Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.
II. volební období.	6. zasedání.

Tisk 762-762/14.

Interpelácia

senátorov Františka Zimáka, Josefa Petříka a súdruhov,

na vládu Československej republiky

v záležitosti protizákonného vyberania tak zvanej rumunštiny na Podkarpatskej Rusi.

V obvode okresného úradu iršavského na Podkarpatskej Rusi vyskytly sa prípady vyberania tak zvanej rumunštiny na malých roľníkov.

Poneváč táto rumunština je poplatkom protizákonne vyberaným, lebo o jeho oprávnení niet našim kompetentným úradom ničeho známo, je treba, aby obyvateľstvo bolo chránené proti prehmatom tých činitelov, ktorí prišli na myšlienku tuto tak zvanú rumunštinu zavádzať.

Rumunština bola na Podkarpatskej Rusi známa ako poplatok, ktorý sa v tejto zemi vymáhal na obyvateľstve okupačným vojskom rumunským, v dobách poválečných a pre celý kraj veľmi neblahých.

Podpísaní sa tážu:

1. Je vláda ochotná vyšetriť prísne v koľko prípadoch a ktorými úradmi bola tak zvaná rumunština vymáhaná?

2. Je vláda ochotná nahradiť hneď po zistení nezákonného rázu ukladania tejto rumunštiny všetky pod týmto titulom vybrané poplatky?

3. Je vláda ochotná nariadiť prísne potrestanie tých činiteľov, ktorí začali na Podkarpatskej Rusi v terajšej dobe rumunštinu vyberať?

V Prahe, dňa 25. septembra 1928.

Zimák, Petřík, Časný, Havlena, Filipínsky, Ecksteinová, Novák A., Dundr, Jaroš, Habrman, Modráček.

Tisk 762/1.

Interpelace

senátora F. Časného a soudr. na ministra školství a národní osvěty v záležitosti obsazení místa řídícího učitele Stanislava Spáčila na Sv. Kopečku

u Olomouce a na ministra vnitra v záležitostí zákazu táboru lidu na Sv. Kopečku.

Dne 4. května 1926 podal jsem interpelaci stran prazvláštních poměrů, které vyvolal svým jednáním řídící učitel Stanislav Spáčil v Bušíně, v okrese zábřešském na severní Moravě. Příčina této interpelace byla, že Ha přednášku z českých dějin pořádanou v Bušíně okresním osvětovým sborem v Šilperku nepřipustil školní mládež a výslovně prohlásil, že nedovoluje svým žákům této přednášky se zúčastniti, ačkoliv pořádala se mimo hodiny vyučovací. Teprve na zakročení místní školní rady v Bušíně, litera na rychlo opatřila ve věcí této příkaz od Okresního školního výboru v Zábřeze, zúčastnil se řídící učitel Spáčil se žáky této přednášky. Dále bylo zjištěno, že řídící učitel Spáčil přemístil obraz presidenta republiky z průčelí učebny na místo nedůstojné, do kouta těsně ku stropu při zdi.

Před touto interpelací podal senátor dr A. Procházka dne 30. III. 1926 dva dotazy podle § 66 j. ř. na ministerstvo školství. V jednom z nich jest uvedeno, že činy okresního školního inspektora Frant. Merty jsou s to, aby autoritu řídícího učitele Spáčila u obyvatelstva a žactva snížily. V interpelací senátora dra A. Procházky ze dne 18. VI. 1926, která byla odpovědí na interpelaci mojí poukazuje se, že zavěšení obrazu presidenta republiky stalo se správou školy spolu s učitelským sborem, při čemž bylo nutno uvážiti okolnosti místní, posouditi pokud nábytek kolem stěn a jiné předměty na stěnách dovolují zavěšení obrazů, aby nepřekážely a neohrožovaly možným úrazem žáky, hlavně při posunování tabulí.

Ve věci této poukazuji na dotyčnou interpelaci p. senátora dra A. Procházky.

