Proto navrhovali jsme, aby na místě náhlého snižování daňových a přirážkových úlev (z 35 resp. 25 let na 25 resp. 15 let) osvobození od daní a přirážek novým zákonem, bylo rok od roku odstupňováno a aby nový zákon o stavebním ruchu (z 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n.) nepozbýval účinnosti již 31. prosincem 1929, nýbrž aby měl platnost na dobu delší. A při tom ovšem požadovali jsme a požadujeme také, aby stavbám domů s malými byty a s malými provozovnami dostalo se vzhledem k stavbám ostatním pro zámožné obyvatelstvo určeným poměrně daleko větších výhod, než jaké jim poskytovaly dosavadní zákony.

Jakkoli i strany vládní většiny nemohly zneuznati závažnost našich varovných námitek proti obsahu osnovy usnesené sněmovnou poslaneckou, ačkoliv bylo možno bez obav vrátiti pozměněnou osnovu poslanecké sněmovně, přece také senát dal souhlas k vydání zákona pro jeho krátkodobost škodlivého.

Neblahé toho důsledky dostavily se tak, jak jsme očekávali. Nejen, že spekulace využila konjunktury k zvýšení cen pozemků a stavebních hmot v míře největší, takže vyvoláno bylo nesmírné zdražování stavebních nákladů na účet příštích vysokých činží, na účet katastrofální příští krise domovního majetku, ale nelze popírati, že právě za účelem získání daňových a přirážkových úlev tak překotně zrychlováno bylo provádění novostaveb, aby jen do roku 1928, neb aspoň do roku 1929 byly stavby dokončeny.

A důsledky takového překotného stavebního ruchu projevily se poslední dobou zejména v Praze známými tragickými katastrofami, jež vyžádaly si ztráty několika lidských životů.

Má-li býti zabráněno dalším katastrofám, vláda jest povinna pečovati o to, aby odstraněny byly co nejrychleji všechny příčiny zmíněných povážlivých událostí.

Jest ovšem také třeba, aby všemi prostředky dozíráno bylo na bezpečné provádění staveb, ale vláda musí konečně urychliti vydání nových řádů stavebních, jež vyhovovaly by potřebám doby a moderním vymoženostem techniky.

Podepsaní táží se proto veškeré vlády a zvláště též ministrů sociální péče, financí a veřejných prací, zda hodlají pronikavě čeliti stavebním spekulantům a chrániti bezpečnost novostaveb a osob při provádění novostaveb činných a k tomu cíli podati bezodkladně v senátě vládní osnovu zákona, jímž se zákon o stavebním ruchu z 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n" na delší dobu prodlouží, současně však tak změní, aby úlevy plynoucí z osvobození daňového a přirážkového poskytovány byly na příště poměrně v daleko větší míře stavbám s malými byty a provozovnami a aby osvobození od daní a přirážek nebylo podmiňováno dokončením novostavby v tak krátkých lhůtách jako dosud, nýbrž aby tyto výhody odstupňovány byly na delší čas rok od roku.

Tážeme se dále vlády, kdy konečně přikročí k podání dlouho připravované osnovy zákona o stavebních řádech?

V Praze, dne 19. června 1928.

F. F. Plamínková, dr Macků, Klečák,

Hubka, dr Veselý, Šolc, Reichstädterová, F. Šťastný, Pichl, Wagner, dr Krouský.

Tisk 689/5.

Nalezinec v systeme kapitalistickom patrí medzi inštitúcie verejnej dobročinnosti, ktoré majú účel dvojaký: jednak uspokojiť verejnosť pracovníkov tým, že i kapitalizmus vydržiava humanitné inštitúcie a tým snaží sa zmierňovať biedu, ktorá je následkom vlčích výhonkov kapitalizmu, a jednak sriaďajú a vydržiavajú sa tieto inštitúcie preto, lebo buržoázia od nich očakáva zaistenie a zveľadenie svojho profitu. Čo sa inštitucie nalezinca týče, tento prevzatím dieťaťa činí matku schopnou, že sa môže uviazať v prácu za lacnú mzdu a od výchovy dieťaťa očakáva sa zase lacná pracovná sila. A za to ešte vďaky požadujú od tých, ktorých prv uvrhli v biedu, aby ich potom zúčastnili dobročinnosti.

Preč s dobročinnosťou!

