Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.
II. volební období.
6. zasedání.
Tisk 644.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne.........................
o veřejné stráži zemědělské.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Veřejnou stráž zemědělskou lze zříditi ke službě pro ochranu lesů, myslivosti, polního majetku počítaje v to i vinice, rybolovu nebo zařízení k užívání, vedení a hrazení vod.
(2) Veřejnou stráží zemědělskou jsou podle tohoto zákona osoby, které byly ustanoveny k některé ze služeb uvedených v odst. 1., jestliže byly pro službu tuto úřadem potvrzeny a vzaty do slibu.
§ 2.
(1) Úřad potvrzuje a do slibu bere osoby ustanovené pro služby uvedené v § 1 k žádosti toho, kdo je ustanovil. Nedotčena zůstávají zvláštní ustanovení, podle nichž zaměstnavatelé jsou povinni osoby ustanovené pro služby uvedené v § 1 dáti úřadem potvrditi a do slibu vzíti.
(2) Není-li překážky, aby osoba ustanovená byla pro službu tu úřadem potvrzená a do slibu vzata, vyzve ji úřad, aby se k němu dostavila a slib vykonala.
(3) O vykonání slibu sepíše úřad protokol a vydá osobě, která jej vykonala, průkazku a služební odznak za náhradu výrobních nákladů. Za vrácený neporušený služební odznak vrátí se částka zaň zaplacená.
(4) Znění slibu, obsah a vnější náležitosti průkazky, jakož i služební odznak určeny budou vládním nařízením.
§ 3.
(1) Pro služby v § 1 uvedené mohou býti potvrzeni a do slibu vzati toliko českoslovenští státní občané, svéprávní, spolehliví a důvěryhodní, jakož i tělesně a duševně způsobilí, aby službu tuto vykonávali s právy a povinnostmi veřejné stráže zemědělské. Nedotčeny zůstávají předpisy, podle kterých pro jednotlivé služby v § 1 uvedené jest třeba průkazu zvláštní odborné způsobilosti.
(2) Ze zákona nebo podle soudního výroku nastává nezpůsobilost nabýti práv veřejné stráže zemědělské v týchž případech, ve kterých podle trestních zákonů nastává nezpůsobilost nabýti služby veřejné.
§ 4.
Táž osoba může býti úřadem potvrzena a do slibu vzata pro službu ochrannou i v několika odvětvích zemědělství, je-li způsobilá (§ 3) a skutečně schopna, aby služby ty zároveň zastávala. Za týchž předpokladů může býti úřadem potvrzena a do slibu vzata i osoba, kterou pro službu ochrannou ustanovilo si společně několik zaměstnavatelů.
§ 5.
(1) Ze zákona nebo podle soudního výroku nastává ztráta práv veřejné stráže zemědělské a ztráta způsobilosti práva ta vykonávati v týchž případech, ve kterých podle trestních zákonů nastává ztráta taková u služby veřejné. V tomto případě odejme úřad jen průkazku a služební odznak.
(2) Shledá-li úřad, že osoba náležející k veřejné stráži zemědělské pozbyla z jiného důvodu způsobilosti požadované tímto zákonem (§ 3) nebo jí vůbec neměla, odejme jí práva, kterých nabyla tím, že ji potvrdil a vzal do slibu, jakož i průkazku a služební odznak.
§ 6.
(1) Úřad chová osoby jím potvrzené a do slibu vzaté v patrnosti.
(2) Zaměstnavatel jest povinen bez prodlení oznámiti úřadu, že
a) zaměstnanec náležející k veřejné stráži zemědělské přestal vykonávati službu, pro kterou byl úřadem potvrzen a vzat do slibu,
b) změnil se jeho strážní obvod,
c) byl ustanoven pro ochrannou službu v jiném odvětví, než pro které byl úřadem potvrzen a vzat do slibu,
d) byl dodatečně ustanoven jiným zaměstnavatelem, aby konal službu stráže zemědělské (§ 1) i pro něho.
