Die Zahl der čechischen Kinder wurde nur künstlich, vor allem dadurch erreicht, dass Kinder aufgenommen wurden, welche vorher die Schulen in Rabenstein, Přehoř und Stradischt besucht hatten.

Gegen die angeführte Entscheidung wurde der Rekurs eingebracht, dessen Erledigung noch aussteht!

Am 12. April 1925 wurde ein neuerliches Ansuchen um Rückgabe des beschlagnalunten Schulgebäudes an das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur abgesandt.

Am 23. Mai 1925 fandt unter Leitung des Herrn Ministerialrates Czišek eine kommissionelle Besichtigung des, der deutschen Schule im Jänner 1920 in einem alten Gasthause zugewiesenen Lehrzimmers statt, das für Unterrichtszwecke als vollkommen ungeeignet befunden wurde.

In einer zweiten, vom Herrn Ministerialrat Czišek am 7. September 1925 einberufenen Beratung der beiden Ortsschulräte, der Gemeindevertretung und der beiden Schulleiter erklärte sich die Gemeinde bereit, bei Rückgabe des Schulgebäudes an die deutsche Schule für einen, für die čechische Schule aufzuführenden Neubau Baugrund, Bauholz und Steine, sowie die erforderlichen Fuhren unentgeltlich beizustellen. Bei dieser Beratung trat die bezeichnende Tatsäche zutage, dass das an das Schulministerium gerichtete Ansuchen vom 12. April 1925 mit Umgehung des Bezirksschulausschusses dem čechischen Lehrer zur Aeusserung überwiesen worden war.

Trotz dem oben angeführten weitgehenden Entgegenkommen der Gemeinde Hluboka ist seither, also seit mehr als 2 Jahren noch immer keine günstige Erledigung der, bezüglich der deutschen Schule eingebrachten Ansuchen und Rekurse erfolgt..

Die Unterzeichneten richten deshalb an den Herrn Schulminister die Anfragen:

1. Ist dem Herrn Minister die allen Rechtsbegriffen hohnsprechende Behandlung der Schulfrage in Hluboka bekannt?

2. Ist er bereit, das Erforderliche anzuordnen, damit der deutschem Bevölkerung und der deutschen schulpflichtigen Jugend in Hluboka das ihr gewaltsam entrissene deutsche Schulgebäude ehestens im unversehrtem Zustande, zurückgegeben werde?

Prag, am 13. Dezember 1927.

Hartl, Hütter,
Dr. Franciscy, Dr. Brunar, Jokl, Löw, Dr. Grosschmid, Stark, Fahrner, Dr. Heller, Polach, Teschner, Friedrich.

Tisk 564/5.

Nynější provádění ustanovení o léčebném fondu veřejných zaměstnanců neodpovídá duchu zákonitých předpisů, jimiž léčebný fond byl vytvořen, ba činí pro malicherný, pedantický a šikanující způsob úřadování léčebného fondu toto nemocenské pojištěni pro pojištěnce přímo bezcenným a nebezpečným pro jejich zdraví a brání na druhé straně lékařům ve svobodném výkonu jejich povolání, ba nutí je dokonce prozrazovati lékařské tajemství. Z kruhů pojištěnců byly položeny následující požadavky:

1. Jakýkoli způsob lékařské pomoci musí býti poskytován zdarma, příspěvky v hotovosti nebo ve formě poštovních známek musí odpadnouti.

2. Také náklady operace má nésti léčebný fond, rovněž tak ošetřování odbornými lékaři a potřebné ošetření zubním lékařem.

3. Co lékař činiti uzná za nutné, nesmí se činiti závislým na povolení okresního výboru, žádný lékař nesmí býti nucen podávati zprávy, nejméně tehdy, jde-li o prozrazení lékařského tajemství.

4. Léčení v nemocnici má býti poskytováno dle předposlední třídy.

5. Léky a léčebné pomůcky musí smět lékař předpisovati podle volného uvážení v jakosti, kterou považuje za nutnou.

6. V žádném případě nemají se uzavírati smlouvy s určitými firmami o dodávání léčebných pomůcek, poněvadž se tím těmto firmám ke škodě pojištěnců dostává monopolního postavení.

