Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

6. zasedání.

Tisk 689-689/8.

Při rozmluvě s drem Veselým prohlásil 23. května 1928 pan ministr prof. dr Srdínko, že ministerstvo zemědělství hodlá první patro zámku Konopiště pronajmout za letní byty.

Tento úmysl jest tak překvapující, že pokládáme za povinnost ukázat na nebezpečí a škody z obmyšleného pronájmu hrozící.

Zámek Konopiště jest místem památným a od dávných dob českých dějin až do poslední doby historicky významným. Obyvatelstvo celé krajiny bude pohoršeno, jestliže historicky významných míst bude užito pro letní zábavu někoho, kdo má touhu hrát si na panský život. Celý národ československý a zejména obyvatelstvo krajiny kol Konopiště trpělo národnostně, politicky, kulturně, sociálně a hospodářsky pod posledním vlastníkem Konopiště, a proto mu jest zámek Konopiště památkou na toto těžké utrpení, osvobozením sice šťastně překonané, ale přece ještě bolestnými vzpomínkami oživované.

Úmysl přeměnit tuto památku v pouhou libůstku letních obyvatelů pokládáme za útok na národní a kulturní cítění československého lidu a varujeme důrazně před jeho provedením.

Usazením nájemníků v zámku, který jest naplněn drahocennými sbírkami, bude ohrožen i velmi cenný a nenahraditelný majetek státní, neboť i prostá bezpečnost zámku bude ohrožena osobami, které by v zámku bydlely, a tam ovšem přijímaly návštěvy jiných lidí. Ohrožení bezpečnosti jest tím vážnější, když v zámku není dost personálu služebního, který by mohl konati hlídky v nepronajatých místnostech.

Také nebezpečí požáru jest v zámku značné a jest zvýšeno úzkými chodbami, vesměs dřevem obloženými, dřevěnými schody a nebezpečím krátkého spojení z elektrického vedení a pod.

Kdyby došlo k ubytování letních hostí v části zámku, bylo by nutno rozmnožit personál hlídací a tím, jakož i náklady na opravy vnitřního zařízení a úklid po skončení nájmu by vzešly výlohy, které by několikráte převýšily příjem z nájemného.

Byli jsme znepokojeni i jinými činy dosavadní správy, a proto se ozýváme proti dalším škodlivým jejím opatřením.

Jest zbytečným ničením památek uložených na Konopišti, jestliže psací stůl Františka Ferdinanda byl odvezen do Průhonic, nebo byli-li odvezeni dva vycpaní medvědi, lovecká kořist Františka Ferdinanda. Jest přehmatem, vypůjčí-li si úředník ministerstva zemědělství pušky, ze kterých střílel František Ferdinand, nebo dá-li si prostě ze zámku přenést cenné hodiny nebo i drahocenné klenoty, a prohlíží-li je bez účasti kontroly v místnosti mimo zámek.

Ze zámku bylo odvezeno množství nábytku, porculánu, neznámo kam a odvážejí se i pěkné skupiny stromů, které se někomu zalíbily. Poslední dobu byly odvezeny čtyři nábytkové vozy nábytku ze třetího patra, pak z ruského pokoje, a dříve už odvezeny byly téměř všecky perské koberce, prádlo, a zařízení pokoje vévodkyně z Hohenbergů.

Ministerstvo zemědělství dává na Konopiště dovážet starý nábytek z jiných zámků a tím porušuje pamětnost zařízení zámeckého, jež mělo zůstat tak, jak je František Ferdinand opustil, a jež mělo charakterisovat jeho vkus, jeho smýšlení a duší tohoto jediného Habsburga, který u nás žil.

Desetitisíce návštěvníků z celého světa přicházejí na Konopiště každoročně, aby shlédli charakteristické památky po Františku Ferdinandovi a místa, kde byly prováděny poslední úmluvy před světovou válkou, ale nikdo nestojí o to, aby viděl sbírku starého nábytku z jiných zámků sem svezeného anebo nájemníky v letních bytech zde usídlené.

Dosavadní správa zámku Konopiště neopatřila ani spolehlivého soupisu a ocenění historických a uměleckých památek v zámku uložených, takže turistům sem přicházejícím se nedostane ani spolehlivého výkladu historického a uměleckého.

Jednání a nové úmysly správy zámku Konopiště mají ráz nové konfiskace celého zámku a jeho cenného obsahu, konfiskace tím bolestnější, že drahocenná historická památka má být konfiskována a odňata národu československému, kterému patří, a že konfiskaci provádí naše ministerstvo zemědělství z důvodů nepochopitelných.

