Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 605 - 605/7.

Místo, na němž se neštěstí přihodilo, leží na pastvišti, kterého používal p. pl. 24 přechodně za střelnici pro střelbu z minometů od r. 1926.

Po každé střelbě bylo místo, kam střely dopadaly, prohledáváno vojíny minometné čety, kteří sbírali střepiny vybuchlých min.

Vyšetřováním příčiny neštěstí, jež dálo se s největší přísností, bylo mimo jiné zjištěno pokud se týče vybuchlého náboje, že to byla malá mina, která na povrchu neležela dlouho, určitě ne od posledního střílení minami (18. 1. 1927) a že pravděpodobně před tím ležela 3-4 měsíce v zemi.

Názor vyšetřující komise potvrdil i znalec, kterému byly předloženy odštěpky, jež se nalezly 2 kroky od zraněného Popelky.

Dále bylo zjištěno protokolárním výslechem kpt. Frant. Ellera a škpt. Rudolfa Entlera a souhlasnými výpověďmi slyšených vojínů minometné čety, že při poslední střelbě nevybuchly celkem tří malé miny; které však byly vyhledány a všechny zničeny. Přes to, že hledání a ničení nevybuchlých min dálo se vždy po skončení střelby s veškerou možnou péčí, připouští svědci i znalci možnost, že některý v zemi vězící úlomek částečně vybuchlé miny, může snadno býti považován za neporušenou minu celou a zničen v domnění, že byla zničena mina celá, poněvadž detonace neliší se valně od detonace celé miny.

Ačkoliv tedy nebylo zjištěno, že by osudná mina bývala zapomenuta v zemi některým z velitelů neb důstojníků vědomě neb ze zaviněné nedbalostí, přece zahájil vojenský prokurátor dne 1. prosince 1927 vyhledávací řízení proti škpt. R. Entlerovi a kpt. Frant. Ellerovi pro přečin proti bezpečnosti života.

Otázka náhrady rodičům zabitých hochů bude konečně vyřešena, jakmile vojenský prokurátor mi podá zprávu o svém zákroku.

Co se týče dalších neštěstí zmíněných ve druhé interpelaci, uvádím:

K neštěstí dne 17. srpna 1927 v obvodu střelnice v Malackách došlo tím způsobem, že Jan Szabo z Malacek chtěje rozbíti nalezenou hlavici granát-šrapnelu, tloukl do ní sekerou. 4. září téhož roku improvisovali bratří Tapčíkové z nalezeného prachu a kuliček vloživše tyto součástky do plechové krabice střelu, kterou zápalkou zapálili, aby slyšeli a pozorovali výbuch. V obou těchto případech je jasně prokázána vina postižených.

Říjnové neštěstí v Dolních Kounicích nemá s vojenským zřízením nebo s vojenskou střelnicí nic společného. Bylo způsobeno v řece Jihlavce nalezeným nábojem cizího - patrně ruského - původu, poněvadž měl součástky aluminiové, jaké v nábojích používaných naší armádou nejsou.

V Užhorodě neudálo se v měsíci srpnu 1927 žádné podobné neštěstí, o jakém mluví interpelace. Jde tu pravděpodobně o neštěstí, které se událo v měsíci říjnu. Ani zde však nejednalo se o výbuch náboje, jakého používá naše armáda, nýbrž o výbuch zápalky, jakých se používá v železničním provozu, aby položena jsouc na koleje před místem, kde hrozí vlaku nebezpečí, silným svým výbuchem upozornila strojvůdce na nebezpečí. Podle zprávy policejního ředitelství v Užhorodě našli hoši výstražné ty zápalky v křoví u cesty, kam se asi dostaly nedbalostí nezjištěného dosud železničáře.

