Nevezet jegyző a belügyminiszterium rendelkezésének meg nem felelő módon vagyis azzal ellenkezően a községi és illetőségi bizonyitványok kiállitási diját éveken keresztül nem fizette be a község pénztárába, hanem jogtalanul megtartotta magának és elköltötte. Eme eselekedeténél a hivatali sikkasztás ténye állapitható meg.

Nevezett hivatali hatalmával visszaélve Vas és Hortai köbölkuti lakosok autóbusz járat véleményezése iránt a község képv. testületének kérvényét nem terjesiztette elő, hanem elutasitotta, mivel a jelenleg járó autóbusznak részestulajdonosa.

Ezen cselekedete a Btk. 479 és 480 §-iban ütköző büncselekmény.

Ugyancsak visszaélt hivatalos hatalmával akkor, midőn az általunk választott jegyzősegédet hivatalának elhagyására akarta ráerőszatkolni, aki fölött egyébként a képv. test. rendelkezik.

Kérjük ezen büncselekmények tekintetében a bünvádi eljárás meginditását,

Jegyzőkönyv felolvasva aláiratott.

K. m. f.

Horváth János sk., Bottyán János sk., Moncz Albert sk., Barna István sk., Stégmár István sk., Danics József sk., Virág István sk., Valkó Lajos sk., Halász István sk.

Másolat.

Jegyzőkönyv.

Jegyzőkönyv felvéve 1928. X/28 Szőgyénben alulirottak ezennel igazoljuk, hogy Holec Mihály szőgyéni vezetőjegyző ellen Kurcz Boldizsár által a komáromi Csehszlovák államügyészséghez beadott feljelentési jegynzőkönyveket 1928. X/dik hó 24-kén Holec Mihály vezető jegyző kezeibe láttuk és minket krédőre is vont érte hogy mink azt csináltuk.

E jegyzőkönyv felolvasva aláiratott.

Danicz József sk., Halász József sk.,

dr. Törköly, dr. Jesser, dr. Grosschmid, dr. Franciscy, Egry, Teschner, dr. Brunar, Friedrich, Stark, Hütter, ing. Oberleithner.

Rada Společnosti Národů uložila v poslední své schůzi v Ženevě vyslanci Adatschi-mu, aby podal zprávu o otázce menšin, a zároveň stanovila, že za účelem informace mají jednotlivé vlády států Společnosti Národů býti zmocněny, aby nejdéle do 15. dubna t. r. u sekretariátu Společnosti Národů podaly memorandum, to jest své stanovisko k návrhům, podaným k rozpravě a usnesení. Tomuto vyzvání vyhověla také celá řada vlád, jako na příklad švýcarská vláda, německá říšská vláda, vláda německého Rakouska, Maďarska atd.

Podle novinářských zpráv odevzdal také pan ministr věcí zahraničních dr Beneš u sekretariátu Společnosti Národů takovéto memorandum za vládu Československé republiky. Jak pan senátor dr Medinger ve své zprávě na výročním shromáždění německé Ligy Společnosti Národů dovozoval, nebylo toto memorandum před tím předloženo ministerské radě ke schválení a nebylo tudíž vládou schváleno. Toto jednání pana ministra věcí zahraničních dr Beneše znamenalo by, je-li příběh veřejnosti sdělený správný, přehmat pana ministra věci zahraničních a klamání Rady Společnosti Národů, poněvadž podaný pamětní spis předložen byl jako projev veškeré vlády, aniž by jím ve skutečnosti byl.

Podepsaní táží se tudíž pana ministerského předsedy jakožto předsedy ministerské rady:

1.) Je pravda, že pan ministr věcí zahraničních dr Beneš podal u sekretariátu Společností Národů memorandum československé vlády?

2.) Je pravda, že nepředložil tohoto memoranda před tím ministerské radě ke schválení?

3.) Je-li tomu tak, co zamýšlí československá vláda učiniti, aby Radu Společnosti Národů nenechala v pochybách o tom, že pamětní spis, jejž podal pan ministr dr Beneš, představuje jeho soukromý názor a nesmí tudíž býti o něm jednáno a k němu přihlíženo?

