Všechny tyto údaje pocházejí doslova a bez jakéhokoli doplňku ze zprávy, která vyšla bez závady ve čtvrtek dne 9. února 1928 v čísle 32. >Moravského Slova<, a ježto >Moravské Slovo< jest hlavičkovým listem >Českého Slova<, prošla také censurou téhož státního zastupitelství, které ve jmenovaných cifrách v časopise >Volksfreund< náhle vycítilo něco státu nebezpečného. Že by se jednalo o prozrazení vojenských tajemství, nedovede v tom přece nalézti ani nejsmělejší obrazotvornost. Ostatně, neobsahují tyto údaje také ničeho, aby jejích sdělení muselo býti utajeno před veřejností. Podle přesvědčení interpelantů nejde státnímu zástupci o nic jiného nežli o to, aby použil každé vhodné i nevhodné příležitosti k tomu, aby oposiční tisk, obzvláště sociálnědemokratický, jenž jest nejnebezpečnějším odpůrcem strany pana ministra spravedlnosti, zastrašoval, odstrašoval, činil nejistým a pro jeho oposiční chování materielně trestal, neboť přirozeně znamená každá konfiskace pro dotyčný list těžkou hmotnou škodu. Tisk tímto způsobem svévolně poškozovaný má zájem na tom, aby se dozvěděl, zdali tato neslýchaná konfiskační praxe, která československou tiskovou censuru staví do mnohem horšího světla nežli starou rakouskou, odpovídá přání a vůli pana ministra spravedlnosti. Podepsaní táží se tudíž:

Jest panu ministru spravedlnosti tato konfiskační praxe známa a jest ochoten pečovati o to, aby se konfiskujícímu státnímu zástupci dostalo takového poučení, jež by mu budoucně zabránilo dopouštěti se takovéhoto svévolného poškozování sociálně-demokratického tisku?

Jest pan ministr spravedlnosti odhodlán, aby odvrátil zdání stranické politické nevraživosti tiskové censury, vzíti státního zástupce k zodpovědnosti a vysvětliti mu, že jeho libovůle má meze?

V Praze, dne 14. února 1928.

dr Heller, F. K. Stark, D. Löw, J. Reyzl, Beutel, Habrman, V. Dundr, Filipínský, Jos. Petřík, Felix Časný.

der Senatoren Polach, Niessner und Gen. an den Herrn Justizminister betreffend eine Konfiskation des >Volksfreund<.

Seit der Amtsdauer des gegenwärtigen Herrn Justizministers leidet die Presse, die nicht der Verteidigung der Regierungspolitik dient, unter einer ungemein verschärften Konfiskationspraxis der Staatsanwälte, so dass die Zensur direkt der materiellen Schädigung der oppositionellen Presse und dem Schutze der Regierungsparteien dient. Zu welchen Ungeheuerlichkeiten sich. der Eifer der Staatsanwälte bereits versteigt, beweist die Konfiskation folgender Notiz in der Nummer des >Volksfreund< vom 14. Februar 1928:

>Wehrpflichtige Brünner. Im Jahre 1927 wurden vor die Assentkomission 5896 Wehrpflichtige berufen, von denen 210 nicht erschienen. Im Jahre 1927 wurden 470 Gesuche um Befreiung von der Militärpflicht eingebracht, 180 Gesuche um Bewilligung der sechsmonatigen Dienstzeit, 290 Gesuche um Entlassung nach 14monatiger Dienstzeit, 70 Gesuche um Ehebewilligung während des Präsenzdienstes, 1074 Gesuche um Verchiebung der Waffenübungen, und 320 Gesuche um Verlegung des Antrittes des Präsenzdienstes.<