Aby všecka neštěstí s nevybuchlými střelami a pod., pokud jsou v souvislosti se zařízeními vojenské správy byla znemožněna, činila a činí vojenská správa tato opatření:

Přiměřeně dlouho před započetím střelby rozešle se na okresní a obecní úřady vyhláška, v níž je občanstvo upozorňováno na nebezpečí, jež je spojeno se vstupem do území po čas střelby uzavřeného, a poučováno, jak si počínati, najde-li se nevybuchlá střela, s poukazem na možné hrozné následky jednání opačného. Starostové obcí jsou u příležitosti objížděk střelnice velitelem střelnice osobně informováni a poukazováni, aby občanstvo poučili při každé příležitosti na hrozící nebezpečí. Rovněž učitelé ve školách i kněží v kostelích poučují mládež a občanstvo vůbec o nebezpečí spojeném s jednáním proti vydaným pokynům. Vhodná poučení, dává vojenská správa otisknouti i v denním tisku. Včas jsou o době střelby zpraveny příslušné lesní správy a starostové obcí, aby podle toho zařídili lesní a polní práce. Střelnice sama i ohrožený prostor je po čas střelby označen výstražnými stožáry a tabulkami a uzavřen návěstními strážemi.

Při každé střelbě jsou určení dva nebo více důstojníků jako pozorovatelé ostřelovaného pole; t. zv. materiální důstojníci vedou za střelby přesný seznam nevybuchlých střel. Ihned po každé střelbě odevzdají jak pozorovatelé ostřelovaného pole tak i materiální důstojníci náčrtky míst nevybuchlých střel pyrotechnikovi, který s mužstvem k tomu určeným ihned vyhledává nevybuchlé střely a zapalovače a trhá je na místě.

O nějaké vině, opomenutí nebo nedbalostí vojenských orgánů na zmíněných, politování hodných neštěstích, nelze při pečlivém šetření zmíněných opatření mluviti. Způsobilo je občanstvo samo, jež přes výstrahy a zákazy vstupuje i po čas střelby do uzavřeného prostoru a vyhledává nevybuchlé střely i střepiny, aby s nimi obchodovalo.

Ani proti veliteli střelnice malacké ani proti jinému orgánu vojenskému nebylo příčiny zakročiti vyjma shora zmíněný případ u Němčiček. Hochu Popelkoví zraněnému u Němčiček opatřila vojenská správa na svůj náklad umělou nohu a za ubitý dobytek vyplatila dosud náhradu 6.400 Kč. V jiných případech žádného odškodného vyplaceno nebylo, poněvadž nikdo o ně nežádal, což jest dokladem toho, že poškození sami jsou si dobře vědomi, že na neštěstí nemá viny vojenská správa.

Aby dosavadní jistě víc než dostatečné výstrahy vojenské správy byly účinnější, pomýšlí vojenská správa zavésti pro Slovensko ilustrované plakáty, na nichž by byla možná neštěstí přehnaně znázorněna. Tyto plakáty by byly opatřeny krátkými varovnými nápisy a výstrahami a byly by umístěny na cestách, vedoucích do nitra střelnic.

V Praze, dne 4. ledna 1928.

Udržal v. r.,

ministr národní obrany.

des Ministers für nationale Verteidigung

auf die Interpellation des Senators Jokl und Genossen

betreffend die Explosion eines von Kindern aufgefundenen Blindgängers in der Ge-
meinde Nemčičky bei Mikulovice, und auf die Interpellation desselben Senators und Genossen betreffend die neuerlichen Unglücksfälle durch Blindgänger (Druck Nr.
472/1 und 528/7).

Die Stelle, an welcher sich der Unglücksfall ereignete, befindet sich auf einer Weide, welche das Infaterieregiment 24 seit dem Jahre 1926 vorübergehend als Schiessplatz für das Schiessen aus Minenwerfern benützte.

Nach jedem Schiessen wurde der Platz, wo die Geschosse einschlugen, von den Soldaten des Minenwerferzuges abgesucht, welche die Splitter der explodierten Minen sammelten.

Durch die mit der grös ten Strenge erfolgte Erhebung der Ursache des Unglücksfalles wurde nebst anderem bezüglich des explodierten Geschosses sichergestellt, dass dies eine kleine Mine war, welche an der Oberfläche nicht lange, bestimmt nicht seit dem letzten Minenschiessen (18. 1. 1927) gelegen war, und dass sie höchstwarscheinlich zuvor 3 bis 4 Monate in der Erde gelegen war.

