Was die Durchführung der Konskription der Schüler für die volksschule mit cechoslovakischer Unterríchtsspraehe in Benisch, pol. Bezirk Freudenthal, betrifft, welche gleichfalls auf Grund der geltenden gesetzlichen vorschriften errichtet wurde, wurde amtlieh folgendes síchergestellt:

Der Leiter der volksschule in Groß-Herrlitz kam im juni 1928 nach Benisch, um nach einem mitgebrachten verzeichnisse über Ersuchen der Eltern die Konskription der in Betracht kommenden Sehüler vorzunehmen. Da er sich in der Gemeinde nicht genügend auskannte, erauchte er privatim auf der Gendarmeriestation, es möge ihm jcmand zeigen, wo die einzelnen Eltern wohnen. Seinem Ersuchen wurde Folge gegeben und ein Geridarm begleitete ihn nach Beendigung seiner dienstlichen Tätígkeít privatim zu einigen Bürgern. Nach 20 Uhr, jedoch noch bei Tageslicht, kehrten sie bloß bei einem Vater, einem Arbeiter, ein, welcher tagsüber beschäftigt war.

In dieser außerdienstlichen Tätigkeit der Gendarmerie, welche mit den Standespflichten in keinem Widerspruche steht, kann kein Anstoß erblickt werden und es besteht daher auch keine veranlassung zu irgendeiner Verfügung, zumal durch die gepflogenen Erhebungen nicht nachgewiesen wurde, daß auf die Bürger irgendein Druck ausgeübt worden wäre, ihre Kinder in die böhmische Schule einschreiben zu lassen.

Für die Unterbringung der Schule wurden zwei Lokalitäten in der ehemaligen Webereischule verwendet, welche gerade nicht benützt wurden und die nur von Fall zu Fall als vorübergehende Schlafkammern für Teilnebaner von Kursen verwendet wurden, welche von Korporationen veranstaltet wurden, die das Gebäude gemietet hatten; für eine derartige Schlafkammer wurde im Gebäude eine andere Ernatzlokalität hergerichtet.

Prag, am 11. April 1929.

Černý m. p.,
Minister des Innern.

Dr. Štefánek m. p.,
Minister für Schulwesen und volkskultur.

V rámci úpravy služebních přídavků státních zaměstnanců československých, jejichž trvalé služební působiště je na cizím území, pro niž se konají obsáhlá šetření, bude vzat zřetel na příslušníky sboru československé finanční stráže, kteří mají své trvalé služební působiště v Žitavě v Německu.

V Praze, dne 30. dubna 1929.

Dr Vlasák v. r.,
ministr financí.

Im Rahmen der Regelung der Diensteszulagen für, die dauernd im Auslandsgebiete stationierten čechoslovakischen Staatsbediensteten, für die umfangreiche Erhebungen gepflogen werden, wird auf die Angehörigen des cechoslovakischen Finanzwachkorps, welche dauernd in Zittau in Deutschland stationiert sind, Rücksicht genommen werden.

Prag, am 30. April 1929.

Dr. Vlasák m. p.,
Finanzminister.

Opatření okresního úřadu v Chomutově, jímž odvolal komisi pro prozatímní správu sloučené obce Chomutova a Horní Vsi a na její místo ustanovil vládního komisaře, není nezákonným, nýbrž jest právně opřeno o předpis odst. 3. § 106 obec. zř. Nešlo tu o rozpuštění.obecního zastupitelstva, nýbrž o odvolání orgánu, jejž okresní správa politická v dohodě s okresní správní komisí pověřila prozatímní správou obce a o náhradu jeho orgánem jiným. Zmíněný předpis obecního zřízení doznal zákonem o organisaci politické správy (§ 99 odst. 2 org. zákona) změny jenom potad, že opatření za účelem prozatímní správy obce má nyní učiniti okresní úřad po slyšení okresního výboru.

Způsob, jakým má býti prozatímní správa obce opatřena, zejména má-li ke správě její býti povolána správní komise či vládní komisař, jest zůstaveno volné úvaze okresního úřadu, jemuž též po slyšení okresního výboru přísluší právo, aby správní komisí odvolal a nahradil ji gerentem, uzná-li to za daných poměrů potřebným nebo účelným.

Je tudíž pro zákonnost opatření okresního úřadu právně nerozhodno, jaké důvody vedly úřad k tomuto opatření a poněvadž i okresnímu výboru ve schůzi dne 7. února 1929 byla dána možnost, zaujmouti stanovisko k zmíněnému opatření, bylo i v tomto směru předpisu zákona vyhověno.

