Die Unterzeichneten fragen daher an:

1. Was gedenkt die Regierung und insbesondere der Herr Minister des Innern zu tun, um die berechtigten Forderungen der Gemeinde- und Bezirks-Altpensionisten zu erfüllen?

2. Ist sie bereit, die bereits zugesagte Gleichstellung der Alt- mit den Neupensionisten sowohl bei den staatlichen als auch bei den Ruheständlern der Gemeinden und Bezirke tatsächlich durchzuführen?

3. Ist sie wenigstens bereit, inzwischen die Ruhe- und Versorgnugsgenüsse der Altpensionisten der autonomen Körperschaften und deren Hinterbliebenen so zu regeln, dass diese den gleichzeitig in den Ruhestand getretenen staatlichen Pensionisten gleichgestellt werden, um wenigstens die ärgste. Not, welche unter ihnen herrscht, zu beseitigen?

Prag, den 14. Jänner 1929.

Jarolim, Niessner, Reyzl, Beutel, Stark, Jaroš, Dundr, Casny, Filipínský, Havlena, Ecksteinová, Habrman.

Tisk 826/9.

>Rumburger Zeitung< č. 43 ze dne 20. února t. r. přináší následující zprávu z Varnsdorfu

>Prazvláštní klausule nalézá se ve veřejném úředním vypsání soutěže varnsdorfského politického úřadu. Praví se tam: >Uchazeči, kteří upsali československou státní půjčku, nechť k nabídce přiloží průkaz o výší úpisu!< To jest úplná novota a neznamená přece nic více a nic méně, než že se při zadání prací dá přednost těm uchazečům, kteří upsali nejvíce státní půjčky.<

Podepsaní táží se pana ministra vnitra, souhlasí-li s touto formou zcela nezákonitého vypsání soutěže a pakli ne, jaké zamýšlí dáti přednostovi politického úřadu ve Varnsdorfu pokyny, které by v budoucnosti vylučovaly takovéto přehmaty?

V Praze, dne 20. února 1929.

Robert Hütter,
Hartl, ing. Oberleithner, dr Jesser, Fahrner, Friedrich, dr Brunar, Egry, Teschner, dr Törkly, Richter, dr Franciscy.

Die >Rumburger Zeitung< Nr. 43 vom 20. Feber d. J. bringt folgende Notiz aus Warnsdorf

>Eine höchst sonderbare Klausel findet sich in einer öffentlichen amtlichen Konkursausschreibung der Warnsdorfer politischen Behörde. Es heisst dort: >Bewerber, welche tschechoslowakische Staatsanleihe gezeichnet haben, haben zum Offert den Nachweis über die Höhe der Zeichnung beizuschliessen!< Das ist ein völliges Novum und bedeutet doch nichts mehr und nichts weniger, als dass bei der Vergebung der Arbeiten diejenigen Bewerber bevorzugt werden, welche am meisten Staat-sanleihe gezeichnet haben<.

Die Gefertigten fragen den Herrn Minister des Innern, ob er mit dieser Form der ganz ungesetzlichen Konkursausschreibung sich einverstanden erklärt und wenn nicht, welche Weisungen er dem Vorsitzenden der politischen Behörde in Warnsdorf zu geben gedenkt, die in Hinkunft derartige Uebergriffe ausschliessen?

Prag, am 20. Feber 1929.

Robert Hütter,

Hartl, Ing. Oberleithner, Dr. Jesser, Fahrner, Friedrich, Dr. Brunar, Egry, Teschner, Dr. Törköly, Richter, Dr. Franciscy.

Tisk 826/10.

