Zemřel-li dlužník nebo věřitel před 26. únorem 1919 a bylo-li toho dne řízení pozůstalostní ještě v proudu, považuje se za rozhodující bydliště zůstavitelovo.

U veřejných, obchodních a komanditních společností jakož i u právnických osob považuje se za bydliště sídlo hlavního závodu zapsané v obchodním rejstříku.

(1) Při dluzích a pohledávkách filiálek úvěrních ústavů nebo pojišťoven považuje se za bydliště sídlo filiálky a nikoliv sídlo hlavního závodu.

(2) Dluhy a pohledávky z listin, které vydány byly hlavním ústavem pojišťovny, budou moci býti pokládány za dluhy a pohledávky filiálek jen potud, pokud to jde nepochybně na jevo z listiny samé nebo z jinakých písemných ujednání zúčastněných stran. (Toto ustanovení nedotýká se nijak článku 7. lit. e).

(3) Právních poměrů mezi hlavním závodem a filiálkami jeho se ustanovení této úmluvy netýkají.

Všude, kde se v této úmluvě jedná o státní území, rozumí se jím státní území obou států v onom rozsahu, jak bylo určeno mírovou smlouvou Versailleskou, St. Germainskou a Trianonskou, po případě úmluvami sjednanými mezi zúčastněnými státy a opatřeními učiněnými při provádění těchto úmluv.

Ustanovení této úmluvy nevztahují se na tyto dluhy a pohledávky:

a) na dluhy a pohledávky smluvních států a státních podniků;

b) na dluhy a pohledávky královské uherské poštovní spořitelny, upravené úmluvou sjednanou v Budapešti dne 7. listopadu 1922;

c) na dluhy a pohledávky dělených sirotčích pokladen, upravené v úmluvě z 8. března 1924 (Sb. z. a n. č. 229 a Budapešti Közlöny z 1. listopadu 1924); dluhy a pohledávky sirotčích pokladen nedělených vyrovnají se podle ustanovení oddílu V.;

d) na dluhy a pohledávky (kapitálové splátky, úroky, dividendy) z cenných papírů na př. dlužních úpisů, akcií, společenských podílů a jiných obdobných cenných papírů, upravené v úmluvě z 13. července 1923 (Sb. z. a n. č. 225/1924 a maďarský zákon č. XXII z 1924);

e) na dluhy a pohledávky z pojištění sociálního nebo státního, jichž úprava vyhrazena jest zvláštním úmluvám, které byly anebo budou sjednány, rovněž na dluhy a pohledávky z pojištění soukromého, jež upraveny jsou v úmluvě z 13. července 1923 (Sb. z. a n. č. 228/1924 a maďarský zákon č. XXII z 1924). Nastala-li však pojistná příhoda před 26. únorem 1919, vyrovnají se příslušné pohledávky a závazky podle ustanovení této úmluvy. Dluhy z t. zv. "umísťovacích smluv", při kterých se pojišťovna zavázala za jediný pevný vklad vyplatiti v den splatnosti předem stanovený určitý rovněž pevný peníz, takže při této smlouvě risiko z dožití nebo z úmrtí určité osoby jest vyloučeno, nepovažují se za dluhy z pojištění soukromého; tyto dluhy vyrovnají se tímže způsobem jako dluhy zmíněné v oddílu I., vyjímaje případ, kdy podle úmluvy z 13. července 1923 byly dluhy přeneseny na pojišťovnu československou;

f) na hypoteční pohledávky, které dne 26. února 1919 náležely maďarským pojišťovnám a přijaty byly československou vládou na úhradu pro příslušný československý stav pojištění s výhradou ustanovení článku 24.;

g) na dluhy a pohledávky obcí, měst a municipií (žup), jakož i na dluhy a pohledávky vodních družstev, jichž území bylo rozděleno hranicí stanovenou podle mírové smlouvy Trianonské; úprava těchto dluhů a pohledávek vyhrazena jest samostatné úmluvě.

(1) Dluhy a pohledávky, které byly bez výhrady se souhlasem obou zúčastněných stran vyrovnány před 1. listopadem 1924, pokládají se za pravoplatně splněné.

(2). Dluhy, jichž jistina byla složena po 26. únoru 1919 bez souhlasu obou zúčastněných stran u soudu, nepovažují se za splněné, nýbrž řídí se touto úmluvou. Složení bude však považováno za splnění dluhu, stalo-li se na základě soudního rozsudku vyvolaného věřitelem jakož i v případě, kdy platba podle zákona musila se státi složením dlužné jistiny k soudu.