Pracovníci majú právo k tomu, aby mohli viesť ľudský, kultúrny život, majú minimálné právo k tomu, aby ich existencia bola zaistená. A je-li existencia niektorého pracovníka ohrožená, tento má právo požadovať od ľudskej spoločnosti, aby mu prispela pomocou. Tak zvané humánné inštitúcie povinné sú poskytovať pomoc tým, čo sú na pomoc odkázaní a nie sú oprávnené činiť za to nároky na vďačnosť. Tak zv. humánné inštitúcie v systeme kapitalistickom nie sú síce schopné uspakojive pôsobiť, avšak je na každý pád neprípustné, aby pri tom vedené boly byrokratizmom najmä vtedy, keď sú poštátnené. Byrokratizmus v nalezincoch je vôbec neprípustný. Nalezinec musí dieťa prijať i bez dokladov, lebo opatrenie dokladov môže si potom obstarať sám.

Prejdúc na vec konkretnú, stalo sa toto:

Pavlína Grulichová pracovala vo sklárni v Malinci (župa Zvolenská) za mzdu denných 6 (!) korún. Tiež jej otec je v tejto sklárni zamestnaný a jeho zárobok pohybuje sa medzi 500-600 kor. mesačne. Pavlína ztratila potom i tento nepatrný zárobok, načo jej rodičia, ktorí len zťažka môžu svoje ostatné deti uživiť, vyhnali Pavlinu i s jej poldruha roka starým tak zv. ilegitimným dieťaťom z domu. Mladá matka išla do Lučenca a hľadala tam prácu. Stalo sa tak ku koncu mesiaca mája. Nikto nechcel ju spolu s dieťaťom prijať, avšak dieťa nemala kde umiestiť. Konečne 1. júna dostala miesto, avšak i tu len bez dieťaťa. Matka išla na políciu poradiť sa, čo má s dieťaťom robiť. Tu ju odbyli s tým, že to k nim nepatrí. Povedali jej, aby sa vrátila do Malinca a obrátila sa na notára, ten že jej poradí. Že matka ztratí svoje miesto, ktoré si horko-ťažko vyhľadala, že z čoho bude žiť a svoje dieťa vyživovať, na to na policii nepomýšľali. Boli by sa postarali o ňu až vtedy, keby bola v zúfalstve svoje dieťa zahubila, aby sa sprostila bremena, ktoré jej zavadzá v nastúpení miesta. U policie nezmohla nič ani moja intervencia. Konečne dostala od Červeného kríža 40 Kč a doporučovací list, s ktorým mohla svoje dieťa pomocou svojich známych poslať do Rimavskej Soboty a tak mohla 1. júna nastúpiť miesto.

Avšak jej radosť bola predčasná. Nalezinec v Rimavskej Sobote dieťa neprijal, lebo nepriniesli rodný list. Dieťa bolo vrátené matke a Pavlína musela sa odobrať do svojej dediny pre rodný list, robiť si nové útraty a až potom bolo dieťa do nalezinca prijaté.

K tomu čo som uviedol, tážem sa pána ministra vnútra:

Či je ochotný vec vyšetriť a policii v Lučenci uložiť, aby poskytovala náležitej podpory stranám, ktoré sa v podobných veciach na ňu obracajú?

Tážem sa pána, ministra sociálnej pečlivosti:

Či je ochotný vec vyšetriť a správe nalezinca v Lučenci uložiť, aby bezo všetkého ďalšieho prijímala deti, ktoré sa do jej opatery odovzdávajú?

Či je ochotný pohnať správu nalezinca rimavskosobotského k zodpovednosti za byrokratický postup, ktorým bola existencia matky i dieťaťa ohrožená?

V Prahe, dňa 13. júna 1928.

Dr Herz,

Hlávka, Reščuk, Houser, Petor, Kučera, Fijala, Toužil, Hampl, Reiter, Skalák, Sochor, Včelička, Sehnalová, Chlumecký, Průša, Šturc, Herlinger, Koutný.

A lelencház a kapitalista rendszerben a közjótékonysági intézmények sorába tartozik, melyeknek kettös célja van: egyrészt megnyugtatni a dolgozók közvéleményét azzal, hogy a kapitalizmusz is fentart emberséges intézményeket és ily módon csökkenteni igyekszik azt a nyomort, amely a kapitalizmust u. n. kinövései következtében kiséri, mászrészt ezek az intézmények azért létesültek és tartanak fenn, mert a burzsoázia tölük várja profitjuk biztositását és növelését. Ami a leleacintézményt illeti, a gyermek átvételével képessé teszi az anyát arra, hogy olcsó bérért munkát vállaljon, a gyermek felnevelésétöl pedig olcsó munkaeröt remélnek. Ést ezért még hálát is követelnek azoktól akiket elöbb nyomorba döntöttek, aztán jótékonyságban részesitik öket.