Die Ansicht der Untersuchungskommission bestätigte auch der Sachverständige, welchem die 2 Schritte vom verwundeten Popelka gefundenen Splitter vorgelegt wurden.

Ferner wurde durch protokollarische Einvernahme des Kapitäns Franz Eller und des Stabskapitäns Rudolf Entler und durch übereinstimmende Aussagen der einvernommenen Soldaten des Minenwerferzuges sichergestellt, dass beim letzten Schiessen im ganzen drei kleine Minen nicht explodierten, welche jedoch aufgefunden und insgesamt vernichtet wurden. Ungeachtet dessen, dass das Aufsuchen und Vernichten der Minenblindgänger jedesmal nach Beendigung des Schiessens mit tunlichster Sorgfalt vorgenommen wurde, geben die Zeugen und Sachverständigen die Möglichkeit zu, dass ein in der Erde stecken gebliebenes Bruchstück einer zum Teil explodierten Mine leicht für eine unversehrte ganze Mine gehalten und in der Meinung vernichtet werden kanri, dass eine ganze Mine vernichtet wurde, weil sich die Detonation von der Detonation einer ganzen Mine nicht erheblich unterscheidet.

Wiewohl nun nicht sichergestellt wurde, dass die verhängnisvolle Mine von einem der Kommandanten oder Offiziere wissentlich oder aus verschuldeter Fahrlässigkeit in der Erde vergessen worden wäre, hat der Militärprokurator am 1. Dezember 1927 dennoch gegen den Stabskapitän R. Entler und Kapitän Franz Eller das Ermittlungsverfahren wegen Vergehens gegen die Sicherheit des Lebens eingeleitet;

Die Frage einer Entschädigung für die Eltern der getöteten Knaben wird endgültig gelöst wer- den, sobald mir der Militärprokurator über sein Einschreiten Bericht erstattet haben wird.

Was die weiteren in der zweiten Interpellation erwähnten Unglücksfälle betrifft, so habe ich folgendes anzuführen:

Der Unglücksfall am 17. August 1927 im Gebiete der Schiesstätte von Malacky ereignete sich in der Weise, dass Johann Szabo aus Malacky in der Absicht, einen gefundenen Granatschrapnellkopf zu zerschlagen, mit einer Hacke auf denselben losschlug. Am 4. September desselben Jahres improvisierten die Brüder Tapčík aus gefundenem Pulver und Kugeln ein Geschoss, indem sie diese Bestandteile in eine Blechbüchse legten, das Geschoss mit einem Zündholz anzündeten, um die Explosion zu hören und zu beobachten. In diesen beiden Fällen ist die Schuld der Betroffenen klar erwiesen.

Der Unglücksfall im Oktober in Dolni Kounice. hat mit der militärischen Einrichtung bezw, mit dem Militärschiessplatz nichts zu tun. Es wurde durch ein in der Iglau gefundenes Geschoss fremden - offenbar russischen - Ursprunges verursacht, weil dasselbe Bestandteile aus. Aluminium aufwies, welche in den von unserer Armee benützten Geschossen nicht vorkommen.

In Užhorod ereignete sich im August 1925 kein derartiger Unglücksfall, von welchem in der. Interpellation die Rede ist. Es handelt sich hier offenbar um den Unglücksfall, welcher sich im Oktober zugetragen hat, Selbst hier handelte es sich jedoch nicht um die Explosion eines bei unserer Armee verwendeten Geschosses, sondern um die Explosion einer Zündkapsel, wie sie im Eisenbahnbetriebe verwendet werden, um vor der Stelle, wo dein Zug Gefahr droht, auf die Schienen gelegt, durch ihre starke Explosion den Lokomotivführer auf die Gefahr aufmerksam zu machen. Nach einem Berichte der Polizeidirektion in Užhorod haben die Knaben diese Warnungs.kapseln im Gebüsch am Wege gefunden, wohin sie wahrscheinlich infolge Fahrlässigkeit eines bisher nicht sichergestellten Eisenbahnbediensteten gerieten.

