(2) Vládním nařízením může býti dále stanoveno, že dělníci domáčtí vyjímají se z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří, jestliže jejich výdělek z domácké práce nedosahuje průměrně určité nejmenší částku týdně. Tato výdělečná mez může býti vládním nařízením stanovena různě pro jednotlivé územní obvody neb určité obory a později také měněna.

(3) Osoby zaměstnané pracemi sezonními, t. j. pracemi, které podle své povahy jsou konány jen v určitém ročním období, netrvají-li tyto práce, i když se za několik období sečtou, zpravidla déle než 90 dní v roce, nejsou-li osoby tyto mimo dobu, po kterou jsou zaměstnány těmito pracemi sezonními, jinak námezdně činny podle § 2 zákona, mohou býti vládním nařízením rovněž vyňaty z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří. Pojistné povinnosti není na újmu, když celková doba sezonních prací u zaměstnance nedosáhla 90 dní v roce z příčin, jež jsou nezávislé na vůli zaměstnancově.

(4) Pro osoby uvedené v písm. b) možno nařízením zříditi závodní nemocenské pojišťovny.

(5) Pro osoby uvedené v odst. 1. může býti stanovena zvláštní čekací doba v pojištění nemocenském.

(6) Bude-li pro pojištění osob uvedených odst. 1. nařízeno, že mohou býti zaměstnány toliko tenkráte, vykáží-li se zvláštním výkazem k tomu cíli vydaným, bude zaměstnavatel trestný podle § 260, bude-li je zaměstnávati, aniž mají nařízený průkaz.

(7) Před vydáním vládního nařízení podle odst. 2. a 3. jest vyslechnouti příslušné odborové organisace zaměstnavatelské a zaměstnanecké.

(8) Pokud vládní nařízení podle předcházejících odstavců nebude vydáno, jest pojištění osob, uvedených v odst. 1., prováděti podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna se schválením ministerstva sociální péče.

§ 124.

Za § 250 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se vsune jako § 250 a) toto ustanovení:

(1) Osoby uvedené v § 6, písm. f) mají právo vstoupiti dobrovolně v pojištění pro případ invalidity a stáří u té pojišťovny, u níž jsou pojištěny pro případ nemoci. Zařazeny mohou býti také nejméně do té třídy pojištění invalidního a starobního, do níž by patřily podle svého zařazení v pojištění pro případ nemoci. Obdobné právo mají osoby, které budou podle § 248, odst. 2. a 3. z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří vyňaty.

(2) Na osoby uvedené v § 6, písm. f) může býti rozšířena pojistná povinnost pro případ invalidity a stáří vládním nařízením, jež spolu určí obdobou podle § 248 případné výjimky ze zákona.

(3) Podrobná ustanovení o dávkách dobrovolného pojištění pro případ invalidity a stáří a o nápadu dávek tohoto pojištění budou vydána vládním nařízením.

(4) Z osob, jež by jinak podle ustanovení § 6, písm. f) zákona byly vyňatý z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří, zůstanou i nadále pojištěním invalidním a starobním povinni ti, kdož za předpokladu splnění všeobecných podmínek § 2 zákona byli jako mladiství [§ 6, písm. f) zákona] v libovolné době mezi 1. červencem 1926 a 1. lednem 1929 povinně pojištěni pro případ invalidity a stáří; pojistné povinnosti té není na újmu, vstoupí-li osoby ty do služeb jiného zaměstnavatele.

(5) Obdobně nemohou vládním nařízením podle § 248, odst. 2. a 3. býti vyňaty z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří osoby, které za předpokladu všeobecných podmínek § 2 zákona byly jako dělníci domáčtí nebo jako osoby zaměstnané pracemi sezonními v libovolné době mezi 1. červencem 1926 a 1. lednem 1929 povinně pojištěny pro případ invalidity a stáří; pojistné povinnosti té není na újmu, vstoupí-li osoby ty do služeb jiného zaměstnavatele.

§ 125.

