Senát Národního shromáždění R. Čs. 1929.

II. volební období.

7. zasedání.

Tisk 826-826/13.

V poslední době ustálila se v ministerstvu školství a národní osvěty při obsazování ředitelských míst na čsl. středních školách prakse, která je přímo v odporu se zákonem a která v povolaných kruzích budí oprávněné rozhořčení.

Uprázdněná místa ředitelská na čsl. středních školách vypisují se sice veřejným konkursem, avšak ministerstvo školství a národní osvěty n.i uprázdněn místo ředitelské jmenuje na dobu vacance ředitelského místa zatímními správci ústavu profesory z cizích ústavů cum jure succedendi.

Tito zatímní správci jsou pak jmenováni řediteli středních škol, při nichž zatímními správci byli ustanovení.

Tento postup ministerstva školství a národní osvěty činí vypsání jakéhokoliv konkursu illusorním a odporuje také výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 29. prosince 1919, čís. 64411, podle něhož profesorské sbory navrhují zemské školní radě Terno pro ustanovení zatimního správce ústavu.

Ministerstvo školství a národní osvěty nedbá tudíž ani svého vlastního výnosu.

Tvrzení toto odůvodňujeme těmito doklady:

1. Při státní reálce v Mladé Boleslavi byl ve školním roce 1926-27 zatímním správcem prof. Otakar Divíšek z téhož ústavu, ale ve školním roce 1927-28 ustanoven zatímním správcem prof. Karel Bruderhans z II. českého stát. reálného gymnasia v Praze II. který také dne 20. XII. 1927 jmenován byl ředitelem státní reálky v Mladé Boleslavi.

2. Na II. českém reálném gymnasiu v Praze II. měl ve školním roce 1927-28 ředitel Frant. Vykoukal dovolenou. Nezastupoval jej nikdo ze sboru, zatímním správcem ústavu ustanoven byl prof. Čeněk Kočí z reálného gymnasia v Rokycanech a týž také jmenován pak byl ředitelem na tomto ústavu a sice 1. května 1928.

3. Na reálnem gymnasiu v Čáslaví odešel počátkem II. pololetí školního roku 2927-28 ředitel Al. Pokorný na dovolenou.

Poněvadž nikdo z profesorského sboru nechtěl jej zastupovati, nabídl se řed. Pokorný, že povede správu ústavu do jmenování svého nástupce. Zemská školní rada v Praze přijala s povděkem jeho nabídku, ale ministerstvo školství a národní osvěty vyslalo tam jako zatímního správce prof. Václava Opatrného z reálného gymnasia na Mělníce a týž pak byl jmenován ředitelem od 27. září 1928, ač o toto místo žádali profesoři s přednějším pořadím a lépe kvalifikovaní.

4. Na reálce v Nymburce měl před odchodem do výslužby (od konce prosince 1928) ředitel Ant. Bukovský dovolenou. Zatímním správcem ústavu nebyl jmenován žádný z členů tamního profesorského sboru, nýbrž správou tohoto ústavu pověřen byl ředitel z dívčího reálného gymnasia v Košicích Al. Kulhánek a správcem ústavu v Košicích místo něho nebyl pověřen člen prof. sboru v Košicích, nýbrž prof. Frant. Sládek z referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě.

Ředitelské místo v Nymburce nebylo vůbec vypsáno a snad ani nebude.

5. Na reálném gymnasiu v Sušicích odešel do výslužby ředitel Jar. Doležal, zatímním správcem ústavu nebyl opětně jmenován nikdo ze sboru, nýbrž prof. z reálného gymnasia v Klatovech Jos. Kostíř, který prý se stane také ředitelem tohoto ústavu.

6. Na reálce v Telči zastupoval ředitele Zvěřinu krátký čas prof. tamního ústavu Fr. Lorenc, ale začátkem školního roku 1928-29 objevil se v Telči prof. z reálného gymnasia v Kroměříži Dominik Kocián jako zatímní správce ústavu.

7. Na učit. ústavu v Příbramí zastupuje ředitele Janků prof. z uč. ústavu v Kutné Hoře Jos. Nosákovec a nikoli tedy prof. z tamního ústavu.

