Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.
II. volební období.
8. zasedání.
Tisk 913.
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní a plavební smlouva sjednaná mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců v Praze dne 14. listopadu 1928.
Návrh usnesení.
Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s obchodní a plavební smlouvou sjednanou mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců v Praze dne 14. listopadu 1928.
Důvodová zpráva.
Hospodářské styky mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců byly upraveny smlouvou o prozatímní úpravě obchodních styků ze dne 18. října 1920. Tato prozatímní obchodní smlouva byla sjednána se zřetelem k tehdejším hospodářským poměrům na základě doložky nejvyšších výhod v předpokladu, že bude v dohledné době, jakmile se poměry ustálí, nahražena definitivní obchodní smlouvou, jež by nepřihlížela pouze ke vzájemné výměně zboží, nýbrž i ke všem ostatním otázkám hospodářského života, které tuto výměnu zboží podmiňují a podnikání jejich příslušníků jakož i hospodářský život obou států podporují.
Význam žádoucí smluvní úpravy je dán poukazem na stoupající tendenci vzájemného obchodu mezi oběma státy, který se v minulých třech letech vyvíjel takto: v roce 1925 činil náš vývoz do království Srbů, Chorvatů a Slovinců Kč 820,540.000,―, dovoz z království Srbů, Chorvatů a Slovinců Kč 501,832.000,―. V roce 1926 vykazuje statistika na?šeho vývozu do království Srbů, Chorvatů a Slovinců hodnotu Kč 963,368.000,―, v dovozu Kč 583,363.000,―. V roce 1927 bylo vyvezeno do království Srbů, Chorvatů a Slovinců zboží za Kč 926,494.000,― a dovezeno z království Srbů, Chorvatů a Slovinců za Kč 585,503.000,―. Dále by bylo poukázati na význam železniční a říční dopravy nejen ve vzájemném dovozu, nýbrž i v průvozu zboží a osob, na značné kapitálové, obchodní a průmyslové podnikání československých příslušníků v království Srbů, Chorvatů a Slovinců a konečně na veliký počet československých příslušníků, zaměstnaných na území království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
Rámcová obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců projednávaná v Praze na podzim t. r. a předkládaná nyní zákonodárným sborům ke schválení, jež má nahraditi výše uvedenou prozatímní dohodu, dává širokou a stabilní právní základnu k těmto obchodním a hospodářským vztahům. Spočívá na zásadě nejvyšších výhod a tam, kde potřeby těchto vztahů to vyžadují a pokud j e to v souladu s československým právním řádem, na zásadě parity.
V prvé řadě zaručuje smlouva v článcích 1―6 příslušníkům jednoho smluvního státu na území druhého státu ve příčině pobytu, usazování, nastupování obchodu, živností a plavby ― vyjímaje živnosti kočovné a podomní obchod ― zacházení podle zásady nejvyšších výhod a upravuje rovněž tak podmínky pro oboustrannou činnost společností hospodářské povahy, zřízených v jednom ze smluvních států. Tato zásada byla přijata i pro majetkovou držbu a nakládání s vlastnictvím. Pokud se pak týče právní ochrany a zdanění, zajišťuje se příslušníkům a vzpomenutým společnostem vzájemně zacházení na základě parity.
Velmi cenné ustanovení se zřetelem k velikému počtu našich příslušníků zaměstnaných v království Srbů, Chorvatů a Slovinců přinášejí ustanovení závěrečného protokolu k článkům 1, 2 a 4, kterými se vzájemným příslušníkům zaručuj e naprostá rovnost s tuzemci a jistota v jejich činnosti, pokud byli na území druhého státu zaměstnáni v den vstupu v platnost této smlouvy. Vůči zaměstnancům, kteří by pak tam našli zaměstnání v budoucnosti, bude se postupovati s největší blahovůlí. Zvláštní dohoda bude sjednána o svobodě práce a o sociálním pojištění. V souvislosti s úpravou těchto otázek jsou zařazena v článku 3 ustanovení o povinnostech a právech obchodních cestujících a v článku 4 obvyklá klausule o osvobození od vojenské povinnosti.