Pokud interpelace uvádí, že usnesení správní komise ze dne 18. ledna 1929 stalo se v zájmu obce, aby nebyla zbytečně zatížena, jest k tomu poznamenati, že obec jest podle platných zákonných předpisů (§ 1 odst. 4 zák. o org. pol. správy) povinna opatřiti vhodné místnosti pro okresní úřad a nésti náklad s jeho umístěním spojený. Okresní úřad v Chomutově jest dosud umístěn ve 4 různých budovách s úřadovnami z větší části nevyhovujícími, kterýžto stav neodpovídá potřebě soustředění okresního úřadu v jediné budově.

S provedením voleb do zastupitelstva sloučené obce Chomutova bylo sečkáváno z toho důvodu, že proti rozhodnutí zemského správního výboru o vypořádání majetkovém podle odst. 2 § 2 obec. zř. bylo podána stížnost k nejvyššímu správnímu soudu a že bylo by nutno prováděti volby dvakráte, kdyby stížnosti bylo vyhověno. Proti tomuto odkladu správní komise obce nečinila námitek a provedení voleb se také nedomáhala. Poněvadž však podle dosavadního stavu věci nelze očekávati, že o zmíněné stížnosti v nejbližší době bude rozhodnuto, učinil jsem opatření, aby volby do obec. zastupitelstva byly nyní bez ohledu na tuto stížnost s urychlením vypsány.

V Praze, dne 26. dubna 1929.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Die Venfügung des Bezirksamtes in Komotau, mit welcher die Kommission für die provisorische Verwaltung der vcreinigten Gemeinde Komotau und Oberdorf abberufen und an deren Stelle ein Regierungskommissär bestimmt wurde, ist nicht gesetzwidrig, sondern ist rechtlich an die vorschrift des § 106, Abs. 3 der Gemeindeordnung gestützt. Es handelte sich hier nicht um.die Auflösung der Gemeindevertretung, sondern um die Abberufung eines Organes, welches die politísche Bezirksver waltung im Einvernehmen mit der Bezirksverwaltungskommission mit der provisorischen Verwaltung der Gemeinde betraut hatte und um die Ersetzung desselben durch ein anderes Organ. Die erwähnte Vorschrift der Gemeindeordnung erfuhr durch das Gesetz über die Organisation der politischen Verwaltung (§ 99, A,bs. 2 des Org. Ges.) eine Abänderung nur insofern, als die Bezirksbehörde verfügungen zum Zwecke der provisorischen Verwaltung einer Gemeinde gegenwärtig nach Anhörung des Bezirksausschusses treffen soll.

Die Art und Weise, in welcher die sprovisorische Verwaltung einer Gemeinde bestellt werden soll, namentlich ob zur verwaltung derselben eine verwaltungskommission oder ein Regierungskommissär berufen werden soll, istdem freien Ertnessen dcö Bezirksamtes überlassen, welchem auch nach Anhören des Bezirksausschusses das Recht zusteht, die verwaltungskommission abzuberufen und dieselbe durch einen Gerenten zu ersetzen, falls es dies unter den gegebenen verhältnissen für notwendig oder zweckmäßig erachtet.

Es ist somit für die Gesetzmäßigkeit einer Verfügung des Bezirksamtes rechtlich irrelevant, welche Gründe die Behörde zu dieser verfügung veranlaßt haben, und nachdem.auch dem Bezirksausschusse in dessen Sitzung am 7. Feber 1929 die Möglichkeit geboten war, zur erwähnten verfügung Stellung zu nehmen, war auch in dieser jIinsiclit der gesetzlichen vorschrift entsprochen.

Insofern die Interpellation anführt, daß der Beschluß der veriv,altungskommission vom 18. jänner 1929 im Interesse der Gemeinde erfolgt war, damit dieselbe nicht unnütz belastet werde, so ist hiezu zu bemerken, daß die Gemeinde nach den geltenden gesetzlichen Vorschriften (§ 1, Abs. 4 des Gesetzes über die Organisation der politischen verwaltung) verpflichtet ist, geeägnete Räume für die Bezirksbehörde zu beschaffen und den mit ihrer Unterbrin gung verbundenen Aufwand zu tragen. Das Bezirksamt in Komotau ist bisher in 4 verschiedenen Gebäuden mit größtenteils nicht entsprechenden Amtsräumen untergebracht, welcher Zustand dem Bedürfnisse der Konzentrierung des Beeirksaintes in einem einzigen Gebäude nicht entspricht.

