Tisk 822/4.

Následkem trvalých, vysokých a zhoubných mrazů ocitá se veliká většina drobného zemědělského lidu a to zejména v obcích výše položených, komunikačně od světa odříznutých, na dlouhou zimu ani finančně, ani věcně nepřipravených, ve veliké bídě a hledí v přítomné chvíli i pro nejbližší budoucnost těžkým dobám vstříc.

Podepsaná táží se proto naléhavě vlády:

1. Je vláda ochotna věnovati z příslušných prostředků státních 50 milionů Kč ve prospěch trpících malozemědělců?

2. Je vláda ochotna z této částky ihned uvolniti 20 mil. Kč, jež by prostřednictvím okresních úřadů a za účasti zástupců odborových organisací malozemědělců vyplaceny byly těm nejpotřebnějším?

3. Je vláda ochotna zbývající peníz věnovati na zakoupení bramborové sadby, po případě i obilního osevu a umožniti vhodnou distribuci těchto plodin nezávadné provádění jarních prací v krajinách, tuhou zimou zvlášť poškozených?

V Praze, dne 14. února 1929.

Josef Hubka, Jiří Pichl, dr Ant. Klouda,
Havránek, Plamínková, F. Šťastný, Klečák, dr Veselý, Šolc Ant., Wagner, dr Krouský.

Tisk 822/5.

Zemský president v Čechách vydal podřízeným okresním hejtmanům oběžník ze dne 26. prosince 1928 tohoto obsahu:

>V Teplicích-Šanově ustanoven byl po převratu svaz >Verband der deutschen Selbstverwaltungskörper in der Tschechoslovakischen Republik<, jehož členy jsou většinou německá města, německé venkovské obce a německé okresy.

Za členské příspěvky byl dodáván časopis svazu >Verbandsnachrichten<; jmenovaný >Verband< vedl dále akce proti jazykovým nařízením, pracoval a pracuje obcím rekursy v jazykových záležitostech, dává jim vyjádření, o něž žádají, atd.

Ježto činnost ta podněcovala odpor proti plnění jazykových nařízení a p., byla tudíž činností protistátní; proto nastává nyní otázka členství pro budoucí rok, hlavně se zřetelem na nabídky, jež v mnohých případech, jak z dotazů, v té příčině od okresních úřadů došlých, jsem seznal, byly jmenovaným svazem zaslány jednotlivým okresním úřadům.

Ježto není myslitelno, aby okresní úřad súčastněn byl placením předplatného na podniku s podobnou tendencí, poukazuji pana přednostu na § 9 org. zák. s podotknutím, že bude věcí nového okresního zastupitelstva, objedná-li >Zprávy< na příští rok či nikoli, resp. věcí pana přednosty jako předsedy okresního zastupitelstva, jaké stanovisko k takovému počinu zaujme.

Zatím však jest panu přednostovi zdržeti se v tom směru každé vlastní iniciativy."

Klub německých sociálně-demokratických členil zemského zastupitelstva v Čechách podal v té příčině ihned dotaz k zemskému presidentovi a žádal za vysvětlení o tomto oběžníku. Na tento dotaz odpověděl zemský president ve schůzi zemského zastupitelstva dne 15. ledna, ve kteréžto odpovědi se sice přiznal, že tento oběžník vydal, aniž by však byl mohl omluviti obsaženou v něm denunciaci svazu >Verband der deutschen Selbstverwaltungskörper< anebo dokázati nějak výtku o činnosti svazu, směřující proti státu. Naproti tomu tvrdil, že okresní úřady nemají práva kritisovati jazyková nařízení vlády. Poněvadž zemský president odmítl debatu o svém prohlášení a nepřipustil ani skutečné opravy nepravdivých tvrzení, nebylo možno zvěděti, o které skutečnosti svůj oběžník opírá.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra vnitra:

1. Jest ochoten naříditi zemskému presidentovi v Čechách, aby svůj oběžník proti svazu >Verband der deutschen Selbstverwaltungskörper< odůvodnil a aby uvedl skutečností, jež ho k tomuto oběžníku pohnuly?

2. Jest ochoten zemskému presidentovi zejména naříditi, aby prokázal, do jaké míry činnost svazu >Verband der deutschen Selbstverwaltungskörper< namířena jest proti státu?