7. Léčebný fond má všechna vyřízení a pokyny i výnosy vydávati také v německém jazyce. Má býti provedena decentralisace podle zemí a kompetence přenesena hlavně do okresních výborů.

Podepsaní táží se vlády, zda-li a v jaké formě jest ochotna naříditi provedení těchto požadavků při správě léčebného fondu?

V Praze, dne 13. prosince 1927.

K. Friedrich,
Oberleithner, dr Jesser, Hartl, Polach, Hütter, dr Franciscy, Teschner, Fahrner, Reyzl,
dr Grosschmid, dr Brunar.

Die derzeitige Handhabung der Bestimmungen über den Heilfond der öffentlichen Bediensteten entspricht nicht dem Sinne der gesetzlichen Vorschriften, durch welche der Heilfond geschaffen wurde, ja sie macht infolge der kleinlichen, pedantischen und schikanösen Amtsführung des Heilfondes diese Krankenversicherung für die Versicherten geradezu wertlos und gefährlich für deren Gesundheit und hindert auf der anderen Seite die Ärzte in der freien Ausübung ihres Berufes, ja zwingt dieselben sogar zur Preisgabe des ärztlichen Geheimnisses. Aus den Kreisen der Versicherten werden folgende Forderungen aufgestellt:

1. Jede Art ärztlicher Hilfe muss kostenlos gewährt werden, Beitragsleistungen in Bar oder in Form von Briefmarken müssen entfallen.

2. Auch Kosten einer Operation sind vom Heilfonde zu tragen, ebenso die Behandlung durch Fachärzte, und die notwendige zahnärztliche Behandlung.

3. Was der Arzt zu tun für notwendig hält, darf nicht von der Bewilligung des Bezirksausschusses abhängig gemacht werden, kein Arzt darf verhalten werden. Meldungen zu erstatten, am allerwenigsten, wenn es sich um Preisgabe eines ärztlichen Geheimnisses handelt.

4. Die Verpflegung in einem Krankenhause soll nach der vorletzten Klasse gewährt werden.

5. Arzneien und Heilbehelfe muss der Arzt nach freiem Ermessen in der von ihm notwendig erachteten Qualität vorschreiben können.

6. Es sollen keinesfalls Verträge mit bestimmten Firmen über Lieferung therapeutischer Behelfe abgeschlossen werden, weil dadurch diesen Firmen zum Nachteile der Versicherten eine Monopolstelle eingeräumt wird.

7. Der Heilfond soll alle Erledigungen und Weisungen und Erlässe auch in deutscher Sprache herausgeben. Es soll eine Dezentralisierung nach Ländern durchgeführt und die Kompetenz hauptsächlich in die Bezirksausschüsse verlegt werden.

Die Gefertigten richten an die Regierung die Anfrage, ob und in welcher Form sie geneigt ist, die Durchführung dieser Forderungen bei der Verwaltung des Heilfondes anzuordnen?

Prag, am 13. Dezember 1927.

K. Friedrich,
Oberleithner, Dr. Jesser, Hartl, Polach, Hütter, Dr. Franciscy, Teschner, Fahrner, Reyzl, Dr. Grosschmid, Dr. Brunar.

Tisk 564/6.

V městě Schönbachu, politický okres Cheb, usnesla se místní školní rada zavésti na tamních německých školách jazyk český jako předmět vyučovací, a prohlásila, že jest ochotna nésti věcný náklad na to. Ačkoli pro vyučování jsou tu též po ruce kvalifikované učitelské síly, nepovoluje se nepochopitelným způsobem dosud zavedení tohoto předmětu vyučováni, i jest zde naléhavé podezření, že se to děje jen proto, poněvadž se orgánové, kteří v Schönbachu založili českou menšinovou školu, ačkoli jí naprosto není zapotřebí, obávají, že do této české školy vůbec nedostanou žádných žáků, když německé děti budou míti příležitost naučiti se českému jazyku na německých školách. Neboť, jak zkušenost ukazuje, počitají všichni tito zakladatelé menšinových škol s tím, že do českých škol vlákají německé děti.