Dne 2. února 1929 jeli profesor F. W., Turko z Chebu a odborný učitel Alfons Bayer z Chodova v 9 hod. 27 min. z Chodova do Nové Role. Ve vlaku setkali se se známým panem W. a usnesli se, že s ním pojedou do Nejdku. Pan Bayer měl v Nové Roli u pokladny koupiti lístky pro další jízdu. Úředník u tamní přepážky ptal se však před vydáním lístků, přicházejí-li pánové od vlaku nebo z venku a když slyšel, že přicházejí od vlaku, odepřel vydati jízdenky a řekl, že je to nepřípustné. Když se také profesor Turko ještě jednou pokusil obdržeti jízdenky, byl také, odmítnut, oba pánové museli si koupiti lístky u vlaku a platiti za to obvyklý trestní poplatek po 3 Kč. Že bylo odepřeno vydání těchto lístků, lze vysvětliti jen šovinistickou zvůlí tamních českých úředníků vůči německým cestujícím, poněvadž nemůže, přece býti předpisu, jenž ponechává libovůli úředníka u přepážky, vydávati lístky jen tomu, kdo se mu líbí. Podepsaní táži se tudíž:

Jest pan ministr ochoten vzíti dotyčného úředníka pro toto vyzývavé jednání vůči německým cestujícím k zodpovědnosti a zaříditi, aby jmenovaným oběma pánům přeplacené částky po 3 Kč byly vráceny?

V Praze, dne 15. února 1929.

K. Friedrich,
Hütter, Richter, dr Jesser., Hartl, Egry, dr Törkoly, ing. Oberleithner, Teschner, Fahrner, dr Brunar.

des Senators K. Friedrich und Genossen

an der Herrn Eisenbahnminister

betreffend gesetzwidriges Verhalten von Schalterbeamten.

Am 2. II. 29 fuhr Professor F. W. Turko aus Eger und Fachlehrer Alfons Bayer aus Chodau um 9 Uhr 27 Min. von Chodau nach Neu-Rohlau. Im Zuge trafen sie einen bekannten Herrn W. und beschlossen, mit diesem nach Neudek weiterzufahren. Herr Bayer sollte in. Neurohlau an der Kassa die Karten für die Weiterfahrt lösen. Der dortige Schalterbeamte fragte aber vor Ausfolgung der Karten, ob die Herren vom Zuge kämen oder von aussen und als er hörte, dass sie vom Zuge kämen, verweigerte er die Herausgabe der Fahrkarten und sagte, das sei unzulässig. Als auch Professor Turko nochmals versuchte, Fahrkarten zu erhalten, wurde auch er abgewiesen die beiden Herren mussten im Zuge Karten lösen und dafür die übrige Strafgebühr von je 3 Kö zahlen. Die Verweigerung der Ausgabe dieser Karten kann nur durch chauvinistischen Uebermut des dortigen čechischen Beamten gegenüber den deutschen Reisenden erklärt werden, da es unmöglich eine Vorschrift geben kann, die es der Willkür des Schalterbeamten überlässt, Karten nur dem zu geben, der ihm zu Gesichte steht. Die Gefertigten stellen daher die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, den betreffenden, Beamten wegen dieses provokatorischen Benehmens gegen deutsche Reisende zur Rechtfertigung zu ziehen und zu veranlassen, dass den genannten beiden Herren die überzahlten Beträge per je 3 Kč zurückerstattet werden?

Prag, am 15. Feber 1929.

K. Friedrich,
Hütter, Richter, Dr. Jesser, Hartl, Egry, Dr. Törköly, Ing. Oberleithner, Teschner,

Fahrner, Dr. Brunar.

Tisk 826/11.

Od několika let přiložen bývá >Věstníku ministerstva školství a národní osvěty< sešítek, který vychází ve státním nakladatelství a nazývá se >Měsíčník pro občanskou nauku a státoobčanskou výchovu<. Pravíme-li, že tento sešítek bývá přiložen, neznamená to, že školy, jež jsou povinny Věstník odbírati, dostávají tuto přílohu zdarma. Ze sešítku stal se měsíčník, který podle sdělení rozšířené redakce má přinášeti také >záležitosti, problémy a jejich výsledky ze širokého oboru pedagogiky a dialektiky< vůbec, a který praví: Ministerstvo školství a národní osvěty vyzvalo výnosem ze dne 26. listopadu 1923 státní nakladatelství, aby měsíčník zasílalo všem školám. Měsíčník mají předem platiti buď okresní školní výbory nebo místní školní rady z fondu pro učebné pomůcky. Nepatrných prostředků peněžitých, které okresní školní výbory a místní školní rady mají po ruce jako fond pro učebné pomůcky, lze však použiti s mnohem větším užitkem, nežli k nucenému odbírání četby, kterou mnohé školy i učitelé odmítají a která často nečtena putuje do koše.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra školství a národní osvěty:

