2. Dosavadní písm. h) se mění v písm. i) a bude zníti:

i) pojišťovna poskytne pomocné prostředky proti znetvoření a zmrzačení nebo při nich.

3. Za odst. 1. vsunuje se nový odst. 2. tohoto znění:

(2) Stanovami může býti určeno, že veškeré nebo některé v odst. 1. uvedené zvýšené dávky jest poskytovati jen těm pojištěncům, u nichž pojistný případ nastane po uplynutí určité doby pojištění (čekací doba).

4. Dosavadní odstavec 2. se mění v odstavec třetí a citace "písm, g) a h)" se mění v citaci,,písm. g) až i) ".

§ 69.

§ 106 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. zní takto:

Ústřední sociální pojišťovna je povinna poskytovati:

a) důchod invalidní a starobní;

b) důchod vdovský a vdovecký;

c) důchod sirotčí;

d) výbavné;

e) odbytné.

§ 70.

§ 107 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) K nabytí nároků na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby

a) byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky;

b) u dávek vyjmenovaných v bodech a) až d) a u odbytného v případě § 121, odst. 2. uplynula dále doba čekací. Čekací doba činí 150 týdnů příspěvkových (§ 108), nastal-li pojistný případ do 31. prosince 1928, 100 příspěvkových týdnů, nastal-li pojistný případ po 31. prosinci 1928.

(2) Z příspěvkových týdnů musí spadati alespoň 13 týdnů do povinného pojištění. Vykazuje-li pojištěnec vedle týdnů povinného pojištění též příspěvkové týdny pojištění dobrovolného, počítají se vždy dva týdny dobrovolného pojištění za týden povinného pojištění. Ustanovení toto nevztahuje se na dobrovolné pojištění dělníků zaměstnaných pracemi sezonními, pokračujících dobrovolně v pojištění mimo sezonu, jakož i na dobrovolné pojištění osob mladistvých do dokončení 16. roku jejich věku.

§ 71.

§ 108 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Odst. 1. na konci doplňuje se slovy: "přičemž je přihlížeti k ustanovení § 7, odst. 2."

2. Za odst. 1. vsunuje se nový odst. 2. tohoto znění:

(2) Příspěvkovým týdnům uvedeným, v odst. 1. je klásti na roveň příspěvkové týdny získané převody podle §§ 240 až 242.

3. Dosavadní odst. 2. se mění v odst. 3.

§ 72.

Za § 108 zákona č. 221/1924 Sb. z: a n. vkládá se nový § 108 a) tohoto znění:

Za příspěvkovou dobu započítanou podle § 108 jest považovati také dobu zákonné presenční služby a dvanáctinedělního vojenského výcviku osob, které již dříve byly pojištěny podle tohoto zákona, anebo které vstoupí do tohoto pojištění do 12 měsíců po návratu z presenční služby nebo dvanáctinedělního vojenského výcviku (§ 253).

§ 73.

V § 109 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. připojuje se jako odst. 3. ustanovení tohoto znění:

(3) Je-li invalidita důsledkem nemoci, odpočívá nárok na invalidní důchod, pokud má pojištěnec nárok na nemocenské.

§ 74.

§ 110 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Odst. 1. se doplňuje touto větou:

Je-li invalidita důsledkem nemoci, počíná požitek invalidního důchodu po uplynutí doby, po kterou měl pojištěnec nárok na nemocenské.

2. Odst. 2. se mění a zní takto:

(2) Požitek invalidního důchodu končí smrtí důchodcovou, nebo nejsou-li již splněny předpoklady uvedené v § 109, odst. 2.

§ 75.

§ 111 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Důchod invalidní skládá se z částky základní a z částek zvyšovacích.

(2) Základní částka činí ročně 550 Kč.

(3) Částky zvyšovací vyměřují se z pojistného zaplaceného za dobu od 1. července 1926 do 31. prosince 1928 jednou pětinou a za dobu od 1. ledna 1929 těmito pevnými sazbami v jednotlivých třídách za každý týden, za nějž zaplaceno bylo pojistné:

ve třídě Aa	0,60 Kč
ve třídě Ab	0,85 Kč
ve třídě B	1,15 Kč
ve třídě C	1,40 Kč
ve třídě D	1,75 Kč

§ 76.

V § 112, odst. 1, větě druhé zákona č. 221/ 1924 Sb. z. a n., nahrazují se slova "jedné třetiny" slovem "poloviny".

§ 77.

Nadpis nad paragrafem 113 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se zrušuje.

