Mindezek ellenére a kassai, rimaszombati, nyitrai és gálszécsi bíróságok és közigazgatási hatóságok nem Fogadják el a magyar feleknek magyar nyelvü beadványait és nem intézik el azokat a fél anyanyelvén, amely eljárás, - amint az a Legfelsö Közigazgatási Biróság fent idézett itéletéböl is kitünik, - törvénytelen.

Mindezek álapján tisztelettel kérdezzük a Miniszter Urakat:

1. Van-e tudomásuk a fent ismertetett tényállásról?

2. Hajlandók-e utasitani a kassai, rimaszombati, nyitrai és gálszécsi járásbiróságokat, illetöleg a felsorolt járások területén müködö kőzigazgatási hatóságokat, hogy a magyar felek beadványait elfogadják és magyar nyelven intézzék el?

Prága, 1929. február 18.

Tisk 826/6.

Pane minister!

Najvyšší správny súd vo svojom rozsudku zo dňa 15. januára 1929, č. 30.368 vyslovil, že čo do používania jazyka menšiny rozhodujú dve hľadiská. Jedným je, aby v dotyčnom okrese bolo 20% menšiny, a druhým aby jestvovanie tejto 20%nej menšiny bolo právne vyhlásené. Dľa stanoviska najvyššieho správneho súdu deje sa vyhlásenie vo zprávach štátneho štatistického úradu. Keďže však vládne nariadenie, ktorým sa mení obvod okresného súdu v Rimavskej Sobote, neobsahovalo také ustanovenie, aby nový národnostný pomer, nastalý následkom nového rozdelenia území, bol štatistickým úradom uverejnený, je i dosiaľ smerodatným výsledok dosavádne uverejneného sčítania ľudu pre platnost a zánik jazykovej kvalifikácie súdnych okresov.

Nariadením ministra spravedlnosti č. 555/1926, ako je známo, zmenené boly obvody okresných súdov v Košiciach, Rimavskej Sobote, Nitre a Sečovciach a týmto opatrením bol zmenený i národnostný pomer obyvateľstva. Tento novonastalý pomer však nebol úradne uverejnený a zvlášte nebol publikovaný vo zprávach štátneho štatistického úradu. Následkom vyššie uvedeného rozsudku najvyššieho správneho súdu tedy nelzä s poukazom na zmenu obvodov okresných súdov zbavit Maďarov, bydliacich v uvedených súdnych okresoch, kde počet Maďarov podľa úradne uverejnených dát presahuje 20%, - práva zaisteného im v § 2 jazykového zákona.

Prez to všetko finančné úrady pôsobiace v obvodoch okresných súdov v Košiciach, Rimavskej Sobote. Nitre a Sečovciach neprijímajú v maďarskom jazyku napísané podania strán maďarských a nevybavujú ich v materskom jazyku strany, ktoré jednanie, ako to i z uvedeného už rozsudku najvyššieho správneho súdu vysvítá, je bezzákonné.

Posledne i v Košiciach sa udál prípad, že priznávky k dani činžovnej neboly prijímané, ak boly napísané po maďarsky a dvojjazyčné tlačivá neboly vôbec obecenstvu vydávané. Následok toho bolo potom to, že strany nevedely vyplniť hárky priznávkové, z čoho vzišla veľká škoda pre štát, lebo ved chybné priznávky, privodené neznalostou štátneho jazyka, zapríčiňujú tiež finančným úradom veľa zbytočnej práce a vyžadujú si vybavovanie nespočetných odvolaní, ktoré by mohly ináče odpadnúť. Pre poplatné obecenstvo však znamená táto methoda tú veľkú újmu, že je to spojené s veľa zbytočnými útratami a uvaľuje tvrdé následky finančných zákonov na nespočetných dobromyselných ľudí, čo však nemôže byt účelom štátu voči svojím poctivým poplatníkom.

Na základe všetkého toho dovoľujem si tázat sa pána ministra:

1. Či viete o skutkoch vyššie uvedených?

