Smluvní strany se zavazují, že budou ve svých vzájemných stycích v oboru železničních tarifů postupovati podle zásady nejvyšších výhod. Shodují se dále v tom; že budou prováděti vzájemně blahovolnou tarifní politiku, zvláště za účelem podpory mezinárodní železniční dopravy, na níž jsou jejich země zúčastněny.

Smluvní strany se zavazují, že usnadní zřízení a provádění přímé dopravy po železnicích mezi svými územími, jakož i dopravy mezi územím jedné smluvní strany a některého třetího státu přes území druhé smluvní strany. Za tím účelem dojde mezi správami zúčastněných železnic k potřebným dohodám. Mimo to budou příslušné úřady obou smluvních stran povinny zajistiti vhodné přípoje osobních vlaků a oběh přímých vozů. Budou usilovati o to, aby provádění celních a pasových formalit bylo zjednodušeno a urychleno a budou pečovati o zajištění rychlé a pravidelné přepravy zboží.

S námořními loďmi království Srbů, Chorvatů a Slovinců, jejich náklady, jejich veliteli a posádkou v republice Československé, a s námořními loďmi československými, jejich náklady, jejich veliteli a posádkou v království Srbů, Chorvatů a Slovinců bude se zacházeti v každém ohledu stejně jako s námořními loďmi domácími, jejich náklady, jejich veliteli a posádkou nebo s námořními loďmi, jejich náklady, veliteli a posádkou státu požívajícího nejvyšších výhod.

Námořní lodi jedné smluvní strany, které vjíždějí do přístavu druhé smluvní strany, aby doplnily náklad určený do ciziny, nebo aby vylodily část svého nákladu, který přichází z ciziny, při čemž jest povoleno i přímé překládání, mohou podržeti, zachovávajíce platné zákony a nařízení, onu část nákladu, která jest určena do některého jiného přístavu této smluvní strany nebo některého jiného státu a mohou ji opět vyvézti, aniž by platily za tuto část svého nákladu nějakých poplatků kromě poplatků za dozor, které nesmějí býti vyšší než sazby platné pro domácí lodi nebo pro lodi některého třetího státu.

Za týchž podmínek mohou se plaviti z jednoho do druhého přístavu téže smluvní strany, aby tam vylodily cestující přicházející z ciziny, nebo aby tam nalodily cestující, kteří cestují do ciziny.

S loďmi, plavebními společnostmi nebo vystěhovaleckými podniky jedné smluvní strany bude se zacházeti v přístavech a na území druhé smluvní strany ve všem, co se týče dopravy vystěhovalců, kteří přicházejí z jejího území, nebo jím projeli a naloďují se v jejich přístavech, jako s loďmi, plavebními společnostmi a vystěhovaleckými podniky státu, požívajícího nejvyšších výhod.

Tím však nejsou nikterak dotčena ustanovení zákonů a nařízení o podmínkách, kterým je podrobeno buďto oprávnění k přepravě vystěhovalců nebo zřizování jednatelství těmito plavebními společnostmi nebo vystěhovaleckými podniky.

Národnost námořních lodí bude uznávána vzájemně na podkladě průkazů a lodních listin, vydaných příslušnými úřady, podle zákonů a nařízení každé smluvní strany.

Rovněž tak se budou uznávati vzájemně i cejchovní listy námořních lodí, vydané příslušnými úřady každé smluvní strany.

Pro vzájemný styk poštovní platí ustanovení mezinárodních poštovních smluv a úmluv, pokud není styk tento pro jisté druhy zásilek upraven zvláštní dohodou mezi poštovními správami obou smluvních stran. Poštovní správy smluvních stran poskytnou vzájemné výměně poštovních zásilek všelikého druhu veškeré úlevy, jež nejsou v odporu s jejich zákony a nařízeními, aby mohly po každé stránce a zejména co do pravidelnosti a rychlosti dopravy úplně dostáti povinnostem, převzatým mezinárodními poštovními konvencemi nebo zvláštními vzájemnými poštovními dohodami.