Mit der Durchführung der Wahlen in die Vertretung der vereinigten Gemeinde Komotau wurde aus dem Grunde abgewartet, wcil gegen die Entscheidung des Landesverwaltungsausscliusses über die vermögensrechtlidhe Auseinandersetzung gemäß § 2, Abs. 2.der Gemeindeordnung die Beschwerde an das Oberste verwaltungsgenicht eingebracht wurde und weil die Wahlen zweimal durchgeführt werden müßten, falls der Beschwerde Föige gegeben würde. Gegen diesen Awfschub erhob die Gemeindeverwaltungskommission keine Einwendungen und strebte die Durchführung der Wahlen auch nicht an. Nachdem jedoch nach der bisherügen Sachlage nicht zu erwarten steht, daß die Entscheidung über die erwähnte Beschwerde in der nächsten Zeit erfließen wird, habe ich die Verfügung getroffen, daß die Wahlen in die Gemeindevertretung nunmehr ohne Rücksicht auf diese Beschwerde mit Beschleunigung ausgeschrieben werden.

Prag, am 26. April 1929.

Černý m. p.,
Minister des Innern.

Dovoluji si upozorniti na předpis § 2. čl. 13 železničního přepravního řádu (vlád. nař. ze dne 17. července 1928, čís. 144 Sb. z. a. nař.), podotýkaje, že provozní poměry v železniční stanici u vlaku, o který v interpelací jde, jsou toho druhu, že použití oprávnění, železnici v cit. předpisu daného, jest zcela odůvodněné. Podle zmíněného předpisu je totiž železnice oprávněna pět minut před dobou odjezdu vlaku ustanovenou jízdním řádem odepříti cestujícímu výdej jízdenky (u výdejny), vyžadují-li to provozní poměry.

Nebyla to tedy libovůle železničního úředníka, nýbrž výkon služebních povinností a s tím související faktická nemožnost, která tomuto úředníku výdej jízdenek nedovolila, jeho postup byl pak v úplné shodě s příslušnými právními předpisy.

Také jeho dotaz, zda-li pánové přicházejí od vlaku nebo z venku, měl svůj služební význam, poněvadž byly zjištěny případy, kdy cestující, nastoupivší v předchozích stanicích proti předpisům bez lístku, obstarávají si jízdenky, aby se vyhnuli předepsané pokutě, dodatečně v dalších stanicích nácestných.

Státní správa železniční ovšem konkrétní případ interpelace se zmíněnými závadami neztotožňuje a výdej lístků nebyl též z tohoto důvodu odepřen.

Jak málo důvodnou jest výtka šovinistické zvůle v interpelaci vyslovená, vysvítá nejlépe z toho, že železniční úředník, zaměstnaný takřka současnou expedicí dvou křižujících vlaků, staral se sám osobně o to, aby cestující, kteří z vlaku vystoupili a v jízdě chtěli pokračovati, mohli znovu nastoupiti do vlaku, byť i bez jízdenek.

Praze, dne 29. dubna 1929.

J. Najman v. r.,
ministr železnic.

Ich erlaube mir auf die Vorschrift des § 2 Art. 13 der Eisenbahnverkehrsordnung (Reg. Vdg. vom 17. Juli 1928, Nr. 144 S. d. G. u. v.) mit dem Bemerken aufmerksam zu machen, daß die Verkehrsverhältnisse in der Eisenbahnstation bei dem Zuge, um den es sich in der Interpellation handelt, solcher Art sind, daß die Anwendung der der Eisenbahn in der zitierten Vorschrift gegebenen Berechtigung vollkommen begründet erscheint. Nach der erwähnten Vorschrift ist nämiich die Eisenbahn berechtigt, fünf minuten vor der durch die Fahrordnung bestimmten Zeit der Abfahrt des Zuges dem Reisenden, falls es die Betriebsverhältnisse erfordern, die Ausfolgung der Fahrkarte (bei der Ausgabestelle) zu verweigern.

Es war somit nicht Willkür des Eisenhahnbeatnten, sondern Ausübung der Dienstpflichten und die damit zusammenhängende faktische Unmöglichkeit, welche diesem Beamten die Ausfolgung der Fahrkarten nicht gestattete. Sein vorgehen war dann in voller Übereinstimmung mit den bezüglichen Reehtsvorschriften.

Auch seine Anfrage, ob die Herren vom Zuge oder von draußen kommen, hatte ihre dicnstliche Bedeutung, weil Fälle sichergestellt wurden, daß Reisende, welche entgegen den vorschriften in den früheren Stationen ohne Fahrkarten eingestiegen waren, sich die Fahrkarten, um der vorgeschriebenen Geldstrafe auszuweichen, nachträglich auf der Reise in den weiteren Stationen besorgen.