V Praze, dne 24. dubna 1929.

ing. Oberleithner, Hütter, Hartl, Jokl, Teschner, dr Heller, Niessner, Richter, Friedrich, dr Jesser, dr Franciscy.

als dem Chef der Gesamtregierung

Der Völkerbundrat hat in seiner letzten in Genf abgehaltenen Sitzung den Gesandten Adatschi beauftragt, einen Bericht über die Minderheitenfrage zu erstatten und gleschzeitig festgesetzt, daß zum Zwecke der Information die einzelnen Riegierungen der Völkerbundstaaten ermächtigt sein sollen, bis längstens 15. April d. J. beim Völkerbundsekretariat Observationen, das ist ihre Stellungnahme cu den zur Aussprache und Beschlußfassung gestellten Anträgen zu überreichen. Dieser Aufforderung ist auch eine Reihe von Regierungen nachgekommen, wie z. B. die Schweizer Regierung, die deutsche Reichsregierung, die Regierung von Deutschösterreich, von Ungarn u. s. w.

Nach Blättermeldungen hat auch Herr Außenminister Dr. Beneš eine solche Observation für die Regierung der Čechoslovakischen Republik beim Sekretariate des Völkerbundes überreicht. Wie Herr Senator Dr. Medinger in seinem Berichte bei der Jahresversammlung der deutschen Völkerbundliga ausführte, ist diese Observation dem Ministerrate vorher zur Genehmigung nicht vorgelegt und daher von der Regierung nicht genehmigt worden. Dieses Vorgehen des Herrn Außemminieters Dr. Beneš würde, wenn der der Öffentlichkeit mitgeteilte Sachverhalt richtig ist, einen Übergriff des Herrn Außenministers und eine Täuschung des Völkerbundrates bedeuten, da die überreichte Denkschrift als Kundgebung der Gesamtregierung vorgelegt wurde, ohne es in Wirklichkeit zu sein.

Die Untenfertigten fragen daher den Herrn Ministerpräsidenten als Vorsitzenden des Ministerrates:

1.) Ist es richtig, daß der Herr Außenminister Dr. Beneš eine Observation der čechoslovakischen Regierung beim Völkerbundsekretariate überreicht hat?

2.) Ist es richtig, daß er diese Observation dem Ministerrate vorher nicht zur Genehmigung vorgelegt hat?

3.) Wenn ja, was gedengt die čechoslovakische Regierung zu tun, um den Völkerbundrat darüber nicht im Unklaren zu lassen, daß die von Herrn Minister Dr. Beneš überreichte Denkschrift dessen Privatansicht darstellt und daher nicht Gegenstand der Behandlung und Berücksichtigung sein darf?

Prag, am 24. April 1929.

Ing. Oberleithner, Hütter, Hartl, Jokl, Teschner, Dr. Heller, Niessner, Richter, Friedrich, Dr. Jesser, Dr. Franciscy.

Číslo 5. periodického časopisu >Československé Železniční Listy<, vycházejícího v Praze, ze dne 10. února 1929, obsahovalo karikaturu, znázorňující zákaz uveřejňování pravdivých článků v Českoslov. Železničních Listech s doprovodem: >Nejkrásnější okamžik ze života Jednoho Velikého Nedotknutelného< a následující článek:

V úvodníku minulého čísla, v němž jsme se rozepsali o jednání koaliční >osmy<, která 24. m. m. rozhořčeně odsoudila po prohlášení ministra Najmana >zpolitisování< železničních zaměstnanců, jako příčinu železničních katastrof, a usnesla se ostře vystoupiti proti >rušivým živlům<, t. j. socialistickým organisacím, poukázali jsme mezi jiným na zjevy přímého stranického terorisování našich členů. V řadě míst, kde se tento teror projevuje nejkřiklavějším způsobem, aniž by přes několikeré naše upozornění bylo proti tomuto způsobu zneužívání úředního postavení něco učiněno, jmenovali jsme také Louny. Právě dostáváme do rukou nový doklad, v jakých neuvěřitelných poměrech jsme se dnes ocitli. To už není jen nátlak na svobodu přesvědčení a spolčování.

