Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

5. zasedání.

Tisk 598 - 598/17.

Dne 13. února 1928 zahájilo stávku v severočeském uhelném revíru přes 30.000 horníků a dělníků na 130 dolech, když před tím organisací majitelů dolů zamítnuty byly jejich oprávněné mzdové požadavky. Nutno uvésti, že tento veliký sociální konflikt byl vyvolán nejenom neústupností organisace majitelů dolů, nýbrž i naprostým nepochopením hospodářských a sociálních potřeb těžce pracujícího dělnictva. Majitelé dolů v posledních letech systematicky zamítali všechna přání dělnictva. Také žádost za drahotní výpomoc, předloženou organisacemi dělnickými v podzimních měsících odmítli, uvádějíce, že těžba uhlí nesnese dalšího zatížení zvýšením mezd a konečně, že nedošlo k změně hospodářských poměrů, které by požadavek dělnictva odůvodnily.

Jest všeobecně známo a dokazují to úřední cenové indexy, že existenční poměry horníků se zhoršily. Zvýšením cen životních potřeb snížena byla životní úroveň dělnictva, zatím co zvýšeným výkonem horníků a zvýšenými cenami uhlí, stupňovány byly zisky důlních podnikatelů.

Pod tlakem těchto zhoršených poměrů předložili hornici prostřednictvím odborových organisací požadavek zvýšení mzdy o 20%. Na tento požadavek odpověděli důlní podnikatelé vypovězením kolektivní smlouvy a protinávrhem na prodloužení doby pracovní a zvýšení výkonu. Při vyjednáváních mezi těžaři a zástupci horníků nebyly překlenuty rozpory i přes to, že zástupci horníků vypracovali kompromisní a pro majitele dolů přijatelné návrhy. Této neústupnosti, hraničící přímo s nenávistným postupem proti horníkům, dlužno přičísti, že došlo ku stávce tak velikého rozsahu, jejíž následky projeví se v celém našem hospodářském životě. Jíž nyní objevují se aspoň některé. V jednotlivých závodech vyskytuje se nedostatek uhlí a hrozí se jejich uzavřením.

Stávka horníků v severních Čechách jest dílem jak zaměstnavatelské zaujatosti proti dělnictvu, tak i produktem naprosté lhostejnosti vlády, resp. ministerstva veřejných prací. Po několik týdnů vyskytují se v naší veřejnosti zprávy o možnostech konfliktu a velikého sociálního zápasu, avšak ministerstvo veřejných prací a vládní orgány zůstávají úplně pasivní. Teprve ve chvíli, kdy již konflikt je neodvratný, přichází zástupce vlády, nikoli aby sprostředkoval, nýbrž aby se o podstatě sporu pouze informoval.

Tento postup vládních orgánů musil všeobecně překvapiti. A překvapení ještě více vzrostlo, když seznáno, že také správa státních dolů nalézá se v řadě majitelů důlních podnikatelů, kteří oprávněné a věcné požadavky horníků zamítli. Správa státních dolů, podléhající ministerstvu veřejných prací, stejně briskně odmítla zvýšení mezd a připustila, že také v státních dolech zastavena byla práce.

Vytýkáme ministerstvu veřejných prací a celé vládě, že svojí lhostejností a po té opozděným zákrokem zavinila také tento těžký hospodářský boj a v důsledku toho poruchy, které se projeví v našem hospodářském životě. Ministerstvo veřejných prací mělo ihned, jakmile se přesvědčilo, že vyjednáváním mezi zástupci horníků a podnikatelů nelze rozpory odstraniti, zasáhnouti, a v duchu dřívějšími vládami učiněného prohlášení chrániti sociálně slabé horníky.

Stav, který neústupností důlních podnikatelů a lhostejností vládních činitelů nastal, jest příliš vážný a hospodářskému životu nebezpečný. Jde nejenom o více než 30.000 stávkujících horníků, ale také o jejích rodiny. Jde také o dělnictvo ostatních odborů, jež pro nedostatek uhlí bude postiženo nezaměstnaností. Jde také o to, aby v duchu sociální spravedlností bylo dbáno životních zájmů těch, kteří nejvíce k tvoření hospodářských statků přispívají.

Podepsaní, upozorňujíce na tento veliký sociální zápas a na důsledky, které má v zápětí, táží se vlády:

1. Co hodlá učiniti, aby stávka v severočeském uhelném revíru byla zlikvidována za podmínek pro horníky přijatelných a umožňující jim nejenom vykonávání těžké a nebezpečné práce, nýbrž i slušnou existenci?

