Způsob, jakým se odpor podává, je úplně věcí strany. V zájmu stran se výslovně ustanovuje, že odpor lze podati nejen písemně, nýbrž i ústně u úřadu.

V § 38 se činí pokus zjednodušiti příkazní řízení při menších správních přestupcích tím způsobem, že se celé řízení provede při přistižení na místě; za tím účelem dává se tu úřadu možnost, aby zmocnil způsobilé orgány veřejné moci k trestání přestupků na místě samém, jestliže potrestaný souhlasí s tímto postupem.

K přesnému provedení, zamezení zneužití a ke kontrole stanoví se potřebná obmezení.

Úřad může zmocniti k vydání mandátu jen zvláště způsobilé orgány a to jen orgány veřejné moci k trestání určitých přestupků, jež sluší uvésti v příslušném zmocnění. Sazby, jež může orgán jako trest ukládati, musí býti ve zmocnění u jednotlivých přestupků uvedeny a nesmějí přesahovati částku 100 Kč. Orgán musí se vykázati na požádání přistižené osoby zmocněním úřadu.

Trestní příkazy vydá orgán z číslovaného bloku a to ve třech propisech. Obsah blokového příkazu je pro způsob jeho vydání a povahu věci jednodušší než obsah trestního příkazu vydaného úřadem a neobsahuje ani jména přistižené osoby.

Přistižená osoba rozhoduje o účinnosti příkazu; je-li s ním spokojena a zaplatí-li pokutu, je tím celé řízení proti ní provedeno, zdráhá-li se pokutu zapraviti, je příkaz považován za nevydaný a orgán oznámí správní přestupek úřadu, který provede řízení (příkazní nebo řádné podle okolností ).

K § 39.

Kromě případů uvedených v odstavci 1 a 2 může úřad upustiti od zavedení řízení též při osobách mladistvých (§ 15, odst. 3). Ustanovení odstavce 2 sleduje stejný účel jako v soudním trestním řízení podmíněné odsouzení, zbavuje úřad prací, které se nesrovnávají s významem věci, a přispěje při rozvážné praxi ke zvýšení autority úřadu, které zajisté by nijak neprospívalo, kdyby úřad přes kogentní předpis zákona řízení neprováděl právě z důvodu, který vedl k uplatnění principu oportunity v navrženém ustanovení.

K případům, kdy trestní řízení se nezavede nebo kdy zavedené trestní řízení se zastaví, patří i ty, kdy provádí se t. zv. upouštěcí řízení, na př. podle § 40 puncovního zákona ze dne 16. prosince 1927, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1928.

Zastavení řízení nebo nezavedení jeho buď zaznamenáno ve spisu; není tedy třeba zvláštního výroku osvobozovacího.

Jestliže obviněný ví, že bylo proti němu zavedeno řízení nebo jsou-li ve věci zúčastněny mimo obviněného jiné strany, jež mají zájem na potrestání, resp. ukojení svých soukromoprávních nároků, nutno zastavení řízení obviněnému k jeho žádosti potvrditi, resp. vydati rozhodnutí podléhající opravnému řízení.

K § 40.

Pro povahu správních přestupků a jich značný počet se doporučuje upraviti řízení co nejjednodušeji a pro stát i strany co nejlevněji, ovšem tak, aby vždy byla zachována obviněnému možnost hájiti se proti obvinění na něj vznesenému. K tomu není vždy zapotřebí, aby se konalo ústní jednání a aby byla důsledně provedena zásada bezprostřednosti řízení. Stačí většinou, ponechá-li se obviněnému na vůli, aby místo nákladnějšího dostavení k úřadu podal své ospravedlnění písemně nebo tím, že se nedostaví vůbec, dal se, uznávaje důvodnost oznámení, odsouditi rozsudkem kontumačním. Tím však nebere se odsouzenému možnost, aby v odvolání neuplatnil své námitky nebo následky nedostavení neodčinil za podmínek navrácení v předešlý stav. Nijak však nemůže platiti právní domněnka, že by obviněný, který byl odsouzen in contumatiam, nedostavením projevil souhlas s výsledkem řízení v jeho nepřítomnosti provedeného.

