Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kasper (pokračuje): Naopak, poslanecká legitimace pánům četníkům vůbec nestačila, aby mne neztloukli, nýbrž musil jsem nejprve namáhavě přiměti zástupce úřadu, aby přikázal četníkům, aby na mne již neútočili. (Posl. inž. Jung [německy]: Ukaž svá zranění!) Dal jsem se na policejní strážnici prohlédnouti lékařem a na místě konstatovati, jak jsem byl zraněn pažbou. Ale nejde o mne, nýbrž o mnoho set jiných, kteří tam byli co nejsurověji zbiti, naprosto lhostejné, byli-li to muži nebo ženy. Ale ani v zahradě před střelnicí neskončil se ještě útok proti účastníkům schůze, nýbrž pokračovalo se v něm ve všech děčínských ulicích až naproti do Podmokel a skončil se v "Německém domě" v Podmoklech. Děčínské ulice byly co nejsurověji vyklizovány a "čištěny" a častěji se útočně zakročovalo proti lidem na ulicích, i tehdy, když se schůze vůbec neúčastnili. (Výkřiky posl. Geyera.) Nedají se vylíčiti všechny jednotlivosti, [ ] zchladili. Byl bych si jen přál, aby četníci byli ukázali v Duchcově tuto říznost, jak ji projevili na děčínské schůzi, přes to, že v posledním případě nebylo k tomu vůbec příčiny.

Jest přímo neslýchané, jak se Němcům v tomto státě nyní překáží konati schůze a projevovati své mínění a názory. Varujeme s tohoto místa co nejrozhodněji, aby se nepokračovalo dosavadním způsobem, poněvadž určitě můžeme říci, že trpělivost i nejtrpělivějších, tedy i beránčí trpělivost Němců jednou skončí a skončiti musí, bude-li se dále takto nakládati se sudetskými Němci a proti nim postupovati. (Posl. dr Schollich [německy]: To jest nejlepší státoobčanská výchova!) Ano.

Velmi mnoho lidí bylo ztlučeno až do krve, tak na příklad náš podmokelský tajemník, který má na hlavě jizvu od bodáku, jakož velmi mnoho jiných účastníků schůze, kteří byli velmi surově poraženi a pak ještě pošlapáni nebo jinak ztýráni.

Varujeme s tohoto místa před tím, aby se dále pokračovalo v dosavadním systému. Bude-li se to dále páchati jako dosud, pak se nikdo nemůže diviti následkům, které se nezbytně musí dostaviti. Následky si pak ovšem odnesou ti, kteří dnes jsou odpovědni za to, že sudetští Němci jsou tak sužováni. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Tykal. Dávám mu slovo.

Posl. Tykal: Vážená sněmovno! Jest jistě nutno litovati, že při projednávání osnovy zákona o živelných pohromách jsme svědky scény, která s otázkou, jak pomoci těžce postiženým, nemá nic společného; a bohužel, že máme podobné lidi v obou táborech, kteří v době, kdy potřebuje pomoci tisíce tisíců trpících, mají starost více méně o své osoby, aby snad v propadlišti dnešních dějin nezapadly. (Výborně! - Potlesk.)

Otázka živelných pohrom jest jistě velmi důležitou otázkou a je třeba, aby celý parlament a celý národ se jí zabýval, poněvadž to není pouze otázkou zemědělců, nýbrž celého národa, všech lidí žijících v tom okolí, kde živelné pohromy zasáhly tak citelnou měrou. To není jen škoda zemědělcova, je také postižen dělník, živnostník a obce i okresy, celá poplatnost toho kterého kraje.

Bohužel, že živelné pohromy zasáhly v době, kdy příroda se ukázala býti tak slibnou, kdy tisíce a miliony lidí očekávaly od práce zemědělců opět výsledek této práce a kdy se očekávalo, že výnos krásné úrody a práce zemědělcovy pomůže nám snad v těchto těžkých hospodářských dobách.