Administrace >Československých Železničních Listů< dostala od odbočky >Jednoty< v Lounech, s datem 7. února 1929, dopis tohoto znění:

Poměry na drahách a zvláště na Lounsku dospěly již tak daleko, že mladý smluvní zaměstnanec nesmí býti členem socialistické organisace, chce-li tu bídnou existenci uhájiti. Z toho důvodu prosíme aby časopis >Č. Ž. L.< zasílaný dosud na adresu bra..... č. leg..... v.... byl zastaven, neboť jmenovanému se hrozí existenčními důsledky. Časopis bude mu dodáván z výtisků, které docházejí na adresu bra.......

S bratrským pozdravem:

razítko ? podpis.

Pane ministře Najmane, hic Rhodus ? hic salta!

Článek ten byl konfiskován celý.

Jelikož se konfiskace předem označeného časopisu stále množí, a u zaměstnanectva železničního vyvolávají pochopitelné rozhořčení, táží se podepsaní, zda je pan ministr ochoten soustavnému a neodůvodněnému konfiskování konečně učiniti přítrž poučením censurních orgánů, aby ve výkonu své funkce censurní přesně dbali a liberálně vykládali zákony, aby pro příště bylo zabráněno všem přehmatům ve věcech tiskových.

V Praze dne 14. února 1929.

Hubka, Šolc, Šťastný, Wagner, dr Klouda, Pánek, Pichl, dr Veselý, dr Krouský, Plamínková, Klečák.

Číslo 3. periodického časopisu >Československé Železniční Listy<, vycházejícího v Praze, ze dne 20. ledna 1929, obsahovalo následující článek:

Ministerstvo železnic dodalo o posledních katastrofách u Okrouhlice a Lysé n. Lab. dennímu tisku obsáhlé prohlášení, jehož účelem mělo býti uklidnění veřejnosti, pobouřené stále se opakujícími neštěstími na našich drahách. O tom, jak toto prohlášení splnilo, či nesplnilo tento svůj úkol, rozepisuje se podrobněji br. posl. Buříval ve zvláštním článku dnešního čísla. Na tomto místě chceme pouze naše čtenáře a všechno železniční zaměstnanectvo upozorniti na jeden zásadní a pro všechny výkonné železničáře důležitý pasus prohlášení ministerstva.

Jest to hned prvý odstavec tohoto prohlášení, v němž se praví: >Podledosavadního šetření, které správa železniční bezprostředně po neštěstí vždyzahajuje, a jehož provedení vyžaduje zpravidla práci několika dní, zejména jde-li ovětší počet personálu z různých domicilních stanic, došlo k nehodám proto, ženebyly přesně dodrženy platné služební předpisy.<

Je všeobecně známo, že železniční službu nutno vykonávati velmi často, ba téměř pravidelně proti předpisům, poněvadž jinak by byl celý provoz nepřetržitým řetězem poruch, případně nebyl by možným vůbec. Tato skutečnost byla také konstatována v celé řadě různých soudních přelíčení s železničními zaměstnanci, při nichž vyžádaní odborníci museli podle pravdy dosvědčit, že služebních předpisů nelze v zájmu nerušeného chodu dopravy dodržovat a že nutno je přestupovati.

Ministerstvo železnic však v nedostatku přesvědčivých argumentů pomáhá si z rozpaků a ve snaze svrhnouti před veřejností nejmenší stín viny se sebe tvrzením, jehož absurdnost jest dnes už i laiku na prvý pohled zřejma a jež má signovati železniční personál jako jediného a přímého původce posledních katastrof, protože tento personál nedodržuje přesně platných služebních předpisů.

Zabaveny byly odstavce: >Ale ať to zní.... až než poslechnouti.

Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti jak může zodpověděti zabaveníposledních dvou odstavců, které nabádají železniční zaměstnance k řádnému služebnímuvýkonu ve smyslu stávajících služebních předpisů?

Jest pan ministr spravedlnosti ochoten poučiti censurové orgány, aby ve výkonu svéfunkce censurní přesně dbali a liberálně vykládali zákony, aby pro příště zabráněnobylo všem přehmatům ve věcech tiskových?

V Praze dne 14. února 1929.

Plamínková, Šťastný, Klečák, Pánek, Hubka, Šolc, dr Klouda, drVeselý, Pichl, dr Krouský.

