Část zvláštní.

Poznámky k jednotlivým paragrafům.

K §§ 1 až 6.

Tyto paragrafy o obvodech měšťanských škol obsahují obdobné normy jako mají zemské zákony o obvodech obecných škol. Odchylky jsou v těchto věcech:

a) Poloměr školního obvodu stanoví se nejvíce na 5 km, kdežto při školách obecných počítá se s tím, že děti nemají choditi, zpravidla dále než 4 km. Navrhuje-li se v § 2 pro měšťanské školy maximální poloměr školního obvodu větší, počítá se se skutečností, že do měšťanské školy chodí děti starší (od 11 do 14 let).

b) Pro Prahu a některá jiná veliká města stanoví se zásada, že obvody jejich měšťanských škol nesmějí přesahovati jejich hranic, a naopak nesmí jejich území býti přiškoleno ke škole v cizí obci, leč by k tomu sama dala souhlas. Toto ustanovení se odůvodňuje tím, že by nucené přiškolení okolních obcí k těmto městům velmi ztěžovalo administrativní řízení (na př. vyřizování školních rozpočtů a účetních závěrek). Při výčtu měst v § 3 bylo přihlédnuto především k t. zv. velikým městům, t. j. k těm, která se již spojila s přilehlými obcemi v jedinou obec, na druhém místě k městům, která tvoří samostatné školní okresy (jsou to mimo Prahu, Brno a Olomouc ještě Liberec a Opava).

c) V § 4 uloženy jsou předpisy, jimiž se má dosíci jednotnosti v obvodech různých měšťanských škol v téže obci pro zjednodušení, správního řízení a hospodářství školního újezdu.

d) V § 5 se nařizuje nová úprava obvodů všech měšťanských škol již trvajících. Tato revise je potřebná, má-li býti dosaženo účelu zákona, už hledíc k tomu, že na př. v zemi České mohly býti dosud obvody měšťanských škol upraveny podle zákona ze dne 18. srpna 1880, č. 38 čes. z. z. jen v mezích hranic školní obce.

K § 7.

Dokud obvod měšťanské školy nepřesahuje území školní obce, není důvodu, proč by tato škola neměla býti vydržována jako dosud školní obcí. Proto se v § 7 výslovně konstatuje zachování dosavadního stavu.

K §§ 8 až 10.

Tyto paragrafy se týkají školních újezdů. Jakmile obvod měšťanské školy překročí hranice školní obce a škola slouží území širšímu, než je území školní obce, je spravedlivo, aby vydržovací náklad školní byl rozvržen na celý školní obvod a nezatěžoval jen území školní obce.

Tohoto účelu se má dosíci tím, že se taková měšťanská škola vyjme z působnosti školní obce a péče o ni přenese na celé území k ní přiškolené. Na tomto základě vytváří osnova na místě školní obce pro takovou měšťanskou školu nového vydržovatele, t. j. školní újezd.

Úmyslem o novy není vytvářeti školní újezd jako věc v podstatě novou. Jde spíše o to, vytvořiti v nich jen zvláštní typus školní obce. Podle osnovy jeví se školní újezd jako širší školní obec, jejíž působnost se omezuje jen na měšťanskou školu, jejíž obvod přesahuje území školní obce.

Proto § 8 vymezuje školní újezdy pojmově v podstatě stejně, jak je vymezen pojem školní obce v nejnovějším zemském zákoně, t. j. v § 2 zákona slezského ze dne 6. listopadu 1901, č. 41 slez. z. z. V § 9 se vztahují na školní újezdy zásadně všechny předpisy, platné pro školní obce, načež se v § 10 ustanovuje působnost školních újezdů.

K §§ 11 až 16.

§§ 11 až 16 se týkají místní školské správy v školních újezdech a jeví se tedy doplňkem k §§ 17 až 31 zák. č. 292/1920 Sb. z. a n.