Ježto tato pralese ministerstva školství a národní osvěty vylučuje, aby ředitelem ústavu stal se profesor, který před tím nebyl ustanoven zatímním správcem, táží se podepsaní pana ministra, jsou-li mu tyto okolností známy a hodlá-li od této prakse pro příště upustili.

V Praze, dne 20. února 1929.

R. Wagner, F. F. Plamínková, Jos. Hubka,
Šolc, Píchl, dr Veselý, Havránek, dr Klouda, Klečák, Šťastný, Pánek.

Tisk 826/1.

Podle novinářských zpráv hodlá poštovní správa k oslavám mileniového jubilea knížete Václava vydati jubilejní poštovní známky.

Vzhledem k významu těchto oslav doporučovalo by se, aby tyto známky zobrazily slavnou minulost českého národa a dokumentovaly urbiet orbi více jak tisícileté trvání samostatného českého státu.

Podepsaní dovolují si upozorniti pana ministra pošt a telegrafů na jedinečné krásy, které v oboru stavebního a výtvarného umění chová město Kutná Hora.

Vlašský Dvůr, kdysi sídlo českých králů, s mincovnou, kde razily se české grošíky - symbol to státní suverenity - chrám sv. Barbory, Kamenitý dům, hornický chrám P. Marie, přebohaté museum a jiné neméně cenné a slavné objekty zasluhují plnou měrou povšimnutí se strany poštovní správy, svým historickým významem zasahuji do nastávajících mileniových oslav, jich propagace zvýšila by lesk těchto slavností a přispěla by, aby Kutná Hora, město kdysi první v Čechách po Praze, tento český Norimberk, cizinci tak hojně navštěvovaná, byla v domácí i cizí veřejnosti, nejvhodnějším způsobem uvedena ještě v širší známost.

Vzhledem k tomu táži se podepsaní pana ministra, je-li ochoten naříditi, aby na jubilejních mileniových poštovních známkách zobrazeny byly některé skvosty stavebního a výtvarného uměni z města Kutné Hory.

V Praze, dne 20. února 1929.

R. Wagner, R. Pánek,
Havránek, dr Klouda, Šolc, Pichl, Plamínková, Šťastný, Klečák, dr Veselý, Hubka.

Tisk 826/2

Po dlouhém usilování za rakouské vlády dal vznik Československé republiky konečně dívkám všecky možnosti studijní, jakých v jiných státech ženy dávno požívaly. Byla jim otevřena zejména též fakulta právnická a vysoká škola technická.

První absolventky fakulty právnické dočkaly se zklamání, jakmile se přihlásily do služby soudní a do konceptní služby veřejné. Ačkoliv mnohé jsou výborně kvalifikovány, byly a jsou jejich žádosti odmítány a to i u soudů, v nichž panuje katastrofální nedostatek sil.

Tak JUDr A. K. se všemi státními zkouškami s vyznamenáním a rigorosy výtečnými, s politickou praktickou zkouškou, jíž vykonala s prospěchem velení dobrým, byla odmítnuta u zemské správy politické, poněvadž prý přijímání žen není vzhledem k povaze služby účelné. Ministerstvo sociální péče přijalo ji jako smluvní úřednici a ponechalo ji v úřadě dva a čtvrt roku, ale doložilo, že přijetí se děje zcela výjimečně bez prejudice pro zásadní řešení otázky přijímání žen do služby konceptní a bez nároku na definitivu.

JUDr J. V., taktéž se všemi státními zkouškami s vyznamenáním, byla připuštěna do přípravné služby soudcovské jako bezplatná praktikantka v době ohromné drahoty r. 1923, a naprostého nedostatku soudců. Po 11ti měsíční službě dostala vyřízení, že ministerstvo spravedlnosti nesvoluje, aby byla přijata do přípravné služby soudcovské. (Při tom ústně jí bylo sděleno, že ministerstvo spravedlnosti není proti přijímání žen do soudní služby, že však ministerská rada zaujala zásadní stanovisko proti přijímání žen do definitivní konceptní státní služby vůbec.)

Těchto případů možno uvésti celé řady. Dnešní skutečný stav jest tento:

Není jediné ženy s právnickým studiem, která by byla definitivně zaměstnána ve státní službě přes to, že jich celá řada žádala o přijetí, že byly výtečně kvalifikovány, že jsou obory správy, v nichž byl všeobecně známý nedostatek sil (služba soudcovská) a že jsou obory práce, v nichž potřeba ženské součinnosti jest nesporná i konservativním elementům (ministerstvo soc. péče, personální oddělení úřadů s velikým počtem ženských zaměstnanců, zemské správy oddělení sociálního dozoru, školského, zemské škol. rady, zdravotní dozor a mnohé jiné).