2. Či ste ochotný uložiť finančným úradom pôsobiacim v obvodoch okresných súdov v Košiciach, Rimavskej Sobote, Nitre a Sečovciach, aby maďarsky napísané podania maďarských strán prijímaly a ich v maďarskom jazyku vybavovaly?

3. Či ste ochotný v dobre pochopenom záujme štátu a poplatného obecenstva postarať sa o to, aby nabudúce čo možná v celom Slovensku a Podkarpatskej Rusi boly vydávané hárky daňových priznávok pre obecenstvo v jazyku maďarskom poťažne v troch jazykoch (slovensky - maďarsky nemecky, rešp. rusínsky - maďarsky - nemecky?)

V Prahe, dňa 18. februára 1929.

Miniszter Ur!

A Legfelsöbb Közigazgatási Biróság 1929. január 15. én 30368. sz. alatt hozott itéletében kimondotta, hogy a kisebbségi nyelv használata tekintetében két szempont döntö. Az egyik az, hogy az illtö járásban 20% kisebbség legyen, a második pedig az, hogy ennek a 20%-os kisebbségnek a megléte jog szerint ki legyen hirdetve. A Legfelsöbb Közigazgatási Biróság álláspontja szerint a kihirdetés az Allami Statisztikai Hivatal közleményeiben történik. Minthogy pedig a rimaszombati járásbiróság kerületét megváltoztató kormányrendelet nem tarttalmazott olyan, intézkedést, hogy a területi beosztás folytán elöállot uj nemzetiségi arány a Statisztikai Hivatal által közzététessék, a népszámlálásnak eddigelé közzétett eredménye ezentul is mérvadó a bírósági járások nyelvi minösitésének létezésére és megszünésére nézve.

Az Igazságügyminiszteriumnak 1926. évi 555. sz. rendelete tudva levöen megváltoztatta a kassai, rimaszombati nyitrai és gálszécsi járásbiróságok területét, amely intézkedés a lakosság nemzetiségi arányait is megváltoztatta. Az igy beállot uj arányt azonban hivatalosan nem tették közvé és különösen nem publikálták az Allami Statisztikai Hivatal közleményeiben. A Legfelsöbb Kőzigazgatási Biróság fent ismertetett itéletet következtében tehát nem lehet és nem szabad a birósági járások területének megváltoztatására való hivatkozással a felsorolt járásokban lakó magyarságot, - amely a hivatalosan közzétett adatok szerint a 20.%-ót meghaladja, - megfosztani a nyelvtörvény 2. §ában biztositott jogaitól.

Mindezek ellenére a kassai, rimaszombati, nyitrai és gálszécsi járásbiróságok területén müködö pénzügyi hivatalok nem fogadják el a magyar feleknek magyar nyelvü beadványait és nem intézik el azokat a fél atyanyelvén, amely eljárás - amint az a Legfelsöbb Közigazgatási Biróságnak fent idézett itéletéböl is kitünik - törvénytelen.

Legutóbb Kassán is elöfordult az az eset, hogy a házbéradó - vallomási iveket, ha magyar nyelven voltak kiállitva, nem fogalták el és kettös nyelvü nyomtatványokat egyáltalában nem bocsátottak a közönség redelkezésére. Ennek következménye azután az volt, hogy a felek nem tudták a vallomási iveket kitölteni, amiböl igen nagy kár háramlik az államra is, mert hiszen az államnyelv nem értéséböl származó téves vallomások a penzügyi hatóságoknak is sok felesleges munkát okoznak és számtalan, másképen elkerülhetö felebbezés elintézését követelik meg. Az adózbközőnség szempontjából pedig ez a rendszer azzal a nagy hátránnyal jár, hogy sok felesleges kiadást okoz és a szigora pénzügyi törvények következményeit zuditja számtalan jóhiszemüen cselekvö emberre is, ami pedig az államhak becsületes adófizetö polgáraival szemben, célja nem lehet.

Mindezek alapján tisztelettel kérdem a Miniszter Urat:

1. Van-e tudomása a fent ismertetett tényállásról?

2. Hajlandó-e a kassai, rimaszombati, nyitrai és gálszécsi járásbíróságok területén müködö pénz- ügyi hivatalokat utasitani, hogy a magyar felek magyar nyelvü beadványait elfogadják és azokat magyar nyelven intézzék el?