§ 78.

§ 113 zákona č: 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se za každé dítě, které by v případě úmrtí důchodcova mělo nárok na důchod sirotčí (§ 118), pokud důchodce o ně pečuje, o vychovávací příplatek, který za každé dítě činí 1/10 důchodu vyměřeného podle § 111.

§ 79.

§ 114 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Za odst. 2. vsunou se nová ustanovení jako odst. 3. a 4. tohoto znění:

(3) Nárok na vdovský důchod má také vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, když dosáhla nebo dosáhne 65. roku věku.

(4) Nárok na vdovský důchod má dále vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, pokud pečuje o 2 nebo více dětí pojištěnce, požívajících sirotčího důchodu (§ 118).

2. Dosavadní odst. 3. mění se v odst. 5.

§ 80.

§ 116 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje na konci slovy:

"bez zvýšení podle §§ 113 a 120 a)."

§ 81.

§ 117, odst. 2. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(2) Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) končí, zemřel-li důchodce nebo vstoupí-li opětně do manželství nebo nejsou-li již splněny podmínky § 114.

§ 82.

§ 118 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje dalším odstavcem tohoto znění:

(3) Zanechal-li pojištěnec nevlastní děti mladší 17 let, které byly výživou převážně na něho odkázány, mají nárok na důchod sirotčí, jestliže nepožívají sirotčího důchodu po svých vlastních rodičích a není-li nejvyšší přípustná výše důchodů sirotčích (§ 120) vyčerpána již dětmi uvedenými v odst. 1. a 2.

§ 83.

Za § 120 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se vsunou jako §§ 120 a) a 120 b) tato ustanovení:

§ 120 a).

Důchod invalidní, starobní (bez zvýšení podle § 113), jakož i důchod vdovský (vdovecký) může se zvýšiti o polovinu, je-li důchodce trvale bezmocný tak, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby. Ustanovení to platí obdobně pro oboustranně osiřelé sirotky, kteří dovršili 14. rok svého věku, při čemž ovšem zůstává v platnosti omezení podle § 120, odst. 2.

§ 120 b).

(1) Nárok na výbavné má pojištěnka, uzavře-li sňatek po dokonání čekací doby (§ 107); nárok tento musí býti uplatněn do dvou let po uzavření sňatku, jinak zaniká.

(2) Výbavné se určí podle třídy, v níž byla pojištěnka zařazena v době uzavření sňatku nebo naposled před touto dobou a činí:

ve třídě Aa	částku 400,- Kč
ve třídě Ab	částku 450,- Kč
ve třídě B	částku 500,- Kč
ve třídě C	částku 550,- Kč
ve třídě D	částku 600,- Kč

(3) Provdá-li se pojištěnka vdova, které již jednou bylo výbavné vyplaceno, má nárok opět na výbavné jen, byla-li před tímto novým sňatkem aspoň po dobu pěti let podle tohoto zákona znovu pojištěna. Jinak při opětovném sňatku není nároku na výbavné, bylo-li již jednou vyplaceno.

§ 84.

§ 121 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Zemřel-li pojištěnec dříve, nežli uplynula doba čekací (§ 107), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné, které se určí podle třídy, v níž byl pojištěnec zařazen v době úmrtí, a činí:

ve třídě Aa	částku 550,- Kč
ve třídě Ab	částku 600,- Kč
ve třídě B	částku 650,- Kč
ve třídě C	částku 700,- Kč
ve třídě D	částku 750,- Kč

(2) Zemře-li pojištěnec po uplynutí čekací doby, nebo zemře-li důchodce a není-li nároku na výplatu důchodu vdovského (vdoveckého), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního důchodu, jehož zemřelý požíval, nebo na nějž měl nárok, nejméně však ve výši uvedené v odst. 1. Napadne-li důchod vdovský (vdovecký) v době dvou let ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), zaúčtuje se vyplacené odbytné na důchod.

(3) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se manžel, nejsou-li zde okolnosti uvedené v §. 115, odst. 1., písm. a) a b), děti (§ 118), rodiče nebo sourozenci zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, pokud o ně pečuje, děti před rodiči a tito před sourozenci.

(4) Rodiče a sourozenci mají nárok na odbytné jen tehdy, byli-li na pojištěnce (důchodce) výživou převážně odkázáni.

§ 85.

§ 122 zákona č. 221/1924 Sb. z, a n. se mění a zní takto:

Nárok na odbytné musí býti uplatněn do dvou roků po smrti pojištěncově, jinak zaniká.