Nemáme moci, abychom zabránili všem přehmatům, ale pokládáme za povinnost ozvat se a varovat před přehmaty dalšími. Chceme také zjistit pro budoucnost s čí jménem jest spojeno hrubé vandalství, které se na Konopišti děje a jisté chystá,

Tážeme se proto:

1. Jsou panu ministru zemědělství známy svrchu uvedené přehmaty ve správě zámku Konopiště?

2. Chce pan ministr zemědělství upustit od úmyslu pronajmout část zámku konopišťského na letní byty?

3. Opatří si pan ministr zemědělství dříve posudek znalců umění a památek než k pronájmu svolí?

4. Učiní pan ministr zemědělství opatření, aby bezpečnost sbírek a cenných předmětů v zámku Konopišťském uložených nebyla ohrožena?

5. Postará se státní správa o řádný soupis, ocenění a opatrování historických a uměleckých předmětů a památek v zámku shromážděných?

6. Postará se pan ministr zemědělství, aby do zámku konopišťského byly vráceny předměty, které z něho byly jinam rozvezeny a aby byly z něho odstraněny věci, které tam byly zbytečně z jiných zámků převezeny?

V Praze, dne 5. června 1928.

Dr Veselý, Pichl,

dr Krouský, Wagner, Šolc Ant., dr Macků, Reichstädterová, F. Šťastný, Klečák, Plamínková, V. Klofáč.

Tisk 689/1.

Pane minister!

Mierové smluvy a ústava Československej republiky zabezpečujú rovnoprávnosť vierovyznaniam a tým i církvám. Na tomto podklade spočíval tiež starý uhorský kongruový zákon z r. 1898, na základe ktorého boly štátne podpory duchovným všetkých recipovaných vierovyznaní do 31. decembra 1925 vyplácané. Zásadu túto zachováva tiež nový kongruový zákon, a, i keď - zaiste z dôvodov politických - dochádza k tomu, že kongruu duchovenstva iných vierovyznaní zpravidla z príčiny, ktorá sa potom ukáže byt bezpodstatnou, občas zadržia, vo všeobecnosti však duchovní cirkvi rim. kat., grécko kat., evangelickej, židovskej, ako aj niektori reformátski duchovní pôsobiaci v náboženských obciach slovenských tieto štátné podpory i naďalej dostávali a dostávajú i dnes.

Generálnou výnimkou sú len maďarski reformátskí duchovní, počtom asi 240, ktorí štátne podpory(kongruu) pripadajúce na r. 1919 a 1920 nielen že nedostali, ale ešte aj ich žiadosti, podané o poukázanie podpôr ležia v ministerstvu do dnes nevybavené a tak nemajú ni práva ni spôsobu, podať po prípade stažnosti najvyššiemu správnému súdu proti zamietavému usneseniu.

Jednanie toto je svrchovane neslušné. Neslušné preto, lebo tito duchovní sú z prevážnej časti veľmi chudobní, ktorí musia pôžičkou nahradzovať tieto ušlé dôchodky dotiaľ, kým ich zákonité požitky nebudú poukázané. Bremeno úrokov, pripadajúcich na dlhú dobu od tých čias uplynulú znamená však pre nich prameň najväčšieho strádania.

Jednanie to však je nielen neslušné, ale i bezzákonné, lebo obnosy tie boly do štátnych rozpočtov na r. 1919 a 1920 pojaté a tedy ich zadržovanie až do dnešného dňa zdá sa byť naprosto bezprávné.

Bezprávné je zadržovať tieto, už podľa starého zákona pripadajúce a tiež rozpočtom - ako som sa zmienil - prijaté a preliminované štátne podpory preto, lebo reformátska cirkev na Slovensku, rešp. jej duchovenský sbor vo všetkom vyhovely povinnostiam štátneho občana.

Po uzavretí mierových smlúv v lete r. 1920 totiž všetky reformátske diecezy na Slovensku, na podzim r. 1920 však shromaždenie dvoch reformátskych dištriktov na Slovensku jednohlasne vyzvaly svojich duchovných, aby složili sľub vernosti Československej republike; avšak stalo sa tak až po skončení vyjednávaní medzi vládou a generálnou cirkvou, kedy všetci duchovní a kurátori túto prísahu aj složili.

