Původní znění.

Interpellation

der Senatoren E. Teschner, Hartl und Genossen

an den Herrn Eisenbahnminister

in Angelegenheit des Verhaltens des diensthabenden Verkehrsbeamten und des Zugsschaffner am 8. Juli 1928 anlässlich des Abganges des Personenzuges Nr. 1503 um 18 Uhr in Brüx.

Als nach Beendigung des völkischen Tages am 8. Juli I. J. in Brux, an welchem gegen 20.000 Personen teilnahmen, ein Grossteil der Festteilnehmer den Personenzug Nr. 1503, der um 18 Uhr 22 Minuten fahrplanmässig von Brux gegen Komotau abgeht, benutzen wollten, gab der diensthabende Verkehrsbeamte gleich nach der Ankunft des Zuges in Brux das Abfahrtssignal, obzwar die Mehrzahl der Passagiere in den Zug noch nicht eingestiegen war. Der Personenzug fuhr tatsächlich ab und liess noch einige Fahrgäste zurück.

Herr Schriftleiter Josef Lindner aus Karlsbad, der den Zug noch bevor er sich in Bewegung setzte, bestiegen hat, wurde über Auftrag des Verkehrsbeamten vom, Schaffner zur Anzeige gebracht. Dieser Schaffner antwortete dem Fahrgast, Herrn Josef Hennlich einem pensionierten Bahneamten aus Karlsbad, auf seine Frage, ob dieser Zug direkt, nach, Eger fahrt, in brüsker Weise: ťDas müssen Sie als Eisenbahner wissen.Ť Dies trug sich im Waggon Nr. 3-8765 zu. Die Mitreisenden waren empört über das provokatotische Benehmen des Schaffners und verlangten seine Namensnennung, die er jedoch begreiflicherweise verweigerte.

Wir fragen den Herrn Minister, ob er gewilligt ist,

1. die beiden diensthabenden Beamten zur Verantwortung zu ziehen,

2. dafür endlich Sorge zu tragen, dass in Zukunft sich solche provokatorische Zwichenfälle nicht wiederholen, da die Bahnbediensteten bekanntlich für das reisende Publikum hier sind und nicht umgekehrt.

Prag, den 25. September 1928.

Teschner, Hartl,

Hütter, Dr. Brunar, Jokl, Löw, Fahrner, Dr. Jesser, Stark, Friedrich, Niessner, Dr. Heller, Beutel, Reyzl.

Tisk 762/5.

Překlad.

Interpelace

senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudr.

na pana ministra školství a národní osvěty

stran vyřizování podání města Bruntálu.

Obecní zastupitelstvo v Bruntále zaslalo ministerstvu školství a národní osvěty celou řadu podání, aniž by tato byla vyřizována. Týkala se těchto předmětů:

Již v sedmdesátých letech minulého století uznávala tehdejší vláda, že průmysl města Bruntálu a jeho okolí jakožto důležitý člen státního celku potřebuje podpory. Toto poznání bylo příčinou, že zřízena byla v Bruntále tkalcovská odborná Škola. Během uplynulých desetiletí prodělala Škola mnoho změn, které však vždy jako konečný účel sledovaly zájem průmyslu stále se rozvíjejícího.

Počátkem dvacátých let doznala také škola u-vítáni hodného rozšířeni, když ke 2 ročníkům, které tu byly do té doby, přičleněn byl 3. ročník, jenž absolventům dvouleté školy měl poskytnouti možnost vzdělati se také v oborech obchodních. Ale již krátce nato došlo nejen k zastavení tohoto posléz jmenovaného oddělení, ba šlo se ještě dále a škola učiněna jednoroční s alternativně vedenými ročníky, asi s ohledem na okolnost, že následkem válečných a poválečných poměrů poklesl počet žáků, okolnost to, kterou však bylo pozorovati také na jiných školách. Asi před 3 lety bylo možno, nehledě k tomu, že škola zůstala jednoroční, s uspokojením konstatovati, že ministerstvo školství věnovalo zvýšenou pozornost obzvláště zařízení a vybavení dílen a že povoleny byly značme částky, aby dílenské zařízení školy přizpůsobeno bylo pokud možno pokračujícímu vývoji průmyslu.