Poštovní zásilky veškerého druhu, jež pocházej í z území jedna smluvní strany a mají býti doručeny v území druhé smluvní stany, budou, pokud jsou podrobeny celnímu řízení, vycleny co možná nejrychleji a bez zbytečných obtíží, aby se zamezil každý neodůvodněný průtah v jejich doručení.

Mimořádné otázky vzájemného poštovního styku, jež by vyžadovaly úpravy zvláštní nebo spolupůsobení také jiných správních oborů, budou obapolně řešeny s největší blahovůlí.

Každá smluvní strana se zavazuje, že učiní veškerá nutná opatření, aby účinně zabezpečila zboží, produkty přírodní nebo výrobky, pocházející z druhého smluvního státu, proti nekalé soutěži v obchodě a zejména, že potlačí a zamezí zabavením nebo jinými vhodnými trestními spatřeními v souhlasu s vlastním, zákonodárstvím, dovoz, uložení a vývoz, jakož i výrobu, oběh, prodej a uvedení do prodeje uvnitř země všeho zboží, opatřeného přímo nebo na jeho vnitřním nebo vnějším obalu známkami, jmény, nápisy nebo jakýmikoliv označeními, obsahujícími přímo nebo nepřímo nesprávná označení původu, druhu, podstaty nebo zvláštních vlastností tohoto zboží.

Smluvní strany se shodují v tom, že ve svých vzájemných stycích budou používati ustanovení mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, uzavřené v Ženevě 3. listopadu 1923.

Smluvní strany se shodly, že při vzájemné ochraně literárního a uměleckého vlastnictví (autorské právo) se nudou říditi ustanoveními revidované bernské dohody z 13. listopadu 1905.

Spory, jež by vznikly mezi smluvními stranami o aplikaci nebo výkladu ustanovení této smlouvy i jejich dodatků, příloh a závěrečného protokolu, budou předloženy rozhodčímu soudu, popud je nelze vyříditi cestou diplomatickou. Podrobnosti o sestavení rozhodčího soudu a jeho řízení budou sjednány v jednotlivých případech.

Tato smlouva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Bělehradě co nejdříve. Nabude působnosti patnáctého dne po výměně ratifikačních listin a bude platiti po dobu tří let. Po uplynutí této doby se prodlužuje mlčky a zůstane v účinnosti ještě šest měsíců po výpovědi.

Smlouva tato jest sepsána ve dvou stejně vějících původních exemplářích v jazyku československém a srbochorvatském.

Čemuž na svědomí plnomocníci obou stran tuto smlouvu podepsali a přitiskli své pečeti.

Dáno v Praze, dne 14. listopadu 1928.

Dr JUL. FRIEDMANN v. r. L. S.

Prof. M. TODOROVIĆ v. r. L. S.

Přistupujíce k podpisu obchodní a plavební smlouvy, sjednané dnešního dne, podepsaní plnomocníci učinili tyto výhrady a prohlášení, jež budou tvořiti nedílnou část vlastní smlouvy:

1. Touto smlouvou nejsou dotčena ustanovení smlouvy o úpravě vzájemných právních styků sjednané v Bělehradě dne 17. března 1923.

2. Ustanovení tohoto článku neomezuje v ničem práva, každé smluvní strany odepříti příslušníkům druhé strany povolení k pobytu v zemi anebo je v případech platnými zákony a nařízeními připuštěných ze svého území vyhostiti.

3. Pokud jde o usazování a nastupování obchodu, živností a plavby, bude každá smluvní strana s příslušníky druhé strany postupovati s největší blahovůlí.

4. S příslušníky jedné smluvní strany, kteří měli v den vstupu v účinnost této smlouvy oprávnění na území druhé smluvní strany se usaditi nebo provozovati obchod, živnost nebo plavbu nebo kteří tam byli zaměstnáni jako dělníci nebo zaměstnanci, se bude zacházeti, pokud jde o výkon dotyčné jejich činnosti, jako s vlastními příslušníky.