Je-li školní újezd vedle školní obce zvláštní, právnickou osobou, musí býti pro něj zřízen zvláštní orgán, který jej zastupuje a jeho jménem jedná. Bylo by nasnadě vytvořiti pro školní újezd zvláštní újezdní školní radu obdobnou místní školní radě v školní obci. Než takové řešení by vedlo k tomu, že by v obcích s újezdní měšťanskou školou trvaly vedle sebe dva samostatné orgány místní školské správy se dvojím úřadovacím nákladem věcným a na- mnoze i osobním. Jestliže však § 2 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě, výslovně žádá, aby úkoly veřejné správy byly obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji, snaží se osnova dosíci zjednodušení a úspornosti tím, že spojuje správní orgán školní obce, v níž je újezdní měšťanská škola, i správní orgán školního újezdu této školy v jedinou újezdní školní radu. Při tom však se zmíněným orgánům takto sloučeným zachovává co nejširší samostatnost pro zastupování práv, povinností a zájmů subjektů jimi zastupovaných. Jejich spojení omezuje se téměř jen na to, že mají společné orgány výkonně. Tato míra samostatnosti je potřebná hledíc k tomu, že školní obec a školní újezd mohou míti někdy protichůdné zájmy, zejména ve věcech majetkových, a nelze proto připustiti, aby o těchto zájmech rozhodovala náhodná majorita plena újezdní školní rady ze členů, zastupujících zvláštní zájmy odpůrce. ve sporu, o nějž jde. Pro případ pak, že odbory újezdní školní mzdy nebudou moci v dohodě vyrovnati spory, které mezi nimi vzniknou, obsahuje § 13, odst. 3, v poslední větě ustanovení, podle něhož se rozhodnuti v takové věci přenáší na školní úřad nejblíže vyšší.

Pro objasnění věci uvádí se tento příklad:

Smíšená měšťanská škola v Loděnicích u Berouna (školní okres hořovický), zřízená r. 1921, stane se újezdní měšťanskou školou. Její újezd bude zahrnovati asi území dosavadních školních obcí Loděnice, Vráž, Sv. Jan pod Skalou a Lužce. Všecky tyto školní obce mají své místní školní rady. Z nich zůstanou nadále v činnosti místní školní rady ve Vráži, Sv. Janě a Lužcích s dosavadní svou působností pro obecné školy v těchto školních obcích. Místní školní rada v Loděnicích se však zruší a na místě ní zřídí se v Loděnicích újezdní školní rada, která jsouc organisována ve dva odbory (odbor pro věci školní obce, t. j. pro věci obecné školy, a v odbor pro věci školního újezdu, t. j. pro věci měšťanské školy) bude společným předsedou obstarávati místní správu školskou jak pro školní obec, tak pro školní újezd. Při tom bude se každý odbor usnášeti samostatně v oboru své působnosti, čímž je zaručeno i samostatné hospodaření jak školní obce, tak školního újezdu, jak je toho potřebí hledíc k odlišnosti jejich zájmů vůbec i k tomu, že okruh obcí, interesovaných na hospodářství školní obce, je jiný než okruh obcí, interesovaných na hospodářství školního újezdu. Kdyby se zájmy školní obce a školního újezdu někdy střetly tak, že nedojde k dohodě o věci mezi odbory újezdní školní rady, musí společný,předseda spornou věc předložiti do 3 dnů okresnímu školnímu výboru v Hořovicích. Do jeho rozhodnutí bude si moci ovšem jak školní obec tak školní újezd stěžovati obvyklým pořadem stolic, jakmile půjde o jejich právně chráněné zájmy.

K § 17.

Školní újezdy jsou v podstatě jen zvláštním typem školní obce. Proto se jejich hospodaření má říditi týmiž předpisy, kterými se řídí hospodařeni školních obcí. Jsou to zejména:

a) pro zemi Českou §§ 2 až 14 zákona ze dne 24. února 1873, č. 16 čs z. z., se změnami podle zákona ze dne 11. září 1880, č. 85 čes. z. z.,

b) pro území bývalé Moravy §§ 41 až 44 zákona ze dne 24. ledna 1870, č. 17 mor. z. z., se změnami podle zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 mor. z. z. na r. 1906,

c) pro území bývalého Slezska. §§ 35 až 42 zákona ze dne. 6.. listopadu 1901, č. 41 slez. z. z.,

d) pro všechny země § 4 zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n. a příslušné prováděcí ustanovení vládního nařízení ze dne 3. listopadu 1927, č. 157 Sb. z. a n.

K §§ 18 a 19.

Tyto paragrafy obsahují přechodná ustanovení, jichž je potřebí pro úpravu vzájemných právních poměrů mezi školní obcí, jež měšťanskou školu, kterou dosud vydržovala, ze své působnosti propouští, a mezi školním újezdem, který tuto školu musí ve svou působnost převzíti.