Ale nejen ministerstvo školství samo podporovalo vybavení školy, nýbrž také lnářští průmyslníci, městská obec, společenstvo tkalců a jiní, uznávajíce důležitost udržení dobře vybavené tkalcovské odborné školy pro průmysl, stát a obyvatelstvo, věnovali stroje, peněžité částky a jiné důležité pomůcky, tím spíše, že s uspokojením bylo pozorováno, že nynější správce školy rozuměl a také si dal záležeti na tom, aby školní zařízeni v každém směru přizpůsobil potřebám průmyslu.

Když tedy interesované kruhy přinesly značné oběti, počet absolventů jednoroční školy již ne stačil, aby kryl potřebu vzrůstajícího průmyslu, požádaná byla správa školy, aby vymohla, by zápisy žáků, jak to až do začátku dvacátých let mohlo býti považováno za samozřejmé, mohly se košatí zase koždoročně. Podle získaných informací podala také správa školy dotyčnou žádost, aniž by však do konce uplynulého školního roku bylo v té příčině došlo rozhodnutí v tom neb onom smyslu.

Telegrafická žádost svazu průmyslníků rovněž do dnešního dne nebyla uznána hodnou odpovědi.

Celá věc působí při nejmenším dojmem poněkud podivným, povážíme-li že po velikých obětech, jež přinesl průmysl a jiní činitelé městské obci Bruntálu, svaz průmyslníků na svou plně oprávněnou žádost nedostává ani odpovědi.

Vezmeme-li do rukou schematismus školství v Československé republice, shledáme, že odborná škola v Bruntále tu ovšem stojí jako jednoroční neúplná škola, kdežto všechny tkalcovské odborné školy s českým jazykem vyučovacím jsou dvouleté.

Městská rada v Bruntále, svaz průmyslníků, společenstvo tkalců a soukeníků v Bruntále a výbor odborné školy, kteréžto korporace máji největší zájem na vývoji a správném odborném vedeni školy, žádaly opětně v ministerstvu školství ústně i písemně, aby nynějšího prozatímního správce odborné školy, Antela, v uznáni jeho zásluh o vybavení školních dílen jmenovalo ředitelem. Byly sice dány sliby. Výsledku však nevidíme dosud.

Podání zaslané ministerstvu školství, ve kterém s poukazem na to, že správce školy dostal výpověď ze svého bytu, bylo žádáno, aby byt ředitelův, nalézající se v budově odborné školy, byl uvolněn, tak aby ho mohl používati nynější správce školy, věc to, která nestrpí dlouhého odkladu, nedošlo stejně jako jiná podáni do dnešního dne vyřízení.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten dáti pokyny, aby podáni, jež učinilo město Bruntál, byla ihned blahovolně vyřízena?

V Praze, dne 25. září 1928.

Jokl, Polach,

dr Heller, Beutel, Löw, Stark, Reyzl, Šturc, Kučera, Včelička, Reščuk.

Původní znění.

Interpellation

der Senatoren Hans Jokl, Johann Polach und Genossen

an den Herrn Minister für Volksbildung, betreffend die Erledigung der Eingaben der Stadt Freudenthal.

Seitens der Gemeindevertretung Freudenthal wurden eine Reihe Eingaben an das Ministerium für Volksbildung gemacht, ohne dass dieselben erledigt würden. Diese betrafen folgende Gegenstände:

Bereits in den 70er Jahren des verflossenen Jahrhunderts hatte die seinerzeitige Regierung erkannt, dass die Industrie der Stadt Freudenthal und deren Umgebung als ein wichtiges Glied des Staatsganzen einer Forderung bedarf. Auf diese Erkenntnis, ist die Einrichtung einer Webereifachschule in Freudental zurückzuführen. Im Laufe der verflossenen Jahrzente machte die Schule mehrfache Wandlungen durch, die aber immer das Interesse der sich stets weiter entwickelnden Industrie als Endzweck verfolgen.