Štátna podpora však jak podľa platného starého zákona, tak vo smysle mierovej smluvy nepripadá do tejto doby, doba tá nie je jej prameňom, ale je ona prirodzeným dôsledkom obsadenia miesta duchovného a je splatná od doby štátneho prevratu. Vedela o tom i vláda, lebo keď dotyční v r. 1925 žiadal od vtedajšieho pána ministra školstva a národnej osvety poukázanie zadržaných podpôr, dostalo sa im obodrujúcich sľubov a na tomto podklade podali znova svoje žiadosti, ktorými poukázanie urgujú, ktoré však dosiaľ ešte vybavené neboly.

Na základe toho všeho tážeme sa s úctou pána ministra:

1. Či viete o tom, že žiadosti ešte dosiaľ vybavené neboly?

2. Či ste ochotní uložiť príslušnému odboru, aby podania tieto boly ihneď vybavené, a

3, či ste ochotní zakročiť, aby štátne podpory zadržané z r. 1919 a 1920 boly žiadateľom, asi 240 reformátskym duchovným na Slovensku, bez odkladu vyplacené?

V Prahe, v mesiaci máji 1928.

Dr Grosschmid,

Dr Törköly, Egry, Hütter, Frjedrich, Franciscy, Richter, Oberleithner, Hartl, Jesser, dr Brunar.

A békeszerzödések és a Csehszlovák köztársaság alaptörvénye biztositják a vallásfelekezetek és ezzel az egyházak egyenjogúságát. Ezen az alapon nyugodott az 1898, évi régi magyar kongrua törvény is, amelynek alapján az összes bevett vallásfelekezetek lelkészeinek államsegélye 1925. december 31.-ig fizetve lett. Ezt az elvet tartja fenn az új kongrua törvény is és, bár bizonyára politikai okokból, elöfordúl ugyan, hogy más felekezetü lelkészek kongruáját is - rendszerint alaptalannak bizonyúlt okokból - idönkint megvonják, általában azonban a róm, kath" gör. kath., evangelikus, izraelita egyházak lelkészei, valamint a szlovák egyházakban müködö református lelkészek egynéhánya is az államsegélyeket továbbra is megkapták és ez idö szerint is kapják.

Generális kivételt csupán, mintegy 240 magyar református lelkész képez, akik az 1919. És 1920 évekre járó államsegélyüket (kongrua) nemcsak hogy meg nem kapták, de az ennek kiutalása tárgyában benyujtott kérvényeik mai napig is elintézetlenül fekszenek a miniszteriumban s igy még ahhoz sincs módjuk és joguk, hogy a netalán elutasitó határozat ellen pansszal éljenek a legfelsöbb közigazgatási birósághoz.

Ez az eljárás a legnagyobb mértékben méltánytalan. Méltánytalan pedig azért, mert az érdekelt lelkészek túlnyomó része nagyon is szegény ember, aki kölcsönnel volt kénytelen fedezni ezen kiesett jövedelmét addig, amig törvényes illetménye ki lesz utalva. Az azóta eltelt hosszú idö óta járó kamatoknak terbhe pedig a legnagyobb nélkülözések forrásává vált rájuk nézve.

Ez az eljárás azonban nemcsak méltánytalan, de törvényellenes is, mert az 1919. és 1920. évi állami költségvetésbe ezen összegek be voltak állitva s igy miud ez ideig való visszatartásuk teljesea jogtalannak is mutatkozik.

Nem jogos ugyanis ez a régi törvény szerint is járó és a költségvetésben - mint emlitettem elfogadott és megállapitott állami segélyek viszatartása azért, mert a szlovenszkói reformátús egyház, illetve annak lelkészi kara állampolgári kötelezettségének mindenben eleget tett.

A békeszerzödések megkötése után ugyanis, 1920. év nyarán valamenuyi szlovenszkói református egyházmegye, 1920. öszén pedig a két szlovenszkói református Egyházkerület gyülése, egyhangúlag utasitotta lelkészeit a csehszlovák köztársaság iránti hüségfogadalom letételére, de ez tölük csak a kormány és az egyetemes. Egyház közötti tárgyalások befejezése után. lett kivéve, amikor is az összes lelkészek és gondnokok az esküt le is tették.

Az államsegély úgy az érvénybén, levö régi törvény, valamint a békeszerzödés értelmében is azonban nem ezen: idöpotittól kezdve jár, annak nem ez a forrása, hanem a lelkészi állás betöltésének természetszerü folyománya és az államfordúlat idöpontiától kezdve esadékes. Tudatában volt ennek a kormány is, mert amikor az 1925. évben az érdekeltek az akkori iskolai és nemzetmüvelödési miniszter úrtól az elmaradt államsegélyek kiutalását kérték, biztató igéretet nyertek s ez alapon nyujtották be utóbb, a kiutalást sürgetö, mindmáig elintézést nem nyert kérvényeiket.