§ 253, odst. 1. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. bude zníti takto:

(1) Za dobu zákonité presenční služby (12nedělní vojenský výcvik) osob uvedených v § 108a), zaplatí stát ročně úhrnkový peníz, jenž se určí na podkladě pojistného třídy Aa se zřetelem na poměr počtu branců k počtu všech mužů nesamostatně výdělečně činných ve věkové skupině 20-24 let zjištěného podle úředně vyhlášených výsledků sčítání lidu. Z tohoto peníze uhradí se pojistné pro uvedené osoby, a to ve třídě Aa na základě průkazu, který předloží pojištěnec, uplatňující nárok na započtení zákonité doby presenční služby (12nedělního vojenského výcviku). Podrobné předpisy budou vydány vládním nařízením.

§ 126.

Za § 254 zákona č. 221/1924 Sb, z. a n. se vsune nové ustanovení jako § 254 a) tohoto znění:

Pojišťovny, zřízené podle tohoto zákona, mohou v obvodu své působnosti při vybírání pojistného svými zaměstnanci doručovati příslušné platební výměry.

§ 127.

Za § 259 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. vsune se nový paragraf tohoto znění:

§ 259 a).

Kde v tomto zákoně jest vyhrazeno rozhodnutí ministru sociální péče, rozhodne tento ministr, jde-li o věci značného finančního dosahu, i není-li to v zákoně výslovně stanoveno, po dohodě s ministrem financí. Nedohodne-li se ministr sociální péče s ministrem financí, rozhoduje vláda.

§ 128.

§ 277 zákona č. 221/1924 Sb. z, a n. se ruší.

§ 129.

§ 278, odst. 4. a 5. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. mění se takto:

(4) Vzorné stanovy (odst. 1.) a úprava stanov podle odst. 3. vyžadují schválení ministerstva sociální péče.

(5) Dokud nebudou vydány vzorné stanovy, může se představenstvo nemocenské pojišťovny usnésti na nových stanovách nebo na změně dosavadních stanov; usnesení to vyžaduje schválení ministerstva sociální péče, jež ve věci vyslechne Ústřední sociální pojišťovnu.

§ 130.

§ 287, odst. 3. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se ruší.

Článek II.

§ 131.

(1) Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři vyšlí z prvních řádných voleb, jmenují politické úřady II. stolice, přihlížejíce k návrhům Ústřední sociální pojišťovny podaným ve stanovené lhůtě, představenstva a dozorčí výbory nemocenských pojišťoven; při tom jest jak co do členů, tak i co do náhradníků hleděti k ustanovením §§ 59 a 64 zákona ve znění této novely.

(2) Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje na nemocenské pojišťovny bez rozdílu, zda již jsou, či teprve budou zřízeny.

(3) Jmenované představenstvo nemocenské pojišťovny vykonává též působnost sboru delegátův.

(4) Stejně pro dobu přechodnou, než ujmou se úřadu členové správní komise Zemských úřadoven Ústřední sociální pojišťovny, vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje správní komise ministr sociální péče, přihlížeje jak co do členů, tak i co do náhradníků k ustanovením §§ 93 a) a 93 b) ve znění této novely.

§ 132.

Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři, vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje ministr sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti přísedící (a náhradníky přísedících) pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu a politické úřady II. stolice jmenují přísedící (a náhradníky přísedících) rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven. Při tom se přihlíží k ustanovením §§ 200. 217, 218, 219 a 229 zákona.

§ 133.

(1) Kdyby v době až do prvních řádných voleb osoby původně, případně později jmenované, odpadly nebo byly zbaveny své funkce, budou jmenovány nové orgány způsobem uvedeným v §§ 131 a 132 této novely.

(2) Ustanovení § 88 zákona platí od doby pravoplatného provedení prvních voleb.

§ 134.

Působnost dosavadních funkcionářů nemocenských pojišťoven (pokladen), a rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven (pokladen) končí dnem, kdy jmenování nových funkcionářů bude vyhlášeno v Úředním listě republiky Československé. Dosavadní funkcionáři jsou povinni podati zprávu (§ 87 zákona) novým funkcionářům, aby se umožnilo nerušené převzetí funkci. Nevyhovění této povinnosti je přestupkem podle § 260, písm. h) zákona.