Alle diese Angaben entstammen wortwörtlich und ohne jede Zutat einer Notiz, die am Donnerstag den 9. Februar 1928 in der Nummer 32 des >Moravské Slovo< unbeanstandet erschienen ist und, da das >Moravské Slovo< ein Kopfblatt des >České Slovo< ist, auch die Zensur derselben Staatsanwaltschaft passierte, die in den genannten Ziffern im >Volksfreund< plötzlich irgend etwas Staatsgefährliches herausspürte. Dass es sich um eine Preisgabe, militärischer Geheimnisse handelt, wird wohl nicht einmal die kühnste Phantasie herauszufinden imstande sein. Uebrigens enthalten diese Angaben auch nichts, dass ihre Mitteilung der Oeffentlichkeit vorenthalten bleiben müssten. Nach der Ueberzeugung der Interpellanten geht es dem Staatsanwalt um nichts anderes, als darum, jede passende und unpassende Gelegenheit zu benützen, um die oppositionelle Presse, insbesondere die sozialdemokratische, welche die gefährlichste Gegnerin der Partei des Herrn Justizministers ist, einzuschüchtern, abzuschrecken, unsicher zu machen und wegen ihrer oppositionellen Haltung materiell zu bestrafen, denn naturgemäss bedeutet jede Konfiskation für das betreffende. Blatt einen schweren materiellen Nachteil. Die in dieser Weise mutwillig geschädigte Presse hat ein Interesse daran, zu erfahren, ob diese unerhörte Konfiskationspraxis, welche die čechoslovakische Presszensur weit ärger als die altösterreichische erscheinen lässt, dem Wunsche und dein Willen des Herrn Justizministers entspringt. Die Gefertigten stellen daher folgende Fragen:

Ist dem Herrn Justizminister diese Konfiskation bekannt und ist er geneigt, dafür zu sorgen, dass dem konfiszierenden Staatsanwalt jene Belehrungen erteilt werden, die ihn künftig daran hindern, solche mutwillige Schädigungen der sozialdemokratischen Presse zu begehen?

Ist der Herr Justizminister entschlossen, um den Anschein der parteipolitischen Gehässigkeit der Pressezensur zu vermeiden, den Staatsanwalt zur Verantwortung zu ziehen und ihm nahezulegen, dass seine Willkür Grenzen hat?

Prag, am 14. Februar 1928.

Dr. Heller, F. K. Stark, D. Löw, J. Reyzl, Beutel, Habrman, V. Dundr, Filipínský, Jos. Petřík, Felix Časný.

Tisk 598/ 8.

Německo-sociálnímu všeodborovému svazu v Liberci doručen byl dne 8. prosince 1927 doporučený dopis zemského finančního ředitelství v Praze, při čemž předložena byla stvrzenka s předtiskem ryze českým, kterou zaměstnanec českého jazyka neznalý odepřel podepsati. Dva dny později byl dopis zase předložen a opět odmítnut. Dne 14. prosince dostavil se konečně sluha, hodil dopis jednoduše na stůl a rychle se vzdálil. Po otevření obálky se ukázalo, že také dopis byl sepsán výhradně v jazyku českém.

Máme tu před sebou, jako v jiných podobných případech, zjevný přehmat, pokud jde o jazykové právo, poněvadž úřední působiště zemského finančního ředitelství se vztahuje na celou zem Českou, která právě tak jako město Liberec čítá jak známo více než 20% německého obyvatelstva. Jest tedy podle jazykového zákona a dokonce podle jazykového nařízení zemské finanční ředitelství po zákonu povinno ke svým výnosům a výměrům pro německé strany v německých okresech připojiti německý překlad.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra financí, je-li ochoten přiměti zemské finanční ředitelství k tomu, aby ve styku s německými stranami co nejpřísněji dbalo jejich beztoho tak skrovného jazykového práva.

V Praze, dne 28. února 1928.

Friedrich, Hartl, Löw, Niessner, Jokl, Reyzl, dr Heller, Polach, Stark, Jarolim, Beutel.

Původní znění.

des Senators Robert Hütter und Genossen an den Herrn Finanzminister betreffend sprachenrechtliche Uebergriffe der Finanzlandesdirektion in Prag.