Oproti tomu konstatuji, že jednalo se pouze o obraz presidenta republiky ve třídě Spáčilově, — neboť v interpelaci Procházkově mluví se úmyslně o obrazech, — v druhé učebně školy bušínské zůstal obraz presidenta republiky v průčelí na důstojném místě. Konstatuji dále, že přemístění obrazu ve třídě, v níž vyučoval, učinil řídící učitel sám a není pravda, že stalo se tak v dohodě s učitelským sborem. Že by pak obraz zavěšený v průčelí mezi oběma tabulemi byl ohrožoval při posunování tabulí žáky, vyvrací úplně a to okolnost: na onom místě v průčelí vedle kříže mezi dvěma tabulemi visel všechna léta před převratem obraz císařův, při čemž nebylo nikdy nebezpečí, ani nestal se úraz při posunování tabuli. Po převratu byl obraz císařův odstraněn a na ono místo v průčelí učebny zavěšen obraz presidenta republiky. To trvalo po dvě léta, až do roku 1920 aniž opět bylo by to bývalo nebezpečno, neboť byl by se přihodil nějaký úraz při posunování tabulí, neboť obraz visel tak vysoko, kam tabule nedosahovaly.

Teprve když od 1. IX. 1920 stal se řídícím učitelem p. Stanislav Spáčil, odstranil obraz presidenta z průčelí a pověsil na nedůstojné místo do levého kouta těsně ku stropu při stěně, kterýžto skutek když zvědělo o něm občanstvo bez rozdílu stran a přesvědčení, vyvolal velíte rozhořčení, takže pobyt učitele Stan, Spáčila v Bušíně znemožnil.

Bylo příznačno, že ve školním roce 1927 byl přesazen řídící učitel Spáčil z Bušína právě na okres olomoucký, v němž já bydlím a působím. Přesazen byl na okres olomoucký celkem třikráte za sebou, a to postupně, do obce Loučan, pak do Topolan a konečně do Hynkova. Ve všech těchto třech obcích vznikl však proti dosazení řídícího učitele Stan. Spáčila jednomyslný a rozhodný odpor veškerého občanstva; jak místní školní rady těchto obcí, tak také obecní zastupitelstva usnesla se znemožniti dosazení Spáčila do jmenovaných obcí, sebrány podpisy veškerého občanstva, a místní školní rady i obecní zastupitelstva deputacemi svými dosáhly toho, že řídící učitel Spáčil k ním dosazen nebyl, a jmenování bylo odvoláno.

Měl jsem za to, že záležitost tato jest již pro okres olomoucký úplně vyřízena.

Však počátkem srpna 1928 dostavila se ke mně deputace občanstva z obce Sv. Kopečka u Olomouce, jakož i připojené obce Radíkova a sdělila se mnou, že do jejich obce jest přesazen za řídícího učitele Start. Spáčil z Bušína výnosem z 19. VII. 1928, č. 32042, v němž se praví: Zemská školní rada přesazuje Stanislava Spáčila, řídícího učitele obecné školy v Bušíně po vlastní žádosti prozatímně na obecnou školu na Sv. Kopečku a pověřuje ho správou této školy.

Deputace žádaly, abych se v zájmu svatokopecké školy a klidu občanstva této věci zastal a pomohl odvrátiti pohromu, která přikvačila na obec a školní obvod nastoupením řídícího učitele Stanislava Spáčila.

Sdělil jsem jím, že jedině možno použíti cesty úřední a podati protest k zemské školní radě. Místní školní rada usnesla se ze šesti členů pěti hlasy na protestu proti domnění učitele Spáčila. Obecní zastupitelstvo obce Radíkova usneslo se na protestu jednomyslně. Také obecní zastupitelstvo na Sv. Kopečku vyžádalo si ve věci té schůzi, při níž podali členové jeho po třikráte návrh na protest proti dosazení řídícího učitele Spáčila, ale starosta probošt Julius. Půda nedal o tomto návrhu hlasovati, takže protest podali jednotliví členové obecního zastupitelstva sami.

Kromě toho podali protest všechny místní osvětové a kulturní korporace. Taktéž já podal jsem protest u Zemské školní rady, v němž zvláště poukázal jsem k tomu, že jest to již po čtvrté, co Zemská školní rada pokouší se dosaditi učitele Spáčila na okres olomoucký.

Všechny protesty byly podány osobně zvláštními deputacemi zemské školní radě.

