Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

II. volební období.

8. zasedání.

Tisk 898.

1. ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Hubky a spol. ve věci postupu poštovního úřadu v Prachaticích a poštovního ředitelství v otázce jazykové z 15. března 1928 (tisk 631).

2. vlády republiky Československé na interpelaci sen. Zimáka, Petříka a soudr. v záležitosti protizákonného vybírání tak zvané >rumunštiny< na Podkarpatské Rusi (tisk 762).

3. ministrů financí, zemědělství a obchodu na interpelaci sen. Proška, Zulegera a spol. ve věci transitních skladišť na chmel (tisk 762/3).

4. ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra na interpelaci sen. Habrmana, Filipínského, Pociska a soudr. ohledně konfiskace ústavou zaručených práv učitelstva (tisk 795/7).

5. vlády na interpelaci sen. Plamínkové, Wagnera a spol. o odmítání žen s akademickým vzděláním hlavně pak právnickým, které se hlásí do konceptní služby státní a soudní (tisk 826/2).

6. vlády na interpelaci sen. Plamínkové a spol. o překážkách Všeobecného pensijního ústavu, jež mu znemožnily uveřejnění matematické bilance (tisk 826/3).

7. vlády na interpelaci sen. Plamínkové a spol. o tom, proč nebyla ratifikována smlouva o likvidaci rakouského pensijního pojištění soukromých zaměstnanců (tisk 826/4).

8. ministra sociální péče na interpelaci sen. Reyzla, Beutela a soudr. (tisk 598/17) a sen. Hartla a soudr. (tisk 598/9) o odvolání povolení k pobytu pro Arnošta Sauera v Rochlici u Liberce.

9. ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra na interpelaci sen. Jokla, Polacha a soudr. stran zřízení menšinových škol v Bravanticích a Horním Benešově ve Slezsku (tisk 762/6).

10. ministra financí na interpelaci sen. Hartla a soudr. stran požitků zaměstnanců finanční stráže, kteří mají své služební stanoviště v Německu (tisk 795/15).

11. ministra vnitra na interpelaci sen. Friedricha a soudr. stran protizákonného rozpuštění obecní správní komise v Chomutově (tisk 819).

12. ministra železnic na interpelaci sen. Friedricha a soudr. stran protizákonného jednání úředníků u přepážek (tisk 826/10).

13. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Jokla, Polacha a soudr. stran vyplácení valutární diference učitelstvu bývalého východoslezského plebiscitního území (tisk 826/12).

14. ministra sociální péče na interpelaci senátorů Jokla, dr Hellera a soudr. o četných případech otravy plynem ve Vítkovických železárnách (tisk 282/5).

15. ministra národní obrany na interpelaci sen. Jokla a soudr. stran úrazu vojína Thrula u 40. p. pl. v Bohumíně (tisk 795/12).

16. ministra školství a národní osvěty a ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran používání státních a městských školních tělocvičen jako volebních místností (tisk 810/7).

Že i poštovní úřady v místech s kvalifikovanou národní menšinou vedou jen jednotné přijímací knihy a vydávají tudíž také jen jednotné podací lístky, které jsou nerozlučnou součástkou těchto knih, vysvětluji obtížemi manipulačními a účetními, které by z vedení dvojích přijímacích knih vzešly, i povahou poštovního provozu a úkonů poštovních úřadů při přijímání a dodávání poštovních zásilek. Okolnosti tyto jsou příčinou toho, že postup poštovních úřadů při používání a vyplňování tiskopisů se v tomto úseku jejich činnosti někdy odchyluje od postupu jiných úřadů. Prakse tato trvá nepřetržitě již od státního převratu a i po vydání jazykového zákona.

Věci tyto mám na paměti a nemusím snad dokládati, že dbám bedlivě toho, aby jejich úprava, která musí také bráti zřetel na podnikovou povahu pošty, nebyla na úkor prestiže státního jazyka.

V Praze, dne 16. dubna 1929.

Dr Nosek v. r.,
ministr pošt a telegrafů.

Bylo zjištěno, že Finanční úřady na Podkarpatské Rusi dávku zvanou >rumunština< nevybíraly a není jim o jejím vybírání nic známo.

