Sobota 2. prosince 1933

Nariadenie o úprave pachtov je do istej miery nedokonalé a je to potrebné, aby ten právnický chaos, ktorý teraz nastal, bol riešený zákonom. Ministerstvo zemedelstva bolo upozornené na to, že je celý rad takýchto pachtovných smlúv, ktoré už boly pôvodne veľmi nízke. Pre tak pôvodne nízke smluvy nemôžu také šablonovité opatrenia platiť, aké zavede vládne nariadenie. Ďalej mnohí majitelia pôdy, malí majitelia pôdy, robili svojim pachtierom ústupky už pred vstúpením toho nariadenia do života. Také ústupky by sa maly započítať do tej miery predpisanej a nemaly by sa nechať nepovšimnuté tie ústupky, ktoré boly učinené ohľadom na hospodársku krízu.

Čo sa týka miestnych opatrení na Slovensku, slávna snemovňa, rezolúcia k zákonu č. 50 z r. 1931 o tom, že sa má dotovať regulácia Váhu 10 mil. ročne, rezolúcia tohoto parlamentu nie je prevedená. Žiadame, aby už v záujme autority parlamentu také rezolúcie, ktoré sa tu vynesú, boly vládou prevedené.

Čo sa týka podporovania našich vicinálnych ciest, slávna snemovňa, odľahlé doliny majú viac nezamestnaných než doliny, kde sa odohráva veľká premávka, alebo v centroch krajov, kde sú hospodárske pomery vyvinutejšie. Práve preto je treba najsť prostriedky k tomu, aby oprava vicinálnych ciest v tých odľahlých krajinách slovenských bola prevedená a aby tým spôsobom nezamestnaní dostali hodne práce a produktívnej podpory. Ministerstvo železníc v mnohých prípadoch neudržuje cesty ku staniciam a nádražiam, nakoľko tie cesty ležia na území železníc. To by bola tiež práca, ktorá by sa mohla previesť i v záujme nezamestnaných i v záujme podniku samého. Spojky medzi Moravou a Slovenskom ako Lidečko-Púchov-Most-Nemšovský maly by sa ako mimoriadné práce previesť. Nedokončené cesty Púchov-Udiča, ktoré sú zpolovice skončené a z druhej polovice nie sú skončené, maly by sa skončiť. Kapitál sa nezúročí, keď cesta je len na polovicu hotová.

Cena elektrického prúdu je kapitola zvlášť pre seba a mala by sa prispôsobiť cenovému indexu, aby sa tie spoločnosti nemohly pomenovat neužitočnými, ale všeužitočnými.

Pred ukončením ešte krátke slovo o našich pariách na Slovensku, o podomných obchodníkoch. Sú to ľudia z vrškovitého kraja, ktorí nemajú doma dosť, aby z toho s rodinou mohli existovať. Tí ľudia idú do sveta a ten svet je naša republika. I na tomto svete majú konkurentov (Místopředseda Roudnický zvoní.) majú súťaž i na tomto ich svete, kde sa musia postarať o svoju existenciu. Táto súťaž pozostáva v konkurecii Bosniakov a oni majú tú sťažnosť, slávna snemovňa, že hlavne keď idú do historických zemí, četníctvo, tak rečeno, ich prenásleduje, že v mnohých pripadoch oni splňujú predpisy zákonom určené, ale preca že sa im zakáže predaj tovarov v určitých miestach a že sa im uložia tresty hneď dobytné, i v takom pripade, kde sa nedopustili žiadneho trestného činu. Títo ľudia musia svoje dane zaplatiť vopred a čo sa týka tejto dane, mnohoráz je ocenený ich obrat premršteným spôsobom. Želáme si, aby ministerstvo obchodu vzalo ich do ochrany a politické úrady aby nezachádzaly s nimi tak, ako s občanmi druhej triedy.

Myslím, slávna snemovňa, že sa mi do určitej miery podarilo doložiť tézu, že dnešný vládny režim v boji proti hospodárskej kríze nevyvinuje tú rýchlosť v činnosti, ktorú vážnosť hospodárskej situácie vyžaduje.