Zásadně má školní újezd převzíti od školní obce jak všecka práva, tak všecky povinnosti, které jí plynuly dosud jako vydržovatelce měšťanské školy, jež se stává újezdní školou. (§ 18, odst. 1.). Mezi tato práva náleží také právo na příspěvky, jimiž jsou při vydržování školy podle zemských zákonů povinny třetí osoby (jednotlivci, korporace, nadání, fondy) na základě zvláštních právních závazků. Za třetí osobu takto právně zavázanou sluší pokládati také místní obec, která z dobré vůle, aby umožnila nebo usnadnila zřízení měšťanské školy, převzala na sebe buď celý vydržovací náklad na školu, který by jinak náležel školní obci, nebo aspoň větší jeho část, než by na ni podle zákona připadl. Poněvadž však leckde takový závazek vzala na sebe obec chudá a závazek ten je pro ni velmi tíživý, připouští osnova v § 18, odst. 2., aby taková obec mohla býti těchto závazků zproštěna. Může se tak státi jen na její žádost a jen podle úvahy zemské školní rady, která si dříve zjedná informace o hospodářském stavu zúčastněných obcí a vyžádá dobré zdání dohlédacích úřadů nad těmito obcemi. Bude-li přechod takových zvláštních závazků obce na školní újezd povolen, zůstane arci nedotčena povinnost této obce uhrazovati školní náklad na příslušnou školu ve smyslu § 17, odst. 2.

Provedení přechodu práv a povinností se školní obce na školní újezd podle § 18, odst. 1., vyžádá si ovšem zpravidla řadu konkretních rozhodnutí nebo opatření. V prvé řadě zůstavuje se toto provedení dohodě školní obce se školním újezdem, t. j. dohodě jejich orgánů, jimiž jsou odbory újezdní školní rady (§ 12, odst. 2., a § 13, odst. 2.). Teprve nedojde-li k dohodě, rozhodne o věci zemská školní rada po vyslechnutí interesovaných obcí a jejich dozorčích orgánů.

K §§ 20 až 22.

Tyto paragrafy obsahují další přechodná ustanovení pro převzetí měšťanských škol do.působnosti školních újezdů, a to zvláštní ustanovení o jejich budovách, místnostech a vnitřním zařízení.

§ 20 má především všeobecně a zásadně zaručiti újezdním měšťanským školám právo dalšího užívání těchto věcí, kterých je pro nerušené vyučování nezbytně potřebí. Nedostatek takové normy mohl by zajisté způsobiti, že by se někde újezdní měšťanská škola ocitla bez přístřeší. Školní újezd vstoupí v příčině jmenovaných předmětů do právních poměrů dosavadního zákonného nositele věcného nákladu školního na příslušnou školu. Termínem "zákonný nositel věcného nákladu na školu" rozumí se jen školní obec, jíž je úhrada tohoto nákladu uložena za povinnost školskými zákony. Je-li osoba jiná zavázána poskytovati škole věcných potřeb na základě jiného právního titulu (na př. školní patron, stát na místě studijního fondu nebo místní obec, která se z dobré vůle zavázala opatřovati věcné potřeby školní zcela nebo zčásti na místě školní obce, atp.), nelze ji pokládati za nositele věcného nákladu, nýbrž za osobu třetí ve smyslu § 1 zák. č. 16/1873 čes. z. z. nebo § 37 a 38 zák. č. 17/1870 mor, z. z. nebo § 32 zák. č. 41/1901 slez. z. z., o jejichž závazcích jedná tento návrh zákona v. § 18, odst. 2.

Vstoupí-li školní újezd na př. v příčině školních místností do právních poměrů školní obce, znamená to na př., že se stane nájemcem těchto místností, byla-li jejich nájemcem dosud školní obec atp.

Pokud jde o poměr vlastnictví k jmenovaným předmětům, obsahuje § 20, odst. 1, ve 2. větě zvláštní ustanovení, podle něhož do vlastnictví újezdní měšťanské školy přejdou jen věci, které byly vlastnictvím buď školní obce nebo místní obce nebo školy samé, a to jen, pokud jich měšťanská škola výlučně užívala. Je tedy vyloučeno, aby se újezdní měšťanská škola stala ex lege vlastníkem budovy, které užívá měšťanská škola společně se školou obecnou, nebo budovy, která je vlastnictvím na př. školního patrona, státu atp. Má jen právo žádati, aby újezdní škola místností užívala za těchže podmínek, za kterých jich užívala, dokud byla v působnosti školní obce.