Smluvní strany vyslovují ochotu, že budou s největší blahovůlí rozhodovati o žádostech jednotlivých podniků, ať patří jednotlivcům nebo společnostem, kterým se již dostalo práva působnosti na jejich území, ve věci zaměstnávání dělníků a zaměstnanců, kteří jsou příslušníky druhé smluvní strany.

Vybírá-li jedna smluvní strana od obchodních cestujících druhé strany zvláštní daně nebo dávky, může druhá strana učiniti obdobná opatření, aby se sjednala vzájemnost.

Se vzorky a modely podléhajícími clu, jichž dovoz není zakázán, bude nakládáno po rozumu ustanovení čl. 10 úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě 3. listopadu 1923.

Pro vzorky, jež s sebou přinášejí osoby opatřené živnostenskou legitimací, zůstávají v platnosti fytopathologické předpisy o dovozu.

Příslušníci jedné smluvní strany, zaměstnaní jako dělníci nebo zaměstnanci na území druhé strany, budou, pokud jde o zdanění, postaveni na roveň vlastním příslušníkům.

Zaměstnavatelé, kteří by takové dělníky nebo zaměstnance zaměstnávali, nebudou z tohoto důvodu více zdaněni, než kdyby zaměstnávali vlastní příslušníky.

Až do doby, než bude tato dohoda sjednána a než nabude účinnosti, budou smluvní strany postupovati s největší blahovůlí.

Uznala-li by jedna, smluvní strana z naléhavých důvodů hospodářských za nutné zachovati nebo zavésti pro některé zboží zákazy neb omezení dovozu nebo vývozu, sdělí druhé smluvní straně, pokud se tak již nestalo, seznam takového zboží a dohodne se s ní o kontingentech, v jichž mezích budou tyto případné zákazy zrušeny. Rozumí se, že každé zrušení zákazu neb omezení, poskytnuté jednou smluvní stranou, byť i dočasně, pro jakékoliv zboží kterékoli třetí země, jež by jinak zůstalo podrobeno povolovacímu řízení, bude okamžitě a bezpodmínečně platiti i pro zboží stejného druhu druhé smluvní strany.

Poplatky a jiné podmínky, předepsané pro udílení uvedených povolení, nebudou v žádném případě méně příznivé než poplatky a podmínky, platné pro kteroukoliv jinou zemi.

Zásada nejvyšších výhod neplatí:

1. pro zvláštní výhody, které jedna smluvní strana poskytla nebo poskytne některému sousednímu státu k ulehčení pohraničního styku,

2. pro zvláštní výhody, které jedna smluvní strana poskytla nebo poskytne některému třetímu státu na základě smlouvy o celní unii.

Za zboží jedné ze smluvních stran budou považovány též takové výrobky, jež tam byly získány zpracováním cizozemských surovin nebo přepracováním cizozemských látek (materiálu) v zušlechťovacím styku.

U zboží, jež má býti při dovozu do území druhé smluvní strany podrobeno smluvnímu nakládání, musí býti původ zboží prokázán.

Oba smluvní státy nebudou zpravidla požadovati osvědčení původu. Každý smluvní stát si vyhražuje, že bude požadovati tato osvědčení, jestliže jest původ zboží směrodatným pro použití příznivějších celních sazeb, nebo z jiných důležitých důvodů.

Platnost osvědčení původu, vydaných pro výrobky získané v zušlechťovacím styku, nemůže býti brána v pochybnost z důvodu, že toto zboží se vyváži ve vázaném oběhu (v záznamním řízení).

Osvědčení původu budou vydávati příslušné obchodní komory nebo celní úřady, jakož i jiné úřady nebo ústavy vývozního státu, jež k tomu budou určeny dohodou příslušných středních úřadů.

Osvědčení původu mohou býti vydána buď v jazyce dovozního státu nebo v jazyce státu vývozního, při čemž si celní úřady dovozního státu ponechávají právo požadovati překlad, jakmile by měly o obsahu dokumentu pochybnosti.

Každá smluvní strana si vyhražuje, že bude požadovati v případech, kdy by to bylo žádoucí, aby byla osvědčení původu vidována jejími diplomatickými nebo konsulárními úřady. Toto visum se uděluje bezplatně.