Několik žen s právnickým vzděláním jest zaměstnáno ve státních úřadech v poměru smluvním, bez nároku na definitivu.

Žádosti podány byly různými žadatelkami u finanční prokuratury, u zemského finančního ředitelství, u zemské správy politické, u ministerstva financí, sociální péče, ředitelství pošt a telegrafů, tabákové režie atd.

1. Celá řada žadatelek podala žádosti za, přijetí. do, přípravní služby soudcovské jako čekatelky, (která je podmínkou ke konání soudcovské zkoušky a tím dosažení stavu soudcovského). Ženské žadatelky jsou k soudu přijímány jen jako bezplatné právní praktikantky, (což jich neopravňuje k soudcovské zkoušce).

Veškeré žádosti byly zamítnuty bez udání důvodů. Některé z žadatelek zůstaly u soudu bezplatně delší dobu, očekávajíce, že budou přijaty do definitivní státní služby soudcovské. Tak Dr S. přes 2 léta. Do konce r. 1927 pracovalo jich takto u různých soudů 28. I dnes jsou u soudů bezplatné právní praktikantky. Ještě dnes jsou právničky zaměstnány n soudů jako bezplatné právní praktikantky: vykonávají 7-8 i více hodin, bezplatnou a namáhavou práci a teprve v hodinách pozdního odpoledne a večera musí se věnovat výděleční činností, aby se uživily. Setrvávají u soudu, chtějíce si získati alespoň praksi.

Požadavek přijímati právničky do služeb soudcovských podporuje v přítomné a dohledné budoucí době trapně pociťovaný nedostatek uchazečů o místa soudcovských čekatelů.

Jeť známo, že v obvodu soudní tabule v Bratislavě a Košicích právě pro tento nedostatek nelze obsaditi vůbec systemisovaná místa soudcovských čekatelů.

Pokud pak jde o místa soudcovská, tu těchto v obvodu vrchního zemského soudu v Praze jest t. č. neobsazeno 100 soudcovských míst, v obvodu Moravsko-slezského vrchního soudu v Brně 41 mísí, v obvodu soudní tabule v Bratislavě 24 míst a v obvodu soudní tabule v Košicích 53 míst soudcovských.

Míst státních zástupců v celé republice jest pak neobsazeno celkem 32.

Samo ministerstvo spravedlnosti omlouvá neobsazování těchto míst nedostatkem soudců.

Tomuto nedostatku lze odpomoci přijímáním právniček do soudcovských služeb.

2. U tabákové režie svého času podaly tři žadatelky, vesměs dobře, ba výtečně kvalifikované, žádost ve lhůtě konkursní, a místo obdržel jediný mužský žadatel a měl kvalifikací horší, než měly žehy, ač podal žádost teprve po uplynutí konkursní lhůty!

3. Již v roce 1921 zamítnuta byla žádost žadatelky o stipendium Zemského finančního ředitelství v Praze, (které bylo spojeno se závaznou pozdější službou u téhož úřadu) s odůvodněním, že dle přípisu ministerské rady ze 13. IX. 1921, č. 27404, návrh ministerstva financí na přijímání žen do konceptní služby schválen nebyl.

Žadatelka byla výtečně kvalifikována: všechna stipendia nebyla obsazena.

Podobného zamítnutí, s týmž odůvodněním, dostalo se žadatelce u Zemského finančního ředitelství v Brně r. 1923.

4. Všechny žadatelky o přijetí do politické služby byly odmítnuty, jedna dokonce s odůvodněním, že nelze vyhověti žádosti její, poněvadž vzhledem k povaze politické služby není přijímání žen do konceptní služby politické účelné.

5. Kromě shora uvedených je množství případů zamítnutí žen-žadatelek ostatními odvětvími státní služby, o čemž, jako o výše uvedených případech, je možno předložiti doklady.

Poněvadž stát žen s právnickým vzděláním do definitivní služby nepřijímá, tedy i soukromí žadatelé, bud jejich žádosti zcela zamítají, nebo je přijímají za nepatrný plat. Tak působí nevysvětlitelné stanovisko státní správy k těmto ženám jako ničení existence, ženské inteligence vůbec.