S oznámením zároveň jest předložiti průkazku, pokud se týče i služební odznak, který zaměstnanec podle § 7, odst. 2. zaměstnavateli odevzdal.
(3) Úřad podle okolností případu buď vyznačí nastalé změny v průkazce a vrátí ji, nebo vyznačí na ní neplatnost a zadrží ji, nebo oznámí, proč změnu nemůže vzíti na vědomost. V případech zmíněných v odst. 2. pod písm. b), c) a d) netřeba znovu slib vykonati.
§ 7.
(1) Osoby náležející k veřejné stráži zemědělské jsou při výkonu své služby povinny nositi předepsaný služební odznak viditelně připevněný a míti u sebe i průkazku, kterou jsou povinny na požádání prokázati se osobám, proti kterým zakročují, i veřejným orgánům bezpečnostním.
(2) Přestanou-li vykonávati službu veřejné stráže zemědělské u zaměstnavatele, který požádal o to, aby byly potvrzeny a vzaty do slibu, nebo pozbudou-li z jakéhokoli jiného důvodu práv veřejné stráže zemědělské, jsou povinny neprodleně odevzdati tomuto zaměstnavateli služební odznak a průkazku.
§ 8.
(1) Veřejná stráž zemědělská jest při výkonu své služby a za podmínek uvedených v § 7, odst. 1., orgánem moci veřejné, s hlediska trestních zákonů jest ji stejně posuzovati jako stráž občanskou, a má zejména práva a povinnosti v paragrafu tomto a následujícím uvedené. Zda a jakou zbraň může za podmínek těch nositi a kdy jí může použíti, ustanovují zvláštní předpisy.
(2) Každý je povinen uposlechnouti úředního vyzvání veřejné stráže zemědělské v okruhu její zákonné působnosti.
(3) Pokud vydání trestního příkazu v tom kterém případu vůbec jest přípustno, lze jej vydati též na základě oznámení, učiněného veřejnou stráží zemědělskou v mezích její působnosti a na základě bezprostředního služebního pozorování nebo doznání před ní učiněného.
(4) Veřejná stráž zemědělská smí kromě případů v zákonech zvláště upravených zadržeti, aby byly předvedeny k příslušnému úřadu (soudu), osoby, které
a) při trestném činu přistihla, jsou-li jí neznámé a nemůže-li totožnost jejich ihned zjistiti,
b) prchly nebo se skrývají s úmyslem, aby se vyhnuly trestnímu řízení, činí přípravy k útěku, nebo vzbuzují důvodné podezření útěku, poněvadž nemají v tuzemsku stálého bydliště, řádného zaměstnání, jsou tuláky, nebo jsou z místa vykázány,
c) při činu přistihla a ač je napomenula, nepřestávají pokračovati v trestném jednání rušícím veřejný pořádek, nebo se snaží takové jednání opakovati,
d) přistihla na cizím pozemku nebo v blízkosti předmětů svěřených její ochraně za okolností, které vnucují podezření, že osoby ty na oněch předmětech spáchaly neb pokusily se spáchati trestný čin, jsou-li osoby ty jí neznámé.
(5) V případu odst. 4., písm. a), b) a d) jest od zadržení a předvedení upustiti, dá-li přistižený dostatečné zajištění, že se trestnímu řízení nebude vyhýbati.
(6) O tom, že bylo zajištění dáno, buď zadrženému vydáno ihned potvrzení.
(7) Zajištění bude obviněnému vráceno nejpozději po pravoplatném skončení řízení, a byl-li odsouzen, po výkonu trestu. Nevyhoví-li obviněný bez důvodu a bez ospravedlnění obsílce doručené mu do vlastních rukou, propadá zajištění ve prospěch státu.
(8) Dá-li se osoba, která může býti podle odst. 4. zadržena, na útěk, smí ji veřejná stráž zemědělská stíhati a zadržeti i mimo svůj strážní obvod.
