5. Poslední zásadní otázkou, kterou jest v osnově řešiti, jest způsob stíhání polního pychu. Podle dosavadních zákonů o ochraně polního majetku bylo lze zavésti řízení o polním pychu buď k žádosti poškozeného, nebo na základě oznámení přísežné stráže. Podle zák. čl. XII/1894 většina přestupků, jež jsou obdobou polního pychu podle zákonů zmíněných, byla delikty návrhovými. Podle osnovy zahajuje se řízení o polním pychu k oznámení kohokoli, takže platí zásada oficiálnosti co do zahájení řízení. Řízení samé však jest rozděleno ve dvě stadia. Prvé stadium řízení odehrává se u starosty obce a osnova za tím účelem soustřeďuje všechna oznámení o polním pychu u starosty obce (§ 21, odst. 1.). Jsou možné dvojí případy polního pychu. Zpravidla bude polním pychem jiný ve svých právech dotčen (pojem širší než "poškozen"). Jsou však možné i případy takové, kdy nebude lze říci, že určitá osoba byla ve svých právech polním pychem.dotčena, na př. porušení zákazu pobytu v polích v době noční, kdyby zákaz takový byl vydán podle § 28. V případech posléze uvedených, jakož i tehdy, nebude-li znám ten, kdo polním pychem byl ve svých právech dotčen, (na př. zjistí se, že někdo přivlastnil si cizí nesklizené plodiny v ceně do 30 Kč, ale nebude lze zjistiti, komu plodiny ty byly odcizeny) učiní starosta obce oznámení úřadu. V ostatních případech, jež budou pravidlem, oznámí starosta obce spáchaný přestupek tomu, kdo byl jím ve svých právech dotčen nebo jeho zástupci, ačli ovšem sami neučinili oznámení o přestupku. Jestliže ten, kdo ve svých právech polním pychem byl dotčen, neoznámí do 8 dnů poté, kdy starostou byl zpraven o polním pychu, že žádá o potrestání vinníka, jest polní pych beztrestný a další řízení se nekoná. Žádá-li však o potrestání, ukládá osnova starostovi za povinnost, aby pokusil se o smírné narovnání mezi stranami. Zdaří-li se tento pokus tím, že docílí se smíru o požadované snad náhradě škody, nebo že prohlásí ten, kdo polním pychem byl ve svých právech dotčen, že na trestním stíhání netrvá, jest polní pych beztrestný a další řízení se nekoná. Tím tedy osnova seslabuje důsledky oficiálnosti řízení, v zásadě přijaté. Trestání polního pychu tohoto druhu i v případech, ve kterých došlo k vyrovnání mezi stranami, nebylo by totiž možno odůvodniti vyrovnávající mocí trestu, a bylo by proto pociťováno obecně jako příliš příkré. Druhé stadium řízení bude se odehrávati u okresního úřadu, a dojde k němu jen tehdy, neskončí-li řízení podle toho, co řečeno, u starosty obce. I pro druhé stadium platí zásada oficiality, která však v tomto stadiu není nijak seslabena. Osnova totiž chce, aby většina polních pychů byla vyrovnána smírně v obci samé. Kdyby se připustilo smírné vyřízení věci i ve stadiu druhém, pak ovšem byl by podstatně seslabován význam pokusu o smír, jejž má podle osnovy provésti starosta, neboť jest se obávati, že tyto smírné pokusy neměly by pak žádoucího výsledku a že úřady politické byly by zbytečně zatěžovány věcmi, jež jinak bude lze smírně urovnati již v obci.
V podrobnostech bylo by k návrhu podotknouti toto:
K § 1.
Definice polního majetku, jíž v uherském právu nebylo, omezuje v odst. 2. své široké pojetí negativním způsobem. Zahrady, i když jsou příslušenstvím obytných budov, nevylučují se z ochrany podle tohoto zákona, ježto svou rozlohou a polohou (obyčejně za stavením) opravňují k předpokladu, že nemůže býti na ně dozíráno majitelem, nebo členy jeho rodiny bezprostředně, jako na př. na dvůr. V odst. 3. uvádí osnova příkladem některé druhy polního majetku. Výpočet není přirozeně vyčerpávající a není ani nezbytný, jest však účelný, neboť vysvětluje se jím všeobecná definice obsažená v odst. 1. a 2.
K § 2.
