Zu Punkt 1 der Anfrage der Interpellation bemerke ich, daß das Ministerium für öffentliche Arbeiten beahsichtigt, für das Statistische Staatsamt, welches dermalen das Gebäude des Taubstummeninstitutes einnimmt, einen Neubau auf dem Plateau der Letná zu errichten. Mit den Vorarbeiten wird man jedoch erst dann beginnen können, bis auf Grund des Ergebnisses der Preisausschreibung für die Verbauung der Letná der Bauplatz bestimmt sein wird.

Zu Punkt 2 der Anfrage der Interpellation ist zu konstatieren, daß sich der Staatsverwaltung bisher keine Möglichkeit zur Beschaffung eines geeigneten Gebäudes geboten hat, in welchem das Taubstummeninstitut einstweilen besser als im bisherigen Provisorium untergebracht werden könnte.

Prag, am 31. Dezember 1928.

Der Minister für öffentliche Arbeiten:
Dr. Spina m. p.

Tisk 828/6.

Při zjišťování znalosti státního jazyka postupovala státní správa zejména pokud šlo o zaměstnance starší 50 let velmi blahovolně a zprostila zkoušky ze státního jazyka všechny zaměstnance, kteří byli alespoň 50 let staří a vykazovali aspoň částečnou znalost státního jazyka, aby mohli býti dále ve službě zaměstnáni, aniž tím trpěla služba, stejnoměrné rozdělení práce a zájmy stran. U těch pak, které nebylo možno ani při tomto blahovolném posuzováni zkoušky zprostiti, bylo při zkoušce postupováno co nejmírněji a byly požadavky na ně kladené vzhledem na jich věk značně omezeny. Až na malé výjimky osvojili si i starší zaměstnanci jazyk státní v míře přesahující minimum znalosti pro službu požadované. Tím více dlužno proto litovali, že vyskytli se, – byť i jen ojediněle – zaměstnanci, kteří za tolik let nevynasnažili se osvojiti si ani ono nezbytné minimum znalosti jazyka, státního,,které předpokládá ustanovení článku 66 vlád. nařízení č. 17/1926 Sb. z. a n.

Na důsledcích předepsaných tímto ustanovením vláda nemůže ničeho měniti.

V Praze, dne 10. února 1929.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Anläßlich der Sicherstellung der Kenntnis der Staatssprache ging die Staatsverwaltung, namentlich insofern es sich um Bedienstete über 50 Jahre handelte, sehr wohlwollend vor und sah von der Prüfung aus der Staatssprache bei allen Bediensteten ab, welche wenigstens 50 Jahre alt waren und eine wenigstens teilweise Kenntnis der Staatsspreche aufwiesen, um weiterhin im Dienste verwendet werden zu können, ohne daß dadurch der Dienst, die gleichmäßige Verteilung der Arbeit und die Interessen der Parteien leiden würden. Bei denjenigen aber, welche selbst bei dieser benevolenten Beurteilung von der Prüfung nicht befreit wenden konnten, wurde bei der Prüfung tunlichst milde vorgegangen und wurden die an sie gestellten Anforderungen mit Rücksicht auf ihr Alter bedeutend eingeschränkt, Bis auf geringe Ausnahmen haben sich auch die älteren Bediensteten die Staatssprache in einem das Minimum der für den Dienest geforderten Kenntnis überschreitenden Maße angeeignet. Umsomehr ist daher zu bedauern, daß sich – wenn auch nur vereinzelt – Bedienstete fanden, welche sich im Laufe so vieler Jahre nicht einmal die Mühe nahmen, sich selbst dieses unumgängliche Minimum der Kenntnis der Staatssprache, welches die Bestimmung des Art. 66 der Regierungsverordnung Nr. 17 1926 S. d. G. u. V. voraussetzt, anzueignen.

An den durch diese Bestimmung vorgeschriebenen Konsequenzen vermag die Regierung nichts zu ändern.

Prag, am 10. Feber 1929.

Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.

Tisk 828/7.

V návrhu zákona o pedagogických akademiích řešena jest vedle úpravy vzdělání učitelstva škol národních též nová úprava vzdělaní opatrovatelek.

Za tohoto stavu nepokládá ministerstvo školství a národní osvěty za vhodné a účelné, aby před chystanou novou zákonnou úpravou byly zřizovány ústavy pro vzdělání opatrovatelek.

V Praze, dne 3. prosince 1928.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr. M. Hodža v. r.

In dem Entwurfe des Gesetzes betreffend die pädagogischen Akademien findest neben der Regelung der Ausbildung der Volksschullehrerschaft auch die Neuregelung der Ausbildung der Kindergärtnerinnen ihre Lösung.