K § 41.

K posouzení trestnosti a pro výměru trestu jsou v řízení závažny osobní poměry obviněného. Stanoví se způsob, jak se tyto poměry mají zjistiti a které okolnosti zpravidla mají býti konstatovány. Jako nejvhodnější příležitost k tomu se tu stanoví první výslech obviněného.

Z pravidla ovšem celé řízení se provede při jediném jednání, data tu uvedená budou zapsána na počátku trestního záznamu (§ 43).

Ježto obviněnému nemůže býti bráněno, aby ku své obraně nepoužil jakýchkoli dovolených prostředků, nelze ho nutiti k výpovědi, jako snad lze nutiti svědka, ani k vydání listiny k důkazu potřebné a nelze mu uložiti ani trest za svévoli.

K § 42.

Dostaví-li se obviněný k úřadu, ať už na obeslání nebo bez něho, má býti s ním celé řízení ihned provedeno.

Pokud je toho potřebí, zvláště nepřizná-li se obviněný k přestupku, bude nutno, a to pokud možno zároveň, zjišťovati skutkovou podstatu důkazním řízením. Pro řízení toto platiti budou předpisy, jež platí pro řízení u politických úřadů, jak co do postupu v provádění důkazu, tak i co do způsobu, jímž se to děje. Jako důkaz bude tedy dovolen důkaz listinami, svědky, znalci a ohledáním. Důvody, pro které je někdo osvobozen od vydání listiny, svědectví a znaleckého posudku, jsou všeobecnými důvody ve správním řízení. Výjimkou u svědků a znalců se připouští odepření výpovědi při pouhé existenci jistých, zde vyjmenovaných rodinných vztahů, aniž se žádá - jak tomu je ve správním řízení - aby tu byly další podmínky, jako důvodná obava, že výpověď způsobí svědku majetkovou škodu nebo hanbu.

K §§ 43-45.

Záznam o průběhu trestního řízení je náhradou za dosud používaný trestní rejstřík.

Výslovně se označuje ne jako protokol, nýbrž jako trestní záznam, ježto není protokolem o jednání vzhledem k způsobu, jakým se vede; nemusí totiž celý záznam býti sepsán najednou, nýbrž může býti sepsán i postupně podle toho, jaká část jeho se spisuje.

Ve správním trestním řízení nebude zpravidla výroků osvobozujících a zavádí se jednotně nejjednodušší způsob ukončení trestního řízení, totiž jeho zastavení.

Obsahem záznamu dán je zároveň postup pro trestní řízení, jenž odpovídá v prvé části provádění důkazního řízení, v druhé části vydání rozhodnutí ve všeobecném řízení správním.

Vydáním příslušného jednotného formuláře nebude sepsání záznamu činiti zvláštních obtíží i tam, kde se jednotlivé části vyplňují mimo úřad, na př. u obce.

Obsah trestního nálezu, jak je uveden v § 44, odpovídá v celku obsahu rozhodnutí v řízení správním, při čemž výrokem (sentencí) je obsah čísel 1 až 6, odůvodnění odpovídá číslu 7, poučení o opravném prostředku číslu 8. Podrobné ustanovení o podpisu nálezu je obsaženo v jednacím řádu pro zemské a okresní úřady.

Mimo nález bude třeba v trestním řízení vydati rozhodnutí (opatření) v těch případech, kdy se obviněný neodsuzuje nebo kdy se činí nějaké opatření během řízení. Tak tomu bude při zastavení řízení, je-li na něm zúčastněn poškozený nebo soukromý žalobce, při provádění policie při řízení, povolování obnovy a restituce, při obesílání resp. předvádění osob, jež se nedostaví a pod. Tato rozhodnutí (opatření) budou míti týž obsah, jako rozhodnutí (opatření) v řízení správním.

Kdežto v řízení správním je ústní prohlášení rozhodnutí (opatření) výjimkou, bude prohlašování nálezů pravidlem.