El a jótékonysággal!

A dolgozóknak joguk van ahhoz, hogy emberséges kulturéletet folytathassanak, minimális joguk van ahhoz, hogy exisztenciájuk biztosítva legyen. És amikor valamely dolgozónak exisztenciája veszélyben van, annak joga van megkövetelni a társadalomtól, hogy segitségére legyen. Az u. n. közjótékonysági intézmények kötelesek a támogatásra szorulók segitségére lenni, és nincs joguk hálára igényt tartani. Az u. n. közjótékonysági intézmények a kapitalista rendszerben nem tudnak ugyan kieilégitöen müködni, de semmi esetre sem szabad, hogy bürokratizmus vezesse öket és annál kevésbbé akkor, amikor államositva vannak. A bürokratizmusznak a lelencintézményben a legkevésbbé van helye. A lelencintézet köteles átvenni a gyermeket minden okmány nélkül is, az okmányok beszerzéséröl azután maga is gondosodhatik.

A konkrét dologra áttérve a következö történt:

Grulich Paula a Málinec községbeli (Zvolenska župa) üveggyárban dolgozott, napi hat (!) korona napszámért. Apja is ebben az üveggyárban van alkalmazva és havi keresete 500-600 koronára rug. Paula aztán ezt a kicsiny kerzseti lehetöséget is elvesztette, mire szülei, kik többi gyermekeiket is nehezen tudják eltartani, Paulát másféléves u. n. törvénytelen gyermekével sgyütt kiüzték a házból. A fiatal anya bejött Losoncra és itt munkát keresett. Ez május vége felé történt. Senki sem akarta gyermekével együtt vállalni és gyermekét nem tudta hol elhelyezni. Végůl kapott junius 1. én munkahelyet, de itt is csak a gyermek nélkül. Az anya elment a rendörségre, hogy mittevö legyen a gyermekével Itt elutasitották azzal, hogy az nem tartozik rájuk. Azt mondták neki, menjea viszszt Málinecre, forduljon a jegyzöhöz, az majd fog utbaigazitást adni. Hogy az anya elveszti munkahelyét, amelyet, csak sok utánjáras után tajált, és hogy mibö1 fog élni és kis gyermekét is eltartani, arra a rendörségen egy pillanatig sem gondoltak. Csak akkor tördötek volna ott vele, ha kétségbeesésében gyermekét elemészti, hogy megszabaduljon a tehertöl, mely gátolja munkábalépését. Nem használt a rendörségnél az én közbelépésem sem. Végre a Vörös Kereszt kiutalt részére 40. Kč - t és egy ajánlólevelet, amyllyel gyermekét ismeröaével Rimaszomvatba küldhette és igy junius 1. én munkába léphetett.

Azonban az öröm korai volt. A rimaszombati lelencház a gyermeket nem fogadta el, mert nem hozott születési bizonyitványt. A gyermeket viszahozták anyjának és Paula kénytelen volt falujába menni a születési bizonyitványért, ujabb költségbe verni magát, és csak azután fogadta el a lelencház a gyermeket.

Ezekután kérdzm a belügyminiszter urat

Hajlandó-e az ügyet megvizsgálni és a losonci rendörséget utasitqní, hogy amikor hasonló esetben a felek hozzá fordulnak, megfelelö támogatásban részesitsék oket?

Kérdem a népjoléti miniszter urat:

Hajlandó-e az úgyet megvizegálni éw a rimaszombati lelencház vezetöségét utasitani, hogy a gondozásába ajánlott gyermekeket minden további nélkül átvegye?

Hajlandó-e a rimszombati lelencház vezetöségét felelösségre vonni bürokratikus eljárásáért, melynél fogva a gyermeknek valamint az anyjának exiszenciáját veszélyeztette?

Praha, 1928. junius 13. án.

Dr. Herz,

Hlávka, Resčuk, Houser, Petor, Kučera, Fijala, Toužil, Hampl, Reiter, Skalák, Sochor, Včelička, Sehnalová, Chlumecký, Průša, Šturc, Herlinger, Koutný.

Tisk 689/6.