Číslo 3. periodického časopisu >Československé Železniční Listy<,vycházejícího v Praze, ze dne 20. ledna 1929 uveřejnilo karikaturu železničních zaměstnanců,zahynuvších při posledních neštěstích na drahách s následujícím doprovodem:

Jelikož se podobné karikatury v denních listech i v obrázkových časopisech bezzávadněuveřejňují, táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti, zda je ochoten poučiticensurní orgány, aby bylo zabráněno podobným přehmatům.

V Praze dne 14. února 1929.

V čís. 4. periodického časopisu >Slezan<, vycházejícího v Opavě, byluveřejněn pod nadpisem >Proč neúřaduje dosud zákonem stanovená slezská komise<článek, jenž dovolával se ustavení zemské komise podle zákona o reorganisaci veřejnésprávy a kritisoval neblahé poměry, které vznikly z toho, že komise dosud ustavenanebyla.

Státní zastupitelství v Opavě zabavilo tento článek pro tyto v něm obsažené věty:

Odst. 4. Z Brna se nám oznamuje, že v tamních podatelnách hromadí se aktatýkající se slezských zemských ústavů a podniků, že denně docházejí spoustypodání v nejrůznějších hospodářských, kulturních, sociálních a školskýchzáležitostech týkajících se Slezska a je z toho prostě chaos a nepořádek. Úřednictvodře do úpadku, ale i při nejlepší vůli zdolati to nemůže. Do Brna se volají slezštíúředníci, přidělení okresům, aby pomohli a zvlášť podali potřebné informace,poněvadž v Brně věcem nerozumí. Jezdí se sem a tam, maří čas, trápí úřednictvoa vyhazují zbůhdarma peníze.

Odstavec 5. Tak mluví generální štáb československý, ale můžete jeho tvrzenímzrovna tak věřiti, jako věhlasným zprávám bývalého generálního štáburakouského.

A na konci článku: Za vládní byrokracií nestojí ale nikdo, leda pod ní stojí- propadliště!

Ze znění inkriminovaných vět je patrno, že neobsahuji nic jiného, než důraznou,avšak ještě v mezích zákonů se pohybující kritiku a proto nelze, než usouditi,že opavské státní zastupitelství naprosto neodůvodněně se konfiskací dopustiloprotizákonného přehmatu. Přehmat tento dlužno odmítnouti, poněvadž >oficielnímísta a vládní byrokracie< nejsou žádným zákonem chráněny před oprávněnou auvedenými skutečnostmi doloženou kritikou.

Podepsaní se proto táží:

Je pan ministr spravedlnosti ochoten poučiti opavské státní zastupitelstvo o tom,že inkriminované věty nezakládají skutkovou podstatu trestního činu?

Je pan ministr spravedlnosti ochoten uložiti opavskému zastupitelství, abyrespektovalo oprávněnou kritiku a nebránilo jí svými protizákonnými, přehmaty?

V Praze dne 21. února 1929.

Časopis Nový Život v čísle 6. ročník XIII. ze dne 9. února 1929 otiskl článeko smrti těžkého válečného invalidy Josefa Kozáka ze Lhotky u Náchoda. Jmenovanýinvalida přijel v měsíci lednu do Prahy, aby se dal ze své těžké choroby léčiti.Ve všeobecné nemocnici nebyl pro nedostatek místa přijat. Hledal ještě jiné přístřešív Praze, které ale nikde nenalezl. Ve svém zoufalém postavení vlezl na noc do otevřenéhokanálu za invalidovnou, ve kterém do rána zmrzl. Časopis Nový Život psal podle svépovinnosti o této strašlivé tragedii.

>Došel před invalidovnu a co všechno odehrálo se v duši nebohého Kozáka, zůstanevěčným tajemstvím. Svatý je ten, kdo trpěl a třikrát upadl. Viděl všechnu tu péčio válečné poškozence, viděl svůj život a připadl mu jako plivátko, do kterého seodhazuje ta láska k válečným poškozencům. Neboť válečný invalida - to je toposlední na co se v demokratické republice za dnešní vlády už ani nepamatuje. Na účetjejich staví se přepychové paláce, nákladné úřadovny, které spravuje sta a staradů a ministerských pánů. Na špici této péče stojí muž, který tuze rád by přidaltěžkým invalidům. A tak dívá se Kozák do okem Zemského úřadu pro péči o válečnépoškozence a připadá si, že je jenom dole na dlažbě to rozbité sklo.