V článcích 7―11 řeší se vzájemný obchodní styk, pokud se týče celně-technických opatření. Článkem 7 stanoví se zásadně volnost obchodu a určují se t. zv. klasické výjimky z této zásady. Ve smyslu ustanovení závěrečného protokolu k tomuto článku došlo současně k dohodě o úpravě povolovacího řízení, pokud ještě v republice Československé trvá, aby byl tento systém uveden v soulad s volností zahraničního obchodu v království Srbů, Chorvatů a Slovinců, zaručené současně vůči republice Československé.
Článkem 8 zabezpečuje se zboží jednoho státu ve státě druhém aplikace celních sazeb podle doložky o nejvyšších výhodách.
V článcích 9, 10 a 11 jsou stipulovány podmínky pro bezcelnost dováženého nebo vyváženého zboží, při čemž byl vzat zvláštní zřetel na potřeby říční plavby.
Ve článku 12 zajišťuje se parita v zatížení vnitřními poplatky a dávkami pro výrobky a zboží jedné smluvní strany na území druhé, pokud se týče jejich výroby, přípravy, obratu a spotřeby.
Článkem 13 stanoví se volnost přímého i nepřímého průvozu jakož i případy, ve kterých z této zásady lze činiti výjimky a následujícím článkem 14 zaručuje se smluvní nakládání i pro zboží jednoho z obou smluvních států, které přichází přes území druhých států a pro zboží jiných států, které se dováží do území jedné smluvní strany přes území druhé strany, zaručuje se stejné nakládání jako při přímém dovozu.
Články 15―20 jsou věnovány železniční dopravě. Doprava osobní a zavazadlová upravuje se na základě parity a pro zboží v přepravě nákladové se ustanovuje, že bude požívati na železnicích druhé smluvní strany nejnižšího výpočtu dovozného vyplývajícího z vnitřních tarifů na přepravní trati ve směru dopravy. Vedle toho zajišťují si zde obě smluvní strany ve svých vzájemných stycích v oboru železničních tarifů zacházení podle doložky o nejvyšších výhodách.
Články 21―24 jednají o námořní plavbě a vyhražují námořním lodím, plavebním a vystěhovaleckým společnostem zacházení ve smyslu nejvyšších výhod.
V článku 25 upravuj e se vzájemný poštovní styk, ve kterém se obě smluvní strany budou říditi ustanoveními mezinárodních poštovních smluv a úmluv.
Článek 26 jedná o ochraně proti nekalé soutěži.
Článek 27 zavazuje obě strany k používání ustanovení mezinárodní úmluvy ženevské o zjednodušení celních formalit.
Článkem 28 upravuje se otázka ochrany autorských práv ve smyslu revidované bernské konvence z roku 1908, podle které se spisovatelům, umělcům a skladatelům obou smluvních stran poskytuje legální ochrana pro exploitaci jejich umělecké tvorby. Toto řešení odpovídá přáním projeveným jednak kulturní komisí meziparlamentní dohody československo-jihoslovanské, jednak československou odbočkou mezinárodního sdružení uměleckého a literárního jakož i syndikátem československých spisovatelů a skladatelů.
Článek 29 týká se rozhodčího soudu a konečně článkem 30 určuje se působnost smlouvy na dobu 3 let, po jejichž uplynutí se smlouva mlčky prodlužuje a má platiti dále potud, pokud nebude jednou stranou 6 měsíců předem vypovězena. Tímto daly obě strany výraz své snaze upraviti vzájemné své hospodářské styky pokud možná trvale.
Vláda předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána v poslanecké sněmovně výborem zahraničním a výborem pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností a v senátě výborem zahraničním a národohospodářským.
Opis textů obchodní a plavební smlouvy se přikládá ve zvláštním exempláři.
V Praze, dne 31. května 1929.
Předseda vlády:
Udržal, v. r.
OBCHODNÍ A PLAVEBNÍ SMLOUVA
MEZI
REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU
A KRÁLOVSTVÍ
SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ.
Obchodní a plavební smlouva
mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.