2. Jest ochotna ihned zakročiti a přiměti důlní podnikatele, aby oprávněné požadavky horníků splnili?

3. Jest ochotna jíti příkladem ostatním podnikatelům a naříditi, aby správa státních dolů bez ohledu na ostatní důlní podnikatele uznala požadavky horníků?

V Praze, dne 14. února 1928.

Jos. Petřík, Bož.Ecksteinová, Felix Časný, Filipínský, Frant. Zimák, Jan Pocisk, Frant. Modráček, dr Witt.

Tisk 598/1.

U krajského soudu v Kutné Hoře systemisováno bylo, presidenta krajského soudu do toho čítaje, celkem 17 soudcovských míst.

Ve skutečnosti obsazeno jest u tohoto soudu mimo místo presidenta krajského soudu toliko 13 míst soudcovských, službu však t. č. koná toliko 11 soudců, poněvadž vicepresident tohoto soudu jest t. č. na zdravotní dovolené a podepsaný interpelant má dovolenou za účelem vykonáváni mandátu jako člen N. S.

Jest na snadě, že při velké a stále rostoucí agendě i počet systemisovaných míst soudcovských jest nedostatečným a že tento nedostatek tím více se pociťuje, když i s obsazením systemisovaných míst se stále odkládá.

Nepoměr systemisace nynější se systemisací z let dřívějších vynikne, uváží-li se že v roce 1912 kromě presidenta a vicepresidenta krajského soudu bylo u tohoto soudu obsazeno 16 soudcovských míst votantských a samosoudcovských a vedle toho konali u tohoto soudu službu dva soudcové pro obvod vrchního zemského soudu.

V přítomné době konkursem vypsáno jest jedno místo soudcovské v 6. stupnici funkčního služného, jedno místo v 7. stupnici funkčního služného a jedno místo bez funkčního služného, obě poslední místa vypisují se nyní již po druhé.

Pokud jde o místa kancelářských úředníků, tu t. č. neobsazena jsou 3 taková místa a mimo to neobsazena jsou místa dvou kancelářských sil pomocných.

Ježto dva kancelářští úřednici soudní jsou t. č. nemocni, nemohou službu konající kancelářští úředníci nával práce i při nejlepší vůli a píli zmoci.

Vzhledem k těmto tristním poměrům a v zájmu řádného a nerušeného konáni spravedlnosti činí podepsaní uctivý dotaz:

Jest pan ministr spravedlnosti ochoten s všemožným urychlením vypsaná soudcovská místa i místa kancelářských soudních úředníků i místa kancelářských sil pomocných obsaditi, pokud se týče obsaditi dáti?

V Praze, dne 14. února 1928.

V. Klofáč, Hubka, dr Klouda, Klečák, Růž. Reichstädterová, Jiří Pichl, Plamínková, Šolc Ant., Pánek, dr Veselý.

 Tisk 598/2.

Během posledních dvou let zvyšována byla cena cukru v domácím prodeji, takže dnešního dne stojí 1 kg cukru 6 Kč 10 h v drobném prodeji.

Toto ničím neodůvodněné zvýšení těžce doléhá na nejširší vrstvy lidové, jimž káva slazená cukrem jest hlavní a skoro výhradní potravou denní při ohromné drahotě ostatních životních potřeb.

Zvýšení ceny cukru odůvodňuje kartel cukrovarnický zavedením jednotné dopravní přirážky a vláda republiky Československé v poslanecké sněmovně N. S. v odpovědi na interpelaci poslance F. Zemínové doznala, že zavedení této jednotné dopravní přirážky stalo se bez spolupůsobení vlády vzhledem k tomu, že obchod cukrem jest nyní uvolněn. Z té příčiny není prý vláda povolána, aby nové kalkulace cen cukru zkoušela.

Podepsaní interpelanti nemohou na toto stanovisko vlády přistoupiti, poněvadž vláda dle skrovného mínění podepsaných jest nejen oprávněna, ale i povinna přezkoušeti kalkulaci cen cukru, jeví-li se tato cena jako výsledek snah enormě zvýšiti ceny cukru toliko ve prospěch cukrovarníků bez zření ke skutečným nákladům výrobním. Pří této okolnosti, že cena cukrovky byla snížena, že mzdy nestouply a i jiné dopravní výhody cukrovarům poskytnuty byly, jeví se nynější cena cukru zřejmě přemrštěnou a lze ji proto nazvati cenou lichevní a jest proto vláda přímo povinna kalkulaci cen cukru z moci úřední přezkoušeti.

Z důvodu toho činí podepsaní dotaz, hodlá-li vláda Čsl. republiky provésti přezkoušení kalkulace cen cukru, aby zjištěno bylo, nejedná-li se o lichevní čin a v kladném případě učiniti vše potřebné, aby cena cukru neprodleně byla snížena.