1. Otázal se pan ministr školství a národní osvěty a před vydáním tohoto pedagogického měsíčníku povolaných stavovských organisací německého učitelstva po jejich názoru o jeho potřebě a je-li tomu tak, jak zněl jejich úsudek?

2. Jaký zákonitý důvod existuje pro nucené zavedení a placení tohoto měsíčníku místními školními radami a okresními školními výbory?

3. Je pasu ministrovi známo, že příspěvky okresních školních fondů na opatření učebných pomůcek a školních knih jsou zcela nepostačitelné, takže sotva vystačí k nákupu nejnutnější potřeby?

4. Jak ospravedlní pan ministr, že tyto úplně nepostačitelné příspěvky zkracovány jsou na úkor zdárného vyučování ještě částkami za odebírání >Měsíčníku pro občanskou nauku a státoobčanskou výchovu?

5. Je pan ministr ochoten, není-li tu zákonitého podkladu pro nucené odebírání uvedeného měsíčníku, zařídila, aby obratem vydány byly pokyny příslušným místům, aby odebírání jeho mohlo býti jen dobrovolné?

V Praze, dne 19. února 1929.

Robert Hütter,
Hartl, ing. Oberleithner, dr Brunar, Teschner, Friedrich, dr Jesser, Fahrner, Reyzl, dr Franciscy, Jokl.

Seit Jahren liegt dem Verordnuhgsblatte des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur (Věštník) ein Heftchen bei, das in der Staatlichen Verlagsanstalt erscheint und sich >Monatsschrift für Bürgerkunde und staatsbürgerliche Erziehung< nennt. Wenn wir sagen, dass dieses Heftchen beiliegt, so heisst das nicht, dass die Schulen, die zur Abnahme des Verordnungsblattes verpflichtet sind, diese Beilage umsonst bekommen. Aus dem Heftchen ist eine Monatsschrift geworden, die nach den Mitteilungen der erweiterten Schriftleitung auch >Angelegenheiten, Probleme und deren Ergebnisse aus dem weiten Gebiete der Pädagogik und Dialektik< überhaupt bieten soll und die besagt: Das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur hat mit dem Erlasse vom 26. Nov. 1923 die staatliche Verlagsanstalt aufgefordert, die Monatsschrift an alle Schulen zu versenden. Die Monatsschrift ist entweder von den Bezirksschulausschüssen oder den Ortsschulräten aus dem Lehrmittelfonde voraus zu bezahlen. Die weniger Gelder, die den Bezirksschulausschüssen und Ortsschulräten als Lehrmittelfond zur Verfügung stehen, können jedoch viel fruchtbringender angewendet werden, als für den zwangsweisen Bezug einer Lektüre, die von vielen Schulen und Lehrern abgelehnt wird und oft ungelesen in den Papierkorb wandert.

Die Gefertigten richten daher, an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur folgende Fragen:

1. Hat der Herr Minister für Schulwesen und Volkskultur vor der Herausgabe dieser pädagogischen Monatsschrift die berufenen Standesorganisationen der deutschen Lehrerschaft um ihre Ansicht über die Notwendigkeit derselben befragt und wenn ja, wie lautete das Urteil derselben?

2. Welcher gesetzliche Grund besteht zur zwangsweisen Einführung und Bezahlung dieser Monatsschrift durch die Ortsschulräte und Bezirksschulausschüsse?