Kdo neviděl a neprojížděl kraje postižené živelnými pohromami, neuvěří a nemůže uvěřiti, že v okolí, které bylo tak silně postiženo, nezůstalo nic živého; i stromy byly tak otlučeny, že jen pahýly vztyčovaly k nebi jako ukázku pohromy.

Nejvíce byla postižena župa mladoboleslavská, kde řada okresů byla velmi citelně, až 100%ně poškozena. Dále postižen byl kraj kralupský, písecký, vitorazský atd., kde všude živelné pohromy letos tak citelně zasáhly.

Zákonem č. 76 z r. 1927 byly zřízeny při zemědělských radách zvláštní fondy, ze kterých se má postiženým poskytnouti náhrada na daň pozemkovou. Kdo však zná praksi správy tohoto fondu a praksi okresních úřadů, zdlouhavost celého jednání, nemůže se diviti, že zemědělci nemají mnoho důvěry k tomuto opatření zákonnému, a proto dochází nás z řad zemědělců a hlavně malých zemědělců řada stížností proti postupu správy tohoto fondu u okresních úřadů samých. Dochází nás hlavně mnoho stížností od venkovských malých lidí, najmě řemeslníků a živnostníků, kteří jsou vyřazováni z udělování jakýchkoliv podpor, a to proto, že prý jejich existence není pohromou ohrožena. (Slyšte!)

Kdo zná malého venkovského živnostníka, obchodníka a řemeslníka, ví, že by bez zemědělství neuhájil v mnoha tisíci případech svou existenci, že zemědělství je vlastně jeho výhradní existenční podmínkou, nikoli řemeslo, které bývá jen vedlejším výdělkem, aby si trochu při zemědělství pomohl. (Posl. Sladký: To je pouhý doplněk!) Správně řečeno, to je pouhý doplněk, ale přes to jsou vyřazeni z podpor, ačkoli jsou známy případy, že rolník a majitel hostince z této podpory vyřazen nebyl a dostal tisícovou podporu. (Hlasy: Jakou měl legitimaci?) To je ta otázka, to je právě prakse správy tohoto fondu, okresních úřadů a komisí u okresních úřadů, které jsou složeny pravidelně z osob, kterým nezáleží tak na těch malých jako na těch velkých.

Poněvadž nám jsou známy všechny tyto nesprávnosti, musíme znovu zdůrazňovati svůj původní požadavek, který jsme uplatňovali při projednávání zákona čís. 76/1927, aby totiž fondy pro podporu živelně postižených byly zřízeny při zemských úřadech, a nikoliv při zemědělských radách. (Výborně!)

Co jsou zemědělské rady a na jakém základě jsou vybudovány, je každému všeobecně známo. Demokratisace těchto zemědělských rad je naléhavou nutností hospodářskou. Zemědělské rady v dosavadním složení nemohou býti zárukou, že při udělování podpor bude postupováno spravedlivě.

Nač si bylo také ze řad zemědělců stěžováno, jest udělování podpor in natura. Dnes je v postižených krajích všeobecné přání ze všech politických stran, aby podpory nebyly udělovány in natura, nýbrž v hotovosti, a ne aby zemědělec dostal poukázku, že je mu přiděleno tolik a tolik korun v hotovosti, ale peníze nedostane a musí jíti do hospodářského družstva a tam si odebrati zemědělské plodiny, mnohdy takové, jakých vůbec nepotřebuje, poněvadž těch, které by potřeboval, v družstvu mnohdy ani není, a to často za cenu dosti vysokou, že by si je u soukromého obchodníka koupil daleko levněji než u družstva, kde je musí koupiti. (Slyšte!)

Spousty návrhů, které jsou tu podávány každoročně o pohromách, jistě nepomohou nikde postiženým. Je proto třeba, abychom urychleně nalezli formu, aby zemědělec nebyl snad pořád tím almužníkem a žebrákem v dobách, kdy byl postižen, nýbrž aby cestou řádného zákonného opatření dostávalo se mu náhrady, která mu za jeho úmornou a těžkou práci patří.