V odst. 1. obsažena jest všeobecná definice polního pychu a vymezena hranice mezi tímto správním přestupkem a delikty soudními, jak o tom byla již učiněna zmínka. Dlužno zdůrazniti, že poškození polního majetku, nepůjde-li o delikt soudní, bude vždy polním pychem. Nebude-li s činem spojeno poškození polního majetku, bude lze čin takový stíhati jako polní pych (ovšem s výjimkou deliktů soudních) jen tehdy, bude-li se jeviti porušením příkazů a zákazů obsažených v tomto zákoně nebo podle něho vydaných (viz § 3, odst. 3. a § 28). Plodinou míněno tu vše, co půda plodí, t. j. co z ní roste. Jsou to tedy rostliny všeho druhu a ovšem i jejich části. Přirozeně nelze výraz ten zaměňovati s botanickým výrazem "plod", jenž má význam užší, ani s výrazem "užitek", jenž opět má význam širší. V odst. 2. uvádějí se některé typické případy polního pychu. Pokud v těchto skutkových podstatách jako zákonný znak není vytčena škoda, nebude trestnost činu závislá na způsobení škody. Dojde-li i v případech takových k poškození polního majetku, bude věc posuzovati podle odst. 1. jako bezprávné poškození polního majetku. Poškození bývá ovšem někdy těžko prokázati, zejména uplyne-li nějaký čas mezi spácháním činu a jeho vyšetřováním. Proto nutno polní majetek chrániti preventivně, zákazem činů, s nimiž pro polní majetek spojeno jest nebezpečí, ať již konkretní nebo abstraktní, a nešetření těchto zákazů stíhati beze zřetele, zda v konkretním případu škoda vznikla, čili nic. V odst. 2. osnova jako společný znak skutkových podstat tam uvedených uvádí bezprávnost činu. Bezprávnost činu spočívá v jeho rozporu s právním řádem. Vytčení tohoto znaku nebylo nezbytné, neboť bezprávnost jest znakem každého trestného činu. Vytýká-li osnova přece tento znak, získá tím větší jasnost. Přirozeně důvody vylučující bezprávnost, zejména případy nouze, bude nutno respektovati i při polním pychu. Které jsou to důvody a jaký jest význam jejich v trestním právu správním, bude nově všeobecně upraveno v připravované osnově o trestním správním právu a řízení.
Ke skutkové podstatě uvedené pod písmenem f) bylo by podotknouti toto: Přivlastniti si znamená tu tolik, jako nakládati s věcí jako s vlastní. Tímto znakem blíží se tato skutková podstata krádeži. Při krádeži totiž podle trestního zákona z r. 1852 vyžaduje se, aby pachatel odňal věc "pro svůj užitek". Judikatura toto rčení vykládá jako odnětí za účelem nakládání s věcí jako s vlastní (srov. judikát č. 252 ve sbírce Vážného). Rovněž podle práva platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi úmysl při krádeži směřuje k bezprávnému přivlastnění si věci. Konečně tato skutková podstata zahrnuje v sobě také znaky jedné ze skutkových podstat uvedených v § 421 zák. čl. V/1878, resp. § 127, odst. 2. zák. čl. XL/1879, podle nichž dopouští se přečinu nebo přestupku podle toho, jde-li o škodu nad nebo do 10 Kč - kdo zúmyslně a bezprávně spotřebuje jinému náležející a dosud od půdy neoddělené plody. Nesporně bylo by lze všechny případy krádeží nesklizených plodin a zmíněné skutkové podstaty posléze citovaných předpisů podříditi pod ustanovení § 2, odst. 2. písm. f) osnovy, ježto ustanovení toto jest širší. Kdy čin takový nebude deliktem soudním, nýbrž polním pychem, říditi se bude ustanovením odst. 1. (nepůjde-li o plodiny v ceně větší než 30 Kč, nebo nebudou-li tu okolnosti, za kterých bylo by čin považovati za zločin beze zřetele na cenu, při čemž nelze však přihlížeti k tomu, že šlo o místo ohražené, jako k okolnosti, jež skutek činí zločinem).
K §§ 4 a 5.