Nález se vydává písemně doručením výtahu ze záznamu o řízení, jenž obsahuje podstatné části záznamu a to části, jež jsou obsaženy v každém jiném písemném úředním rozhodnutí (opatření).

Při ústním prohlášení nálezu vydá se výtah jen k žádosti stran; odvolací lhůta se počítá ovšem od ústního prohlášení nálezu.

K § 46.

O odvolání platí všeobecné předpisy o správním řízení. Odvolání má, pokud zvláštní zákon jinak nestanoví, vždy odkladný účinek, ježto jinak by nemělo ceny, zvláště při trestu vězení, který by byl zatím odpykán; nemůže tedy úřad sám nikdy odkladný účinek vyloučiti.

O odvolání rozhodne druhá stolice s konečnou platností podle všeobecné zásady o dvojinstančním pořadu (čl. 8 zák. o organisaci politické správy). Reformatio in peius není možná, podá-li odvolání jen obviněný.

K § 47.

Právo úřadu zrušiti nebo změniti z moci úřední rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, se omezuje v zájmu obviněného, a to i pro případ, že se rozhodnutí úřadu týká také soukromého žalobce nebo poškozeného; neboť tito mohou resp. mohli se proti němu brániti odvoláním (§ 39, odst. 3).

K § 48.

O obnově řízení a o navrácení v předešlý stav budou platiti všeobecná ustanovení o řízení před politickými úřady s výjimkou uvedenou v § 48.

K §§ 49-51.

Tato ustanovení mají zajistiti zvláštní ochranu nezletilých osob při trestním řízení.

Při tom je třeba vytknouti, že korporacemi činnými v péči o mládež rozumějí se zvláště i komise pro péči o mládež, jakož i živnostenská společenstva.

K § 52.

Ze stíhání politickými úřady mají býti vyňaty osoby podléhající vojenské nebo četnické kázeňské pravomoci. Potrestání správních přestupků spáchaných těmito osobami ponechává se orgánům vykonávajícím kázeňské právo nad nimi.

Jestliže u některé takové osoby nastane změna v poměrech, které odůvodňují pravomoc kázeňských orgánů, bude věcí politických úřadů, aby v řízení pokračovaly; aby zatím nenastalo promlčení přestupku, ustanovuje se, že úkony stíhání provedené

kázeňskými orgány přerušují promlčení tak, jako úkony příslušného politického úřadu.

K § 53.

Zvláštní postavení osob požívajících práva exterritoriality nedovoluje prováděti trestní řízení proti takovým osobám; dopustí-li se exterritoriální osoby správního přestupku, bude o tom učiněno oznámení ministerstvu vnitra, které další zařídí ve shodě s ministerstvem zahraničních věcí.

Nedotčeny ovšem zůstávají zvláštní předpisy ústavní listiny o stíhání presidenta republiky a členů Národního shromáždění, a to:

President republiky nesmí býti stíhán pro správní přestupek vzhledem k ustanovení § 67 ústavní listiny.

Pro stíhání členů Národního shromáždění požívajících imunity platí, i jde-li o správní přestupky, ustanovení § 25 ústavní listiny a zákona ze dne 30. května 1924, č. 126 Sb. z. a n.

K § § 54-56.

Otázka náhrady nákladů upravuje se tu v celém rozsahu a neplatí tudíž obecná ustanovení o náhradě nákladů ve správním řízení ani subsidierně.

V trestním řízení správním nese zásadně každá strana sama náklady, které jí v řízení vzešly. Ostatní náklady řízení nese korporace, která hradí náklad na úřad provádějící trestní řízení.

Jak soukromé strany, tak uvedené korporace mají však právo žádati v jistých případech náhradu jim vzešlých nákladů od těch, kteří je svým chováním zavinili, ať pokud jde o podnět k řízení, o jeho zahájení, pokračování v něm neb o jeho výsledek.

