Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

5. zasedání.

Tisk 564 - 564/9.

Berní úřad v Jílovém postupuje vůči poplatnictvu neobyčejně příkře a v některých případech přímo proti zákonu. Chápeme někdy těžké postavení berních orgánů, ale na druhé straně je jejich povinností, aby vůči řádným poplatníkům postupovaly taktně a vystříhaly se všech příkrostí. Bohužel však na jednání berního úřadu v Jílovém docházejí stále stížnosti. Tak na př. v březnu letošního roku uvalena byla na jednoho rolníka vnucená správa, tedy v době, kdy v hospodářství nemůže se ničeho vyzískati. Také vnucená správa musela býti z tohoto důvodu ihned odvolána, ale zemědělec a jmenovitě jeho úvěruschopnost byli velmi těžce postiženi.

V letošním roce postižen byl okres Jílové katastrofálním krupobitím a státní správa alespoň v těch nejnutnějších případech vypomáhá postiženým zemědělcům jak přídělem osiva, krmiv atd. tak i peněžními prostředky a berní správa v Jílovém v celé řadě případů, na př. u rolníka Josefa Váni ve Volešku postižené zase exekvuje pro daňové nedoplatky. Je samozřejmo, že toto jednání velmi divně působí mezi zemědělci a je jim nepochopitelným, že jeden státní orgán v jejich neštěstí jim vypomáhá a druhý darované jim obnosy opět exekucí béře.

Z celé řady případů musíme uvésti alespoň jeden, kde berní úřad v Jílovém postupoval přímo protizákonně. Pan Josef Vejmelka, rolník v Ládevsi č. 1., převzal v roce 1921 hospodářství po svém otci Prokopu Vejmelkovi. V postupní smlouvě předávající Prokop Vejmelka vymínil si výminek a zavázal se na druhé straně zaplatiti dávku z majetku a všechny nedoplatky daní do roku 1921. Pak sice dávku z majetku neplatil a byl a jest tudíž jeho syn p. Josef Vejmelka povinen platiti tu část dávky z majetku a z přirůstku na majetku, která připadá na předanou mu usedlost. Pan Josef Vejmelka dotazoval se u berní správy na Král. Vinohradech, mnoho-li je povinen platiti ještě na dávce z majetku a bylo mu dle našeho názoru správně řečeno, že musí vyčkati, až berní úřad sdělí mu, že je povinen platiti na místo svého otce. Berní úřad v Jílovém však nejen že mu ničeho nesdělil, neupomínal ho o zaplacení dávky, ale hned vedl proti němu soudní exekuci. Tedy postup naprosto protizákonný.

Uznáváme milerádi rozumný postup a taktní jednání berní správy na Král. Vinohradech, která ve všech těchto případech musela rozhodnutí berního úřadu v Jílovém zrušiti a i jinak postupuje vůči poplatníkům rozumně a taktně. Avšak jednání berního úřadu v Jílovém působí na okrese zbytečný rozruch a tento úřad přímo snižuje vážnost státních úřadů svými rozhodnutími, protože již mnohá jeho rozhodnutí byla, když strany postižené žalovaly, soudem zrušena. Nejen v zájmu poplatníků, ale i v zájmu státní správy a ministerstva financí je, aby na berním úřadě v Jílovém sjednána byla náprava.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra financí:

1. Je výše uvedené jednání berního úřadu v Jílovém panu ministrovi známo?

2. Je pan ministr ochoten dáti příkaz tomuto úřadu, aby vůči poplatníkům při vymáhání daní postupoval rozumně a taktně a zachovával zákonných předpisů?

V Praze, dne 16. listopadu 1927.

E. Hrubý, Sechtr,
dr Šrobár, K. Sáblík, Vraný, Hrejsa, Šimonek, dr Rozkošný, dr Havelka, J. Stržil, Prošek, Stodola, Lukeš, F. Olejník, Roháček, Pivko, Jos. Dresler, V. Štolba, Vollay, F. J. Krojher, Sehnal, Donát.

Tisk 564/1.