Zájem veřejný na všeobecné bezpečnosti polního majetku žádá, aby veškerý polní majetek byl chráněn před možnými škodami. Z důvodu toho nelze ponechati péči o střežení polního majetku jednotlivým jeho majitelům, neboť podle sil a dbalosti jednotlivého majitele byl by pak polní majetek buď více nebo méně chráněn. Poměry bezpečnostní nejsou ovšem všude stejné a podle nich třeba řešiti i otázku ochrany polního majetku střežením. Možno však říci, že poměry ty v celku jsou shodné na území jednotlivých obcí a proto lze zmíněný požadavek rovnoměrnosti ochrany polního majetku, jenž - jak řečeno - jest zájmem veřejným, omeziti na území jednotlivých obcí. Ježto vedle zmíněného veřejného zájmu uplatňuje se tu i zájem majitelů, bylo by lze pomýšleti na to, aby péče o ochranu polního majetku střežením ponechána byla veškerenstvu majitelů polního majetku v obci. Provedení této myšlenky naráželo by však na obtíže. Při řešení otázky tohoto způsobu zabezpečení polního majetku bude totiž zodpověděti otázky, zda poměry toho vyžadují, aby polní majetek zvláště byl střežen a v které době, jakým způsobem má střežení býti obstaráno, zda majiteli samými či orgánem zvláště k tomu ustanoveným a pod. O těchto otázkách musila by ovšem rozhodnouti vůle majitelů. Aby nebylo třeba žádati souhlasné vůle všech, což bylo by příliš těžkopádné, bylo by nutno majitele ty zorganisovati. Řešiti v osnově toto organisování nebylo by účelné, když k témuž účelu možno bez újmy věci použíti organisací již zřízených, jež mohou býti pověřeny úkolem, který měl by býti obstaráván organisací držitelů polního majetku. O tom, jak osnova při tomto řešení pamatuje na ochranu oprávněných zájmů držitelů polního majetku, byla učiněna zmínka již ve všeobecné části důvodové zprávy. Osnova z uvedených důvodů ukládá obcím zásadní povinnost postarati se o to, aby polní majetek v jejich obvodech byl náležitě střežen v době, kdy jest toho třeba, a aby k tomu cíli podle rozlohy polního majetku ustanovily jednoho nebo více polních hlídačů a zálohou aby hradily náklad na ně potřebný. O spojování celých obvodů obcí k tomuto účelu nebo jejich částí, jakož i o možnosti zproštění této povinnosti byla již učiněna zmínka ve všeobecné části. Ustanovení druhé věty § 4, odst. 4. odůvodněno jest snahou docíliti rovnoměrné ochrany veškerého polního majetku v obci. Kdyby část obce zproštěna byla povinnosti, aby pro ni byl polní hlídač obcí ustanoven, zbývající část však zproštěna by nebyla, nebylo by vyloučeno, že by náklady na polního hlídače pro část neosvobozenou, jež uhradí účastníci, t. j. držitelé polního majetku v části neosvobozené, byly pro ně příliš tíživé. Proto osnova ukládá úřadu povinnost, aby rozhoduje o osvobození části obecního obvodu, uvážil i zmíněné důsledky. Každým osvobozením části obecního obvodu zvýší se ovšem břemeno pro ostatní účastníky, které osnova chce však chrániti jen proti zatížení přílišným břemenem. Tíživost břemene ovšem bude nutno posuzovati podle daných poměrů. Tímto ustanovením zároveň bude zamezeno, aby předpis § 9, odst. 2. nebyl obcházen.
K § 6.
Zvláštním zákonem v tomto §u míněn jest zákon o veřejné stráži zemědělské, jehož osnova zároveň předkládá se Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání.
K § 8.
Podle osnovy uhradí se náklad na obecní polní hlídače podle předpisů o finančním hospodaření obcí. Za účastníky nebude lze ovšem považovati majitele lesů jako takové, ježto lesy nejsou polním majetkem. Pokud pro rozvrh úhradové povinnosti použije se jako měřítka daně pozemkové, nebude lze tedy přihlížeti ani k dani předepsané z lesů (srov. slova "z půdy, o niž jde").
K § 9.
Odst. 1. vztahuje se i na viničné obce na Slovensku a Podk. Rusi. Nebude ovšem překážky, zvláště tam, kde území viničné obce zahrnuje většinu katastru politické obce, aby viniční hlídač nebyl zároveň ustanoven hlídačem polním.
K § 10.
Bude-li polním hlídačem ustanovena osoba, jež jest hlídačem honebním, bude ovšem míti i práva, jež náležejí honebním hlídačům, zejména stejné právo nositi zbraň a používati ji.
K § 12, odst. 2.