§ 135.

Peníze, jenž se uvolní ve jmění Ústřední sociální pojišťovny změnou početních podkladů pojištění invalidního a starobního, jest použíti pro účely léčebné péče.

§ 136.

Vrácení pojistného, jež bylo placeno za dobu až do 30. června 1927 na podkladě odchylném od obsahu § 12, odst. 1. až 3. a § 160 zákona ve znění novely, nelze vyžadovati.

§ 137.

Všude tam, kde zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. užívá výrazu "župa", sluší tím rozuměti země podle zákona č. 125/1927 Sb. z. a n.

§ 138.

(1) Ustanovení § 3, č. 3. nabývá zpětné účinnosti ke dni 1. července 1926 ustanovení § 125 dnem 1. ledna 1928, §§ 131 až 134 a § 136 dnem vyhlášení tohoto zákona, ostatní jeho ustanovení dnem 1. ledna 1929.

(2) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby sestavil znění zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., jaké vyplývá ze změn předsevzatých tímto zákonem, a znění to pak vyhlásil ve Sbírce zákonů a nařízení.

(3) Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Resoluce.

1. Vládě se ukládá, aby v nejbližší době předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona o zaopatření osob, které pro vysoký věk nebyly pojaty do invalidního a starobního pojištění.

2. Vládě se ukládá, aby urychleně vydala nařízení, o nichž mluví § 123, odst. 1., 2. a 3. novely (k § 248 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.).

Důvodová zpráva.

Pojištění dělnictva pro případ nemoci uzákoněno bylo v Rakousku zákonem ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., a pojištění dělnictva pro případ úrazu zákonem ze dne 28. prosince 1887, č. 1 z r. 1888. Naše republika rozšířila toto pojištění o pojištění pro případ invalidity a stáří zákonem ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., což bylo dávným požadavkem dělnictva. Toto pojištění vstoupilo v život 1. červencem 1926.

Tento zákon byl nazván jedním z nejvýznamnějších zákonů, jejž si náš stát dal. A také jest, neboť upravuje zaopatření více jak 2 1/2 milionu zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Brzy po aktivování sociálního pojištění počaly se ozývati stesky do mnohých ustanovení zákona č. 221/1924, a to jak se strany zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců. Jest přirozeno, že každý zákon, kterým se projevuje vůle lidu, jest jen dílem lidským a proto lpí také na něm nedostatky lidské. I ve zprávě sociálně-politického výboru senátu k vládnímu návrhu zákona o pojištění zaměstnanců ze dne 3. října 1924 podotknul referent, že v zákoně "jeví se určité nedostatky".

Ukázala se proto záhy potřeba tyto nedostatky odstraniti. Proto podala vláda v říjnu 1925 návrh na novelisaci zákona č. 221, kterážto novelisace po téměř jednoročním jednání vládních stran s oposičními stranami byla poslaneckou sněmovnou 21. a 22. září t. r. schválena.

Při novelisaci zákona nejednalo se o politicum, nýbrž motivy novelisace byly rázu sociálního. Jednalo se o:

1. zlevnění sociálního pojištění, aby toto pojištění případně břemena, jež sebou. přináší, odpovídalo finanční nosnosti, jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů;

2. o lepší organisaci;

3. o zjednodušení administrace.

Jak řeší předloha tyto otázky?