(3) Dluhy a pohledávky, na něž nevztahoval se zákaz placení stanovený v dohodě o soupisu obsažené v zápisu z 13. července 1923 a které byly vyrovnány, budou považovány za splněné.

Skutečnost, že dluh nebo pohledávka, které mají býti vyrovnány podle ustanovení oddílu V., byly převedeny po 25. únoru 1919 z jakéhokoliv důvodu (cessí, převzetím dluhu, dědickou posloupností atd.), na jinou osobu, ať je její bydliště (sídlo) kdekoliv, nemá významu ani pro rozsah dluhu ani pro způsob splnění.

(1) Smluvně se opakující peněžní platy všelikého druhu, na př. doživotní renty, vyživovací příspěvky atd., povinen jest dlužník splniti tímže způsobem jako obdobné závazky vůči věřitelům usazeným ve státě, kde má své bydliště (sídlo). Toto ustanovení nevztahuje se na annuity umořitelných půjček.

(2) Dluhy a pohledávky závislé na splnění výminky nebudou vyrovnány podle oddílu V., když výminka, na níž placení jest závislo, nastala po účinnosti této úmluvy.

(1) Pohledávky československých věřitelů za dlužníky maďarskými přejdou touto úmluvou na zúčtovací místo maďarské a pohledávky maďarských věřitelů za dlužníky československými na zúčtovací místo československé. Pohledávky, které přejdou na zúčtovací místo maďarské, budou tvořiti úhradu věřitelů maďarských a pohledávky, které přejdou na zúčtovací místo československé, počítaje v to výplatu zmíněnou v dalším článku, úhradu věřitelů československých.

(2) Dlužník jest povinen platiti svůj dluh zúčtovacímu místu onoho z obou států, kde měl dne 26. února 1919 své bydliště (sídlo); věřitel bude uspokojen zúčtovacím místem onoho státu (příslušné zúčtovací místo), na jehož území měl téhož dne své bydliště (sídlo).

(3) Československý dlužník zaplatí jednu korunu československou za jednu starou korunu. Podíl československého věřitele bude určen zákonodárstvím státu československého. Zákonodárství státu maďarského určí peníz, který budou povinni platiti dlužníci maďarští, a podíly, které obdrží maďarští věřitelé.

(4) Peníz, který jsou povinni platiti dlužníci maďarští, a podíl, jejž mají obdržeti věřitelé českoslovenští a věřitelé maďarští, mohou býti různé pro různé druhy dlužníků a věřitelů, avšak s dlužníky i věřiteli téhož státu a téhož druhu musí býti nakládáno stejně bez rozdílu jejich státní příslušnosti. Peníz, který budou povinni platiti dlužníci maďarští, a podíl, který obdrží věřitelé maďarští, nesmí nikdy přesahovati 0,10 koruny československé za každou starou korunu; mohou však býti určeny pro kterýkoliv druh dlužníků nebo věřitelů poměrem jeden pengö za 12.500 starých korun.

(5) Dluh dlužníkův zanikne zaplacením příslušnému zúčtovacímu místu, pohledávka bude úplně splněna, vyplatí-li příslušné zúčtovací místo věřiteli podíl. Kvitance a výmazné listiny pořídí a vydá dlužníku jeho příslušné zúčtovací místo. Právní poměry mezi dlužníkem a věřitelem zůstávají jinak nedotčeny; věřitel jest povinen, jakmile bylo zaplaceno zúčtovacímu místu, vydati dlužníku zástavu, kterou drží, a splniti zároveň všechny závazky, ku kterým je povinen buď vůbec anebo podle zvláštních úmluv.

(1) Maďarské zúčtovací místo odevzdá zúčtovacímu místu československému 0,07 korun československých za každou starou korunu salda vyplývajícího ze srovnání maďarských dluhů skutečně zaplacených maďarskému zúčtovacímu místu a pohledávek, které toto zúčtovací místo skutečně vyplatí věřitelům maďarským. Při výpočtu tohoto salda nebude přihlíženo ani k pohledávkám maďarských nedělených sirotčích pokladen ani k závazkům těchto pokladen vůči poručencům a opatrovancům československým ani ku dluhům a pohledávkám maďarským ze zápůjček uzavřených při úpisu válečných půjček, které byly zajištěny zástavou takových cenných papírů nebo jiných cenných papírů pevně zúročitelných v korunách maďarských (12.500 korun maďarských rovno jednomu pengö).