Bei dieser Sachlage erachtet es das Ministerium Für Schulwesen und Volkskultur nicht für angezeigt und zweckdienlich, vor der vorbereiteten Neuregelung Bildungsinstitute für Kindergärtnerinnen zu errichten.

Prag, am 3. Dezember 1928.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Dr. M. Hodža m. p.

Tisk 828/8.

1.) V mezích finančních prostředků státu byla poskytnuta zákonem ze dne 24. května 1928, č. 80 Sb. z. a n. tak zvaným staropensistům částečná pomoc povolením příplatků, případně doplňků. Pokud se týče pobytu v cizině postupu je se velice liberálně, nelze však za daných poměrů pomýšleti na úplné zrušení omezovacích ustanovení, protože počet příjemců odpočivných a zaopatřovacích platů v cizině trvale bydlících rok od roku stoupá, činí již 5.000 a jest tedy poměrně příliš značný.

2.) Zákon o příplatcích některým státním a jiným veřejným zaměstnancům ve výslužbě a pozůstalým po takových zaměstnancích ze dne 24. května 1928, č. 80 Sb. z. a n., se provádí s největším napětím sil i mimo úřední hodiny. Jest však zpracovati vedle běžné agendy celkem asi 100.000 spisů, z nichž s kladným výsledkem, t. j. poukazem doplatků, asi 69.000. Větší část z nich jest již vyřízena, zbývající případy jsou postupně vyřizovány a úřadům tuto úpravu provádějícím bylo znovu uloženo, aby se vším úsilím se přičinily o nejrychlejší jich vyřízení.

V Praze, dne 10. února 1929.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr pověřený správou ministerstva financí:
Dr Vlasák v. r.

1.) Innerhalb der Grenzen der finanziellen Mittel des Staates wunde mit dem Gesetze vom 24. Mai 1928, Nr. 80 S. d. G. u. V. den sogenannten Altpensionisten eine teilweise Aushilfe durch Bewilligung von Zuschüssen bzw. Ergänzungen gewährt. Was den Aufenthalt im Auslande betrifft, so wird in sehr liberaler Weise vorgegangen, es kann jedoch unter den gegebenen Verhältnissen eine gänzliche Aufheibung der inschränkenden Bestimmungen nicht in Erwägung gezogen werden, weil die Anzahl der im Auslande dauernd wohnenden Empfänger von Ruhe- und Versorgungsgenüssen von Jahr zu Jahr steigt, bereits 5000 beträgt und somit verhältnismäßig viel zu groß ist.

2.) Das Gesetz betreffend Zuschüsse für einige Staatsund andere öffentliche Bedienstete des Ruhestandes und für die Hinterbliebenen nach solchen Bediensteten vom 24. Mai 1928, Nr. 80 S. d. G. u. V. wird mit der größten Anspannung der Kräfte auch außerhalb der Amtsstunden durchgeführt. Es sind jedoch neben der laufenden Agenda im ganzen cca 100.000 Akten, hievon mit positivem Ergebnisse, d, i. mit,Anweisung der Nachzahlungen, cca 69.000 zu erledigen. Die Mehrzahl derselben ist bereits erledigt, die verbleibenden Fälle gelangen sukzessive zur Erledigung und die diese Regelung durchführenden Behörden wunden neuerlich beauftragt, sich mit allem Eifer um die rascheste Erledigung derselben zu bemühen.

Prag, am 10. Feber 1929.

Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.

Der mit der Leitung des Finanzministeriums
betraute Minister:
Dr. Vlasák m. p.

Tisk 828/9.

Nemusím zajisté ujišťovati, že jest mou upřímnou snahou, aby železniční zaměstnanci vycházeli vždy ochotně cestujícím vstříc. Naproti tomu jest však zajisté spravedlivým požadavkem, aby i cestující obecenstvo dbalo při nejmenším platných zákonných předpisů a neztěžovalo nepřístojnostmi těžkou službu železničních zaměstnanců.

Podle úředního vyšetření seběhla se příhoda, která je předmětem stížnosti, poněkud jinak, než jest v interpelaci líčena. Osobní vlak čís. 1503 přijel do stanice o 2 minuty opožděn a odejel po pravidelném zdržení 3 minut v 18 hod. 23 min. Po příjezdu vlaku nebylo ihned dáno znamení k odjezdu, ačkoli, jak se v interpelaci praví, většina cestujících ještě do vlaku nenastoupila, nýbrž teprve po nastoupení všech na nástupišti shromážděných cestujících. Když pak dával vlakvůdce před odjezdem vlaku předepsanou návěst, nenastupoval již nikdo do vozů. Teprve když,průvodčí vozy uzavírali, a hlásili svou pohotovost k odjezdu, k němuž též vlakvůdcem byla dána předepsaná návěst, přiběhlo vchodem na nástupiště několik cestujících, samovolně si otevřeli vůz a nastoupili. Když se pak vlak dával již do pohyhu, přiběhli ještě další 3 cestující, mezi nimiž byl též pan redaktor Josef Lindner z K. Varů. Výzvy průvodčích vlaku i staničních zaměstnanců, aby do jedoucího vlaku již nenastupovali, nebylo dbáno a musil proto býti jedoucí již vlak zastaven. Při této příležitosti byl též p. redaktor Josef Lindner, a to z rozkazu přítomného přednosty, zjištěn.