(9) Je-li osoba zadržená důvodně podezřelá, že má u sebe nebezpečné předměty, smí veřejná stráž zemědělská provésti prohlídku šatstva, které zadržený má na sobě, předmětů, které má při sobě, i těla. Prohlídka tato buď však vykonána se všemožnou šetrností.
(10) Každého zadrženého i přijaté zajištění jest povinna vreřejná stráž zemědělská odevzdati bez prodlení nejbližšímu bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu, který, není-li sám příslušný, postará se, aby zadržený dopraven byl k příslušnému úřadu (soudu), a ponechá zajištění v úschově do dalšího opatření příslušného úřadu, kterému o tom podá zprávu.
§ 9.
(1) Při nebezpečenství v prodlení může veřejná stráž zemědělská v oboru své působnosti předběžně zabaviti věci, které podle platných předpisů mohou býti prohlášeny za propadlé, mohou se zničiti, nebo učiniti nepotřebnými, dále předměty, jichž jest potřebí k vedení důkazů.
(2) Osobám při trestném činu přistiženým může veřejná stráž zemědělská předběžně zabaviti věci pocházející z trestného činu nebo určené k jeho spáchání.
(3) V případech § 8, odst. 4., písm. d) může veřejná stráž zemědělská osobám tam uvedeným předběžně zabaviti věci, stran kterých má důvodné podezření, že pocházejí z trestného činu spáchaného na předmětech svěřených její ochraně, nebo že jsou určeny k spáchání činu takového, neospravedlní-li osoby ty, proč věci ty s sebou mají.
(4) Ustanovení § 8, odst. 6. a 10. platí tu obdobně.
§ 10.
(1) Porušení povinností uložených v § 6. odst. 2. a v § 7 trestá úřad pokutou pořádkovou do 500 Kč.
(2) Zneužití služebního odznaku nebo průkazky osobou nenáležející k veřejné stráži zemědělské, pokud čin není trestný podle trestních zákonů, trestá úřad pokutou do 4.000 Kč nebo vězením do 14 dnů.
§ 11.
Kde se v tomto zákonu mluví o úřadu, aniž se úřad ten blíže označuje, rozumí se tím politický úřad I. stolice, pokud však jde o trestní věci, i státní policejní úřad v mezích jeho příslušnosti.
§ 12.
(1) Osoby, které podle dosavadních předpisů byly pro některou ze služeb, na které se tento zákon vztahuje, úřadem potvrzeny a do přísahy vzaty, nepotřebují v této službě, aby byly úřadem podle tohoto zákona znovu potvrzeny a do slibu vzaty, jinak platí však i pro ně ustanovení tohoto zákona. Úřad vymění jím vydané služební odznaky a osvědčení za od- znaky a průkazky podle tohoto zákona.
(2) Slib vykonaný podle tohoto zákona nahrazuje přísahu požadovanou dosavadními předpisy.
§ 13.
(1) Zákonem tímto pozbývají platnosti všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně.