(2) Peníz určený podle předchozího odstavce tohoto článku bude odevzdán v korunách československých Zemské bance v Praze pro československé zúčtovací místo. Obě zúčtovací místa dohodnou se podle postupu řízení vyrovnávacího o době, kdy bude poukázán svrchu zmíněný peníz, jakož i o případných splátkách.

(1) Zúčtovací místa vydají si navzájem všechny přihlášky, které u nich podali jejich dlužníci a jejich věřitelé.

(2) Podle přihlášek podaných u zúčtovacích míst budou zjištěny dluhy a pohledávky, které mají býti vyrovnány. Rozpory mezi přihláškou dlužníkovou a přihláškou věřitelovou pokusí se odstraniti obě zúčtovací místa podle možnosti a v přátelské dohodě.

(3) Věřitelé a dlužníci povinni jsou vydati zúčtovacímu místu dlužníkovu všecky listiny a průkazy a poskytnouti všeliká objasnění; neučiní-li tak, bude možno uložiti jim pokutu. Dlužníci i věřitelé jakož i jiné osoby budou moci býti předvoláni ku svědeckým výslechům přísežným. Dožádání, jimž nutno bez odkladu vyhověti, budou řízena prostřednictvím druhého zúčtovacího místa příslušnému soudu.

(4) Kromě případů, o nichž bylo zjištěno souhlasným rozhodnutím obou zúčtovacích míst, že nepatří do vyrovnání podle tohoto oddílu, vydá příslušné zúčtovací místo každému ze svých dlužníků platební příkaz, jehož opis bude doručen věřiteli prostřednictvím jeho zúčtovacího místa. Obě zúčastněné strany, jakož i zúčtovací místo věřitelovo mají právo podati rozklad u zúčtovacího místa dlužníkova ve lhůtě 30 dnů počítajíc ode dne, kdy platební příkaz byl jim doručen. Rozklady budou oznámeny zúčastněné straně prostřednictvím jejího zúčtovacího místa. K výhradám a námitkám oznámeným zúčtovacímu místu po 7. květnu 1928, jež by uplatňoval dlužník nebo věřitel, který přihlásil svůj dluh anebo pohledávku, bude moci býti přihlíženo jen se souhlasem zúčtovacího místa dlužníkova.

(5) Spory o dluzích rozkladem dotčených rozhoduje rozhodčí komise příslušného zúčtovacího místa dlužníkova. Rozhodčí komise složeny jsou ze dvou členi, z nichž jeden bude vyslán zúčtovacím místem maďarským, druhý zúčtovacím místem československým.

(6) Spory, které nemohly býti rozhodnuty jednohlasným rozhodnutím příslušné rozhodčí komise, budou předloženy rozhodčímu soudu, který jest složen z neutrálního stálého předsedy a ze dvou rozhodčích, z nichž jednoho jmenuje zúčtovací místo maďarské, druhého zúčtovací místo československé.

Předsedu zvolí rozhodčí obou zúčtovacích míst, a nedohodnou li se, bude požádán předseda spolkového švýcarského soudu, aby jmenoval předsedu. Rozhodčí soud bude zasedati v sídle zúčtovacího místa příslušného podle dlužníka.

(7) Rozhodčí komise a rozhodčí soud stanoví v každém jednotlivém případě náklady řízení, které budou povinny strany (dlužník nebo věřitel) zaplatiti.

(8) Nálezy rozhodčích komisí a rozhodčího soudu jsou vykonatelny v obou státech. Platební příkazy, proti nimž nebyl podán rozklad, jsou rovněž vykonatelny, aby však mohla býti exekuce provedena, ve druhém státě, musí je rozhodčí komise zúčtovacího místa dlužníkova opatřiti doložkou vykonatelnosti. O provedeni exekuce platí obdobně předpisy o vybírání daní.

(9) Věřitel může obdržeti výplatu.podílu jen tehdy, byla-li jeho pohledávka zjištěna buď platebním rozkazem, který vešel v právní platnost tím, že nebyla podána stížnost, anebo rozhodnutím rozhodčí komise nebo rozhodčího soudu.

(10) Zúčtovací místa poskytnou si přímo a v každém období řízení nejširší měrou všemožnou podporu.