Je žádoucno v zájmu dalšího řízení, aby s oznámením o přestoupení zákona oznámil polní hlídač starostovi obce alespoň přibližnou výši škody i v těch případech, kdy odhad sám neprovádí (§ 22, odst. 2.).
K § 14.
Podle §u 1321 o. z. o. má majitel, který přistihne na svém pozemku cizí dobytek, utrpěl-li tím škodu, právo vykonati soukromý zájem tolika kusů dobytka, kolik postačí k jeho odškodnění, ale musí se do 8 dnů s vlastníkem dobytka dohodnouti nebo podati soudci svoji žalobu, jinak však vrátiti zabavený dobytek. Podle § 89 zák. čl. XII/1894 mohli majitel, pachtýř, členové jejich rodiny, nebo jejich zaměstnanci zabaviti zvířata přistižená v zakázaném, ale jestliže je vlastník jejich do 3 dnů nevyměnil, musili je odevzdati obecnímu představenstvu. Obecní starosta postaral se o umístění zvířete a zpravil o tom vlastníka zvířete i poškozeného. Neuplatnil-li poškozený svůj nárok do 8 dnů, vydal zvíře jeho vlastníku. Uplatnil-li poškozený svůj nárok ve lhůtě té, pokusil se starosta o smírné narovnání mezi stranami, a nezdařilo-li se, určil náhradu za ošetřování zvířete a výši kauce, po jichž složení vydal zvíře jeho vlastníku. Jestliže se vlastník zvířete do 8 dnů nepřihlásil nebo nedal kauci, prodalo se zvíře v dražbě a ze strženého peníze uhradily se především výlohy a škoda, zbytek pak vydal se vlastníku zvířete, přihlásil-li se do roka. Z uvedených ustanovení obojího práva jest zřejmo, že zabavením dobytka měla býti poškozenému zjednána jistota pro jeho pohledávku. Ustanovení těch však v praxi nebylo do všech důsledků používáno zejména pro obtíže, jež spojeny byly s opatrováním zabavených zvířat. Proto osnova ustanovení dosavadního práva opouští a právo zabavovati zvířata, ať polním hlídačem, ať poškozeným, upravuje nikoli k zajištění nároku na náhradu škody, nýbrž toliko jako prostředek důkazní. Proto zvířata vždy bude vrátiti vlastníku jejich, jakmile se zjistí. Pohledávka přiznané náhrady škody, pokud budou tu předměty podléhající exekuci, bude vždy dobytná, nebude-li pak předmětů takových, nebylo by stejně možno, aby snad nad meze dané předpisy o exekuci pohledávka byla uspokojena prodejem zvířat zabavených.
K § 15.
Trestní sazba nemohla se plně zvýšiti na pětinásobek, jak se na to pomýšlí při připravované reformě správního práva trestního. Podle recipovaných předpisů uherských činil by pětinásobek 500 až 1000 Kč, podle ostatních pak by činil 400 Kč. Zvolena tedy střední mez, jež stanovena částkou 500 Kč, a to jako hranice maximální, která umožňuje vzíti zřetel na všechny okolnosti, za kterých čin byl spáchán.
K § 16.
Trestá účastenství, jak s tím počítá i návrh zákona o trestním právu správním a jak je do jisté míry i dosavadní právo zachycovalo (na př. § 16 čes. zák.).
K § 17.
Uvádí přestupky, jež nejsou polním pychem, jež však nutno trestati, pokud se již netrestají soudem.
K§18.
Trestnost pokusu nutno stanoviti již proto, že mnohdy je nesnadno rozhodnouti, zda jde o pokus, či o čin již dokonaný.
K § 19.
Vyhlášení trestního nálezu má býti zostřením trestu a ponechává se úřadu, aby rozhodl, zda má k němu dojíti.
K § 20, odst. 2.
Tu přejímají se v podstatě ustanovení §§ 1301 a 1302 o. z. o., na něž nelze se prostě odvolati vzhledem ke Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde má platiti stejný předpis a občanské právo není kodifikováno. Odstavcem 4. dává osnova možnost úřadu, aby přisoudil náhradu škody i v trestním příkazu. Bude to možné, ježto v řízení, které podle osnovy má provésti starosta obce, zjištěny budou pro takové rozhodnutí nezbytné předpoklady (zda poškozený o náhradu a jakou žádá, a jaká škoda byla způsobena).