3. Jest ochoten poučiti zemského presidenta o tom, že autonomní korporace jsou oprávněny používati v rámci, zákonů svého prává v otázkách jazykových, že tudíž jest také jejich právem poučovati se o obsahu zákona a nařízeni a opatřovati si o tom informace?

4. Jest konečně ochoten poučiti zemského presidenta o tom, že jest ho nedůstojno, násilným výkladem jednacího řádu vyhýbati se dotazům a opravám členů zemského zastupitelstva?

5. Jest ochoten přiměti zemského presidenta k tomu, aby tento oběžník odvolal?

V Praze, dne 30. ledna 1929.

Dr Heller,
Niessner, Fr. jokl, Stark, Josef Reyzl, Polach, Bodnár, Ant. Jarolim, D. Löw, Fr. Beutel,
dr V. Houser.

Der Landespräsident von Böhmen hat an die ihm unterstellten Bezirkshauptleute unter dem Datum vom 26. Dezember 1928 einen Runderlass nachstehenden Inhaltes herausgegeben:

>In Teplitz-Schönau wurde nach dem Umsturz der Verband der deutschen Selbstverwaltungskörper in, der tschechoslovakischen Republik errichtet, dessen Mitglieder zum grössten Teil die deutschen Städte, die deutschen Landgemeinden und die deutschen Bezirke sind. Für die Mitgliedsbeiträge wurde die Zeitschrift >Verbandsnachrichten< geliefert. Der Verband führt weiter die Aktionen gegen die Sprachenverordnungen, arbeitet den Gemeinden Rekurse in Sprachsachen aus, erstattet Aeusserungen, um welche sie ansuchen u. s. w. Da diese Tätigkeit zum Widerstand gegen die Erfüllung der Sprachenverordnung aufreizt, ist sie gegen den Staat gerichtet.. Deshalb entsteht jetzt die Frage der Mitgliedschaft für das künftige Jahr, hauptsächlich mit Rücksicht auf die Anbote, welche in vielen Fällen, wie ich aus Anfragen, die wegen dieser Sache von den Bezirksbehörden eingelangt sind, erkannt habe, durch den genannten Verband an die Bezirksbehörden gerichtet wurden. Da es nicht denkbar ist, dass sich die Bezirskbehörde an einem Unternehmen mit einer solchen Tendenz beteiligen kann, verweise ich den Herrn Amtsvorstand auf die Bestimmung des § 9 des Organisationsgesetzes mit dem Bemerken, dass es Sache der neuen Bezirksvertretung sein wird, ob sie die Verbandsnachrichten für das künftige Jahr bestellt oder nicht, bzw. Sache des Hernn Amtsvorstandes als Vorsitzenden der Bezirksvertretung sein wird, welchen Standpunkt er zu einem solchen Beginnen einnimmt. Inzwischen aber hat sich der Herr Amtsvorstand jeder eigenen Initiative in der Sache zu enthalten.<

Der Klub der deutschen sozialdemokratischen Mitglieder der Landesvertretung Böhmens hat diesbezüglich sofort eine Anfrage an den Landespräsidenten gerichtet und Aufschluss über den Runderlass gefordert. Auf diese Anfrage hat der Landespräsident in der Sitzung der Landesvertretung am 15. Jänner eine Antwort erteilt, in welcher er sich zwar zu der Herausgabe des Runderlasses bekannte, ohne aber die darin enthaltene Denunzierung des Verbandes der deutschen Selbstverwaltungskörper entschuldigen oder den Vorwurf der gegen den Staat gerichteten Tätigkeit des Verbandes irgendwie beweisen zu können. Hingegen stellte er die Behauptung auf, dass die Bezirksbehörden kein Recht hätten, die Sprachenverordnungen der Regierung zu, kritisieren. Da der Landespräsident eine Debatte über seine Erklärung ablehnte und nicht einmal eine tatsächliche Berichtigung der unwahren Behauptungen zuliess, war es nicht möglich, in Erfahrung zu bringen, auf welche Tatsachen er seinem Runderlass stützt.

Die Unterzeichneten fragen daher den, Herrn Minister des Innern:

1. Ist er bereit, dem Landespräsidenten von Böhmen den Auftrag zu geben, seinen Runderlass gegen den Verband der deutschen Selbstverwaltungskörper zu begründen und Tatsachen anzuführen, welche ihn zu, diesem Runderlass bewogen haben?

2. Ist er bereit, den Landespräsidenten insbesondere zu beauftragen, nachzuweisen, inwiefern die Tätigkeit des Verbandes der deutschen Selbstverwaltungskörper, gegen den, Staat gerichtet ist?