§ 86.

§ 125 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se zrušuje.

§ 87.

§ 126, odst. 1. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Důchody podle tohoto zákona krátí se, pokud důchodce oprávněný k požitku důchodu požívá obdobného důchodu podle právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků, o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, neb o pojištění u báňských bratrských pokladen, a to o částku, o kterou by úhrn ročních důchodů převyšoval průměr ročního výdělku pojištěncova v posledních 100 příspěvkových týdnech, nebo případně v kratší době před vznikem pojistného případu.

§ 88.

§ 129 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Nároky z pojištění invalidního a starobního zůstávají zachovány po dobu 18 měsíců ode dne, kdy pojištěnec vystoupil ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost, anebo kdy skončilo dobrovolné pokračování v pojištění, ve výši v té době dosažené, nenastala-li zde povinnost k vydání převodní částky podle §§ 240 až 242.

(2) Do doby, po kterou zůstávají zachovány nároky podle odst. 1., nepočítá se doba, po kterou:

a) pojištěnec požíval nemocenského,

b) pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu,

c) výplata důchodu invalidního odpočívala,

d) pojištěnec byl podroben léčebné péči podle § 154.

(3) Nárok na důchod vdovský zůstává zachován po dobu, po kterou vdova nepožívala vdovského důchodu, poněvadž ještě nebyly splněny podmínky § 114, zemřel-li pojištěný manžel v době stanovené v odst. 1.

§ 89.

§ 130 zákona č. 221/1924 Sb: z. a n. se mění a zní takto:

(1) Nároky z pojištění invalidního a starobního mohou býti přes lhůtu stanovenou v § 129 zachovány bez jakéhokoliv časového omezení ve výši dosažené v době, kdy pojištěnec vystoupil ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost nebo kdy skončilo dobrovolné pokračování v pojištění, placením uznávacího poplatku Kč 10,- ročně předem, uplynula-li již čekací doba (§ 107).

(2) První uznávací poplatek jest splatný dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené v § 129.

(3) Takto zachované nároky zanikají, zůstane-li pojištěnec se zaplacením uznávacího poplatku déle než 3 měsíce po jeho splatnosti v prodlení, aneb došlo-li k převodu podle §§ 240 až 242.

§ 90.

V § 142 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se připojuje odstavec (3) tohoto znění:

(3) Smlouvy v předchozích odstavcích uvedené nechť obsahují ustanovení o rozhodování sporů, vzniklých z těchto smluv.

§ 91.

V § 143 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se připojuje odstavec (2) tohoto znění:

(2) Za tím účelem může nemocenská pojišťovna ustanoviti svého úředního lékaře, jemuž přísluší řízení lékařské služby v obvodu pojišťovny. Služební smlouvu tohoto lékaře schvaluje Ústřední sociální pojišťovna.

§ 92.

V § 144 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. nahrazují se slova: "příplatek k nemocenskému, jejž" slovy: "přiměřenou peněžitou částku, již".

§ 93.

§ 147 zákona č. 221/ 1924 Sb. z. a n. se mění takto:

Ústřední sociální pojišťovna může kdykoliv vzíti nemocné do vlastního léčení. Učiní-li tak, přecházejí na ni povinnosti a práva, jež má nemocenská pojišťovna podle zákona vůči pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům (§ 96). Nemocenská pojišťovna je však povinna nahraditi jí, co v takovém případě ušetřila na nemocenském.

§ 94.

V § 158 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění odst. 1. takto:

(1) Týdenní pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí:

ve třídě Aa (§ 12, odst. 7.)	2,60 Kč
ve třídě Ab	3,60 Kč
ve třídě B	5,10 Kč
ve třídě C	6,60 Kč
ve třídě D	8,40 Kč

Týdenní pojistné jest v zásadě nedělitelné na dny. Podrobnosti k provedení této zásady a nutných výjimek ustanoví vláda nařízením po slyšení Ústřední sociální pojišťovny.

§ 95.

§ 159 zákona č. 221/1924 Sb, z. a n. se mění a zní:

(1) Výši pojistného pro nemocenské pojištění stanoví Ústřední sociální pojišťovna. Toto pojistné nemá zpravidla přesahovati za den 4,3 % střední denní mzdy (§ 12).

(2) Ukáže-li se, že ani pojistné 4,8 % střední denní mzdy nestačí k úhradě povinných dávek (§ 95), může Ústřední sociální pojišťovna se svolením ministerstva sociální péče jednotlivým nemocenským pojišťovnám povoliti výjimečně a na přechodnou dobu zvýšení nad 4,8 % střední denní mzdy.