Vládě je asi známo, že v Československé republice žije skupina německých úředníků a zaměstnanců, kteří jsou vyloučeni z jakéhokoli postupu ve své platové stupnici a mnohem více ještě z jakéhokoli povýšení. A to jen proto, poněvadž neobstáli při zkoušce ze státního jazyka. Jde vesměs o muže ve stáří přes 50 let. Před převratem skorem vesměs vážené, ba často velmi zasloužilé pracovní síly, jsou nyní nejen ve svých požitcích citelně zkráceni, nýbrž také ve služebním postavení namnoze hluboce pokořeni, aniž se dopustili toho nejmenšího, jedině proto, že se nenaučili dosti rychle českému jazyku, anebo - je přece známo, jak to chodí při zkouškách - protože se zkoušejícímu nezamlouvali. Kdo má trochu srdce pro státní zaměstnance, kteří beztak nemají na růžích ustláno, pochopí, s jakým roztrpčením tito ubožáci jdou vstříc svému stáří, ježto přece naučiti se ve stáří přes 50 let dokonale některému jazyku mnohému, jinak velice nadanému člověku vůbec již není možno.

V jubilejním roce republiky bude vydána amnestie pro těžké zločince a pod. Neměla by se tu vládá cítiti povinnou, učiniti také něco pro tyto nevinné oběti převratu?

Podepsaní táží se tudíž:

Je vláda ochotna, všem úředníkům a zřízencům ve stáří přes 50 roků, kteří jen pro nedostatečnou znalost jazyka českého ve svých požitcích jsou poškozeni a ve svém postupu zadrženi, prominouti následky tohoto nedostatku resp. podniknouti kroky k tomu, aby tento nedostatek směl býti prominut?

V Praze, dne 12. června 1928.

K. Friedrich,

Oberleithner, dr Brunar, Hartl, R. Hütter, dr Heller, Löw, H. Jokl, A. Jarolim, Beutel, Stark.

Der Regierung wird bekanat sein, dass in der Čechoslovakischen Republik eine Gruppe von deutschen Beamten und Bedienstetea lebt, welche van jeder Vorrückung in ihrer Gehaltsstnfe und noch viel mehr von jedem Avancement ausgeschlossen sind. Und zwar nur deshalb, weil sie die Prüfung aus der Staatssprache nicht bestanden haben. Es handelt sich durchgeheads um Männer im Alter von über 50 Jahren. Vor dem Umsturze fast durchaus geschätzte ja oft sehr verdienstvolle Arbeitskrafte sind sie jetzt nicht nur in, ihren. Bezügen empfindlich zurückgesetzt, sondern auch in der Dienstverwendung meist tief gedemütigt, ohne dass sie das geriagste verbrochen haben, nur weil sie die čechisahe Sprache nicht rasch genug erlernten, oder - man weiss ja wie es bei Prüfungen zugeht, - weil sie dem Prüfenden nicht zu Gesicht standen. Wer ein Herz für die ohnedies nicht auf Rosen gebetteten Staatsbediensteten hat, wird begreifen, mit welcher Verbitterung diese Armen ihrem Lebeasabende entgegengehet:, zumal ja doch die vollstandige Erlernung eirier Sprache im Alter von über 50 Jahren manchent sonst sehr begabten Menschen überhaupt nicht mehr möglich ist.

Im Jubiläumsjahre der Republik werden Amnestien für Schwerverbsecher u. dgl. erlassen. Sollte die Regierung da nicht die Verpflichtung fühlen, auch für diese unschuldigen Opfer des Umsturzes etwas zu tun?

Die Gefertigten stellen daher die Anfrage:

lst die Regierung geneigt, all den Beamten und Angestellten im Alter von über 50 Jahren, welche nur wegen mangelhafter Kenntnis der čechischen Sprache in ihren Bezügen geschädigt und in ihrem Fortkonimen gehemmt sind, die Folgen dieses Mangels nachzusehen, bezw. Schritte zu unternehmen, dass dieser Mangel nachgesehen werden darf?

Prag, am 12. Juni 1928.

K. Friedrich,

Oberleithner, Dr. Brunar, Hartl, R. Hütter, Dr. Heller;. Löw, H..Jokl, A. Jarolirn, Beutel, Stark.

Tisk 689/7.

Již v květnu 1928 byl v senátě přijat zákon o úpravě požitků staropensistů. Od té doby uplynul skoro měsíc. Kdežto jindy zákony, které v obou komorách Národního shromáždění byly přijaty, za krátko po tom bývají vyhlašovány ve Sbírce zákonů a nařízení, není tomu tak dosud pokud jde o tento zákon. Noviny přinášejí dokonce zprávu, že k provedení tohoto zákona dojde sotva před koncem roku 1928. Z toho všeho vysvítá plánovitý průtah provádění tohoto zákona, takže by staropensisté museli ještě velmi dlouho čekati na beztak velmi skrovná dobrodiní tohoto zákona.