Ježto takové jednání odporuje platným ustanovením zákona, vybízí se pan ministr, aby učinil opatření, by usnesení okresní školní rady v Schönbachu bylo ihned schváleno, a postaráno bylo o to, aby vlivu počešťujcích spolků na školskou správu učiněna byla konečně přítrž.

V Praze, dne 13. prosince 1927.

K. Friedrich,
Oberleithner, Teschner, Hütter, dr Jesser, Hartl, Reyzl, Polach, dr Grosschmid, dr Franciscy, Fahrner, dr Brunar.

In der Stadt Schönbach, politischer Sezirk Eger hat der Ortsschulrat beschlossen, an den dortigen deutschen Schulen die čechische Sprache als Unterrichtsgegenstand eizuführen und sich bereit erklärt, den sachlichen Aufwand hiefür beizustellen. Trotzdem zum Unterrichte auch qualifizierte Lehrkräfte bereits vorhanden sind, wird unbegreiflicherweise die Einführung dieses Lehrgegenstandes bisher nicht bewilligt, und es besteht der dringende Verdacht, dass dies nur deswegen geschieht, weil die Organe, welche in Schönbach eine čechische Minoritätsschule gegründet haben, trotzdem für eine solche gar kein Bedarf vorhanden ist - fürchten, in diese čechische Schule überhaupt keine Schüler zu bekommen, wenn die deutschen Kinder Gelegenheit haben werden, die čechische Sprache an den deutschen Schulen zu erlernen. Denn erfahrungsgemäss rechnen alle diese Minoritätsschulgründer deutsche Kinder in die čechischen Schulen zu locken.

Nachdem ein solches Vorgehen den gesetztlichen bestehenden Bestimmungen widerspricht, wird der Herr Minister aufgefordert, zu veranlassen, dass sogleich dem Beschlusse des Ortsschulrates Schönbach die Genehmigung erteilt und dafür Sorge getragen werde, dass dem Einflusse der Čechisie- rungsvereine auf die Schulverwaltung endgiltig ein Ende gemacht werde.

Prag, am 13. Dezember 1927.

K. Friedrich,
Oberleithner, Teschner, Hütter, Dr. Jesser, Hartl, Reyzl, Polach, Dr. Grosschmid, Dr. Franciscy, Fahrner, Dr. Brunar.

Tisk 564/7.

V poslední době zaznamenáno bylo v denním tisku několik brzy po sobě jdoucích sebevražd příslušníků sboru pohraniční finanční stráže. Největší počet případů je na Slovensku.

Nemůže býti sporu o tom, že služba finanční stráže na hranici za každého počasí a v každé době a často v prostředí státu nepřátelském, je sama sebou svízelná jako u málo které kategorie. Vyžaduje značné oběti nejen na zdraví, ale i na životech zaměstnanců; jak svědčí i případy vražd jednotlivců. Nejpovážlivějším zjevem jsou však četné sebevraždy, které v několika málo letech vykazují tuto truchlivou statistiku:

V roce 1924 skončilo sebevraždou 6 zaměstnanců, z toho 3 případy na Slovensku;

v roce 1925 byly 4 případy, z toho 3 na Slovensku;

v roce 1926 byly 3 případy, z toho 2 v Podkarpatské Rusi:

v roce 1927 již 7 případů, z toho 6 na Slovensku.

Je z toho zřejmo, že sebevraždy finanční stráže nelze řaditi do náhodných zjevů zaviněných více nebo méně osobními příčinami, že zde musí působiti příčiny mimoosobní, vnější. To platí zejména o Slovensku. Zde ukončují život lidé mladí, v nejmužnějším věku, bývalí legionáři, většinou ženatí a otcové rodin. Přes tuto skutečnost nelze přejíti k dennímu pořádku.