Poštovní a telegrafní úřad v Lounech byl před válkou umístěn v soukromých domech čp. 502 a 635 náležejících p. Behovi. Domy tyto koupil v roce 1913 okres lounský pro svoje účely a poštovnímu eráru byla dána v roce 1914 výpověď z místností používaných poštovním a telegrafním úřadem. Z toho důvodu a vzhledem k tomu, že stávající místnosti pro poštu i telegraf nevyhovovaly, koupil poštovní erár v Lounech dům čp. 646. Následkem nastalé války nebylo provedeno přestěhování pošty do tohoto domu.

Po státním převratu však vzhledem k tomu, že ani koupený dům čp. 646 v Lounech pro účely poštovního a telegrafního úřadu nevyhovoval, bylo jednáno o stavbu nové poštovní budovy a prozatím byl prodloužen nájem místností v domech čp. 502 a 635 na dobu do 31. října 1921. Poštovní správa zavázala se nejdéle do této lhůty místnosti ty vykliditi a nájem neprodlužovati. Toto se však nestalo a pošta je v dřívějších místnostech až doposud.

Naprostá nedostatečnost stávajícího umístění poštovního a telegrafního úřadu byla od převratu stále více a více pociťována, čímž trpělo jak úřednictvo pošty tak i obecenstvo. Následkem velikého vzrůstku agendy ze 400 tis. kusů na 600 tis. kusů, peněžního obratu z 20 mil K na 360 mil. Kč, ohromného rozšíření telefonních stanic a telegrafních depeší, bylo nutno značně rozmnožiti personál úřadu. Nebylo však postaráno o potřebné místnosti, v nichž by úředníci a ostatní zaměstnanci pošty mohli svoji obtížnou službu řádně vykonávati. Tak nyní na lounské poště jest zaměstnáno 18 úředníků a 24 zřízenců, kteří se tlačí v osmi místnostech o necelých 200 m² plochy, kde ovšem kromě toho jsou skládány balíky, kde jsou psací stoly, regály bezpečnostní pokladny, kudy prochází denně na 1000 lidí. Denní obrat zde je na jeden milion Kč.

Tyto poměry jsou naprosto neudržitelné a města takového významu jako jsou Louny přímo nedůstojné. Na to byly příslušné kruhy upozorněny již v r. 1922 vypracovaným a odeslaným pamětním spisem, na základě něhož byla svolána meziministerská komise, v níž byla uznána naprostá nutnost stavby nové poštovní budovy v Lounech. Do státního rozpočtu na rok 1923 byla zařazena položka 600.000 Kč na tuto stavbu, takže se občanstvo domnívalo, že v roce 1923 skutečně se stavbou bude započato, což bylo také dozorčími orgány ředitelství pošt slibováno.

Obec lounská koupila za tím účelem doporučený jí ředitelstvím pošt pozemek nákladem 150.000 Kč a věnovala ho poštovnímu eráru.

Pro nedostatek finančních prostředků ve státní pokladně však v roce 1923 k uskutečnění stavby nedošlo a deputaci za tím účelem na podzim r. 1923 k příslušným úřadům vyslané bylo sděleno, aby město opatřilo pro stát potřebnou výpůjčku na tuto stavbu. Obec lounská, aby vyhověla tomuto požadavku, skutečně sjednala u spořitelny města Domažlic výpůjčku v částce 1 mil. Kč na stavbu nové poštovní budovy.

Přes to však a přes mnohé intervence, které v této záležitosti byly k příslušným úřadům od té doby podniknuty, nebylo ke stavbě nové budovy v Lounech přikročeno a poštovní a telegrafní úřad je do dnešního dne umístěn v naprosto nevyhovujících místnostech okresních domů č.p. 502 a 635, z nichž byla okresem k 1. lednu 1928 dána poštovnímu eráru výpověď.

Stát nemá v Lounech kromě zmíněného domu čp. 646 ani jediné budovy a Louny jistě si zasluhují, aby jim stejně bylo měřeno jako městům ostatním a alespoň stavba poštovní budovy aby co nejdříve byla provedena.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Je nedostatečné umístění poštovního úřadu v Lounech panu ministrovi známo?