(3) Sazby pojistného v jednotlivých třídách se zaokrouhlují nahoru na dvouhaléře.

§ 96.

§ 160 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

(1) Pojistné jest platiti za dobu, po kterou pojištěnec vykonává práce nebo služby povinně pojištěné, a to za 7 dní za jedno týdenní pracovní období.

(2) Pojistné jest platiti také za dobu, po kterou pojištěnec:

a) nebyl odhlášen (§ 17), ačkoliv byl přerušen poměr, zakládající pojistnou povinnost;

b) má nárok na mzdu, i když nevykonává prací nebo služeb povinně pojištěných nebo ze zaměstnání vystoupil.

(3) V případech odst. 2., písm. a) a b) není pojistné platiti, nastal-li v osobě pojištěncově pojistný případ, nebo byl-li pojištěnec přihlášen k pojištění jiným zaměstnavatelem.

(4) Ustanovení odst. 2., písm. b) nevztahuje se na případy, v nichž přísluší mzda podle § 1154 b) obč. zákona, případně podle § 6 zákona ze dne 13. července 1922, č. 244 Sb. z. a n., podle § 8 zákona ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., o obchodních pomocnících, nebo podle § 12 zákona ze dne 13. ledna 1914, č. 9 ř. z. o právních poměrech zaměstnanců na velkých statcích.

§ 97.

Za § 160 zákona č. 221/1924 vsune se jako § 160 a) nové ustanovení tohoto znění:

Má-li některá nemocenská pojišťovna za to, že pojištěnec přihlášený u jiné nemocenské. pojišťovny má býti přihlášen správně u ní, může žádati politický úřad I. stolice, aby rozhodl o pojistné příslušnosti tohoto pojištěnce (§ 239). Bylo-li rozhodnuto v její prospěch, má pak vůči zaměstnavateli nárok na pojistné teprve od počátku toho příspěvkového období, ve kterém bylo vydáno pravoplatné rozhodnutí. Nepříslušná pojišťovna je však povinna nahraditi příslušné pojišťovně pojistné nemocenského pojištění, zaplacené za osoby u ní nesprávně přihlášené po srážce peněžitých dávek těm osobám poskytnutých.

§ 98.

§ 161, odst. 3. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje na konci touto větou:

Nedobytné pojistné se odepíše ve stejném poměru, v jakém pro oba druhy pojištění byla vyměřeno.

§ 99.

§ 162, odst. 2. zákona č.221/1924 Sb. z. a n. zní takto:

(2) Zaměstnavatel hradí ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají mzdy na penězích.

§ 100.

§ 163 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Zaměstnavatel je povinen platiti nemocenské pojišťovně celé pojistné.

(2) Pojistné je splatné prvým dnem po uplynutí příspěvkového období, určeného stanovami. Příspěvkové období nesmí býti kratší 4 týdnů.

§ 101.

§ 175 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje novým odst. 2. tohoto znění:

(2) Povoliti a vykonati exekuci jest povolán příslušný exekuční soud.

§ 102.

§ 180 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Odst. 1., písm. d) zní:

d) v tuzemských peněžních ústavech, ručí-li stát, země, okresy neb obce za veškeré jejich závazky, neb alespoň za vklady sociálně-pojišťovacích ústavů;

2. Odst. 3. se doplňuje větou:

Vláda může tuto mez snížiti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.

3. Odst. 4. se doplňuje takto:

Pokud by cedulový ústav československý z důvodů měnových přikročil ke správě veřejných peněz se zúročením jich, jest dáti tomuto způsobu uložení za stejných podmínek výnosových přednost.

4. Odstavec 5. zní:

Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež vyžadují schválení ministra sociální péče v dohodě s ministrem financí po slyšení cedulového ústavu československého. Do směrnic jest pojmouti zásadu, že každoročně bude sděláván hospodářský plán. Do schůzí výboru a představenstva Ústřední sociální pojišťovny, kde se jedná o směrnicích, hospodářském plánu a všeobecných podmínkách ukládacích nebo o změnách tohoto plánu a těchto podmínek, jest přizvati dva zástupce cedulového ústavu, kteří mají v nich hlas poradní.

§ 103.