Třídy mzdové shrnují se v novele jinak pro pojištění invalidní a starobní, než dosavad a tvoří se 5 tříd místo dosavadních 4. Týdenní pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí

ve třídě	Aa	2,60	Kč	místo	4,30	Kč
ve třídě	Ab	3,60	Kč	místo	4,30	Kč
ve třídě	B	5,10	Kč	místo	5,70	Kč
ve třídě	C	6,60	Kč	místo	7,20	Kč
ve třídě	D	8,40	Kč	místo	8,80	Kč

Zlevnění sociálního pojištění provádí se dále tím, že jsou z něho vyňaty všecky osoby do 16 let; dále mohou býti z pojištění vyňati domáčtí dělníci, posluhovačky, domácí švadleny, jiné osoby, zaměstnané střídavě u různých zaměstnavatelů, osoby nepravidelně zaměstnané a dělníci sezonní, netrvají-li jejich práce déle než 90 dní v roce. U čeledi zvyšují naturálie, poskytované zaměstnavateli, pojistné nejvýš o jednu třídu, u deputátníků nejvýše o dvě třídy (dosavad o 2 až 3 třídy).

Celkové vydání na invalidní a starobní pojištění činilo dosavad asi 680 milionů Kč a sníží se asi o 80 milionů Kč.

Pokud se týká organisace, stěžovali si zaměstnavatelé do toho, že ač musí platiti 50 % příspěvků, některé kategorie docela celých 100 % příspěvků, měli v představenstvu zastoupení jen 20 %. Jest jen spravedlivo, aby ve správě pojišťoven byl takový poměr v zastoupení, jaký jest poměr placení příspěvků. Není správné, že 50 % příspěvků, jež platí zaměstnavatelé, jest také jen částí mzdy dělníků a že vlastně celý příspěvek se bere z výrobního procesu. Zapomíná se, že ku tvoření všech hodnot jest třeba; manuelní práce, inteligence a kapitálu a že pouhá manuelní práce nestačí. Platí-li zaměstnavatelé 50 % příspěvků, platí to ze svého výtěžku práce a mají proto plný nárok na paritní zastoupení ve správě nemocenských pojišťoven. Zaměstnavatelé mají také živý zájem na tom, aby dělnictvu, jich spolupracovníkům, dostalo se v případu onemocnění nejen nemocenského, ale také léčení takového, aby jim zdraví bylo co nejdříve navráceno, a to nejen z důvodu, aby byla co nejdříve vrácena pracovní síla, nýbrž také že považují za svou morální povinnost pečovati o zdraví svých spolupracovníků. Nemenší zájem mají zaměstnavatelé na tom, aby profylaktickými opatřeními bylo zabráněno onemocněním dělnictva. Zavedením parity zvýší se také důvěra ve správu nemocenských pojišťoven, což jim bude jen ku prospěchu. Proto jest nárok zaměstnavatelů na paritu oprávněný.

Pokud se týká lhůty pro přihlášky a odhlášky, prodlužuje se tato lhůta ze 3 dnů na 6 dnů, což má pro zemědělce a živnostníky, kteří nemají v týdnu času, značný význam. Výkazy mají se vésti ne 5, nýbrž jen 3 roky a zproštěni vedení těchto výkazů mají býti zemědělci, kteří zpravidla zaměstnávají jen 3 zaměstnance anebo méně.

Pro řádnou evidenci pojištěnců zavádí se zvláštní legitimace, to jest dílo jich přání. Pro osoby nestále pracující zavede se placení nálepkami na trvalé legitimace.

K vůli decentralisaci a ulehčení správy zřídí se zemské úřadovny, kde se taková úřadovna velmi dobře osvědčila. Svazy nemocenských pokladen ponechávají se s obligatorní povinností do zřízení zemských úřadoven a poté stávají se fakultativním zařízením.

Zlepšení nynějšího zákona jeví se také v tom, že v nemocenském pojištění zavádí se absolutní dvoudenní karence.

Doba čekací o důchod invalidní snižuje se ze 150 příspěvkových týdnů na 100 týdnů, nastal-li pojistný případ po 31. prosinci 1928.

Pro pojištěnky, které uzavřely sňatek po dokonání čekací lhůty, jež se určuje podle třídy, v níž byly zařazeny v době uzavření sňatku nebo naposled před touto dobou, zavádí se nárok na výbavné. Toto výbavné činí 450, 500, 550 a 600 Kč. Odbytné, pokud mají pozůstalí po pojištěnci na ně nárok, stanoví se 550 až 750 Kč.