President republiky Československé s jedné strany a Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců s druhé strany, v souhlasném přání prohloubiti obchodní styky stejně jako i spolupráci hospodářskou mezi oběma státy a dáti takto pevný podklad přátelským svazkům, jež je pojí, rozhodli se uzavříti obchodní a plavební smlouvu a jmenovali k tomu účelu svými plnomocníky:
President republiky Československé:
Dra Julia Friedmnna,
přednostu národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí,
Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:
Dra Milana Todoroviće,
universitního profesora,
kteříž, předloživše si navzájem své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na tomto:
Článek 1.
S příslušníky jedné smluvní strany se bude na území druhé v každém ohledu a zejména, pokud jde o nastupování a provozování obchodu, živností a plavby, naprosto stejně zacházeti jako s příslušníky státu požívajícího nejvyšších výhod.
Příslušníci jedné smluvní strany mohou stejně jako příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod, volně vstupovati na území druhé smluvní strany, tam se zdržovati i usídliti, jakož i v každé době toto území svobodně opustiti, budou-li dbáti platných zákonů a nařízení: Při tom nebudou podrobeni žádným jiným neb obtížnějším všeobecným nebo místním omezením nebo poplatkům kteréhokoliv druhu nežli těm, jimž jsou aneb budou podrobeni příslušníci státu, požívajícího nejvyšších výhod. Nebudou podrobeni z důvodu pobytu v území druhé strany žádné veřejné dávce.
Příslušníci jedné smluvní strany budou požívati na území druhé strany právní ochrany jako vlastní příslušníci a budou míti volný přístup k soudům a správním úřadům. Budou míti na území druhé smluvní strany úplnou volnost držeti, najímati nebo uvésti se v držení movitého i nemovitého majetku a nabývati vlastnictví koupí, darováním, posloupností, posledním pořízením nebo jakýmkoli jiným způsobem a nakládati s ním za podmínek, stanovených pro příslušníky kteréhokoli státu třetího v zákonech a nařízeních té smluvní strany, v jejímž území jest majetek.
Článek 2.
Akciové a jiné společnosti obchodní všeho druhu, zahrnuje v to společnosti průmyslové, peněžní, dopravní, plavební a pojišťovací, které mají své sídlo na území jedné smluvní strany a které podle zákonů této strany jsou tam po právu ustaveny, budou také na území druhé strany uznány za právně existující. Budou oprávněny uplatňovati i na území této druhé strany zachovávajíce její zákony a nařízení před soudy a správními úřady všechna svá práva a obzvláště vystupovati před soudy a vésti tam spory jako strana žalující nebo žalovaná.
Připuštění společností shora vyjmenovaných, které jsou na území jedné smluvní strany po právu ustaveny a které hodlají po nabytí působnosti této smlouvy rozšířiti svoji činnost na území druhé smluvní strany a k tomu účelu by potřebovaly zvláštního svolení, bude se říditi podle zákonů a nařízení, v dotyčném státě platných. Se společnostmi již připuštěnými bude se zacházeti podle zásady nejvyšších výhod.
Článek 3.
Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci, kteří jsou příslušníky jedné smluvní strany a prokáží živnostenskou legitimací, vydanou příslušnými úřady své země, že jsou tam oprávněni provozovati obchod nebo živnost a že tam platí zákonité daně a dávky, budou míti právo, na území druhé smluvní strany ― podrobíce se zákonům a nařízením tam platným ― buď osobně nebo cestujícími, kteří jsou v jejich službách, nakupovati zboží u obchodníků neb osob, které zboží vyrábějí; rovněž budou moci přijímati zakázky i podle vzorků od obchodníků v jejich obchodních místnostech, neb u osob, v jejichž podniku se užívá nabídnutého zboží.
Tyto osoby jsou oprávněny míti s sebou vzorky nebo modely, ne však zboží.
Živnostenské legitimace budou souhlasiti se vzorem, stanoveným v mezinárodní úmluvě o zjednodušení celních formalit, sjednané v Ženevě 3. listopadu 1923. Tyto legitimace jsou osvobozeny od konsulárních nebo jiných vis.