Při úvahách o důsledcích, které bude míti převzetí měšťanských škol do působnosti školních újezdů, naskytla se závažná otázka, má-li býti školní újezd zavázán, aby poskytl za budovu, kterou pro měšťanskou školu opatřila buď školní obec nebo některá místní obec, náhradu, po případě v které výši. Názory a požadavky k věci se odnášející se velmi různí a pohybují se asi v těchto krajních mezích:

1. Školnímu újezdu budiž uloženo, aby zaplatil školní (místní) obci plnou odhadní cenu budovy měšťanské školy i s vnitřním zařízením, resp. aby platil z místností, užívaných měšťanskou školou, řádné nájemné, jímž by se zcela zabezpečilo nejen udržování budovy, ale i náležité úrokování a umořování kapitálu, který jest representován školními nemovitostmi a movitostmi.

2. Školnímu újezdu budiž odevzdána školní budova a ostatní věci zdarma bez jakékoli náhrady, pokud se týče měšťanské škole budiž ponecháno užívání místností s veškerým zařízením zdarma bez jakékoli náhrady.

Proti prvému názoru lze uvésti asi tyto námitky:

Náklad na školní budovy a vnitřní zařízení byl v největším počtu případů buď již zcela nebo z veliké části umořen. Ale i když ještě nebyl umořen, znamená v největším počtu případů v dnešní valutě daleko méně než v době, kdy byl učiněn. Kdyby nyní školní újezd refundoval školní (místní) obci plnou dnešní odhadní cenu budovy a zařízení, bylo by to pro příjemce neodůvodněným obohacením. Tento nečekaný příjem školní (místní) obce znamenal by ve svých důsledcích hmotný prospěch pro její nynější poplatníky. Avšak v řadě let dochází v každé obci ke změnám v osobách poplatníků (přechodem nemovitostí do vlastnictví jiných osob, přechodem živnosti a jiných poplatných podniků do jiných rukou, založením nových podniků atp.).

Pro každého nového poplatníka byl by neočekávaný příjem školní (místní) obce za starší školní budovu ve svých důsledcích bezdůvodným obohacením na účet poplatníků v obcích, které budou nově přiškoleny k měšťanské škole.

Proti druhému názoru sluší uvážiti, že se leckde obec v chvalitebné snaze prospěti výchově mládeže zatížila zřízením měšťanské školy dluhem, který ještě dnes ji tíží a bude.j i tížiti namnoze po řadu let. Naproti tomu obce nově zahrnuté do školního újezdu vstoupily by v spoluužívání školní budovy úplně zdarma a užívaly by jí tedy zřejmě na cizí účet zcela proti základní myšlence, která právě vyvolala snahy po vydání zákona, jehož návrh se předkládá.

Po podrobných úvahách byla proto pro řešení věci zvolena střední cesta, charakterisovaná zhruba asi těmito zásadami:

1. Náklady, které školní (místní) obec učinila na budovu měšťanské školy a na její vnitřní zařízení a které skutečně ze svých prostředků do účinnosti nového zákona již zaplatila, resp. umořila, zatěžují výhradně jen ji samu a nenahradí se jí školním újezdem ani zcela ani zčásti.

2. Jestliže však školní obec nebo místní obec hradila zmíněné náklady výpůjčkou a její dluh tím vzešlý ještě trvá (zcela nebo zčásti), bude školní újezd povinen nahrazovati dlužníku vydání na úrokování a umořování dluhu dosud nezaplaceného, resp. nedoplaceného.

Pokud jde o dluh, zatěžující školní obec, řeší se věc již v § 18, odst. 1, podle něhož dluh školní obce, vzešlý z jejího dosavadního právního poměru ke škole měšťanské, přejde vždy na školní újezd.