Základní částka pro důchod invalidní a starobní zvyšuje se z 500 na 550 Kč. Zvyšovací částky nebudou se počítati jednou pětinou ze zaplaceného pojistného, nýbrž budou se počítati pevně stanovenými částkami a to ve třídě:

Aa	60 haléři
Ab	85 haléři
B	1,15 Kč
C	1,40 Kč
D	1,65 Kč týdně

Hranice, kterou nesmí přesahovati výdělek pojištěnce, uplatňujícího nároky na důchod starobní, snižuje se ze 2/3 na 1/2 obvyklého výdělku zdravého pojištěnce téhož oboru, s týmž výcvikem a v témže kraji.

Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, když dosáhne 65. roku svého věku, ať již invalidní či nic. Vdovy, které pečují o 2 nebo více dětí, mají rovněž nárok na vdovský důchod bez ohledu na jejich věk.

Nárok na důchod sirotčí rozšiřuje se i na děti nevlastní.

Jde-li o důchodce bezmocného, možno zvýšiti tento důchod o 50 %.

Námitky proti novele nesou se zvláště tím směrem, že státní dozor se zvyšuje. Nelze popírati, že stát, který vykonává svrchovanost ve všech oborech lidského života, má také právo i povinnost dozírati na důležité sociální pojištění zaměstnanců.

Společenstevní pojišťovny, proti jichž ponechání byly vyslovovány četné výtky, se dobře osvědčily a není důvodu k jich zrušování. Zřízení nových 8 pojišťoven jest vázáno podmínkou, že počet pojištěnců v okresních nemocenských pojišťovnách nesmí v případu zřízení nové společenstevní pojišťovny klesnouti pod 12.000 členů.

Potřeba novelisace zákona o sociálním pojištění byla všeobecně pociťována. Dělnictvo zemědělské, dále i průmyslové, jakož i zaměstnavatelé, zvláště zemědělci, živnostníci a úředníci, kteří nemohou přesunouti vydání na sociální pojištění na druhé, volali po snížení břemen. Vládní i oposiční strany podaly své návrhy na novelisaci. Rovněž i odborná komise při ÚSP uznala potřebu novelisace, vypracovavši důkladný elaborát a návrh na změnu zákona.

Novela sociální pojištění nezhoršuje, nýbrž přihlížejíc k hospodářským poměrům a sociálním potřebám, je zlepšuje. V žádném státě není nemožno prováděti hospodářskou politiku bez ohledu na sociální potřeby, ani sociální politiku bez ohledu na hospodářské poměry, nýbrž oboje jest třeba uvésti v soulad. To činí nynější většina touto předlohou. Bývalá většina plnila své poslání, které bylo vyjádřeno myšlenkou sociální rovnováhy. Ale sociální rovnováhou není vyčerpán život a úkol národa a státu. Sociální olej nemůže býti trvalou náhradou za denní chléb vezdejší. Nynější většina nehlásá převrat ani reakci, ale klidný rozvoj, úměrnost života hospodářského, sociálního a kulturního a úměrnost břemen a prospěchu občanstva všech stavů všech tříd.

Výbor pro otázky sociálního a starobního pojištění projednal předlohu a provedl v usnesení poslanecké sněmovny (sen. tisk 740) tyto změny:

1. V § 6 škrtá se v 2. sloupci tabulky mzdové číslice "37,50", ve 4. sloupci číslice "225", v 6. sloupci číslice "937,50".

Místo těchto číslic vytiskne se "-``.

2. V § 35 v 1. řádku škrtá se "odst. 1.".

3. V § 62 D., pátý řádek od zdola, škrtá se slovo "v době" a nahrazuje slovy "ve lhůtě".

4. V § 63, ve 4. řádku od shora: "Nárok na pomoc v nemoci (§ 95, 1)... " škrtá se arabská "1", a nahrazuje se římskou "I".