Behufs Verineidung jeglicher Unglücksfälle finit nicht explodierten Geschossen u dgL, sofern sie mit den Einrichtungen der Militärverwaltung im Zusammenhang stehen, traf und trifft die Militärverwaltung nachstehende Massnahmen:

Eine angemessene Zeit lang vor Beginn des Schiessens wird an die Bezirks- und Gemeindeämter eine Kundmachung versendet, in welcher die Einwohnerschaft auf die Gefahr aufmerksam gemacht wird, welche mit dem Betreten des während des Schiessens abgesperrten Gebietes verbunden ist, und in welcher dieselbe belehrt wird, in welcher Weise im Falle des Auffindens von Blindgängern vorzugehen ist, wobei auf die möglichen furchtbaren Folgen einer entgegengesetzten Handlungweise aufmerksam gemacht wird. Die Gemeindevorsteher werden gelegentlich der Befahrung des Schiessplatzes vom Kommandanten desselben persönlich informiert und angewiesen, die Bewohnerschaft bei jeder Gelegenheit über die drohende Gefahr zu belehren. Desgleichen belehren die Lehrer in den Schulen sowie die Geistlichen in den Kirchen die Jugend und die Einwohnerschaft überhaupt über die Gefahr, welche mit einer Handlungsweise gegen die erlassenen Weisungen verbunden ist. Angemessene Belehrungen lässt die Militärverwaltung auch in der Tagespresse veröffentlichen, Vom Zeitpunkte des Schiessen werden rechtzeitig die bezüglichen Forstverwaltungen und Gemeindevorsteher verständigt, um dementsprechend die Wald- und Feldarbeiten einzurichten. Der Schiessplatz selbst sowie der bedrohte Raum ist während des Schiessens durch Warnungsmaste und Tafeln bezeichnet und durch. Avisoposten abgesperrt.

Bei jedem Schiessen sind zwei oder mehrere Offiziere als Beobachter des beschossenen Feldes bestimmt; die sogenannten Materialoffiziere führen während des Schiessens ein genaues Verzeichnis der Blindgänger. Jedesmal nach Beendigung des Schiessens übergeben sowohl die Beobachter des beschossenen Feldes als auch die Materialoffiziere sofort dem Pyrotechniker Croquis über die.Lage der Blindgänger, welcher mit. der hiezu bestimmten Mannschaft die nicht explodierten Geschosse und Binder unverzüglich ausucht und dieselben an Ort und Stelle zur Explosion bringt.

Von einem Verschulden, einer Unterlassung oder Fahrlässigkeit der militärischen Organe an den erwähnten bedauerlichen Unglicksfällen kann bei sorgfälltiger. Beobachtung der erwähnten Massnahmen keine Rede sein, Sie wurden von der Bewohnerschaft selbst -verschuldet, welche ungeachtet der Warnungen und Verbote selbst während des Schiessens den abgesperrten Raum betritt und Blindgänger sowie Splitter sucht, um dieselben geschäftlich zu verwerten.

Es lag, ausgenommen den oben erwähnten Fall bei Němčičky, keine Veranlassung vor, gegen den Schiessstättekommandanten in Malacky noch gegen ein anderes militärisches Organ einzuschreiten. Dein bei Němčičky verwundeten Knaben Popelka hat die Militärverwaltung auf eigene Kosten ein künstliches Bein verschafft und für das getötete Vieh bisher ein Ersatz, von 6.400 Kč ausgezahlt. In anderen Fällen wurde keine Entschädigung geleistet, da niemand um eine solche angesucht hatte, was ein Beweis dessen ist, dass sich die Geschädigten, selbst dessen gut bewusst sind, dass die Militärverwaltung am Unglücksfall keine Schuld trägt.

Um die bisherigen gewiss mehr als ausreichen. den Warnungen der Militärverwaltung wirksamer zu Bestalten, beabsichtigt die Militärverwaltung für die Slovakei illustrierte Plakate einzuführen,. auf welchen die möglichen Unglücksfälle in übertriebener Weise veranschaulicht wären. Diese Plakate wären mit kurzen warnenden Aufschriften,-und: Warnungen versehen und würden auf den in das Innere der Schiessstätten führenden Wegen angebracht werden.