Tážeme se tudíž zástupce pana ministra financí:

1. Proč nebyl tento zákon dosud vyhlášen ve Sbírce?

2. Do které lhůty dočkají se staropensisté výplaty požitků, které jim v tomto zákoně byly přiznány?

Dále zase zcela umlkla věc úpravy požitků pensistů vůbec. Na tuto úpravu čekají desetitisíce osob, obzvláště však zase staropensisté, kteří doufají, že se jim konečně jednou dostane jejich práva v tom způsobu, že budou zrovnoprávněni s novopensisty. Tážeme se tudíž dále zástupce pana ministra financí, zdali jest ochoten ihned na počátku podzimního zasedání předložiti všeobecný zákon o pensistech, aby se ústavní korporace o něm uradily?

V Praze, dne 19. června 1928.

Dr. Heller,

F. Hlávka, V. Chlumecký, W. Herlinger, Stark, Hampl, Beutel, J. Petor, Bodnár, D. Löw, A. Jarolim, dr Herz.

Bereits im. Mai 1928 wurde im Senat das Gesetz über die Regelung der Bezüge der Altpensionisten angenommen. Seither ist nahezu ein Monat verstrichen. Während sonst Gesetze, welche in beiden Häusern der Nationalversammlung angenommen sind, kurz darauf in der Sammlung der Gesetze und Verordnungen verlautbart werden, ist dies bezüglich dieses Gesetzes bisher nicht der Fall. Zeitungen berichten sogar, dass die Durchführung dieses Gesetzes kaum vor Eade des Jahres 1928 erfolgen wird. Aus alledem geht die planmässige Verschleppung der Durchführung dieses Gesetzes hervor, sodass die Altpensionisten noch sehr lange auf die ohnedies sehr kargen Wohltaten diesel Gesetzes warten müssten.

Wir fragen daher den Herrn stellvertretenden Finanzministers

1. Warum wurde dieses Gesetz bisher nicht in der Sammlung verlautbart?

2. Bis zu welchem Termin werderi die Altpensionisten in den Bezug der ihnen in diesem Gesetz zugesprochenen Bezüge galangen?

Weiters ist es wieder ganz still geworden um die Regelung der Bezüge der Pensionisten überhaupt. Auf diese Regelung warten Zehntausende von Personen, insbcsondere aber wiederum die Altpensionisten, welche hoffen, dass ihnen endlich einmal ihr Recht in der Weise zuteil werden wird, dass sie mit den Neupensionisten gleich gestellt werden. Wir fragen daher ferner den Herrn stellvertrztenden Finanzminister, ob er bereit ist, sofort bei Beginn der Herbstsession das allgemeine Pensionistengesetz zur Beratung durch die verfassungsmässigen Körperschaften vorzulegen?

Prag, den 19. Juni 1928.

Dr. Heller,

F. Hlávka, V. Chlumecký, W. Herlinger, Stark, Hampl, Beutel, J. Petor, Bodnár, D. Löw, A Jarolim, Dr. Herz.

Tisk 689/8.

Některé obce okresu třeboňského, ležící na řece Lužnici v jejím toku pod rybníkem Rožmberkem, trpí častými říčními záplavami, které dostavují se nejen v době velké vody, ale i po trochu vydatných vodních srážkách a to:

1. proto, že tok Lužnice v uvedených místech není dosud regulován,

2. že hladina rybníka Rožmberka a druhých rybníků sousedních je vysoko normalisována. K uvarování nebezpečí přepnutí vodního stavu bývají rybníky při větším dešti pravidelně vypouštěny, obyčejně přílišným zdvižením stavidel, a tím vystupuje Lužnice z břehů, způsobujíc časté a veliké škody na polní úrodě občanů z postižených obcí.

Podepsaní táží se pana ministra:

1. po stavu a postupu regulačních prací na řece Lužnici,

2. zda je pan ministr ochoten třeboňské státní lesní správě naříditi snížení dosavadního vysokého normálního stavu rybniční vody, zejména v rybníku Rožmberku a tím zabrániti škodlivým záplavám ve zmíněných obcích alespoň do té doby, než bude provedena regulace řeky.

V Praze, dne 14. června 1928.

J. Hubka, Pichl, Klečák,

dr Veselý, dr Macků, F. Šťastný, Plamínková, V. Klofáč, Šolc, R. Reichstädterová, dr Ot. Krouský.