Dem deutschsozialen Gewerkschaftsverband in Reiehenberg wurde am 8. Dezember 1927 eine eingeschriebene Zuschrift der Finanzlandesdirektion in Prag zugestellt, wobei eine rein čechische vorgedruckte Uebernahmsbestätigung vorgelegt wurde, deren Unterschrift von dem der čechischen Sprache unkundigen Angestellten verweigert wurde. Zwei Tage später wurde die Zuschrift wieder vorgelegt und abermals zurückgewiesen. Am 14. Dezember endlich erschien ein Diener, warf die Zuschrift einfach auf den Tisch und entfernte sich eiligst. Nach Oeffnung des Umschlages zeigte es sich, dass auch die Zuschrift ausschliesslich čechisch abgefasst war.

Es liegt hier, wie in anderen ähnlichen Fällen, offenbar ein sprachenrechtlicher Uebergriff vor, da der Amtsbereich der Finanzlandesdirektion das ganze Land Böhmen umfasst, das ebenso wie die Stadt Reiehenberg bekanntlich weit mehr als 20% an deutscher Bevölkerung zählt, Es besteht also nach dem Sprachengesetze und sogar nach der Sprachenverordnung für die Finanzlandesdirektion die gesetzliche Verpflichtung, ihren Erlässen und Bescheiden an deutsche Parteien in deutschen Bezirken eine deutsche Uebersetzung beizufügen.

Die Unterzeichheten richten daher an den Herrn Finanzminister die Anfrage, ob er bereit ist, die Finanzlandesdirektion zu verhalten, im Verkehre mit deutschen Parteien deren ohnehin so karges Sprachenrecht strengstens zu respektieren.

Prag, am 28. Februar 1928.

Friedrich, Hartl, Löw, Niessner, Jokl, Reyzl, Dr. Heller, Polach, Stark, Jarolim, Beutel.

Tisk 598/9.

Arnošt Sauer, syn učitele a pozdějšího řídícího učitele téhož jména, příslušného do Rochlice u Liberce, který tam po 24 roky působil, musel po převratu, aby sobě zabezpečil místo, jehož nabyl v rakouské státní službě, nabýti tamního státního občanství. Roku 1925 vrátil se do vlasti a dostal dne 1. června 1925 místo v textilních závodech akciové společnosti ve Weigsdorfu, ve kterémžto zaměstnání vytrval na základě výnosu zemského ústředního úřadu práce v Praze ze dne 24. září 1926, č. 4203 C, kterým mu bylo dovoleno podržeti své zaměstnání v republice do 30. září 1927. Dne 2. září 1927 podal u zemského ústředního úřadu práce žádost za prodloužení zmíněného povolení, kterou jeho firma podporovala, kteréžto žádosti podle výměru zemského ústavu pro zprostředkování práce v Praze ze dne 14. září 1927, č. 5901 C prodloužením lhůty do 30. září 1928 bylo vyhověno.

Textilní závody akciová společnost ve Weigsdorfu podaly dne 29. listopadu 1927 rozklad k ministerstvu sociální péče proti poplatku 200 Kč, který jim v této věci byl předepsán. Podepsaní nechtějí zaujmouti stanovisko k otázce oprávněnosti této námitky; považují však za přímo nesrozumitelné, že podle výměru okresní správy politické ve Frýdlandu ze dne 21. února 1928, č. 4581/ 26, zemský ústřední úřad práce dopisem ze dne 17. února 1928, č. 5811 C, na pokyn ministerstva sociální péče udělené již povolení k dalšímu zaměstnávání Arnošta Sauera z úřední moci odvolal.

Poněvadž proti Arnoštu Sauerovi není nejmenší námitky, jeví se toto odvolání bezdůvodnou krutostí, která postiženého připravuje o zaměstnání a vrhá ho zase zpět do těžkého existenčního boje. Při tom nesmí se také pustiti se zřetele, že by hromadění takovýchto případů muselo vésti k retorsním opatřením rakouského státu, který dosud přes nadměrný počet zaměstnaných tam československých státních občanů při udílení pracovních povolení prokazoval největší ochotu.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra sociální péče, je-li ochoten naříditi, aby Arnoštu Sauerovi již udělené povolení, že smí na svém pracovním místě setrvati až do 30. září 1928, co nejdříve zase bylo obnoveno, a aby k opětování takovéhoto postupu příště nedocházelo.