Nečinily však tak ani úřady správy politické, ba ani okupační vojsko rumunské žádného takového poplatku nevybíralo.

Ve skutečnosti usneslo se jen obecní zastupitelstvo obce Imstičeva v okresu iršavském, aby škoda, způsobená některým obyvatelům rekvisicemi rumunského okupačního vojska, byla hrazena všemi poplatníky obce. Toto usnesení bylo však zrušeno výměrem okresního úřadu v Iršavě č. 14.190/28.

V Praze, dne 10. dubna 1929.

Udržal v. r.,
předseda vlády.

Otázka úpravy transitního obchodu chmelem resp. ukládání cizozemského nevycleného chmele v soukromých celních skladištích byla předmětem podrobného šetření, a bedlivých úvah súčastněných ústředních úřadů, jichž snahou především bylo nalézti nejschůdnější cestu, po které by bylo možno vyjíti vstříc jak zájmům tuzemského obchodu chmelem ― usilujícího o to, aby význam žateckého trhu chmelového jakožto střediska transitního obchodu chmelem nebyl oslaben ― tak i zájmům pěstitelů chmele ― snažících se zabrániti tomu, aby tímto soustředěním transitního obchodu chmelem v jeho výrobním středisku nebyl vykonáván nepříznivý vliv na.odbyt tuzemského chmele a tím i na jeho produkci samu.

V četných poradách, jak meziministerských, tak i zájmových korporací zjištěna byla stanoviska obou interesovaných skupin a docíleno konečně dohody o zásadách pro konečné řešení věci směrodatných. Zejména vyslovena zásadní podmínka, dle které cizozemský nevyclený chmel uložený v tuzemském skladišti nesmí býti vyclíván do tuzemského oběhu, nýbrž musí býti opět do ciziny vyvezen, takže uložením do skladiště nabývá cizozemský nevyclený chmel povahy zboží čistě transitního, t. j. zboží určeného hned při jeho uložení do skladiště k opětnému vývozu do ciziny.

Ve shodě s tímto zásadním stanoviskem povolilo ministerstvo financí výnosem ze dne 22. března 1929, č. 29.788/29 firmám, jimž v minulých létech povolen byl provoz soukromých celních skladišť na chmel, ukládati cizozemský nevyclený chmel v jejich skladištních prostorách s tou výslovnou a zásadní podmínkou, že může býti v těchto skladištích ukládán jen takový cizozemský nevyclený chmel, který jest určen k opětnému vývozu do ciziny, a že uložený chmel nemůže býti v žádnému případě vyclen clo tuzemského oběhu. Celní projednávání chmele, jakož i stálý dozor na tato skladiště byly uloženy celnímu úřadu v Žatci, který má skladiště také pod svou úřední spoluuzávěrou, takže jak veškerá práce ve skladišti, tak i zboží samo od jeho uložení až do opětného vývozu do ciziny jest pod stálým dozorem dohlédacího orgánu tohoto celního úřadu.

Praze, dne 17. dubna 1929.

Dr Srdínko v. r.,
ministr zemědělství.

Dr Vlasák v. r.,
ministr financí.

Ing. L. Novák v. r.,
ministr obchodu.

Zemská školní rada v Praze výnosem ze dne 17. listopadu 1928, č. 4982 pres., mocí dohlédacího úřadu zrušila v interpelaci uvedené rozhodnutí okresního školního výboru v Sušici, a to pro jeho vadnost a nezákonnost. Při tom vydala také vhodné pokyny předsedovi jmenovaného okresního školního výboru a příslušnému okresnímu školnímu inspektoru.

Podotýká se, že okresní školní výbor v Sušici v dotčeném rozhodnutí se dovolával výnosu zemské školní rady v Praze ze dne 29. října 1928 (nikoliv ze dne 28. října 1928) a ustanovení §u 34 (nikoliv §u 24) služební pragmatiky učitelské (vlád. nař. č. 162/1928 Sb. z. a n.), takže odpadají veškeré závěry, které interpelace činila z nesprávného data a nesprávné citace paragrafu, a není proto také důvodu pro nějaké opatření.

V Praze, dne 22. dubna 1929.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Dr Štefánek v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Státní správa se při přijímání a jmenování ženských sil do konceptní služby řídí stejnými pravidly jako u mužů.