3. Ist dem Herrn Minister bekannt, dass die Zuwendungen der Bezirksschulfonde für die Anschaffung von Lehrmitteln und Schulbüchern ganz unzureichend sind, so dass sie kaum zum Ankaufe des dringendsten Bedarfes hinreichen?

4. Wie rechtfertigt es der Herr Minister, dass diese vollständig ungenügenden Zuwendungen noch durch die Beträge für die Abnahme der >Monatsschrift für Bürgerkunde und staatsbürgerliche Erziehung< zum Nachteile eines gedeihlichen Unterrichtes verkürzt werden?

5. Ist der Herr Minister bereit, falls keine gesetzliche Grundlage zur zwangsweisen Abnahme der zitierten Monatsschrift besteht, zu veranlassen, dass umgehend Weisungen an die zuständigen Stellen hinausgehen, damit der Bezug derselben nur ein freiwilliger sein kann?

Prag, am 19. Feber 1929.

Hartl, Ing. Oberleithner, Dr. Brunar, Teschner, Friedrich, Dr. Jesser, Fahrner, Reyzl, Dr. Franciscy, Jokl.

Tisk 826/12.

Po převratu dohodla, se naše vláda s vládou polskou o prozatímní demarkační čáře ve Východním Slezsku. V lednu 1919 umluvena nová čára dále na východ. Koncem července 1920 stanovena byla definitivní hranice a to ještě dále na východ. Ježto úředníci a učitelé v území mezi poslední demarkační čarou a hranicí měli za polské správy (tedy v době od 1. března 1919 až do 31. srpna 1920) daleko menší požitky než úředníci a učitelé západně od demarkační čáry, žádali za vyplacení rozdílu, byli však odmítnuti. Avšak nejvyšší správní soud, jemuž jistá skupin úředníků věc přednesla, rozhodl ve svém nálezu ze dne 22. září 1924, č. 16085-24 ve prospěch odvolatelů. Čtyři léta po tomto rozhodnutí, po mnohých intervencích, byla dávno splatná >valutární diference< vyplácena. Více nežli zvláštním je pří tom, že se výplata nedála pro všechny podle téhož klíče. Úředníkům politické správy vypláceny byly plné sumy, berním a soudním úředníkům sotva polovina částek, na které mají nárok, a učitelé nedostali vůbec ničeho. Berní a soudní úředníci museli se, dříve než obdrželi peníze, písemně vzdáti všech dalších nároků. Přímo neslýchaným jest, jak s učiteli v úvahu přicházejícími jednala bývalá slezská zemská školní rada, jednání to, jež označeno býti musí jako pomíjení nejprimitivnějšího práva. Na základě shora uvedeného rozhodnuti žádali učitelé v lednu 1925 u slezské zemské školní rady v Opavě za vyplacení této t. zv. valutární diference. Tato žádost byla zamítnuta. K tomu potřebovala. zemská školná rada právě jeden rok. S poukazem na předepsanou odvolací lhůtu bylo žadatelům ponecháno odvolati se k ministerstvu. V lednu 1926 šlo odvolání resp. šla odvolání na ministerstvo školství a národní osvěty. Ale minul rok po roce, leč učitelé neobdrželi žádného vyřízení a to proto, poněvadž zemský školní úřad v Opavě, odvolání nepostoupil dále, nýbrž zpronevěřil je. Kdyby slezské úřady v Opavě nebyly bývaly zrušeny, pak byly by spisy zůstaly ležeti ještě dále.

Tážeme se pana ministra, je-li ochoten postiženým zaměstnancům a učitelům dopomoci konečně k jejich právu?

Jest ochoten vzíti k zodpovědnosti ty činitele bývalého slezského zemského školního úřadu, kteří odvolání učitelů k ministerstvu nechali po 3 léta ležeti a nepostoupili je dále?

V Praze, dne 20. února 1929.

H. Jokl, J. Polach,
Reyzl, Beutel, Jarolim, Löw, Niessner, dr Heller, dr Soukup, Ecksteinová, Časný, Petřík, Ant. Novák, Pocisk, Zimák.