(2) Zvláště jsou to:
a) nařízení ministerstev vnitra a spravedlnosti ze dne 2. ledna 1854, č. 4 ř. z., o vzetí do přísahy ochranného personálu lesního a dozorčího personálu mysliveckého pro službu mysliveckou,
b) nařízení ministerstev vnitra a spravedlnosti ze dne 1. července 1857, č. 124 ř. z., o požadavcích pro vzetí do přísahy pro ochrannou službu lesní a mysliveckou,
c) zákon ze dne 1. května 1896, č. 53 mor. z. z., o požadavcích pro potvrzení a vzetí do přísahy strážního personálu ustanoveného k ochraně zemědělství,
d) zákon ze dne 16. června 1872, č. 84 ř. z., o úředním postavení strážního personálu usta- noveného k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství,
e) zákony a je provádějící předpisy o vnějším označení přísežných stráží ustanovených k ochraně zemědělství a to: zákon ze dne 21. února 1885, č. 41 čes. z. z. s vyhláškou býv. místodržitele pro Čechy ze dne 2. října 1885, č..8843 praes., č. 42 čes. z. z., zákon ze dne 29. května 1887, č. 75 mor. z. z, s vyhláškou býv. místodržitele na Moravě ze dne 18. června 1887, č. 76 mor. z. z. a zákon ze dne 29. května 1887, č. 33 slez. z. z. s vyhláškou býv. zemského presidenta slezského ze dne 12. července 1887, č. 7790, č. 34 slez. z. z. a jeho nařízením ze dne 12. června 1903, č. 13978, č. 39 slez. z. z.,
f) ze zákonů o ochraně polního majetku a to ze zákona ze dne 12. října 1875, č.76 čes. z. z., §§ 20-24, § 25, odst. 1., § 26, § 29, odst. 1. a § 30, ze zákona ze dne 13. ledna 1875, č. 12 mor. z. z. §§ 19-23, § 24 s výjimkou poslední věty, § 25, § 28, odst. 1. a § 29, a konečně ze zákona ze dne 30. června 1875, č. 21 slez. z. z. §§ 18-22, § 23, odst. 1., § 24, § 27, odst. 1. a § 28,
g) ze zák. čl. XII/1894, o polním hospodářství a polní policii, §§ 76-86 a § 96, z prováděcího nařízení k němu č. 48.000/1894 M. F. (uh. orby) §§ 76-86.
§ 14.
Zákon tento nabude účinnosti dnem, který bude stanoven vládním nařízením. Jeho provedením pověřuje se ministr zemědělství v dohodě s ministry vnitra a spravedlnosti.
Důvodová zpráva.
A. Část všeobecná.
Podle dosavadních právních předpisů jest možno opatřiti strážní a ochranný personál, který jest ustanoven v jednotlivých odvětvích zemědělství, třebas ve službách soukromých, zvláštními právy, jestliže osoby ty byly úřadem pro službu svou potvrzeny a před úřadem vykonaly přísahu. Tím nabývají osoby zmíněné práv orgánů moci veřejné, jsou na roveň postaveny stráži civilní, a požívají zejména téže ochrany, kterou trestní zákony skýtají stráži civilní. Hledíc k těmto účinkům potvrzení a vzetí do přísahy úřadem jest ovšem nutno, aby jednak úřadu byla dána možnost zkoumati, zda osoba ustanovená má takové vlastnosti, aby mohla nabýti práv stráže veřejné, jednak aby osoby právy takovými nadané bylo lze každému poznati. Proto již dosavadní právo stanovilo jednak podmínky, za kterých úřad mohl osoby k službám takovému stanovené potvrditi a do přísahy vzíti, jednak určovalo všeobecná práva, jež osobám úřadem potvrzeným a do přísahy vzatým náleží, jednak předpisovalo, jak osoby ty ve službě své mají býti zevně označeny. Předpisy ty v býv. Rakousku byly rozptýleny v různých zvláštních zákonech tak, že různé byly pro jednotlivé druhy služeb zmíněných a různé byly i pro jednotlivě země; v tomto stavu převzaty byly do československého právního řádu, kdež k nim přistoupily předpisy recipovaného práva uherského, rovněž rozptýlené a nejednotné.