Mindezek alapján tisztelettel kérdem a Miniszter Urat:

1. Van-e tudomása arról, hogy a kérvények mind ez ideig elintézve nem lettek?

2. Hajlandó-e utasitani az illetékes ügyosztályt e beadványok azonnali elintézéssére és ezzel kapcsolatban:

3. Hajadö-e intézkedni az iránt, hogy az 1919, és 1920. évre visszatartott államsegély a kérvényezö, miategy 240 slovenskói reformatus lelkésznek haladéktalanúl kifizettessék?

Prága, 1928. május hó napján.

Dr Grosschmid,

Dr Törköly, Egry, Hütter, Friedrich, dr Franciscy, Richter, Oberleithner, Hartl, dr Brunar, Jesser.

Tisk 689/2.

Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství v Praze trpí naprostým nedostatkem vhodných místností; většina poslucháren a laboratoří nachází se v soukromých nájemních domech a je pochopitelné, že toto umístnění naprosto nevyhovuje školským účelům. Již v roce 1925 uznala ministerská rada neudržitelnost tohoto stavu a zařadila výstavbu budov pro tuto školu na prvé místo pracovního programu stavby vysokých škol. V roce 1927 a v letech předcházejících byly provedeny přípravné práce nutné pro vypsání stavby, vypracování a schválení plánů a na podzim v roce 1927 žádalo ministerstvo školství a ministerstvo veřejných prací na ministerstvu financí o povolení vypsání ofertního řízení na zadání stavby. Také do rozpočtu na rok 1928 zařazen byl obnos 200.000. Kč pro účele této stavby; obnos tento stačil by na krytí nákladů spojených s výkopem a vyzděním základů a souterainu. Min. financí však tuto žádost v roce 1927 nevyřídilo, ale teprve v roce 1928 vrátilo ji min. veřejných prací a školství s tím, aby před vypsáním stavby min. školství rozhodlo, která ze stávajících vysokých škol zemědělských definitivně zůstane a která má prý býti zrušena.

Máme za to, že tímto rozhodnutím min. financí nejen překročilo meze své působností, ale chce na min. školství vyjádření a rozhodnutí, ke kterému ani toto ministerstvo není oprávněno, protože zřizování a rušení vysokých škol je u nás možné pouze zákonem.

V republice existují pravoplatně tři vysoké školy zemědělské; pro jednu z nich řádně povolena nutná novostavba budov, pro tento účel zařazen příslušný obnos do státního rozpočtu a nechápeme proto počínání ministerstva financí, které vypsáni ofertního řízení váže na podmínku zcela novou a tím zdržuje provedení stavby.

Při této příležitosti musíme se důrazně ohraditi proti domněnce šířené z určitých kruhů, jako bychom měli nadbytek zemědělských škol, jmenovitě škol vysokých. Před převratem měli jsme na území našeho státu čtyři vysoké školy zemědělské: zemědělský odbor při technice v Praze a zemědělské akademie v Táboře, Libverdě a Košicích a při tom ještě mnoho našich lidí studovalo na vysoké škole zemědělské ve Vídni. Po převratě akademie v Košicích zrušena a Táborská akademie přenesena do Brna a přeměněna na vysokou školu brněnskou. Máme tedy u nás pouze tři vysoké školy zemědělské. Netřeba zdůrazňovati národohospodářský význam zemědělské a lesnické výroby a tu vidíme, že nejen že není nadbytek vysokých škol zemědělských u nás, ale spíše nedostatek jmenovitě u srovnání s druhými vysokými školami. Tak máme u nás čtyři vysoké školy chemicko-technologické, tři filosofické fakulty a dokonce pět vysokých škol architektury. Jistě že nikdo neodváží se tvrditi že na př. stavitelství je po stránce národohospodářské důležitější obor lidské činnosti než zemědělství a lesnictví. Konečně vysoké školy zemědělské nejsou pouhými školami, nýbrž v prvé řadě místem pro vědecká bádání. Jediná česká vysoká škola zemědělská nestačila by naprosto k vědecké české soutěži v týchž oborech technické práce. Pro vysokou školu a její existenci nemůže býti rozhodující počet posluchačů, ačkoliv vysoké školy zemědělské mají jich nadbytek, ale vědecká práce a ta právě nabude větší intensity při menším počtu posluchačů. Dle těchto směrnic postupuje se v zahraničí, tak na příklad Německo má 11 vysokých škol zemědělských a 8 lesnických; to by odpovídalo u nás asi počtu: čtyři vysoké školy zemědělské a tři lesnické. Není tudíž nejmenšího důvodu pro rušení některé ze tří vysokých škol zemědělských u nás.