Nach dem Umsturz einigte sich unsere Regierung mit der polnischen auf eine provisorische Teilungslinie in Ostschlesien. Im Jahre 1919 wurde eine neue Linie weiter östlich vereinbart. Ende Juli 1920 wurde die definitive Grenze gezogen, und zwar noch weiter östlich. Da die Beamten und Lehrer in dem Gebiete zwischen der letzten Demarkationslinie und der Grenze unter der polnischen Verwaltung (also in der Zeit vom 1. März 1919 bis zum 31. August 1920) weit geringere Bezüge hatten als die Beamten und Lehrer westlich der Demarkationslinie, suchten sie um Auszahlung der Differenz an, wurden aber abgewiesen. Der oberste Verwaltungsgerichtshof, vor den eine Beamtengruppe die Angelegenheit brachte, entschied aber in seinem Erkenntnis vom 22. September 1924, Zahl 16.085-24, zu gunsten der Rekurierenden. Vier Jahre nach dieser Entscheidung, nach manigfachen Vorsprachen, wurde die längst fällige >Valutadifferenz< ausgezahlt. Mehr als eigentümlich ist hiebei, dass die Auszahlung nicht für alle nach demselben Schlüssel erfolgte. Die Beamten der politischen Verwaltung erhielten die vollen Summen, den Steuer- und Gerichtsbeamten wurde kaum die Hälfte der De- träge, auf die sie Anspruch haben, ausbezahlt, und die Lehrer erhielten überhaupt nichts. Die Steuer- und Gerichtsbeamten mussten, bevor sie das Geld erhielten sich schriftlich aller weiteren Ansprüche entschlagen. Geradezu unerhört ist, wie die in Betracht kommenden Lehrpersonen seitens des ehemaligen schlesischen Landesschulrates behandelt wurden, eine Behandlung, die als Hinwegsetzung über das primitivste Recht bezeizhnet werden muss. Auf Grund der obgenannten Entscheidung suchten die Lehrer im Jänner 1925 um die Auszahlung dieser sogenannten Valutadifferenz beim schlesischen Landesschulrat in Troppau an. Dieses Ansuchen wurde abgewiesen. Dazu brauchte der Landesschulrat ausgerechnet ein Jahr. Mit Hinweis auf die vorgeschriebene Rekursfrist wurde den Gesuchstellern der Rekurs an das Ministerium freigestellt. Im Jänner 1926 ging der Rekurs, beziehungsweise die Rekurse an das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur. Doch Jahr für Jahr verging, aber die Lehrer bekamen keine Erledigung und dies, weil die Landesschulbehörde in Troppau die Rekurse nicht weitergeleitet, sondern sie unterschlagen hat. Wenn die schlesischen Behörden in Troppau nicht aufgelöst worden wären, dann würden die Akte noch weiter liegen geblieben sein.

Wir fragen, den Herrn Minister, ist er geneigt, den betroffenen Angestellten und Lehrern endlich zu ihrem Rechte zu verhelften?

Ist er gewillt, jene Faktoren der ehemaligen schlesischen Landesschulbehörde, die die Rekurse der Lehrer an das Ministerium 3 Jahre liegen gelassen und nicht weitergeleitet haben, zur Verantwortung zu ziehen?

Prag, am 20. Feber 1929.

Reyzl, Beutel, Jarolim, Löw, Niessner, Dr. Heller, Dr. Soukup, Ecksteinová, Časný, Petřík, Ant. Novák, Pocisk, Zimák.

Tisk 826/13.

Vládním nařízením ze dne 28. prosince 1928, č. 205 Sb. z. a n" bylo u provedení katastrálního zákona ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb. z. a n., zemské finanční ředitelství v Brně pověřeno správou pozemkového katastru pro Moravu, a Slezsko, zrušen zároveň archiv katastrálních map v Opavě a sloučen archívem katastrálních map v Brně, nyní také pro Slezsko příslušným.