2. Je ochoten postarati se o výstavbu nové budovy v době co nejkratší zvláště když jak obec tak i okres vyšly ministerstvu po stránce finanční co nejvíce vstříc?

V Praze, dne 1. prosince 1927.

Prošek,
dr Šrobár, dr O. Havelka, Fr. Olejník, Hrejsa, Roháček, Pivko, dr Rozkošný,
Sechtr, Sehnal, E. Hrubý, Šimonek, Vollay, Kroiher, Štolba, Stodola, Vraný, Donát.

Tisk 564/2.

Již před pěti lety bylo v žádosti, kterou obec Dvory a průmyslníci v úvahu přicházející podali ředitelství státních drah Sever, že zřízení zastávky a nákladiště ve Dvorech jest naléhavě nutné, poněvadž vzdálenost od Karlových Varů a Chodova jest velmi značná.

Při komisích, které se pak konaly, uznaly všechny strany, a to ředitelství státních drah, ministerstvo atd., že požadavek zřízení zastávky ve Dvorech jest oprávněný a ježto interesovaní průmyslníci projevili ochotu, že ponesou náklad na vypracování potřebných detailních plánů, mělo se všeobecně za to, že co nejdříve dojde k provedení žádané zastávky a nákladiště. Místo toho se do té chvíle nestalo toho nejmenšího, ačkoli náklady částkou 5000 Kč průmyslníci dávno složili.

Jak jsme se nyní dozvěděli, byla částka 5000 Kč sice zapravena, ale oddělení III ředitelství státních drah nemůže o tom učiniti žádného opatření, a poněvadž také nemá přiměřených místností, nemůže vypracování detailních plánů býti provedeno.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra, je-li ochoten pečovati o to, aby konečně zadáno bylo vypracování detailních plánů pro zřízení zastávky a nákladiště ve Dvorech?

V Praze, dne 2. prosince 1927.

Löw, dr Heller,
Fijala Milan, Herlinger, Beutel, A. Jarolim, Reyzl, Hampl, Stark, Polach, Niessner, Jokl.

Bereits vor 5 Jahren wurde seitens der Gemeinde Meierhöfen und der in Betracht kommenden Industriellen in einem Gesuche an die Staatsbahndirektion Nord nachgewiesen, dass die Errichtung einer Halte- und Verladestelle in Meierhöfen dringend notwendig sei, weil die Entfernung von Karlsbad und Chodau sehr weit ist.

Bei den hierauf abgehaltenen - Kommissionen wurde von allen Seiten, u. zw. Staatsbahndirektion, Ministerium u.s. w. anerkannt, dass die Forderung nach Errichtung einer Haltestelle in Meierhöfen eine berechtigte sei und da sich die interessierenden Industriellen bereit erklärten, die Kosten der Ausarbeitung der notwendigen Detailpläne zu tragen, war man allgemein der Ansicht, dass es baldigst zur Durchführung der geforderten Halte- und Verladestelle kommen werde. Statt dessen ist bis zur Stunde noch nicht das geringste geschehen, trotzdem die Kosten im Betrage von 5000 Kč von den Industriellen längst erlegt wurden.

Wie wir nun erfahren haben, wurde der Betrag von 5000 Kč wohl eingezahlt, aber die Abt. III. der Staatsbahndirektion kann darüber keine Verfügung treffen und da sie auch nicht die entsprechenden Lokale habe, kann die Ausarbeitung der Detailpläne nicht durchgeführt werden.

Die Gefertigten stellen deshalb an den Herrn Minister die Anfrage, ob er bereit sei, dafür zu sorgen, dass die Detailpläne für die Herstellung der Halte- und Verladestelle in Meierhöfen endlich zur Ausarbeitung vergeben werden?

Prag, am 2. Dezember 1927.

Löw, Dr. Heller,
Fijala Milan, Herlinger, Beutel, A. Jarolim, Reyzl, Hampl, Stark, Polach, Niessner, Jokl.

Tisk 564/3.