Když všechny tyto protesty kompetentních korporací u zemské školní rady neměly úspěchu, byl jsem požádán občanstvem, abych uspořádal na Sv. Kopečku protestní tábor lidu, na němž veškeré občanstvo celého okresu vzneslo by svůj odpor proti nedodržení úředních předpisů při obsazení místa řídícího učitele na Sv. Kopečku.

Jako volený zástupce župy olomoucké považoval jsem za svou povinost občanstvu ve jmenovaných obcích vyhověti a nejen svolati tábor lidu, ale celou věc osvětliti podáním interpelace ve sboru zákonodárném.

Očekával jsem, že Zemská školní rada, vedena snahou, aby klid v těchto obcích nebyl rušen, odvolá dekret vydaný dne 19./7. 1928, číslo 32.042 v zájmu školy a v zájmu klidného vývoje kulturních poměrů na Sv. Kopečku a v Radíkově a že místo to, jak zákonem jest nařízeno, obsazeno bude řádnou soutěží, a to žadatelem nejstarším a dobře kvalifikovaným.

Příčiny, pro které jak v těch místech, na něž byl řídící učitel před tím dosazen, t. j. v Loučanech, Topolanech a Hynkově, tak také nynějším dosazením jeho na Sv. Kopeček, pro něž bouřili se občané proti jeho dosazení, jsou jednak jeho provokativní chování ku veškerému občanstvu v obcí Bušíně, které vešlo ve všeobecnou známost, jednak v nevážnosti k osobě presidenta republiky, provedené úmyslným přemístěním obrazu jeho na jiné místo a konečně také špatná kvalifikace Spáčilova, kterou měl právě v době podání mé první interpelace.

Přes všechny protesty kompetentních korporací, přes všechny intervence a žádostí nevyhověla zemská školní rada spontání vůli občanstva. Jelikož pak věc s nezákonným jmenováním řídícího učitele Spáčila na Sv. Kopeček byla čistě věcí osobní v první řadě místopředsedy v zemské školní radě dr Berana, nebyla záležitost tato dána vůbec na program schůze zemské školní rady, která se konala dne 27./8. Tím spůsobem znemožněn vůbec jakýkoliv projev občanstva a dekret vydaný p. Spáčilovi zůstal v platnosti.

V důsledku toho podal jsem u čs. okresní politické správy v Olomouci 5./9. t. r. žádost za udělení povolení ku pořádání táboru lidu na Sv. Kopečku v nedělí dne 16./9. t. r. o 16. hod. odpolední. Tábor však byl zakázán, a to na základě § 3 zákona ze dne 15./9. 1867 č. 135 ř. z.

Pokud se týče jmenování řídícího učitele Spáčila z Bušína na obecnou školu na Sv. Kopeček, bylo toto dosazení učiněno proti zákonitým předpisům platným pro přesazování učitelstva. Zemská školní rada. má podle § 16 zákona ze dne 24./1. 1870 č. 18 z. z. toliko právo přesazovati učitele z příčin služebních. Výnosem však z 19./7. 1928, č. 32.042, který shora doslovně citují, přesadila však zemská školní rada řídícího učitele na Sv. Kopeček po vlastní žádostí. Dle uvedeného najednala tedy zemská školní rada ve smyslu zákona ze dne 24./1. 1870.

§ 72 zákona z 28./7. 1917 č. 319 ř. z. uvádí ve druhém odstavci rovněž: pro uprázdněná učitelská místa bud zpravidla vypsán konkurs, Předpisy zemských zákonů o vypsání konkursů o u-prázdněná učitelská místa nejsou tím dotčeny. První odstavec § 72 učitelské pragmatiky sice praví: učitel muž% ve služebním odvětví a oboru, kterému náleží, býti přeložen na každé jiné jeho schopnosti odpovídající služební místo, neb povýšen na nějaké vyšší místo. Avšak pragmatika tato 1. nebyla dosud vládním nařízením na učitelstvo aplikována, 2. a následkem toho není také stanoveno, kdo toto přeložení by měl provésti a konečně 3. nedává zemské školní radě právo ku přeložení.