3. Hajlandó-e az állam és az adózó közönség jól felfogot érdekében gopdoskodni arról, hogy a jövöben lehetőleg egész Szlovenszkó és Ruszinszkó területén magyar, illetöleg három nyelvü (szlovák-magyar-német, illetve: ruszin-magyar-nemet) adóvallomási ívek álljanak a közönség rendelkezésére?

Prága, 1929. február 18.

Tisk 826/7.

Rok od roku stoupá počet sebevražd v naší armádě. Opětovně prokázali naši soudruzi v Národním shromáždění, že jsou to namnoze poměry v naši armádě, obzvláště šikany, jež mnohé vojíny tak zdrtí a zničí jim nervy, že si berou život. Máme nyní před sebou případ, hluboce otřásající, který to od počátku do konce jasně a zřetelně dokazuje, takže ho nelze zkracovati nebo popírati: Vojín Maxmilian Fuchs 7. baterie dělostřeleckého pluku č. 8 v Opavě byl tak dlouho šikanován, až se dva měsíce před odzbrojením ze své služební pušky zastřelil.

Následující otevřený list na pana ministra národní obrany podává vysvětlení o tomto případě.

V Opavě, dne 20. ledna 1929.

panu ministrovi národní obrany.

Při poradách o státním rozpočtu na rok 1928 a 1929 v senátě mluvil jsem obšírně o poměrech v naší armádě. Na řadě příkladů jsem prokázal, že se s mužstvem namnoze zachází způsobem lidí nedůstojným, že se šikanuje, že dochází k příkrým přehmatům a aktům zvůle vůči vojínům. Mezi jiným jsem uvedl také takovéto případy, které se udály u 7. a 8. baterie dělostřeleckého pluku č. 8 v Opavě. Takových případů súčastněn byl také štábní kapitán Sýkora. Jak roku 1927 tak také roku 1928 byla. tato má řeč bez jakéhokoli komentáře uveřejněna v listu naší strany >Volkspresse<, jenž vychází. v Opavě. Po uveřejnění poslední řeči provedl zmíněný štábní kapitán přímo honbu po těch vojínech, kteří se obrátili se svými stížnostmi na mne. Podezření kapitána Sýkory obrátilo se v této příčině proti vojínu Maxmilianu Fuchsovi. Ačkoli to pro věc samu jest úplně bez významu, poněvadž jako zvolený zástupce lidu jsem povinen ujmouti se každého porušeni práv státních občanů, o kterém se dozvím, a učiniti vše, aby objevené závady byly odstraněny, konstatuji, že vojín Fuchs nebyl se mnou v nižádném spojení, že jsem ho vůbec neznal, že jsem s ním nikdy nemluvil. Tím větší je tragika tohoto případu. Kapitán Sýkora vzal si do hlavy, že nikdo jiný než Fuchs mne zpravil o poměrech u 7. baterie. Kamarádi vojína Fuchse prohlásili, že Fuchs byl od léta 1928 systematicky šikanován. Tak byl Fuchs již od delší doby, skoro každého dne, přidělován službě, poslední dobou vždy jako hlásný u vrat. Jednoho dne, když byla krutá zima, opustil Fuchs na chvíli stanoviště u vrat a odebral se do strážnice. Při tom ho zastavil kapitán Sýkora, A nyní se odehrála následující příhoda, jak jí Fuchs ihned sdělil svým kamarádům. Kapitán Sýkora poslal všechny přítomné vojíny ven, aby tváří v tvář, aby Fuchs neměl žádného svědka, řekl toto; >Dávám vám 24 hodin na rozmyšlenou, abyste mi s uvedením 2 svědků řekl, kdo dodal časopisu >Volkspresse< materiál. Učiníte-li tak, nebude podáno žádné oznámení, vyjdete bez trestu.< Poznamenávám, že kapitán Sýkora věděl, že zde nejde o žádný jednoduchý článek časopisu >Volkspresse<, nýbrž o uveřejnění řeči pronesené v Národním shromáždění. Vojín Fuchs nemohl kapitánu Sýkorovi žádanou odpověď dáti již proto, poněvadž, jak jsem se již zmínil, s informacemi neměl nic společného. Kapitán Sýkora učinil nyní skutečně proti vojínu Fuchsovi oznámení, jehož obsah mi osobně sice není znám, který však lze vytušiti z rozkazu vojenské prokuratury v Olomouci, který tuto podávám.