V Praze, dne 28. února 1928.

R. Hütter, D. Löw, dr Heller, Niessner, Polach, Jarolim, Jokl, Stark, Reyzl, Friedrich, Beutel.

des Senators Hartl und Genossen an den Herrn Minister für soziale Fürsorge betreffs der Widerrufung einer bereits erteilten Bewilligung zur Beschäftigung eines österreichischen Staatsbürgers in einem hierländischen Unternehmen.

Ernst Sauer, Sohn des nach Röchlitz bei Reichenberg heimatszuständigen, dort durch 24 Jahre tätig gewesenen Lehrers und späteren Oberlehrers gleichen Namens, musste nach dem Umsturze zur Sichernug einer im österreichischen Staatsdienste erlangten Anstellung die dortige Staatsbürgerschaft erwerben. Im Jahre 1925 kehrte er in die Heimat zurück und wurde am 1. Juni 1925 in den, Weigsdorfer Textilwerken A. G. angestellt, in welcher Stellung er auf Grund einer mit Erlass des Landeszentralarbeitsamtes in Prag vom 24. September 1926, Zahl 4203 C erteilten Erlaubnis zur Beibehaltung einer Beschäftigung in der Republik bis 30. September 1927 verblieb. Am 2. September 1927 brachte er beim Landeszentralarbeitsamte ein von seiner Firma unterstütztes Gesuch um Verlängerung der besagten Erlaubnis ein, welchem Ansuchen laut Bescheid. der Landesarbeitsvermittlüngsanstalt in Prag vom 14. September 1927 Zahl 5901 C durch Fristerstreckung bis zum 30. September 1928 willfahrt wurde.

Die Weigsdorfer Textilwerke A. G. brachten gegen die ihr in dieser Angelegenheit vorgeschriebene Gebühr von 200 Kč am 29. November 1927 eine Vorstellung beim Ministerium für soziale Für. sorge ein. Die Unterfertigten wollen zur Frage der Berechtigung dieses. Einspruches nicht Stellung nehmen; sie erachten es aber als geradezu unverständlich, dass laut Bescheid der politischen Bezirksverwaltung in Friedland vom 21. Feber 1928, Zahl 4581126 das Landeszentralarbeitsamt zufolge Zuschrift vom 17, Feber 1928, Zahl 5811 C über Weisung des Ministeriums für soziale Fürsorge von amtswegen die bereits erteilte Bewilligung zur Weiterbeschäftigung des Ernst Sauer widerrufen hat.

Da gegen Ernst Sauer nicht der geringste Anstand vorliegt, so erscheint diese Widerrufung als eine unbegründete Härte, die den Betroffenenen arbeitslos macht und neuerlich in den schweren Existenzkampf zurückwirft. Dabei darf auch nicht ausser Acht gelassen werden, dass eine Häufung derartiger Fälle zu Retorsionsmassnahmen des österreichischen Staates führen müsste, der bisher trotz der übergrossen Zahl dort beschäftigter čechoslovakischer Staatsbürger bei Erteilung der Arbeitsbewilligungen das grösste Entgegenkommen bewiesen hat.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Minister für soziale Fürsorge die Anfrage, ob er bereit ist, anzuordnen, dass die dem Ernst Sauer bereits erteilte Erlaubnis, in seiner Arbeitsstelle bis zum 30. September 1928 zu verbleiben, ehestens wieder hergestellt werde, und dass die Wiederholung eines solchen Vorganges in Zukunft unterbleibe.

Prag, am 28. Feber 1928.

R. Hütter, D. Löw, Dr. Heller, Niessner, Polach, Jarolim, Jokl, Stark, Reyzl, Friedrich, Beutel.

Tisk 598/10.

Již v červenci 1926 bylo v interpelaci podané na vládu stěžováno si do toho, že se také v německých městech práce pro státní stavby zadávají výhradně českým, nad to skoro vesměs přespolním firmám. Poněvadž přece samozřejmě z různých důvodů jest mnohem účelnějším pověřiti domácí firmy prováděním zmíněných stavebních prací, lze ve vytýkaném postupu spatřovati jen vědomý bojkot německých živnostníků, při čemž dlužno poznamenati, že již pouhé popuzování k národnostnímu bojkotu jest podle našich zákonů trestné.