Obešel invalidovnu a hledal místo, kudy by mohl tam neviděn proklouznouti. Kdyžviděl pouze pevnou zeď, tvrdou a neproniknutelnou tak, jako jsou zákony a nařízenápéče o válečné poškozence, poznal marnost myšlenky tam přenocovati a zajásalradostí, když se na něj šklebila díra otevřeného kanálu. Usedá na svoje lůžkozapáchajícího kanálu a před zrakem mihl se mu den který dnes v Praze prožil - vtom srdci milované republiky, kde hledal záchranu a spásu pro nový život. Vidělznovu ten nádherný palác sociální péče, viděl před sebou ohromnou budovuinvalidovny, kde by mohlo být umístěno tisíce válečných invalidů. Viděl sebe, sedícíhonad kanálem, kde si našel lůžko pro dnešní noc, když ho v celé Praze odkopli.Vzpomně1 ještě svých drahých ve Lhotce u Náchoda, mráz sevřel jeho údy a veslojímž zápasil krutě ve vlnobití života, vypadlo mu z ruky. Ó bože, život válečnéhomrzáka je ohromný zápas, tuhý a nemilosrdný je to boj na život slabého se silnějším.Náš invalida Kozák v boji tomto podlehl, unikl před šípem sociální péče o válečnépoškozence. Po čtyřech vlezl do kanálu, kde srdce jeho rozbolněno ztuhlo, uštvánoosudem péče o válečné poškozence.

Ráno přivolaní hasiči rozbourali kanál, aby mohli odtrhnouti přimrzléhočeskoslovenského válečného poškozence a státní péči se o jednoho mrzáka ulehčilo.Všeobecná nemocnice v Praze nemusí již Kozáka léčiti, je vyléčen navždy, jižnebude správu nemocnice obtěžovati.<

Tento jistě mírný a nanejvýš spravedlivý posudek příčiny tragické smrti těžkéhoinvalidy Kozáka byl v časopise Nový Život zabaven.

V příštím čísle časopisu Nový Život ze dne 16. února 1929 píše o konfiskacičlánku pisatel nesledovaně:

>Censorem pravdu nezabíjejte.

Poslední číslo našeho časopisu zase propadlo konfiskaci. Dnešním poměrům zdáse to býti nejlepší prostředek k umlčení mínění a názoru. U státníhozastupitelství Praze zase přituhuje, no krátce mrzne. Snad zase dostali nějaký vyššírozkaz, aby našemu časopisu věnovali mimořádnou pozornost. V každém jiném místěby zabavený článek bez závady prošel, pouze v našich novinách ne. Konfiskací našeholistu zmrzlého válečného invalidu Kozáka už nevzkřísí. A kdyby mu bývali věnovalitakovou pozornost, jakou dávají našemu listu, pak by zajisté chudák nezemřel zainvalidovnou v kanále. Mohou nás konfiskovat, mohou nás pronásledovat, mohou protinám využíti plně tiskové novely zákona a přece nás neumlčí. Pravda vždy zvítězí.Poškodili náš list tím, že časopis předložený k censuře o čtvrt na devátouhodinu ráno, vrácen byl do tiskárny zabavený teprve po půl jedenácté hodinědopolední. Tak dlouho trvalo přečtení časopisu panu censorovi. Domnívá se snad, žes tiskem může se tak dlouho čekati?<

I tento článek byl zabaven.

Podepsaní se táží:

1. Jest tento případ neslýchané a v našem veřejném tisku opravdu ojedinělékonfiskace panu ministrovi znám?

2. Co hodlá pan ministr spravedlnosti učiniti, aby takovéto vědomé a zúmyslné rušenívšech nejzákladnějších ústavních práv a svobod ve věci veřejné kritiky byloodstraněno a do budoucna znemožněno?

3. Jaká opatření je pan ministr spravedlnosti ochoten učiniti vůči svým podřízenýmorgánům tiskovým, aby takováto nedopatření hraničící přímo na zlomyslnost asoustavné poškozování veřejného tisku chránícího nejprimitivnější práva válečnýchpoškozenců, se do budoucna neopakovala?

V Praze dne 20. února 1929.

Zimák, Petřík, Časný, dr Soukup, Pocisk, Filipínský, Modráček,dr Witt.