Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

8. zasedání.

Tisk 894.

1. ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Wagnera, Pánka a spol. v příčině vydání jubilejních poštovních známek při mileniových oslavách knížete Václava (tisk 826/1).

2. ministra vnitra na interpelaci sen. Reichstädterové, dr Kloudy a spol. ve příčině vydávání zbraní nedospělé mládeži (tisk 795/5).

3. ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra na interpelaci sen Časného a soudr. v záležitosti obsazení místa řídícího učitele Stanislava Spáčila na Sv. Kopečku u Olomouce a v záležitostí zákazu táboru lidu na Sv. Kopečku (tisk 762/1).

4. ministrů pošt a spravedlnosti na interpelaci sen. dra Törkölye a druhů o trestním řízení zavedeném proti Katolickému čtenářskému kroužku v Rim. Sobotě (tisk 795/6).

5. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. dr Kloudy, Klečáka, Pichla a druhů ve věci výplaty 22 mil. Kč ze slovenských církevních statků ostřihomským beneficiátům (tisk 822).

6. ministru financí, veřejných prací a školství a národní osvěty na interpelaci sen. Donáta a spol. v záležitosti desolátního stavu budovy výzkumného ústavu pro zkoušení stavebních hmot a konstrukcí při vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze (tisk 795/16).

7. vlády na interpelaci sen. Šťastného a druhů k celé vládě republiky Československé ve věci útoků na valutní hodnotu státní měny (tisk 804).

8. ministra vnitra na interpelaci sen. Reyzla a soudr. o zákazech veřejných schůzí Svazu proletářských volnomyšlenkářů (tisk 795/13).

9. ministra financí na interpelaci sem. Teschnera a soudr. stran vyclívání knih v knihařském plátně (tisk 810/6).

10. vlády na interpelaci sen. dra Hellera a soudr. stran jmenování do zemských a okresních zastupitelstev (tisk 822/7).

11. vlády na interpelaci sen. dra Hellera a soudr. stran odpočivných a zaopatřovacích požitku staropensistů ve službách obcí a okresů resp. jejich pozůstalých (tisk 826/8).

12. ministra vnitra na interpelaci sen. dra Brunara a soudr. stran jmenování do zemských a okresních zastupitelstev (tisk 827).

Poštovní správa vydá na paměť Svatováclavského milénia 5 hodnot výplatních známek podle obrazů předních českých mistrů M. Aleše, F. Jenewcina a J. Manesa. Bude použito vesměs motivů figurálních, zobrazujících výjevy, vystihující účel a význam mileniových oslav.

Nelze proto vyhověti projevenému přání, aby v řadě mileniových známek bylo použito též obrazu některé historické památky z Kutné Hory k účelu propagace tohoto města.

K propagačním účelům vydává poštovní správa obrázkové poštovní dopisnice a jest ochotna zařaditi do série takových dopisnic i některý vhodný obraz Kutné Hory.

V té příčině požádala poštovní správa městský úřad tohoto města o zaslání vhodných fotografických snímků.

V Praze, dne 16. dubna 1929.

Dr Nosek v. r.,
ministr pošt a telegrafů.

V interpelaci uvedený případ týká se čtyř mladých členů Národní střelecké jednoty v Kroměříži, z nichž jeden po skončeném spolkovém cvičení na vojenské střelnici u Kroměříže neodvedl - jak předepsáno - zbylé mu tři náboje příslušnému spolkovému funkcionáři a použil jich spolu se zmíněnými svými třemi druhy ku střelbě v polích za obcí Bezměrovem.

Pro tuto nepřístojnost byli všichni čtyři potrestáni okresním soudem v Kroměříži, mimo to byly jim předsedou spolku odebrány zapůjčené zbraně a dva hlavní vinníci z nich pro hrubé porušení kázně ze spolku vyloučeni.

V důsledku této příhody připomenul příslušný okresní úřad důrazně spolku, aby při přijímání členů se řídil přesně stanovami, přijímaje za členy pouze osoby bezúhonné, a aby učinil opatření, by k podobnému zneužití zbraní v budoucnosti nedošlo. Toto opatření předseda spolku.také učinil.