Stojíc na stanovisku, že lze do této služby zásadně přijímati jak mužské tak ženské síly, musí při výběru uchazečů o to které služební místo zkoumati, zda uchazeč nejen vyhovuje všeobecným podmínkám pro udělení místa předepsaným, nýbrž vzhledem k povaze služby svými osobními vlastnostmi i stačí požadavkům.službou kladeným. Nebylo proto dosud možno vzíti zřetel k uchazečce ženě, je-li povaha služby taková, že zvláštní fysiologické vlastnosti ženy činí ji pro službu tu již předem méně způsobilou, zejména pro službu exekutivní, na př. pro politickou službu spojenou s intervencemi při shromážděních lidu, při vojenských odvodech, při veřejných nepokojích a podobných událostech, nebo pro služba finanční, poštovní, službu konceptní a pod.

Vláda nemá proto možnosti z podnětu této interpelace něco na dosavadní praxi měniti.

V Praze, dne 6. května 1929.

Udržal v. r.,
předseda vlády.

Vláda odpovídajíc na shora uvedenou interpelaci poukazuje na vývody, obsažené v odpovědi ze dne 2. května 1929 na interpelaci sen. F. F. Plamínkové a spol. o tom, proč nebyla ratifikována smlouva o likvidaci rakouského pensijního pojištění soukromých zaměstnanců (tisk č. 826/4).

Pokud jde o výplatu důchodů býv. pojištěnců zemských úřadoven Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni, ležících na československém státním území, započítával Všeobecný pensijní ústav v Praze, jakmile nastal pojistný případ, příspěvkovou dobu získanou v pojištění před převratem tak, jakoby úmluva o likvidaci Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni, po rozumu čl. 275 mírové smlouvy St. Germainské byla již pravoplatná.

Pojištěncům býv. náhradních ústavů vyplácí nositel pensijního pojištění, nastane-li pojistný případ, důchody vyměřené se zřetelem nepříspěvkovou dobu, získanou v pojištění před 1. lednem 1919 a to na účet státu. K tomu cíli zařaďují se příslušné částky každoročně do státního rozpočtu. Posléze stalo se tak v rozpočtu na rok.1929 (viz kap. 17., tit. 1., § 3., pol. 6.).

Tento stav jest nyní vnitrostátně upraven ustanovením § 177, poslední odstavec zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, kteréžto ustanovení Všeobecný pensijní ústav již nyní provádí před ratifikací zmíněných likvidačních úmluv.

Poněvadž pak také čl. 1. a 2. úmluvy mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o vzájemných ,pohledávkách z vyúčtování nositelů pensijního pojištění (č. 60/1926 Sb. z. a n.) ukládá Všeobecnému pensijnímu ústavu povinnost nésti zákonné pojistné břímě, vzniklé až do rozhodného dne (1. leden 1919) na zdejším státním území z náhradních smluv s pojištěnci, není překážek, aby Všeobecný pensijní ústav za tohoto právního a skutkového stavu sestavil pojistně-matematickou bilanci přihlížeje při tom k aktivům a passivům, jež ― třeba v hrubých rysech ― jsou zřejmo ze smluv sjednaných ku provedení čl. 275 mírové smlouvy St. Germainské za účastenství zástupců Všeobecného pensijního ústavu v Praze.

Ježto pak ministerstvo zahraničních věcí.zahájilo již kroky k brzké ratifikaci všech úmluv k provedení čl. 275 mírové smlouvy St. Germainské, neshledává vláda důvodu k nějakému dalšímu zakročení.

V Praze, dne 3. května 1929.

Udržal v. r.,
předseda vlády.

Dr. Šrámek v. r.,
ministr sociální péče.

Úmluvy k provedení čl. 275 mírové smlouvy St. Germainské tvoří svou společnou právní základnou jednotný celek, neboť toliko stanovením souboru závazků Rakouska pro všechny obory sociálního pojištění a jejich splněním vyčerpává se ustanoveni čl. 275 zmíněné mírové smlouvy. Pokládalo proto ministerstvo sociální péče za účelné, aby tento komplex úmluv jako celek předložen byl k ratifikaci.