Prag, am 4. Jänner 1928.

Udržal m. p.,

Minister für nationale Verteidigüng.

Tisk 605/1.

Odpověď

ministra vnitra a ministra spravedlnosti

na interpelaci sen. H. Jokla, J. Polacha a soudr.

Řád volení do obcí neposkytuje ministerstvu vnitra možnosti, aby mohlo z úřední moci zrušiti volbu do zastupitelstev obcí, uvedených v interpelaci; může tak za předpokladů §§ 56 a 67 řádu volení do obcí učiniti toliko zemská správa politická, jestliže proti volbě byly voličem v zákonné lhůtě podány námitky, nikoliv však z mocí úřední.

Ačkoliv trestní oznámení v případech interpelovaných nebylo podáno, zavedlo státní zastupitelství trestní vyhledávání v důsledku článku, jenž v časopise >Volkspresse< z 8. října 1927, čís. 121 byl uveřejněn. Pokud běží o naddůlního jámy >Anselm< Vojtěcha Tvrdého v Petřkovících, vrchního ing. Průšu na jámě >Oskar< tamtéž a ing. Hegera na jámě >Ida< v Hrušově bylo trestní řízení zastaveno, poněvadž provedeným šetřením nebyla zjištěna skutková povaha trestního činu z moci úřední stíhaného; přípravné trestní řízení o tvrzených nesprávnostech při volbách v Kozmicích nebylo ještě skončeno.

V Praze, dne 30. ledna 1928.

Černý v. r.,

ministr vnitra.

Dr Mayr - Harting v. r.,

ministr spravedlnosti.

Překlad.

Die Gemeindewahlordnung bietet dem Ministerium des Innern keine Möglichkeit, von Amts, wegen die Wahl der in der Interpellation genannten Gemeindevertretungen zu annullieren; es kann dies unter den Voraussetzungen der §§56 und 67 der Gemeindewahlordnung nur die politische Landesverwaltung vornehmen, falls von einem Wähler gegen die Wahl in, der gesetzlichen Frist Einwendungen eingebracht wurden, keineswegs aber von Amts wegen.

Obwohl in den interpellierten Fällen eine Strafanzeige nicht erfolgt war, hat die Staatsanwaltschaft auf Grund des in der >Volkspresse< vom 8. Oktober 1927, Nr. 121 veröffentlichten Artikels die Strafuntersuchung eingeleitet. Sofern, es sich um den Obersteiger des >Anselmschachtes< Adalbert Tvrdý in Petřkovice, den Oberingenieur Průša am >Oskarschacht< daselbst und um Ingenieur Heger am >Idaschacht< in Hrušov handelt, wurde das Strafverfahren eingestellt, weil durch die gepflogenen Erhebungen der Tatbestand einer' von Amts wegen zu vervolgenden strafbaren Handlung nicht sichergestellt wurde; das vorbereitende Strafverfahren bezüglich der behaupteten Unrichtigkeiten bei den Wahlen in Kozmice wurde noch nicht beendet.

Prag, am 30, Jänner 1928,

Černý m. p.,
Minister des Innern

Dr. Mayr-Harting m. p.,

Justizminister.

Tisk 605 /2.

Odpověď

vlády

Ministerstvo pošt a telegrafů, chtějíc uvésti pražský telefon na výši, odpovídající potřebám obyvatelstva hlavního města státu, rozhodlo se - po bedlivém studiu různých telefonních zařízení v cizině - již v roce 1921 nahraditi manuelní telefonní ústřednu pražskou systémem automatickým.

Je pochopitelno, že rozsáhlé a nákladné projekty tohoto rázu mohou býti svěřeny jen několika málo světovým firmám, skýtajícím v každém směru plnou záruku za nejdokonalejší provedení těchto velmi choulostivých zařízení.