S tímto faktickým stavem věcí kontrastuje právní stav podle zákonů a to zákonů i velmi starého data.

Není vůbec zákonných předpisů proti přijímání žen do konceptní nebo soudní služby. Ženy vyhovují všeobecným i zvláštním podmínkám stanoveným pro tu kterou státní službu.

I jest nutno souditi, že jediným důvodem vylíčeného postupu úřadů, zejména v oborech, kde jest nedostatek sil, jest předsudek proti ženě.

Tento předsudek však nesmí zavládnouti ve státních úřadech republiky československé, jejíž ústava v § 106 výslovně praví: výsady pohlaví se neuznávají. K tomu dokládáme: Do státní služby konceptní nejsou přijímáni jen výtečně kvalifikovaní touží, i jest dvojnásobným bezprávím, že šlo v mnohých případech o ženy vynikajících schopností a neobyčejné píle. Tak odmítáním jejich služby jde o přímé poškození státní správy.

Nelze pomlčeti též o kontrastech mezi tvrzením, že ženy jsou slabší tělesně, a faktem, že se jim kladou v cestu k uplatnění překážky skoro nepřekonatelné po vyčerpávajících studiích.

Konečně nutno zdůrazniti národohospodářskou škodu, kterou trpí dnešním postupem postižené a celá jejich rodina, když čas a náklady, vynaložené na studia, nemohou býti využity.

Při konstituování úřadů republiky československé bylo do centrálních úřadů povoláno několik žen. Avšak postupem doby byly téměř všecky buď propuštěny, pensionovány nebo odsunuty na vedlejší kolej do knihoven.

Důvody, jež se proti zaměstnání žen s právnickým vzděláním uvádějí o neupotřebitelnosti žen ať v soudní službě, ať u politických nebo jiných úřadů, jsou, jak již řečeno, vzhledem ke zkušenostem, získaným v jiných státech (dnes i sousední Německo má ženy-soudce) a v našich samosprávných úřadech, nicotné a neupřímné.

Ze zkušeností u nás uvádíme na příklad hlas pres. vrch. zem. soudu. dra Jiřího Hausmanna, který praví: >Justiční správa měla posud jen málo příležitosti přesvědčiti se o zdatnosti absolventek práv.

Případy, kdy vstoupily jako kandidátky advokacie na krátkou dobu do bezplatné prakse soudní, jsou řídké. Přes to vlak jsou zkušeností s kandidátkami těmi nabyté velmi příznivé a opravňují k nadějím nejlepším.<

O právních úřednících ve službě samosprávy a magistrátu praví vrch. map rada L. Jarolímek mimo jiné: Dnešní právník ve správní službě nevystačí už s pouhou juristikou. Nesmí býti jen pasivním vykladačem zákona, nýbrž musí býti také aktivním, iniciativním organisátorem života samého a proto, je-li třeba, musí býti i kritikem positivního právního řádu tak, aby jej dovedl přizpůsobovati potřebám života a pokroku doby nejen de lege lata, nýbrž i de lege ferenda - a k tomu všemu nestačí již,jen činnost rozumová, na které si my mužni tak zakládáme, nýbrž k tomu je třeba i velmi živého zájmu o předměty veřejné správy, tedy silného citu a ovšem hlavně energie, tedy silné vůle - vesměs vlastnosti, kterých už nikterak nelze upírati ženám. Po této stránce má pak dnešní veřejná správa mnoho oborů, kde jsou ženy brány stejně i sebe ještě více na místě něž muži (veř. zdravotnictví, soc. péče, péče o mládež, školská správa, péče osvětová a pod.) nehledě k tomu, že v těchto oborech bývá zaměstnáváno mnoho ženských výkonných sil, které právem požadují, aby jejich pohlaví bylo zastoupeno také v orgánech právních......

..... Pokud jsem mohl pozorovati v úřadě, který sám řídím, poznal jsem mezi právníky a právničkami - resp. mezí jejich výkonností kvalitativní a kvantitativní - rozdíly jen takové, které se najdou mezi úředníky téhož pohlaví, tedy rozdíly jen individuelního, nikoliv druhotného rázu......<

Uvádíme jen tyto hlasy (z mnohých), které vyplývají ze zkušeností a soudíme že jen a jen zkušenost musí býti vodítkem státní správy při rozhodování o upotřebitelnosti právniček, nikdy však předsudky, jež jsou nedůstojny správy demokratické republiky.

I ptáme se pana ministerského předsedy: Jsou Vám mamy tyto poměry žen s akademickým vzděláním vůbec a s právnickým zvláště?

Jste ochoten zjednati nápravu tak, aby přijímání, jmenování a postup ženských sil konceptních se řídilo naprosto stejnými pravidly jako u mužů?

Jste ochoten dáti: vyšetřiti tyto uvedené případy a zjednati nápravu?

V Praze, dne 20. února 1929.

Havránek, Hubka, Šolc, Pichl, Pánek, dr Veselý, dr Klouda, Klečák, Šťastný.

Tisk 826/3.

Vláda republiky Československé prováděla likvidaci zrušených náhradních ústavů a náhradních smluv. Tato likvidace není dosud ukončena, není proveden clearing pohledávek a protipohledávek, pražskému, ústavu nebyla dosud oznámena všechna práva a povinnosti, které mu těmito počiny vznikají. Jde o částky dosahující sta milionů. Proto nemůže Všeobecný pensijní ústav dosud sestaviti přesnou matematickou bilanci, aniž ji ovšem uveřejniti, ačkoliv ve Všeobecném pensijním ústavě jsou pro ni připraveny všechny podklady a stále vedeny v evidenci.

Tímto stavem věci trpí Všeobecný pensijní ústav - vlastně jmění pojištěnců - značné finanční ztráty, také proto, že V. P. Ú. vyplácí všem převzatým pojištěncům důchody. Ústav sám pak je činěn bez své viny zodpovědným za tyto poměry a trpí újmu na své pověsti.

I tážeme se pana ministerského předsedy:

Jsou-li mu známy tyto poměry?

Je-li ochoten bezodkladně vyšetřiti; kdo jest jimi vinen a vinníka volati k odpovědnosti?

Je-li ochoten zjednati co nejdříve nápravu?

V Praze, dne 20. února, 1929.

F. F. Plamínková,
Pánek, dr Klouda, Hubka, dr Veselý, Pichl, Wagner, Klečák, Šťastný, Havránek, Šolc

Tisk 826/4.

Likvidaci bývalého vídeňského Všeobecného pensijního ústavu po rozpadu Rakouska prováděly vlády nástupních států. Likvidace byla sjednána zásadně již v letech 1922 a 1923. Příslušná likvidní smlouva byla podepsána delegáty nástupních států 29. III. 1924. Většina súčastněných států úmluvu ratifikovala - naše vláda nikoliv.

Toto opomenutí nedá se omluviti tím, že ministerstvo sociální péče spojilo předložení ratifikace úmluvy o Všeobecném pensijním ústavu rakouském s jinými smlouvami z oboru pojištění. Toto spojení bylo zbytečné a způsobilo veliké škody našemu Všeobecnému pensijnímu ústavu, nebyla mu dosud odevzdána do vlastnictví část jmění na něj připadající, mezí jiným i rakouské válečné půjčky.

Pražský Všeobecný pensijní ústav domohl se toho, že na přemnu těchto válečných půjček směl v r. 1925 složiti hotovost přes 150 mil. Kč, avšak - poněvadž ratifikace likvidní smlouvy nebyla při všech urgencích provedena, - nemohla býti ani přeměna válečných půjček na půjčky, československého státu provedena a pražský Všeob. pensijní ústav ztratil do počátku r. 1928 jen na úrocích z úroků 7.5 mil. Kč.

I tážeme se pana ministerského předsedy: 

Je-li mu známo, že vláda republiky zanedbala provésti ratifikaci likvidní úmluvy o vídeňském Všeobecném pensijním ústavu?

Je-li mu známo, jaké škody tím byly způsobeny na majetku pojištěnců pražského Všeobecného pensijního ústavu?

Je-li ochoten sděliti nám důvody tohoto prodlení a přičiniti se o urychlené vyřízení ratifikace?

V Praze, dne 20. února 1929.

F. F. Plamínková,
Šolc, Wagner, Pichl, Havránek, Párek, dr Klouda, Šťastný, Hubka, dr Veselý, Klečák.

Tisk 826/5.

