana ministra sociální péče Msgr. Jana Šrámka
v záležitosti porušování osmihodinové doby pracovní a zacházení s dělníky v živnostech pekařských v Československé republice.
V živnostech pekařských ve městech a obcích Československé republiky zavládly skutečně v poslední době v neprospěch dělníků pekařských poměry k nesnesení. Zákon o osmihodinové době pracovní se obchází, jenom snad ve velkých továrnách pekařských se pracuje osm hodin. Pekařští mistři neustále domáhají se toho, aby v pekárnách započala ranní výroba u válu o 3. hodině ranní. Nejsou spokojeni s nařízením ministra sociální péče ze dne 7. května 1927, čís. 2580/III kterým se zevčasňuje výroba o hodinu, t. j. s hodiny páté na čtvrtou hodinu ranní. Pekařští mistři zorganisovaní ve svém orgánu Svazu čsl. mistrů pekařských, a ve svém odborném časopise >Svazové Pekařské Listy< ze dne 1. listopadu 1927 přinášejí článek, v němž volají, aby výroba v pekárnách začala o 3. hodině ranní, jíž prý nelze už dále odkládat. V tomto svém časopise jsou tak daleko, že píší: >Spory dělníků s mistry, vyvěrající z pracovního poměru, nutno vést v evidenci a proto se dožadujeme, aby mistři, kteří budou dělnictvem žalováni u živnostenských soudů o dodatečnou úhradu prací přes čas, oznamovali sekretariátu Zemské jednoty společenstev pekařů na Moravě, Brno, Česká ul. 16/18: přesná jména (křestní i příjmení) dělníků sudičů den, měsíc, rok jich narození, jich domovskou příslušnost, za účelem jich zaznamenání pro případné výstrahy mistrům jiným! Jsou dělníci, kteří pracovní poměr nepřeruší bez soudních dozvuků! A proto, mistři: než příjmou dělníka, otáží se korespondenčním lístkem v jednotenském sekretariátu, není-li v záznamu sudičů!<
Touto výzvou zavádějí pekařští mistři černou knihu a budou se snažit dělníky chránící zákon o osmihodinové době pracovní hospodářsky persekvovat.
Pekařští mistři ve svém časopise proti pekařským dělníkům dokonce podrývají rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 16. listopadu 1926, R II 360-26 (nárok na dodatečné zaplacení práce, jíž byl vykonal dělník přes povinných osm hodin denně) bude projednáváno v nejbližší schůzi společného klubu poslanců i senátorů čsl. živnostensko-obchodní strany středostavovské a lze tudíž předpokládat, že stane se předmětem nutného zákroku, aby bylo zjasněno! - Pekařským mistrům není jasné rozhodnutí nejvyššího správního soudu a našli si v Praze advokáta, na kterého spoléhají, že učiní žalobám přítrž a sice tím, že pekařští mistři uzavrou jednotlivě s dělníky, než je do práce příjmou, zvláštní pracovní smlouvy, jichž znění jim znemožní (t. j. dělníkům), aby se dožadovali vyplacení různých doplatků tehdy, až s nimi pracovní poměr přeruší. Smlouvu pekařským mistrům vypracoval, jak praví jejich orgán, věhlasný pražský právník (jméno jeho neuvádějí) a je rozmnožena tiskem. Prodává se za 1 Kč. Toť hotová persekuce pekařských dělníků. Dnes se pracuje v pekárnách hlavně venkovských již od večerních hodin a v mnoha případech končí doba pracovní až druhý den v poledne a také po poledni. Pro učně neplatí žádná zákonná ochrana, učňové jsou nelidsky vykořisťováni a pracují 16 a 18 hodin denně.
Tážeme se pana ministra sociální péče co chce učiniti na ochranu zákona o osmihodinové době pracovní v živnostech pekařských a co hodlá učiniti, aby nezákonný teror pekařských mistrů neničil existence pekařských dělníků a co chce učiniti, aby pekařský učeň nebyl dlouhou pracovní dobou tělesně mrzačen.
V Praze, dne 8. listopadu 1927.
F. Časný, V. Dundr, Ant. Novák,
Ecksteinová, dr Soukup, Havlena, Filipínský, dr Witt, Jaroš, Modráček, Habrman, Petřík, Zimák.
Tisk 540/6.
Překlad.
Interpelace
senátora Hartla a soudruhů
na pana ministra školství a národní osvěty
stran několika případů naprosto nepostačitelných zaopatřovacích požitků.
V Kežmarku (Slovensko) žijí tři velice staří pensisté tamního evangelického gymnasia v největší nouzi, ježto jejich zaopatřovací požitky jsou v pravdě žebrácké.
Dostávají totiž vdova po řediteli Hermína Palczo, 81 roků stará, měsíčně 112 Kč, vdova po profesoru Ella Groszová, 78 roků stará, měsíčně 117 Kč, a také 81 roků starý profesor gymnasia n. o., Julius Gretzmacher poukázán jest na pensi nejvýš skrovnou. Všechny kroky, jež dosud podnikli tito pensisté, dvojnásob politování hodní pro svou bezmocnost následkem vysokého stáří, na úlevu svého tísnivého, bědného postavení, byly bezvýsledny, ačkoli by přece při dobré vůli bylo lehce možno při takovéto bídě zasáhnouti rukou pomocnou.
Podepsání táží se tudíž pana ministra školství:
Jest pan ministr ochoten, se všemožným urychlením poskytnouti jmenovaným pensitům dostatečné zvýšení jejich žebráckých zaopatřovacích požitků nebo nějakou přiměřenou podporu?
V Praze, dne 16. listopadu 1927.
Hartl,
Teschner, Hütter, Friedrich, Polach, Jokl, Fahrner, dr Heller, Jarolim, Niessner, Beutel, Stark.