Klub čsl. nár. sociálních poslanců pojednal včera o této otázce a upozornil bratra min. dr Franke na všechny potřeby našeho zemědělství. Bratr ministr byl požádán, aby skutečně hájil ve vládě náš požadavek, aby se dostalo letošním postiženým od vlády aspoň nepatrného daru, 5 mil. Kč jako mimořádné podpory, a aby tato podpora byla urychleně těmto postiženým také vyplacena. Je naprosto nutno, a to v zájmu celého našeho hospodářského života, aby urychleně cestou zákona bylo postaráno o levné pojištění pro zemědělce, aby tak beze strachu mohl zemědělec pracovati a investovati, aby i on mohl s vyjasněnou tváří hleděti do budoucnosti.

Nár. socialisté mají plné porozumění pro těžký život a práci našich zemědělců, což bylo také zdůrazněno br. min. dr Frankem v jeho programové řeči ve schůzi zastupitelstva strany. Budeme proto rádi spolupracovati se všemi, kteří budou míti upřímnou snahu, zemědělcům pomoci a ovšem nejvíce zemědělcům malým, kteří v pravdě potřebují pomoci na prvém místě. Budeme proto podporovati všechny návrhy obsažené v resoluci. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Novotný, jemuž uděluji slovo.

Posl. Novotný: Po kolikáté již rozezvučela se agrární polnice tou starou písničkou: pomozte našemu venkovu! Po 13 roků pomáháte venkovu, a jak jste mu pomohli, toho nejlepším důkazem je postavení našich malozemědělců, ve kterém dnes jsou. Řítí se do katastrofy. Tenhle fakt netroufáte si už dneska vůbec popírati. To je ta vaše pomoc! Jak a čím jste našemu venkovu pomáhali? Prvá vaše pomoc byla pozemkovou reformou. Pozemková reforma měla dáti lidu půdu. Kdo vlastní dnes půdu od pobělohorských lupičů krvavě vykoupenou? Nejsou to malozemědělci. Je to 1 1/2 tisíce zbytkařů, kteří uchvátili nejlepší pozemky a kterým dnes na jejich hospodářství dáváte tučné subvence.

Hned po převratě pomáhali jste našim malozemědělcům fondem pro umělá hnojiva. Ještě dodnes nebyl tento fond vyúčtován, a nezjistilo se ještě dodnes, kdo dostával levná hnojiva a na čí účet se to dělo.

Třetí pomocí byla dávka z majetku, která byla od našich malozemědělců exekučně vymáhána hned. Oni ji musili zaplatiti, ale velkostatkáři ji dluží dodnes, dodnes dluží několik set milionů, které nejsou od nich vymáhány.

Další pomocí byla daň obratová, kterou náš malozemědělec nemůže ke svým výrobkům připočítati, ale musí jí zaplatiti, ať sklidí či nesklidí.

Paušály jsou odstupňovány lidmi, kteří vůbec snad ani ten katastr neviděli a kteří nepřijdou vůbec se podívati, jak úroda vypadá. Zvyšují se libovolně v okresních úřadech a v berních správách, jak se to kde komu nahodí.

Daň důchodová byla také takovou pomocí, kterou jste pomáhali vyprazdňovati kapsy našich malozemědělců. Zvýšila se o 100%pro našeho malozemědělce, a není dosti na tom, ještě nyní bude postihovati nová přirážka k dani důchodové rovněž naše střední rolníky, aby si nemohli koupiti, čeho dnes k svému životu potřebují.

Agrární strana hned r. 1926 přišla s otázkou zvyšování cel. Agrární cla prý zajistí mzdu a výtěžek sklizně pro našeho malorolníka. Komu cla pomohla? Komu pomohla naplniti kapsy? Velkostatkářům! Naši malorolníci neměli z cel naprosto nic, poněvadž většinou své produkty spotřebují sami. A nejen cla, nýbrž ani dovozní a vývozní premie, o kterých sami doznáváte, že pomocí jich uchvátili velkostatkáři a agrární družstva 32 mil., nejsou ku prospěchu malozemědělců. Dalším zákonem byl nucený odběr domácích produktů zemědělských. Také o tomto zákonu se říkalo, že prý pomůže zajistiti našemu zemědělci výtěžek sklizně. Ale vidíme, že tímto zákonem zajistili se zase páni velkostatkáři, aby mohli dodávati pro státní podniky za vysoké ceny, ale náš zemědělec musil prodávati, ať už agrárnímu družstvu nebo židovskému spekulantu, pod cenou. Ovšem malozemědělec není pánem na své hroudě, nad ním rozhoduje vždy jen bursovní spekulace.