Odpověď na interpelaci jsem převzal místo pana ministra národní obrany, ježto interpelace svým obsahem týká se výhradně kompetence ministerstva vnitra.

V Praze, dne 5. dubna 1929.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Učitel muže býti podle platných předpisů přeložen na kterékoliv služební místo svého nebo jiného oboru, které odpovídá jeho schopnosti. Při definitivním přeložení má se přihlížeti k presentačním právům příslušných orgánů.

Jak interpelace sama uvádí, byl svrchu jmenovaný řídící učitel přeložen zatímně a stalo se tak z moci úřední, z důvodů služebních; slova >po vlastní žádosti< měla v překládacím dekretu zemské školní rady ten význam, že přeložený učitel nemá nároku na stěhovací výlohy (jmenovaný žádal totiž všeobecně za přeložení na okres olomoucký).

Opatření zemské školní rady stalo se tudíž podle platných předpisu.

Pokud se týče disciplinárního řízení, které proti jmenovanému bylo vedeno z doby jeho dřívějšího působení v Bušíně, se uvádí, že disciplinární senát u zemské školní rady všemi hlasy jmenovaného osvobodil, ježto vina jeho nebyla prokázána. Rozhodnutí disciplinárního senátu, který je ve svém rozhodování neodvislý, nabylo právní moci. Pro obnovu řízení podle § 129 vlád. nař. č. 162/1928 Sb. z. a n. není důvodů.

Okolnosti, za kterých měl býti panem senátorem Časným uspořádán v interpelaci zmíněný tábor lidu, i thema tohoto táboru zavdávaly okresní politické správě v Olomouci podnět k obavě, že by při táboru mohl býti porušen veřejný pokoj a pořádek a ohroženo veřejné blaho a proto jmenovaný úřad tábor lidu nepovolil. Toto opatření ponechal také zemský úřad v Brně k podanému odvolání v platnosti uznav, že obava okresní politické správy byla odůvodněna. Panu svolavateli zůstalo ovšem volno, aby stížností k Nejvyššímu správnímu soudu domáhal se přezkoumání postupu obou jmenovaných úřadů.

Z důvodů výše uvedených nepovolila též okresní politická správa v Olomouci tábor lidu, který v týž den hodlal ve Sv. Kopečku uspořádati školský spolek Cyrilometodějské Matice.

Z vylíčených okolností je patrno, že okresní politická správa v Olomouci řídila se při svém postupu ― zachovávajíc naprostou nestrannost ― jedině platnými předpisy s ohledem na veřejný zájem, o čemž svědčí též okolnost, že následující neděli ― když důvody tomu bránící odpadly ― učinil pan senátor Časný veřejný projev ve Sv. Kopečku ve formě veřejné schůze lidu. Není proto v tomto směru důvodu k nějakému opatření.

V Praz , dne 22. března 1929.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Dr Štefánek v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Poštovní úřad v Rimavské Sobotě vydal temnějšímu Katolickému čtenářskému kroužku (Kathalikus olvasó kör) dne 8. března 1928 koncesí na přijímací radiofonní stanici. K povinné odpovědností za stanici přihlásil se za spolek Jan Váry, pension. stát.

učitel a předseda jmenovaného spolku, který prokázal domovskou příslušnost do Československé republiky. Dodatečně ― po vydání koncese ― bylo zjištěno, že Váry není československým státním občanem. Podle předpisů o vydávání koncesí na přijímací radiofonní stanice nemůže v Československu cizí státní příslušník odpovídati za spolkovou radiotelefonní stanici.

Vedle této závažné okolnosti byla zjištěno, že jmenovaný spolek nejen že přijímal a reprodukoval spolkovou stanicí výlučně pořady vysílací stanice v Budapešti, ale že i reprodukoval takové projevy této stanice, jež byly zahroceny proti československému státu. Projevy tyto byly reprodukovány nejen před členy tohoto spolku, nýbrž i před nečleny.