Zemská školní rada podle dosud platného druhého bodu § 35 zákona z 12./1. 1870 m. z. číslo 3. má pokud se jedná o ustanovování učitelstva vyměřenu kompetenci takto: "rozhodovati v záležitostech veřejných škol a vychovávacích ustavit, přikázaných do působnosti okresních školních rad (dnes okresních školních výborů) a jmenovati, pokud se týče potvrzovati podle platných předpisů síly učitelské. Jedině podle ustanovení § 16 zákona z 25./1. 1870 č. 18. m. z. stanoví se možnost přeložili učitele zemskou školní radou z příčin služebních takto: "každý ve službě učitelské ustanovený jest povinen podrobiti se přesazení zemskou školní radou z příčin služby nařízenému, pokud mu tím neubude na příjmu".

Ustanovení Stanislava Spáčila řídícím učitelem stalo se dle znění dekretu na vlastní jeho žádost, nikoliv z příčin služebních. Nebyl tudíž řídící učitel Stanislav Spáčil přesazen zákonitým způsobem podle norem platných pro přesazování učitelstva.

Pokud se týče úmyslného přemístění obrazu presidenta republiky ve školní učebně v Bušíně na nedůstojné místo, vyšetřil jsem osobně v Bušíně a přítomnosti starosty obce a přesným změřením všech rozměrů průčelní stěny dotyčné třídy, že jako léta před tím, tak i tehdy nehrozilo nikterak nebezpečí, že by obraz mohl býti shozen posunováním tabule, kdyby tato byla posunuta i na nejvyšší míru. Dále jsem zjistil, že nebylo příčiny přemístění obrazu z průčelí stěny žádného, nýbrž jen že to byla zlovůle a úmysl řídícího učitele Stanislava Spáčila, který i úmyslnost výslovně potvrdil, a to tím, že když tehdy předseda místní školní rady a všichni členové vyzývali ho, aby obraz presidentův umístil zpět na průčelní místo, že jak je, tak i veškero občanstvo nedůstojné umístění v koutě uráží a pobuřuje, dle výslovného svědectví jak předsedy tak i členů místní školní rady, dupl si při teto jejich zadosti řídící učitel Spáčil na ně a odpověděl zlobně: akorát ho tam nedáme. Když se tento výrok řídícího učitele Spáčila rozšířil jak mezi občanstvem bušínským, tak i mezi žactvem, stala se přirozeně posice jeho v Bušíně neudržitelnou.

Prokázáno tedy, že jednak ku přemístění obrazu z průčelí nebylo příčin a poukazování na nebezpečí a pod. jest pouze dodatečnou výmluvou z nouze, dále že přemístění stalo se zúmyslně, že stalo se samotným řídícím učitelem Spáčilem, bez spo-luúčínnosti ostatního učitelského sboru a že konečně přemístění stalo se na tak nedůstojné místo, že to vzbudilo a vzbuditi muselo odpor u každého občana republiky.

Proto jest přirozeno, že bránili se občané míst, do nichž měl býti po těchto skutcích řídící učitel Spáčil přeložen. Poslední však přeložení jeho ze dvoutřídní školy bušínské na čtyřtřídní školu na Sv. Kopeček v bezprostřední blízkosti města Olomouce znamená však ještě k tomu povýšení, jehož by se mu dostalo za jeho skutky v Bušíně.

Pokud se týče zákazu táboru lidu čs. okresní politickou správou v Olomouci, nebyl tento zákaz ničím odůvodněn, neboř důvodu, že by bylo rušivě zasahováno tímto táborem do poměru mezi učitelstvem a rodiči, který uvádí okresní politická správa, nedrží, ježto do tohoto poměru mezi řídícím učitelem Stanislavem Spáčilem a rodiči, jakož i veškerým občanstvem bylo rušivě zasaženo právě jmenováním jeho na Sv. Kopeček, a klid nenastane dříve, dokud jmenování nebude odvoláno. Důvod pak, který uvádí okresní politická správa v Olomouci, že zakázala tábor lidu z toho důvodu, že Matice Cyrilo-Metodějská v Olomouci zažádala rovněž o povolení ku táboru lidu na týž den, tutéž hodinu a totéž théma, taktéž nedrží, neboť já jsem žádal o povolení táboru 11 dnů před jeho konáním, Matice Cyrilo-Metodějská pak v poslední tři dny, — neboť šlo tu o předem smluvenou věc, aby mohl býti tento důvod uveden ku zákazu táboru, Matice Cyrilo-Metodějská, neměla tábor vůbec v úmyslu, neboť neměla jej vůbec přípraven, ani oznámen plakáty.

