Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1928.

II. volební období.

7. zasedání.

Tisk 795–795/16.

Za příčinou sjezdu německých samosprávných korporací, který se konal dne 18. května v Trutnově, přinesl periodický, v Karlových Varech vycházející časopis »Volkswille« téhož dne, 18. května, zprávu s nadpisem »Pohled na pole, poseté mrtvolami«. Z této zprávy zabavil karlovarský censurní úřad velkou část, a to již z nadpisu poslední tři slova »pole, poseté mrtvolami« a dalších 43 řádek, a to: v prvém odstavci podškrtnuté řádky:

»Sjezd svazu německých samosprávných korporací schází se dnes v Trutnově ke své valné hromadě. Měl by vlastně při tom především pomýšleti na to, aby změnil své jméno. Musel by vlastně, aby vyhověl skutečnostem, od nynějška se jmenovati – vyloučeno –, musel by toto jméno podržeti tak dlouho, až nová volba zákonodárných korporací se vypořádá s dnešními vládními stranami a tím uvolní cestu pro znovuzřízení samosprávy. Na domě v Trutnově, kde se sjezd koná, musel by dnes býti vztýčen černý prapor a síň sjezdu musela by býti černě vyzdobena.

Ve čtvrtém odstavci ze zprávy, která zněla:

»Sjezd svazu německých samosprávných korporací bude se muset poohlédnouti zpět na události posledních let, podívati se na nynější poměry v obcích a okresech a bude muset prohlásiti, že

stojí na poli posetém mrtvolami.

Dřívější autonomní okresní správy dne 1. července vůbec zaniknou a budou převzaty státními úředníky, pro jejichž působení jedině vůle pražských censurních úřadů bude rozhodující. Ani poradní sbor, stanovený v zákoně o reformě správy jakožto demokratická ozdůbka vlády úředníků (nazvaný okresním zastupitelstvem), nebude volen, poněvadž se vládní strany vůbec již neodvažují přiblížiti s lidu« – zabavena byla slova »na poli, posetém mrtvolami«.

Úplně propadl červené tužce následující odstavec, který zněl:

»Obcím bylo novým zákonem o obecních financích téměř zúplna shasnuto světélko života, které beztak již dost nízko hořelo. Jakákoli sociální činnost obcí, jakákoli práce s oboru péče o chudého a nemocného, o dítě a starce byla znemožněna, ale také každá jiná činnost obcí byla téměř zcela podvázána. Ve všem všudy, co patří na denní pořad obcí, rozhodovaly by skoro vyšší instance. Vůle obecních voličů jest anulována, úředníci, kteří jsou zodpovědni nikoli voličstvu, nýbrž jen svým vyšším páriům, rozhodují o všech důležitých obecních záležitostech. Prostředky k vedení obecního hospodářství byly obcím jednoduše odňaty, ohledně úhrady svých schodků byly poukázány na dotační fond, který je směšně nepatrný a který zase ve skutečnosti spravován jest korporací lidu nezodpovědnou. Zástupcové obcí budou nuceni stavěti se v zemském hlavním městě do řady jako žebráci, aby zase dostali (snad, snad také nikoli) část peněz, které jim byly dříve odňaty, a naznačuje se jim, že nemají dostati vůbec ničeho.

Karlovarský censurní úřad ujal se při tomto provedeném zabavení politických většinových stran, ve článku charakterisovaných, postavil tím tyto strany pod ochranu úřadů, vyslovil tím, že jejich politická činnost nesmí býti kritisována. Šel však ještě dále a zabavil dokonce po větě: – vyloučeno –. Nesmí se tudíž již ani říci, že tyto politické strany státu ke škodě přičiňují ještě výsměch.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra vnitra, jemuž přece karlovarský, censurní úřad jest podřízen, zdali se s jednáním tohoto censurního úřadu ztotožňuje a co zamýšlí učiniti, aby se příště takovéto přehmaty již nedály.

V Praze, dne 23. května 1928.

Löw, dr Heller,
dr Herz, Skalák, Bodnár, Fijala, Herlinger, Jarolim, Beutel, Reyzl, Jokl, Stark.