Keď sme my boli vo vláde, boli sme pánom ministrom Dérerom, vtedajším opozičným poslancom, apostrofovaní 15. júna 1928 takto: "nemáme ambicie, aby sme sa stali súčiastkou tejto väčšiny." - 23. novembra 1926: "otázka dôvery k vláde je teda rozhodujúcim momentom v našom stanovisku voči rozpočtu." - (Místopředseda Roudnický zvoní.) Ďalej: "v klasickom parlamentarizme v štátoch, v ktorých parlamentarizmus vyvíjal sa už z dávnejších dôb, otázka odhlasovania rozpočtu vždy bola i otázkou dôvery k vláde" - "vypovedali sme dnešnému vládnému režimu opozičný boj a preto budeme hlasovať proti rozpočtu."

Tieto prejavy pána poslanca dr Dérera sú dnes našími prejavmi, a sme zvedavi iba na to, začo nás vyhlási teraz pán dr Dérer, ako minister, vo svojej konsekventnosti preto, že rozpočet neodhlasujeme.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Pozdílek.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno, bylo by jistě nespravedlivé a nesprávné, kdybychom neuznali a neocenili onu velikou a odpovědnou práci parlamentní kontrolní a úsporné komise, vlastně jejího výboru, výboru rozpočtového a všech ostatních povolaných činitelů ve snaze o vyrovnání našeho státního rozpočtu. Snahu tuto nutno zhodnotiti tím více, poněvadž dála se za poměrů mimořádně obtížných, a jednak také proto, poněvadž byl zde úkol napravovat řadu omylů a hříchů, z nichž největší, jak přiznal správně při svém prohlášení sám pan ministr financí 6. listopadu, byl ten, že vydávali jsme posud stále více, než činily státní příjmy a udržovali jsme rozsah vydání na výši, která neodpovídala stavu celého našeho hospodářského života, což dělo se na jeho úkor, neboť muselo se určitým způsobem projeviti ve zvýšených břemenech ukládaných poplatnictvu, jakož i ve zvýšené potřebě úvěrové, odčerpávající prostředky pro výrobní podnikání.

Slavná sněmovno, je nutno také po zásluze dáti plné uznání a čest p. generálnímu zpravodaji, který měl odvahu prohlásiti zde veřejně, že podle jeho názoru jsou pryč a nevrátí se doby, kdy ve státním hospodářství upravovali jsme příjmy podle vydání, ale že nastává nutnost upravovati vydání podle možných, očekávaných příjmů. Byla to taková doba nerozvážné "pohádky mládí" naší republiky, nad jejímž způsobem hospodaření v prvopočátcích a po řadu let kroutili často naši staří hospodáři, naši venkovští chalupníci, zvyklí šetrnosti, povážlivě hlavou. A nejtragičtější při tom je okolnost, že tuto pochybenou "pohádku mládí" naší republiky, kterou prožívala starší generace, bude odnášeti na svých bedrech dlouho a dlouho generace mladá, která přijde po nás.

Než nebylo by správné, abychom se zabývali věcmi, které se staly, když jsme postaveni před hotovou věc. Je zde aspoň určitá, byť i slabá útěcha, že přihlíželo se dnes ke skutečnosti a že dospělo se k přesvědčení, že není možné dále ukládati nová břemena, nové daně poplatnictvu, beztak již břemeny přetíženému. Pan ministr financí by naopak získal velmi na své popularitě, kdyby se mu podařilo spíše přistoupiti k odbourání některých tíživých daní, tíživých břemen, anebo kdyby se mu podařilo - a já myslím, že to je v jeho moci - odstraniti některé nepěkné zjevy, které jsou spojeny s vymáháním těchto dávek a daní.