Vojenská prokuratura v Olomouci.

Velitelství dělostřeleckého pluku č. 8
v Opavě.

Prohlašuji, že dnešním dnem bylo u úřadu zahájeno přípravné vyhledávání proti vojínu Maxmilianu Fuchsovi, 7/8 baterie, pro podezření ze zločinu vzpoury podle § 159 b), 160 1 voj. trest. zák., § 233 voj. trest. zák. pro přečin, porušení subordinace podle § 156 voj. trest, zák. a přestupek kázně, s ponecháním obviněného na svobodě.

Žádám za opatření, aby se obviněný dne 25. ledna 1929 ve ³/₄10 hod. dopol. dostavil k zdejšímu úřadu v budově vojenského soudu, 2. poschodí, dvéře 129, za účelem výslechu jako obviněný.

Žádám za zaslání opisu strážních předpisů stran služby hlásného před vraty skladiště, dále za opis článku, jenž uveřejněn byl v časopise >Volkspresse< o 7. baterii 8. dělostřeleckého pluku, když obviněný poručíkovi Pitekovi ve vojenské kantině barákového tábora řekla. >Takové věci zde už byly, na mne jsou všichni krátký<.

Mimo to žádám za bližší sdělení, za jakých okolností se obviněný dopustil přestupku kázně podle trestů uvedených ad 22 a 44.

Vojenský prokurátor:
Koukal, pplk.

Udání pro podezření ze zločinu podle §§ 159 a 160 bude asi souviseti se skutečností, že při přítomnosti ministerské komise, která vyšetřovala, zdali stížnosti, které jsem podal, se zakládají na pravdě, většina mužstva 7. baterie předstoupila a to potvrdila. Tak tedy se vede vojínům, kteří mají mužnou odvahu si stěžovati a potvrditi pravdu! Vojín Fuchs dozvěděl se o udání v sobotu, dne 19. ledna. V neděli, dne 20. ledna, vyjádřil se opětovně ke svým kamarádům, že není hezké od kapitána Sýkory, že ho chce nyní před odzbrojením dostat do posádkového vězení, což by mu v jeho pozdějším životě škodilo. Že se zastřelí. Poněvadž vojáci často projevují takovéto sebevražedné úmysly, nebrali je jeho kamarádí vážně. V pondělí, dne 21, ledna o 10. hod. dopol. učinil Fuchs sám konec svému životu zastřeliv se ze své služební pušky. Ihned tu byly komise a sepisovány obsáhlé protokoly. Mám všechnu příčinu, abych na základě zkušeností při,sebevraždě vojína Langera, která se loňského roku udála u téže baterie, měl za to, že se asi také v tomto případě zase stane pokus vylíčiti věc tak, aby nikoho nepostihla vina na sebevraždě. Proto předkládám také opis Fuchsova dopisu na rozloučenou svému bratrovi, který mi Fuchs odevzdal, abych ho podal dále. Tento dopis, který také jinak těžce přitěžuje kapitánu Sýkorovi a důstojnickému sboru, potvrzuje, že kapitán Sýkora je příčinou sebevraždy Fuchsovy.

Pane ministře! Ubezpečoval jste nás opětovně, že co nejpříměji trestáte všechny akty zvůle a přehmaty, kterých se dopustí představení vůči vojínům. Očekávám proto od vás, že v tomto případě vezmete k zodpovědnosti toho, kdo nese vinu na sebevraždě Fuchsově.

Člen senátu:

Hans Jokl.

Dopisy, jež vojín. zanechal, znějí takto:

Milý Erichu!