Pokud jde o podmínky, za kterých osoba k strážní a ochranné službě ustanovená mohla býti úřadem potvrzena a do přísahy vzata, nebylo - jak řečeno - v býv. Rakousku jednotného předpisu ani pro všechna odvětví zemědělství, ani pro všechny země. Min. nař. ze dne 2. ledna 1854, č. 4 ř. z., dalo možnost, aby ochranný personál lesní a dozorčí personál myslivecký úřadem byl brán do přísahy pro službu mysliveckou, a stanovilo i znění přísahy pro tuto službu. Pro ochranný personál lesní možnost tato byla dána již ustanovením § 52 lesního zákona ze dne 3. prosince 1852, č. 250 ř. z., v jehož příloze A obsaženo bylo i znění přísahy. Podmínky, za kterých ochranný personál lesní a myslivecký mohl býti vzat do přísahy (osobní náležitosti), jakož i případy, ve kterých tento přísežný personál pozbýval nebo mohl býti zbaven práv veřejné stráže, stanovilo nařízení ze dne 1. července 1857, č. 124 ř. z. Zákony o ochraně polního majetku - pro Čechy ze dne 12. října 1875, č. 76 čes. z. z., pro Moravu ze dne 13. ledna 1875, č. 12 mor. z. z. a pro Slezsko ze dne 30. června 1875, č. 21 slez, z. z. - v hlavě III. jednak stanovily možnost, aby ustanovení polní hlídači byli úřadem potvrzováni a bráni do přísahy jejíž znění bylo zákony těmi určeno jednak stanovily podmínky, za kterých se tak může státi, i případy, v nichž práva z potvrzení a vzetí do přísahy vzešlá mohou býti odňata. § 70 čes. vod. zákona ze dne 20. srpna 1870, č. 71 čes. z. z. přiznává personálu zvlášť ustanovenému k dozoru nad vodami a zařízeními k jich užívání, vedení a hrazení touž pravomoc, jež zákonem jest vymezena personálu k ochraně polního majetku, a to za podmínek a předpokladů stanovených v zákonu o ochraně polního majetku. Vodní zákon moravský ze dne 28. srpna 1870, č. 65 mor. z. z. v § 69 má stejné znění jako § 70 českého vodního zákona, s nímž shoduje se i znění § 60 slezského vodního zákona ze dne 28. srpna 1870, č. 51 slez. z. z.
Pokud jde o personál pověřený dozorem nad rybolovem a jeho ochranou přichází tu v úvahu § 18 zákona ze dne 9. října 1883, č. 22 čes. z. z. ex 1885, podle něhož personál ten může býti úřadem brán do přísahy, při čemž naň se vztahují ustanovení platící vůbec o personálu k ochraně polního majetku. Prováděcí předpis k tomuto ustanovení zákona o rybolovu, jakož i přísežná formule a vzor certifikátu obsaženy jsou ve vyhlášce místodržitelství ze dne 4. března 1908, č. 314.654 ex 1907, č. 22 čes. z. z. Obdobné ustanovení pro Moravu obsaženo jest v zákonu ze dne 27. prosince 1881, č. 79 ex 1882 mor. z. z. v § 19, k němuž prováděcí předpis obsažen ve vyhlášce moravského místodržitele ze dne 20. května 1882, č. 10.614, č. 80 mor. z. z. v článku XI, jejíž příloha A obsahovala znění přísahy a příloha B vzorec certifikátu. § 17 slez. zákona ze dne 9. prosince 1882, č. 28 ex 1883 slez. z. z. má stejné znění jako § 18 cit. zákona českého. Prováděcí předpis k tomuto slezskému zákonu obsažen jest v nařízení slezského zemského presidenta ze dne 3. července 1883, č. 6447, č. 29 slez. z. z. (čl. VI.), v jehož příloze A obsaženo jest znění přísahy a v příloze B vzorec certifikátu.
Pro Moravu vydán byl jednotný zákon ze dne 1. května 1896, č. 53 mor. z. z. o náležitostech pro potvrzení a vzetí do přísahy strážního personálu ustanoveného k ochraně zemědělství, jenž jednotně upravil jak podmínky, za kterých může strážní personál ustanovený v jednotlivých odvětvích zemědělství býti úřadem potvrzen a do přísahy vzat, tak i případy, kdy tento přísežný personál práv veřejné stráže pozbývá nebo jich může býti zbaven, i přísežnou formulí a vzorec legitimace. Tímto zákonem byly pro Moravu změněny ovšem výše cit. dřívější právní předpisy, jež otázky zmíněné řešily samostatně pro jednotlivá odvětví zemědělství.