Anfang der 20er Jahre erfuhr auch die Schule eine begrüssenswerte Erweiterung, als den bis zu diesem Zeitpunkte bestandenen 2 Jahrgängen ein 3, Jahrgang, angegliedert wurde, der den Absolventen der zweijährigen Schule die Möglichkeit bieten sollte, sich auch in den Handelsfächern auszubilden. Doch bereits kurze Zeit darauf erfolgte nicht nur die Einstellung dieser letztgenannten Abteilung, ja man ging sogar noch weiter und machte die Schule einjährig mit alternativ geführten Jahrgängen, wohl in Anbetracht des Umstandes, dass infolge der Kriegs- und Nachkriegsverhältnisse die Schälerzahl nachgelassen hatte, ein Umstand, der aber auch an anderen Schulen wahrzunehmen war. Vor zirka 3 Jahren konnte, abgesehen davon, dass die Schule einjährig verblieb, mit Befriedigung konstatiert werden, dass besonders der Einrichtung und Ausgestaltung der Werkstätten seitens des Schulministeriums erhöhte Aufmerksamkeit geschenkt und nahmhafte Beträge bewilligt wurden, um die Werkstätteneinrichtungen der Schule der fortschreiten den Entwicklung der Industrie tunlichst anzupassen.

Doch nicht nur das Schulministerium allein förderte die Ausgestaltung der Schule, sondern auch die Leinenindustriellen, die Stadtgemeinde, die Webergenossenschaft und andere widmeten in Anerkennung der Wichtigkeit der Erhaltung einer wohlausgestalteten Webereifachschule für Industrie, Staat und Bevolkerung, Masshinen, Geldbeträge und andere wichtige Behelfe, umsomehr, als mit Befriedigung wahrgenommen wurde, dass es der derzeitige Leiter der Schule verstand und es sich auch angelegen sein liess, die Schuleinrichtung den Bedürfnissen der Industrie in jeder Richtung anzupassen.

Nachdem nun seitens der interessierten Kreise nahmhafte Opfer gebracht worden waren, die Zahl der Absolvenien der einjährigen Schule nicht mehr hinreichte, um den Bedarf der aufstrebenden Industrie zu decken, wurde an die Schulleitung mit dem Ersuchen herangetreten, zu erwirken, dass die Schülereinschreibungen, wie es bis Anfang der 20er Jahre als selbstredend betrachtet werden konnte, wieder alljährlich vorgenommen werden können. Nach erhaltenen Informationen erfolgte auch seitens der Leitung der Schule das bezügliche Ansuchen, ohne dass bis Ende des abgelaufenen Schuljahres eine diesbezügliche Entscheidung in dem einen oder anderen Sinne herabgelangt wäre.

Ein telegraphisches Ansuchen des Industriellenverbandes wurde bis zum heutigen Tage einer Beantwortung ebenfalls nicht gewürdigt.

Es wirkt die ganze Angelegenheit zumindest einigermassen befremdent, wenn in Betracht gezogen wird, dass nach den seitens der Industrie der Stadtgemeinde Freudenthal und anderer Faktoren gebrachten grossen Opfer der Industriellenverband auf sein vollberechtigtes Ansuchen nicht einmal eine Antwort erhält.

Wenn man den Schematismus über das Schulwesen in der Čsl. Republik zur Hand nimmt, findet man, dass die Freudenthaler Fachschule wohl als einjährige Rumpfschule dasteht, wahrend sämtliche Webereifachschulen mit čechischer Unterrichtssprache zweijährig sind.

Seitens des Stadtrates Freudenthal, des Bundes der Industriellen, der Genossenschaft der Weber und Tuchmacher in Freudenthal und des Fachschulausschusses, welche Körperschaften das grosste Interesse an der Entwicklung und an der richtigen fachgemässen Leitung der Schule haben, wurde wriederholt im Schulministerium mündlich und schriftlich gebeten, den derzeitigen provisorischen Leiter der Fachschule, Antel, in Würdigung seiner Verdienste um die Ausgestaltung der Schulwerkstätten, zum Direktor zu ernennen. Versprechungen werden zwar gemacht, Erfolg ist aber bis nun nicht wahrzunehmen.

Eine an das Schulministerium gerichtete Eingabe, in welcher mit dem Hinweise darauf, dass der Leiter der Schule seine Wohnungskündigung erhielt, um die Freigabe der im Fachschulgebäude befindlichen Direktorwohnung zur Benützung durch den Leiter der Schule freizugeben gebeten wurde, eine Angelegenheit, die ein langes Hinausschieben nicht zulässt, fand ebenso wie andere Eingaben bis zum heutigen Tage keine Erledigung.