Stojím krátce před obratem k horšímu. Dostal jsem se tentokráte napolo vinou, napolo bez viny do věci, ze které již nenalézám východiska. Musím ti to blíže vysvětliti. Asi před měsícem byly v >Deutsche Presse< články, kterými naši představení byli dosti ostře, ale oprávněně napadeni. V podezření, že věc uvedena byla do pohybu, byl jsem já. Co je komu příliš, je příliš, a tak jsem si umínil, že půjdu věci; na kloub. Hledal, jsem důkazy, ale, nalezl jsem jen takové, které dávají vzniknouti podezření, ale nic neodůvodňují. S tímto nepatrným materiálem dostavil jsem se k našemu kapitánovi. Dal si všechno vysvětliti, dal mi za pravdu, a nařídil mi, abych sledoval věc dále. Dne 21. m. m. přišel ze školy z Brna jakýsi Mareček, kterého jsem znal jako mlčenlivého muže. Vypravoval jsem mu o událostech u baterie a použil také několika slov, která zachytil také jakýsi Solař a vypravovat je dál. A také zde musím něco vsunouti. Dne 21. v poledne sešel jsem se s poručíkem Pitkou v kantině. Ten právě vypravoval, že každý, kdo půjde na dovolenou, dá 5 Kč na vánoce. Prohlásil jsem mu hned, že budu první, který nic nedá, načež mi odpověděl: >Však nevíte, jestli vůbec pojedete, a když potom v jízdárně nechal nastoupiti dovolence, aby z nich tahal peníze, nebyl jsem mezi nimi. Ráno dne 22. jsem se snažil odvrátiti hochy od toho, aby něco věnovali na vánoční stromek. Toto a věci, co jsem vypravoval Marečkovi, donesl milý Solař por. P. Ten přišel pln. vzteku na strážnici. Náhodou, nebo řekněme raději, jak jsem to tou dobou byl zvyklý, meškal jsem, místo abych stál venku, na strážnici. Vzal to do protokolu, základ pro trestní oznámení byl dán, Nyní chci tobě také vypravovati několik pěkných věci o našem kapitánovi, který mi slíbil, že odvolá udání, kdybych ,mu mohl nezvratně dokázati, kdo je udavačem novinářských článků. Po případu s novinami byla u nás komise, která se nás vyptávala. Já jsem sdělil tento případ: Bylo to asi v červnu, tu šel jsem jednoho dne s abscessem v ústech k prohlídce chorých. Lékař mi předepsal ležeti. Měl jsem tehdy státi ve stáji 3 koně. A lidí k čištění bylo zde málo. Velitel stáje šel hlásit mou nemoc tehdejšímu veliteli baterie por. Kozlovi. Ten dal mně svobodníkem Schleserem přivésti z ošetřovny. Slíbil mi, nepůjdu-li čistit, po mém uzdravení 7 dní samovazby. Šel jsem skutečně do stáje. Několik dní na to musel jsem do nemocnice. 4 dni po opuštění nemocnice prodělával jsem s sebou první prohlídku oděvu. Můj pracovní oděv byl prohlášen za špinavý (čemu se u nás říká špinavý) a já a několik jiných museli jsme k raportu. Já jediný byl jsem potrestán 7 dny zostřené samovazby, ostatní (vojíni Kunz, Pleva, Blei) vyšli bez trestu. V odůvodnění stálo, že jsem měl 14 dní času vyčistiti oděv. Ačkoli tento případ lze nezvratně prokázati jako akt pomsty, dělala k tomu komise takové obličeje, že jsem považoval za radno mlčeti a že jsem se nezmínil ani o tom, že celá baterie měla pro oděvy plné 3 neděle zastavenou jakoukoli vycházku. V říjnu 1927 přesídlili jsme z Hradce do Opavy. Zde byl pravý svinčík. První noc museli jsme spáti na slámě. Druhého dne museli jsme vstávati již ráno v ¹/₂4, pomáhati při stěhování a drhnouti pokoje. Tak přišlo na řadu urovnávání stáje. Ale pomysli si, jak sprostě. Ve dne museli jsme cvičiti a v noci pracovati. Pak přišlo ještě plnění slamníků což samozřejmě zase byla nočním práce. Za jednu noc musel jsem dvakrát do stáje, takže jsem měl jen tři hodiny času na spaní. Se dvěma svými soudruhy v utrpení šli jsme si druhého dne stěžovati, ale tu jsme u našeho pana kapitána pěkně pochodili. Bolševici, lenoši, to byla, ještě nejmírnější slova, která pro nás nalezl.