Ustanovení tohoto článku neplatí pro kočovné živnosti a pro podomní obchod; rovněž neplatí pro vyhledávání zakázek u osob, které se nezabývají ani obchodem, ani řemeslem, ani průmyslem. Smluvní strany v tomto ohledu ponechávají si plnou volnost svého zákonodárství.
Článek 4.
Příslušníkům jedné smluvní strany nebudou na území druhé strany ukládána břemena nebo daně, dávky neb příspěvky jakéhokoliv druhu, jiné nebo vyšší než ty, které jsou nebo budou ukládány vlastním příslušníkům.
Totéž platí o společnostech, o nichž se mluví v článku 2 této smlouvy.
Článek 5.
Příslušníci jedné smluvní strany budou prosti na území druhé smluvní strany jakékoliv povinnosti k osobní službě vojenské ve vojsku pozemním, námořním nebo leteckém, stejně jako v jiných institucích vojenských nebo vojensky organisovaných a určených k udržování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti státu. Budou osvobozeni ode všech dávek nahražujících tuto službu. Budou však přidrženi k tomu, aby se podrobili jiným plněním než osobní službě vojenské (jako na př. ubytování vojska, poskytnutí přípřeže atd.) v rozsahu a podle zákonů a nařízení používaných pro vlastní příslušníky.
Článek 6.
Smluvní strany projevují ochotu, že ve zvláštní dohodě upraví otázku zaměstnávání dělníků a zaměstnanců, příslušníků jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, jakož i že upraví otázku jejich sociálního pojištění.
Článek 7.
Smluvní strany nebudou překážeti žádnými zvláštními opatřeními vzájemnému obchodnímu styku, zejména ne zákazy dovozu a vývozu.
Smluvní strany si však vyhrazují právo zakázati neb omeziti dovoz a vývoz, pokud tyto zákazy neb omezení budou platiti současně vůči všem jiným zemím aneb vůči zemím, u nichž jsou stejné předpoklady, a to v těchto případech:
1. z důvodů veřejné bezpečnosti;
2. z důvodů mravnostních nebo humanitních;
3. jde-li o obchod se zbraněmi, střelivem a válečným materiálem nebo za výjimečných okolností se všemi ostatními válečnými potřebami;
4. jde-li o ochranu veřejného zdraví neb ochranu zvířat a rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky;
5. k ochraně národního majetku uměleckého, historického nebo archeologického;
6. jde-li o zákazy neb omezení, platné pro zlato, stříbro, mince, papírové peníze a cenné papíry;
7. jde-li o zákazy neb omezení, mající za účel rozšířiti na cizí zboží režim, který platí nebo bude platiti ve vlastní zemi pro výrobu, obchod, dopravu a spotřebu domácích výrobků téhož druhu;
8. s ohledem na produkty, které jsou nebo budou předmětem státních monopolů nebo monopolů státem kontrolovaných.
Článek 8.
Zboží, produkty přírodní neb výrobky jedné strany smluvní nebudou podrobeny při tvém dovozu do celního území druhé strany jiným neb vyšším clům neb dávkám ― čítaje v to veškeré příplatky a přirážky ― než oněm, jež jsou nebo budou vybírány ze zboží, produktů přírodních neb výrobků stejného druhu kterékoli třetí země.
Zboží, produkty přírodní nebo výrobky jedné strany smluvní nebudou podrobeny při jejich vývozu do celního území druhé strany jiným neb vyšším clům neb dávkám ― čítaje v to veškeré příplatky a přirážky ― než oněm, jež jsou neb budou vybírány ze zboží, produktů přírodních neb výrobků stejného druha při vývozu do kterékoli třetí země.
Mimo to zavazuje se každá smluvní strana, že nebude v žádném jiném ohledu zacházeti se zbožím druhé strany, ať jde o dovoz či vývoz, způsobem jiným nebo méně příznivým, než jakým zachází se zbožím dováženým z kteréhokoli třetího státu nebo do kteréhokoli státu vyváženým, zejména pokud jde o celní předpisy a jejich provádění, způsob přezkoušení a rozboru zboží, podmínky placení celních poplatků a jiných dávek, roztřídění i výklad tarifů.