Wir fragen den Herrn Minister:

Ist er gewillt, Weisungen zu geben, dass die von der Stadt Freudenthal gemachten Engaben sofort in wohlwollender Weise erledigt werden?

Jokl, Polach,

Dr. Heller, Beutel, Löw, Stark, Reyzl, Sture, Kucera, Včelička, Reščuk.

Tisk 762/6.

Překlad.

Interpelace

senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudr.

na pana ministra školství a na pana ministra vnitra

stran zřízení menšinových škol v Bravanticích a Horním Benešově ve Slezsku.

V květnu t. r. chodil ředitel české menšinové školy z Jistebníku po Bravanticích a sbíral děti pro českou menšinovou školu v Bravanticích. Sehnalo prý se 19 dětí. S tímto seznamem obrátili se nyní na ministerstvo a škola prý byla také povolena výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 22. května 1928, č. 63198/28/1. Koncem školního roku 1927/28 konala se komise, aby zabezpečeno bylo umístění v obci, která však neměla výsledku, poněvadž nebylo po ruce vhodných místností. Konala se tedy dne 28. srpna t. r. druhá komise. Ta pojala do protokolu, že pro českou menšinovou školu, ježto nelze sehnati vhodných místností v obci, zabrati dlužno tělocvičnu německé školy nebo obecní kancelář, která je zároveň také školní kanceláří, kanceláří spořitelního a úvěrního spolku a sborovnou učitelského sboru. Zástupce německé místní školní rady poukazoval na zákonitá ustanovení o zřizování tělocvičen. Předložil tuto věc místní školní radě v nejbližší schůzí a obě korporace učinily jednomyslně tato usnesení:

Zmíněných místností v nové školní budově, totiž tělocvičny a školní a obecní kanceláře, ve které také úřaduje spořitelní a úvěrní spolek, jest nezbytně zapotřebí, aby vyučování na německé obecné škole bylo řádně udrženo. Obecní zastupitelstvo činilo vždy všechno, aby školství v místě uvedlo na stupeň pokud možno nejvyšší, poněvadž je si toho vědomo, že se ve škole klade základ pro celý další pokrok lidstva. Musí tedy dbáti toho, aby škola neutrpěla žádné újmy, nýbrž aby se naopak ve smyslu stávajících zákonů a nařízení rozvíjela stále více. Újma školního vyučování zabráním používaných a potřebných místností neleží také v intencích zákonodárcových a nejvyšších správních úřadů, což jasně dokazují, opětovné nálezy (na příklad 17.111-1923, č. 4079, E. 28 V. 1921, č. 6400).

Umístění obecní kanceláře v jiné místnosti, která by byla způsobilou, není možné.

Obecní zastupitelstvo nemůže tudíž dáti k disposici požadované místnosti.Ť

Místní školní rada učinila pak následující jednomyslné usnesení:

Místní školní rada připojuje se v plném obsahu k usnesení, které učiněno bylo ve schůzi obecního zastupitelstva dne 2. září 1928. Obou místností, totiž tělocvičny a školní a obecní kanceláře, které se také používá jako konferenční síně, jest nezbytně zapotřebí, aby udrženo bylo řádné vyučování v německé obecné škole. Místní školní rada v dohodě s obecním zastupitelstvem snaží se vynaložit vše, aby se dětem dostalo pokud možno nejlepšího vzdělání, ježto prodchnuta jest vědomím, že dobré vzdělání školské činí člověka užitečným členem společnosti. Školská správa naléhá na zřizování tělocvičen a nemůže přece nyní žádati, aby většina školních dětí byla z této výhody vyloučena. Újma školního vyučování zabráním těchto používaných a potřebných místností neleží zajisté v intencích zákonodárcových i vydaly přece nejvyšší správní úřady v té příčině opětovné nálezy.

Místní školní rada jako školní úřad nemůže tudíž za žádných okolností dáti souhlas k vyvlastnění požadovaných místností.