3. Ist er bereit, den Landespräsidenten darüber. zu belehren, dass die, autonomen Körperschaften das Recht haben, im Rahmen der Gesetze von ihrem Rechte in Sprachenfragen Gebrauch zu machen, dass es daher auch ihr Recht ist, sich über den Inhalt des Gesetzes und der Verordnungen zu unterrichten und Auskünfte darüber einzuholen?

4. Ist. er schliesslich bereit, den Landespräsidenten darüber zu belehren, dass es seiner unwürdig ist, sich durch eine gewaltsame Auslegung der Gechäftsordnung Anfragen und Berichtigungen der Mit glieder der Landesvertretung zu entziehen?

5. Ist er bereit, den Landespräsidenten zu veranlassen, dass er diesen Runderlass zurücknimmt?

Prag, am 30. Jänner 1929.

Dr. Heller,

Niessner, H. Jokl, Stark, Josef Reyzl, Polach, Bodnár, Ant. Jarolim, D. Löw, Fr. Beutel, Dr.V. Houser.

Tisk 822/6.

Katastrofy na československých drahách rozmnožily se v posledních měsících hrozivým způsobem. Obzvláště od druhé poloviny minulého roku neuplynul skoro týden, aniž by byly hlášeny železniční nehody, které si vyžádaly oběti na lidských životech a zraněných aneb alespoň škody na materiálu.

Dne 14. července 1928 došlo v Liberci ke srážce dvou nákladních vlaků, při čemž zničeno bylo věcí v ceně milionů. Dne 24. července vyšinul se z kolejí rychlík u Roudnice. Srážka u Kyšperka dne 28. července vyžádala si tří zraněných. Dne 2. srpna narazil v Budějovicích rychlík, který přejel čekací návěští, na osobni vlak. Počet zraněných činil 50. Dne 5. srpna srazil se osobní vlak s elektrickou lokomotivou, při čemž bylo 23 zraněných, z toho 3 těžce zranění. Již dne 14. srpna však hlášena byla zase nová nehoda u Frenštátu pod Radhoštěm, která, dva lidi stála život.

Všechny tyto, z části těžké nehody, byly však předstiženy železniční katastrofou u Zaječí dne 11. září, která si vyžádala 22 mrtvých, 30 těžce zraněných a 20 lehčeji zraněných.

Dne 14., 15. a 17. září došlo zase k vykolejení vlaků u Hanušovic, u Varnsdorfu a Oparna. Při srážce vlaků u Uherského Hradiště dne 21. září přišli o život 2 lidé. Dne 5. října byly při srážce osobního vlaku s nákladním vlakem u Nedvědice zraněny 4 osoby, dne 10. října při srážce u Mezimostí-Veselí n. L. zabita jedna osoba. Dne 11. října zraněno bylo u Kladna 6 železničních zaměstnanců při vykolejení nákladního vlaku. Dne 27. října srazily se u Pardubic dva vlaky. Byl jeden mrtvý a 12 zraněných. Dne 30. října došlo ke srážce vlaků u Loun: 16 zraněných.

Dne 23. listopadu najel rychlík od Znojma u Nymburka na nákladní vlak, při čemž byli čtyři mrtví a 17 zraněných.

Dne 11. prosince vykolejila u Valašského Meziříčí lokomotiva následkem toho, že povolily koleje. Dne 13. prosince bylo na trati Zruč-Kutná Hora 10 cestujících motorového vlaku omámeno unikajícími výfukovými plyny.

Nový rok začal již celou serií těžkých železničních nehod.

U Německého Brodu srazily se dne 9. ledna pražský rychlík a nákladní vlak. Srážce padl za oběť průvodčí rychlíku. Mimo to byly zraněny čtyři osoby těžce a celá řada osob lehce. Téhož dne ještě udála se také u Prachatic nehoda tím, že se kolejový autobus srazil s osobním vlakem. V tomto případě zraněno bylo sedm osob. Den nato najel u Lysé osobní vlak na nákladní vlak. Pří tom byly dvě osoby usmrceny a 14 zraněno. V Chebu zabránilo dne 28. ledna jen rychlé zakročení personálu nehodě nákladními vozy, které se dostaly do pohybu.

Úhrnem činí počet železničních nehod za jeden rok 31, se 40 mrtvými a 265 z části těžce zraněnými.