K bodu 3. Jako známkování přicházejí v úvahu převážně značky pořízené stranou samou, jako na př. začáteční písmena, ochranné známky a pod.

K bodu 1. Za lodní inventář se považují i jeřáby a to i tehdy, jestliže se s plavidel dočasně sejmou, aby se jich použilo na břehu.

K bodu 1.―5. V záznamním řízení může býti totožnost zjištěna též popisem, odpočítáním nebo podle soukromých značek, pokud se příslušný zjišťovací způsob jeví spolehlivým.

Celní poplatky se zajišťují těmito způsoby:

u předmětů uvedených v bodech 1 až 3 kromě složením hotovosti též cennými papíry nebo bankovní zárukou;

u předmětů uvedených v bodu 4 pouze složením hotovosti;

u nábytkových vozů (bod 5) kromě složením hotovosti, cennými papíry nebo bankovní zárukou též generelním nebo specielním ručením některé tuzemské špediterské firmy.

K bodu 1. Osvobození jiných obalů se řídí autonomními ustanoveními obou smluvních států, avšak za předpokladu vzájemnosti.

Cejchovní značky obalů, jež jsou dováženy v záznamním styku, budou vzájemně uznávány.

Ochrannými pokrývkami uvedenými v bodě 1 se rozumějí jen takové, jež netvoří inventář železnice.

K bodu 2. Jest shoda v tom, že přídatky v cizině přibylé se vyclívají.

K bodu 5. Lhůta ku zpětnému vývozu může býti stanovena až šesti měsíci.

Smluvní strany si navzájem oznámí úřady, jež jsou oprávněny a povinny na žádost stran dávati jim závazné vysvětlivky k jednotlivým celně-tarifním položkám a vysloviti se závazně o tarifování určitě označeného zboží.

Mezi vnitřní daně patří i daň z obratu.

Smluvní strany se shodují, že doložce článku 19 jest rozuměti takto: V případě, že by jedna ze smluvních stran přiznala třetímu státu v obchodní nebo tarifní úmluvě příznivější zacházení než podle doložky o paritě ve smyslu článků 15. a 16., bude druhá smluvní strana míti plné právo žádati, aby jí bylo přiznáno totéž zacházení.

Zásada stejného zacházení jako s domácími námořními loďmi i jejich náklady nebude se vztahovati:

1. na výhody, jež se dávají domácímu rybářství,

2. na pobřežní plavbu.

Ustanovení čl. 21.―24. se vztahují jen na námořní plavbu.

Pro říční plavbu budou platiti ustanovení mezinárodních dunajských smluv.

Smluvní strany prohlašují, že jsou ochotny autonomně odstraňovati překážky, jež by ztěžovaly říční plavbu. Za tím účelem budou smluvní strany sdělovati jedna druhé překážky, jež časem se objeví.

Ustanovení těchto článků nedotýkají se v ničem zvláštních podmínek platných pro dovoz vína.

Dáno v Praze, dne 14. listopadu 1928.

Dr Jul. FRIEDMANN v r.

Prof. M. TODOROVIĆ v. r.

Predsednik Čehoslovačke republike s jedne, i Njegovo Veličanstvo Kralj Srba, Hrvata i Slovenaca s druge strane, zadahnuti jednakom željom, da razviju trgovačke odnose kao i privrednu saradnju izmedju svojih država, i da ovim udare čvrst temelj prijateljskim vezama, koje ih spajaju, odlučili su da zaključe ugovor o trgovini i plovidbi i u tom cilju naimenovali za svoje punomoćnike:

Dr. Julia Friedmanna,

šefa nacionalno-ekonomske sekcije Ministerstva Inostranih Dela,

Dr. Milana Todorovica,

profesora universiteta,

koji su, pošto su podneli jedan drugom svoja punomoćja, kojasu nadjena u ispravnoj i propisnoj formi, ugovorili sledeće:

Sa državljanima jedne ugovorne strane postupaće se, na teritoriji druge ugovornice, u svakom pogledu a naročito u pogledu nastupanja i obavljanja trgovine, obrta i plovidbe, potpuno isto kao i sa državljanima najvećma povlašćene države.