Ale i když bychom nepřihlíželi ani k těmto důvodům je postup ministerstva financí nepochopitelný a dle našeho názoru přímo neoprávněný. Program výstavby budov pro vysoké školy pražské byl řádně schválen, potřebné prostředky finanční pro výstavbu budov pro vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství řádně povoleny a není tudíž důvodu pro zdržování stavby tím spíše, když dosavadní umístění školy naprosto nevyhovuje.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Je panu ministrovi financí znám výše uvedený postup jeho úřadu?

2. Je ochoten dáti příkaz k odvoláni výše zmíněného rozhodnutí ministerstva financí a tak urychliti provedení novostaveb pro vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze v rámci povolených prostředků v rozpočtu na rok 1928?

V Praze, dne 24. května 1928.

J. Vraný, Jos. Dresler, dr Hapelka, Olejník, Štolba, Kroiher, Lukeš, Roháček, Prošek, Sechtr, Sehnal, Šimonek, Vollay, dr Rozkošný, Hrejsa, Hrubý.

Tisk 689/3.

Podle novinářských zpráv a podle sdělení věrohodných účastníků v nadpisu uvedené schůze počínali si zástupcové policie takovým způsobem, že na většinu účastníků schůze působilo to dojmem stranického jednání. Předseda schůze prohlásil, že připustí ve schůzi jako jediný projev posluchačstva pouze potlesk, tedy podle našeho domnění zde zneužil zákonů shromažďovacích k naprostému spoutání projevu vůle účastníků. Policie pak plnila bez jakéhokoliv uvážení pokyny pořadatelů schůze - vesměs to příslušníků strany práce - a postupovala neobyčejně ostře a stroze vůči každému, koho pořadatelé označili, jakoby rušil schůzi. Tak stalo se, že policií na pokyn pořadatele vyvedení byli lidé ze sálu jen za výkřik >Ať žije Švehla!< a nejen to, někteří z nich zjišťováni a dokonce i po zjištění odvedení na policejní komisařství. Toto jednání policie působilo na přítomné neobyčejně trapně. Jsme přesvědčeni, že policie překročila zde meze své působnosti. Konstatujeme, že v poslední době bylo v Praze několik schůzí, které byly velmi bouřlivé, ale nikde nepočínala si policie s tak přehnanou horlivostí, která hraničí na překročování mezi působnosti, jako v tomto případě. Je v zájmu policie samé, aby postupovala vždy taktně a rozvážně, neboť jinak nevyhne se výtce stranickosti, která je alespoň v tomto případě plně oprávněna. Musíme se dožadovati toho, aby veřejnosti bylo sděleno, zda policejní úředníci počínali si tak o své újmě nebo zda a od koho dostali příkaz a pokyny k tomuto jednání.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest jednání pražské policie na schůzi v Plodinové burse dne 13. března t. r. panu ministrovi známo?

2. Jest pan ministr ochoten dáti přísně vyšetřiti toto jednání a případně potrestati vinníky?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti, zda úředníci vedoucí policejní oddíl počínali si naznačeným způsobem o své újmě, nebo zda byly jim dány příslušné instrukce?

V Praze, dne 15. března 1928.

J. Vraný,

Donát, dr Havelka, Prošek, Stržil, Stodola, Štolba, Lukeš, Olejník, Roháček, Šimonek, Pivko, Hrejsa, Sehnal, Sechtr., Vollay, Dresler, Hrubý:

Tisk 689/4.

Když projednávala se letos v senátě na jaře vládní osnova o prodloužení zákona o stavebním ruchu, upozorňovali jsme na to, že náhlé snížení daňových a přirážkových úlev pro novostavby do konce r. 1928 nedokončené a krátkodobá působnost zákona vůbec přinucovati bude stavebníky k překotnému provádění staveb, což bude míti za následek nejen spekulační vzestup cen stavebních pozemků a stavebních hmot, ale může míti i ten neblahý důsledek, že kvalita novostaveb utrpí a bezpečnost, bude povážlivě ohrožována.