Soukromému žalobci a poškozenému se přiznává právo domáhati se potrestání pachatele resp. náhrady škody; z tohoto práva plyne, že ten, kdo byl pro delikt jich se dotýkající odsouzen, má povinnost k náhradě nákladů, které jim vznikly proto, že byly nuceni vyvolati zakročení proti němu. Soukromý žalobce musí naproti tomu z téhož důvodu nahraditi náklady tomu, komu podáním žaloby náklady způsobil, bylo-li řízení zastaveno, neboť úřad je povinen jen k jeho žalobě řízení zahájiti. Náklady svého právního zastoupení nese zásadně strana sama. Ježto řízení správní je oficiosní a zájem stran musí úřad hájiti z povinnosti úřední, není v řízení třeba, aby strany, třeba práva neznalé, musely si bráti právní zástupce. Učiní-li tak, nečiní tak z nutné potřeby a nelze jim přiznati všeobecně nárok na náhradu nákladů tím vzniklých, nýbrž jen tam, kde speciální předpis (na př. vodní zákon) to připouští. Obdobně upravuje se právo shora zmíněné korporace na náhradu nákladů, jež jí povstaly z trestního řízení.

Náklady úřadu provádějícího trestní řízení vznikají především z konkretního trestního případu, jako náhrady poštovného, odměny znalcům, náklady na provedené komisionelní šetření a pod. Tyto náklady hradí se podle §§ 54 a 55. Vedle těchto zvláštních jsou však i všeobecné náklady na věcné a osobní potřeby úřadů provádějících trestní řízení, kterých by nebylo, kdyby trestní řízení nebylo prováděno. K úhradě těchto nákladů bylo pojato do § 56 ustanovení obdobné ustanovení říšskoněmeckého zákona o soudních útratách z 21. prosince 1922 a § 64 rakouského zákona č. 275 B G Bl ai 1925, které má za účel alespoň částečně nahraditi náklady řízení trestního odsouzeným zaviněné. V útratách správního řízení trestního, jež mají býti hraženy ze všeobecného příspěvku, je obsažen i náklad na výkon trestů vězení. Aby příspěvek odpovídal skutečnému nákladu výkonu trestu (asi 10 Kč denně), stanoví se tu, že jeden den vězení se rovná částce 100 Kč.

K § 57.

Ustanovení toto je nutné vzhledem k zvláštní úpravě otázky náhrady nákladů v trestním řízení správním, jinak však platí ustanovení § 130 nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n.

K části třetí.

K § 58.

V městech statutárních a v městech se zřízeným magistrátem, kde provádějí trestní řízení o správních přestupcích i o přestupcích patřících do pravomoci obecní tytéž orgány, není třeba a nebylo by ani účelno činiti rozdíl mezi řízením o jednotlivých těchto druzích přestupků, a mají pro stíhání přestupků náležejících do obecní pravomoci trestní platiti bez omezení předpisy o řízení pro správní přestupky. Jinak bude řízení pro přestupky náležející do pravomoci obecní prováděno jen se změnami a doplňky, které jsou nutné k zajištění řádného řízení u obcí. Ohledně Prahy a Brna, kde v některých částech města trestní řízení ve věcech obecní trestní pravomoci provádějí trestní senáty zřízené místními výbory, se nedoporučuje tento stav ponechati, poněvadž se podle vyjádření došlých v zmíněné anketě neosvědčil, a přenáší se tudíž v 2. odstavci výkon trestní pravomoci obecní v celém obvodu Prahy a Brna na magistrát. Pro jednání obecních rad a magistrátů (hlasování a p.) budou tu ovšem platiti příslušná zvláštní ustanovení (statutů, jednacích řádů) pokud neodporují tomuto zákonu.

Pro trestní pravomoc obecní v ostatních obcích (bez statutů a bez zřízeného magistrátu) budou pak platiti s odchylkami vyplývajícími z §§ 59 až 65 nejen formální ustanovení tohoto zákona, nýbrž i materielní ustanovení části prvé, pokud jsou ovšem tu praktická. Nepřichází tudíž v úvahu ustanovení § 11, odst. 1, poněvadž na přestupky stíhané obcí musí býti vždycky v příslušné normě určen trest.

K § 59.

Ustanovení o obecních trestních senátech odpovídá celkem dosavadnímu stavu, jak je zvláště upraven v obecních zřízeních (§ 62 českého, § 57 moravského a slezského obecního zřízení a § 14 zák. čl. XX/1901, resp. § 241 trest. polic. pořádku č. 65.000/1909).