Pokud jde o dluh některé místní obce, upravuje se věc v § 21. Na jeho objasnění uvádějí se tyto příklady:

a) Místní obec B opatřila pro smíšenou měšťanskou školu v B roku 1923 budovu nákladem 750.000 Kč, který uhradila zčásti okresní subvencí (400.000 Kč), zčásti dlouhodobou výpůjčkou. na 61/2% (350.000 Kč). Nedohodne-li se školní újezd s místní obcí B jinak, bude povinen od 1. ledna 1930 nahrazovati to, co obec B vydá na úrokování a umořování zbytku výpůjčky 350.000 Kč neumořeného do 1. ledna 1930.

b) Místní obec V zřídila r. 1909 na základě dobrovolného odhodlání měšťanskou školu a postavila pro ni budovu nákladem 109.000 K. Částku 15.000 K. zaplatila hotově, 95.000 K si vydlužila u Hypoteční banky moravské. Roku 1919 splatila najednou na dluh 19.040 Kč. Zbytek dluhu činí nyní asi 45.000 Kč a úrokuje a umořuje se pololetními anuitami asi po 2100 Kč. Podle § 21 převzal by placení této anuity až do umoření dluhu (asi na 13 let) školní újezd, který se bude skládati mimo obec V ještě asi z pěti sousedních obcí. Obec V bude ovšem přispívati újezdu na toto vydání kvotou, která na ni připadne podle přímých daní v ní předepsaných v poměru k daním předepsaným v celém území újezdu. Ponese tedy obec V budoucně jen část břemene na úrokování a umořování dluhu, jež ji až dosud zatěžovalo.

c) V školní obci A byla r. 1900 postavena budova měšťanské školy nákladem 300.000 K, který byl rozvržen na přiškolené obce podle poměru daní tak, že na místní obec A připadlo 150.000, na B 50.000 a na C 100.000 K. Všecky tři obce uhradily stavební náklad zápůjčkou u Zemske banky, kterou umořovaly tak, že v den 1. ledna 1929 bude A dlužna ještě 50.000 a C rovněž 50.000 Kč, kdežto P již celý svůj dluh úplně zaplatila. Dnem 1. ledna 1928 přiškolí se podle tohoto zákona k měšťanské škole ještě obce D, E a F, takže se školní újezd bude skládati ze šesti obcí, které podle poměru daní budou povinny přispívati na úhradu schodku školního újezdu v poměru čísel 6: 2: 4: 3: 2: 1. Podle § 21 má újezd hraditi dále úrokování a úmor dluhů obcí A a C, takže tyto obce zůstanou sice vůči Zemské bance dále dlužníky, ale budou míti vůči újezdu nárok, aby jim hradil příslušný náklad. Činí-li anuita na př. 5%, platí obec A bance 5% ze 150.000, t. j. 7500 a C 5% ze 100.000, t. j. 5040 Kč. Až do úplného umoření má tedy újezd nahrazovati oběma obcím 12.500 Kč ročně. Tento náklad rozvrhne se na přiškolené obce, vyjímaje obec B, neboť ta svou část nákladů (50.000 Kč) na školu již úplně zaplatila a nemůže býti proto nucena ještě něco připláceti (§ 21, odst. 3). Rozdělí se tudíž náklad 12.500 Kč podle poměru čísel 6: 4: 3: 2: 1 a bude platiti A 6 šestnáctin, t. j. 4687.50 Kč, C 4 šestnáctiny, t. j. 3125 Kč, D 3 šestnáctiny, t. j. 2343.75 Kč, E 2 šestnáctiny, t. j. 1562 Kč a F 1 šestnáctinu, t. j. 781.25 Kč. Obec A přijme od školního újezdu 7500 Kč, ale přispěje sama na toto vydání částkou 4687.50 Kč, zlepší se tedy její situace proti dosavadnímu stavu o 2812.50 Kč. Podobně obec C dostane 5000 Kč, ale sama na ně přispěje 3125 Kč, získává proti dosavadnímu stavu 1875 Kč. Obec B zůstane celou transakcí nedotčena. Obce D, E a F, jsouce novými účastníky v újezdě a uživateli školy, přispívají právem na závazky obcí A a C, při čemž jim ještě zdarma připadá ve prospěch to, co obce A, B a C již uplatily, t. j. kapitálová hodnota 200.000 Kč.