Podepsaní se táží:

1. Jest ministerstvo školství a národní osvěty ochotno zrušiti nezákonné jmenování Stanislava Spáčila řídícím učitelem na Sv. Kopečku a dáti vypsati podle platných norem na toto místo konkurs?

2. Jest ministerstvo školství a národní osvěty ochotno a pokládá za svou povinnost vyšetřiti nestranně a podle pravdy události v Bušíně, pokud se týče přemístění, a to úmyslného, obrazu presidenta republiky řídícím učitelem Spáčilem na místo nedůstojně a podle toho další kroky zaříditi?

3. Jest ministerstvo vnitra ochotno zjistiti skutečné důvody, z nichž tábor lidu mnou dne 16. t. m. na Sv. Kopeček svolaný, byl čs. okresní politickou správou zakázán, a znemožniti u této politické správy pro budoucnost stranická rozhodnutí?

V Praze, dne 25. září 1928.

Časný,

Habrman, Ecksteinová, Jaroš, Havlena, Dundr, Zimák, Modráček, Novák A., dr Witt, dr Soukup, Petřík.

Tisk 762/2.

Interpelace

senátora Filipínského a soudruhů

na pana ministra železnic v příčině nepravidelné jízdy u rychlíků a osobních vlaků na čs. drahách.

Od května t. r. není snad jednoho rychlíku nebo osobního vlaku na kterékoliv trati, hlavně na trati Praha—Brno—Bratislava—Szob, který by vyjel ze stanice podle stanoveného jízdního řádu a přijel včas do stanice. Na této trati není 40 minutové zpoždění žádnou zvláštností.

Podepsaný uvádí jen namátkou vlaky, jejichž opožděním byl svědkem a kterých je daleko více a vyžadovalo by to hodně místa, kdyby se měly všechny zde uvést, neboť jezdí vlaky stále nepravidelně a se značným zpožděním.

Opoždění vlaků od 9. do 21. září t. r.:

Osobní vlak č. 1003 odjíždějící z Brna ke Znojmu o 11.43 h. vyjel 9. září t.r.o celou hodinu později. Osobní vlak č. 1005 odjíždějící na téže trati o 14.21 h. vyjel dne 9. září o 30 minut později z Brna. Osobní vlak č. 4701 odjíždějící z Brna k Tišnovu vyjel 10. září ze stanice o celou hodinu později. Osobní vlak č. 4704 odjíždějící z Tišnova k Brnu vyjel ze stanice 10. září o 30 minut později. Rychlík č. 11 odjíždějící z Brna ku Praze vyjel dne 13. září ze stanice o 40 min. později. Rychlík č. 417 odjíždějící z Brna ku Praze vyjel 13. září ze stanice o 1.20 hod. později. Rychlík č. 10 odjíždějící z Prahy k Brnu vyjel 13. září ze stanice o 20 minut později. Osobní vlak č. 1503 odjíždějící z Brna k Okříškám vyjel dne 16. září ze stanice o 20 minut později. Osobní vlak č. 305 odjíždějící z Brna k Č. Třebové vyjel dne 19. září ze stanice o 20 min. později. Rychlík č. 64 odjíždějící z Brna k Bratislavě vyjel dne 19. září o celých 70 minut ze stanice později. Rychlík č. 14 odjíždějící o 3.29 hod. měl 17 minut zpoždění Rychlík č. 64 odjíždějící z Brna měl 21. září l hod. 19 mim, zpoždění. Rychlík č. 14 odjíždějící ve 3.39 hod. z Brna k Hrušovanům odjel o 34 minut později.

A tak to jde neustále, takže Se mluví o čs. drahách, že jest jejich jedinou pravidelností, že jezdí nepravidelně.