Ze zpráv denního tisku a ještě více z četných stížností, které nás dochází se dá souditi, že služební poměry na Slovensku jsou zvláště obtížné, hlavně v důsledku režimu, který zavedlo generální finanční ředitelství v Bratislavi. Četné intervence u tohoto ředitelství neměly dosud žádného příznivého výsledku. To vyvolává u zaměstnanců finanční stráže na Slovensku beznadějnost na zlepšení poměrů a působí nepříznivě i na jejich duševní stav. Ve veřejnosti pak roste právem domnění, že tyto poměry jsou příčinou sebevražd zaměstnanců.

Vzhledem k těmto poměrům se podepsaní táží:

Je panu ministru financí znám nepřirozený počet sebevražd zaměstnanců finanční stráže, hlavně pak na Slovensku?

Jaké opatření hodlá finanční správa učiniti, aby tento přímo bolestný zjev byl pro příště odstraněn?

Je pan ministr financí ochoten naříditi nejpřísnější vyšetření všech případů, aspoň z poslední doby, aby bylo zjištěno, zda původ sebevražd není ve zvláštních poměrech na Slovensku a co hodlá proti tomu učiniti?

V Praze, dne 15. prosince 1927.

R. Pánek,
dr Klouda, F. Šťastný, R. Reichstädterová, V. Klofáč, J. Pichl, Wagner, Hubka, dr Macků, Klečák, dr Krouský.

Tisk 564/8.

Finanční stráž se domáhá toho, aby pro pozůstalé po těch, kdož byli ve službě zločinnou rukou zabiti nebo zraněni a stali se invalidními a ku službě neschopnými, bylo stanoveno odškodné stejným způsobem, jako bylo zavedeno u četnictva usnesením min. rady ze dne 18. června t. r. a jak se poskytuje u čsl. armády. Požadavek tento je jistě spravedlivý a odůvodněný nejen důležitostí, ale i nebezpečností služby finanční stráže.

Finanční stráž má na hranici velmi důležité úkoly služební, neboť nejen že zabraňuje a odkrývá celní přestupky, jsou ji též ukládány vojenské a politické úkoly a velmi často bývá ji používáno též ve službách bezpečnostních společně s četnictvem. Proto není vydána nebezpečí jen se strany podloudníků, vraždí ji i provinilec politický či vojenský sběh (poslední případ z těchto dnů u Lučence). Finanční stráží bývají mnohdy odráženy nápory nezodpovědných živlů, kteří provokují z důvodů národnostních na horké půdě pohraniční, jejíž obyvatelstvo je pravidelně různorodé.

U finanční stráže jsou vesměs lidé mladí, s málo služebními léty, takže v takovýchto případech jsou pozůstalí vydáni skutečnému strádání.

Podepsaní se proto táží:

Je vláda Československé republiky ochotna uznati tuto těžkou a nebezpečnou službu finanční stráže a jako v odměnu zavésti odškodné pro shora uvedené případy?

V Praze, dne 15. prosince 1927.

R. Pánek,
R. Reichstädterová, J. Pichl, Wagner, dr Klouda, F. Šťastný, Hubka, V. Klofáč, dr Macků, Klečák, dr Krouský.

Tisk 564/9.

V budove okresného súdu v Rimavskej Sobote vyvesená je vyhláška tohoto textu:

Slovenskí bratia!

Z vôle Boha a pravdy učinili sme pred osem rokmi koniec neludskému utlačovaniu nášho národa. Slováci znova ožili! Z našich škôl vyrastá pred nami nová generácia, krasné výhľady máme do budúcna!