(11) Doručení v druhém státě stane se prostřednictvím zúčtovacího místa tohoto státu.

(12) Soudy a úřady obou států poskytnou si navzájem všelikou právní pomoc, jež ukáže se nutnou při provádění této úmluvy.

(13) Zúčtovací místa mají právo vybírati od svých věřitelů a dlužníků poplatky na úhradu řízení.

(14) Jakmile jedno ze zúčtovacích míst skončí svou činnost, dohodne se s druhým zúčtovacím místem o tom, jak bude tato skutečnost vyhlášena, jakož i o opatřeních, jež budou snad potřebna.

(1) Dluhy a pohledávky považují se za splatny nejpozději okamžikem, kdy tato úmluva nabude účinnosti, nehledíc na případná opačná ujednání zúčastněných stran.

(2) Každé z obou zúčtovacích míst má právo poskytovati svým dlužníkům platební lhůty.

Vzájemné vyrovnání (kompensace) dluhů a pohledávek přípustno jest v řízení stanoveném v tomto oddílu jen potud, pokud dluh, nebo pohledávka trvaly dne 26. února 1918 mezi týmiž stranami a pokud byly nebo budou přihlášeny podle článku 17.

(1) Úroky, které mají býti počítány z dluhů a pohledávek včetně úroků dospělých do 1. března 1919, činí od tohoto dne 4% ročně (úroky jednoduché), a to i tehdy, nebyly-li dle původních dohod zúčastněných stran úroky vůbec stanoveny anebo byly-li stanoveny úroky jiné.

(2) Při pohledávkách ze vkladních knížek a z umořitelných zápůjček (zápůjčky hypotekární atd.) jest platiti úroky smluvené mezi zúčastněnými stranami, při pohledávkách za poštovním úřadem šekovým v Praze úroky podle stanov tohoto úřadu.

(3) Při nezúročitelných dluzích a pohledávkách splatných před účinností této úmluvy budou počítány úroky ode dne splatnosti smluveného mezi zúčastněnými stranami. Nastane-li splatnost po účinnosti této úmluvy, bude lze takové dluhy a pohledávky uplatňovati jen penízem, který i se 4 % úroky za dobu od účinnosti úmluvy do dne splatnosti odpovídá, původní jistině dluhu nebo pohledávky, při čemž svrchu zmíněné 4 % úroky musí tu býti počítány od účinnosti úmluvy.

(1) Přihlášky pohledávek podané po 7. květnu 1928 považovati jest jen tehdy za včasné, bude-li opožděná přihláška uznána oběma zúčtovacími místy omluvitelnou. Jinak propadne pohledávka státu, v němž věřitel měl podati přihlášku.

(2) Dluhy a pohledávky, které se dosud neměly přihlašovati, které však mají býti upraveny způsobem vyznačeným v oddílu V., mohou býti přihlášeny až do konce třetího měsíce od dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti.

(1) Smluvní strany nebudou uplatňovati navzájem žádného nároku z důvodu nákladů z provádění této úmluvy.

(2) Útraty činnosti předsedy rozhodčího soudu nesou oba státy rovným dílem.

(1) Podání a jich přílohy v řízení uvedeném v tomto oddílu, jakož i stvrzenky o platech, práv ní jednání a listiny sepsané při provádění této úmluvy mezi oběma zúčtovacími místy nebo mezi jedním zúčtovacím místem a osobou třetí, jakož i knihovní zápisy, které se staly na žádost zúčtovacích míst, jsou od kolků a poplatků osvobozeny.

(2) Listiny podmínečně osvobozené od kolků a poplatků nepozbývají osvobození, bude-li jich použito v řízení podle tohoto oddílu.

Při hypotečních pohledávkách, které republice Československé postoupili likvidátoři Rakousko-uherské banky a které jsou zajištěny na nemovitostech v Československé republice, zaplatí dlužníci, kteří dne 26. února 1919 měli bydliště (sídlo) v Maďarsku, československému zúčtovacímu místu prostřednictvím maďarského zúčtovacího místa 0,10 korun československých za jednu starou korunu.

Půjčky poskytnuté na cenné papíry (půjčky lombardní), které za likvidace Rakousko-uherské banky byly převedeny na smluvní strany, vyrovnají se podle ustanovení oddílu V., pokud dlužník měl bydliště (sídlo) dne 26. února 1919 na území druhého státu.