Tyto okolnosti vedly k tomu, že ministerstvo pošt a telegrafů zmocnilo ředitelství pošt a telegrafů v Košicích, aby s odvoláním na ustanovení § 2, odst. 5 vlád. nařízení z 16. dubna 1925, čís. 82 Sb. z. a m. (Ustanovení toto zní: >Koncese může býti kdykoliv odvolána a také koncesionář může koncese kdykoliv se zříci<), odvolalo koncesi, udělenou jmenovanému spolku. Ředitelství pošt a telegrafů koncesi zrušilo a spolku uložila, aby do 30 dnů odstranil zařízení radiotelefonní stanice.

K žádosti Čtenářského kroužku, aby mu koncese byla ponechána, rozhodlo ministerstvo pošt a telegrafů po dohodě s ministerstvem vnitra, aby znovuudělení koncese spolku ubylo vázáno podmínkou, že spolek poskytne dostatečné osobní záruky, že spojkovou stanicí nebudou reprodukovány ty projevy maďarských rozhlasových stanic, které čelí proti Československé republice.

Pokud jde o trestní řízení v interpelaci zmíněné, sdělujeme toto: Státní zastupitelství v Rimavské Sobotě zavedlo trestní řízení proti Josefu Kováčovi pro přečin dle § 14 č. 1 zákona na ochranu republiky. Toto trestní řízení bylo však dne 3. prosince 1928 státním zastupitelstvím v Rimavské Sobotě zastaveno. Ostatní osoby, jež byly přítomny tomuto příběhu, nebyly vůbec stíhány.

V Praze, dne 13. dubna 1929.

Dr Nosek v. r.,
ministr pošt a telegrafů.

Dr Mayr-Harting v. r.,
ministr spravedlnosti.

A Rimavská Sobota-i postahivatal az ottani katolikus olvasókörnek 1928. március 8.-án radi.ofonállomás berendezésére engedélyt adott ki. A köteles kezesség vállalására a kör nevében Váry János nyug. áll. tanitó, nevezett kör elnöke jelontkezett, aki r,sehszlovák állami illetőségét igazolta. Utólagosan, az engedély kiadása után kiderült, hogy Váry János nem csehszlovák állampolgár. A radiofon-felfogóállomás engedélyezésére vonatkozó rendelkezések szerint idegen állampolgár társulati radiotelefonállomásért Csehszlovákiában felelösséget nem vállalhat.

Ezen fontos körülményen felül megádlapíttatott az is, hogy a társulat a társulati állomáson nemcsak hogy kizárólag a budapest.i szétküldő állomás programját fogta fel és reprodukálta, hanem hegy emez állomás oly közzétételeit is reprodukálta, amelyeknek éle a csehsmlovák állam ellen irányult. Eme közzétételek nemcsak a társula.ti tagok, hanem a nemtagok elött is reprodukáltattak.

A vázolt körülmények vezettelc arra, hogy a post.aés táviróügyi minisztérium a košicei posta-és táviróigazgatóságot felhatalmazta, hogy ez a nevezett társulatnak adott engedélyt, hivathozással az 1925. április 16.-i 82. gy.-sz, kormánpendelet 2. §-ának 5. bekezdésére, megvonja. (Az idézatt rendelkezés következőképen szól: >Az engedély bármikor megvonható és Iemondhat róla bármikor az engedélyes is<.) A posta-és taviróigazgatóság az engedélyt hatálytaIanította s társulatnak meghagyta, hogy a radiotelefonállomás berendezéset 30 napon belül eltávolítsa.

Az olvasókörnek az engedély további meghagyása iránti kérelmére a posta-és táviróügyi minisztérium a belügyi mínisztiiummal egyetértve úgy határozott, hogy az engedély ujbóli megadása azon feltételhez legyen kötve, hogy a társulat megfelelő személyes kezessóget vállal arra nézve, hogy a magyar kiküldö rádióállomások áma közzétételeit, amelyek a Csehszlovák köztársaság ellen irányulnak, a társulati felfogóállomás reprodukálni nem fogja.

Az interpellációban felhozott bünügyi eljárásra vonatkozólag közöljük a következőket: A Rimavská Sqbota-i államügyészség Kovács József elden a köztársaság védelmére hozot törvény 14. § 1. pontjába ütközö vétség miatt bünügyi eljárást inditott. Ezen bünügyi eljárást azonban a Rlinavska Sobotai államdgyészség 1928 december 3.-án beszüntette. A többi, emez eseménynél jelen volt személyek egyáltalában nem üldöztettek.