Trestní senát má prováděti ústní jednání, jestliže se ovšem provádí, a vynášeti trestní nález, resp. rozhodnouti, že se řízení nezavede nebo zastavuje. Ostatní řízení, tedy zvláště řízení přípravné, provádí pro zjednodušení a účelnost obecní starosta.

§ 60.

Proti všeobecným předpisům o trestním řízení ohledně vyloučení úředních orgánů pro podjatost, zmenšuje se okruh osob, v jejichž věcech jsou členové obecního trestního senátu vyloučeni, ježto při větším okruhu takových osob bylo by řízení před senáty zvláště v menších obcích, kde velká většina obyvatelstva je mezi sebou zpříbuzněna nebo sešvagřena, ve velmi četných případech nemožné. Není-li možné pro podjatost sestaviti obecní trestní senát, přechází příslušnost ve věci, o niž jde, na okresní úřad. Stát i veřejnost musí míti zájem na tom, aby pro podjatost členů obecních trestních senátů nezůstaly přestupky, jež mají obce stíhati, bez trestu, proto je odůvodněno, aby trestní pravomoc, kterou obce vykonávají v přeneseném oboru působnosti, přešla v těchto případech opět na státní úřady, za něž vlastně ji obce vykonávají.

K § 61.

Opatření k zajištění trestního řízení, zadržení a převedení obviněného, uložení jistoty a záruk, zabavení věcí a prohlášení jich za propadlé, domovní a osobní prohlídky pachatele dotýkají se ústavou zaručených práv občanských v té míře, že není vhodné je dovolovati ve stejném rozsahu v trestním řízení u obcí; proto se stanoví, že uvedená opatření mohou býti prováděna jen tam, kde to zvláštní zákon dovoluje. Při tom třeba vytknouti, že uložením jistoty a jiných záruk nerozumějí se jen případy, kde trestní úřad nařídí složení jistoty nebo záruky, nýbrž i případy, kde podle zvláštních předpisů lze jistoty i záruky vybrati i bez výslovného předchozího nařízení úřadu. Výrazem zabavení rozumí se každý způsob převzetí věcí z držby pachatele nebo jiného držitele do držby trestního úřadu, i když se vyznačuje v příslušných předpisech jinak (na př. zájem, obstávka).

K § 62.

Trestní příkazy a příkazy blokové dovolují se i v řízení v oboru trestní pravomoci obecní; při tom se ustanovuje, že podání odporu proti příkazu má za následek zavedení řádného řízení u politického úřadu, poněvadž tímto opatřením se dosáhne účelu příkazního řízení, totiž zkrácení celého trestního řízení bez újmy strany. Ježto vydání příkazu předchází před řádným řízením, ponechává se starostovi. Zmocnění k vydávání blokových příkazů se vyhražuje nadřízenému politickému úřadu.

K§63.

Valorisují se částky, stanovené jako meze trestních sazeb pro nařízení, jež v oboru své působnosti vydávají obce podobně, jako se to činí při správních přestupcích v §u 11 a 69.

K části čtvrté.

K §66.

Trestní nálezy, příkazy a rozhodnutí (opatření) vydané v řízení podle tohoto zákona, tedy i ve věcech trestní pravomoci obecní, budou se vykonávati stejně jako dosud, t. j. způsobem předepsaným pro výkon rozhodnutí (opatření) vydaných pol. úřady ve správním řízení.

K § 67.

Tresty vězení uložené politickými úřady mají býti zásadně odpykány v místnostech, jež k tomu účelu má po ruce politický (policejní) úřad. Nemá-li takových místností, odpykají se tresty vězení ve věznicích soudních. Jestliže trest vězení byl uložen osobě, která po odsouzení nastoupila do činné služby vojenské, může býti tento trest vykonán podle předpisů vojenských, to jest tak jak se vykonávají tresty uložené v kázeňském řízení. Aby netrpěla vojenská služba výkonem trestu, stanoví se, že podle vojenských předpisů lze vykonati jen kratší tresty, při delších trestech vyčká úřad propuštění potrestaného z činné služby vojenské.