V kap. ministerstva financí ve státních příjmech všeobecné pokladní správy nalézá se položka zvýšená z 12 mil. Kč roku letošního na 18 mil. Kč roku příštího, jako státní podíl přebytku na důchodových pokutách. To je správně uvedeno jako pouhý podíl, poněvadž vlastně důchodkové pokuty činí více a mají určitým podílem jaksi nabádati k zvýšené činnosti ty, kteří tyto důchodkové pokuty ve prospěch státu sledují a vybírají. Proti tomuto postupu by jistě nebylo se strany rozvážných lidí námitek, naopak jistě poctivě si přejeme, aby ti, kteří vědomě nedávají státu, což jeho jest, odstrašujícím příkladem byli potrestáni, že vyhývají se tomu, co jako řádní občané poctivě mají činiti. Ale v zájmu spravedlnosti nutno odsouditi často postup, jakým stiháni jsou zejména menší poplatníci, a to i v takových případech, kde není vůbec úmyslu poškoditi státní pokladnu, kdy dokonce i povinnosti byly správně splněny. Mám několik takových případů, jak postupují na př. úřady důchodkové kontroly při předpisování nebo vymáhání daní z domácích porážek. Stal se skutečný případ v bezprostřední blízkosti mého bydliště, že předepsaná dávka v obci, kde není poštovní úřad, byla správně zaplacena den před zamýšlenou porážkou, ale poněvadž poštovní posel, jak to bývá na našich vesnicích, přichází až druhý den a porážka byla učiněna dříve, než tento poštovní posel přišel se stvrzenkou pošt. šekového úřadu, musil ten, kdo porážku prováděl, zaplatiti pokutu. Úředník důchodkové kontroly pro usnadnění své práce přišel totiž náhodou téhož dne a stavil se na poštovním úřadě, aby věděl, kde se dějí porážky v obvodu poštovního úřadu. Přesvědčil se tedy, že je zaplaceno, ale přes to, když přišel na místo a dotčený neměl v ruce stvrzenku pošt. šekového úřadu, musil zaplatiti pokutu 100 Kč, ačkoliv měl již zaplaceno, takže nebyl zde jistě žádný úmysl zkrátiti státní pokladnu.

Slavná sněmovno! Stal se další případ. Jistý náš malorolník píše: "Jsem řádným občanem, daně platím, dávku z majetku a převodu jsem zaplatil a upsal jsem ji na státní půjčku. Dne 4. května jsem přihlásil k zdanění švestky k pálení. Přihlásil jsem je správně. Úředníci z Dobrušky přišli, prohlédli aparát, který jsem měl celý v pořádku, správně zaplombovaný, a odešli. Že jsem však nepřihlásil ten okamžik, kdy jsem na podzim asi 1 1/2 hl švestek dával do sudu, ačkoliv nebyl úmysl poškoditi státní pokladnu, předepsána mi byla a také jsem zaplatil pokutu 400 Kč." - Dotčeny malorolník mi píše dále: "Nejsem žádostiv alkoholu a dělal jsem to z takového luxusu, že to dovedu. Když si představím, co bylo afér, že stát přišel o stamiliony zlodějstvím a korupcí a jinak okrádáním státní pokladny a zůstalo to tak, jaké pak by to musily býti pokuty, když šlo o tak velké částky; a na druhé straně, když se sebere asi 1 1/2 hl švestek, od puklice černých padavek, jsem jako poctivý a správný poplatník, který neměl úmysl ošiditi státní pokladnu, sekýrován a pokutován.

Rád bych se zeptal pana ministra financí, zdali ví, co znamená dnes na naší vesnici 100 Kč, co tam znamená dokonce 400 Kč? Vždyť v mnoha případech je někdy velmi těžko sehnati dnes v celém stavení 10 Kč. A dále bych se rád zeptal pana ministra financí, zdali se tímto způsobem podporuje ve skutečnosti daňová morálka a úcta poplatníků-občanů ke státní správě vůbec? Slavná sněmovno! Mám zde jiný příklad. Jde o ženu ve stáří 72 roků, která jen pro svou obživu si drží malý obchůdek na předměstí malého města. Tato žena mi píše 20. listopadu: "V pátek přišli ke mně dva úředníci od důchodkového úřadu, prodávám-li kvasnice. Řekla jsem, že ano. Prodá se jich mimo svátky asi půl kg za týden - vidíte, jaký je to obchod. A oni, jest-li prý mám povolení. Nikde žádné vyhlášky jsem nečetla, noviny nekupuji, nikdo mi neřekl, že od té doby, co je zvýšena daň na kvasnice, musí býti k prodeji povolení, a nyní mám zaplatiti pokutu 50 Kč." Tato žena píše dále: "Na jednoho trestance v Borech se platí 13˙50 Kč denně. A co se jim všechno vaří?" Dále píše: "Říkalo se, že s poctivostí nejdál dojdeš. Jak živa jsem neplatila pokutu, ale vidím, že se dojde dále se zlodějstvím, a poněvadž já se to nemohu naučit, nevydělám si k stáru ani to, co potřebuji na nejnutnější živobytí."

Mám zde řadu případů, které, slavná sněmovno, přes všechny urgence, přes všechny intervence nemůžeme přivésti k takovému výsledku, aby neoprávněné pokuty, neoprávněné předpisy byly aspoň cestou milosti vyřešeny. Když snad litera zákona přesně stanoví, že se děly určité přestupky, ačkoliv tu nebylo úmyslu poškoditi státní pokladnu, myslím, že by se mělo postupovat podle staré zásady, že "litera zabíjí, a duch oživuje" a že bychom aspoň cestou milosti tyto věci měli přivésti k určité nápravě.