Z vylíčeného případu je zjevno, že železniční zaměstnanci konali jenom svou povinnost. Přes to pan redaktor Lindner,zahrnoval průvodčího vlaků výtkami a hrozil, že si bude stěžovati.

Tyto výtky byly přirozeně neodůvodněny a nespravedlivy a nemohu na ně vzíti zřetele ani tehdy, bylo-li jim propůjčeno místa v interpelaci.

Pokud jde o stížnost vůči průvodčímu vlaku, že neodpověděl dosti slušně cestujícímu pensionovanému železničnímu úředníkovi p. Josefu Hennlichovi z Karl. Varů, podotýkám, že průvodčí byl za to potrestán. V zájmu spravedlivého posouzení věci nemohu však pomlčeti o tom, že nešlo o žádné provokativní chování, jímž by cestující mohli býti spravedlivě pobouřeni, jak se v interpelaci tvrdí, a průvodčího do jisté míry též omlouvá rozčilující příhoda před odjezdem vlaku se seběhnuvší, jakož i opětovné jedné a téže věci se týkající dotazy cestujícího Hennlicha. Za těchto okolností jest poznámka průvodčího, kterou ke své odpovědi připojil, totiž: »To přece jako železničář můžete vědět«, lidsky vysvětlitelná a nikoli provokativní.

Přes to v tomto případě, jak jsem se zmínil, služební důsledky byly vůči průvodčímu s plnou přísností vyvozeny.

V Praze dne 29. ledna 1929.

Ministr železnic:
J. Najman v. r.

Ich brauche gewiß nicht zu versichern, daß es mein aufrichtiges Bestreben ist, daß die Eisenbahn bediensteten den Reisenden stets bereitwillig entgegenkommen. Demgegenüber ist es jedoch eine gewiß gerechte Forderung, daß auch das reisende Publikum zumindest die geltenden gesetzlichen Vorschriften beobachte und den schweren Dienst der Eisenbahnbediensteten durch Unzukömmlichkeiten nicht erschwere.

Laut amtlicher Erhebungen ereignete sich der Vorfall, welcher den Gegenstand der Beschwerde bildet, in etwas anderer Weise, als er in der Interpellation geschildert erscheint. Der Personenzug Nr. 1503 kam in der Station um 2 Minuten, verspätet an und fuhr nach regelmäßigem Aufenthalt von 3 Minuten um 18 Uhr 23 Minuten ab. Nach Ankunft des Zuges wurde nicht sogleich das Abfahrtssignal gegeben, obwohl, wie es in der Interpellation heißt, die Mehrzahl der Passagiere in den Zug noch nicht eingestiegen war, sondern erst nachdem alle am Perron versammelten Passagiere eingestiegen waren. Als sodann der Zugsführer vor Abfahrt des Zuges das vorgeschriebene Signal gab, stieg niemand mehr in die Wagen ein. Erst als die Schaffner die Wagen geschlossen hatten und ihre Bereitschaft zur Abfahrt, zu welcher auch vom Zugsführer das vorgeschriebene Signal gegeben wurde, meldeten, kamen durch den Eingang einige Reisende auf den Perron, gelaufen, öffneten sich eigenmächtig den Wagen und, stiegen ein. Als sich dann der Zug bereits in Bewegung setzte, kamen noch weitere drei Reisende gelaufen, unter welchen sich auch Herr Redakteur Josef Lindner aus Karlsbad befand. Die Aufforderung der Zugsschaffner sowie der Stationsbediensteten, in den bereits fahrenden Zug nicht mehr einzusteigen, blieb ungeachtet und mußte deshalb der bereits fahrende Zug angehalten werden. Bei dieser Gelegenheit wurde auch Herr Redakteur Josef Lindner, und zwar über Auftrag des anwesenden Vorstandes, sichergestellt.

Aus dem geschilderten Vorfalle ist ersichtlich, daß die Eisenbahnbediensteten nur ihre Pflicht taten. Trotzdem überhäufte Herr Redakteur Lindner den Zugsschaffner mit Vorwürfen und drohte, daß er sich beschweren wird.