Za § 180 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se vsune nové ustanovení jako § 180 a) tohoto znění:

Pojišťovací ústavy mohou se uspokojiti z cenných papírů, jim do zástavy daných, je-li dlužník v prodlení bez soudního řízení a smějí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati. Mají-li cenné papíry cenu bursovní nebo tržní, může se prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím bursovního dohodce, nebo není-li ho, prostřednictvím úředníka oprávněného k dražbám.

§ 104.

§ 181 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje novým odstavcem tohoto znění:

(2) Nemovitosti nemocenských pojišťoven mohou býti zatíženy přes polovinu obecné ceny jen výjimečně a se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny po schválení ministerstva sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

§ 105.

§ 182 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. mění se takto:

1. V odst. 1. nahrazuje se slovo "tržní" slovem "obecné".

2. Na konci odst. 2. nahrazují se slova "na pojištění" slovy "na pojistném".

§ 106.

§ 185 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Jmění Ústřední sociální pojišťovny musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona a aby se podpořila produktivita a národohospodářská rentabilita.

(2) Z toho důvodu možno použíti části jmění Ústřední sociální pojišťovny k účelům naznačeným v §§ 182, odst. 1. (pokud jedná o nabytí nemovitostí), 183 a 184 teprve tehdy, je-li zajištěno výnosem ostatního jmění Ústřední sociální pojišťovny, že střední výnos celého jmění docílí úrokové míry, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona. K tomu cíli vyžadují příslušná usnesení Ústřední sociální pojišťovny schválení ministra sociální péče a ministra financí.

(3) Ústřední sociální pojišťovna jest povinna předkládati za každý rok nejpozději do konce června příštího roku vládě výkazy o dostačitelnosti výnosu uložených peněz.

§ 107.

§ 187 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje novým odst. 3. tohoto znění:

(3) Byla-li žádost za přiznání invalidního nebo vdovského důchodu zamítnuta, protože invalidita nebyla prokázána, anebo byl-li důchod odňat, protože důchodce přestal býti invalidním, lze zahájiti řízení o nové žádosti za přiznání takového důchodu pouze tenkráte, uplynula-li ode dne pravoplatnosti dřívějšího rozhodnutí lhůta jednoho roku, anebo byla-li nová žádost doložena lékařským vysvědčením, prokazujícím, že nastala podstatná změna ve zdravotním stavu žadatelově naposledy zjištěném. Proti rozhodnutí, odmítajícímu zahájiti nové řízení, protože tu není těchto předpokladů, není opravného prostředku.

§ 108.

§ 189 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Za odst. 1. vkládá se nový odst. 2. tohoto znění:

(2) Výměr, jímž nemocenská pojišťovna rozhoduje o pojistné povinnosti a zařadění do tříd, vydává se pouze tehdy, když si jeho vydání strana výslovně vyžádala, dále když zaměstnanec nebyl k pojištění přihlášen zaměstnavatelem, nebo když pojišťovna popírá pojistnou povinnost, nebo když zařazuje pojištěnce do jiné třídy, nežli by měl býti zařaděn podle přihlášené mzdy.

2. Odstavec 2. a 3. se mění v odstavce 3. a 4.

§ 109.

§ 191 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se zrušuje.

§ 110.

§ 195 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

Navrácení v předešlý stav podle obdoby předpisů civilního řádu soudního je přípustno.

§ 111.

V § 202 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. nahrazují se slova "ušlé mzdy" slovy "platy presenční".

§ 112.

§ 204 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

(1) Předseda rozhodčího soudu řídí práce u rozhodčího soudu, sdělává rozvrh prací a přísluší mu všeobecný dozor na výkon služby.

(2) Předseda rozhodčího soudu, jeho náměstkové a přísedící jsou ve výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí. O disciplinární odpovědnosti předsedy a jeho náměstků platí ustanovení vydaná o disciplinární odpovědnosti soudců z povolání.

§ 113.

V § 206, odst. 5., věta druhá zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

Do rozhodnutí, kterým se nevyhovuje odmítnutí přísedícího, není samostatného opravného prostředku.

§ 114.

§ 208, odst. 1., věta prvá zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. zní takto:

Řízení u rozhodčího soudu je veřejné a ústní; o vyloučení veřejnosti platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního. Rozhodčí soud je zejména povinen umožniti oběma stranám, aby před soudem vypovídaly, a objasniti skutkovou podstatu sporného případu.

§ 115.

§ 209, odst. 2. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

(2) Pokud není v tomto zákoně jinak ustanoveno, neplatí o řízení před rozhodčími soudy ustanovení civilního řádu soudního.