Konal se tedy školní zápis a místo 19 dětí přihlásilo se jich jen 10. Na to český menšinový učitel učinil asi nějaké podání k okresní správě politické, a správce německé školy obdržel pak 2 dopisy, které znějí:

"Okresní správa politická v Bílovci.

Č. a 1023/9. Dne 31. srpna 1928.

Bravantice, česká menšinová škola, zápis dětí.

Panu správci obecné školy Schenkovi

v Bravanticích,

Jak bylo zdejšímu úřadu hlášeno, vykonává prý se na rodiče dětí, které přicházejí v úvahu pro zápis do české školy v Bravanticích, nátlak, aby jích do této školy nepřihlašovali.

Pan správce školy upozorňuje se tudíž naléhavě na to, aby české školní dítky, které přicházejí v úvahu pro zápis do české menšinové školy v Bravanticích, k zápisu do tamnější německé školy nepřijímal, při čemž se pan, správce školy upozorňuje na to, že by ministerstvo školství a národní osvěty, které menšinovou školu zřídilo na popud dotyčných Rodičů, z takovéhoto jednání jistě vyvodilo důsledky.

Rada politické správy:

v. z.

Fojtl m.p.Ť

Okresní správa politická v Bílovci.

Č. a 1101/10 V Bílovci, dne 4. IX. 1928.

Bravantice, menšinová škola, zápis dětí.

Panu správci obecné školy Schenkovi

v Bravanticích.

Dodatkem k zdejšímu výnosu ze dne 31. VIII. 1928, č. a 1023/9 poznamenává okresní správa politická toto:

Výnosem ministerstva školství a národní osvěty č. 63198/28/1 ze dne 22. V. 1928 zřízena byla v Bravanticích obecná škola s českým jazykem vyučovacím, a to na přání rodičů, kteří do této školy přihlásily 19 dítek. Přihláška v takovémto případě, při čemž tato jest potvrzena podpisem rodičů, má stejnou váhu jako úřední zápis do školy, a německá správa školy není vůbec oprávněna přijímati tyto dítky do německé školy.

Pan správce školy se tudíž vybízí, aby se ihned dorozuměl se správcem školy s českým jazykem vyučovacím (správce školy Antonín Veverka), a aby dítky, které nedopatřením byly zapsány do německé školy, postoupil správci školy s českým jazykem vyučovacím.

Rada politické správy:

podpis.

Ježto se správce školy Schenk ve věci necítil sám býti příslušným, předložil tuto věc místní školní radle, a tato předvolala rodiče domněle zapsaných žáků, s nimiž sepsán byl tento protokol:

PROTOKOL,

sepsaný ve schůzi místní školní rady dne 8. září 1928.

1. Předseda místní školní rady sděluje, že správce české menšinové školy předložil seznam dětí, jež chtějí navštěvovati jmenovanou školu, a to;

1. Holub Rudolf, 2. Holubová Emilie, 3. Kozubal Valentin, 4. Kozubalová Anna, 5. Surkalová Anna, 6, Kadasová Anna, 7. Liptak Michael, 8. Neuwirthová Emilie, 9. Filip Antonín, 10. Filip Josef.

2. Správce německé školy předkládá místní školní radě zaslané mu přípisy ze dne 31. VIII., č. a 1023/9 a ze dne 4. IX., č. a 1101/10 stran zápisu dítek do české menšinové školy, a žádá, aby dostavivší se rodičové domněle zapsaných dítek k tomu zaujali stanovisko. Po vzájemné výměně názorů podávají přítomní rodičové toto prohlášení:

Nikdo na nás nijakým způsobem nepůsobil, abychom své dítky posílali do německé školy. Podle práva, které nám přísluší, rozhodli jsme se dobrovolně, že dáme své dítky zapsati do německé obecné školy a že je tam také budeme posílati. Nedali jsme nikomu svolení, neřku-li abychom se byli podpisem zvláště zavázali, že budeme své dítky posílati do české menšinové školy. Jsou-li dítky v nějakém seznamu zapsány, pak stalo se tak bez naší vůle jako rodičů.

Bezpodstatnost obsahu výnosů, zaslaných našemu správci školy, vyplývá již z toho, že v seznamu uvedeny jsou jednak 4 dítky škole odrostlé, jednak hoch, který již druhý rok navštěvuje gymnasium v Bruntále.