Byly-li příslušné práce tehdy svěřeny firmě Siemens a Halske, stalo se to proto, že její patenty se již před tím osvědčily co nejlíp ve stejně velkých a ještě větších telefonních ústřednách švýcarských, italských a jiných; že pak ani u nás tato zařízení nezklamala, je všeobecně známo.

Již tehdy byla při tom sledována myšlenka nezbytné decentralisace telefonního provozu tím, že místo dosavadní jediné ústředny projektovány ústředny tři (v Praze, na Kr. Vinohradech a na Smíchově). Zřizování dalších ústředen (na Starém Městě, na Letné, v Libní a ve Vršovicích) je tedy skutečně jen pokračováním a doplněním původního plánu, jehož uskutečnění bude trvati arciť ještě celou řadu let.

Z technických a ekonomických důvodů je naprosto nedoporučitelno a proto se nikde také neděje, aby dva zcela odlišné systémy automatických ústředen byly zapojovány v jedné a téže telefonní sítí.

Koupě továrny Zenith nebo jiného podniku firmou Siemens a Halske není a nemůže ani býti v nijakém vztahu s projekty trvajícími již od let.

Záležitosti takového rázu jsou věcí čistě soukromou té které firmy.

Není správno, že ministerstvo pošt vyhrazuje cizím firmám privilegované postavení při dodávkách pro telefonní ústředny, vyřazujíc celý domácí odborný průmysl z účasti na tomto podnikání. Milionové dodávky, svěřované domácím firmám, jsou tak říkajíc na denním pořádku a svědčí o opaku. Ovšem, třebaže se slaboproudý průmysl i u nás potěšitelně zdokonaluje, je to zatím jediná >Telegrafia< v Praze, která se zařídila na výrobu telefonních automatických zařízení, a ministerstvo pošt jí poskytla také již příležitost, aby svá autoreléová zařízení prakticky uplatnila v několika větších telefonních ústřednách.

Pokud jde o zadávání vysílacích radio-telefonních stanic (interpelace má asi na myslí vysílací stanice v Moravské Ostravě a Bratislavě, bylo i tu postupováno zcela korektně. Jde totiž o vysílače větších energií, jichž výrobou se naše firmy nezabývají a byla proto soutěž omezena jen na nejvýznačnější světové firmy >Marconi<, >S. F. R.< (Société Francaise Radio Electrique), >TeIefunken<, >Western Co.< a >Radio Corporatíon<.

K tomu opatření opravňovala poštovní správu i zkušenost, že byla-li na větší dodávky v oboru radiotelegrafie vyzvána některá z firem tuzemských, podala nabídky jedné z jmenovaných firem světových - se značným zvýšením cen.

Po všestranné a důkladné úvaze se stránky technické i finanční byla zadána vysílací radiotelefonni stanice pro Mor. Ostravu firmě >Western< a pro Bratislavu firmě >Marconi< - za podmínek pro státní telegrafní správu nejvýhodnějších.

V Praze, dne 25. ledna 1928.

Šrámek v. r.,

náměstek předsedy vlády.

Tisk 605/3.

Interpelace uvádí celkem 10 případů nehod motorových vozidel na železničních přejezdech, které se udály přibližně od dubna do října m. r. a to v obvodu celé Československé republiky.

Některé z těchto nehod byly jíž předmětem zvláštních dotazů a interpelací, které jsem zodpověděl. Zde se však shrnují pokud možno všechny případy sumárně a užívá se jich jako podkladu pro paušální obvinění státní správy železniční.

Nemohu pak jinak, než toto paušální obvinění odmítnout, poněvadž není správné. Absolutní jeho nesprávnost jest zjevna jednak ze samotné jeho povahy, jednak z podrobného vyšetření jednotlivých případů.

Řádná kvalifikace totiž a svědomitost služební není výsadou žádné národnosti a vyskytnou se stejně nekvalifikovaní a nesvědomití zaměstnanci národností německé jako české. Nehledíc pak ani k tomu, nelze popírati, že převážnou příčinou nehod také v interpelaci zmíněných, jest přirozené risiko lidského podnikání vůbec, obzvláště pak v oboru automobilové přepravy, která velmi náhle značně vzrostla.