Državljani jedne ugovorne strane mogu, isto tako kao i državljani najvećma povlašćene države, a upravljajući se po važećim zakonima i propisima, slobodno dolaziti na texitoriju druge ugovornice, tamo boraviti i nastaniti se, kao i u svako doba ovu teritoriju slobodno ostaviti. Pri tome neće biti podvrgnuti nikakvim drugim ni težim, opštim ili mesnim, ograničenjima ili taksama ma koje vrste no onima, kojima su podvrgnuti ili će biti podvrgnuti državljani najvećma povlaščene države. Oni neće biti podvrgnuti, po osnovu boravljenja na teritoriji druge strane, nikakvoj javnoj taksi.

Državljani jedne ugovorne strane uživaće, na teritorij i druge ugovornice, pravnu zaštitu kao i vlastiti državljani i imaće slobodan pristup pred sudove i administrativne vlasti. Oni će imati na teritorij i druge ugovorne strane potpunu slobodu da poseduju, uzimaju pod zakup i ulaze u posed pokretnog i nepokretnog imanja, da stiću svojinu putem kupovine, poklona, nasledja, testamenta ili na ma koji drugi način, i da razpolažu nj ome, sve to pod uslovima, koji su u zakonima i propisima one ugovornice u kojoj se imanje nalazi odredjeni za državljane ma koje treće države.

Akcionarskim i ostalim trgovačkim društvima svake vrste, obuhvatajući tu i industrijska, finansijska, transportna, plovidbena i osiguravajuća društva, koja imaju svoje sedište u oblasti jedne ugovorne strane, i koja tamo po zakonima ove strane pravno postoje, priznaće se pravno postojanje i u oblasti druge ugovornice. Ona će moći upražnjavati i na teritoriji ove druge strane, upravljajući se po njenim zakonima i propisima, sva svoja prava pred sudovima i administrativnim vlastima, i naročito stupati pred sudove i voditi tamo parnice kao tužilačka ili tužena strana.

Priznanje prava poslovanja gore navedenim društvima koja na teritoriji jedne ugovorne strane pravno postoje, a koja nameravaju, posle stupanja na snagu ovog ugovora, da prošire svoje poslovanje i na oblast druge ugovornice, te kojima bi u tu svrhu trebala naročita dozvola, odredjivaće se prema zakonima i propisima važećim u dotičnoj državi. Sa društvima pak kojima je već bilo priznato pravo poslovanja, postupaće se kao sa društvima najviše povlašćenog naroda.

Trgovci, industrijalci i ostali privrednici jedne ugovorne strane, koji dokažu, na osnovu legitimacione karte izdate im od nadležnih vlasti njihove države, da imaju tamo pravo obavljanja trgovine ili obrta i da tamo plaćaju zakonom odredjene poreze i dažbine, ovlašćeni su da mogu na teritoriji druge ugovorne strane, poštujući tamo važeće zakone i propise, da vrše lično ili preko trgovačkih putnika, koji su u njihovoj, službi, nabavke robe kod trgovaca ili kod lica, koja robu proizvode; oni isto tako imaju prava da primaju porudžbine, pa i po ugledima, od trgovaca u njihovim trgovačkim lokalima ili od lica, u čijem se preduzeču ponudjena roba upotrebljuje.

Ova lica imaju pravo nositi sobom uglede ili modele, ali ne robu.

Legitimacione karte biće saobrazne obrazcu utvrdjenom u medjunarodnom sporazumu o uprošćavanju carinskih formalnosti, zaključenom u Ženevi 3. novembra 1923 godine. Ove se legitimacione karte oslobadjaju kako od konzularne tako i od svake druge vize.

Odredbe ovoga člana ne važe za ambulantni obrt i kućarenje, kao ni za traženje porudžbina kod lica koja se ne bave ni trgovinom ni zanatom ni industrijom. Ugovorne strane zadržavaju u ovom pogledu punu slobodu svoga zakonodavstva.