Die staatliche Esenbahnyerwältung identifiziert den konkreten Fall der Interpellatnon mit den erwähitten Anständen allerdings nieht und wurde auch die Ausfolgung der Fahrkarten nicht aus diesem Grunde verweigert.

Wie wenig begründet der in der Interpellition ausgesprochene Vorwurf chauvinistischer Willkür ist, geht am besten aus dem liervor, daß der mit sozusagen gleichzeitiger Expedition von zwei krenzenden Zügen besehäftigte. Beamte selbst persönlieh darum sorgte, damit die Reisenden, welche aus dem Zuge ausgestiegen waren und die Reise fortsetzen wollten, neuerlich in den Zug, wenn auch ohne Fahrkarten, einsteigen können.

Prag, am 29. April 1929.

J. Najman m. p.,
Eisenbahnminister.

Odvolání některých slezských učitelů z rozhodnutí býv. zemské školní rady v Opavě ve věci výplaty rozdílu mezi požitky československými a polskými za dobu služby tetěšínském plebiscitním území byla u jmenované zemské školní rady vedena v evidenci do zásadního rozhodnutí obdobné věci u státních učitelů a profesorů. Pro zjednodušení a úspornost řízení vyčkávala zemská školní rada doby, až všechny případy bude lze projednávati souhrnně ježto se zemské školní radě v Brně jíž dostalo příslušných pokynů, bude nyní možno přikročiti k definitivnímu vyřízení této věci.

V Praze, dne 18. dubna 1929.

Dr Štefánek v. r.,
ministr školství a národní osvěty.

Die Berufungen einiger schlesischer Lehrer gegen die Entscheidung des ehemadigen Landesschulrates in Troppau in Angelegenheit der Auszaihlung der Differenz zwischen den cechoslovakischen und polnischen Bezügen für die Dauer des Dfienstes im teschner Plebiscitgebiete wurden beim genannten Landesschulrate bis zur prinzipiellen Entscheidung in einer analogen Angelegenheit bei den staatlichen Lehrern und Professoren in Evidenz gehalten. Behufs vereinfachung und Verbilligung des venfahrens wartete der Landesschulrat den Zeitpunkt ab, bis es möglich sein wird, sämtliche Fälle summarisch zu verhandeln. Naehdem die entsprechenden Weisungen dem Landesschulrate in Brünn bereits zugekommen sind, wird es nun möglich sein, an die defiuitive Erledigung dieser Angelegenheit zu schreiten.

Prag, am 18. April 1929.

Dr. Štefánek m. p.,
Minister für Schulwesen und Volkskultur.

V posledních letech přikročily všecky železné hutě k zachycování a technickému využití plynů kychtových, a to k pohonu plynových motoru, vytápění parních kotlů i různých pecí a pod. Tak jest tomu též v železárnách vítkovických, které jímají plyny kychtové z vysokých pecí i plyny z pecí koksárenských a vedou je do velikého plynojemu o obsahu 50.000 m³, z něhož se rozvádějí potrubím o délce několika kilometrů k různým účelům technickým; průměr jednotlivých částí potrubí jest různý a dosahuje až 2¹/₂ m. Tyto plyny, obsahující převahou kysličník uhelnatý, jsou velmi jedovaté a manipulace s nimi vyžaduje veliké opatrnosti; není však správný názor, že pronikají veškerým materiálem a že ani plynové masky neposkytují pří manipulaci s nimi dostatečné ochrany.

Při technickém používání těchto plynů jest důležito, aby části potrubí vedoucí k zařízením, jichž se právě nepoužívá, byly od ostatního potrubí bezpečně odděleny, poněvadž by jinak ve vyřazených částech potrubí snadno se utvořila výbušná směs (třaskavý plyn). Poněvadž tu vzhledem k velikým rozměrům potrubí nelze se spolehnouti na uzávěrky šoupátkové nebo ventily, na jejíchž těsnících plochách se usazuje nečistota způsobující netěsnost, používá se k oddělování jednotlivých částí potrubí t. zv. slepých přírub, jež se v praksi velmi dobře osvědčily. K usnadnění manipulace při zasunování a vysunování těchto přírub používá se ve vítkovických železárnách s úspěchem přírub dvojitých (s plným a prázdným terčem). Práce s těmito přírubami jest celkem snadná, jest toliko třeba náležité opatrností, poněvadž při uvolnění šroubů dotyčného spoje unikají plyny do ovzduší.