V Praze, dne 14. února 1928.

dr Klouda, Jiří Pichl, Šolc Ant., F. Šťastný, Pánek, dr Veselý, Hubka, Klečák, Růž. Reichstädterová, dr Macků.

Tisk 598/3.

Veřejnost československá je do nejvyšší míry vzrušena zprávami o návrhu na reformu školské správy, který byl připravován v ministerstvu školství a národní osvěty. Byť úřední dementi vyvracelo, že jde o předlohu, jíž by ministr školství a národní osvěty byl dal svého souhlasu, nemohlo popříti existence přípravy návrhu.

Podle něho spočívá reforma školské správy na zásadách, jež naprosto odporují demokracii, zlaicizování školy a jednotnosti státu.

Rozhodující vliv na školu dává návrh byrokracii, zavádí kuratelu církví nad školou a uplatňuje do krajnosti právo jmenování tam, kde jest na místě volba.

Návrh úplně vyřazuje z vlivu nad školou učitelstvo jako stav, ačkoliv to bylo jedině učitelstvo, které udrželo v lidu v nejhorších dobách rakouského útlaku národní vědomí a vůli ke svobodě. Také svou prací povzneslo národní školství čsl. na vysoký stupeň.

Státní jednotu ohrožuje návrh zaváděním školské autonomie pro občany německé národnosti, ač úkolem státní správy jest, aby je důsledně zařadila do státního organismu jako organickou součást státu.

Návrh se opírá úplně o ducha i formu rakouských zákonů, z nichž aplikuje části svobodě školy nejnepříznivější. Nepřihlédl vůbec k dobrým zkušenostem získaným z republikánského zřízení okresních i místních školních rad, ani k promyšleným návrhům, vyšlým z řad odborníků.

Z uvedených důvodů táží se podepsaní:

1. Jest známo panu ministru, že v ministerstvu školství a národní osvěty byl pracován návrh, o němž pojednává tato interpelace?

2. Jsou zásady zde uvedené zásadami pana ministra pro reformu školské správy?

3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby při návrhu na reformu školské správy jeho úřad vycházel z demokratického ducha i struktury naší vlasti?

V Praze, dne 14. února 1928.

dr Klouda, Jos. V. Klečák, dr Veselý, Pánek, Šolc Ant., dr Macků, Jiří Pichl, F. Štastný.

Tisk 598/4.

Michal Almássy, domovským právom v Romačoviciach (Podkarpatská Rus) dostal dva pohlavky na četníckej stanici vo Velkej Sytči preto, lebo nemal doklady, ktorými by sa bo1 mohol legitimovať, v Čeklýsi však ho četníci od večera dňa 13. februára až do rána bili, tľkli gumovými palicami, chodidlá opaľovali mu sviečkou a potom mu ich nasolili, všetko to preto, lebo má maďarské meno a že vraj je maďarským štátnym občanom. Potom ho dopravili k sedrii do Bratislavy, kde dňa 26. februára prepustený bol na slobodu. Ešte dňa 27. februára bolo lzä konštatovať krvou podliate pruhy na jeho chrbáte a pravom ramene.

Nasvedčuje to úžasnej brutalite, že četníci v demokratickej republike, kde vraj panuje vláda ľudu, takýmito stredovekými prostriedky týrajú ubohých ľudí, ktorí sa im dostanú do rúk, a týrajú ich bez akejkoľvek príčiny, veď nie je zločinom byť cudzím štátnym občanom, ani nie je zločinom byť Maďarom, a domnievame sa, že ani četníci ani policajti žiadnym spósobom niesú oprávnení biť ľudí, ktorí sa im do rúk dostanú.

A preto tážeme sa pánov ministrov:

1. Či je Československá republika právnym štátom vo smysle občianskeho spoločenského poriadku?

2. Či je pán minister ochotný zaviesť prísné vyšetrovanie proti četníkom vo Veľkej Bytči a Čeklýsi?

3. Či hodlá pán minister dotyčných jednotlivcóv prísne a exemplárne potrestať?

4. Či sú páni ministri ochotní dať četníctvu a policii prísny všeobecný príkaz, aby s ľuďmi, i keď oni patria ku chudobným vrstvám ľudu, i keď sú cudzími štátnymi občanmi, i keď sú to Maďari, zachádzalo sa po ľudsky?

V Prahe, dňa 29. februára 1928.

Průša, Sochor, Herlinger, Včelička, V. Chlumecký, J. Petor, Sehnalová A., V. Šturc, E. Kučera, Koutný, K. Reščuk, Fijala Milan, dr Houser.