Praha, 1939. április 13.-ám.

Dr. Nosek s. k.,
a posta-és távirúügyi miniszter.

Dr. Mayr-Harting s. k.,
az igazságügyi miniszter.

Po převratu připadla větší část arcidiecese ostřihomské, jakož i větší část nemovitého majetku arcibiskupství ostřihomského a kapituly ostřihomské k Československé republice, kdežto sídlo arcibiskupství a celá kapitula sama s částmi majetku zůstaly v Maďarsku.

Ježto části majetků v RČS zůstaly bez řádné správy, byly na základě zák. čl. LXXI/1723 dány státem pod závěru a.správa jejich svěřena t. zv. centrální komisi.

V roce 1923 zřídila vláda místo ní likvidační komisi a podřídila ji dozoru ministerstva školství a národní osvěty; jemuž přísluší vykonávati státně kultový dozor nad majetky katolické církve.

V rámci této kompetence bylo tudíž ministerstvo školství a národní osvěty legitimováno rozhodovati o žádostech arcibiskupa Csernocha a kapituly ostřihomské ve věci užitků oněch církevních majetků na Slovensku, povolilo však řečeným žadatelům toliko zálohy, a to proto, že ,jsou súčtovatelné při konečném rozdělení majetku a užitku mezi definitivní oprávněné církevní dignitáře, a že také formou zálohy neprejudikuje se zásadnímu vyřešení otázky.

Peníze ty, 7 mil. Kč pro arcibiskupa Csernocha a 16 mil. Kč pro kapitulu v Ostřihomě, vyplaceny byly z prostředků majetku arcibiskupského a kapitulního, výhradně ze jmění církevního.

Výplata záloh nebyla v žádné souvislosti s pozemkovou reformou a neměla na její provádění žádného vlivu. Podstata církevních majetků, likvidační komisí.spravovaných, nedoznala žádné újmy.

Konečně se podotýká všeobecně, že samo uvolňování církevních peněz církevním dignitářům v zahraničí není nic neobvyklého. Užívat vratislavský biskup volně majetku svého biskupství v Československé republice, a naopak zase, jak je známo, dostávali, případně ještě dostávají zdejší církevní dignitáři výtěžek příslušného církevního jmění, které leží v Maďarsku (zemř. košický biskup Fischer-Colbrie, býv. mukačevský biskup Papp, kapitula spišská a košická).

V Praze, dne 19. dubna 1929.

Dr Štefánek v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Státní správa provedla všechny přípravné práce související s výstavbou českého vysokého učení technického v Dejvicích a opatřila skizzy ke všem budovám, jež na jednotlivých blocích staveniště mají býti postaveny.

Ústav pro zkoušení stavebního materiálu.a stavebních konstrukcí, jakož i některé jiné ústavy vysoké školy inženýrského stavitelství, které nejnaléhavěji potřebují nových místností, má býti umístěn v budově vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství, pro kteroužto stavbu byly již vypracovány detailní plány a rozpočty. Ofertní řízení na zadání stavby této budovy se právě vypisuje.

V Praze, dne 22. března 1929.

Dr Vlasák v. r.,
ministr pověřený správou ministerstva financí.

Dr Spina v. r.,
ministr veřejných prací.

Dr Štefánek v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Období ochranářské státní politiky nebylo zahájeno teprve obilními cly zavedenými v r. 1926. Tato cla měla jen za účel jednak dosáhnouti soběstačnosti ve výrobě obilí, jednak odstraniti nesrovnalost mezi průmyslem, který těšil se celní ochraně již od roku 1921, a zemědělstvím, které nejprve vůbec celní ochrany postrádalo a od července 1925 po zavedení klouzavých cel požívalo ochrany zcela nedostatečné. Po zavedení těchto cel stouply sice ceny obilí, později však nastalo cenové vyrovnání, ba dokonce u některých druhů obilí značný pokles cen proti roku 1926. Tak ku př. cena pšenice, jež v červnu 1926 byla 230―242 Kč, klesla počátkem března r. 1929 na 192―197 Kč. Ceny žita zůstaly sice nezměněně vyšší, avšak tu značný vliv měla celková jeho menší úroda.