Úředním šetřením nebylo prokázáno, že by v důsledku používání kychtových plynů docházelo ve vítkovických železárnách ke zvláště častým otravám. Před hromadnou otravou v interpelaci uvedenou přihodilo se v řečeném podniku v roce 1926 6 otrav způsobených plyny, z nichž však 2 způsobeny byly plyny, unikajícími z topeniště do komínu. Žádná z nich nebyla smrtelná. V době od 8. do 10. listopadu 1926 se neudály žádné otravy plynem. Dne 10. listopadu došlo sice při práci na plynovodu k úrazu, leč tento úraz nesouvisel ― jak dozorčí úřad ve své správě výslovně uvedl ― nikterak s tím, že potrubím jsou vedeny kychtové plyny, nýbrž byl přivoděn náhodným smeknutím dělníka, který se při tom zranil na zadní částí hlavy; ani úraz tento nebyl smrtelný.

K hromadné otravě kychtovými plyny došlo dne 11. listopadu 1926. Uvedeného dne dopoledne měl býti ve slévárně oceli zaveden plyn z plynojemu do nové sušicí pece vytápěné dosud plynem koksárenským. Aby přesunutí přírubové uzávěrky mohlo býti provedeno pohodlně a bezpečně, bylo pod potrubím zřízeno řádné lešení a nad pracovním místem byla za účelem vydatné ventilace vyjmuta okna. Dělníkům pověřeným přesunutím dvojité příruby byly připnuty dýchací přístroje, pozůstávající z ochranného skřipce na stisknutí chřípí nosu a dýchací hadice s přívodem čerstvého vzduchu, jichž bezvadná činnost byla současně vyzkoušena. Práci řídili plynařský předák, dílovedoucí a tři závadní inženýři. Kromě toho bylo v blízkosti pracovního místa postaveno auto závodního Červeného Kříže s 8 muži závodního ochranného sboru s pohotovými dýchacími kyslíkovými přístroji a různými potřebami záchrannými. Po náležitém poučení dělníků, jak si vésti při práci a jak manipulovati s ochrannými přístroji, započato s prací, která pokračovala hladce. Pojednou však bylo zpozorováno, že jeden z dělníků vyňal z úst hadici dýchacího přístroje a v zápětí padl v bezvědomí na lešení, při čemž dále zpozorováno, že neměl již na nose ochranného skřipce. Příčina, proč řečený dělník vyňal svémocně z úst hadici dýchacího přístroje, nemohla býti zjištěna, poněvadž nešťastník otravě podlehl, aniž nabyl vědomí.

Pokud bylo lze z nesouvislých a namnoze si odporujících výpovědí svědků zjistiti, zanechal hned na to práce i druhý dělník, ježto mu bylo nevolno, kdežto třetí dělník pracoval bez závady dále. V tomto okamžiku předák plynařský, který dosud seděl na okně na čerstvém vzduchu, řídě práci, seskočil tak, jak byl, neuváživ, že je třeba se opatřiti dýchacím přístrojem, jichž bylo s dostatek po ruce, na lešení, aby poskytl pomoc, ale pocítil ihned nevolnost a klesl také v bezvědomí na lešení. Nastalému zmatku podlehlo bohužel i školené záchranné mužstvo, které ― nesouc záchranné přístroje, jichž však samo z nepochopitelných důvodů nepoužilo ― hnalo se o své újmě bez rozmyslu a nezadržitelně na lešení, kde v krátké době leželo 7 omámených. Zatím podařilo se třetímu dělníku, který od začátku až do konce na přesunutí příruby bez závady pracoval, potrubí utěsniti, postižení byli sneseni a dopraveni do nemocnice, kde 3 z nešťastníků, t. j. zámečník, samaritář a předák plynařský přes veškeré oživovací pokusy konané až do večera, otravě podlehli, kdežto ostatní se záhy vzpamatovali. Připomenouti sluší, že konstrukci plynového potrubí provedla závodní kovárna, manipulace s rozváděním plynu spojené přísluší však zvláště vyškoleným dělníkům plynařským, kteří i v tomto případě byli zaměstnáni přesunutím příruby. Přeložení práce na neděli nebylo by mělo významu, jelikož ve slévárně ocelí pracuje se bez přerušení i v neděli.

Z uvedeného jest patrno, že tu šlo o hromadný úraz rázu zcela mimořádného, zaviněný jednak tím, že prvý z postižených z příčin neznámých odložil dýchací přístroj, jednak nastalým pak všeobecným zmatkem, za něhož nebylo ani řádně použito pohotových přístrojů ochranných.