Hlavní celní úřad ve Varnsdorfu jako vstupní celní úřad staví se při dovozu knih z celní ciziny na stanovisko, že knihy vázané v knihařském plátně dlužno považovati za clu podrobené.

Jako zvláštní případ bylo podepsaným interpelantům z kruhů voličstva sděleno proclívání knih >Der praktische Kaufmann<, jež vyšly nákladem firmy >Handel u. Industrie Wilhelm Stein< ve Weimar a které prodává kinhkupectví K. Schöpf, Wien VII., Loritzplatz 3. Tato kniha byla jmenovaným celním úřadem odběrateli vyclena částkou 32,90 Kč, rovněž tak jako ostatní odběratelé téhož díla musí zaplatiti celní sazbu předem zmíněnou.

Ježto vídeňské firmě sdělen byl tento stav věci, obrátila se tato na čsl. obchodní komoru vídeňskou s rozkladem, na který bylo odpověděno >že dle názoru komory a čsl. generálního konsulátu vídeňského dotčenou knihu dle celní sazební položky 547/I. bylo by považovati za osvobozenou od cla, poněvadž jde o vazbu z knihařského plátna. Tento pojem že vyplývá z vysvětlivek k čsl. celnímu sazebníku k č. 324, že sem spadají tkaniny bavlněné a vlněné, které následkem přípravy s lepkavými látkami mají potřebnou hustotu a pevnost k potažení knižních desek a pro případné použití jako látky oděvní nejsou způsobilé. Natrhneme-li vazbu, vidíme, že lepenka není natřena klihem, nýbrž že látka jest na vnitřní straně preparována lepidlem.<

Vzhledem k tomuto odbornému názoru vysvítá, že lze stanovisku celního úřadu ve Varnsdorfu odpírati.

Podepsaní interpelanti táží se tudíž pana ministra financí vzhledem k zásadnímu významu věci, vzhledem k překážce dalšího vzdělávání, se zdražením dovozu knih spojené, v tomto případě vzhledem k překážce dalšího vzdělávání příslušníků povolání, stojících uprostřed hospodářského života, kteréžto další vzděláváni jest zajisté v zájmu všeobecném, je-li ochoten přikloniti se ke stanovisku, jež interpelanti zdůrazňují, a k úlevě zasáhnouti vydáním pokynů celním úřadům. Při tom opírají se ještě o skutečnost, že jiné vstupní celní úřady jednají při dovozu knih s mnohem větší ochotou.

1. Co zamýšlí pan ministr financí zaříditi, aby se zabránilo vybírání nesprávné celní sazby?

2. Jest pan ministr financí ochoten uděliti varnsdorfskému celnímu úřadu pokyny, že knihy vázané v knihařském plátně dlužno považovati za osvobozené od cla a aby strany sproštěny byly nynějšího šikanování a překážek v knihkupectví?

V Praze, dne 13. prosince 1927.

R. Hütter,
Hartl, dr Franciscy, Richter, dr Jesser, Oberleithner, Fahrner, Teschner, dr Grosschmid, Friedrich, dr Brunar.

Das Hauptzollamt Warnsdorf als Eintrittszollamt stellt sich bei der Einfuhr von Büchern aus dem Zollauslande auf den Standpunkt, dass Bücher in Buchbinderleinen gebunden als zollpflichtig zu behandeln seien.

Als besonderer Fall wurde dem unterfertigten Interpellanten aus Wählerkreisen die erfolgte Verzollung der im Verlage der Firma >Handel u. Industrie Wilhelm Stein< in Weimar erschienenen und durch die Buchhandlung K. Schöpf, Wien VII., Loritzplatz 3, in Vertrieb gebrachten Bücher >Der praktische Kaufmann< bekannt. Dieses Buch wurde vom genannten Zollamte dem Bezieher mit Kč 32,90 verzollt, ebenso wie die anderen Bezieher desselben Werkes den vorerwähnten Zollsatz zu entrichten haben.