Dr. Herz, Bodnár,Toužil és társai, szenátorok, a belügyminiszter urhoz és az igazságügyminiszter urhoz a V. Biče és Čeklys-i csendörök brutalitása ügyében, amit 1928 február 13. án kővettek el, a kővetkező interpellációt intézik:

Almássy Mihály, Romačovice. (Podkarpatská Rus) községbeli iletöségü V. Bičén a csendőrségen csak azért, mert nem voltak okmányai, amikkel igazolhatta volna magát, két pofont kapott, Čeklysen pedig a csendőrök február 13. án estétől másnap reggelig ütötték verték gummibottal, sütötték a talpát gyertyával és talpát aztán besózták, mindezt azért, mert magyar neve van és ráfogták, hogy magyar állampolgár. Aztán beszállították Bratislavába a sedriához, hol február 26. án szabadlábra lett helyezve. Febrár 27. én a véraláfutásos sávok hátán és jobb karján még megállapithatók voltak.

Szörnyű durvaságrol tesz tanuságot, hogy a esendörség a demokratikus köztársaságban, hol állitolag népuralom van, szegény embereket, akik a keze ügyébe kerülnek, középkori eszközökkel maglcínoznak, megkínoznak minden ok nélkül, mert idegen állampolgárnak lenni sem bün, meg azt hisszük, semmiképen sincs joga a csendörőknek és rendönöknek a kezükbe esö embereket verni.

Ezért kérdezzük a miniszter urakat:

1. Vajjon a csehszlovák köztársaság jogállam-e a polgári társadalmi rend értelmében?

2. Hajlandó-e a miniszter ur szigoru viszgálatot inditani a V. Bice-i és Ceklys-i csendönök ellen'?

3. Hajlandó-e a minizter ur az illetőket szigoruan és példásan megbüntetni?

4. Hajlandok-e a miniszter urak a csendönségnek és a rendőrségnek általában szigoru utasítást adni, hogy az emberekkel, még ha azok a nép szeltény rétegeihez tartoznak is, ha idegen állampolgárok is, még ha magyarok is, emberségesen bánjanak?

Praha 1928. II. 29.

Průša, Sochor, Herlinger, Včelička, V. Chlumecký, J. Petor, Sehnalová A., V. Šturc, E. Kučera, Koutný, K. Reščuk, Fijala Milan, Dr. Houser.

Tisk 598/5.

Ve schůzi správní rady Mezinárodního úřadu práce v Ženevě dne 2. února t. r. prohlásil delegát anglické vlády, že anglická vláda nemůže ratifikovati washingtonskou konvenci z r. 1919 o osmihodinné době pracovní a že navrhuje, aby na denní pořad Mezinárodní konference práce v měsíci září t. r. byla položena otázka revise této konvence. Mezitím že má správní rada zahájiti přípravné práce k revisi konvence. Proti tomuto návrhu postavili se nejen dělničtí zástupci ve správní radě, nýbrž vyslovil se proti němu ještě v této schůzi sám zástupce vlády belgické. Od té doby zaujala zamítavé stanovisko také vláda německá. Vláda polská prohlásila, že nebude souhlasiti se žádným návrhem, který by směřoval k revisi konvence, a ministerská rada francouzská se usnesla, že se postaví proti každé revisi washingtonské konvence. Podle usnesení správní rady Úřadu práce byl anglický návrh přikázán dubnovému zasedání Úřadu práce a má býti položen na denní pořad příští Mezinárodní konference práce.

Podepsaní táží se tudíž vlády:

1. Jaké stanovisko zaujal v dotyčné schůzi Mezinárodního úřadu práce zástupce československé vlády?

2. Jaké stanovisko hodlá zaujmouti československá vláda v příští schůzi Mezinárodního úřadu práce, v níž má býti o této věcí jednáno?

V Praze, dne 14. února 1928.

Habrrnan, Felix Časný, Filipínský, Bož. Ecksteinová, Jos. Petřik, Novák A., Jaroš, dr Witt, Modráček, Zimák, Pocisk, Niessner, Löw, Reyzl, F. K. Stark, Beutel.

der Senatoren Dr. Heller, dr Soukup und Genossen an die Regierung wegen der Vorgänge beim Internationalen Arbeitsamt in Genf.