Vláda na interpelaci z července 1926, pokud víme, dosud neodpověděla, ovšem ale trvala na bojkotování Němců při zadávání státních staveb v německých městech.

Na důkaz toho poukazují podepsaní na stavbu státních obytných domů pro vojenské gažisty v Rumburku a v Liberci. Veškeré práce pro tyto stavby byly zadány českým firmám, a to po jednom případě vyjímaje firmám přespolním.

Tento postup, jenž jest význačnou ilustrací fráze >rovní mezi rovnými<, budí tím větší nevoli, ježto, alespoň v Liberci, městská obec cenný, nejlépe položený stavební pozemek pro oba domy gažistů poskytla bezplatně.

Podepsaní táží se tudíž veškeré vlády:

1. Jakým způsobem míní vláda, že může ospravedlniti toto zjevné úplné vyloučení domácích německých firem při provádění státních staveb v německých městech, které v sobě obsahuje skutkovou podstatu národnostního bojkotu?

2. Je si vláda vědoma toho, že svým posavadním jednáním dává příklad, jenž dráždí k napodobování pro to, jak dlužno prakticky prováděti národnostní bojkot, tedy způsob jednání zákonem zakázaný?

3. Jest vláda ochotna zanechati této praxe, která se příčí národnostní spravedlnosti a rovnoprávnosti jakož i duchu platných zákonů, a v budoucnosti při státních stavbách v německých a jazykově smíšených městech bráti zřetel také k místním živnostníkům podle národnostního klíče obyvatel dotyčného místa?

V Praze, dne 28. února 1928.

R. Hütter, D. Löw, Niessner, Jarolim, Stark, Friedrich, dr Heller, Polach, Jokl, Reyzl, Beutel.

des Senators Hans Hartl und Genossen au die Gesamtregierung betreffend die ausschliessliche Vergebung der Bauarbeiten bei staatlichen Bauten in deutschen Städten an čechische Firmen.

Bereits im Juli 1926 wurde in einer an die Regierung gerichteten Interpellation darüber Beschwerde geführt, dass auch in deutschen Städten die Arbeiten für staatliche Bauten ausschliesslich an čechische, überdies fast durchwegs auswärtige Firmen vergeben werden. Da es doch selbstverständlich aus verschiedepen Gründen weitaus zweckmässiger ist, heimische Firmen mit den besagten Bauarbeiten zu betrauen, so kann man das bemängelte Vorgehen nur als einen bewussten Boykott der deutschen Gewerbetreibenden auffassen, wobei zu bemerken ist, dass schon die blosse Aufreizung zum nationalen Boykott nach unseren Gesetzen strafbar ist.

Die Regierung hat die Interpellation vom Juli 1926 unseres Wissens bisher nicht beantwortet, wohl aber hat sie an der Boykottierung der Deutschen bei Vergebung staatlicher Bauten in deutschen Städten festgehalten.

Zum Beweise hiefür weisen die Unterzeichneten auf den Bau staatlicher Wohnhäuser für Militärgagisten in Rumburg und Reichenberg hin. Sämtliche Arbeiten für diese Bauten wurden čechischen Firmen übertragen, und zwar mit je einer Ausnahme Ortsfremden.

Dieser Vorgang, der eine bezeichnende Illustration der Phrase >Gleiche unter Gleichen< bildet, ist umso empörender als, wenigstens in Reichenberg, die Stadtgemeinde den wertvollen, bestgelegendenden Baugrund für die beiden Gagistenhäuser unendgeltlich zur Verfügung gestellt hat.

Die Unterzeichneten richten daher an die Gesamtregierung folgende Anfragen:

1. Wie glaubt die Regierung diese offenkundige, den Tatbestand des nationalen Boykotts involvierende vollständige Ausschliesusng einheimischer deutscher Firmen bei der Aufführung staatlicher Bauten in deutschen Städten, rechtfertigen zu können?