Toto opatření vzbudilo živý rozruch v obyvatelstvu Slezska, zejména však v hospodářských kruzích v Opavě, jež tím byly postiženy. Takováto opatření nebylo lze očekávati již proto, poněvadž § 1 katastrálního zákona pověřil již finanční úřady druhé stolice (tudíž také finanční ředitelství v Opavě) bez jakékoli výhrady dodatečného bližšího stanovení jejich místní nebo věcné působnosti správou pozemkového katastru. Působnost reformy správy měla se také - podle opětovných prohlášení a slibů vlády, Národního shromáždění a politických činitelů - vztahovati výhradně na obor správy politické a školské.

Následkem přeložení archivu map katastrálních do Brna budou strany, zejména však slezské úvěrní ústavy, nuceny za účelem nahlédnutí do archívu map buď jezditi do Brna nebo k tomuto účelu ustanoviti si tam zástupce.

Tážeme se: Jest pan ministr ochoten se zřetelem k tomu, že obyvatelstvo Slezska muselo beztak reformou správy snésti podstatné znesnadnění styku se zemskými úřady, ve smyslu § 5 (přechodná ustanovení) shora citovaného prováděcího nařízení ke katastrálnímu zákonu ponechati archiv map katastrálních také nadále v Opavě?

V Praze, dne 20. února 1929.

H. Jokl, J. Polach,
dr Soukup, Časný, Niessner, Ecksteinová, Löw, dr Heller, Reyzl, Pocisk, Petřík, Zimák, Ant. Novák, Beutel, Jarolim.

Durch die Regierungsverordnung vom 28. Dezember 1928, S. Nr. 205 wurde in Durchführung des Katastralgesetzes vom 16. Dezember 1927, S. Nr. 177 die Landesfinanzdirektion in Brünn mit der Verwaltung des Grundkatasters für Mähren und Schlesien betraut, gleichzeitig das, Katastralmappenarchiv in Troppau aufgelöst und mit dem - nunmehr auch für Schlesien zuständigen - Katastralmappenarchiv in Brünn vereinigt.

Diese Verfügung hat in der Bevölkerung Schlesiens, nametlich aber bei den hievon betroffenen Wirtschaftskreisen in Troppau lebhaftes Ausehen erregt. Derartige Massnahmen waren schon deshalb nicht zu erwarten, weil § 1 des Katastralgesetzes die Finanzbehörden zweiter Instanz (mit hin auch die Finanzdirektion in Troppau) ohne irgend einen Vorbehalt der nachträglichen näheren Bestimmung ihres örtlichen oder sachlichen Wirkungskreises bereits mit der Verwaltung des Grundkatasters betraut hat. Auch sollte sich nach wiederholten Erklärungen und Versprechungen der Regierung, der Nationalversammlung und der politischen Faktoren - die Wirksamkeit der Verwaltungsreform ausschliesslich auf das Gebiet der politischen- und Schulverwaltung erstrecken.

Infolge der Verlegung des Katastralmappenarchives nach Brünn werden die Parteien, namentlich aber die schlesischen Kreditinstitute gezwungen sein, zwecks Einsichtnahme in das Mappenarchiv entweder nach Brünn zu fahren oder zu diesem Zwecke dortselbst einen Vertreter zu bestellen.

Wir fragen, Ist der Herr Minister bereit mit Rücksicht darauf, dass die Bevölkerung Schlesiens ohnehin durch die Verwaltungsreform eine wesentliche Erschwerung ihres Verkehres mit den Landesämtern in Kauf nehmen musste, im Sinne des § 5 (Uebergangsbestimmungen) der eingangs zitierten Durchführungsverordnung zum Kätastralgesetz das Katastralmappenarchiv auch weiterhin in Troppau zu belassen?

Prag, am 20. Feber 1929.

H. Jokl, J. Polach,
Dr. Soukup, Časný, Niessner, Ecksteinová, Löw, Dr. Heller, Reyzl, Pocisk, Petřík,
Zimák, Ant. Novák, Beutel, Jarolim.