V § 22 řeší se případy, jež budou v praksi velmi časté, kdy přejde do působnosti školního újezdu měšťanská škola, jež nemá samostatné budovy a užívá místností společně s jinou školou, nejčastěji obecnou, v budově, kterou kdysi opatřila svým nákladem buď školní obec nebo místní obec. Podle těchže zásad, na kterých je založen § 21, upraven je i § 22 tak,

1. aby se z titulu užívání místností ať školní obci nebo místní obci vůbec nerefundovala vydání jimi už zaplacená,

2. aby však školní újezd přiměřeně přispíval na vydání, která školní (místní) obci budoucně vzejdou jednak udržováním budovy v dobrém stavu, jednak úrokováním a umořováním nezaplacených zápůjček, které byly učiněny na opatření školní budovy.

V tom smyslu se ukládá újezdu v odst. 1, písm. a), aby sám hradil náklad na udržování místností, kterých užívá výhradně jen měšťanská škola. Rozumí se tím na př. bílení nebo malování stěn a stropu, udržování podlahy, oken, dveří, kamen nebo jiných topných těles, vodovodu, elektrického nebo plynového vedení atp. Otázka vytápění, osvětlování a čištění místností a opatřování jiných potřeb školního provozu pro újezdní měšťanskou školu zůstává však speciálními ustanoveními § 22 nedotčena. V těchto věcech je školní újezd zavázán všeobecnými normami, §§ 9 až 19.

§ 22, odst. 1, písm. b), týká se jen udržování oněch částí školní budovy, jichž neužívá výlučně ani újezdní měšťanská škola ani jiná škola v budově umístěná, nýbrž částí užívaných společně - společných chodeb, předsíní, dvora, půdy, krovu a střechy, komínů atp.

Okolnost, že se v § 22, odst. 2, zůstavuje ve sporech o výši příspěvků školního újezdu větší volnost rozhodujícím školním úřadům, odůvodňuje se tím, že mnohdy půjde o případy komplikované, kdy volnost měřítka umožní spravedlivější rozhodnutí, na př., jdeli u budovu s přístavbou nebo nástavbou a tím o místnosti různé kvality po stránce zachovalosti, což má ovšem důsledky pro velikost nákladu na jich udržování atp.

§§ 23 až 28.

V § 23 jest vyslovena především povinnost choditi do měšťanské školy. Povinnost dětí choditi do měšťanské školy, v jejímž obvodě bydlí, vyplývá již z §§ 20 a 23 říšského zákona o školách obecných z r. 1869 a byla již vyslovena v § 161 řádu školního a vyučovacího. Nepřináší tedy § 23 osnovy v podstatě nic nového, nýbrž.trvající již povinnost jen jasněji vyslovuje a upravuje se zřením k § 6, odst. 4, zákona č. 226/1922 Sb. z. a n.

Ani odst. 2, pokud vylučuje z povinné docházky do měšťanské školy děti v cizí péči, byly-li do ní dány jen dočasně a jen za účelem školní docházky, není v podstatě novinkou. Už v nálezech rak. správního soudu bylo nejednou vysloveno, že děti na stravě a bytu (Kostkinder) nečítají se do počtu dětí, rozhodného pro zřízení a rozšíření školy. Při této zásadě bylo by setrvati, ježto se nedoporučuje zatěžovati školní obec nebo školní újezd, pokud se týče přiškolené obce nákladem na vzdělávání dětí z obcí cizích.

§ 24 vyslovuje podmínky o zprošťování dětí povinné docházky do měšťanské školy obdobně jako činí § 23 říš. zák. o školách obecných pro školy obecné. Zmocnění, dané úřadu v odst. 2, směřuje k tomu, aby docházky do měšťanské školy mohly býti zproštěny na př. děti tělesně zvláště slabé, bydlící na okraji školního obvodu, kdyby denní docházka do školy, vzdálené na př. 5 km, byla nad jejich síly.

§ 25 aplikuje na měšťanské školy obdobné předpisy zemských zákonů o přijímání dětí školou nepovinných. V podstatě jde o to, aby vydržovatelé školy nemusili uhrazovati větší náklad na školu, když by vzešel jen proto, že do školy byly přijaty děti školou nepovinné. V § 27 se však umožňuje, aby po případě přece jen mohly býti přijaty děti školou nepovinné, i když se jejich přijetím překročí nejvyšší přípustný počet žactva v některé třídě a nastane tedy nutnost zříditi při škole pobočku, pokud se vydržovatelé školy (školní obec nebo újezd, přiškolené obce místní a pak školní okres a země) uvolí nahrazovati větší náklad, vzešlý zřízením pobočky nikoli nezbytné.

§ 26 přejímá platné ustanovení § 39 řádu školního a vyučovacího.