(1) Co do dluhů a pohledávek, na něž vztahuje se řízení oddílu V., zakázáno jest jakékoliv placení nebo přijetí platby, jakož i vůbec jakýkoliv styk k úpravě těchto dluhů a pohledávek směřující. Právní jednání tomuto zákazu odporující jsou neplatná.

(2) Nepřípustno jest soudní uplatňován těchto dluhů a pohledávek žalobami, prozatímními opatřeními a exekučními jednáními.

(3) Z moci úřední nebo na návrh nutno žalobu a exekuční návrhy zamítnouti; spory přerušené jest ukončiti odmítnutím žaloby pro nepřípustnost pořadu práva; exekuční řízení dosud přerušená jest nutno zastaviti. Při rozhodování o útratách soudních budou se soudy říditi zásadou slušnosti.

Doba od 1. listopadu 1918 až do zjištění, zda jde o dluh nebo pohledávku, na kterou se vztahují ustanovení oddílu V. či nikoliv, nezapočítává se ani do lhůt promlčecích, ani do lhůt ku podání žaloby, ani do lhůt, jejichž zmeškání má po zákonu v zápětí právní újmu. Tyto lhůty neskončí nikdy před koncem roku po svrchu zmíněném zjištění.

(1) Pohledávky ve starých korunách převedené podle úmluv, které již byly, anebo které budou teprve sjednány při provádění mírové smlouvy Trianonské, na republiku Československou nebo na osobu jí určenou vyrovná československý dlužník, není-li tu opačného ustanovení řečených úmluv, v poměru jedna koruna československá za jednu korunu starou. Tím nepředbíhá se však nikterak tomu, kterak bude peníze vybraného za tyto pohledávky podle svrchu zmíněných úmluv použito.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí také o hypotečních pohledávkách zmíněných ve článku 7., lit. f ).

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny vyměněny budou co nejdříve v Praze. Úmluva nabude účinnosti za 15 dní po výměně ratifikačních listin.

Na doklad toho podepsali zmocněnci tuto úmluvu a přitiskli své pečeti.

Dáno v Budapešti dne 26. května 1928.

Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r.

Gróf KHUEN HEDERVÁRY SÁNDOR v. r.

Při podpisu úmluvy z dnešního dne o úpravě dluhů a pohledávek v korunách rakouských a uherských prohlásily smluvní strany:

1. Osoby služebné, nádeníci a tovární dělníci živnostenští pomocníci nebo učedníci, studující nebo žáci, kteří dne 26. února 1919 měli pobyt na území jednoho z obou států a kteří před 1. listopadem 1924 usídlili se ve svém státě domovském, posuzují se jakoby měli bydliště dne 26. února 1919 ve svém státě domovském.

Veřejní zaměstnanci, ať v činné službě ať na odpočinku, kteří před 1. listopadem 1924 přenesli své bydliště z území jednoho z obou států na území druhého státu, posuzují se jakoby měli své bydliště na tomto území již dne 26. února 1919.

2. Obě zúčtovací místa vynasnaží se všemožné, aby přátelskou dohodou upravila rozpory, které by mohly vzniknouti při provádění úmluvy z té skutečnosti, že jsou zde dohody a úmluvy ujednané s jinými státy.

3. Se strany československé bylo prohlášeno, že článek 7., lit. a), naprosto není na újmu úpravě dluhů a pohledávek států a státních podniků.

Tento zápis bude ratifikován zároveň s úmluvou z dnešního dne a nabude účinnosti zároveň s úmluvou právě zmíněnou.

Na doklad toho podepsali svrchu jmenovaní zmocněnci tento zápis a přitiskli své pečeti.

Dáno v Budapešti dne 26. května 1928.

Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r.

Gróf KHUEN HEDERVÁRY SÁNDOR. v. r.

CONVENTION

ENTRE LA RÉPUBLIQUE TCHÉCOSLOVAQUE

ET LE ROYAUME DE HONGRIE

CONCERNANT LE RÈGLEMENT DES DETTES

ET CRÉANCES LIBELLÉES EN ANCIENNES

COURONNE S AUTRICHIENNES

ET HONGROISES.