Železniční přejezdy jsou arciť již vzhledem k své vlastní povaze místem nebezpečným, avšak nehody v interpelaci uvedené nejsou snad speciálním zjevem těchto železničních přejezdů, nýbrž, jak ze statistiky úrazů a nehod na veřejných komunikacích právě při motorových vozech vysvítá, nevynikají nijak železniční přejezdy v těchto nehodách proti úhrnnému počtu všech podobných nehod.

K tomu pak chci podotknouti ještě, že také pří každé nehodě na železničním přejezdu, stejně jako kdekoli jinde, zjišťuje železniční správa zavinění zcela neodvislými a objektivními orgány ať již bezpečnostními nebo soudy, při čemž toto vyšetřování jest intensivně sledováno postiženými stranami samotnými, jež přirozeně své vlastní zájmy velmi účinně hájí. Jest tedy dána plná záruka spravedlivého vyšetření a důsledky jeho jsou vyvozeny stejné proti každému, tedy i proti státní správě železniční, resp. zaměstnancům železničním, pokud jest prokázáno zavinění spadající na jejích vrub.

I státní správa železniční sama všem takovým případům jíž ve svém vlastním zájmu věnuje zvýšenou pozornost a sjednává podle vyšetřených, okolností event. nutnou nápravu.

Zmíněná pak úřední šetření zproštují právě při případech v interpelací uvedených namnoze státní správu železniční i její zaměstnance zcela bezpečně jakékoliv viny na nehodě a zjišťují vinu zcela mimo sféru státní správy železniční, zejména pak u řidičů motorových vozidel samotných. I od těchto možno zajisté spravedlivě požadovati, jak to i soudy v četných případech potvrzují, primitivní opatrnost obzvláště na místech nebezpečných, tedy také na železničních křižovatkách. Dovolená rychlost přes železniční křižovatky jest 6 km za hodinu. Bohužel tato samozřejmá opatrnost a také platnými předpisy nařízená povinnost řidičů motorových vozidel není v přečetných případech vůbec zachovávána, jak jest to zjevno v dosti značném počtu nehod, vzniklých tím, že řidiči vozidel vjeli na uzavřené závory železniční a je poškodili, nebo že závory zjevně nedovřené podjeli. Mimo to bylo právě u případů v interpelaci uvedených zjištěno, že svou nepříznivou roli pří nehodě hrály i osobní nedostatky řidičů motorových vozidel. Tak bylo na př. zjištěno v jednom případě, že řidič neměl řidičské zkoušky a vůdčího listu; v jiném případě, že řidič trpěl krátkozrakostí po přestálém očním zákalu a byl proto ku řízení automobilu neschopný; v jiném případě, že řidič motocyklu byl nahluchlý a na pravé oko slepý, tudíž opět k řízení motorového vozidla zcela neschopný.

V takových případech nelze ovšem veškeru vinu svalovati pouze na státní správu železniční nebo její zaměstnance, nýbrž spravedlivě přiznati, že nehoda byla buď zcela nebo jen částečně zaviněna též činiteli mimodrážními.

Mohu pak ujistiti, že státní správa železniční již ve svém vlastním zájmu činí, arciť v mezích své finanční schopností, všechna technická opatření v.zájmu veřejné bezpečnosti a že právě zřizování závor či jejich odstraňování, zřizování podjezdů nebo přejezdů podléhá zvláštnímu komisionelnímu řízení, v němž na veřejné zájmy béře se patřičný zřetel.

Prohlásil jsem pak již několikráte, že při opatřeních personálních smí býti u státní správy železniční, jedině rozhodujícími zřetely platnými předpisy předepsané, podmínky služební a náležitá schopnost služební ke svěřenému úkolu. A právě v tomto ohledu podléhají železniční zaměstnanci stálému školení a přísným služebním zkouškám, takže nemám příčiny učiniti v tomto směru nějaké zvláštní opatření.

Nahraditi železniční zaměstnance v činné službě osobami restringovanými, jak to interpelace žádá, brání mí předpisy zákona.

V Praze, dne 28. ledna 1928.

J. Najman v. r.,

ministr železnic.