5. V § 93 škrtají se v prvých dvou řádcích slova: "Za § 144" a "se vsune § 144a) tohoto znění" a nahrazují slovy: "§ 147 zákona č. 2211924 Sb. z. a n. se mění takto:"

6. V § 95 nahrazují se v 6., 8. a 13. řádku slova "středního denního výdělku" - slovy: "střední denní mzdy".

7. V § 102, v řádku 17. vsune se číslice "4." před slova: "Odstavec 5. zní:".

8. V § 117, řádka 5. vsune se před slova "Odst 1., č. 4...." číslice "2.".

9. V § 119, řádka 3., škrtá se slovo "Usnesení" - a nahrazuje se slovy "Ostatním usnesením..."

10. V § 131 vsunují se před slova na konci paragrafu "této novely" - slova "ve znění".

Výbor pro otázky sociálního a starobního pojištění navrhuje, aby senát schválil osnovu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze.dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, odchylně od usnesení poslanecké sněmovny ve znění, jak shora jest otištěno. Dále doporučuje výbor senátu ku přijetí 2 resoluce svrchu uvedené.

V Praze, dne 5. října 1928.

Dr Rozkošný v. r.,
předseda.

Otm. Hrejsa v. r.,
zpravodaj.

II.

Výbor rozpočtový projednal osnovu zákona, jak na něm usnesla se poslanecká sněmovna, s hlediska úhrady.

Peněžní hospodářství pojišťoven podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. jest ovládáno zásadou, že prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek kromě státního příspěvku, k úhradě správních nákladů pojišťoven a ke tvoření záložních a jiných fondů, potřebných ku provádění tohoto zákona, opatří se pojistným (§ 157, odst. 1. ).

Na této zásadě není ničeho změněno usnášenou novelou zákona.

Zákon č. 221/1924 Sb. z. a n. prováděl uvedenou zásadu jednotlivými svými ustanoveními, jako zejména, že z pojistného hradí zaměstnavatel i (zpravidla) zaměstnanec po jedné polovině (§ 162, odst. 1.), že služební požitky úředníků (nemocenských pojišťoven) platí nemocenská pokladna, k níž jsou služebné přiděleni (§ 69, odst. 5.), že výboru Ústřední sociální pojišťovny jest vyhrazeno usnášeti se o rozpočtu Ústřední sociální pojišťovny (§ 80, odst. 1b), že služební a zaopatřovací požitky úředníků a zřízenců Ústřední sociální pojišťovny budou upraveny služebním řádem, jejž vypracuje výbor pojišťovny (§ 82, odst.. 4.), že stanovy každého Svazu nemocenských pojišťoven mají obsahovati ustanovení o opatřování prostředků pro svazové účely (§ 93, odst. 6.).

Ustanovení tato, z nichž usnášená novela změňuje materielně jen předpisy o Svazech (nový § 93 d), nedotýkají se však otázky úhradové s hlediska státního rozpočtu.

Naproti tomu dotýkají se státní pokladny a rozpočtu státního ustanovení zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n., jež určují:

1. státní příspěvek poskytovaný k zákonnému důchodu (§ 123);

2. povinnost státu hraditi náklady spojené se zřízením a činností pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu (§ 234, odst. 1. );

3. pojištění vojínů státem (§ 253);

4. poskytování úlev finančních, totiž osvobození od kolků a poplatků jednání a listin pojišťoven, osvobození od poplatkového ekvivalentu, od daně výdělkové, resp. rentové nebo domovní z majetku pojišťoven, resp. z fondů, dávek a důchodů (§ 254);

5. povolení úvěru 100 milionů Kč ku podpoře zřízení léčeben pro pojištěnce podle zákona č. 221/1924 Sb. z, a n. a podle zákona o pojištění osob samostatně výdělečně činných, trpící nakažlivými nemocemi, zejména tuberkulosou a ku zřizování útulků pro šestinedělky při veřejných nemocnicích (§ 257 a § 287, odst. 2. ).

Při těchto ustanoveních zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n. nečiní žádných změn usnášená novela na předpisech ohledně nákladu pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu; pak ohledně úlev finančních, jakož i ohledně úvěru 100 mil. Kč.