Pan ministr financí plně souhlasí s přesvědčením, že bychom těžce dosažené rovnováhy v rozpočtu pro příští rok neudrželi, kdybychom nic nepodnikli - jak praví 6. listopadu - k odstranění těch příčin, jež ochromením hospodářského podnikání spolupůsobí na postupné ztenčování národního důchodu, čili jinak řečeno, jak říkáme my na vesnicích, jestliže se nepřičiníme, abychom všemi možnými silami oživili soukromé podnikání, neboť jediné oživením soukromého podnikání je možno zlepšiti příjmy plynoucí do státní pokladny.

A tu, slavná sněmovno, mám-li mluviti se stanoviska současných poměrů v zemědělství o poměrech čsl. vesnice, musím, bohužel, prohlásiti, že v tomto ohledu jsme na tom čím dále - tím hůře. Půjdou-li poměry, jaké se vyvíjejí na našich vesnicích, tímto tempem do budoucnosti dále, půjdou-li tak jako dosud, můžeme se 100%ní jistotou prohlásiti, ano zaručiti, že marná je práce, marné jsou snahy, marné oběti po udržení rozpočtové rovnováhy, poněvadž, slavná sněmovno, národ ožebračených lidí nenaplní státní pokladnu, a miliardový schodek bude následovat zrovna tak jako při rozpočtech minulých.

Pan ministr financí velmi správně usuzuje, že prvním a hlavním úkolem v tomto směru je přizpůsobit všechny komponenty hospodářského zhodnocení na úroveň správné hladiny hospodářských čísel, při čemž výslovně podotýká, že také veřejná břemena v nejširším slova smyslu, i sociální dávky, nelze při tomto procesu přehlížeti. A co se děje, slavná sněmovno, v tomto ohledu? S námahou a obětmi, dík úsilovné práci našeho ministerstva zemědělství, zastavili jsme pokles cen hlavních obilnin, pšenice a žita, a držíme je jakž takž na určité výši, na daleko nižší číselné hladině cenové v poměru k hospodářským číslům průmyslovým, a při tom při všem ještě, slavná sněmovno, byly zde hlasy v minulých dnech, které se ozývaly s tohoto místa, a poukazovaly nám na ceny obilí v sousedních státech, na 35 Kč cenu pšenice na př. v Maďarsku. A pokud se týče cen živočišné produkce, která se u nás dosud jakž takž držela, víte, že ceny této produkce klesly v poslední době takovým katastrofálním způsobem, zejména u vepřového dobytka, že 1 kg živé váhy, který se loňského roku prodával v té době za 8 Kč, prodává se dnes za 4 Kč a nevíme, jestli neklesne k číslům poměrů předválečných. Již dnes se odhaduje ztráta, která se projevila během tohoto poklesu, na více než 1/2 miliardy Kč. Ale nejtragičtější při tom je, že právě v této době, kdy my, zemědělci, jsme utrpěli tak ohromné a katastrofální ztráty, volá se po větším dovozu ze zahraničí. Bylo zde v minulých dnech s tohoto místa mnoho mluveno o tomto požadavku a bylo zajímavé, že se zde shodovali zástupci našich dělnických vrstev s požadavky zástupců velkokapitálu a německých fabrikantů. Jak je dnes možno žádati na našem zemědělství, aby neslo všecky útraty naší zahraniční a obchodní politiky, která žádá v poslední době, aby se sem dováželo ročně přes 100.000 kusů vepřového dobytka, bagounů z Balkánu, byť i ze států spřátelených, když máme tohoto dolytka dnes více, než vlastně potřebujeme? Sto tisíc vepřů představuje hodnotu asi 40 mil. Kč, a nám způsobuje ztráty stamilionové. Což by se nedalo těchto 40 milionů nějak získati jinou cestou? Náš průmysl, zejména textilní, stavěl továrny i v těchto státech, a dnes poukazuje na snížení svého exportu do nich. Náš průmysl se velice přičinil horečnou racionalisací o zvýšení počtu nezaměstnaných. Proč nepostavil, tak jako stavěl továrny na jinou výrobu, řadu továren na zpracování dobytka a sádla v těchto východních agrárních státech malodohodových, když stále přivážíme do naší republiky sádlo z Ameriky? Bylo by jistě povinností jak ministerstva zahraničí, tak i ministerstva obchodu, aby dávaly podněty k takovýmto podnikům, aby je podporovaly a nespoléhalo se na to, že čsl. zemědělec a čsl. vesnice všechno unese.