Tato nepravidelná jízda vlaků je také namnoze příčinou mnohých nehod na našich drahách. Výmluva, že se konají opravy na tratích není omluvitelná, neboť nemají tyto býti prováděny dříve, dokud nebyl jízdní řád patřičně přizpůsoben. Hlavní vinou bude podle všeho úsporný systém.

Podepsaní se táži:

Hodlá ministerstvo železnic učiniti nápravu, aby jezdily vlaky pravidelně podle stanoveného jízdního řádu jako dříve a aby pravidelnou jízdou zabráněno bylo častým nehodám na dráze a aby nebyli stálým zpožďováním vlaků cestující poškozování?

V Praze, dne 25. září 1928.

Filipínský,

Habrman, Jaroš, Ecksteinová, Zimák, Časný, Novák A., Modráček, Havlena, Petřík, Pocisk.

Tisk 762/3.

Interpelace

senátorů J. Proška, Th. Zulegera a společ.

na pány ministry financí, zemědělství a obchodu

v záležitosti transitních skladišť na chmel.

Český chmel, zejména chmel žatecký byl ode dávna pro svoji výtečnou jakost zvláště vyhledáván, a to jak na domácím, tak i na světovém trhu. Výtečná jakost českého chmele závisí jedině od půdních a klimatických poměrů příslušných výrobních oblastí a není proto možno snad přenesením sazeníc českého chmele docíliti podobných výrobních výsledků na jiných místech, Dobré pověsti českého chmele bylo proto záhy zneužíváno k nereelnosti tím, že cizozemský chmel nebo chmel domácí špatnější jakosti byl do obchodu uváděn s označením českého chmele lepší jakosti. Aby podobnému poškozování světové pověsti českého chmele zejména žateckého bylo čeleno, domáhali se producenti již po celá desetiletí zákonné ochrany ve formě povinného označování chmele podle místního původu. Těmto oprávněným žádostem vyhověno bylo zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 297 Sb. z. a n. o povinném známkování chmele. Při předběžných jednáních o osnově tohoto zákona postavil si obchod podmínku povolení transitního skladiště chmele a přes odpor našich chmelařů docílil, že výnosem ministerstva financí ze dne 5. prosince 1922, čís. j. 139.402/20181/IV B/12 b, bylo zásadně povoleno ukládáni cizozemského chmele v soukromém svobodném celním skladišti firmy Ferdinand Kraupner a spol. v Žatci. Na dalších jednáních dohodli se zástupci pěstitelů chmele a obchodu na podmínkách, kterými měl se říditi provoz tohoto skladiště, které pak akceptovalo min, financí a vydalo dne 31. ledna 1923 pod čís. j. 7746/1169/23-IV B/12 b, skladištní předpisy, kam po dohodě chmelařů a i obchodníků chmelem vloženo bylo pod bodem 4. ustanovení, že cizozemský chmel může býti do skladiště uložen jen s určením, že bude opět do ciziny vyvezen. Chmel uložený do soukromého svobodného skladiště nesmí býti uváděn do domácího oběhu.

Zástupci obchodníků chmelem, kteří původně na tyto podmínky přistoupili, usilovali o zřízení dalších transitních skladišť a skutečně podařilo se jim docíliti zřízení dalších dvou soukromých transitních skladišť v Žatci a prý přislíbeno jim povolení dalších dvou tamže a jednoho v Úštěku. Tím byla jedna otázka na škodu celého našeho chmelařství vyřízena jednostranně příznivě pro obchod a tento usiloval a skutečně také vyhláškou min. obchodu z prosince 1923 dosáhl, že i cizozemský chmel uložený v transitních skladištích může se uváděti do domácího obchodu. Tento výnos ministerstva obchodu je v přímém odporu se zněním výše zmíněného výnosu min. financí o skladištních předpisech a zde ministerstvo obchodu bez jakéhokoliv jednání a slyšení zástupců chmelařské produkce porušilo původní ujednání mezi oběma interesovanými složkami obchodem a výrobci a to jednostranně ve prospěch obchodu. Tímto rozhodnutím poškozeny zájmy našeho chmelařství, zájmy státního tisku a i zájmy obchodu. Není zde možná výmluva na to, že snad platnost výše zmíněného nařízení min. financí končila dne 31. prosince 1923.