Článek 9.
Ode všech dovozních i vývozních dávek budou při dovozu nebo vývozu vzájemně osvobozeny:
1. upotřebené předměty a spotřebitelné předměty za cesty potřebné, jež slouží cestujícím k vlastní potřebě a jež tito s sebou vezou, pokud tyto věci nejsou předmětem obchodu;
2. vzorky, též na kartonech, jichž pro jiný účel nelze použíti, avšak s výjimkou předmětů monopolu;
3. upotřebené známkované obaly, nádoby, ochranné pokrývky a pod., jde-li o vracející se obaly vývozních zásilek a vrátí-li se během stanovené lhůty.
Článek 10.
Pod podmínkou, že vstupují do celního území jednoho z obou smluvních států jakožto dopravní prostředky za účelem dopravy osob a zboží přes hranici a že opět vystoupí, ať s nákladem nebo bez něho, budou požívati osvobození ode všech dovozních a vývozních dávek:
1. parní, motorové a dřevěné lodi, jakož i vlečné lodi, včetně obvyklého inventáře a příslušenství na nich se nalézajícího, domácích lékárniček, jakož i náhradních součástek a nářadí, jež jsou spolu dováženy na uvedených plavidlech za účelem opravy v případě poškození;
2. lokomotivy, s tendrem nebo bez něho, jakož i železniční vagony včetně obvyklého příslušenství v nich se nalézajícího;
3. vzducholodi se všemi předměty potřebnými pro jízdu, jakož i s náhradními součástkami a nářadím k opravě v případě poškození.
Ode všech dovozních a vývozních dávek jsou dále osvobozeny: pohonné látky nalézající se na parních nebo motorových lodích, lokomotivách a vzducholodích v množství potřebném pro dobu jízdy v celním území jednoho z obou smluvních států, jakož i šatstvo, prádlo, poživatiny a monopolní předměty ― tyto však jen v množství přípustném podle monopolních předpisů dovozního státu ―, jež dopravní personál s sebou veze pro vlastní potřebu či spotřeba.
Předměty a materiál nalézající se na plavidlech a vzducholodích musí býci zapsány v inventáři vozidla. Pokud by nebyly v inventáři zapsány, muší býti sepsány ve zvláštním seznamu.
Inventář i zvláštní seznam musí býti celním úřadům a orgánům na požádání předložen.
Článek 11.
S výhradou podmínek předepsaných pro záznamní styk budou propouštěny beze cla:
1. upotřebené koše, dřevěné sudy a pytle, jež se dovážejí k plnění a v naplněném stavu opět vyvážejí; totéž platí pro upotřebené ochranné pokrývky, jež se dovážejí se zbožím nebo bez něho, aby sloužily při dovozu, pokud se týče vývozu zboží jako ochranný prostředek;
2. předměty, jež jsou určeny ke správce;
3. předměty určené k vyzkoušení a k pokusům;
4. zboží, dovážené do území druhého smluvního státu na výstavy a soutěže, dále na trhy, veletrhy nebo na nejistý prodej;
5. nábytkové vozy s příslušenstvím, naložené nebo prázdné, i když převezmou kdekoli jiný náklad pro zpáteční cestu, pod podmínkou, že jich jinak nebude během přechodného pobytu na území druhého smluvního státu použito k tuzemské dopravě.
Článek 12.
Vnitřní dávky a poplatky, vybírané na účet kohokoliv, které zatěžují nebo budou zatěžovati výrobu, přípravu, obrat nebo spotřebu zboží na území jedné smluvní strany, nesmějí pod žádnou záminkou postihnouti zboží druhé strany více ani tísnivěji než domácí zboží stejného druhu nebo zboží stejného druhu pocházející ze státu požívajícího nejvyšších výhod.
Článek 13.
Smluvní strany se zavazují, že bude jedna druhé vzájemně přiznávati volnost průvozu na svém území železnicemi,vodními cestami, přirozenými nebo umělými a všemi jinými cestami a silnicemi otevřenými pro mezinárodní průvoz, ať jde o zboží v přímém průvozu nebo o zboží, které se má během průvozu překládati nebo ukládati do skladišť.