Spolu s dovozem pšenice mohou od nás malodohodové státy získati, jak bylo propočítáno, 150, nejvýš 200 mil. Kč. Bylo by velmi smutné, kdyby na této částce 200 mil. Kč závisela celá naše zahraniční a obchodní politika. Nebráníme se a nikdy se nebudeme brániti dovozu, pokud ho zde budeme potřebovat v té které době, pokud totiž nebudeme míti dostatek toho, co nám tento dovoz má nahraditi. Jsou však, slavná sněmovno, jiné a velmi vážné příčiny, které znemožňují vývoz našich průmyslových výrobků do ciziny a které způsobují nezaměstnanost našeho průmyslu. Málo bylo s tohoto místa o tom hovořeno, ale víme přece všichni, že jsou to jednak valutární poměry takřka všech vývozních a největších průmyslových států a že je to také drahota našeho průmyslu.

Před rokem byli jsme svědky, že s tohoto místa bylo ve vládním prohlášení poukazováno na ohromný nepoměr mezi cenami uhlí a železa na jedné a žita na druhé straně. Tato nižší čísla, na která bylo poukazováno, platí dosud jen pro zemědělce, a náš průmysl se nepřizpůsobil ani doma, a jsou jen malé výjimky, kdy se tento vývozní průmysl přizpůsobil cizině. Jak můžeme konkurovat s ostatním vývozním a exportním světem? Před několika lety vykládal nám p. dr Hotowetz a p. dr Preiss a vytýkalo se nám i s tohoto místa, že prý nedostatečnou, zaostalou výrobou zemědělskou i menším hektarovým výnosem, nedostatečností a snad i neumělostí v chovu, v naší produkci živočišné, zatěžujeme obchodní bilanci. Pan dr Hotowetz vypočítával tenkráte ve svých úvahách, že to činí dokonce 8 miliard. Poukazoval nám na jiné vyspělé státy, na hektarové výnosy jinde, na př. v Německu a na výnosy živočišné produkce v Dánsku a j. Jestliže jsme dnes dokázali, že to dovedeme vypěstovati, že dovedeme schodek obchodní bilance nahraditi svým vlastním přičiněním, když sami jsme svou soběstačností přispěli ke snížení cen produktů u nás doma a když se v důsledku toho bráníme cizímu dumpingu, který se na nás tlačí a který má dále znehodnotiti naši zemědělskou výrobu, poukazuje se, a má se nám za zlé, že se tímto způsobem bráníme. Vytýká se nám, že provozujeme bezohlednou, sobeckou agrární politiku. Slavná sněmovno, to není od nás žádná sobeckost, nýbrž vášnivost v touze po sebezachování na té hroudě, kterou za žádných okolností, dokud nemusíme, jak to již venkovský člověk má ve své povaze, neopustíme. V sebezáchraně chápeme se každého prostředku. Pro nás, pro naše ženy a děti neplatí žádná sociální opatření, sociální ohledy a vymoženosti, zkrácení pracovní doby a podobně, všechno to, co je vyhrazeno vrstvám jiným. Kdybyste přišli dnes častěji na naše vesnice, přesvědčili byste se, že náklad na 1 ha, pokud se týče použití elektrické energie, je daleko menší než náklad, pokud se týče placení premií soc. pojištění, že činí tak průměrně 70 Kč na 1 ha. Viděli byste, že se u nás hledí dokonce využíti i toho celkem nepatrného rozdílu v ceně elektrické energie dodávané v noci pro pohon hospodářských strojů. V našich hospodářstvích, zvláště větších, se odstřeďuje nebo se vykonávají menší práce v noci a tam, kde je rodina sama, kde nemá žádné cizí pomocníky, často se i v noci mlátí obilí, jen aby se využilo snížených cen elektrické energie, poněvadž je potřeba každého haléře a poněvadž každá sebe menší úspora znamená v našich hospodářských živnostech určité plus.

Nikdo, kdo je jen trochu do našich poměrů zasvěcen, se nebude diviti, stěžujeme-li si i na nesnesitelné zatížení náklady na sociální opatření. V minulých dnech, tuším, bývalý ministr dr Winter prohlašoval, že není možno sáhnouti na tento statek, který bude dělnictvo chrániti za všech okolností.