Téhož dne musel jsem za trest v noci pracovati. (Mými soudruhy byli Hilscher a Burkert). Když konečně noviny na nás byly upozorněny, byli jsme to my tři, kterým to kapitán dal vypíti. Již tehdy chtěl jsem. dokázati svoji nevinu, ale nepodařilo se mi to. Čas plynul, šli jsme na manévry a po nich dostali jsme zpět náš klenot, velitele baterie, který byl na několik měsíců odvolán. Nevěděli, co se mnou mají počíti. Do stáje mne dáti nechtěli a nemohli, poněvadž jsem přece absolvoval poddůstojnickou školu velení dobrým prospěchem. Nechali mne na strážnici dělati službu jako t. zv. >hlídače<. Konal jsem neustále službu, ať už jsem ji měl či nic. Kdo měl skutečně službu, přišel jen přes noc se vyspat na strážnici. Dokud bylo počasí poněkud pěkné, konal jsem službu k úplné spokojeností všech. Ale když potom přišlo studené počasí, nemohl jsem to již déle snésti. Začal jsem pozorovati oknem, což se konečně u naší strážnice rovná tomu, jakoby se stalo venku. Důstojníci sice bručeli. ale mlčky to strpěli. Neboť uznávali, že to člověk. nemůže každý den vydržeti. Ani u raportu se mně za to nic nestalo. Tu přišel neblahý 22. prosinec a strážnice měla se mně také státi osudnou, ačkoli jsem stál za jiného. Pří tom chtěl bych jen ještě poznamenati, že po mně chytili ještě vojína Hilschera na strážnici, který za to dostal 30 dní, a vojína Košušníka (což může dokázati vojín Trulej), který vyšel úplně bez trestu. Dlužno také poznamenati, že ačkoli bylo učiněno trestní oznámení pro nedbalou službu, přece jsem ji konal dále. Mimo to chtěl bych ještě poznamenati. že jsme loňského roku po celou zimu museli vstávati v 5 hodin, mužstvo ve stáji ještě o půl hodiny dříve. Doruč toto psaní poslanci Joklovi, anebo časopisu >Deutsche Presse< v Opavě. Myslím, že tam bude v pravých rukou.

Tisíc pozdravů, políbení tobě jakož i milým rodičům a sourozencům, tvůj tě milující bratr

Max.

V Opavě, dne 20. ledna 1929.

Milý Erichu!

Jedno psaní pro tebe mám již, připraveno, toto má býti doplněk k tomu. Hledal jsem další důkazy hříchů našeho kapitána a nalezl jich ještě dosti mnoho. Jistý kuchař jménem Telschik dal se nedávno naplatí na propustku. U raportu řekl náš kapitán: >Co, vy prase, vy chcete propustku<. "Také pro falšování účtu bude se muset tento čistý pán zodpovídati. Objednal prkna a vyúčtoval strusku, jichž prý bylo třeba v jízdárně. Správce baráků rotmistr Hal, kterému jsem věc v kantině před vojákem Baloncym řekl do očí, netroufal si ani věc popříti, aby nepřišel do podezření z pomahačství. Já sám musel jsem v ubikacích namontovati 3 nová světla na poplach a několik lamp. A to všechno bylo zapsáno jako opravy, aby do baráků nepřišla žádná komise. Bylo by nejvýš na čase, aby nějaká vyšší instance vyčistila tento svinčík. Také okna byla zasklena a zaplacena fingovanými účty. A lidé, kteří mají tolik na svědomí, chtějí nade mnou zlomiti hůl. Bylo by to k smíchu, kdyby se při tom člověku nedraly slzy do očí. Také trochu kontroly by zde neškodilo. Nemine neděle a svátek, aby si páni důstojníci nevyjeli na saních. Koně se pak obyčejně vracejí tak unaveni, že nemohou státi na nohách. Kapitán Sýkora dovoluje si tento sport také ve všední dny. Pak se řekne, my. vojáci máme šetřiti, sice by museli rodiče a sourozenci platící mnoho daní. Vůbec to zní směšně, nebol co roztrháme a zkazíme, musíme hraditi z vlastní kapsy. Opotřeboval jsem jen pár letní obuvi trochu více než bylo dobře a už byl po ruce protokol, který mně předepsal 27 Kč a několik haléřů. Ale když důstojník zničí koně, nedělá se tolik povyku a o placení není vůbec řeči. A pak platí poplatníci za nás, kteří si nevydělají sami na slušný oběd a spí v barácích, skrze které vítr hvízdá svoji písničku. Nechci dále bědovati, sice by psaní nebylo do zítřka hotovo. Myslím také, že věci, které zde jsou udány, úplně postačí, aby ti předvedly jasný obraz o zdejších poměrech a abys mi odpustil.