Da der Wiener Firma dieser Sachverhalt mitgeteilt wurde, wandte diese sich an die čsl. Handelskammer in Wien mit einer Vorstellung, welche an dieser Stelle beantwortet wurde:

>dass nach Ansicht der Kammer und des čsl. Generalkonsulates in Wien das in Frage stehende Buch, nach Zolltarifposition 647/I. zollfrei zu behandeln sei, weil es sich um einen Einband aus Buchbinderleinwand handle. Dieser Begriff gehe aus den Erläuterungen, zum čsl. Zolltarif zu Nr. 324 hervor, es fallen unter ihn Baumwoll- und Leinengewebe, welche durch Zurichtung mit klebigen Stoffen die nötige Dichtigkeit und Festigkeit zum Überziehen von Buchdecken besitzen und für etwaige Verwendung als Bekleidungsstoff ungeeignet sind. Wenn man den Einband anreisst, sieht man, dass der Pappendeckel nicht mit Leim ge- strichen ist, sondern, dass der Stoff auf der Innenseite mit Klebstoff präpariert ist.<

Mit Rücksicht auf diese fachmännische Ansicht erscheint der Standpunkt des Zollamtes Warnsdorf anfechtbar.

Die gefertigten Interpellanten richten daher im Hinblicke auf die grundsätzliche Bedeutung der Angelegenheit, im Hinblicke auf die mit einer Verteuerung der Büchereinfuhr verbundene Hemmung der Fortbildung, im vorliegenden Falle der gewiss im allgemeinen Interesse liegenden Weiterbildung der im Wirtschaftsleben stehenden Berufsangehörigen an den Herrn Finanzminister die Anfrage, ob er geneigt ist, dem vom Interpellanten betonten Standpunkte beizutreten und durch Ausgabe von Weisungen an die Zollbehörde erleichternd einzugreifen. Hiebei stützten sie sich noch auf die Tatsache, dass andere Eintrittszollämter einen viel entgegenkommenderen Vorgang bei der Büchereinfuhr einhalten.

1. Was gedenkt der Herr Finanzminister zu veranlassen, um die Einhebung eines unrechtmässigen Zollsatzes zu verhindern?

2. Ist der Herr Finanzminister geneigt, an die Warnsdorfer Zollbehörde Weisungen zu erteilen, dass in Buchbinderleinwand gebundene Bücher zollfrei zu behandeln sind und die Parteien von den jetzt bestehenden Schikanen und Hemmungen im Buchhandel befreit werden?

Prag, am 13. Dezember 1927.

R. Hütter,
Hartl, Dr. Franciscy, Richter, Dr. Jesser, Oberleithner, Fahrner, Teschner, Dr. Grosschmid, Friedrich, Dr. Brunar.

Tisk 564/4.

V Hluboké, okres Kralovice, byla až do podzimu 1919 jednotřídní německá obecná škola, jež byla umístěna ve školní budově, obcí zřízené. Zápis dne 15. září 1919 činil 42 vesměs německých dětí. Dne 24. října 1919 byla místní školní rada kralovickou okresní školní radou vyrozuměna, že podle zákona ze dne 3. dubna 1919 povolila zemská školní rada zřízení veřejné české obecné školy v dosavadní německé škole a že otevření české školy má se ihned provésti. Dva dny na to nařídíl okresní hejtman Engelthaler osobně na místě samém vyklizení třídy a bytu správce školy do 4 dnů. Přes námitky, přednesené dne 19. října osobně u zemské školní rady v Praze, viděl se správce školy nucena, opustiti školní budovu, 40 muži vojska mezitím obsazenou, a nastěhovati se do krajně vlhkého bytu o ploše jen 14 m², který mu byl náhradou přikázán. Německé školní vyučování však muselo přestati, poněvadž tu pro ně nebylo způsobilé místnosti.

Teprve dne 10. ledna 1921 obdržela místní školní rada nepřímo výnos zemské školní rady č. 2180/1920, kterým přeměna německé školy v českou byla nařízena a odůvodněna tím, že na německé škole zapsáno prý jest jen 24, na české škole však 52 dětí. Jak již zmíněno, činil ve skutečnosti počet německých dětí v době zavření jejich školy 42.