§ 28 nahrazuje ustanovení § 6, odst. 4, zák. č. 226/1922 Sb. z. a n.

§§ 29 a 30

obsahují zvláštní ustanovení pro zemi Slovenskou a zemi Podkarpatoruskou. Je zajisté žádoucí, aby se dobrodiní, které zákon má přinésti měšťanským školám, dostalo i školám v těchto zemích. Ovšem odchylné právní poměry v organisaci školství a školské správy nutně žádají, aby jim byla jednotlivá ustanovení zákona vhodně přizpůsobena, což je právě úkolem těchto paragrafů.

§§ 31 až 33.

§ 31 obsahuje výjimečná ustanovení pro školy. t. zv. menšinové. Ustanovení ta jsou jen důsledkem zákonů č. 189,/1919, 292/ 1920 a 29/1920 Sb. z. a n., které při zvláštní povaze těchto škol vyňaly je z působnosti nižších úřadů školních všech stupňů a přikázaly je výhradně jen do působnosti ministerstva školství a národní osvěty.

§ 32 obsahuje ustanovení derogační. Zákon č. 38/1880 čes. z. z. ustanovil, že za školní obec měšťanské školy jest pokládati onu školní obec, v jejímž obvodě se měšťanská škola nachází. Vytvořením školních újezdů pozbývá tento zákon významu. Ustanovení § 6, odst. 4, zákona č. 226/1922 Sb. z. a n. je nahrazeno v § 28 osnovy. Ustanovení § 3 zákona č. 189/1919 Sb. z. a n. není již potřebí pro měšťanské školy, jejichž obvody budou upraveny podle osnovy tak, že jejich poloměr bude 5 km, neboť děti, bydlící v tomto obvodě, jsou docházkou do měšťanské školy povinny (§ 23) a děti, bydlící mimo obvod, mohou býti přijímány podle § 25 za těchže podmínek, které pro ně platily podle zrušovaného § 3. Pro měšťanské školy, spravované přímo a výlučně ministerstvem školství a národní osvěty (t. zv. menšinové školy) a pak pro veřejné školy obecné vůbec, zůstává však § 3 zák. č. 189/1919 Sb. z. a n. nadále v platnosti.

Pokud jde o finance státní, nebude míti uzákonění osnovy na ně vlivu.

Obcím, které dosud samy vydržovaly měšťanské školy a musily do nich podle § 3 zák. č. 189/1919 Sb. z. a n. přijímati děti též z okolních obcí bez jakékoliv náhrady, přinese zákon úlevu tím, že donucuje tyto okolní obce, aby přispívaly k nákladům na měšťanské školy, do jejichž obvodu budou přikázány.

Okolní obce budou tím arci školním nákladem poněkud více zatíženy než dosud. Avšak stane se tak jen pro spravedlivé vyrovnání nákladů na kulturní potřeby obyvatelstva, aby výhoda, plynoucí z užívání měšťanských škol, nebyla poskytována na cizí účet.

Pro vyšší svazky územní (školní okresy, země) nevchází ze zákona zásadně žádná nová povinnost, ježto už podle zákona č. 189/1919 Sb. z. a n., byly měšťanské školy zásadně zavázány přijímati i děti z širšího okolí školy. Vzroste-li tu a tam počet tříd měšťanské školy proto, že budoucně všechny děti tří nejvyšších ročníků školních z jejího obvodu mají míti povinnost choditi do měšťanské školy, ubudou tyto děti současně na obecných školách, čímž se při nich pravděpodobně zmenší počet tříd. Vzrůst nákladu na měšťanskou školu vyrovná se tím zpravidla úbytkem nákladu na obecné školy. Ostatně spadají prvá leta účinnosti nového zákona do periody, kdy se na měšťanských školách objeví úbytek žactva z poklesu populace v letech válečných.

Celkem lze říci, že provedením zákona nevzchází veřejným financím dohromady vzato vůbec žádný větší nálad a že jeho účelem jest náklad na školy, plynoucí už z dosavadních zákonů, rovnoměrněji, spravedlivěji a účelněji rozvrhnouti mezi obce, jejichž občanstvo měšťanských škol užívá.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách výborům kulturnímu, ústavně-právnímu a rozpočtovému k podání zprávy.

V Praze dne 2. května 1929.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Štefánek v. r.