Diese Vorwürfe waren natürlich unbegründet und ungerecht, und ich kann auf dieselben selbst dann keine Rücksicht nehmen, wenn ihnen in der Interpellation Raum gegeben wurde.

Sofern es sich um die Beschwerde gegen den Zugsschaffner handelt, daß er einem Fahrgast, dem pensionierten Eiseribahnbeamten Herrn Josef Hennlich aus Karlsbad, nicht genug anständig geantwortet hat, bemerke ich, daß der Schaffner, dafür bestraft wurde. Inn Interesse einer gerechten Beurteilung der Angelegenheit kann ich jedoch nicht verschweigen, daß es sich um kein provokatorisches Benehmen handelte, über welches die Fahrgäste mit Recht empört sein könnten, wie in der Interpellation behauptet wird, und den Schaffner entschuldigt bis zu einem gewissen Maße auch der aufregende Vorfall, welcher sich vor Abfahrt des, Zuges ereignet hatte, als auch die wiederholten, eine und dieselbe Sahe betreffenden Anfragen des Fahrgastefs Hennlich. Unter diesen Umständen erscheint die Bemerkung des Schaffners, welche er seiner Antwort beigefügt hat, nämlich: »Das können sie doch als Eisenbahner wissen«, menschlich erklärlich und keineswegs provokatorisch.

Dessenungeachtet wurden in diesem Falle, wie ich erwähnt habe, die dienstlichen Konsequenzen dem Schaffner gegenüber mit aller Strenge gezogen.

Prag, am 29. Jänner 1929.

Der Eisenbahnminister:
J. Najman m. p.

Tisk 828/10.

Úředníci bývalých zastupitelských okresů, kteří podle § 10 zákona o organisaci politické správy přešli do státní služby, stali se ze zákona, a to bez ohledu na stupeň své znalosti státního jazyka, státními úředníky a požívají v tomto novém služebním poměru právní ochrany podle služební pragmatiky stejně jako všichni ostatní, státní úředníci. Jsou tudíž bezpodstatny obavy, k nimž snad mohl zavdati příčinu v interpelaci uvedený, ne právě zcela jasně stylisovaný výnos bývalé zemské správy politické, jenž nikterak neměl intencí, které mu páni interpelanti připisují.

V Praze dne 6. února 1929.

Ministr vnitra:
Černý v. r.

Die Beamten der ehemaligen Vertretungsbezirke, welche gemäß § 10.des Gesetzes betreffend die Organisation der politischen Verwaltung in den Staatsdienst übergingen, wunden ex lege, und zwar ohne Rücksicht auf den Grad ihrer Kenntnis der Staatssprache, Staatsbeamte und geniessen in diesem neuen Dienstverhältnisse den Rechtsschutz nach der Dienstpragmatik desgleichen wie alle übrigen Staatsbeamten. Es sind somit die Befürchtungen unbegründet, zu welchen vielleicht der in der Interpellation angeführte, nicht eben ganz genau stylisierte Erlass der ehemaligen politischen Landesverwaltung, welcher in keiner Weise die Intentionen beinhaltete, die ihm die Herren Interpellanten zuschreiben, die Veranlassung geben konnte.

Prag, am 6. Feber 1929.

Der Minister des Innern:
Černý m. p.

Tisk 828/11.

V mezích finančních prostředků státu byla po- skytnuta zákonem ze dne 24. května 1928, č. 80 Sb. z. a n., tak zvaným staropensistům částečná pomoc povolením příplatků případně doplňků. Pokud se týče úplné volnosti stěhování pensistů do ciziny k dočasnému pobytu, nelze za daných poměrů pomýšleti na úplné zrušení omezovacích ustanovení státní správa postupuje však i při velmi četném počtu těchto cest co nejliberálněji.

V Praze, dne 10. února 1929.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr pověřený správou ministerstva financí:
Dr Vlasák v. r.

Innerhalb der Grenzen der finanziellen Mittel des Staates wurde mit dem Gesetze vom 24. Mai 1928, Nr. 80 S. d. G. u. V. den sogenannten Altpensionisten eine teilweise Aushilfe durch Bewilligung von Zuschüssen bzw. Ergänzungen gewährt. Was die gänzliche Freizügigkeit der Pensionisten ins Ausland zum zeitweiligen Aufent halt betrifft, so kann unter den gegebenen Verhältnissen eine gänzliche Aufhebung der einschränkenden Bestimmungen nicht in Erwägung gezogen werden, die Staatsverwaltung geht jedoch. auch bei der sehr großen Anzahl dieser Reisen tunlichst liberal vor.

Prag, am 10. Feber 1929.

Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.

Der mit der Leitung des Finanzministeriums
betraute Minister:
Dr. Vlasák m. p.