Transitní skladiště chmele jest veliký ústupek našich chmelařů ve prospěch obchodu a zástupci výrobců chmele nemohou klidně přihlížeti, jestliže se nedodržuje podstatná podmínka dohody mezi nimi a obchodem smluvená na několika poradách a akceptovaná jak ministerstvem zemědělství tak i ministerstvy financí a obchodu. Jak dále poměry se vyvíjely, je přímo ohrožen účel provenienčního zákona čís. 297 z r. 1921, protože při povolení transitních skladišť jednotlivců je znesnadněna kontrola, zda provenienční zákon se přesně dodržuje a skutečně zjištěny již i případy porušování tohoto zákona. Nechceme tvrditi, že děje se tak všeobecně, ale již možnost porušování provenienčního zákona může míti za následek ohrožení dobré pověsti našeho chmele v cizině. Možností vyčlení cizozemského chmele v pozdější době v transitních skladištích ztrácí ministerstvo financí při nejmenším úroky ze cla, které jinak muselo by býti zaplaceno ihned při přechodu našich hranic cizím chmelem. Celkem vidíme, že povolení četných transitních skladišť má velké nevýhody jak pro stát tak i pro naše chmelařství a obchod chmelem, jmenovitě

1. znamená ztrátu státních příjmů vznikající nezaplacením cla v době dovezení cizího chmele do našeho celního území,

2. umožňuje nezodpovědné hromadění zásob cizího chmele u nás a jeho dlouhodobé uskladňování a v důsledku toho případné působení na snižování cen domácího chmele. Protože většinu chmele vyvážíme, přijde toto snížení k dobru cizím státním občanům a naši občané a tím celé naše národní hospodářství je tímto způsobem oslabováno,

3. umožňuje nedovolené a provenienčním zákonem zakázané manipulace s cizím chmelem,

4. v důsledku toho jest s to způsobiti nedůvěru ciziny, která v prvé řadě náš chmel kupuje, k českému chmelí a tím nedozírné škody národohospodářské a finanční, protože poškozena by byla Jak obchodní bilance státu, tak i daňová schopnost a nosnost zemědělců pěstujících chmel,

5. konečně znamená i poškozování obchodníků chmelem, kteří nemají transitních skladišť — a těch je většina, protože je oslabena jejich konkurenční schopnost vůči obchodníkům, kteří vlastní takováto skladiště.

Naše chmelařství je jedním z nejdůležitějších výrobních odvětví u nás a podstatně přispívá jak k aktivitě naší obchodní bilance, tak i ve formě odváděných daní k finančnímu zajištění státu. Naši chmelaři nelekajíce se největších nákladů finančních spojených s kulturou chmele snaží se o zdokonalování svých výrobků, aby tak náš chmel co specielní produkt české půdy udržel si své zvláštní a dominující postavení na světovém trhu. Mají proto plné právo dožadovati se porozuměni pro své potřeby u všech státních úřadů a bohužel zdá se, že dosavadní obchodní politika projevující se v povolování nových soukromých transitních skladišť a zrušením zákazu převodu transitního chmele do domácího obchodu, nepochopila tyto úkoly ke škodě nejenom našeho chmelařství, ale celého národního hospodářství a i obchodu chmelem. Dosavadní posice obchodu chmelem jmenovitě v Žatci vyplývá z toho, že své sídlo má uprostřed nejlepšího chmelařského obvodu a kdyby jakýmkoliv způsobem bylo naše chmelařství poškozeno, jmenovitě ohrožena světová pověst našeho chmele, bude tím poškozen i obchod chmelem. Je tudíž v zájmu všech súčastněných činitelů, aby striktně byl dodržován prove-finanční zákon chmelařský a nepřipouštělo nic, co by v nejmenší míře mohlo ohroziti účel a účinky tohoto zákona.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pánů ministrů: financí, obchodu a zemědělství:

1. Jsou jím výše vylíčené poměry známy?

2. Jsou ochotni působiti k tomu, aby transitní skladiště na chmel byla vůbec zrušena, anebo nanejvýše povoleno pouze jedině centrální transitní skladiště?