Les travaux destinés à préparer le règlement des dettes et créances (article 231, lit. d, dernier alinéa et article 254 du Traité de Trianon) étant exécutés conformément à l' Accord contenu au Protocole du 13 juillet 1923,

et

Son Altesse Sérénissime le Régent du Royaume de Hongrie

ont résolu de conclure une Convention pour établir les, conditions, dans lesquelles se fera le règlement desdites dettes et créances et ont nommé à cet effet leurs Plénipotentiaires, savoir:

Le Président de la République Tchécoslovaque

le dr. Bohumil Vlasák,
Ministre Plénipotentiaire et Chef de Section au Ministère des Finances,

Son Altesse Sérénissime le Régent de Hongrie

le Comte Alexandre Khuen-Héderváry,
Envoyé extraordinaire et Ministre plénipotentiaire,

lesquels, après s'être communiqué leurs pleins pouvoirs, trouvés en bonne et due forme, sont convenus des dispositions suivantes:

SECTION I.

(1) Les dettes et créances relevant du droit privé, libellées en anciennes couronnes autrichiennes et hongroises - en tant qu'elles subsistaient encore à la date du ter novembre 1924 et qu'elles proviennent d'un titre du droit privé avant le 26 février 1919, ou bien qu'elles sont basées sur un contrat ou tout autre acte antérieurs au 26 février 1919 - seront réglées, sous réserve des dispositions contraires de la présente Convention et des exceptions qui y sont expressément stipulées mais sans qu'il puisse être tenu compte de l'échéance - selon les prescriptions de la Section V, pourvu qu'il s'agisse de dettes et créances entre des personnes physiques ou juridiques, des sociétés constituées selon le droit civil ou autres communautés analogues, dont l'une avait son domicile (siège), à la date du 26 février 1919, sur le territoire de la République Tchécoslovaque, l'autre sur le territoire du Royaume du Hongrie.

(2) Toutes les autres dettes et créances, visées aux articles 231, lit. d, dernier alinéa - et 254 du Traité de Trianon, dettes et créances qui ne tombent pas sous les dispositions de la Section V ni ne rentrent dans les exceptions de l'article 7 de la présente Convention, seront soumises aux règles du droit privé de celui des deux Etats, dont le droit devra être appliqué, dans l'espèce, selon les principes généraux. A la suite de cette disposition, la question de la monnaie et du taux de change doit être considérée comme réglée conformément à l'article 231, lit. d, dernier alinéa du Traité de Trianon.

(3) Les personnes ayant eu leur domicile (siège), à la date du 26 février 1919, sur le territoire de la République Tchécoslovaque seront désignées, dans les articles suivants, par les termes: < Créanciers Tchécoslovaques > ou < Débiteurs Tchécoslovaques >, tandis que les termes < Créanciers Hongrois > et < Débiteurs Hongrois > serviront à désigner les personnes qui, à la date du 26 février 1919, ont eu leur domicile (siège) sur le territoire du Royaume de Hongrie.

(1) Les dettes et créances de personnes ayant eu, à la date du 26 février 1919, deux domiciles - l'un dans la République Tchécoslovaque, l'autre dans le Royaume de Hongrie - ne rentreront pas sous le régime de la Section V, mais seront considérées, par rapport aux créanciers (débiteurs) tchécoslovaques, comme dettes entre le débiteur et créancier tchécoslovaques et, par rapport aux créanciers (débiteurs) hongrois, comme dettes entre débiteur et créancier hongrois.

(2) Sont également exceptées de la Section V les dettes et créances de personnes, dont l'une ou l'autre (le débiteur ou le créancier) a transféré son domicile, dans la période comprise entre le 26 février 1919 et le ter novembre 1924, sur le territoire d'un tiers Etat, sans se rétablir, avant le 1er novembre 1924, dans le territoire de l'une ou de l'autre des Parties Contractantes.

Si le débiteur ou le créancier est décédé avant le 26 février 1919 et si, à la date de ce jour, la procédure successorale était encours, c'est le domicile du défunt qui sera considéré comme déterminant.

En ce qui concerne les sociétés en nom collectif, les sociétés en commandite et les personnes juridiques, le siège de l'établissement principal, inscrit sur le registre de commerce, sera considéré comme domicile.

(1) Pour les dettes et créances des succursales d'instituts de crédit ou d'entreprises d'assurance, le siège de la succursale sera considéré comme domicile, sans tenir compte du siège de l'établissement principal.

(2) Les dettes et créances basées sur des actes établis par l'établissement principal ďune entreprise d'assurance ne pourront être considérées comme dettes et créances de la succursale que lorsque cela appert incontestablement de l'acte même ou d,autres accords écrits des parties intéressées. (Cette disposition ne constitue aucun préjudice à l'article 7, lit. e.)