Ohražujeme se zcela rozhodně proti tomu, že jsme svým podpisem převzali závazek k návštěvě české menšinové školy a žádáme ke svému ospravedlnění, aby domnělý spis s našimi původními podpisy zaslán byl místní školní radě.

Johann Breier — Marie Breier Stefan Lokoč - Marie Lokoč Adolf - Paula Valošek Anton Rossel — Setti Rossel Marie Petruschka Johan Konarsky — Theresia Konarsky Vladimír Sidunov — Melanie Sidunov Josef Poschwitz — Agnes Poschwitz Teichmann Johann Františka Kantorová Teichmann Josef Niemczura Johann Marie Neugebauer.

Dítky: Rudolf Breier. Otto Lokoč. Oswald Valošek Hilda u. Gustav Rossel Edeltraud Kreisel Leo u. Ida Konarsky Paul, Paula u. Anna Sidunov Ernst Poschwitz Josef Konarski Anna Kantor Theresia u. Waltraude Teichmann Stefanie u. Leo Niemczura.

Místní školní rada bere předcházející prohlášeni rodičů na vědomí a slibuje, že je předloží úřadu.

Z něho vychází jasně na jevo, že působení na rodiče, přičítané správci školy, postrádá jakéhokoli podkladu. Místní školní radě nepřísluší také podle § 36 školního a vyučovacího řádu za žádných podmínek právo, odmítati dítky, které jsou ve staří školou povinném a které se hlásí k přijetí.

Přípisem okresní správy politické 1140/15 správě německé školy v Bravanticích byl nařízen nucený pronájem tělocvičny. V odůvodnění, více nežli komickém, za vlasy přitaženém, se praví: Při tom se bere v úvahu, že zájem státní správy školské vyžaduje, aby vyučování na obecné škole s československým jazykem vyučovacím v Bravanticích řádně bylo zahájeno, že bezpodmínečnou nutnost vlastní místnosti pro vyučování tělocviku při tamní obecné škole s německým jazykem vyučovacím jakožto škole níže organisované nelze opříti o nižádný z platných předpisů, takže nelze míti za to, že vysloveným zabráním zmíněné místnosti by bylo ohroženo bydlení nebo živnost vlastníkova resp. uživatele budovy, tím méně, ježto v daném případě jde o přechodné opatření, jak z celého je patrno.

Menšinové škále, jejímu učitelstvu, školním dětem a každému, kdokoli se školou přichází do styku, poskytuje se právo přístupu do zabraných místností a společné užívání vchodu, chodeb, schodů, záchodů, půdy, sklepa, kůlen (místností pro skládání dříví), dvora, vodovodu (čerpadel), osvětlení, školní zahrádky, letní tělocvičny a hříště a jinakého příslušenství.

Škola jest oprávněna, opatřiti část budovy, která pro ni tímto výnosem byla zabrána, zevně a uvnitř příslušnými nápisy, obrazy, dekoracemi, prapory atd.

Poznamenali dlužno, že ze zapsaných dětí jsou 3 dětí sezónních dělníků správy velkostatku, kteří asi koncem měsíce odejdou, dále 2 dítky dělníka, který k 15. září dostal výpověď, takže ve skutečnosti pro českou menšinovou školu zbývá jen 5 dětí, a i z těch jsou ještě 2 děti polské státní příslušnosti.

Německá škola v Bravanticích je trojtřídní s jednou pobočkou k prvé třídě.

Počet žáků:

1. třída a.......25

1. třída b.......48

2. třída........32

3. třída........32

úhrnem ...... 137 žáků.

Tato škola je tedy níže organisovanou školou?

Tělocvična se nad to za učebnu nehodí, ježto je v přízemí, leží na severní straně, kam po celý rok nepřijde paprsek slunce. Místnost také nelze vytápěli, jinak by se tam byla dala pobočka 1. třídy. Raději byly 4 třídy vyučovány ve třech učebnách a tato místnost ponechána jako tělocvična. Na jedné straně tvoří se zákony, aby se tělocvik mohl konati po celý rok, na druhé straně bere se možnost prováděti tělocvik pro 10 dětí, které by při trochu dobré vůle bylo lze umístiti také jinde. Toto zabrání odporuje všem rozhodnutím nejvyššího správního soudu.