Počtu českých dětí bylo dosaženo jen uměle, především tím, že přijaty byly děti, které předtím navštěvovaly školy v Rabštejně n. Střelou, Přehořově a Strážišti.

Proti uvedenému rozhodnutí podán byl rekurs, jehož vyřízení dosud nodošlo!

Dne 12. dubna 1925 byla ministerstvu školství a národní osvěty zaslána nová žádost za vrácení zabrané školní budovy.

Dne 23. května 1925 konala se za vedení pana ministerského rady Čížka komisionelní prohlídka učebny, jež přikázána byla v lednu 1920 německé škole ve starém hostinci, a která pro účele vyučovací shledána byla za naprosto nezpůsobilou.

Ve druhé poradě obou místních školních rad, obecního zastupitelstva a obou správců škol, kterou dne 7. září 1925 svolal pan ministerský rada Čížek, prohlásila obec ochotu, že bude-li vrácena školní budova německé škole, zdarma dodá pro novostavbu české školy stavební místo, stavební dříví a kámen, jakož i potřebné povozy. Při této poradě vyšla najevo příznačná skutečnost, že žádost ze dne 12. dubna 1925, řízená na ministerstvo školství, postoupena byla českému učiteli k vyjádření, při čemž opomenut byl okresní školní výbor.

Přes shora uvedenou dalekosáhlou ochotu obce Hluboké nedošlo od té doby, tedy od více nežli dvou let, stále ještě k žádnému příznivému vyřízení žádostí a rekursů, jež ve věci německé školy byly podány.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra školství:

1. Jest panu ministrovi znám způsob projednávání školské otázky v Hluboké, jenž všem právním pojmům jest na výsměch?

2. Jest ochoten naříditi čeho třeba, aby německému obyvatelstvu a německé školou povinné mládeži v Hluboké v neporušeném stavu vrácena byla německá školní budova, která jim násilně byla odňata?

V Praze, dne 13. prosince 1927.

Hartl, Hütter,
dr Franciscy, dr Brunar, Jokl, Löw, dr Grosschmid, Stark, Fahrner, dr Heller, Polach,
Teschner, Friedrich

In Hluboka, Bezirk Kralowitz, bestand bis zum Herbst 1919 eine einklassige deutsche Volksschule, welche in einem von der Gemeinde errichteten Schulgebäude untergebracht war. Die Einschreibung am 15. September 1919 ergab 42, durchwegs deutsche Kinder. Am 14. Oktober 1919 wurde der Ortsschulrat durch den Kralowitzer Bezirksschulrat verständigt, dass zufolge des Gesetzes vom 3. April 1919 der Landesschulrat die Errichtung einer öffentlichen čechischen Volksschule in der bisherigendeutschen Schule bewilligt habe und dass die Eröffnung der čechischen Schule sofort durchzuführen sei. Zwei Tage später ordnete der Bezirkshauptmann Engelthaler persönlich an Ort und Stelle die Räumung des Klassenzimmers und der Schulleiterwohnung binnen 4 Tagen an. Trotz eines am 18. Oktober beim Landesschulrat in Prag persönlich vorgebrachten Einspruches sah sich der Schulleiter gezwungen, das mittlerweile von 40 Mann Militär besetzte Schulhaus zu verlassen und die ihm als Ersatz angewiesene äusserst feuchte, nur 14 m² umfassende Wohnung zu beziehen. Der deutsche Schulunterricht aber musste unterbleiben, da kein hiefür geeigneter Raum zur Verfügung stand.

Erst am 10. Jänner 1921 erhielt der Ortsschulrat indirekt den Erlass des L. Sch. R. Zahl 2180/1920, durch welchen die Umwandlung der deutschen Schule in eine čechische angeordnete und damit begründet wurde, dass an der deutschen Schule nur 24, an der čechischen Schule aber 52 Kinder eingeschrieben seien. Wie schon erwähnt, betrug in Wirklichkeit die Zahl der deutschen Kinder zur Zeit der Sperrung ihrer Schule 42.