Volnost průvozu zahrnuje průvoz osob, zavazadel, zboží, osobních i nákladních vagonů, lodí, člunů a jiných dopravních prostředků.
Výjimky z volnosti průvozu, pokud platí pro všechny státy se stejnými poměry, mohou býti učiněny na dobu co nejkratší a nejnutnější pouze v těchto případech:
1. z důvodu státní bezpečnosti a veřejného pořádku;
2. z ohledů zdravotně-policejních a vzhledem k ochraně zvířat nebo užitečných rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky.
Průvoz bude osvobozen od všech celních a vnitřních dávek a nebude se mu směti překážeti jakýmkoli nepotřebným zdržováním neb omezováním. Přece však je každá smluvní strana oprávněna vybírati statistický poplatek, jakož i vybírati úhradu za všechna vydání způsobená celním dozorem a manipulací při průvozu, překládání a ukládání do skladišť. Rovněž tak může zboží podléhati placení daně z obratu, jestliže se stalo během průvozu předmětem jakékoli obchodní transakce.
Pokud se týče průvozu, přiznávají si smluvní strany vzájemně, že bude jedna s druhou zacházeti podle zásady nejvyšších výhod. Podle toho budou všechny výhody, osvobození nebo ulehčení ― zahrnujíc v to i přepravní tarify ―, jež by jedna smluvní strana přiznala kterémukoli třetímu státu, rozšířeny ihned a bezpodmínečně také na průvozní zboží druhé smluvní strany.
Článek l4.
Československé zboží, přírodní produkty nebo výrobky, které se dovážejí do království Srbů, Chorvatů a Slovinců přes území jiných států, a srbsko-chorvatsko-slovinské zboží, přírodní produkty nebo výrobky, které se dovážejí do republiky Československé přes území druhých států, jakož i zboží, přírodní produkty nebo výrobky jiných států, které se dovážejí do území jedné smluvní strany přes území druhé smluvní strany ― nebudou podléhati při svém dovozu jiným nebo vyšším clům neb dávkám, než-li by podléhaly při přímém dovozu ze země původu neb při dovozu přes území kteréhokoliv jiného státu.
Toto platí jak pro přímý tak pro nepřímý dovoz, t. j. i pro případ, bylo-li zboží během průvozu uskladněno, překládáno nebo přebalováno.
Článek 15.
Při přepravě cestujících a jejich zavazadel, prováděné za stejných podmínek, nebude se na železnicích smluvních stran činitirozdílmezi příslušníky jedné a druhé smluvní strany, pokud jde o odbavování přepravu, přepravní ceny, jakož i veřejné dávky, připadající na přepravu.
Článek 16.
Se zbožím odeslaným z království Srbů, Chorvatů a Slovinců do jedné železniční stanice v republice Československé nebo přes republiku Československou nebude se za stejných podmínek postupovati na československých železnicích nepříznivěji, pokud se týče přepravních cen, způsobu přepravy, jakož i pokud se týče daní a dávek, které s tím souvisí, než se zásilkami československého zboží stejného druhu, které se dopravují mezi československými železničními stanicemi v témže směru i na téže trati.
Totéž bude platiti na železnicích království Srbů, Chorvatů a Slovinců pro zboží, které je odesláno z republiky Československé do některé železniční stanice v království Srbů, Chorvatů a Slovinců anebo se prováží přes území království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
Článek 17.
Smluvní strany se zavazují, že si přiznají navzájem tytéž dopravní sazby, které platí nebo budou platiti na jejich železnicích v témže směru a na téže trati pro zboží téhož druhu, které je odesláno z některého aneb do některého třetího státu.
Článek 18.
Předchozí ustanovení neplatí pro snížení sazeb, přiznaná z důvodů dobročinnosti nebo v zájmu veřejného vyučování, ani pro snížení, poskytnutá v případě veřejné pohromy, ani pro snížení, přiznaná veřejným zaměstnancům, cestujícím za soukromými záležitostmi, ani pro služební přepravy správy železniční nebo státní správy civilní a vojenské.