Pokud se týká ustanovení § 123 zák. č. 221/1924 Sb. z, a n., tu sice předpisy paragrafu toho nebyly změněny usnášenou novelou a zůstávají částky, jež poskytuje stát jako příspěvek k zákonnému důchodu, také nyní zachovány.

Avšak zatížení státu v tomto směru se mění vzhledem k dosavadnímu stavu změnou podmínek pro dosažení důchodu starobního, vdovského resp. i sirotčího. Změnou tou, která znamená zmírnění podmínek pro dosažení důchodu starobního resp. vdovského nebo sirotčího ve prospěch těchto důchodců, nastává pak větší zatížení státní pokladny.

Počet starobních důchodů se zvětší změnou tou, an dříve pro nápad starobního důchodu byla podmínka, že nevydělá pojištěnec ani jedné třetiny obyčejného normálního výdělku, kdežto nyní náležeti bude starobní důchod pojištěnci dokonavšímu 65. rok, nevydělá-li ani poloviny obvyklé mzdy svého oboru (§ 112, odst. 1.). Tím ovšem zvýší se rovněž státní příspěvek. Toto zvýšení nastane však teprve v roce 1931.

Úpravou nároků na vdovský důchod (bez průkazu invalidity vdově, když dokonala šedesátý pátý rok svého věku a vdově, pokud pečuje o dvě nebo více dětí pojištěnce, požívajících sirotčího důchodu [nové odst. 3. a 4., § 114 ) rozšiřuje se počet vdovských důchodů, což má v zápětí zvýšení částky poskytované státem jako příspěvek k těmto důchodům.

Sirotčí důchod doplněn byl ustanovením třetího odstavce k § 118, zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., dle něhož rozšiřuje se okruh dětí, majících nárok na sirotčí důchod, o t. zv. "nevlastní děti", což ovšem znamená jen málo významné zvýšení státního příspěvku.

Vyšší zatížení státu vyplývá dále ze zkrácení čekací doby na 100 týdnů s účinností od 1. ledna 1929. Toto zvýšení se projeví znatelně v roce 1929, kdežto v dalších letech je vliv této okolnosti nepatrný.

Celkový význam změn právě uvedených možno přibližně odhadnouti pro první leta větším zatížením státu průměrně třemi miliony Kč ročně.

Ohledně pojištění vojínů státem změněn usnášenou novelou jednak odst. 1. §u 253 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., jednak doplněn § 108 zákona toho vložením nového §u 108 a).

Tím jednak (§ 108a) vyslovena přesně zásada, že dobu vojenské služby presenční a dobu dvanáctiměsíčního vojenského výcviku podle zák. č. 53/1927 Sb. z. a n. jest započítati jako dobu příspěvkovou, kdežto dosavadní stylisace §u 2, odst. 3., vedla k důsledku, že vojíni byli po dobu presenční služby pojištěni, což nebylo úmyslem zákonodárce.

Jednak stanoveno přesně dle nového znění odst. 1., § 253; jak určí se roční úhrnkový obnos, jejž stát zaplatí za dobu zákonité presenční služby (12nedělního vojenského výcviku) jako pojistné pro osoby uvedené v §u 108 a) zákona.

Podle dosavadních ustanovení § 253 zák. čís. 221/1924 Sb. z. a n. činil celkový náklad státu na vojsko 16,095.000 Kč. Tento náklad zmenší se dle shora uvedených ustanovení na 9 milionů Kč ročně.

Zatížení národního hospodářství sociálním pojištěním dle zákona novelisovaného odhaduje se na 597 milionů Kč ročně oproti dosavadnímu 631,63 milionům Kč.

Výbor rozpočtový doporučuje senátu přijetí osnovy zákona ve znění odchylném od usnesení poslanecké sněmovny, jak je navrženo výborem pro otázky sociálního a starobního pojištění a zpředu otištěno.

Dále doporučuje výbor senátu schválení dvou resolucí shora uvedených.

V Praze, dne 5. října 1928.

Dr J. Karas v. r.,
předseda.

Dr Adolf Procházka v. r.,
zpravodaj.