Pani ministri!

Najvyšší správny súd vo svojom rozsudku zo dňa 15. januára 1929, č. 30.368 vyslovil, že čo do používania jazyka menšiny rozhodujú dve hľadiská. Jedným je, aby v dotyčnom okrese bolo 20% menšiny a druhým, aby jestvovanie tejto 20%nej menšiny bolo právne vyhlásené. Dľa stanoviska najvyššieho správneho súdu deje sa vyhlásenie vo zprávach štátneho štatistického úradu. Keďže však vládne nariadenie, ktorým sa mení obvod okresného súdu v Rimavskej Sobote, neobsahovalo také ustanovenie, aby nový národnostný pomer, nastalý následkom nového rozdelenia území, bol štatistickým úradom uverejnený, je i dosiaľ smerodatným výsledok dosavádne uverejneného sčítania ľudu pre platnosť a zánik jazykovej kvalifikácie súdnych okresov.

Nariadením ministra spravedlnosti č. 555/1926, ako je známo, zmenené boly obvody okresných súdov v Košiciach, Rimavskej Sobote, Nitre a Sečovciach a týmto opatrením bol zmenený i národnostný pomer obyvateľstva. Tento novonastalý pomer však nebol úradne uverejnený a zvlášte nebol publikovaný vo zprávach štátneho štatistického úradu. Následkom vyššie uvedeného rozsudku najvyššieho správneho súdu tedy nelzä s poukazom na zmenu obvodov okresných súdov zbaviť Maďarov, bydliacich v uvedených súdnych okresoch, kde počet Maďarov podľa úradne uverejnených dát presahuje 20%, - práva zaisteného im v § 2 jazykového zákona.

Prez to všetko finančné úrady pôsobiace v obvodoch okresných súdov v Košiciach, Rimavskej Sobote, Nitre a Sečovciach neprijímajú v maďarskom jazyku napísané podania strán maďarských a nevybavujú ich v materskom jazyku strany, ktoré jednanie, ako to i z uvedeného už rozsudku najvyššieho správneho súdu vysvitá, je bezzákonné.

Na základe všetkého toho dovoľujem sa tázať pánov ministrov:

1. Či viete o skutkoch vyššie uvedených?

2. Či ste ochotní uložiť finančným úradom pôsobiacim v obvodoch okresných súdov v Košiciach, Rimavskej Sobote, Nitre a Sečovciach, aby maďarsky napísané podania maďarských strán prijímaly a ich v maďarskom jazyku, vybavovaly?

V Prahe, dňa 18. februára 1929.

Miniszter Urak!

A Legfelsö Közigazgatási. Biróság 1929. január 15. én 30368 sz. alatt hozott itéletében kimondotta, hogy a kisebbségi nyelv használata tekintetében két szempont döntö. Az egyik az, hogy az illető járásban 20% kisebbség legyen, a második pedig az, hogy ennek a 20% kisebbségnek a megléte jog szerint ki legyen hirdetve. A Legfelsö Közigazgatási Biróság álláspontja szerint a kihirdetés az Allami Statisztikai Hivatal közleményeiben történik. Minthogy pedig a rimaszombati járásbiróság kerületét megváltoztató kormányrendelet nem tartalmazott olyan intézkedést. hogy a területi beosztás folytán elöállott uj nemzetiségi arány a Statisztikai Hivatal által közzététessék, a népszámlálásnak eddig közzétett eredménye ezentul is mérvadó a birósági járások nyelvi minösitésének létezésére és megszünésére nézve.

Az Igazságügyiminisztériumnak 1926. évi 555. sz. rendelete tudva levöen megváltoztatta a kassai, rimaszombati, nyitrai és gálszécsi járásbiróságok területét, amely, intézkedés a lakosság nemzetiségi arányait is megváltoztatta. Az igy beállott uj arányt azonban hivatalosan nem tették közzé és különösen nem publikálták az Allami Statisz tikai Hivatal közlönyében. A Legfelső Kőzigazga­ tási Biróság fent ismertetett itélete következtében tehát nem lehet és nem szabad a birósági járások területének megváltoztatására való hivatkozással a felsorolt járásokban lakó magyarságot, - amely a hivatalosan közzétett adatok szerint a 20%-ot meghaladja, - megfosztani a nyelvtörvény 2. §-ában biztositott jogaitól.