Nález nejvyššího správního soudu ze dne 17, března, č. 4079 praví:

Také místnosti sloužící veřejným účelům lze podrobiti nucenému pronájmu, avšak jen tehdy, pakli jich není jíž zapotřebí pro účele, jimž byly věnovány.

Nález nejvyššího správního soudu ze dne 17. března 1923, č. 4080:

Také místnosti sloužící škole k vyučování ručním pracem a tělocviku mohou v daném případě nuceným nájmem býti zabrány pro jinou (menšinovou) školu, není-li ztrátou těchto místností ohroženo vyučovaní školy prvé. Zdali tomu tak jest, je otázkou skutkové podstaty.

Další školský skandál udal se v Horním Benešově.

V červenci t. r. přišel jednoho dne do Horního Benešova český učitel a počal živě agitovati ve prospěch české menšinové školy, která má býti zřícena. Podle seznamu, který sepsal patrně některý poměrů znalý místní obyvatel, šel však za asistence celníka k Němcům, hlavně chudým lidem, státním úředníkům a pensistům, a vybízel je, aby své dítky přihlásili pro českou školu. Již skutečnost, že celníci se objevili spolu jako průvodčí, byla s to, aby dotyčným lidem nahnala strachu a vykonávala na ně nepřímý nátlak, nehledě k tomu, že tento postup jest neslýchaným přehmatem se strany četnictva. Již navenek projevovalo se toto jednání jako světla se štítící tím, že tato agitace prováděna byla v pozdních nočních hodinách mezi 10. a 11. hodinou. Lidé byli vyháněni z postelí a byl pak na nich sliby a skrytými vyhrůžkami vymámen podpis.

Tímto způsobem dosaženo bylo četných podpisů německých rodičů. Při počátku školy se však ukázalo, že se jistý počet německých rodičů necítil vázán tímto přepadením a že své dítky poslali do německé školy. Nato konalo četnictvo zase šetření, prý na úřední rozkaz (od kterého úřadu tento rozkaz vyšel, nelze se ovšem dozvěděti), o důvodech, jež přiměly rodiče k tomu, aby přes podpisy své dítky posílali nyní do německé školy a nikoli do české školy. Obzvláště jistý německý celník ujal se tohoto rozkazu tak svědomitě, že se mu podařilo, z bezvýznamných výpovědí vykrystalisovali trestné skutkové podstaty.

Česká menšinová škola otevřena byla se třemi českými a deseti německými dětmi. Z těchto deseti německých dělí nemá ani jedno sebe menšího tušení o českém jazyce. Sedm dělí patří německým státním úředníkům, kteří se z obavy před přeložením do českého území odhodlali k tomu, zájmy vzdělání svých dítek postavili do pozadí.

Nejtěžší rány však doznává náš domácí průmysl. Jíž od zrušení státní odborné školy tkalcovské, která po převratu z úsporných důvodů byla jednoduše zavřena, projevil se ve lnářském průmyslu hornobenešovském, z něhož žije asi 50% obyvatelstva, silný nedostatek mladých mistrů. Jen málo rodičů mohlo posílati své syny ven do tkalcovských škol, a tak hledí hornobenešovský lnářský průmysl vstříc době, kdy tu jednoduše nebude odborně vyškolených sil, potřebných k provozu továren. Stále ještě namáhalo se společenstvo tkalců, aby dosáhlo opětovného otevření odborné školy. Nyní po umístění české školy v budově tkalcovské odborné školy zmizela jakákoli naděje v této příčině. Tím ukázal stát našemu průmyslu jasně a zřetelně, že nepřičítá žádné váhy jeho trvání, že je činitelem, který ho žene k nezadržitelnému zániku.

Tážeme se pana ministra školství:

Jest ochoten zrušiti zabrání tělocvičny německé obecné školy v Bravanticích?

Jest pan ministr vnitra ochoten potrestati přehmaty četnických orgánů v Horním Benešově a učiniti opatření, aby nedošlo již k takovémuto nedůstojnému lapání duší?

V Praze, dne 25. září 1928.

Jokl, Polach,

dr Heller, Beutel, Löw, Stark, Reyzl, Kučera, Šturc, Včelička, Reščuk.