Jednání, jež jmenovitě v létech 1924 a 1925 vedlo ke stipulaci nejdůležitějších úmluv, protáhlo se později nutností jednati o dodatcích k úmluvám, takže poslední úmluva podepsána byla teprve dne 30. října 1928.

Pokud jde pak zvláště o soubor úmluv z oboru pensijního pojištění (úmluva o Všeobecném pensijním ústavu pro zřízence ve Vídni, úmluva o náhradních ústavech pensijního pojištění zřízenců, úmluva o Městské pojišťovně vídeňské obce a o Pensijním spolku zřízenců obchodu a průmyslu ve Vídni), doporučovalo se sečkati s jejich ratifikací již z toho důvodu, že se chystala novelisace zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, která měla smluvní úpravu dle čl. 275 mírové smlouvy St. Germainské vtěliti ve vnitrostátní právní řád.

V té příčině poukazuje se na ustanovení § 177, odst. 8 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Hned jak tento zákon byl publikován, předalo ministerstvo sociální péče veškeren smluvní materiál ministerstvu zahraničních věcí, které zahájilo kroky , k brzké ratifikaci všech uvedených úmluv.

Konečně se poznamenává, že z nástupnických států ratifikovaly úmluvy k provedení čl. 275 St. Germainské mírové smlouvy ― a to rovněž souborně ― toliko Italie a Rumunsko, státy poměrně méně na věci zúčastněné.

V Praze, dne 2. května 1929.

Udržel v. r.,
předseda vlády.

Dr. Šrámek v. r.,
ministr sociální péče.

Bývalá zemská politická správa v Praze udělila firmě Wigsdorfské textilní závody, akc. spol. v Liberci podle zákona o ochraně domácího trhu práce ze dne 13. března 1928, č. 39 Sb. z. a n. povolení zaměstnávati rakouského státního příslušníka Arnošta Sauera do 31. července 1929, čímž věc pozbyla aktuálnosti.

V Praze, dne 4. května 1929.

Dr. Šrámek v. r.,
ministr sociální péče.

Die ehemalige politische Landesverwaltung in Prag hat der Firma Weigsdorfer Textilwerke A. G. in Reichenberg nach dem Gesertze betreffend den Schutz des inländischen Arbeitsmarktes vom 13. März 1928, Nr. 39 S. d. G. u. v. die Bewilligung zur Beschäftigung des österreichischen Staatsangehörigen Ernst Sauer bis zum 31. juli 1929 erteilt, wodurch die Angelegenheit ihre Aktualität eingebüßt hat.

Prag, am 4. Mai 1929.

Dr. Šrámek m. p.,
Minister für soziale Fürsorge.

Obecná škola s československým jazykem vyučovacím v Bravanticích, pol. okr. bílovecký, byla ministerstvem školství a národní osvěty zřízena proto, že školní docházka byla pro místní školou povinné dítky spojena s nepříznivými podmínkami; pro děti národnosti německé v sousední obci Lhotce byla ministerstvem školství a národní osvěty též zřízena menšinová škola.

Před rozhodnutím o zřízení školy v Bravanticích proveden byl v místě v květnu 1928 na žádost rodičů soupis v úvahu přicházejících dětí. Při soupisu tom přihlásili rodiče, resp. zákonní zástupci celkem 19 dětí do menšinové školy pro případ, že bude zřízena. Jak bylo zevrubným úředním šetřením zjištěno, stalo se toto přihlášení úplně dobrovolně. Mezi přihlášenými dětmi nebylo ani jednoho, které by nebylo ve věku školou povinném, neb které by docházelo do střední školy. Na začátku školního roku někteří rodiče své přihlášené děti do školy neposlali, a to z obavy před hospodářskými škodami, kterými jim bylo hrozeno, hlavně ztrátou bytu a výdělku. Že obavy ty nebyly bezpodstatné, bylo úředním šetřením potvrzeno. Pokud se týče umístění nové školy v přízemí německé obecné školy bravantické, podotýká se, že opatření to bylo ministerstvem školství a národní osvěty učiněno jako nutné provisorium teprve po řadě marných pokusů státní správy získati od obce potřebnou místnost. Ministerstvo školství a náhodní osvěty vyslovilo opětně ochotu upustiti od používání místnosti, jestliže bude obcí dána k disposici místnost náhradní.