Anlässlich des Verbandstages der deutschen Selbstverwaltungskörper, welcher am 18. Mai in Trautenau tagte, hat die periodisch in Karlsbad erscheinende Zeitung »Volkswille« am gleichen Tage 18. Mai einen Bericht gebracht mit der Ueberschrift: »Ein Blick über ein Leichenfeld«. Von diesem Berichte hat die Karlsbader Zensurbehörde einen grossen Teil konfisziert und, zwar schon von der Ueberschrift die letzten zwei Worte – ein Leichenfeld« – und weitere 43 Zeilen und zwar: im ersten Absatz die unterstrichenen Zeilen:

»Der Verbandstag der deutschen Selbstverwaltungskörper tritt heute in Trautenau zu seiner Hauptversammlung zusammen. Eigentlich müsste er dabei vor allem daran denken, seinen Namen umzuändern. Er müsste, um den Tatsachen gerecht zu werden, sich von nun ab – ausgeschaltet – heissen, er müsste diesen Namen beibehalten so lange, bis eine Neuwahl der gesetzgebenden. Körperschaften die heutigen Regierungsparteien erledigt und damit den Weg zur Wiederaufrichtung der Selbstverwaltung freigelegt haben wird. Am Tagungshause in Trautenau müsste heute die schwarze Fahne aufgezogen werden, und der Tagungssaal müsste schwarz drappiert sein.«

Im vierten Absatz wurden von dem Berichte, der lautete:

»Der Verbandstag der deutschen Selbstverwaltungskörper wird Rückschau auf die Ereignisse der letzten Jahre halten, er wird den gegenwärtigen Zustand in den Gemeinden und Bezirken betrachten und er wird erklären müssen, dass er

steht. Die ehedem autonomen Bezirksverwaltungen werden am 1. Juli überhaupt aufhören und von Staatsbeamten übernommen werden, für deren Wirken allein der Wille der Prager Zensurbehörden entscheidend sein wird. Selbst der im Verwaltungsreformgesetz als demokratischer Zierat der Beamtenherrschaft vorgesehene Beirat (Bezirksvertretung geheissen) wird nicht gewählt werden, weil die Regierungsparteien, sich überhaupt nicht mehr an das Volk herantrauen«, – die Worte »auf einem Leichenfelde« konfisziert.

Der nächste Absatz verviel zur Gänze dem Rotstift, welcher lautete:

»Den Gemeinden wurde mit dem neuen Gemeindefinanzgesetz das Lebenslichtlein, das ohnedies schon niedrig genug brannte, nahezu völlig ganz ausgeblasen: Jede soziale Tätigkeit der Gemeinden, jede Fürsorgearbeit für den armen und kranken Menschen, für das Kind und den Greis wurde unmöglich gemacht, aber auch jede andere Tätigkeit der Gemeinden wurde fast restlos unterbunden. In allem und jedem, was auf die Tagesordnung der Gemeinden gehört, würden fast entscheiden die oberen Instanzen. Der Wille der Gemeindewähler ist annuliert, Beamte, die nicht der Wählerschaft, sondern nur ihren oberen Herren verantworlich sind, bestimmen über alle wichtigen Gemeindeangelegenheiten. Die Mittel zur Führung des Gemeindehaushaltes wurden den Gemeinden einfach weggenommen, hinsichtlich der Deckung ihrer Defizite wurden sie an einen Dotationsfond verwiesen, der in einer schon lächerlichen Weise unzureichend ist und wiederum tatsächlich von einem dein Volke nicht verantwortlichen Körper verwaltet wird. Die Gemeindevertreter werden gezwungen, sich als Bettler in der Landeshauptstadt anzustellen, um einen Teil der Gelder (vielleicht, vielleicht auch nicht) wiederzubekommen, die man ihnen vorher weggenommen hat, und es wird ihnen bedeutet, dass sie überhaupt nichts zu bekommen haben.«

Die Karlsbader Zensurbehörde hat sich bei dieser vorgenommenen Konfiszierung der in, den Artikel karakterisierten politischen Mehrheitspartei en angenommen, hat damit diese Parteien in den Schutz der Behörden gestellt, hat damit ausgesprochen, dass deren politische Tätigkeit nicht kritisiert werden darf. Sie ist aber auch noch weiter gegangen und hat sogar nach dem Satze – ausgeschaltet – konfisziert. Es darf demnach nicht einmal mehr gesagt werden, dass diese politischen Parteien dem Staate zu dem Schaden auch noch den Hohn zufügen.