Državljani jedne ugovorne strane neće biti, u oblasti druge ugovornice, podvrgnuti snošenju tereta niti plaćanju poreza, dažbina, ili taksa, ma koje vrste, ni drukčijih ni većih, no što su oni koji se nameću ili će biti nametnuti vlastitim državljanima.

Isto važi i za društva o kojima je reč u članu 2 ovog ugovoya.

Državljani svake od ugovornih strana biće, u oblasti druge ugovornice, oslobodjeni od svake lične vojne dužnosti u vojsci, mornarici ili vazduhoplovstvu, kao i u ostalim vojnim ili vojnički organizovanim institucijama odredjenim za održavanje javnog poredka i unutrašnje bezbednosti države. Oni će biti oslobod jeni od svih tereta, koji se nameću kao otkup od lićne službe. No oni će biti podvrgnuti svima ostalim teretima i dužnostima sem vojne lične službe (kao na pr. primanje vojske u stan, davanje zaprege itd.) u meri i prema zakonima i propisima, koji se primenjuju na vlastite državljane.

Ugovorne strane izjavljuju svoju gotovost, da će jednim posebnim sporazumom regulisati pitanje zaposlenja radnika i nameštenika, državljana jedne ugovorne strane na teritoriji druge ugovornice, i urediti pitanje njihovog socialnog osiguranja.

Ugovorne strane neće ometati medjusobni trgovački promet nikakvim specijalnim merama, a naročito ne nikakvim uvoznim ili` izvoznim zabranama.

Pri svem tom ugovor ne strane zadržavaju sebi pravo, da mogu zabraniti ili ograničiti uvoz i izvoz, ako takve zabrane ili ograničenja budu važila u isto vreme i za sve druge zemlje ili zemlje, kod kojih postoje iste okolnosti, i to u sledećim slučajevima:

1. Iz razloga javne bezbednosti;

2. Iz razloga moralnih ili humanitarnih;

3. S obzirom na trgovinu sa oružjem, municijom i ratnim materijalom, a u izuzetnim prilikama i sa svim ostalim ratnim potrebama;

4. Iz razloga javne zdravstvenosti ili u cilju zaštite životinja ili bilja od bolesti, insekata i štetnih parazita;

5. U cilju zaštite narodne, umetničke, istorijske, ili arheološke imovine;

6. S obzirom na promet zlata, srebra, mo- neta, papirnog novca i hartija od vrednosti;

7. U cilju da bi se i na stranu robu mogle proširiti zabrane ili ograničenja, koja važe ili budu važila u unutrašnjosti zemlje za proizvodnju, trgovinu, prenos i potrošnju domaćih proizvoda iste vrste;

8. U pogledu na proizvode, koji su ili će biti predmet državnih monopola ili monopola nad kojima država vodi nadzor.

Roba, prirodni produkti i izrade, jedne ugovorne strane neće biti pri uvozu u carinsko područje druge ugovornice opterećena ni drugim ni večim carinama ni dažbinama ― računajući tu i sve doplatke i dodatke ― no to su one kojima podleži ili će podležati roba, prirodni produkti ili izrade iste vrste iz ma koje treće države.

Roba, prirodni produkti i izrade, jedne ugovorne strane neće biti pri izvozu za carinsko podrućje druge ugovornice opterećena ni drugim ni većim carinama ni dažbinama račurrajući tu i sve doplatke i dodatke ― no ?to su one kojima podleži ili će podležati roba, prirodni produkti i izrade iste vrste pri izvozu za ma koju treću državu.

Sem toga, svaka od ugovornih strana obavezuje se da i u svakom drugom pogledu neće postupati sa robom druge ugvornice, bilo da se radi o uvozu ili izvozu, ni drugojaće ni na manje povoljan način no što postupa sa robom ma koje treće države, odnosno namenjenom za ma koju treću državu, naročito u pogledu carinskih propisa i njihove primene, postupka pri ispitivanju i analizi robe, uslova za plaćanje carina i ostalih dažbina, klasificiranja robe i tumaćenja carinskih tarifa.