Železniční správa pokoušela se dosud, svaliti vinu na těchto poměrech brzo na železniční zaměstnance, brzo na vlivy povětrnosti a pod. Pravá příčina katastrof spočívá, však v nedostatcích železniční správy samé, která nemístným úsporným systémem zavinila nedostatek vyškoleného personálu a která železniční zaměstnance přetěžuje, technické vybudování železniční dopravy zanedbává a tím bezpečnost dopravy ohrožuje. Obtíže, které vznikaly obzvláště nepříznivou povětrností a pod., musely železnice překonávati také v dřívějších dobách. Jestliže se nehody právě v posledních měsících hromadily způsobem tak hrozivým, musí vina spočívati v systému naší železniční správy.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra, zdali se nedomnívá, že není s to, aby svůj obor věcně spravoval a pečoval o to, aby nebyl déle ohrožován život a zdraví osob, jež používají železnice?

V Praze, dne 30. ledna 1929.

Dr Heller,
Polach, D. Löw, F. Beutel, Ant. Jarolim, H. Jokl, Stark, Josef Reyzl, V. Niessner dr V. Houser, Bodnár.

Die Katastrophen auf den čechoslovakischen Eisenbahnen haben, sich in den letzten; Monaten in erschreckezuler Weise gehäuft. Besonders seit der zweiten Hälfte des vergangenen Jahres verging fast keine Woche, ohne dass Eisenbahnun fälle gemeldet wursten, welche Opfer an Menschenleben und Verlezten oder wenigstens Materialschaden gefordert haben.

Am 14. Juli 1928 erfolgte in Reichenberg ein Zusammenstoss zweier Lastzüge, wobei Millionenwerte vernichtet wurden. Am 24. Juli entgleiste ein Schnellzug bei Raudnitz. Ein Zusammenstoss bei Geiersberg am 28. Juli forderte drei Verletzte. Am 2. August stiess bei Budweis ein Schnellzug, der das Wartesignal überfahren hatte, auf einen Personenzug. Die Zahl der Verletzten betrug 50. Am 5. August stiess ein Personenzug mit einer elektrischen. Lokomotive zusammen, wobei es 23 Verletzte, davon 3 schwer Verletzte gab. Schon am 14. August wurde aber wieder ein neuer Unfall bei Frankstadt gemeldet, welcher zwei Menschen das Leben kostete.

Alle diese zum Teil sphweren Unfälle wurden aber von der Eisenbahnkatastrophe bei Saitz am 11. September übertroffen, welche 22 Tote, 30 Schwerverletzte und 20 leichter Verletzte forderte.

Am 14., 15. und 17. September erfolgten wieder Zugsentgleisungen bei Hannsdorf, Warnsdorf und Woppern. Bei einem Zusammenstoss bei Ung. Hradisch am 21. September kamen zwei Menschen ums Leben. Am 5. Oktober wurden bei dem Zusammenstoss eines Personenzuges mit einem Lastzug bei Nedweditz vier Personen verletzt, am 10. Oktober bei einem Zusammenstoss bei Veselí-Mezimostí eine Person getötet. Am 11. Oktober wurden bei Kladno 6 Eisenbahnangestellte bei der Entgleisung eines Lastzuges verletzt. Am 27. Oktober stiessen bei Pardubitz zwei Züge zusammen. Es gab einen Toten und 12 Verletzte. Am 30. Oktober erfolgte ein Zugszusammenstoss bei Laun: 16 Verletzte.

Am 23. November fuhr der Schnellzug von Znaim bei Nimburg in einen Lastzug, wobei es vier Tote und 17 Verletzte gab.

Am 11. Dezember entgleiste bei Wallachisch-Meseritsch infolge Nachgehens. der Schienen eine Lokomotive. Am 13. Dezember wurden auf der Strecke Zrutsch-Kuttenberg 10 Passagiere eines Motorzuges durch entweichende Auspuffgase betäubt.

Das heurige Jahr begann schon mit einer ganzen Serie schwerer Bahnunglücksfälle.