§ 116.

§ 213, odst. 3. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje takto:

Podati jest ji jen v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní zpravovati.

§ 117.

§ 220 zákona č. 221/1924 Sb, z. a n. se mění takto:

1. V odst. 1., č. 1. nahrazuje se slovo "pokutován" slovem "odsouzen".

2. Odst. 1., č. 4, písm. d) zní takto:

d) mezi těmito pojišťovnami a nositeli úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, pojištění u báňských bratrských pokladen, nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců a pojištění osob samostatně výdělečně činných.

§ 118.

Na konci § 224 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se vypouštějí slova "jako soudcové".

§ 119.

§ 226, odst. 2., věta druhá zákona č. 221 ai 1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

Ostatním usnesením pojišťovacího soudu a jeho předsedy a výroku rozsudku o útratách, nebéře-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní; lze odporovati stížností.

§ 120.

§ 229, odst. 2. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(2) Přísedící ze zaměstnavatelův a pojištěnců jsou voleni. Ustanovení §§ 217, odst. 3., 218 a 219 platí obdobně.

§ 121.

§ 239 zákona č. 221/1924 Sb. z. a ti. se mění a doplňuje takto:

1. Za odst. 2. se vsune jako odst. 3. nové ustanovení tohoto znění:

(3) Pokud nemocenská pojišťovna jest podle tohoto zákona výslovně povolána prováděti určité úkony invalidního a starobního pojištění, vykonává je v zastoupení Ústřední sociální pojišťovny a vystupuje jejím jménem jako strana. Ústřední sociální pojišťovna jest oprávněna v kterémkoliv stadiu administrativního řízení i v řízení před nejvyšším správním soudem podávati sama proti rozhodnutí politických úřadů řádné i mimořádné opravné prostředky.

2. Dosavadní odst. 3. se mění na odst. 4. a za něj se vsunou nové odstavce 5. a 6. tohoto znění:

(5) Lhůta pro opravné prostředky proti výměrům nositelů pojištění činí patnáct dnů ode dne doručení výměru nebo rozhodnutí, ven den v to nečítajíc. Opravný prostředek jest podati u nositele pojištění, proti jehož výměru směřuje. Vztahuje-li se obvod působnosti nemocenské pojišťovny na několik politických okresů, rozhodne o opravném prostředku proti výměru nemocenské pojišťovny politický úřad I. stolice, v jehož obvodu jest sídlo nemocenské pojišťovny.

(6) Spory nositelů pojištění mezi sebou a spory mezi nositelem pojištění a některým zaměstnavatelem uvedeným v § 5, písm. a), jež se týkají §§ 240-243, rozhoduje ministerstvo sociální péče.

§ 122.

§ 244 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Pokud pojištěnec požívá opětovných peněžitých dávek pojistných podle tohoto zákona anebo má na ně nárok, má nárok na zaopatření chudinské jen, pokud hodnota tohoto zaopatření převyšuje hodnotu dávek pojistných.

(2) Ústřední sociální pojišťovna je povinna k dotazu obce, korporace nebo nadace, která je zavázána zákonem nebo stanovami k chudinskému zaopatření podati zprávu, zda určité osobě byl Ústřední sociální pojišťovnou přiznán, změněn neb odňat důchod.

§ 123.

§ 248 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Pro pojištění:

a) domáckých dělníků (§ 3),

b) osob zaměstnaných při podnicích plavebních,

c) posluhovaček, domácích švadlen a jiných osob zaměstnaných střídavě u různých zaměstnavatelů a

d) osob nepravidelně zaměstnaných, t. j. takových, jejichž zaměstnání je podle své povahy pouze přechodné, neb u nichž doba zaměstnání u jednoho zaměstnavatele je pracovní smlouvou napřed omezena na dobu kratší jednoho týdne, jest možno vládním nařízením stanoviti výjimky z tohoto zákona, zejména, pokud jde o přihlašování a odhlašování jich (§§ 17 a násl.), o zařazování do tříd, vyměřování pojistného a jeho předpisování a odvádění, o vedení mzdových záznamů, o způsobu súčtování pojistného připadajícího na zaměstnavatele a zaměstnance a o příslušnosti k nemocenské pojišťovně. Vládním nařízením může býti také stanoveno, že se osoby jmenované v písm. a), c) a d) vyjímají z pojistné povinnosti, jestliže jejich výdělek v určitém časovém období nedosahuje určité nejmenší částky tímto vládním nařízením současně stanovené.