3. Jsou za, tím účelem ochotni působiti k tomu, aby daná již povolení pro další soukromá transitní skladiště chmele nebyla po jejich uplynutí prodlužována?

4. Jsou ochotni působiti k tomu, aby bezpodmínečně dodržován, byl, po případě obnoven byl výnos min. financí ze dne 31. ledna 1923, čís. j. 7746/1169/23-IV B/12 b., kterým stanoví se skladištní předpisy a jmenovitě, aby v každém případě dodržováno bylo ustanovení, že cizozemský chmel může býti uložen v transitním skladišti jen pod podmínkou, že bude opětně vyvezen do ciziny a že v žádném případě nedostane se do tuzemského obchodu?

5. Jsou ochotni působiti k tomu, aby doba, po kterou smí býti cizozemský chmel uskladněn, snížena byla ze dvou let na šest měsíců?

6. Jsou ochotni působiti k tomu, aby dovolena a zajištěna byla kontrola transitního skladiště dvěma zvoleným zástupcům pěstitelů chmele (po jednom za český a německý odbor), a to proto, že dosavadní kontrola prováděná celními úředníky, kteří pochopitelně v prvé řadě hledí na dodržování celně-technických předpisů, nemůže zaručiti, že přesně dodržován je provenienční zákon, jehož ustanovení mohou kontrolovati pouze odborníci?

7. Jsou ochotni působiti k tomu, aby v každém případě byl striktně a přísně dodržován zákon ze dne 12. srpna 1921 o povinném známkování chmele čís. 297 Sb. z. a n.

V Praze, dne 9. října 1928.

Prošek, Zuleger,

Donát, dr Šrobár, Hrubý, Hrejsa, Stržil, Sehnal, dr Havelka, Vollay, Pivko, Sáblík, Roháček, dr Rozkošný, Šimonek, Štolba, Luksch, Lukeš, Olejník, Lippert, Vraný, Kahler, Kalčok, Melíšek, Podoba, Tomík, Janík.

Tisk 762/4

Překlad.

Interpelace

senátorů E. Teschnera, Hartla a soudr. na pana ministra železnic

o tom, jak se chovali službu konající dopravní úředník a průvodčí vlaku dne 8. července 1928 při odjezdu osobního vlaku č. 1503 v 18 hodin v Mostě.

Když po skončení národního sjezdu dne 8. července t. r. v Mostě, kterého se zúčastnilo na 20.000 osob, většina účastníků chtěla použíti osobního Vlaku č.1503, který podle jízdního řádu odjíždí v 18 hodin 22 minut z Mostu k Chomutovu, dal službu konající dopravní úředník hned po příjezdu vlaku do Mostu znamení k odjezdu, ačkoli většina cestujících do vlaku ještě nenastoupila. Osobní vlak skutečně odjel a zanechal ještě několik cestujících zpět.

Pan redaktor Josef Lindner z Karlových Varů, který nastoupil do vlaku ještě dříve, nežli se vlak dal do pohybu, byl na rozkaz dopravního úředníka průvodčím vlaku udán. Tento průvodčí odpověděl cestujícímu, panu Josefu Hennlichoví, pensionovanému železničnímu úředníkovi z Karlových Varů, na jeho dotaz, zda tento vlak jede přímo do Chebu, příkře: ťTo musíte jako železničář vědět,Ť To se udalo ve vagóně č. 3-8765. Spolucestující byli pobouřeni provokativním, chováním průvodčího a žádali, aby řekl své jméno, což on však pochopitelně odmítl.

Tážeme se pana ministra, zdali jest ochoten,

1. oba službu konající úředníky vzíti k zodpovědnosti,

2. pečovati konečně o to, aby se v budoucností takovéto provokativní příhody neopakovaly, ježto železniční zaměstnanci jsou zde jak známo pro cestující obecenstvo a nikoli naopak.

V Praze, dne 25. září 1928.

Teschner, Hartl,

Hütter, dr Brunar, Jokl, Löw, Fahrner, dr Jesser, Stark, Friedrich, Niessner, dr Heller, Beutel, Reyzl.