Ustanovení odst. 4. doplněno jest pak ještě § 21, odst. 4. Podle těchto ustanovení osnovy pověřují se úřady správní, aby rozhodovaly o nároku soukromoprávním, jímž jest nárok na náhradu škody způsobené polním pychem, ovšem jen v souvislosti s prováděným řízením trestním. O takovýchto rozhodnutích bude pak ovšem platiti § 105 úst. listiny a ustanovení zák. č. 217/1925 Sb. z. a n. Ovšem poškozený bude míti také možnost, nebude-li chtíti nebo moci nárok na náhradu uplatňovati v trestním řízení správním, uplatniti nárok ten podle všeobecných předpisů přímo pořadem práva.
K § 21
Účel rozštěpení řízení o polním pychu ve dvě stadia vysvětlen byl již ve všeobecné části této důvodové zprávy.
K § 22, odst. 2.
Složení komise poskytne záruku nestrannosti oběma stranám, kterým osnova dává možnost jmenovati si dva členy komise. Majorisování třetím členem, obecním starostu, který ostatně již jako osoba úřední poskytuje záruku nestrannosti, čelí návrh tím, že při různém mínění nutno úřadu oznámiti celý postup, jímž se došlo k průměrnému odhadu, t. j. odhady jednotlivých členů komise (srov. § 21, odst. 8.).
K § 23.
Ustanovení odst. 4. bylo vysvětleno již při § 14.
K § 26.
Nebylo by zajisté účelno, aby v jednotlivých zákonech byly řešeny otázky, které mohou býti pro veškerý obor správy jednotně upraveny. Proto osnova poukazuje tu na všeobecné předpisy.
K § 28.
Podle obecního zřízení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku výkon policie polní, jako jedna z agend místní policie, náleží dosud do oboru samostatné působnosti obcí. Obecní zastupitelstvo, pokud vykonávání policie místní není zákonem přeneseno na orgány státní, může pro území obce v mezích zákonů vydávati nařízení týkající se místní policie a na nešetření takových nařízení ustanoviti pokuty až do 20 Kč a pro případ nedobytnosti vězení do 48 hodin; jde-li o neodkladné opatření pomíjející, které se týká místní policie, může tak učiniti výjimečně starosta, ale nesmí stanoviti pokutu větší než 10 Kč nebo vězení delší 24 hodin. Tresty tyto ukládati přísluší obecním trestním senátům, v případech pilných může také starosta sám pokutu uložiti (viz na př. §§ 28, 35, 62, 63 a 64 čes. obec. zřízení). Na Slovensku a Podkarpatské Rusi nepříslušelo malým a velkým obcím právo vydávati statuty, jimiž byly by stanoveny přestupky a tresty na ně (viz nař. č. 138983/1901 B. M. [uh. vnitra ] ). Jestliže osnova přijala zásadu, že polní pych trestati mají budoucně jen úřady politické, nemohla, pokud jde o obor polní policie, ponechati beze změny ani zmíněné nařizovací právo obcí. Proto zásadně přiznává osnova jen úřadům politickým první stolice právo, aby k ochraně polního majetku vydávaly nařízení povahy policejní. Tato pravomoc jest obdobnou oné, jež upravena jest v čl. 3. zák. o organisaci politické správy. Proč nebylo lze zachovati zásadu obsaženou v čl. 5. téhož zákona, bylo právě vysvětleno. Osnova dává však možnost, aby úřad zmocnil k vydání takových nařízení obec, tedy aby delegací tuto pravomoc na obec přenesl. Tím docílí osnova zároveň pro obor tohoto zákona zrovnoprávnění obcí slovenských a podkarpatoruských s obcemi v ostatních částech státního území. Přestupky takovýchto nařízení obcemi vydaných budou ovšem polním pychem podle § 2, odst. 1. osnovy, trestným podle § 15. Trestní pravomoc i tu vykonávati budou úřady uvedené v § 29.
K § 31.
Stanovení dne účinnosti vládním nařízením odůvodňuje se přípravami, jichž bude vyžadovati současně podaný návrh zákona o veřejné stráži zemědělské. Po stránce rozpočtové se poznamenává, že provádění tohoto zákona nebude znamenati žádné finanční zatížení státní pokladny.
Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v senátě výboru národohospodářskému a v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze, dne 24. května 1928.
Náměstek předsedy vlády:
Šrámek v. r.
Ministr zemědělství:
Dr Srdínko v. r.