Die Gefertigten fragen, deshalb den Herrn Minister des Innern, dem ja die Karlsbader Zensurbehörde untersteht, ob er sich mit dem Vorgehen dieser Zensurbehörde identifiziert und. was er zu tun gedenkt, dass in Zukunft derartige Uebergriffe nicht mehr stattfinden.

Prag, am 23. Mai 1928.

Löw, Dr. Heller,
Dr. Herz, Skalák, Bodnár, Fijala, Herlinger, Jarolim, Beutel, Reyzl, Jokl, Stark.

Tisk 795 /1.

Číslo 62 periodického časopisu »Volkspresse«, vycházejícího v Opavě, ze dne 29. května 1928, obsahovalo následující článek:

Policejní komisařství v Krnově vyhlásilo toto:

»V poslední době stávalo se častěji, že se školou povinné dítky zúčastnily politických a demonstračních projevů anebo různých podniků politického rázu. Také jest školní mládež často přibírána k nedovolené tiskové kolportáži a jiným podobným stranicky politickým agitacím. Toto účastenství na takovýchto podnicích je prohřešením proti předpisům §§ 77 a 78 školského a vyučovacího řádu a stojí v patrném rozporu se zákazem, který vydala slezská zemská školní rada v Opavě dne 11. června 1927, č. 3 – 96 – 2. V zájmu zdárné výchovy mládeže zakazuje tudíž policejní komisařství v Krnově na základě, §u 7 nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z. jak pořadatelům různých podniků tak také rodičům a jiným osobám, kterým děti jsou svěřeny, zařaďovati děti do průvodů, které mají agitačně politický anebo demonstrační ráz, anebo bráti s sebou školou povinné děti do veřejných schůzí pod šírým nebem, k výletům, slavnostem a jinakým podnikům rázu politického nebo demonstračního. Rovněž zakazuje policejní komisařství rozšiřování tisku školou povinnými dětmi, Každé překročení tohoto zákazu bude trestáno pokutou od 2 do 200 Kč anebo vězením od 6 do 14 dnů, nejde-li o čin, který podle platných zákonů podléhá přísnějšímu trestu«.

Musíme již říci, že tento »zákaz« je víc než silný. Tento zákaz neodpovídá ani rozumu, ani spravedlnosti, aniž svědčí o sociálním porozumění. Není rozumný, neboť jest přímou provokací neklerikálního obyvatelstva, obzvláště dělnictva, Trpí-li policie účastenství dětí.na klerikálních parádách, pak nedá si dělník naprosto vzíti, aby se se svými dětmi zúčastnil na slavnostech strany, ku které přísluší. Přímo dětinsky působí, chtít zakazovati výlety dětí. Takovéto hlouposti jsme se nedožili ani v šedesátých letech ve starém Rakousku, ba ani v době lesku policejního ducha předbřeznového 1848. Doporučujeme nejnaléhavěji, aby zanecháno bylo takovýchto provokací, jinak by nás mohlo jednou napadnouti, bráti »zákaz« vážně a zúčastniti se některého policejně trpěného politického průvodu. Ovšem stalo by se to potom ve formě, která by panstvu zcela jistě nezpůsobila žádné radosti. »Zákaz« roznášení novin dětmi ukazuje, že pravý policejní mozek absolutně není stižen sociálním uznáním. Roznášení novin není dnes bohužel již více politickou činností, nýbrž pramenem vedlejšího výdělku pro nesčetné rodiny proletářů, jež nejsnáze obstarávati mohou děti. Což neví policie, že dnes 50% všech dětí, navštěvujících školu, dík skutečnosti, že Československo je státem nejnižších mezd a nejvyšších cen potravin, ve své volné chvíli musí vydělávati? Děti dnes roznášejí všechny možné noviny, noviny všech politických stran. Ba ještě více, právě na příklad český měšťácký tisk dává dětmi v Opavě ve večerních hodinách na ulicích, v hostinských místnostech prodávati noviny z volné ruky. Pochybujeme, že se někdo odváží také zde s něčím začíti. A co se týče rozlišování mezi »politickým« a »nepolitickým« tiskem, tož rozdíl záleží skutečně jen v označení.

Zdá se, že policie v Československu má skutečně jen jednu úlohu, šikanovati státního občana a strkati nos do všeho, i když k tomu nemá pražádné příčiny. Prohlašujeme jednou pro vždy, že si nedáme vzíti ani píď z našich práv. Jsme syti neustálých provokací k vůli dětem.

Tento článek propadl skoro celý konfiskaci, a to počínaje u slov: »Musíme již říci« až včetně poslední větu. Vzhledem k tomu, že tento článek nepřekročuje meze oprávněné kritiky, táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:

Jest ochoten upozorniti státní zastupitelství v Opavě na to, aby se takovéto malicherné šikany již neopětovaly?

V Praze, dne 12. června 1928.

Jokl,
Koutný, Fijala, Bodnár, Hampl, Herlinger, dr Herz, Kučera, dr Heller, Beutel, Stark,

Jarolim, dr Houser.

Die Nummer 62 der in Troppau erscheinenden periodischen Zeitschrift »Volkspresse« vom 29. Mai 1928 enthielt folgenden Artikel:

Das Polizeikommissariat Jägerndorf hat folgendes verlautbart:

»In der lezten Zeit kam es öfters vor, dass schulplichtige Kinder an politischen und demonstrativen Kundgebungen oder an verschiedenen Unternehmungen politischen Charakters teilnahmen. Auch wird die Schuljugend öfters zur unerlaubten PresseKolportage und anderen ähnlichen parteipolitischen Agitationen herangezogen. Diese Teilnahme an solchen Unternehmungen ist ein Verstoss gegen die Vorschriften der §§ 77 und 78 der Schul- und Unterrichtsordnung und steht in sichtlichem Widerspruch mit dem Verbot, das, der schlesische Landesschulrat in, Troppau am 11. Juni 1927, Zahl 3–96–2, erlassen hat. In Anbetracht einer erspriesslichen Erziehung der Jugend ver bietet daher das Polizeikommissariat in Jägerndorf auf Grund des § 7 der Verordnung vom 20. April 1854, Nr. 96, Reichsgesetz-Bl. wie den Veranstaltern verschiedener Unternehmungen, so auch den Eltern und anderen Personen, denen die Kinder anvertraut sind, dass sie dieselben ih Umzügen, welche einen agitationspolitischen oder demonstrativen Charakter tragen, einreihen, oder die schulpflichtigen Kinder in öffentliche Versammlungen unter freiem Himmel, zu Ausflügen, Festen und sonstigen Veranstaltungen, welche einen politischen oder demonstrativen Charakter haben, mitnehmen. Desgleichen verbietet das Polizeikommissariat die Verbreitung der Presse durch schulpflichtige Kinder. Jede Uebertretung dieses Verbotes wird mit einer Geldstrafe von 2 bis 200 Kronen, oder von 6 bis 14 Tagen Arrest geahndet, insofern es sich nicht um eine Tat handelt, welche nach den geltenden Gesetzen einer strenggeren. Strafe unterliegt.«

Wir müssen schon sagen, dass dieses »Verbot« mehr als ein starkes Stück ist. Dieses Verbot entspricht weder der Vernunft, noch der Gerechtigkeit, noch zeugt es von sozialem Verständnis. Es ist nicht vernünftig, denn es, ist eine direkte Provokation der nichtklerikalen Bevölkerung, insbesondere der Arbeiterschaft. Wenn. die Polizei die Kinderbeteiligung an den klerikalen Paraden duldet, so wird es sich der Arbeiter absolut nicht nehmen lassen, mit seinen Kindern sich an den Festen der Partei zu beteiligen, der er angehört. Geradezu kindisch mutet es einen an, selbst Ausflüge der Kinder verbieten zu wollen. So eine Dummheit hat man nicht einmal in den Sechziger Jahren im alten Oesterreich, ja nicht einmal in der Glanzzeit des Polizeigeistes im Vormärz 1848 erlebt. Wir empfehlen dringendst, solche Herausforderungen zu unterlassen, sonst könnte es uns einmal einfallen, das »Verbot« ernst zu nehmen und uns an einem von der Polizei geduldeten politischen Aufzug, zu beteiligen. Freilich würde das dann, in einer Form geschehen, die den Herrschaften ganz sicher keine Freude bereiten würde. Das »Verbot« des Austragens von Zeitungen durch Kinder zeigt, dass ein richtiges Polizeigehirn von sozialer Einsicht absolut urangekränkelt ist. Das Austragen der Zeitung ist heute leider nicht mehr eine politische Betätigung, sondern eine Nebenerwerbsquelle für unzählige Proletarierfamilien, die am leichtesten von Kindern besorgt werden kann. Weiss die Polizei nicht, dass heute 50 Prozent aller die Schule besuchenden Kinder, dank der Tatsache, dass die Tschechoslowakei der Staat der niedrigsten Löhne und der höchsten Lebensmittelpreise ist, in ihrer freien Zeit erwerben müssen? Kinder tragen heute alle möglichen Zeitungen aus, die Zeitungen aller politischen Parteien. Ja, noch mehr, gerade die tschechisch-bürgerliche Presse z. B. lässt durch Kinder in Troppau in den Abendstunden auf den Strassen, in den Gastlokalen, Blätter freihändig verkaufen. Wir bezweifeln, dass man es wagen wird, auch hier anzubinden. Und was die Unterscheidung zwischen politischer« und »unpolitischer« Presse betrifft, so besteht der Unterscheid wirklich nur in der Bezeichnung.

Die Polizei scheint in der Tschechoslowakei wirklich nur die eine Aufgabe zu haben, den Staatsbürger zu schikanieren und die Nase überall hineinzustecken, wenn sie auch gar keine Ursache dazu hat, Wir erklären ein für allemal, dass wir uns nicht einen Finger breit von unseren Rechten nehmen lassen. Wir haben die fortwährenden Provokationen wegen der Kinder satt.«

Dieser Artikel verfiel fast zur Gänze der Konfiskation und zwar beginnend bei den Worten: »Wir müssen schon sagen« bis inklusive des Schlussatzes. Mit Rücksicht darauf, dass dieser Artikel über den Rahmen einer berechtigten Kritik nicht herausgeht, fragen die Gefertigten den Herrn Justizminister:

Ist er geneigt, die Staatsanwaltschaft in, Troppau darauf aufmerksam zu machen, dass derartige kleinliche Schikanen nicht mehr vorkommen?

Prag, den 12. Juni 1928.

Jokl,
Koutný, Fijala, Bodnár, Hampl, Herlinger, Dr. Herz, Kučera, Dr. Heller, Beutel, Stark,
Jarolim, Dr. Houser.

Tisk 795 /2.

Persekuce nekompromisního a revolučního hnutí v Československu nezasahuje již jenom komunistickou stranu, nýbrž zasahuje již také všechny složky, instituce a korporace třídně uvědomělého dělnictva. Není to ovšem zjev náhodný, nýbrž je to soustavné tažení proti všemu, co nesouhlasí s dnešním režimem proti všemu, co je součástí velké armády třídně uvědomělých bojovníků proletariátu za nový, spravedlivý společenský řád.

Zvláště těžkou persekucí je nyní stíhána Federace Proletářské Tělovýchovy, tedy hnutí proletářské tělovýchovy a sportu. Vrcholem tohoto nepřátelského tažení proti FPT byl zákaz II. Spartakiady, tohoto celostátního tělovýchovného a sportovního vystoupení československého proletariátu. Kam až sahá zuřivé pronásledování této tělovýchovné a sportovní instituce, to ukazuje velmi výstižně poslední konfiskace časopisu »Výboj«, který je orgánem FPT pro tělovýchovné a organisační pracovníky. V čísle 5., roč. VIII. byly zabaveny tyto, většinou čistě technické a odborné články:

V neděli, 20. května, konala se federální konference. Byla svolána za tím účelem, aby jednala o policejním zákazu Spartakiady a o dalším opatření, Program byl jednoduchý a obsahoval pouze dva body denního pořádku, a to:

1. Zákaz II. Spartakiady FPT.

2. Další postup.

O zákazu II. Spartakiady referoval soudruh Ant. Trousil, který oznámil zprávu o provedených intervencích a právním opatření. Vysvětlil hlavní smysl a význam zákazu. Ústředí FPT, pracovalo od prvého okamžiku s velikými překážkami. Na vzdor všem obtížím bylo pracováno s úspěchem a podle stavu věcí očekávali jsme, že Spartakiada skončí s dobrým výsledkem. Postup proti našemu hnutí nezabrání však rozvoji a další práci. Naopak, všichni naši funkcionáři a příslušníci odpoví na zákaz zvýšenou prací a činnosti.

O dalším postupu mluvil soudruh Vil. Mucha. Přípravné práce ve všech směrech byly téměř provedeny. Stavba stadionu byla zadána a jest dnes ve. velmi pokročilém stadiu. Rovněž tisk plakátů a ražená plaket. Zahraniční výpravy jsou připraveny. Prvá výprava amerických soudruhů přibyla již do Prahy.

Ústředí FPT očekává, že spoluprací všech příslušníků jednot a klubů bude docíleno získání úhrady.

Technický a organisační program jest obsažen v resoluci, kterou uveřejňujeme v doslovném znění: Zástupci okresů Proletářské tělovýchovy na mimořádné konferenci dne 20. května 1928, spolu s plenem ústředního výboru Federace proletářské tělovýchovy a předsedů všech spartakiadních komisí usnášejí se na této resoluci:

Protestujeme co nejrozhodněji proti zákazu II. Spartakiady, kterou připravujeme jako manifestaci tělesné kultury proletariátu a jejich sociálních požadavků. Buržoasie příliš žárlivě dívá se na rozvoj proletářského tělovýchovného hnutí. Přesvědčuje se, že Federace proletářské tělovýchovy, jíž se po prvé skvěle podařilo sjednotiti třídní i tělovýchovné zájmy proletářských tělocvikářů, sportovců a skautů do jednotné veliké organisace a do jednotné tělovýchovné soustavy, připravuje II. Spartakiadu, jako velkorysou proletářskou akci, která má dokázat tvůrčí organisační a technickou schopnost dělnické třídy a přinést ve svém rozsáhlém a všestranném programu mnoho nové iniciativy.

Toho nesmí dělnická třída zapomenout. Tím více musíme se semknout k vybudování jednotné bojovné proletářské fronty proti buržoasii a pro zájmy dělnické třídy.

Delegáti konference usnášejí se jednomyslně na těchto příkazech do řad FPT.:

Schvalujeme všechna opatření, provedená ústředím pro II. Spartakiadu a proti jejímu zákazu. Nikdy se nevzdáme svého práva na II. Spartakiadu!

Vycházejíce ze současné situace, přikazujeme všem našim jednotám a okresům, aby v jeden den, a to dne 24. června 1928, uspořádaly v oblastí svého okresu manifestační tělocvičné, sportovní a skautské slavností. Na těchto slavnostech budiž provedeno přesné sčítání jak cvičenců, sportovců a skautů, tak i obecenstva.

Před těmito slavnostmi nechť všechny okresy svolají ve dvou nedělích, a to dne 27. května a 3. června 1928 mimořádné okresní sjezdy s programem: Zákaz II. Spartakiady a okresní vystoupení. S tímtéž programem svolají jednoty okamžitě po okresním sjezdu členské schůze s přizváním zástupců dělnických organisací.

Přikazujeme všem našim příslušníkům, aby co nejúžeji spolupracovali s ústředím, aby co nejobětavěji přispěli k úhradě všech příprav, kterých si II. Spartakiada vyžádala, aby se plán buržoasii nepodařil.

Celou dělnickou třídně uvědomělou veřejnost žádáme, o spolupráci.

Ať žije Federace proletářské tělovýchovy!

Ať žije vítězný boj dělnické třídy!

Delegáti federální konference. Ačkoliv konference byla svolána v mimořádně krátké lhůtě, byly všechny okresy (vyjma 3 ) zastoupeny. Zúčastnilo se jí 61 delegátů. V debatě promluvili zástupci okresů: 5., 9., 49., 31., 45., 53., 12., 1., 46., 2., 48., 27., 10., 43., 6., 14., 29., 36., 41., a 50.

Po ukončení debaty byla jednomyslně schválena resoluce.

Delegáti federální konference očekávají, že všichni příslušníci budou pracovati na uskutečnění úkolů, v resoluci vytčených.

Kral.

Propagačně-výchovná práce v jednotách v červnu.

Největší vystupňování agitace a propagandy pro 24. červen – okresní veřejné vystoupení a pro 5. a 6. červenec – veliké tělovýchovné slavnosti (fed. závody, soutěže, akademie) v Praze.