To našich bývalých utlačovateľov mrzí. Vedia, že každým dňom ztenčujú sa ich nádeje. A preto prišli s posledným pokusom získať nazpät aspoň nejakú čiastku toho oplakávaného Slovenska. Ako dosiaľ vždy, tak i terajší maďarský útok, podopretý Rothermereom, namierený bol proti jednotnosti nášho štátu. Na túto provokáciu maďarských magnátov a ich tuzemských i cudzozemských pomahačov my Slováci svorne voláme: Nikdy! Avšak i ked pevne stojíme na pôde našimi predkami obrábanej, predsa musíme pozrieť na príčiny týchto maďarských ašpirácií, ktoré nie sú iné než naše stranícke boje a tolerancia vôči Maďarom.

Slováci! Ako dlho sa budeme nenávideť navzájom a na seba útočiť a nepozorujeme, že našou nesvornosťou len živíme toho jedovatého hada maďarstva? Ako ďaleko chceme ešte ztrpieť, aby naše slovenské mestá ozývaly sa slovom maďarským a boly táborom Horthyovských vojakov? A ako sa mohlo stať, že tam, kde by rozkvetať mala slovenská reč a slovenská kultúra a slovenské umenie, tam sa jazyk maďarský pestuje práve tak, ako pred vojnou? Vyzývame vás, Slováci, učiňme koniec už raz tomuto nemožnému stavu, ktorý by nebol ztrpený v žiadnom inom štáte!

A preto nepriateľom a zradcom nášho národa zoveme v prvom rade každého, kto, ač zo slovenskej matky pochádza, ešte i dnes, v deviatom roku našej samostatnosti, žije dušou maďarskou!

Rovnako tak nepriateľmi Slovákov zoveme a za urážateľov nášho národa prehlašujeme všetkých, ktorí síce nie sú ani slovenského ani maďarského pôvodu, avšak svojim chovaním prejavujú, že Maďari sú im bližší ako Slováci, z ktorých však žijú.

Proti týmto našim nepriateľom a ich pomahačom budeme bojovať!

Slováci ku svojej vlastnej krvi!

Nekupujme od ľudí, ktorým je slovenská reč a kultúra cudzia, ktorí horia za jazyk maďarský! Nepožiadajme o právnu radu advokátov, ktorí vedia po slovensky len v našom styku u súdu. Nedajte sa liečiť od lekára, ktorý vaším jazykom opovrhuje. Nedávajte naše milé slovenské groše tomu, komu slovenský jazyk je len akýmsi jazykom sedliackym, kulinárnym! Kto na vidieku čiročiste slovenskom, sympatizuje s Maďarmi, ten je našim spoločným nepriateľom a tomu prejavme naše opovrženie!

Kto nie je s námi, je proti nám! Bojkot, ktorý dnes vyhlašujeme, netýká sa Maďarov, ktori sú loyálnymi občanmi.

Do boja, Slováci, za naše Slovensko!

Slovenská liga.

Tážeme sa pána ministra spravedlnosti:

1. Či pokladá za prípustné, aby plagát takéhoto obsahu mohol byť vyvesený v budove pre prisluhovanie spravedlnosti?

2. Či je ochotný uložiť všetkým sedriálnym predsedom, aby tieto plagáty boly zo všetkých súdnych budov ihneď odstránené?

3. Či hodlá urobiť predmetom vyšetrovania, ktorý vedúci sudca alebo ktorý sedriálny predseda nesie zodpovednosť za vyvesenie plagátov. Pre vyšetrovanie poskytujeme bezpečný udaj, a to je budova okresného súdu v Rimavskej Sobote.

V Prahe, dňa 14. januára 1928.

Dr. Törköly,
Richter, F. Egry, dr Grosschmid, dr Franciscy, Hartl, dr Jesser, Teschner, dr Brunar, Oberleithner, Friedrich, Hütter.

A rimaszombati járásbinság épületében az alábbi szövegü hirdetmény van kifüggesztve:

Szlovák Testvérek!

Isten és az Igazság akaratából 8 évvel ezelőtt véget vetettűnk nemzetünk lelketlen elnvomásának! Szlovákok ujraéledtek! Iskoláinkbol uj generácio nő fel elöttűnk, szép kilátásunk van a jövőbe!