Pomohlo malorolníkům snad míchání mouky? Pomohlo jim, ale ke špatnému chlebu. Míchání mouky pomohlo velkomlýnům, že mohly spotřebovati všechnu stuchlou mouku a prodati ji za nekřesťanské ceny.

Další "pomocí" našemu venkovu je t. zv. elektrisace. Na tyto všeužitečné podniky - posl. Štětka říká, že jsou to všezlodějské podniky - vynaložil stát už slušnou částku milionů. Podívejme se však dnes na venkov, jak ta elektrisace tam vypadá! Tam, kde elektrisace jest už zavedena, velká většina malých zemědělců nesvítí, poněvadž nemohou platiti lichvářskou cenu za proud, která ještě dnes je požadována od 3.70 do 4.50 Kč.

Rovněž meliorace měla pomoci našim zemědělcům k lepším výtěžkům. Nedávno jsem zjistil v Prachovicích, že jeden tamější sedlák, který si dal odvodniti své pozemky, musil po skončené melioraci prodati polovinu svého statku, resp. byla mu prodána v nucené dražbě. Tak vypadá tato "pomoc" pro zemědělce.

Zákon čís. 77, kterým byla omezena přirážková hranice, způsobil dnes na venkově všeobecně známý stav, že obce nemohou si dáti do pořádku své cesty, ba nemohou si vydržovati ani svého ponocného. Ovšem tento zákon pomohl zase velkým kapitalistům, kteří přirážky nemusejí platiti. V důsledku toho zavádějí se pak různé dávky, jak jsem zjistil v obci Borové, třeba na děti.

Rovněž lesní reforma nepřinesla našemu malozemědělci nic. Snad pomohla panu Zadinovi, snad pomohla panu Beranovi nebo různým těm družstvům, v jichž popředí jsou různí poslanci jednotlivých stran, avšak naše obce, naší malozemědělci nedostanou z lesní reformy ani polínko dříví.

V řepařských krajích slibovalo se mnoho od porolničených cukrovarů. Ale co vidíme dnes? Nejenže porolničené cukrovary nepřinesly drobným řepařům lepších cen, naopak porolničené cukrovary platí zrovna tak nízké ceny jako dřívější cukrovary soukromé. Cena cukru stále stoupá, cena řepy však rok od roku se snižuje. Dnes řepaři už vědí, kde jest jejich místo, dnes se přesvědčili na Roudnicku i na Slovensku, kdo jest jejich vykořisťovatelem a škůdcem.

Poslední zákon o míchání lihu s benzinem rovněž ukazuje, komu chcete pomáhati: zase jen jednotlivým politickým stranám k novým korupčním fondům a zase jen k tučným provisím. Ale bramboráři na Českomoravské vysočině se brzy přesvědčí, že z toho nebudou míti ani zlámanou grešli.

Nejen to, pomohli jste i jinak našemu venkovu. Daňové odpisy jdou do sta milionů. Jestliže posl. Remeš musil uznati, že za rok 1930 je dlužných daní 10 miliard korun, že bylo odepsáno půl miliardy, co z toho mají naši sedláčkové, kolik jim bylo odepsáno, kolik oni dluží? Na ty si obecní exekutor vždycky troufá a vymačká na nich poslední korunu, ale na velkostatkáře jest berní exekutor krotký. Schwarzenberg, Koburg, Windischgrätz a všechna ta pobělohorská banda dluží miliony, ale naši zemědělci musejí zaplatiti. Ale nejen to, musejí platiti ještě daně, které jim ani nepatří. Berní úřady se dnes vůbec nevyznají v předpisech daňových, stále dostávají jiné příkazy, aby vymáhaly, kde se co vydříti ještě dá.

Kdybyste měli poctivý úmysl pomoci našemu malozemědělci, tak byste to byli mohli učiniti již dávno. Je skutečně ostudou československého parlamentu, že po 13 letech musí sama agrární strana doznati, že všecko to, co jsme pro venkov vykonali, jest jen příštipkářstvím. Dnes už teče malorolníkům do bot. Všecky to příštipky nestačí, poněvadž jste utrhli na jedné straně, abyste přikryli novou díru.

Od nového roku naložili jste našim malozemědělcům řadu nových daní. Zdražení zápalek, zdražení kuřiva, daň z droždí, to všecko pro vás není ničím, ale když dnes náš malozemědělec zápasí o každou korunu a musí úzkostlivě počítati, čím v zimě své děti ošatí, jak zaplatí daně, čím zaplatí úroky, to všecko mu nemůže zůstati lhostejno a právem je dnes na venkově velké pobouření proti takovémuto systému nových daní. Agrární strana se dnes rozkládá. Je to již docela zřejmé. Jestliže posl. dr Staněk na Moravě usnáší ostrou resoluci proti Udržalovi, je to jistě důkazem, jak dalece pokračuje rozklad "jedné venkovské rodiny". Na Českomoravské vysočině loví Gajda, z agrární strany utíkají větší sedláci a věří, že fašismus bude jejich zachráncem, že je spasí. Oni se ovšem velice brzo přesvědčí, že fašismus bude jen novým větším karabáčem, který z nich bude daně jen v jiné formě vydírati.

Máte připravenou ještě řadu jiných návrhů. Je to zákon o zemědělské stráži, o polním pychu. Velkostatkáři a zbytkaři chtějí se také zajistiti pro případ, že by nezaměstnaní, kteří nebudou míti do čeho hryznouti, chtěli z jejich políčka něco urvati. Ovšem nemohou zabrániti tomu, aby nezaměstnaní se hlásili k svému právu. Tak na venkově nezaměstnanost roste, a to takovou měrou, že jí nemůžete nijak čeliti. Již i četníci mají strach z toho, o bude v zimě, čím nakrmíte tu armádu, pro kterou dnes nemáte práce.

Byli jsme 14 dní na Slovensku v zemědělské stávce. Tenkrát v soc. demokratickém tisku psali, že jsme šli na sluníčko. Na Slovensku také svítí slunéčko, ale bídu tam nezmírňuje. Bída zemědělského robotnictva dá se přirovnati jedině ke galejnímu otroctví. Na tyto zemědělce není v tomto zákoně pamatováno vůbec. Není pamatováno ani slůvkem, jak byste chtěli zmírniti bídu těch nejbídnějších a nejubožejších. Většina velkostatkářů na Slovensku jsou Maďaři a židé, akcionáři různých cukrovarů Dioseg, Trnava a j. Poměry mzdové nesnesou porovnání s kterýmkoliv odvětvím průmyslu. Od slunka do slunka musí ten člověk dřít, aby dostal 5 až 6 Kč denně, ale ještě ani ty nemá zabezpečeny, poněvadž ho páni správcové na tom okrádají. A při tom jsou nazýváni tito dělníci nejpotupnějšími jmény. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Pan správce Borovec je sice vlastencem, ale pro slovenské zemědělské dělníky nemá jiného názvu, než svině, kurvy, súky a handry. Když jsem tam přišel, abych dělníkům řekl, že mají právo žít a se bránit, že mají právo na větší kus chleba, pozval na mne četníky. Ti se ovšem musili především podívat, jak tam dělníci bydlí. Ve třech ratejnách bez oken bydlí 175 lidí, žerou je tam vši, štěnice a krysy, ale tohle pánové na okresních úřadech nevidí. Ve druhém případě jsem dělal trestní oznámení, aby se tam aspoň v tomto směru stala náprava. Na třech velkostatcích: v Chtelnici, Lopašově a Kátlovcích stávkovalo 600 dělníků za zvýšení mzdy. Jen 1 korunu se nám podařilo urvat od trnavských cukrovarníků pro jednoho zemědělce. Pro zemědělského dělníka to neznamená mnoho, ale velkostatku přece jsme urvali 600 Kč denně. Zde je nejlépe vidět, jak ohromné, nestydaté zisky shrabují dnes velkostatkáři, a při tom jsme se setkali s tím, že páni na okresních úřadech a pan okresní náčelník Skyčák litují velkostatkáře, ti prý jsou chudáci, ale bídu malozemědělců vidět nechce. A ta bída je tak strašná, že přímo bije do očí...

V Píšťanech, místě, kam buržoasie chodí si léčit reuma nebo vypocovat sádlo, najdeme exempláře vážící 2 q. Tam ovšem dělní i přístupu nemají. V Píšťanech našel jsem takový zjev lidské bídy, že to přímo zaráží. Žena, která kdysi sloužila jako komorná na velkostatku, chodí od hostince k hostinci polonahá, úplně nepříčetná, a jí to, co hostinští odhazují do nádob pro prasata. Pan posl. Srba v zemědělském výboru si dovolil poznámku, že prý na venkově lidé neumírají hladem. Až přijde do Píšťan, ať si tu ženu prohlédne. Ta žena žije hůře než zvíře, neboť prase by ty odpadky nežralo.

V diosegském cukrovaru nejsou poměry o nic lepší; lidé tam bydlí napěchováni ve starých kůlnách, stodolách, které jsou změněny na byty. Malé děti jsou tak zuboženy, poněvadž celý den nevidí slunce, a tak nezdravé, že marně by jejich matky očekávaly, že jim dorostou - a tomu říkáte vy, že pečujete o nás venkov?

V poslední době přišel parlament s návrhem levných zemědělských úvěrů zemědělcům. Sama "Národní politika" se pozastavila nad tím návrhem. Píše ve svém jednom čísle: "Zájem celku při takovéto organisaci hospodářské práce ustupuje úplně do pozadí, neboť vypočítává se tu jen rentabilita pro strany, nikoliv však celková rentabilita národohospodářská, při čemž ještě, jak podobné věci dopadávají v praxi, se stává, že skuteční zájemci a lidé potřební zůstanou nakonec ne-li právě pod koly, pak při nejmenším až za vozem, na němž se šťastně vezou jen ti, kdož mají politický vliv, styky a protekci."

Jestliže měšťácký tisk se už takto vyslovuje o vaší pomoci, pak není k tomu potřebí žádného dodatku.

V zemědělském výboru byly vzneseny námitky v tom směru, že loňské pomoci zemědělcům bylo zneužíváno, že loňská pomoc při živelných pohromách přispěla ku pomoci jen velkostatkářům, že velkostatkáři se všude derou do popředí a dokud to státní korýtko není prázdné, že se tam vždycky dotlačí. Naši zemědělci jsou uvědoměni teprve tehdy, když je pokladna prázdná, a potom ještě nic nedostanou.

Chtěli jste pomoci těm, kteří jsou hypotekárně zadluženi. Většina našich malozemědělců se ovšem hypotekárních dluhů bojí. To není ta pravá pomoc, jak ji máte na zřeteli. Náš zemědělec je dlužen na všechny jiné strany a dokud nemusí, své dluhy do knih nedává, on se za ně stydí, ale páni velkostatkáři hledí využíti hypotekárních dluhů, aby předstírali chudobu. V bankovním zákoně jste k tomu dávali návod. Tam výslovně stojí: "Snaze zákona zabrániti umělému vydávání vkladních

knížek konečně se nepříčí ani případ, kdy si někdo normálním způsobem (za obvyklých bezpečných jistot, na př. na hypotéku) od ústavu vypůjčí peníz, který pak u téhož ústavu vloží na knížku." Zde je jim to dáváno téměř po lopatě, a oni to také vždycky tak dělají. Jim se to vyplatí, nechají-li si na svůj zbyťák 1/2 milionu nebo celý milion hypotekárních dluhů navaliti, poněvadž to dostanou v jiné formě zpět, ale pro malozemědělce ta taktika neplatí. Víme, že všechen váš humbug s tou pomocí vyzní na prázdno.

Ale co nemůžete popříti a čemu se nemůžete vyhnouti, je, že bída na venkově vzrůstá. Na Česko-moravské vysočině jsou dnes zemědělci odkázáni jen na tu chudou hroudu. Byl tam značný obuvnický průmysl, ale právě tak jako kamenoprůmysl řítí se do záhuby. Dřevařsky průmysl se ještě bude nějaký čas držeti, než se spracuje polomové dříví. Šumava není na tom lépe. Stavebníci, kteří nacházeli přes celé léto obživu, jsou odkázáni na svá chudičká horská políčka - a co dáte těm lidem v zimě?

V parlamentě byly snášeny doklady, že se na venkově podpor v nezaměstnání zneužívá, že to ti lidé propíjejí. Dříve prý tam také nezaměstnanost byla. Ale nezapomínejte, že dříve byly jiné poměry, že dříve ten člověk, měl-li na zimu 100 nebo 200 korun úspor, mohl zimu klidně přežíti, ale dnes si nic neušetří, poněvadž nemá z čeho. Nepopřáváte mu výdělku v průmyslových podnicích, které krachují, nepopřáváte mu ani výdělku v zemědělství, poněvadž velkostatkáři mají stroje a obstarávají veškerou práci s několika lidmi. To všechno nás opravňuje k názoru, že tato pomoc ve formě, jak vy ji nabízíte, vyzní zase na prázdno. Za 1/2 roku zase přijdete, že to nestačí a že musíte hledati jinou úhradu. My víme, oč tu běží: zachrániti hrstku velkostatkářů ještě nějaký čas při životě. Ale tyto prostředky musí selhati.

Co potřebují naši malorolníci? Především půdu. Tu jste jim nedali, tu jim může dáti teprve vítězná proletářská revoluce. I kdyby přišlo ještě 10 pozemkových reforem, nemůžete tak učiniti, poněvadž nesmíte. Co potřebují dále zemědělci? Stroje. Mohli by zlevniti výrobu, mohli by pracovati levněji, ale nemají peněz, aby si dnes mohli poříditi stroje. Všechno musí krvavě ručně odříti, čímž se práce jejich znehodnocuje a oni nemohou konkurovati s velkostatkáři. Našemu malému sedláčkovi nezáleží na tom, kolik dostane za svůj výrobek, nýbrž na tom, co za peníze, které utrží, koupí. Dnes však prodává lacino, ať jsou to plodiny zemědělské nebo dobytek, všechno prodává pod cenou a všechno, co koupí, musí krvavě draho zaplatiti.

Co chybí dále našim zemědělcům? Vzdělání. Oni sami ještě neměli možnost, aby z vlastní prakse nabyli poznatků, jak lépe, racionelněji je možno dnes obhospodařovati pozemky. Ale v té formě, v jaké vy jim vzdělání dáváte v těch lidových školách, nemohou praktického vzdělání nabýti. Také jim ho dáti nemůžete. Víme, že na školství musíte šetřiti; abyste mohli dávati stamiliony na zkrachované banky, miliardy na militarismus, na četnictvo, na policii, musíte šetřiti i na těch školách.

V mé sousední obci Leštince, je to obec lidová, dožadují se tamní obyvatelé znovu vystavění obecné školy. Mají k tomu plné právo, mají dostatek dětí. Prosetín, kam až dosud byly přiškoleny, vystavěl si školu, která dnes nedostačuje pro ten počet dětí, a tu chtějí, aby Leštinka nedále jim platila na tuto novou budovu. Ale Leštinka marně přes to, že u nejvyššího správního soudu bylo rozhodnuto, že školu stavěti musejí, se školy nedomohla. Zase jí dělají překážky školskými úřady. Zde je nejlépe viděti, že vám nezáleží, aby náš lid nabyl vzdělání aspoň primitivního, neboť pro vás je lépe, když vesnický lid žije v nevědomosti.

Víme, že nestačí všechny vaše pokusy na odstranění krise, která dnes naše zemědělství postihla. Víme, že je potřebí důkladné změny celého toho systému zemědělské výroby, že je potřebí vůbec přeorganisovati výrobu zemědělskou. A to v rámci vašeho kapitalistického systému, pánové, už nepůjde. K tomu už nemáte síly, nemáte schopnosti. To může udělati jedině dělnická třída, která vyvlastní veškerou půdu bez náhrady a dá ji do užívání našim zemědělcům.

Lenin na druhém sjezdu sovětů vyslovil tuto větu: Kdybychom mohli dáti našim sedlákům 100.000 traktorů, zásobovati je benzínem a dáti jim k tomu strojníky, pak náš zemědělec řekne: život dám za komunu. Totéž můžeme říci také my. Až budeme moci našim zemědělcům dáti stroje, které dělníci dnes vyrábějí, pak oni budou věděti, kdo je jejich přítelem a ochráncem. Pak se také poznají. My už dnes hledáme formy, jak bychom malozemědělcům pomohli. Nevěříme, že by to šlo tak, jak to šlo dosud, aby se každá strana rvala na vlastní pěsť. Věříme, že naši zemědělci mají společný zájem. Zrovna jako si počínají dělníci, jako dělníci vytvářejí jednotnou frontu i přes hlavy svých vůdců, tak budeme i my vytvářeti tuto jednotnou frontu mezi našimi zemědělci. Ukážeme jim cesty, jak se brániti. Jestliže agrární strana přichází s hesly: slevte, odepište daně, my vás na to upomeneme, přijdeme před berní a okresní úřady a ukážeme vám resoluci: co chcete, abyste také plnili nejen sliby, nýbrž i skutky. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Šamalík. Dávám mu slovo.

Posl. Šamalík: Slavná sněmovno! Letošního roku opětně postiženy byly velmi četné kraje naší republiky živelnými pohromami. Tyto pohromy způsobily nesmírné škody jak na polní, tak i na luční úrodě, v zahradách, na budovách i na komunikacích. Do 10. června t. r. bylo předloženo této slavné sněmovně 46 nouzových návrhů, které právě projednáváme a které vyřídíme schválením resoluce, v níž se vládě ukládá provésti různá opatření ve prospěch postižených zemědělců.

Jsou to obvyklé návrhy resolucí, které, tuším, v této slavné sněmovně budeme po osmé schvalovati, z nichž vláda každoročně některé provádí, některé však, a to nejdůležitější, nechává bez provedení.

Od 10. června t. r. postihly nové živelné pohromy mnohé kraje naší republiky. Posledně řádilo strašné krupobití v sobotu na Slovensku v kraji trnavském, kde v řadě obcí byla zničena dozrávající úroda tak, že z ní nezůstalo ani zrna. (Hlasy: Až na 100%!) Ano, na 100%. V pondělí řádily krupobití a povodně na Moravě, a to na rozhraní okresů Židlochovice, Klobouky a Hustopeče, kde byla průtrž mračen a krupobití přímo katastrofální. V obci Nikolčicích, jak mám zprávy, byla zničena polní sklizeň na 80% a celá obec byla zatopena přívaly vod. Zátopou byl zničen i dům p. Bystřického, poškozena sklepení nové školy, zahrada se včelínem, v obci pak byl zničen most a komunikace. Obce Nosislav a Velké Němčice byly poškozeny na 50%, Křepice na 70%, Šitbořice na 30%, Diváky na 50% a Kurdějov na 70%. V Kurdějově byly tak ohromné zátopy, že jim padl za oběť mladý život 22letého děvčete Cecilie Stehlíkové. Kroupy řádily také v obci Boleradicích a Horních Bojanovicích. Také na okresu žďárském v týž den byly postiženy krupobitím obce Ostrov a Obyčtov. Rovněž západomoravské okresy byly znova, a to letos už po třetí, postiženy krupobitím. Katastrofální krupobití postihlo četné kraje naší republiky a zničilo nadějnou úrodu právě před sklizní, což jest pro zemědělce tím hroznější a bolestnější.