Slavná sněmovno! Není možno držeti za nynějších těžkých a obtížných hospodářských poměrů to, co se uzákonilo a provedlo v době konjunktury. S náklady na toto pojištění se to nemá tak, jak si myslí jeden kolega se strany nár. socialistů, který řekl, že několika slepicemi zaplatím premii na soc. pojištění. Mám zde platební rozkaz za měsíc říjen. Ze svého 70 korcového hospodářství platím 213 Kč měsíčně, to jest více než 100 Kč na 1 ha. Může se někdo diviti, že se dnes ozývá na našich vesnicích živelné volání po tom, aby tato těžká břemena byla snížena a aby v nejbližší době, nepřistoupí-li se k novelisaci, ke snížení těchto těžkých sociálních dávek, přistoupilo se ke společné stávce zemědělského lidu, pokud se týče placení sociálních příspěvků? Může se snad někdo diviti, že za těchto těžkých poměrů, kdy není ve stavení ani haléře, nechceme-li odepříti daně, že odepřeme to, co nemůžeme déle snášeti? Mohl bych na druhé straně poukázati, proč se nesníží režie v těchto sociálních ústavech, kde vidíme, že proti všem skutečným zásahům, které se staly, ve snížení platů státních zaměstnanců, nepřistoupilo se ke snížení režie v sociálních ústavech. Desetitisícové příjmy těch, kteří vedou tyto sociální ústavy, rozjitřují náš lid, poněvadž, myslím, právě tyto sociální ústavy měly jíti napřed v těchto otázkách a měli také povinnost ulehčiti v těžkých dobách nejdříve.

Slavná sněmovno! Pokud se týče otázky nezaměstnanosti, mám jednu vážnou připomínku, že v těchto dobách, kdy nemůžeme opustiti těžce strádající, kteří bez své viny přišli o zaměstnání, kdy musíme jim poskytovati určité podpory a kdy na druhé straně máme nadbytek obilí a živočišných produktů, aby se nemusily znehodnocovati některé produkty - tak jako žito, které se znehodnocuje mícháním s uhelným mourem - že by se mohly věnovat velmi slušné částky, které by představovaly úsporu pro státní pokladnu, ve způsobu naturalií, na př. jako chléb, těm, kteří bez své viny o tento chléb přišli.

Slavná sněmovno! Nedivili byste se, kdybyste znali poměry na naší vesnici, že dnes se živelně stavíme proti tomu, aby byla ještě dále zkracována pracovní doba, poněvadž již za dnešních poměrů jest zde v této otázce určitá disparita mezi poměry v zemědělství a poměry v průmyslu a jiných zaměstnáních. Ozývají se také, nepříznivé hlasy, pokud se týče zákona o zprostředkování práce, poněvadž zemědělský člověk měl by býti postaven na druhou kolej, kde by nastalo zase zhoršování ve způsobu nazírání na člověka zemědělského oproti člověku zaměstnanému ve výrobě průmyslové a jiné.

Často se mluví a zejména v poslední době se píše o útěku z vesnic. Žádný se tomu za dnešních poměrů nemůže diviti. Pan dr Boháč správně vypočítává, že útěk tento je největší u lidí v mladém věku, a to mezi 15. a 20. rokem, kde tento útěk činí 17 až 41%. Pan zemský inspektor, poslanec Beneš včera velmi správně - snad se svého stanoviska - vykládal zde o snahách v dnešní výchově mládeže, a to v tom směru, že mládež nesmí se učiti jenom poslouchati, ale že tato mládež se musí také učiti uvažovati, posuzovati a mysliti. V tom směru má se díti tato výchova. Naše mládež venkovská skutečně již podle této výchovy uvažuje, myslí a posuzuje bídu a poměry v našich vesnicích, které jsou neporovnatelně horší než i ztížené dnes poměry ve městech. Proto je útěk z vesnice, poněvadž tato za žádných okolností nemůže mladému člověku dáti to, co on následkem rozumového uvažování vidí ve městech a v ostatním výrobním podnikání. Není možno nějakým umělým způsobem zameziti útěk z vesnice, poněvadž tento potrvá přirozeně tak dlouho, pokud zemědělská výroba nebude se vypláceti a pokud se neumožní částečné vyrovnání mezi poměry na vesnici a poměry, ve kterých žije obyvatelstvo měst.