Bei Deutschbrod stiessen am 9. Jänner der Prager Schnellzung und ein Lastzug zusammen. Dem Zusammenstoss fiel ein Schaffner des Schnellzuges zum Opfer. Ausserdem wurden vier Personen schwer und eine Reihe leicht verletzt. An dem selben Tage noch ereignete sich auch bei Prachatitz ein Unfall, indem ein Schienenautobus mit einem Personenzug zusammenstiess. In diesem Falle wurden sieben Personen verletzt. Einen Tag später fuhr bei Lissa ein Personenzug in einen Lastzug hinein. Dabei wurden zwei Personen getötet und 14 verletzt. In Eger wurde am 28. Jänner nur durch das rasche Eingreifen des Personals ein Unfall durch ins Rollen gekommene Güterwagen verhindert.

Insgesamt beträgt die Zahl der Eisenbahnunfälle binnen einem Jahre einunddreissigmit vierzig Toten und 265 zum Teil schwer Verletzten.

Die Eisenbahnverwaltung hat sich bisher bemüht, die Schuld an diesen Zuständen bald auf die Eisenbahnangestellten, bald auf Einflüsse der Witterung und ähnliches abzuwälzen.

Die wahre Ursache der Katastrophen liegt aber in der Unzulänglichkeit der Eisenbahnverwaltung selbst, welche durch ein falsch angebrachtes Sparsystem einen Mangel an geschultem Personal verursacht hat und welche die Angestellten der Eisenbahnen überlastet, den technischen Ausbau des Eisenbshnbetriebes vernachlässigt und dadurch die Sicherheit des Verkehrs gefährdet. Schwierigkeiten, welche durch besonders ungünstige Witterung u. ä. entstanden, musste die Eisenbahn auch in früheren Zeiten bekämpfen. Wenn. sich die Unglücksfälle gerade in den letzten Monaten in solch erschreckender Weise gehäuft haben, muss die Schuld an dem System unserer Eisenbahnverwaltung liegen.

Die Unterzeichneten stellen daher die Anfrage an den Herrn Minister, ob er nicht glaubt, dass er nicht imstande ist, sein Ressort sachgemäss zu verwalten und dafür zu sorgen, dass das. Leben und die Gesundheit der die Eisenbahn benützenden Personen nicht länger gefährdet wird?

Prag, am 30. Jänner 1929.

Polach,. D. Löw, F. Beutel, Ant. Jarolim, Fr. Jokl, Stark, Josef Reyzl, W. Niessner, Dr. V. Houser, Bodnár.

Tisk 822/7.

Při volbách do zemských zastupitelstev dne 2. prosince 1928 obdržely strany vládní většiny v zemi České 1,493.328 hlasů a 34 mandátů, oposiční strany 1,998.557 hlasů a 46 mandátů.

Vláda zůstala tedy v zemi České o 12 mandáty v menšině. V zemi Moravskoslezské obdržely vládní strany 721.771 hlasů a 22 mandátů, oposiční strany 632.955 hlasů a 18 mandátů. Vládní většina činí tudíž jen 4 mandáty.

Z 80 zvolených členů zemského zastupitelstva v zemi České bylo 24 Němců, v zemí Moravskoslezské ze 40 zvolených členů zemského zastupitelstva 11 Němců.

Podle těchto výsledků voleb měly tudíž oposiční strany nárok na to, aby vláda při jmenování jmenovala v zemi České 23, v zemi Moravskoslezské 9 členů z oposičních stran, kdežto většinovým stranám příslušelo v zemí České 17, v zemi Moravskoslezské 11 jmenovaných členů zemského zastupitelstva.

Německým stranám příslušelo v zemi České 12, v zemi Moravskoslezské 5 nebo 6 jmenovaných členů.

Jen rozdělení mandátů, které má vláda obsaditi. podle těchto hledisek vyhovuje zákonu o organisaci politické správy č. 125 ze dne 14. července 1926, jenž v § 12 stanoví, že vláda jmenuje jednu třetinu členů zemského zastupitelstva z odborníků přihlížejíc k poměrům hospodářským, kulturním, národnostním a sociálním.

Těchto ustanovení se však vláda při jmenování nedržela, nýbrž nedbajíc nejprimitivnějších demokratických zásad použila jmenovacího práva k tomu, aby posílila svou posíci, výsledkem voleb silně otřesenou, a aby jasný projev vůle obyvatelstva zfalšovala tím, že pomocí jmenovaných členů v zemském zastupitelstvu v zemi České většinu oposičních stran odstranila.

Ze jmenovaných členů zemského zastupitelstva v zemi České patří oposici jen 14, kdežto by jí bylo náleželo 23; v zemi Moravskoslezské bylo jmenováno jen 5 členů z oposičních strany kdežto by jim bylo náleželo 9. Naproti tomu získaly většinové strany v zemi České 26 místo 17, v zemi Moravskoslezské 15 místo 11 mandátů jmenováním.

Eklatantním způsobem poškozeny byly německé strany. Tím, že ve prospěch německých stran v zemi České jmenováno bylo místo 12 jen 11 členů, pozbyli Němci čtvrtého německého mandátu v zemském výboru, na který mají nárok. Také v zemi Moravskoslezské pozbyly německé strany při jmenování jednoho mandátu.

Kdežto k celé řadě oposičních stran při jmenování nebylo vzato vůbec zřetele, obdržely na příklad >Bund der Landwirte< 4 mandáty, ačkoli směl činiti nárok jen na 2, německá křesťansko-sociální strana lidová 4 mandáty, ačkoli také tato by zněla nárok jen na 2 mandáty. Podobným způsobem byly také posíleny české vládní strany na úkor oposičních. Německá sociálně-demokratická strana dělnická, která v zemi české samotné obdržela 308.791 hlasů a 7 mandátů a která je daleko nejsilnější německou stranou, obdržela jmenováním pouze 2 mandáty, tedy méně nežli na příklad německá křesťansko-sociální strana, která na sebe mohla sjednotiti jen polovinu hlasů odevzdaných pro stranu sociálně-demokratickou.

Ustanovení zákona, že při jmenování přihlédnouti dlužno k sociálním poměrům, vláda naprosto nedbala, ježto 6 až 7 mandátů, které podle tohoto ustanoveni patřily zástupcům dělnických stran, těmto jednoduše vzala a podělila jimi měšťácké strany.

Neméně stranicky jednala vláda při jmenování do okresních zastupitelstev. Také zde přikázala dělnické mandáty měšťáckým stranám, celé strany úplně přehlédla, jiné těžce poškodila, oproti čemuž skoro všude, kde české měšťácké strany z vlastní síly nedosáhly vůbec žádného mandátu, jmenovala příslušníky těchto stran. Zvolené oposiční většiny byly jmenováním proměněny ve většiny vládních stran, zvolené socialistické většiny v měšťácké většiny. Jedním z nejkřiklavějších případů jest případ v Novém Jičíně, kde na 5.000 německých sociálně-demokratických hlasů se 2 mandáty nebyl jmenován žádný příslušník této strany, kdežto strany, které neobdržely ani 1.000 hlasů a žádného mandátu, dostaly jmenované zástupce.

Tážeme se tudíž pana ministra:

1. Jak ospravedlní pan ministr tyto nezákonitosti a nespravedlnosti?

2. Jest ochoten je zase napraviti?

V Praze, dne 30. ledna 1929.

Dr Heller,
Polach, D. Löw, F. Beutel, A. Jarolim, W. Niessner, Jokl, Stark, dr V. Houser, J. Reyzl, Bodnár.

Bei den Wahlen in die Landesvertretungen am 2. Dezember 1928 erhielten die Parteien der Regierungsmehrheit in Böhmen 1,493.328.Stimmen und 34 Mandate, die Oppositionsparteien 1,998.557 Stimmen und 46 Mandate.

Die Regierung blieb also in, Böhmen um 12 Mandate in der Minderheit.

In Mähren-Schlesien erhielten die Regierungsparteien 721.771 Stimmen und 22 Mandate, die Oppositionsparteien 632,955 Stimmen und 18 Mandate. Die Mehrheit der Regierung beträgt daher nur 4 Mandate.

Von den 80 gewählten Mitgliederft der Landesvertretung in Böhmen waren 24 Deutsche, in Mähren-Schlesien von 40 gewählten Mitgliedern der Landesvertretung 11 Deutsche.

Entsprechend diesen Wahlergebnissen hatten daher die Oppositionsparteien Anspruch darauf, dass die Regierung bei den Ernennungen in Böhmen 23, in Mähren-Schlesien 9 Mitglieder von OppositIonsparteien ernennt, während den Mehrheitsparteien in Böhmen 17, in Mähren-Schlesien 11 ernannte Mitglieder der Landesvertretung zustanden.

Den deutschen Parteien gebührten in Böhmen 12, in Mähren-Schlesien 5 oder 6 ernannte Mitglieder. Nur die Aufteilung der von der Regierung zu besetzenden Mandate nach diesen Gesichtspunkten entspricht dem Gesetz über die Organisation der politischen Verwaltung, Nr. 125 vom 14. Juli 1926, welches im § 12 bestimmt, dass die Regierung ein Drittel der Mitglieder der Landesvertretung unter Berücksichtigung der wirtschaftlichen, kulturellen, nationalen und sozialen Verhältnisse aus Fachmännern ernennt.

An diese Bestimmung hat sich die Regierung bei der Vornahme jedoch nicht gehalten, sondern sie hat unter Missachtung der primitivsten demokratischen Grundsätze das Ernennungsrecht dazu benützt, um ihre durch die Ergebnisse der Wahl stark erschütterte Position zu stärken und die klare Willensmeiaung der Bevölkerung zu verfälschen, indem sie mit Hilfe der ernannten Mitglieder in der Landesvertretung Böhmens die Mehrheit der Oppositionsparteien zunichte machte.

Von den ernannten Mitgliedern der Landesvertretung Böhmens gehören nur 14 der Opposition an, während ihr 23 gebührt hätten; in MährenSchlesien wurden nur 5 Mitglieder von Oppositionsparteien ernannt, während ihnen 9 gebührt hätten. Dagegen gewannen die Mehrheitsparteien in Böhmen 26 anstatt 17, in Mähren-Schlesien 15 anstatt 11 Mandate durch die Ernennungen.

In eklatanter Weise wurden die deutschen Parteien benachteiligt. Dadurch, dass den deutschen Parteien in, Böhmen anstatt 12 nur 11 Mitglieder ernannt wurden, ging den Deutschen das vierte deutsche Landesausschussmandat, auf welches sie Anspruch haben, verloren, Auch in Mähren-Schlesien verloren die deutschen Parteien bei den Ernennungen 1 Mandat.

Während eine ganze Anzahl oppositioneller Par- teien bei den Ernennungen überhaupt nicht berücksichtígt wurde, erhielten z.Bsp. der Bund der Landwirte 4 Mandate, obwohl er nur 2 beanspruchen durfte, die deutsche christlich-soziale Volkspartei 4 Mandate, obwohl auch diese nur auf 2 Anspruch hätte. In ähnlicher Weise wurden auch die čechischen Regierungsparteien auf Kosten der oppositionellen gestärkt. Die deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei, welche in Böhmen allein 308.791 Stimmen und 7 Mandate erhielt und die weitaus stärkste deutsche Partei ist, erhielt durch die Ernennungen nur 2 Mandate, also weniger als z. Bsp. die deutsche christlichsoziale Partei, welche nur die Hälfte der für die sozialdemokratische Partei abgegebenen Stimmen auf sich, vereinigen konnte.

Die Bestimmung des Gesetzes, bei den Ernennungen die sozialen Verhältnisse zu berücksichtigen, hat die Regierung völlig missachtet, da sie sechs bis sieben Mandate, welche nach dieser Bestimmung den Vertretern, der Arbeiterparteien gebührten, diesen einfach nahm und den bürgerlichen Parteien zuschanzte.

Nicht minder parteiisch ist die Regierung bei der Ernennung in die Bezirksvertretungen vorgegangen. Auch hier, hat sie Arbeitermandate bürgerlichen Parteien zugewiesen, hat ganze Parteien völlig übergangen, andere schwer benachteiligt, wogegen sie nahezu überall, wo čechische bürgerliche Parteien aus eigener Kraft überhaupt kein Mandat erlangten, Angehörige dieser Parteien ernannte. Gewählte oppositionelle Mehrheiten wurden durch die Ernennungen in Mehrheiten der Regierungsparteien, gewählte sozialistische Mehrheiten in bürgerliche Mehrheiten verwandelt. Einer der krassesten Fälle ist jener von Neuntschein, wo auf 5000 deutsche sozialdemokratische Stimmen mit 2 Mandaten kein Angehöriger dieser Partei ernannt wurde, während Parteien mit nicht einmal tausend Stimmen und ohne Mandat ernannte Vertreter erhielten.

Wir fragen daher den Herrn Minister:

1. Wie rechtfertigt der Herr Minister diese Ungesetzlichkeiten und Ungerechtigkeiten?

2. Ist er bereit, dieselben wiedergutzumachen?

Prag am 30. Jänner 1929.

Polach, D. Löw, F. Beutel, A. Jarolim. W. Niessner, Jokl, Stark, Dr. V. Houser, J. Reyzl, Bodnár.