In der Sitzung des Verwaltungsrates des Interternationalen Arbeitsamtes in Genf am 2. Feber ds. J. gab der englische Regierungsdelegierte die Erklärung ab, die englische Regierung könne die Washingtoner Konvention vom Jahre 1919 über den Achtstunden-Tag nicht ratifizieren und beantrage, dass die Frage der Revision dieses Uebereinkommens auf die Tagesordnung der Internationalen Arbeits-Konferenz im September ds. J. gesetzt werden solle. Inzwischen solle der Verwaltungsrat mit den Vorarbeiten zur Revision der Konvention beginnen. Gegen diesen Antrag wandten sich nicht bloss die Arbeitervertreter im Verwaltungsrate, sondern es sprach sich noch in der betreffenden Sitzung selbst der belgische Regie- rungsvertreter dagegen aus Seither nahm auch die deutsche Regierung einen ablehnenden Standpunkt ein. Die polnische Regierung erklärte, keinem Antrage zuzustimmen, welcher auf die Revision der Konvention abziele, und der frazösische Ministerrat beschloss, sich jeder Revision des Washingtoner. Abkommens zu widersetzen. Laut Beschluss des Verwaltungsrates des Arbeitsamtes wurde der englische Antrag der April-Tagung des Arbeitsamtes zugewiesen und soll auf die Tagesordnung der, nächsten Internationalen ArbeitsKonferenz gesetzt werden.

Die Gefertigten stellen daher an die Regierung die Anfrage:

1. Welchen Standpunkt hat in der betreffenden Sitzung des Internationalen Arbeitsamtes der Vertreter der čsl. Regierung eingenommen?

2. Welchen Standpunkt gedenkt die čsl. Regierung in der nächsten Sitzung des Internationalen Arbeitsamtes, in welcher diese Angelegenheit zur Sprache kommen soll, einzunehmen?

Prag, am 14. Feber, 1928.

Habrman, Felix Časný, Filipínský, Bož. Ecksteinová, Jos. Petřík, Novák A., Jaroš, Dr. Witt, Modráček, Zimák, Pocisk, Polach, Niessner, Löw, Reyzi, F. K. Stark, Beutel.

Tisk 598/6.

Ve schůzi správní rady Mezinárodního úřadu práce v Ženevě dne 2. února t. r. prohlásil delegát anglické vlády, že vláda anglická nemůže ratifikovat washingtonskou konvenci z r. 1919 o osmihodinné době pracovní a že navrhuje, aby na denní pořad Mezinárodní konference práce v měsíci září t. r. byla položena otázka revise této konvence. Mezi tím má správní rada zahájiti přípravné práce k revisi konvence. Proti tomuto návrhu postavili se nejen dělničtí zástupci ve správní radě, nýbrž vyslovil se proti němu ještě v této schůzi sám zástupce vlády belgické. Od té doby zaujala zamítavé stanovisko také vláda německá. Vláda polská prohlásila, že nebude souhlasiti se žádným návrhem, který by směřoval k revisi konvence, a ministerská rada francouzská se usnesla, že se postaví proti každé revisi washingtonské konvence. Dle usnesení správní rady úřadu práce byl anglický návrh přikázán dubnovému zasedání úřadu práce a má býti položen, na. denní pořad příští Mezinárodní konference práce.

Podepsaní táží se tudíž vlády:

1. Jaké stanovisko zaujal v příslušné schůzi Mezinárodního úřadu práce zástupce československé vlády?

2. Jaké stanovisko hodlá zaujmouti československá vláda v příští schůzí Mezinárodního úřadu práce, v níž má býti o této věci jednáno?

V Praze, dne 14. února 1928.

Habrman, Felix Časný, Filipínský, Bož. Ecksteinová, Jos. Petřík, Novák A., Jaroš, dr Witt, Modráček, Zimák, Pocisk, Polach, Niessner, Reyzl, F. K. Stark, Beutel.

Tisk 598/7.

Od doby úřadování nynějšího pana ministra spravedlnosti trpí tisk, který neslouží obhajobě vládní politiky, nesmírně zostřenou konfiskační praxí státních zástupců, takže censura slouží přímo hmotnému poškozování oposičního tisku a ochraně vládních stran. K jakým nehoráznostem již dostupuje horlivost státních návladních, dokazuje konfiskace této zprávy v čísle časopisu >Volksfreund< ze dne 14. února 1928:

>Brněnští branci. Roku 1927 povoláno bylo před odvodní komisi 5896 branců, z nichž se nedostavilo 210. Roku 1927 bylo podáno 470 žádostí za osvobození od vojenské povinnosti, 180 žádostí za povolení šestiměsíční doby služební, 290 žádostí za propuštění po 14ti měsíční služební době, 70 žádostí za povolení k sňatku po dobu presenční služby, 1074 žádostí za odložení cvičení ve zbrani a 320 žádostí za odložení nastoupení presenční služby.<