S tisícerými pozdravy, polibky Tobě jakož i milým rodičům a sourozencům zůstávám tvůj tě milující bratr

Max

Obžaloby mrtvého v prvém dopise byly již potvrzeny jakožto pravdě odpovídající.

Skvostný, mladý člověk, inteligentní, oblíbený u svých kamarádů, celá naděje svých starých rodičů, vojín Max Fuchs vzal si život svou služební puškou. Poněvadž se jednou odvážil si stěžovati, byl vydán šikanám svých představených. A z nízké touhy po pomstě podal kapitán Sýkora, poštván věrnými mladičkými poručíky Jiřikovským a Pitkou, proti Fuchsovi pro nicotný poklesek trestní oznámení u posádkového soudu. Slovo >posádkový soud< samo již stači vzbuditi mezi vojáky strach a hrůzu. Pochází přece náš vojenský trestní zákon ze starého Rakouska, Fuchs přece nebyl prvním, kterého chtěl kapitán Sýkora podle starorakouské methody dostati do posádkového vězení. Fuchs, který měl za 2 měsíce odzbrojiti, nenalezl žádného východiska, aby ušel tomuto úkladu na svoji svobodu a vzal si život. Dopisy jsou jednak dokladem toho, že ho kapitán Sýkora zcela nevíraně pronásledoval, poněvadž v něm viděl informátora naší strany, neboť Fuchs nevěděl ani název našeho listu, postavení soudruha Jokla, jednak jsou strašlivou obžalobou proti systému, jenž panuje v našem vojsku. Neboť máme zde před sebou systém. Každá stížnost přednesená ve veřejností, která se týče závad, která se týče přehmatů a aktů zvůle, k nimž došlo, vyučována jest, nepravdivými protokoly jako nicotná, vinníci nejsou ani zjišťováni ani trestáni, zcela jako ve starém Rakousku. Naproti tomu, jsou stěžovatelé vydáni úplně všanc. A od hodiny, smrti Fuchsovy sepisují 3 jmenovaní důstojníci neustále protokoly, aby sobě samým ulehčili a Fuchsovi přitížili. Jakou cenu a víru přičítati jest protokolům kapitána Sýkory, vidíme nejlépe ze skutečnosti, že se tento musel před 14 dny zodpovídati pro lživá tvrzeni o štábním kapitánu veterináři Hegerovi a že byl odsouzen k disciplinárnímu trestu.

Příznačným jest, že Fuchs má v trestním rejstříku zapsány jen 3 tresty, kdežto z nejnicotnějších příčin byl dáván do vězení a z tohoto skoro nevycházel. Příznačným u tohoto pluku je nápadně , vysoký počet desercí, které souvisejí s vysokými tresty při nejmenší maličkosti. Příznačným jest, že několik málo hodin po sebevraždě přišel strýc v pochopitelném nejvyšším rozčílení ke kapitánu Sýkorovi, aby dosáhl vysvětlení o příčinách sebevraždy a že byl kapitánem Sýkorou přímo vyhozen a venku klesl ve mdlobách.