Výkon trestu se má odložiti z důvodů uvedených v odstavci pátém. Mimo to lze výkon trestu vězení odložiti i za jiných uváženíhodných okolností stejně, jako lze povoliti jiné úlevy při splácení pokut a jiných peněžních povinností, zvláště splácení jich v splátkách.

K § 68.

Smíry o soukromoprávních nárocích uzavřené před správními úřady, pokud tyto úřady podle zvláštních předpisů jsou k rozhodování o těchto nárocích povolány, jsou exekučními tituly již podle všeobecných zásad. Při provádění trestního řízení bude lze však i v těch případech, kde úřad nemá o soukromoprávních nárocích rozhodovati, často mezi stranami dosáhnouti smíru a předejíti pak dalšímu jednání o náhradě škody u soudu. Smíry takto uzavřené mimo rámec vlastní příslušnosti úřadů, před nimiž se řízení upravené tímto zákonem koná, se prohlašují za vykonatelné jako soudní smíry.

K části páté.

K § 69.

Kdežto zvýšení starších trestních peněžních sazeb na pětinásobek se stalo v § 11, zvyšují se v tomto paragrafu na pětinásobek i peněžité částky, které jsou stanoveny jako hranice příslušnosti ve věcech trestních mezi politickými úřady a soudy (nikoli tedy mezi politickými úřady nebo soudy a obcemi) nebo které jsou stanoveny jako sazba náhrady škody.

K § 70.

Tento paragraf obsahuje materielní právní předpis o stíhání pokoutníků, pokud jde o podání na politické (státní policejní) úřady a obce, který má platiti do té doby, než bude stíhání pokoutnictví všeobecně upraveno.

K § 71.

Ustanovení tohoto paragrafu jest odůvodněno vzhledem k častým případům, kdy strany se hrubě chovají vůči našim úřadům a orgánům v cizině. Poněvadž v některých případech nebývá z různých důvodů účelno nebo vhodno, aby se naše zastupitelské úřady v cizině dovolávaly pomoci nebo zakročení příslušných úřadů cizích, zůstaly by tyto delikty jinak bez trestu.

K § 72.

Zákon o trestním řízení správním (i materielní předpisy správního práva trestního) má platiti všeobecně pro trestní správní řízení; výjimka je dovolena jen tam, kde je to v tomto zákoně nebo ve vl. nařízení č. 8/1928 Sb. výslovně stanoveno. Z toho důvodu přestanou s účinností tohoto zákona platiti všecka ustanovení o předmětech jím upravených. Podle toho pozbudou, kromě výjimky svrchu uvedené, platnosti nejen všechny dosud platné všeobecné předpisy uvedené ve všeobecné části odůvodnění tohoto návrhu, nýbrž i všechny zvláštní předpisy, jež upravují trestní řízení před politickými úřady.

V platnosti se zachovávají dále ustanovení § 33 zák. čl. XXXVI/1908 a k nim se organicky pojící ustanovení § 62 a 63 zák. čl. VII/1913. Tato ustanovení, platná na Slovensku a Podkarpatské Rusi, upravují způsobem vyhovujícím moderním požadavkům zvláštní trestní právo mladistvých provinilců, dávajíce úřadu možnost vybrati si z prostředků trestních a výchovných, uvedených v §§ 15 až 25 a 30 zák. čl. XXXVI/1908 a ukládajíce mu za povinnost, aby, bude-li třeba polepšovací výchovy, postoupil věc příslušnému soudu mladistvých osob. Dokud nebude na celém území republiky upraveno trestní právo mládeže jednotně, jeví se účelným zachovati v platnosti dokonalejší ustanovení práva uherského.

Po stránce formální vláda doporučuje, aby tato osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru ústavně-právnímu ku projednávání a předložení zprávy v době co nejkratší.

V Praze, dne 14. září 1928.

Náměstek předsedy vlády:

Šrámek v. r.

Ministr vnitra:

Černý v. r.

Obsah