Ez bántja a volt elnyomóinkat. Tudják, hogy minden nap után kisebb a reményük. Ezért jött az utolsó kisérletűk a megsiratott Szlovenszkó legalább egy részének a visszanyerésére. Mint eddig mindíg, ugy a mostani magyar támadás is Rothermere támaszkodva - a mi államunk egysége ellen küzd. A magyar mágnásoknak és a kül s belföldi segítőiknek ezen provokáciojára mi, Szlovákok egyetértöen kiáltiuk: Soha! Deha erősen is állunk saját apáink által müvelt földön, mégis tekintetbe kell vennűnk a magyar aspirációknak ezen okát, amelyek nem mások, mint a mi örőkös pártviszályunk és magyartűrésűnk.

Szlovákok, ameddig gyülöködnö fogunk egymás kőzött és egymást támadni s nem vesszük figyelembe, hogy, egyenetlenségünkkel csak tápláljuk a magyarság mérges kigvóját?! Meddig akarjuk türni, hogy a mi szlovák városaink magyar szótól hangozzanak és Horthy katonák tábora legyen! Es miért lehet az, hogy ott, ahol a szlovák nyelvnek, kulturának és müvészetnek virágzani kellene, ott ép ugy ápolják a magyar nyelvet, mint a háboru előtt. Felhivunk benneteke Szlovákok, vessünk már egyszer véget ennek a lehetetlen állapoinak, amelyet nem türnének meg semmi más államban sem!

Azért nemzetünk ellenségének és árulójának nevezzük elsősorban mindazokat, akik bár szlovák anyátol származtak, de még ma is, a mi őnálloságunknak kilencedik évében is magyar lélekkel élnek!

Hasonlóan ellenségünknek nevezzük és a sziovákság megsértőinek nyilvánítjuk mindazokat, akik ugyan sem nem szlovák, sem nem magyar eredetüek, de viselkedésükkel azt mutatják, hogy a magyarok közelebb állnak hozzájuk, mint a szlovákok, akikböl pedig élnek és táplálkoznak.

Ezen ellenségeinkkel és az ő segítőikkel szemben harcolni fogunk!

Szlovákok a saját véreikhez!

Ne vegyünk azoktól az emberektől, akiknek a szlovák nyelv és kultúra, idegen, akik égnek a magyar nyelvért! Ne kérjünk jogi tanácsot azon ügyvédektől, akik csak a biróságnál a velünk való érintkezés közben tudnak szlovákul! Ne gyógyíttassatok magatokat annál az orvosnál, aki a Ti nyelveteket megveti. Akinek a szlovák nyelv csak olyan paraszt-konyha nyelv, ne adjátok oda a mi kedves szlovák garasainkat! Aki szintiszta szlovák vidéken szimpatizál a magyarokkal, az a mi közös ellenségük s annak mutassuk meg a mi megvetésünket!

Aki nem tart velünk, az ellenünk! Bojkott. amelyet most kiherdetünk, nem érinti azokat a magyarokat, akik loyális polgárok.

Kűzdelembe Szlovákok, a mi Szlovenszkónkért!

Slovenská Liga.

Kérdezzük

az Igazságügyi Miniszter Urat:

1. Megengedhetönek tartja-e azt, hogy ily tartalmu plakát az igazságszolgátatás épűletében kifüggesztve legyen.

2. Hajlandó-e az összes tőrvényszéki elnőkőket utasítani arra, hogy a biróság összes épületeiből azonnal távolítassanak el ezek a plakátok.

3. Hajlandó-e vizsgálat tárgyává tenni, hogy a plakátok kifüggesztéséért melyik vezetőbirót, vagy törvényszki elnököt terheli a felelősség. A vizsgálathoz egy biztos adatot a unk és ez a rimaszombati járásbiróság épülete.

Prága, 1928. január 14.

Dr. Törköly,
Richter, F. Egry, dr Grosschmid, dr Franciscy, Hartl, dr Jesser, Teschner, dr Brunar, Oberleithner, Friedrich, Hütter.