Otázka vnějšího označení přísežné stráže zemědělské byla sice v Rakousku řešena jednotně, pro všechna odvětví zemědělství, avšak zvláštními zákony pro jednotlivé země. Tak pro Čechy zákonem ze dne 21. února 1885, č. 41 čes. z. z. s vyhláškou místodržitele ze dne 2. října 1885, č, 8843 praes., č. 42 čes. z. z., pro Moravu zákonem ze dne 29. května 1887, č. 75 mor. z. z, s vyhláškou místo držitele ze dne 18. června 1887, č. 76 mor. z. z. a konečně pro Slezsko zákonem ze dne 29. května 1887, č. 33 slez. z. z., k němuž vydána vyhláška zemského presidenta ze dne 12. července 1887, č. 7790, č. 34 slez. z. z. a nařízení téhož ze dne 12. července. 1903, č. 13.978, č. 39 slez. z. z.
Otázka úředního postavení strážního personálu ustanoveného k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství, t. j. jakých všeobecných práv ve službě své personál ten požívá, byl-li úřadem potvrzen a do přísahy vzat, byla v Rakousku vyřešena jednotným zákonem ze dne 16. června 1872, č. 84 ř. z.
Ani v Uhrách, jak řečeno, nebyly otázky, za jakých podmínek stráž zemědělská může býti úřadem potvrzena a do přísahy vzata, jakých práv tato přísežná stráž požívá a jak má býti ve službě své zevně označena, řešeny jednotným zákonem, nýbrž zvláštními předpisy pro jednotlivá odvětví zemědělství.
Pokud jde o lesní personál strážní, příslušná ustanovení obsažena jsou v §§ 37-45 zák. čl. XXXI/1879 a v předpisech je provádějících. Přísežný personál strážní musili míti toliko majitelé lesů obligatorně spravovaných podle hospodářského plánu, ostatním majitelům bylo ponecháno na vůli, chtějí-li svůj personál dáti úřadem vzíti do přísahy, čili nic. Pro personál na prvém místě uvedený byla předepsána odborná zkouška, jejíž konání bylo upraveno okružními nařízeními ministerstva orby č. 25.347/1880 F. M. a 53.275/ 1886 F. M. Znění přísahy obsaženo jest v § 33 cit. zákona. Vzetí do přísahy upraveno pak nařízením min. orby č. 36.686/ 1880 F. M., č. 11.240/1881 F. M. a 39.108/ 1881 F. M. O vykonání přísahy vydávalo se osvědčení za poplatek (nařízení č. 35.789/ 1881 F. M.) a sepisoval se protokol (nař. č. 10.538/praes./1903 F. M.); za ztracené osvědčení bylo lze vydati duplikát (nař. č. 38.708/1882 F. M.). Ve službě své přísežní lesní hajní pokládáni byli za orgány veřejné bezpečnosti a měli právo nositi střelnou zbraň a míti dvě střelné zbraně daně prosté (nař. č. 2491/1891 P. M., č. 6755/ 1891 F. M. a č. 59.385/1898 P. M.). Rovněž mohli na území svěřeném jejich ochraně provozovati honbu bez honebního lístku (§§ 5 a 6 zák. čl. XXIII/1883 a nařízení č. 84.658/1881 P.M. a č. 2188/1882 F. M.). Předpisy o nošení a užívání střelné zbraně lesními hajnými upravilo nařízení č. 72.086/ 1895 F. M. Přísežní hajní ve službě své povinni byli nositi snadno rozeznatelný odznak, který určiti bylo vyhrazeno ministru orby (§ 45 cit. zák.). Odznak lesního hajného bylo lze dostati u berních úřadů v sídle župy za 2 K.
O personálu k ochraně myslivosti zmiňuje se zák. čl. XX/1883 v §§ 40-42. Vzetí do přísahy tohoto personálu upraveno bylo nařízením č. 19.426/1911 F. M. Podle tohoto nařízení bylo do přísahy bráti toliko osoby, jež složily odbornou zkoušku, která upravena byla nařízením ministra orby v dohodě s ministrem vnitra ze dne 22. května 1893, č. 10.086. Do přísahy takto vzatí hajní byli povinni ve službě své nositi odznak, rovněž i hajní, kteří neměli sice zkoušky, ale byli do přísahy vzati před vydáním tohoto nařízení. Přísežné hajné vedl úřad v patrnosti.