Plán práce:

Okamžité přitažení všech soudruhů k agitační a propagační práci. V prvních dnech června povolati je do schůze spolkového výboru nebo prop.-vychov. Oddělení jednoty a organisovati následující práci:

1. Informovati širokou proletářskou veřejnost o situaci a našem dalším postupu (proslovy na schůzích jednotlivých proletářských organisací, rozhovorem se spoludělníky v závodech atd.) a využíti situaci k největší agitaci a získávání nového členstva a k spolupráci všech proletářských organisací v agitaci pro připravovaní akce. (Viz oběžník č. 13, který byl zaslán do všech jednot).

2. Vyvolati okamžitý čin – odpověď na zákaz II. Spartakiady. (Viz příklady některých organisací, uveřejněné v 10. a 11. č. »Dělnické tělovýchovy« – odpovědi jsou ve znamení zvýšení aktivity, v získávání členstva, darů ve prospěch II. Spartakiady atd.).

3. Zhotoviti standarty k okresním vystoupením.

4. Příprava k organisování kolportáže propagačního čísla »Dělnické tělovýchovy«, které vyjde u příležitosti okresních vystoupení. Bude potřeba vniknouti s tímto číslem mezi širokou veřejnost. Tato akce musí býti alespoň tak organisována jako o 1. Máji, kdy některé jednoty rozkolportovaly o 100 procent až i 1000 procent propagačního čísla více než pravidelně.

5. Kolportáž 1. a 2. čísla »Ohně«. Objednejte potřebný počet výtisků. Snižujeme cenu 1. čísla »Ohně« se Kč 2.50 na Kč 1.20 (pokud nám zásoba stačí, takže obě čísla »Ohně« budou po Kč 1.20.

Jednotám, které se nejvíce přičiní o rozkolportování »Ohně«, budou dány cenné knižní premie.

Okamžitě připravujte působivé aranžování průvodu u příležitosti okresního vystoupení, výzdobu cvičiště, jakož i účinnou propagandu na místech, kde se bude odbývati veřejné vystoupení okresní.

Proti zákazu II. Spartakiady FPT, protestují nejenom organisace komunistické, Jednoty proletářské tělovýchovy, ale i DTJ., organisace sociálně-demokratické, národně-sociální sbory dobrovolných hasičů, ano i sokolské jednoty. Sokolské, jednoty ovšem v těch místech, kde jest převážná většina proletářů.

Ústřední vedení ČOS, podpisování protestů zakázalo. To ovšem nepřekvapuje. Skutečnost, že některé jednoty protestovaly, potvrzuje existenci myšlenkového rozporu mezi vedením a některými příslušníky.

Příslušníci místních jednot nezapomněli, že rakouská vláda zakázala II. všesokolský slet v roce 1891 také proto, »poněvadž by byl ohrožen veřejný klid a pořádek«.

Dnes jest ovšem situace jiná. ČOS, jest organisací velmi vlivnou a váženou. A k tomu jí v nemalé míře pomohla persekuce rakouské vlády.

Kolo dokola se točí. Persekuce, znásilňování nezastavily ještě nikdy pochod myšlenek k vítězství. O tom nás dějiny poučují velmi názorně. Proto také naše věc dojde k vítězství.

Nejkřiklavější je však konfiskace třetího článku, který obsahuje výhradně jenom technické pokyny k závodům proletářských sportovců. Je to skutečně nejdrastičtější případ censury, neboť nemá sobě podobného v historii konfiskační praxe vůbec.

Tento článek, který byl podle konfiskačního nálezu Zem. trest. jako tiskového soudu v Praze zabaven pro »veřejné napomáhání přestupku zákona shromažďovacího (§ 5 trest. zák., 14 a 19 shrom. zák.)«, zní takto:

Podle dřívějšího oznámení mají technická oddělení okresů sděliti jmenný seznam družstev pro celofederální závody. Ihned po okresních závodech oznámí vedoucí seznam závodníků vybraného družstva v tom pořadí, jak jsou za sebou. Poslední jest náhradníkem. Současně oznamte jmenný seznam závodníků, kteří se hlásí k závodům jednotlivců a v jakých disciplinách.

Jen včas přihlášená družstva budou k závodům připuštěna. Vzor přihlášky byl všem okresům zaslán oběžníkem č. 12.