2. Ist sich die Regierung bewusst, dass sie mit ihrem bisherigen Vorgehen ein zur Nachahmung reizendes Beispiel dafür gibt, wie der nationale Boykott, also eine gesetzlich verpönte Handlungsweise praktisch durchzuführen ist?

3. Ist die Regierung bereit, mit dieser, der nationalen Gerechtigkeit und Gleichberechtigung, so wie dem Geiste giftiger Gesetze widersprechenden Uebung zu brechen und in Zukunft bei staatlichen Bauten in deutschen und gemischtsprachigen Städten auch die ortansässigen Gewerbetreibenden nach dem nationalen Bevölkerungsschlüssel des betreffenden Ortes zu berücksichtigen?

Prag, am 28. Feber 1928.

R. Hütter, D. Löw, Niessner, Jarolim, Stark, Friedrich, Dr. Heller, Polach, Jokl, Reyzl, Beutel.

Tisk 598 / 11.

Článek 10, odstavec 7 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 o organisaci politické správy praví, že trestní řízení správní upraveno býti má zvláštním zákonem. Jak se doslýcháme, jest osnova tohoto zákona již hotova a byla předložena organisacím podnikatelů, aby o ní podaly dobrozdání.Všeodborové organisace dělnické osnovy nedostaly. Slyšíme dále, že osnova obsahovati má všechna ona policejní ustanovení, která již v osnově zákona o organisaci politické správy vzbudila bouři rozhořčení v celém obyvatelstvu. Tím více jeví se nutným, aby se nejen podnikatelské organisace, nýbrž také organisace dělníků vyjádřily k nové osnově, dříve než předložena bude Národnímu shromáždění, aby se o ní usneslo. Spatřujeme ve skutečnosti, že osnova sdělena byla sice podnikatelským organisacím, nikoli však organisacím dělnickým, stranickost ministerstva pro podnikatele a proti dělníkům.

Tážeme se tudíž pana ministra vnitra:

1. Je pravda, že osnova zákona o správním řízení trestním byla předložena organisacím podnikatelů, aby o ní podaly dobrozdání?

2. Je-li tomu tak, proč nebyla osnova předložena také organisacím dělníků?

3. Je pan ministr, ochoten napraviti ihned toto opomenutí a zaslati osnovu dělnickým organisacím, jež přicházejí v úvahu, aby o ní podaly dobrozdání?

V Praze, dne 29. února 1928.

Filipínský, Habrman, Novák A., Havlena, Jos. Petřík, Jaroš, F. Časný, Dundr, Beutel, Jokl, D. Löw, Jarolim, Reyzl, Stark, Ecksteinová.

des Senators Dr. Heller und Genossen an den Minister des Innern betreffend den Entwurf zu einem Gesetz über das Verwaltungsstrafverfahren.

Art. 10, Abs. 7 des Gesetzes vom 14. Juli 1927, Nr. 125 über die Organisation der politischen Verwaltung besagt, dass das Verwaltungsstrafverfahren durch ein besonderes Gesetz geregelt werden soll. Wie wir hören, ist der Entwurf zu diesem Gesetz bereits fertiggestellt und den Unternehmerorganisationen zur Begutachtung vorgelegt worden. Den gewerkschaftlichen Organisationen der Arbeiter ist der Entwurf nicht zugekommen. Wir hören ferner, dass der Entwurf alle jene Polizeibestimmungen enthalten soll, welche schon im Entwurfe zum Gesetz über die Organisation der politischen Verwaltung einen Sturm der Entrüstung in der ganzen Bevölkerung hervorriefen. Um so notwendiger erscheint es, dass nicht nur die Unternehmerorganisationen, sondern auch die Organisationen der Arbeiter sich zu dem neuen Entwurfe äussern, bevor derselbe der Nationalversammlung zur Beschlussfassung vorgelegt wird. Wir erblicken in der Tatsache, dass der Entwurf wohl den Unternehmerorganisationen, nicht aber den Arbeiterorganisationen zur Kenntnis gebracht wurde, eine Parteinahme des Ministeriums für die Unternehmer und gegen die Arbeiter.