Mnoho se hovoří o plánovitém hospodaření. Je pravda, musíme přikročiti k určitému usměrnění. Před dvěma roky jsem s tohoto místa poukazoval, že je třeba v určitých oborech se přeorientovati, že je potřebí omeziti se v některé produkci, ať už je to živočišná nebo rostlinná. Ale musíme uvažovati a dbáti na to, že v našem zaměstnání zemědělském hraje první úlohu příroda a že není možno u nás dělati takové ohromné a hlavně rychlé přesuny, jako je to možno snad v jiných oborech a zaměstnáních. Toho, čeho dnes máme třeba nadbytek při určitém omezení, příštím rokem můžeme míti málo. Letošního roku na př. při nepříznivém počasí nemohlo býti v celých krajích zaseto a příštího roku možná nebudeme míti tolik ozimního obilí, jako máme letos. Toto usměrnění, přeorientování zemědělské výroby nemůžeme provésti obratem ruky. Jsou určité směrnice, dnes máme určitou regulaci a reglementaci pokud se týče hospodářství lihového a řepového. Právě dnes se jedná o určité usměrnění nadbytku mléčné výroby a i v této otázce se vyskytují hlasy, které nejsou spokojeny s těmi směry, poněvadž vždycky při každém omezení a reglementaci se narazí na odpor těch, kteří se cítí tímto zásahem omezeni, jako se to stalo na př. v otázce řepařské.

Slavná sněmovno, tyto věci nejsou okamžitě možné, vyžadují určitého času, ale potřebujeme ihned určitých zásahů, potřebujeme bezpodmínečně rychlého opatření. V tomto ohledu jsme dali vládě zmocnění, plnou moc a žádáme, aby tato naše vláda, ke které máme plnou důvěru, jednala rychle a energicky, neboť proč často imponuje našemu občanstvu diktatura? Bylo o tom nedávno psáno v některých i socialistických novinách, že některým pánům imponuje Mussolini, jiným zase Hitler. Proč? Poněvadž tam, přes to, že se nehlásíme nikdy za stoupence diktatury, za daných okolností a v dané potřebě se dějí rozhodnutí rychle, okamžitě a dějí se v takových případech, kde je nutno bezpodmínečně zasáhnouti a udělati rychle nápravu. Imponuje, slavná sněmovno, silná ruka, imponuje vláda demokracie, která dovede rozhodovati energicky a rychle ve prospěch zájmů veškerého obyvatelstva bez rozdílu.

Chtěl bych ještě několika slovy poukázati na obranu našeho státu. Je pravda, že bylo zde už o této věci mnoho mluveno. Vláda učinila velmi energická opatření k bezpečnosti našeho státu, ale přes to chci ještě poukázati na některé věci v tomto ohledu. Já v bezprostřední blízkosti našich hranic právě vidím ono nebezpečí tam při starých průsmycích a zemských stezkách, které často vedly k vpádu do naší vlasti a kde, podle zpráv, dnes na německém pohraničním území se staví v pruských vesnicích rozsáhlé budovy, ve kterých se budují více než 1 m silné betonové mlaty. Proč to? Děje se to za určitým účelem, aby v případě potřeby bylo těchto mlatů možno upotřebiti snad pro těžká děla nebo k něčemu podobnému, pod ochranou čehož by se dělal nástup do naší vlasti. Řadou těchto opatření, která vidíme bezprostředně na hranicích, jsou jistě velmi rozčileni naši občané a je povinností naší vlády, aby učinila všecka opatření na obranu a záchranu našeho státu.

