Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.
II. volební období.
8. zasedání.
Tisk 940.
Interpelace:
I. sen. Pichla, Klečáka, Pánka a druhů vládě republiky Československé, zda-li je ochotna předložiti Národnímu shromáždění návrh zákona, zlepšujícího dosavadní zaopatření československých válečných poškozenců státem.
2. sen. Havránka a druhů panu ministru vnitra ohledně chování velitele četnické stanice v Suchdole nad Odrou u příležitosti slavnosti německých vojenských vysloužlilců.
3. sen. Sochora a soudr. na pana ministra spravedlnosti v záležitosti vyšetřování podvodných manipulací daňovými přeplatky u krajského soudu v Košicích.
4. sen. Havránka a druhů panu ministru železnic ohledně vybudování obytných domů pro železniční zaměstnance v Moravské Ostravě-Přívoze.
5. sen Šolce, dr Kloudy a druhů panu předsedovi vlády o nepochopitelném postupu Pozemkového úřadu státního proti manželům Antonínu a Anně Ečerovým ve Vlíněvsi.
6. sen. dr Kloudy, Šolce a druhů vládě republiky Československé o přeřazení města Rumburku do skupiny míst B činovného.
7. sen. Bodnára a soudr. ministru veřejných prací o vyvlastnění pozemku od chudých sedláků na Podkarpatské Rusi pro stavbu silnice.
8. sen. Hartla a soudr. na pana ministra železnic stran poskytování pomoci při železničních nehodách.
940/1.
Interpelace
senátorů Jiřího Pichla, J. V. Klečáka, Rud. Pánka a druhů
vládě republiky Československé,
zdali je ochotna předložiti Národnímu shromáždění návrh zákona, zlepšujícího dosavadní zaopatření československých válečných poškozenců státem.
Dne 30. června t. r. pozbývá účinnosti zákon o příjmové hranici, která válečné poškozence vylučuje z nároku na důchod. Tato skutečnost znovu nám připomíná, že zaopatření čsl. válečných poškozenců je nedostatečné. Množící se sebevraždy válečných poškozenců, jichž motivem je nedostatek a nouze, dokazují neudržitelnost dnešního stavu. Mezinárodní statistikou je prokázáno, že zaopatření válečných poškozenců Č. S. R. je oproti jiným státům na místě posledním. Dokonce i chudé Bulharsko, jež musí platiti reparace, je v péči o válečné poškozence mnohem štědřejší než Československá republika. V Bulharsku činí důchod válečného poškozence, ku práci úplně nezpůsobilého, 100 % mzdy nevyučeného dělníka a 53 % mzdy dělníka kvalifikovaného. V Československé republice činí však úplný důchod válečného poškozence pouze 42 % mzdy nevyučeného a pouze 26 % mzdy dělníka kvalifikovaného. Při tom však třeba poznamenati, že při tomto srovnání byl jíž započítán padesátiprocentní drahotní přídavek k důchodům. Dále nutno vzíti v úvahu, že v jiných státech existují zákony, podle nichž váleční poškozenci mají přednostní právo na zaměstnání ve službách státu, obcí, zemí, ano i v soukromých podnicích, takže váleční poškozenci částečně k výdělku nezpůsobilí mají zaručen výdělek, resp. zaměstnání a existenci. Vedle toho v některých státech existuje zákonitá ochrana válečných poškozenců v jejich zaměstnání. Toho všeho nemají váleční poškozenci v Československé republice. Naši váleční poškozenci jsou přenechání blahovůli zaměstnavatelů a je skutečně zahanbující, jsou-li takto odkázáni na milost a nemilost zaměstnavatelů.
Kromě vyšších důchodů, kromě povinného zaměstnávání a kromě ochrany na pracovním místě požívají váleční poškozenci jiných států ještě značných výhod jiných, jako na příklad úlev daňových, přednosti při zadávání státních dodávek, značných výhod v péči léčebné, při poskytování úmrtného a výplatě úmrtního kvartálu atd., což všechno u nás není.
Jiné státy neposkytují válečným poškozencům také žádné přepychové existence, nýbrž jen to, čeho nezbytně potřebují k existenci. Sazby důchodů jsou tam však značně vyšší, než ony, jež jsou placeny v Československé republice. Následkem toho nestačí u nás důchody ani na nejnutnější životní potřeby. Situace našich válečných poškozenců je neudržitelná. Umírají předčasně na své neduhy a následkem podvýživy, protože se jim nedostává dostatečné pomoci.
Jak vysoké jsou důchody našich válečných poškozenců, lze zjistiti z následujícího přehledu denních důchodů, stanovených podle zaopatřovacího zákona pro válečné poškozence:
| invalida | od % | do % | denní důchod Kč |
| 20 | 24 | 0,98 | |
| 25 | 34 | 1,47 | |
| 35 | 44 | 1,97 | |
| 45 | 54 | 2,46 | |
| 55 | 64 | 3,94 | |
| 65 | 74 | 4,60 | |
| 75 | 84 | 5,26 | |
| 85 | 100 | 6,57 |
Vdovy:
Bezdětné nebo pod 30 % neschopnosti ku práci vůbec nemají nároku na důchod, vdovy s jedním dítětem nebo aspoň se 30 % neschopnosti práce 1,46 Kč, se dvěma dětmi pod 16 let nebo alespoň s 50 % neschopnosti ku práci 2,46 Kč, vdovy zcela k výdělku nezpůsobilé nebo přes 55 let staré 3 Kč, polosirotek 1,09 Kč, úplný sirotek 1,46 Kč a předkové 1,09 Kč.
K tomu patří 50%ní drahotní přídavek, který však může býti ihned zrušen a již několikráte byly v tomto směru učiněny pokusy.
Hranice příjmová, vylučující z nároku na důchod, činí pro samostatně výdělečně činné, tedy pro živnostníky, řemeslníky, obchodníky, rolníky atd., válkou poškozené, 5.000 Kč ročně. Příjem námezdně vydělávajících, tedy dělníků a zaměstnanců vůbec, započítává se polovičním obnosem. Činí tedy hranice příjmová, vylučující z nároku na důchod, u nich 10.000 Kč. Je-li tato hranice příjmů překročena, oduznává se důchod. Při tom je míti na zřeteli, že při vyšetřování, zda byla hra nice příjmu překročena či nikoliv, připočítává se důchod válečných poškozenců k jejich příjmu. Následek toho jest, že důchod válečného poškozence, který v předešlém roce dostal, může být příčinou zastavení renty pro běžný rok. Vezme-li se při tom ještě v úvahu, že daněprostý příjem v Československé republice činí ročně 7.000 Kč, možno si učiniti představu, jak nízká je tato hranice příjmová. Ani jediný stát, zúčastněný na světové válce, nemá tak nespravedlivé a nízké hranice příjmové, vylučující válečné poškozence z nároku na důchod, jako my.
Poukazujeme na neudržitelné zaopatřeni našich válečných slepců. Organisace čsl. válečných slepců již několikráte předložila zodpovědným činitelům ve státě své požadavky a vyložila, proč váleční slepci nezbytně potřebují zlepšení sociálního zaopatření, ale bezvýsledně.
V roce 1920 by1 přijat zaopatřovací zákon, t. j. byly stanoveny důchody, ale při tom nebyl vzat zřetel na skutečnou hospodářskou situaci. V roce 1922 vydána novela k tomuto zákonu. Nastává částečné zvýšení důchodů i příjmové hranice. Hranice příjmová zvýšena se 4000 Kč na 6.000. Kč. Od r. 1922 však nedošlo k dalšímu zlepšení zaopatřovacího zákona, nýbrž naopak snížením hranice příjmové s 6.000 Kč na 5.000 Kč nastalo zhoršení.
Organisace válečných poškozenců dosud se marně namáhaly, aby přesvědčily zákonodárné sbory, že je třeba značného zlepšení státní péče o válečné poškozence. Požadavky válečných poškozenců nejsou splněny a vždycky se pro to našla řada důvodů. Většinou byly finančního rázu. Státní finance prý nesnesou dalšího zatížení. Je však skutečností, že od té doby rozpočtové položky jiných ministerstev byly značně zvýšeny, kdežto položky na péči o válečné poškozence ve státním rozpočtu byly od r. 1920 sníženy téměř o 100 %. Již to svědčí o tom, že se na obětech světové války příliš šetřilo.
Majíce na mysli zubožený stav československých válečných poškozenců, podepsaní se táží vlády:
Je vláda ochotna co nejdříve předložiti Národnímu shromáždění návrh zákona, který by definitivně a spravedlivě upravoval zaopatření těchto obětí světové války, aby Československá republika ve státní péčí o válečné poškozence nebyla na místě posledním?
V Praze, dne 19. června 1929.
Pichl, Klečák, Pánek,
dr Klouda, dr Veselý, Wagner, Šťastný, Šolc, Hubka, Havránek, dr Krouský.
940/2.
Interpelace
senátora Rud. Havránka a druhů
panu ministru vnitra
ohledně chování velitele četnické stanice v Suchdole nad Odrou u příležitosti slavnosti německých vojenských vysloužilců.
V neděli dne 9. června t. r. pořádali němečtí vojenší vysloužilci v Suchdole n./Odrou slavnost odhalení spolkového praporu. Důsledek slavnostní řeči nedal na se dlouho čekati. Ještě na výletním místě vytáhl jeden německý vysloužilec nůž a při tom padla slova: >Böhmische Hunde< a vícekráte zdůrazňováno:>Wir sind K. und K.<
V noci vzrostla bojovná nálada do té míry, že byla česká státní škola bombardována kamením, při čemž byla vytloukána okna.
Této slavnosti súčastnil se oficielně místní velitel četnické stanice ve stejnokroji a zarážel do žerdi praporu hřeb, pronášeje při tom heslo tak, aby ho nebylo slyšeti. Na českých oslavách státních svátků, každoročně v Suchdole n./Odrou pořádaných, není tohoto četnického velitele vůbec viděti, ignoruje je, stejně jako jiné české podniky, ač německé pilně navštěvuje.
Takovéto jednáni pobuřuje samozřejmě místní české, početně silné a uvědomělé obyvatelstvo; vždyť četníci mají býti v první řadě strážci republiky.
Podepsaní se táží pana ministra vnitra:
1. Byl tento velitel četnické stanice na německou slavnost vyslán nadřízeným úřadem?
2. Proč není vysílán na české oslavy státní?
3. Zúčastnil-li se však této německé slavnosti z vlastního popudu ve stejnokroji, pak se tážeme, co hodlá pan ministr v zájmu státního pořádku a klidného soužití občanstva zaříditi, aby se podobné zjevy neopakovaly, zejména zda jest ochoten vystřídati dosavadního četnického velitele novým velitelem nestranným.
V Praze, dne 18. června, 1929.
Havránek,
dr Klouda, Šolc, Pánek, dr Veselý, Klofář, Klečák, Pichl, Hubka, Wagner, dr Krouský.
940/3.
Interpelace
senátora Josefa Sochora a soudruhů
na pana ministra spravedlnosti
v záležitosti vyšetřování podvodných manipulací daňovými přeplatky u krajského
soudu v Košicích.
Již od roku 1925 vede se u krajského soudu v Košicích vyšetřování proti Emilu Haklovi, vrchnímu oficiálu, Ladislavu Obrazovi, kancel. výpravčímu a spol., zaměstnaným u ředitelství Státních drah v Košicích pro zločin podvodu pod čís. jedn. Tk VI 1608-25, který prý spáchali podvodnými manipulacemi daňovými přeplatky.
Jelikož na těchto podvodech brala účast celá řada vyšších orgánů železniční správy, byla snaha aféru tuto utlumiti a zahladiti veškeré stopy a důkazy, kompromituj cí hlavně ony činitele, kteří se vědomě těchto podvodů zúčastnili. Na druhé straně bylo úsilí uvaliti obvinění proti výše jmenovaným zaměstnancům, kteří nebyli zodpovědní za tyto podvody, jelikož vykonávali pouze ony rozkazy, které jim byly přednostou odděl. VIII. vrchním inspektorem Patlejchem nařizovány, který po propuknutí této aféry spáchal sebevraždu.
Krajský soud v Košicích odmítá však veškeré svědecké důkazy navrhované obžalovanými, jako bezpředmětné. Ve skutečnosti jsou však tyto důkazy tak závažné a usvědčující celou řadu zodpovědných orgánů ředitelství státních drah v Košicích a sahající až do samotného ministerstva železnic v Praze a jest proto povinností Státního zastupitelství v Košicích, aby všichni ti, kteří se těchto podvodů zúčastnili, bez ohledu na jich postavení ve službách dráhy byli předáni řádnému soudu k odpovědnosti.
Žádá to zájem veřejnosti, aby tyto důkazy byly připuštěny, aby zde nebyl důvod k pochybnosti o soudní nestrannosti.
Krajský soud v Košicích odmítá současně vyžádati si nejen spisy disciplinárního nálezu senátu I. instance od ředitelství Státních drah v Bratislavě čís. spisu 5/34-II 1926 ale i disciplinární nález II. instance od ministerstva železnic čís. spisu 4581/27 ze dne 14. března 1927.
V těchto spisech jest zřejmě prokázáno a zjištěno, že obviněný vrchní inspektor Tišnovský, revident Slavíček, vrchní revident Gyorgy, inspektor Šindelář,vrchní oficiál Fiala a Fencl využívali svého úředního postavení k tomu, že dávali si neoprávněné vypláceti peněžité obnosy z daňových přeplatků a to několikráte po sobě, ačkoliv věděli, že jim tyto daňové přeplatky nepřináležejí.
Byl jim současně znám i služební rozkaz ředitelství Státních drah v Košicích 5/VIII z r. 1924, jímž bylo zakázáno jakékoliv vyplácení daňových přeplatků za rok 1923. Ač rozkaz tento byl samotným obviněným vrchním inspektorem Tišnovským koncipován, přece tyto podvody páchaly se nerušeně dále.
Podvody s těmito daňovými přeplatky organisoval a v prvé řadě prováděl přednosta VIII. oddělení státních drah v Košicích, vrchní inspektor Patlejch s celou řadou spolupachatelů a obžalovaný Emil Hakl, Ladislav Obraz a spol. vyhotovovali pouze poukazy na vrácení těchto daňových přeplatků na přímý rozkaz svého přednosty vrchního inspektora Patlejcha, totiž vykonávali udělené jim rozkazy přednostou Patlejchem jim dané, aniž by však byli věděli, že se dopouštějí nějakých nesprávností, tím méně zločinu.
Svědči o tom ta okolnost, že i odpovědní funkcionáři finančního oddělení u ředitelství st. drah v Košicích věděli a znali obsah služebního rozkazu čís. 5/VIII-24 a přece inspektor Gerhard, zodpovědný skupinář, tyto poukazy potvrzoval, propouštěl k výplatě a ostatní orgánové tohoto oddělení tyto poukazy šifrovaly a k vyplácení rovněž bez závady poukazovaly.
Není proto možno obviňovati pouze obžalované Emila Hakla, Stanislava Obraze a spol., kteří vykonávali toliko rozkazy přednostou VIII. oddělení jím dané a jeví se proto nutným všechny vinníky, zúčastněné na těchto podvodech, pohnati k odpovědnosti. Podvody tyto dosáhly obrovských výší a dle tvrzení obžalovaných byly poukazovány i samotnému řediteli st. drah v Košicích a jiným zodpovědným orgánům železniční správy.
A proto jevila se v tomto případě snaha různých vlivných činitelů železniční správy, aby celá tato aféra byla zatušována a veškeré svědecké důkazy aby byly zahlazeny.
O této snaze k zahlazení nejvážnějších důkazů proti vlivným činitelům železniční správy svědčí ta okolnost, že přednosta aktivní kontroly pří ředitelství st. drah v Košicích, Kocián, navštívil obžalovaného a ze služeb dráhy propuštěného kancel. výpravčího Ladislava Obraze v jeho bydlišti a zjišťoval u téhož, nemá-li nějakých přímých důkazů proti vyšším orgánům železniční správy, vztahujících se k této daňové aféře. Když obviněný Ladislav Obraz zdůraznil, že písemné důkazy má, žádal Kocián, aby mu tyto doklady vydal. Jmenovaný odepřel tak učiniti s podotknutím, že si ponechá tyto důkazy ku své obhajobě. Co se však nestalo:
asi za tři dny po této rozmluvě s přednostou aktivní kontroly Kociánem dostavil se k výše jmenovanému Obrazovi přednosta aktivní kontroly při ministerstvu železnic v Praze, vrchní inspektor Pečený s intervenujícím policejním komisařem, prohlásili Ladislava Obraze za zatčena a po tomto činu odebrali témuž veškeré usvědčující důkazy proti spolupachatelům v daňové aféře a odepřeli jmenovanému vydati na tyto násilně odebrané doklady i potvrzení, z čehož možno usuzovati, že tyto závažné důkazy byly v přítomnosti intervenujícího policejního úředníka obviněnému Ladislavu Obrazovi násilně odcizeny, poněvadž když již měli veškeré doklady v rukou, prohlásili zatčení jmenovaného za zrušené a odjeli.
Z tohoto čistě fašistického přepadení úředními osobami nutno usuzovati, jaká se zde jevila snaha, aby ti nejtěžší provinilci byli z této aféry, způsobem násilným, vyřazení.
Interpelanti proto se táží:
Jste, ochoten, pane ministře, naříditi krajskému soudu v Košicích, aby připuštěny byly veškeré svědecké důkazy a vyslechnuti navrhovaní svědci v této daňové aféře?
Jste ochoten pane ministře naříditi krajskému soudu v Košicích, aby také proti ostatním, kteří se snažili opravdové vinníky z těchto afér vyprostiti, bylo po prozkoumání svědeckých důkazů a svědeckých výpovědí zavedeno též trestní řízeni bez ohledu na jejích postavení?
Jste ochoten pane ministře naříditi krajskému soudu v Košicích, aby veškeré důkazy, vztahující se k obvinění vyšších orgánů železniční správy Ladislavu Obrazovi násilně odňatých přednostou aktivní kontroly při ministerstvu železnic vrchním inspektorem Pečeným byly předány řádnému soudu jako podklad ku stíhání pro podvody.
Jest přípustno, aby státní návladní Kibrle v Košicích při trestním projednávání obžaloby veřejně prohlašoval: >Jak jest to možné, že Sochor >t. j. interpelant<, který není do věci zasvěcen, dělal na ředitelství st. drah v Košicích brajgl?<
V Praze, dne 18. června 1929.
Sochor,
dr Houser, Toužil, Chlumecký, Kučera, Skalák, Průša, Šturc, Hampl, Fijala, Herlinger.
940/4.
Interpelace
senátora Rudolfa Havránka a druhů
panu ministru železnic
ohledně vybudování obytných domů pro železniční zaměstnance v Moravské Ostravě-Přívoze.
Bytová kalamita pro železniční zaměstnance na Ostravsku dostupuje vrcholu. Jenom do služeben Mor. Ostravě-Přívoze dojíždí přes 1600 zaměstnanců do práce. Z těchto 1600 přes 450 zaměstnanců reflektuje na byty v místě, poněvadž bydlí od své služebny příliš daleko (Přerov, Hranice, Tovačov, Drahotuše, Lipník atd.), anebo bydlí v tak mizerných bytech, že nejenom dojíždění, nýbrž i bydlení v těchto bytech má strašný vliv jak na jejich zdraví, tak také na výkon. Mimo to přes 150 zaměstnanců z Ostravy a okolí bydlí v tak mizerném stavu, že možno nazvat, že vůbec nebydlí. Máme zjištěno, že řada z těchto 150 zaměstnanců bydlí ve sklepních bytech, jiní zase i 3 rodiny pohromadě, mnozí opět v podnájmu krčí se v jedné světničce s větším počtem rodinných členů. Jsou to zaměstnanci většinou od exekutivní služby, kteří z pochopitelných důvodů nemohou se pak výkonu služebnímu věnovati tak, jak by se věnovati měli, jsouce únavou po svém odpočinku vyčerpáni. Také dle statistiky je možno zjistiti, že právě u těchto zaměstnanců řádí nejvíce tuberkulosa. Máme také zjištěny případy, že zaměstnancům v polozhnilých bytech zemřela již řada dětí jenom následkem tohoto bydlení.
V Přívoze na přednádraží a ve Vítkovicích jsou dřevěné baráky majetkem dráhy, v nichž jsou nouzové byty, kde v jedné světničce v rozměru 5 x 4 m bydlí i sedmičlenné rodiny. Zvláštní zdravotní komise uznala tyto baráky k bydlení nezpůsobilé, však dodnes pro nedostatek naturálních bytů bydlí v nich zaměstnanci a to většinou topiči.
Loňského roku na podzim povolilo ministerstvo železnic stavbu 1 čínžáku v Přívoze, která také byla vypsána, však z neznámých důvodů po složení kaucí jednotlivými podnikateli stavbu zrušilo.
Podepsaní se táží pana ministra železnic, zda jsou mu poměry bytové na Ostravsku známy a co hodlá podniknouti k odčinění bytové kalamity?
V Praze, dne 19. června 1929.
Havránek.
dr Klouda, dr Veselý, Klofáč, Klečák, Pichl, Šolc, Wagner, Pánek, Hubka, dr Krouský.
940/5.
Interpelace
senátorů Ant. Šolce, dra Kloudy a druhů
panu předsedovi vlády
o nepochopitelném postupu Pozemkového úřadu státního proti manželům Antonínu
a Anně Ečerovým ve Vlíněvsi.
Manželům Antonínu a Anně Ečerovým, vlastníkům domu čp. 91 ve Vlíněvsi, polit. okres Mělník, byly v listopadu r. 1924 od dvora Posadovice, jehož vlastníkem byl p. JUDr Bedřich Lobkovic, přiděleny tyto pozemky:
1. dílec. č. k. 86./I., role ve Vlíněvsi, ve výměře 2 ha, 49 a, 56 m2, nově č. k. 8b/4 označený, a dílec, nově písmenem >N< označený - které jsou dosud zapsány ve vložce vlíněvesské č. 201. jako vlastnictví p. JUDra Lobkovice,
2. část společné cesty č. k. 85./II. ve Vlíněvsi, zapsané dosud ve vložce č. 902. č. desk. zemských - jako vlastnictví pana JUDra Lobkovice.
Oba manželé Ečerovi složili hned při přídělu Pozemkovému úřadu desetiprocentní povinnou částku 2.000 Kč a pole řádně obdělávali. O tom svědčí nejen potvrzení obecního úřadu ze dne 10. června 1929, nýbrž i osvědčení okresního a zemského soudního znalce p. Jos. Černého; který dne 13. června 1929 za přítomnosti starosty obce a dvou členů obecní rady svrchu naznačená pole prohlédl a vydal toto osvědčení:
>U nové příčné cesty, ústící v pravém úhlu na polní cestu bývalého dvora Posadovického, zaset je ječmen
1. ve výměře circa 650 sáhů. Ječmen je pozdnější, ale ve velmi dobrém stavu vývinu, svědčícím o dobrém hnojení a obdělávání pozemku,
2. vedle nachází se ozimá pšenice circa 1.200 sáhů, v dobrém stavu vývinu se nalézající,
3. chmelnice drátěnka circa 500 sáhů, obsahující 17 kop chmele, který není na dráty zaveden, což stalo se tím, že bylo p. Ečerovi Státním pozemkovým úřadem zakázáno, před obecním starostou co svědkem, na poli pracovati, následkem čehož nebude letos výtěžek žádný.
4. Brambory později vzešlé, polní výměra 1.000 sáhů,
5. řepa 1.100 sáhů, nezaplevelená, projednocená, bez prázdných míst,
6. ječmen 2.150 sáhů, velice pěkný, až náchylný při vlhčím počasí k polehnutí,
7. řepa 400 sáhů, plná, normálního vzrůstu, okopané pole čisté. <
Když r. 1925 Pozemkový úřad požadoval doplatek na polovinu přídělové ceny v částce 7.500 Kč, žádali manželé Ečerovi o poshovění. Na tuto žádost nedostalo se jim od Pozemkového úřadu žádného rozhodnutí.
Po žních v r. 1926 stihla manžele Ečerovy pohroma, vzniklá požárem, který ztrávil celý jejich majetek domovní, i s úrodou. - Po této katastrofě upomínal Pozemkový úřad znovu o doplatek přídělové ceny, ač žádost o poshovění, podaná v r. 1925, nebyla jím dosud vyřízena. Když došla tato druhá upomínka, podali manželé Ečerovi znovu žádost Pozemkovému úřadu o poshovění, odvolávajíce se na neštěstí, jež je v důsledku požáru potkalo. Tato druhá žádost byla obecním úřadem ověřena a byla úplně odůvodněna. Ale ani tentokráte se žadatelům nedostalo od Pozemkového úřadu odpovědi.
V r. 1928, na podzim, byl Antonín Ečer povolán do přídělového komisariátu Pozemkového úřadu státního v Praze, Sokolská třída, kde naň přídělový komisař inž. Hruška činil nátlak, aby se přídělu vzdal, jinak že mu bude Pozemkovým úřadem odebrán. Antonín Ečer však nátlaku nepodlehl a sdělil přídělovému komisaři, že si peníze opatří.
Dne 13. března r. 1929 dostali manželé Antonín a Anna Ečerovi od okresního soudu v Mělníku výpověď z přidělených nemovitostí, takto znějící:
>Státní Pozemkový úřad v Praze v zastoupení státu československého vypovídá odpůrci pacht pozemků č. k. 86./4. role, č. k. 86./2. cesta v k. ú. Vlíněves dle ujednané doby výpovědní na jeden měsíc ku dni 1. květnu 1929 a navrhuje, aby bylo odpůrci uloženo, aby shora uvedené pachtovní nemovitosti v udaný čas pod exekucí odevzdal, anebo proti výpovědi námitky podal.<
Usnesení soudu znělo takto:
Soud přikazuje odpůrci vypovídající strany, aby pod exekucí této výpovědi včas vyhověl, nebo proti ní podal námitky.
Je-li výpovědní lhůta alespoň čtrnáctidenní, buďtež podány námitky do osmi dnů, je-li výpovědní lhůta kratší, než čtrnáct dní, nejpozději do tří dnů po doručení tohoto usnesení, ústně nebo písemně u tohoto soudu. - Námitky podané po uplynutí této lhůty budou odmítnuty z úřední povinnosti. Toto usnesení lze vykonati i proti vypovídající straně.< (Podepsán okresní soud v Mělníku).
Antonín Ečer včas, během osmidenní lhůty, podal ústní námitky panu soudnímu radovi Topolovi v Mělníku, který mu řekl, že tato výpověď nemůže nabýti moci práva, když si do 1. května potřebný kapitál opatří a Pozemkovému úřadu složí.
Manželé Antonín a Anna Ečerovi ve Vlíněvsi opatřili si od Městské spořitelny v Mělníku příslib, znějící na částku 18.700 Kč, doložený legalisovaným dlužním úpisem, který byl dne 19. dubna 1929 spěšně a doporučeně zaslán přídělovému komisariátu Pozemkového úřadu státního (pracovní obvod č. II.), v Praze II., Sokolská třida č. 54. Tímto dlužním úpisem byla tedy celá přídělová cena pozemků výše jmenovaných daleko před 1. květnem 1929 Pozemkovému úřadu státnímu plně zajištěna. Leč Pozemkový úřad přes tento fakt přešel k dennímu pořádku a vyslal 25. května t. r. bez předběžného oznámení manželům Ečerovým, z exekučního oddělení radu Krtila, s nimž spoluintervenovali soudní exekutor z Mělníka, četník a obecní starosta, aby příděl přídělcům, t. j. manželům Ečerovým, odebral a ihned předal novému přídělci, panu Kopeckému, majiteli hospodářství ve Vlíněvsi.
Poněvadž pan rada Krtil shledal, že pozemky jsou řádně obdělány a osety, projevil názor, ze jich nemůže novému přídělci odevzdat a odešel.
Dne 5. června t. r., opět bez předběžného oznámení manželům Ečerovým, přijel však do Vlíněvse úředník Pozemkového úřadu, inž. Hruška, který pozemky manželům Ečerovým ihned odebral a i s úrodou přidělil manželům Kopeckým, majitelům hospodářství ve Vlíněvsi.
Charakteristické při tomto postupu je, že pan inž. Hruška nechtěI manžele Ečerovy k tomuto aktu ani zavolat, a žádal jen starostu, aby to manželům Ečerovým ústně vyřídil. Teprve, když starosta obce odmítl tak učiniti, byli manželé Ečerovi vyrozuměni.
Tímto neslýchaným postupem Pozemkového ůřádu státního jsou manželé Ečerovi hospodářsky přímo zničeni. Poznamenáváme, že Antonín Ečer je šedesátiprocentní válečný invalida a má pět nezaopatřených dětí. Přídělu, jemu odňatého, dostává se majiteli usedlosti circa s 26 korci pozemků.
Podepsaní se táží pana předsedy vlády:
1. Je pan předseda vlády ochoten, dát tento případ přísně vyšetřiti?
2. Je pan předseda vlády ochoten naříditi Pozemkovému úřadu státnímu, aby pozemky, manželům Antonínu a Anně Ečerovým ve Vlíněvsi jednou přidělené a platebně zajištěné, v držení navrátil?
3. Hodlá pan předseda vlády učiniti opatření, aby se podobný neslýchaný postup proti nemajetnému přídělci nemohl opakovati.
V Praze, dne 18. června 1929.
Šolc, dr Klouda,
Pánek, Klofáč, Pichl Wagner, Hubka, Klečák, Havránek, dr Veselý, dr Krouský.