Slavná sněmovno! K hospodářské politice ke konci své řeči prohlašuji, že stojíme pevně za politickou linií našeho ministra zemědělství dr Hodži. Že tato politika je správná přes všechny útoky a přes všechny pochyby, které se v poslední době, zejména pokud se týče na př. dohody s průmyslem atd., vyskytly, to dokazuje svědek nad jiné povolaný, žádný agrárník, žádný přítel zemědělského lidu, ale člověk nestranný, jako je univ. profesor filosof dr Krejčí, který napsal ve své knize "Politika a mravnost" významný posudek o naší politice. Nejde mu jistě o lichocení, nýbrž o konstatování pouhé pravdy, když píše: "Naši agrárníci jsou v příznivé situaci potud, že cokoliv podnikli a podnikají k vůli svým zájmům, bylo a je zároveň na prospěch celému národu i za přechodné doby, i v době převratu, i při kladení základů nové republiky, i v době nynější." (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. J. Svoboda. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Jos. Svoboda: Pan posl. dr Černý uvedl v generální rozpravě mezi jiným, že rozpočet na příští rok projednává se v době nejvážnější od let po převratu. My na plných 100% můžeme potvrditi toto prohlášení dr Černého, poněvadž skutečně doba nynější jest opravdu, zejména pro buržoasii, velice vážnou, poněvadž rozpory mezinárodní se tak zostřují, situace je napjata do nejkrajnějších mezí a může každou chvíli býti převedena v imperialistické běsnění nových válek světových. A proto pan dr Černý volá po radikálním řešení všech těchto těžkostí. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Tyto těžkosti, které zejména na poli vnitřní politiky u nás v Československu se projevují zvláště na vesnicích, velice výstižně charakterisuje pan senátor a velkostatkář Vraný ve svém úvodníku z 26. listopadu pod hlavičkou "Nejvážnější doba od zrušení roboty r. 1848", kde uvádí: "Stav zemědělský od zrušení roboty do dnes nebyl tak povážlivý, jako v době přítomné, protože nikdy ještě rolnictvo tak rychle nechudlo, jako chudne dnes." A já k tomu dodávám, pánové, že stejně tak jako před r. 1848 chudý selský lid musil jediné revolučním bojem, selskými bouřemi vybojovati si zrušení nevolnictví, tak právě i nynější situace na vesnicích je obdobná situaci před rokem 1848, kdy také na vesnici to kvasí, kdy hrozí také nebezpečí selských bouří, nebezpečí bouří drobného selského lidu na vesnicích Československé republiky; a právě proto se volá po radikálních opatřeních, aby náš drobný lid zemědělský nemohl zúčtovati s nepřátelskou, vydřidušskou politikou, kterou zejména agrární buržoasie v posledním období provádí. Doklad rychlého ožebračování drobného zemědělského lidu uvádí právě uvedený úvodník, a to z okresu vyškovského, odkud citována je statistika, že na 1 ha půdy připadá dluhové zatížení 6.500 Kč a z celkového počtu 90% zemědělských hospodářství v uvedeném okrese je zadluženo, to znamená, že 90% hospodářů v okrese vyškovském hospodaří ne pro sebe, nýbrž pro věřitele, pro kapitalisty-vydřiduchy. Pánové, to je výsledek 4letého řešení agrární krise, to je výsledek vaší 4leté záchrany drobných zemědělců, 4leté pomoci vesnici. A také rozpočet na r. 1934 jako celá předcházející vládní politika není ničím jiným než pokračováním v t. zv. záchraně drobného lidu zemědělského, která se vyznačuje serií posledních zemědělských zákonů, počínaje dočasným zastavením exekucí, přes obilní syndikát, zvýšení celního sazebníku - prý na záchranu a zabránění poklesu cen zemědělských produktů - zákon o varantech, intervenční fond pro žito a pšenici, dovozní listy, pálení žita na líh a zvýšení ceny lihu. Součástí těchto hospodářských opatření k t. zv. záchraně zemědělce nutných jsou další opatření, a to zmocňovací zákon, fašisace samosprávy, zákaz oposičního tisku, zákon o rozpouštění oposičních stran. Tato opatření ukazují dosavadní linii nadvlády finančního kapitálu a s ním srostlé skupiny velkostatkářů a agrární buržoasie. Po jedné linii řešení hospodářských těžkostí, krise hospodářské jdou agrárníci společně s buržoasií průmyslovou. Buržoasie průmyslová však provádí řešení krise s většími obtížemi a může je prováděti jediné na účet snížení mezd dělníků, tedy přímo útokem na dělníky a nepřímo zvýšeným racionalisačním vykořisťováním pracujícího dělnictva a jeho vyhazováním na dlažbu za vrata závodů, což musí ovšem vyvolávati v řadách pracujících dělníků masový odpor a jasně musí odhalovati úlohu průmyslové buržoasie, které umožňují takové řešení jediné vůdcové sociálfašističtí, buržoasie sociálfašistická, a to propagací v řadách dělníků nutnosti přinášení obětí v zájmu vyřešení krise, v zájmu demokracie a pod. Pod různými těmito hesly pomáhá průmyslové buržoasii vyřešiti hospodářské těžkosti v průmyslu.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP