Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Předseda vlády Malypetr (pokračuje): I když nezapomeneme nikdy, že národ československý vlastními silami obnovil svoji nezávislost a zřídil tuto republiku a udrží ji pro všechnu budoucnost, vítáme rádi spolupráci našich národních menšin, od nichž nežádáme jiného, než loyální uznání této historické skutečnosti a zanechání jakýchkoliv snah (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.) anebo pokusů o její změnu.

Stojíce pevně na půdě demokracie budeme ji hájiti a uhájíme proti jakýmkoliv pokusům o jinou formu státní, ať by přicházely odkudkoliv. (Výborně! - Potlesk.) Budeme toho také žádati ode všech, kdo podle našich demokratických řádů mají rovné právo v politickém životě, ale neuznáme žádných slibů loyální spolupráce vázaných na zvláštní podmínky nebo výhrady. (Výborně! - Potlesk.)

K zabezpečení klidného vývoje předloží vláda zákonodárným sborům návrhy zákonů a opatření, jimiž bude bráněno zneužívání demokratických práv k jakémukoliv rozvratu, k ohrožení ústavní, územní i zákonodárné jednoty státu, jeho republikánsko-demokratické státní formy, jakož i (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.) k tříštění politických sil. (Výborně! - Potlesk.) Budeme se snažiti o další a další soustřeďování a národní i státní soudržnost a jednotu, zejména také dalším hospodářským sbližováním východních zemí republiky se západními tak, aby podmínky hospodářského rozvoje celého státu byly vyrovnávány a vzájemně vyváženy zejména také účelnou dopravní politikou. (Výborně! - Potlesk.) Při tom nechceme brániti účelnému a s hlediska celku i prospěšnému hospodářskému regionalismu.

Demokracie vyvolává seskupování podle politických, hospodářských, národně-kulturních a sociálních zájmů, jemuž nechceme brániti, ale chceme položiti tomu pevnější politicko-právní základy zákonem o registraci politických stran a volebních skupin, v němž má býti také zabezpečen jejich vnitrostranický demokratický řád a ústřední, rozhodující a odpovědné vedení. Pokud bude k tomu ovšem potřeba změn v příslušných volebních řádech a zákonech bude nutno i tyto uskutečniti. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Doufáme, že těmto snahám po zabezpečení demokracie i republiky porozumí největší část našeho obyvatelstva a že nedá se v tom zmýliti ani sebevypjatější agitací nebo demagogií. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Věříme, že zejména tomu dobře porozumí národ československý i podkarpatoruský, který má tak trpké zkušenosti z historické a na vlastním těle prokázané pravdy, že národní a politické rozdrobení (Výkřiky. - Předseda zvoní.) jeho jednotlivých kmenů skončilo porobením všech. (Potlesk.)

Těmto hříchům minulosti vyhneme se v přítomnosti i budoucnosti za každou cenu. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr zahraničních věcí dr Beneš.

Dávám mu slovo.

Ministr zahraničních věcí dr Beneš: Slavná sněmovno! Od posledního mého výkladu v posl. sněmovně a senátě ze dne 2. července 1934 přihodilo se tolik významných událostí mezinárodně-politických, že referát o nich stačil by na několik obsažných výkladů. Události z 30. června v Německu a jejich mezinárodní význam, pokus o novou revoluci v Rakousku a smrt kancléře Dollfusse, vstup sovětského Ruska do Společnosti národů, diskuse ve shromáždění Společnosti v Ženevě o Rakousku, území saarském a o minoritách, jednání o t. zv. Východní Pakt a připravování nových politických konstelací evropských a světových, další zbrojení na všech stranách, pokusy o sblížení Francie-Italie-Malé dohody, vývoj politiky polské a konečně tragické události v Marseille dne 9. října, to, co jim předcházelo, a to co po nich bude následovat, to vše mělo by býti dnes předmětem našich úvah a státi se východiskem pro stanovení dalších směrnic zahraniční politiky naší a států Malé dohody.

Nemohu však dnes slavné sněmovně z pochopitelných důvodů státního zájmu podat zatím příliš podrobný výklad. (Výkřiky posl. Zápotockého. - Předseda zvoní.) Proberu jen nejnutnější, a vrátím se k otázkám těm, bude-li třeba později, až jasnější situace to opět dovolí.

Patnácté zasedání shromáždění Společnosti národů přineslo mezinárodnímu světu několik překvapení. Delegáti se scházeli v náladě pessimistické a nečekali od jednání letošního mnoho výsledků. Byli pod dojmem známých diskusí, vedených v poslední době, o krisi, úpadku a bezvlivnosti ženevské instituce. Ukázalo se však, že Společnost národů svůj vliv do veliké míry zachovává. Je pravda, že v době dnešního rozvratu koncepce její práce a její praktická činnost poněkud se změnily. Za Brianda byla chápána Společnost národů jako instrument mezinárodní politiky, který konstruktivně buduje novou velikou mírovou organisaci světa a sjednocuje národy a kontinenty ve stále větší organisační celky.

Dnes proti těmto positivním cílům konstruktivním omezuje svou práci spíše ve směru negativním. Pokládá se za jedinou a poslední sílu, která zůstává přece stále velikou překážkou vzniku války, svědomím světa a obávanou výstrahou pro ty, kdož by se odvážili mír porušovat. Zůstává velikým forem mezinárodního veřejného mínění, jehož sílu a význam poškozují i ti z jeho přátel, kteří, kdykoli se něco zlého ve světě stane, ze strachu, aby v Ženevě nevypukl nějaký veliký mezinárodní skandál, mají především starost o to, aby se interesované státy do Ženevy neobrátily. (Výkřiky posl. Zápotockého. Předseda zvoní.)

Je známo, že se tato prakse obhajuje tím, že se máme vyhnouti nebezpečí ukázati v plné míře nemožnost pro Společnost národů některé otázky uspokojivě vyřešit a tím ji samu a její ideu poškodit. Byly případy, kdy tato taktika byla oprávněna. Ale v poslední době se začíná tento postup stávati všeobecnou zásadou a pravidlem. Zdá se mi to býti pro Společnost národů nebezpečím ještě větším. S touto praksí bude tudíž třeba brzo přestat, nemá-li i ta dnešní autorita a důvěra ve Společnost národů býti ohrožena.

Vstup Sovětského svazu do Společnosti národů je právě v dnešní situaci událostí velikého významu. Sovětský svaz se přesvědčil, že Společnost národů je velikým politickým činitelem světovým, že může míti značný význam pro Rusko a že má stále významnou roli při zachování míru. Uznal to výslovně a vyvodil z toho důsledky. Vstupuje tím plně do společností ostatních národů a v plné míře se účastní evropské politiky ruku v ruce se západoevropskými mocnostmi. Znamená to v podstatě pro další vývoj mezinárodní politiky změnu v evropské konstelaci.

Změna ta je k bezespornému prospěchu především také Československu a celé Malé dohodě; můžeme se tudíž z ní upřímně radovat a vyvodit z toho náležité důsledky. Sbližovací politika naše se Sovětským svazem pokračuje normálně, dojde určitě v brzké době k uzavření obchodní smlouvy a k hospodářské spolupráci vůbec, jakož i k politické spolupráci pro zachování míru. Budeme tu cílevědomě pokračovat paralelně s Francií i našimi přáteli z Malé dohody a z dohody Balkánské.

Význam posledního zasedání Společnosti národů byl zdůrazněn také jednáním o smlouvu, zajišťující rakouskou neodvislost, mezi Rakouskem a ostatními interesovanými státy. K plné dohodě nedošlo, ježto nebylo zatím možno dohovořiti se s Italií o některých podstatných principech této smlouvy, speciálně o účasti Rady Společnosti národů při jejím provádění a způsobu účasti některých interesovaných států na této smlouvě. Malá dohoda byla tu za jedno s Francií a Anglií a soudíc, že i s Německem bude možno v této věci se dohodnouti, zachovává pro budoucnost své principielní dosavadní hledisko. Měla při této příležitosti možnost říci své stanovisko všem interesovaným činitelům mezinárodním také o otázce habsburské. Na jakékoliv pokusy restaurační, přímé i nepřímé, odpověděla by způsobem nejrozhodnějším.

Přes to jednání o komplexu těchto otázek v Ženevě znamenají pokrok, neboť velmoci se dohodly o novém zdůraznění deklarace ze 17. února 1934 o neodvislosti Rakouska a zavázaly se v politice, deklarací vyjádřené, pokračovati. Jinak i celkově byl ženevskými diskusemi problém středoevropský znovu a lépe objasněn. Ukázalo se zejména, co v těchto věcech lze a co nelze provésti; a poslední projev p. ministerského předsedy Mussoliniho v Miláně ze dne 6. října byl toho, jak se zdá, také výrazem.

Také jednání o saarském území, v němž bude nyní v listopadu při mimořádné schůzi Rady Společnosti národů v Ženevě pokračováno, uklidnilo aspoň částečně a aspoň na chvíli rozvířenou hladinu mezinárodní. Lze doufati, že pokus dojíti i v této otázce k rozumné dohodě se podaří. Je to problém nadmíru delikátní a mohl by vyvolati v blízké době komplikace nejvážnějšího rázu. Naším zájmem je, aby došlo po lednovém plebiscitě v Saarsku k takovému uspořádání věcí, jež by nepřekáželo pozdější úplné dohodě francouzsko-německé, skutečné to podmínce evropského míru.

Během zasedání Společnosti národů pokračovalo se v jednání o t. zv. Východní Pakt. Jak známo, podala o této věci vláda německá všem interesovaným mocnostem výklad, v němž vysvětluje své reservované stanovisko k celému plánu Paktu, nechávajíc si v celku malé možnosti k změně svého reservovaného hlediska. Vláda polská dala pak vládě francouzské na její žádost písemnou odpověď, v níž podrobně vyložila své názory o celém Paktu a s ním souvisící své politiky, a zdůraznila speciálně tři své hlavní reservy, z nichž jedna se týká také Československa. Vzhledem k tomu, že dokument ten zůstává dosud důvěrnou notou diplomatickou, nemohu se jím zatím zde zabývat. Vláda československá dala však v této věci již své důvěrné vyjádření vládě francouzské. Jakmile to okolnosti dovolí, dá vláda naše i o tom příslušnou zprávu sborům parlamentním.

S tím vším, vážené dámy a pánové, souvisí ona nová konstelace evropská, která se objevuje na obzoru mezinárodní politiky evropské a světové od minulého roku. Hlavními jejími složkami jsou beze sporu: dohoda německo-polská ze dne 26. ledna 1934, dále návrh t. zv. Východního Paktu a vstup Sovětského svazu do Společnosti národů a konečně otázka možné dohody Francie-Italie-Malá dohoda. Bylo by předčasné chtíti dnes definitivně vymeziti pravděpodobný vývoj této nové možné konstelace evropské.

Dnes se mezinárodně hodně diskutuje především další vývoj politiky polské a otázka budoucího poměru francouzsko-německo-polského, a další vývoj vztahů francouzsko-ruských ve spojení s jednáními o Východní Pakt, v nichž i nadále se pokračuje. Otázka možné definitivní dohody o rakouské otázce a o spolupráci ve střední Evropě, a sblížení francouzsko-italské nedá se ovšem řešiti bez přihlížení k tomu, jak se vyvinou poměry po tragické události v Marseilli. Podle našeho mínění je dohoda ta nutná a možná, je to stěžejní otázka evropské mírové politiky ještě více dnes nežli dříve, je stejně naléhavá pro Italii jako pro státy ostatní a Československo bude tu pokračovati ve svém dosavadním úsilí jako dříve.

Československo a Malá dohoda upevňují zatím své vztahy mezi sebou a budují ještě další úzkou spolupráci s dohodou Balkánskou a Bulharskem, postupují ruku v ruce s Francií, s níž události posledních dnů ještě více ji sblížily, připravují svá další sblížení se Sovětským svazem a vyčkávají se sympatií vývoje sbližovacích jednání francouzsko-italských. Se sympatií pozdravily také utvoření svazku států baltických, jejichž spolupráce v mnohém připomíná vývoj Malé dohody, a radují se z toho, že v minulých týdnech nastalo jisté uklidnění také na Dálném Východě.

Náš poměr k Německu a Polsku zůstává ve stadiu, jak jsem jej precisoval ve svém posledním parlamentním výkladu ze dne 2. července 1934. K Německu zůstává náš politický vztah dobrý, jsa podporován normálním vývojem vztahů hospodářských. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Nemajíce s Německem žádných přímých sporů, sbližujeme se s ním automaticky každým jeho sblížením s našimi přáteli.

Mezi Polskem a Československem vzájemná reservovanost politická trvá. Rozpor vzniklý minulého jara mezi oběma zeměmi po známé tehdejší kampani polského tisku neztratil sice svého lokálního charakteru - za takový byl totiž s oficielní strany polské prohlášen - za to však byla podstatně zdůrazněna různost názorů na některé důležité otázky všeobecné politiky evropské, jak o tom svědčí dnešní stav vztahů polsko-francouzských a polská odpověď o Východním Paktu, návštěva min. předsedy Gömböse ve Varšavě a vztah Polska k Malé dohodě, pokračování protičeskoslovenské kampaně v části polského tisku, a ještě jiné věci formálního i věcného rázu, o nichž zatím není třeba se šířiti.

Řeknu o celé věci jen nejnutnější. Je dobře, že se skutečný stav poměru Polska k Československu těmito projevy a postupným precisováním celé polské politiky objasňuje. Je to lepší nežli býti v nejistotě o charakteru těchto vztahů. Nepřehánějíce sice pravého významu a dosahu těchto projevů musíme je přece pokládati nikoli za přechodnou taktiku, nýbrž za vážná a trvalá politická fakta a klidně s nimi nyní i v budoucnosti počítat.

Vznikají-li tím pro nás určité nevýhody, vznikají nám tím také aspoň stejně veliké výhody, jichž použíti je naší povinností. (Výkřiky posl. Zápotockého. - Předseda zvoní.) Nebudeme tudíž přecházet ani jedny, ani druhé. A béřeme události ty pro budoucnost i v úvahu, i ve svůj politický počet, i když některých jejich stránek litujeme. Nelze přece vytýkati Polsku, nebo vynášeti nad ním soudy proto... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. dr Beneš (pokračuje): ... že sleduje politiku svých zájmů, jak ono jim rozumí. I my to činíme a budeme činiti, neskrývajíce při tom v ničem svých cílů a plánů, jež nebyly, nejsou a nebudou obráceny proti Polsku, jež však chtějí rozhodně a důsledně obhajovati a obhájiti životní zájmy i důstojnost státu našeho v souhlase se všeobecnými zájmy evropského míru. (Potlesk.)

Jen tímto realismem a praktickým smyslem po a daná fakta politiky států jiných i státu vlastního, obhájíme životní zájmy republiky. (Výborně! - Potlesk.)

Celkovou situaci mezinárodní dlužno dnes charakterisovati jako stav vzájemného vyčkávání a šikování nových front a nových sil. (Výkřiky posl. Zápotockého. - Předseda zvoní.) Možno, že na konec změny dosavadní situace nebudou veliké. Významným faktem ovšem zůstává, že sovětské Rusko vstupuje jako nový veliký činitel do evropské politiky. (Výkřiky posl. Zápotockého. - Předseda zvoní.) Faktem dále je, že politika Československa a Malé dohody nemá na své dosavadní linii co měnit a v ničem ji také nezmění. Státy Malé dohody, zejména po událostech posledních neděl, jsou rozhodnuty postupovati v sraženém šiku s větší ještě rozhodností v nerozborné jednotě v celé své politice. (Výborně! Potlesk.)

Ruku v ruce s nimi postupuje také dohoda Balkánská. Poslední schůze Balkánské dohody, konaná v těchto dnech v Ankaře, je toho novým a výrazným důkazem. Po této stránce vývoj emancipace středních států střední a jihovýchodní Evropy ve smyslu, jak jsem to měl příležitost zde už mnohokráte vyložit, zdárně pokračuje. Očekáváme také, jak bude pokračovat další jednání francouzsko-italské, jsouce tu věrni linii, na které jsme se shodli s min. Barthouem. Konečným cílem naší politiky a politiky všech našich přátel není isolace žádného státu, nýbrž naopak dohoda a spolupráce se všemi, především ovšem také s Německem.

Přes to nesmíme si zatajovati, že mezinárodní situace je vážná. Je vážná ve své dnešní nejistotě, v níž každá významnější událost může působiti snadno jako bomba. Viděli jsme to ve dnech nedávných u příležitosti tragické události marseilleské. Velikou zárukou je tu dnes těsná spolupráce francouzsko-anglická, která, bude-li opravdu cílevědomě prováděna, zachrání mír v Evropě. Sám pokládám příštích 12-18 měsíců mezinárodní politiky pro osud Evropy a míru za rozhodující. Evropa by se mohla stejně obrátit k dalekosáhlým dohodám, zajišťujícím na dlouhou periodu mír, jako ke konfliktům, které by mohly vésti ne k vítězství jednoho nebo druhého, nýbrž k veliké pohromě všech a jistě ke zkáze toho, kdo by konflikt vyvolal. (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Československá politika zahraniční, klidná, věcná, nezáludná, každému jasná, učiní vše, co bude v její moci k zachování míru, jako to činila až dosud. (Výborně! - Potlesk.) Ale Československo celé, bez rozdílu stran a národností (Výkřiky posl. Zápotockého. - Předseda zvoní.) bude připraveno, aby vykonalo až do posledních důsledků všechny povinnosti své národní a státní obrany, bude-li toho potřebí. (Výborně! Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

O jedné ještě otázce bych se chtěl krátce zmínit. V posledním shromáždění Společnosti národů došlo k diskusi o problému minoritním. O stížnostech delegáta maďarského se nebudu šířit. Myslím, že bude správné, aby se přijala mezinárodně zásada, že ten, kdo si přijde na minoritní politiku některého státu do Ženevy stěžovat, bude automaticky podroben předběžnému zkoumání, zda-li sám má věci minoritní v pořádku. (Výborně! - Potlesk.) Myslím, že není třeba, abych to blíže odůvodňoval: je to požadavkem slušnosti, spravedlnosti a politické "fair play". (Potlesk.)

Co se týče návrhu o zevšeobecnění ochrany minorit, chtěl bych formulovati stanovisko naše takto: Pokládáme především požadavek zevšeobecnění ochrany minorit morálně za oprávněný. Respektujeme dále stanovisko jiných vlád ohledně minorit a nemáme nic proti tomu, když se domáhají změny dosavadních ustanovení mezinárodních. To záleží prostě na stanovisku příslušných vlád. (Výkřiky posl. Klimenta. - Předseda zvoní.) Při tom se pro nás klade otázka, zda-li je výhodnější míti o otázkách minoritních (a jiných podobných) smlouvy bilaterální či multilaterální (kolektivní) či žádné. (Výkřiky posl. Zápotockého. - Předseda zvoní.)

S tohoto hlediska je všeobecná doktrina československá ve věcech minoritních tato:

1. Československá vláda dodržuje a dodrží za všech okolností své mezinárodní závazky minoritní.

2. Kdyby se jednalo všeobecně o změnu minoritních závazků, postupovala by cestou, která je předepsána ve smlouvách minoritních samých. Sama o změnu takovou dnes nežádá a nemá v úmyslu iniciativně ve věci té něco podniknouti.

3. Dává v těchto věcech přednost smlouvám kolektivním před bilaterálními, poněvadž bilaterální smlouvy snadno by mohly vésti k přímému konfliktu se sousedy a k zasahování jejich do vnitřních věcí našeho státu. Stejně fakt, že bychom neměli minoritních smluv vůbec, by se mohl státi záminkou, aby státy jiné vyvolávaly v otázkách těchto s námi konflikty a mísily se tak do vnitřních našich věcí. Naproti tomu existence naší minoritní smlouvy dosavadní poskytuje za dnešních poměrů Československu mezinárodní nestranné forum, které snáze může konstatovat pravdu a skutečnost, nemá egoistických cílů vlastních, má zájem na uklidnění sporů a nikoli na jejich zvíření a je tudíž pro Československo politickým prostředkem nejvhodnějším. Vzhledem k tomu, že své povinnosti, ve smlouvách minoritních podepsané, veskrze loyálně a spravedlivě plníme, nemáme také příčiny žádného nestranného mezinárodního fora se obávat. (Výkřiky posl. Dvořáka. - Předseda zvoní.)

Při tom ovšem, jak jsem řekl, respektujeme stanovisko jiných států, nemáme nic proti tomu, když mají doktrinu jinou, svou, a když se snaží ji uplatňovat. Naše hledisko a naše postavení i poměry v těchto věcech jsou prostě jiné nežli poměry některých států jiných. Proto do jejich minoritní politiky vůbec nezasahujeme a politiku svou řídíme podle poměrů a zájmů svých. A žádají-li jiní s naší strany něco ve věcech minoritních, rádi vyhovujeme, v předpokladu a za podmínky, že oni sami budou postupovat obdobně vzhledem k nám. (Výkřiky posl. Dvořáka.)

Tragická smrt krále Alexandra, která ho stihla dne 9. října 1934 v Marseilli společně s francouzským ministrem zahraničních věcí Louis Barthouem, je událost, která má dalekosáhlý význam mezinárodní. K atentátu došlo ve chvíli, kdy v plné dohodě vlád malodohodových s vládou francouzskou měl být položen nový veliký základ ke sblížení v jižní a střední Evropě a zajištěn tak další klidný vývoj poměrů v dnešní těžké době.

Král Alexandr byl nejen budovatelem jednoty jugoslávské, nýbrž také jedním z hlavních pilířů míru a klidu v Evropě vůbec (Výkřiky posl. Dvořáka. - Předseda zvoní.), jedním z těch, kteří měli největší podíl na tvoření, vývoji a politice Malé dohody a dohody Balkánské. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Byl to politik míru v pravém slova smyslu, jsa králem vyšlým z prostého srbského lidu. (Výkřiky posl. Jurana.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Beneš (pokračuje): Znal jsem jeho skutečné myšlenky a cíle jako málo kdo jiný z politiků nejugoslávských (Výkřiky posl. Zápotockého.) a mohu tudíž při této příležitosti dáti o tom autentické svědectví.

Byl oddán přátelství, spolupráci a alianci s Československem tak, že mu oba státy splývaly takřka v jedno. Zásada plné, důsledné a stálé věrnosti nebyla mu v poměru k nám ani heslem, ani slovem. Bylo to životní jeho kredo a jeho životní politická prakse. Náš stát ztratil opravdového a silného přítele, jehož památce bude i on vždy věren. (Výborně!) Bude jí věren tím více nyní, kdy národ jugoslávský prožívá důsledky této ztráty a kdy my podle své svaté povinnosti rádi hlasitě zdůrazňujeme, že jsme a zůstaneme s národem jugoslávským za všech okolností a v plném vědomí toho, co to znamená. (Potlesk.) Žádná akce, žádná politika, žádná diplomacie naši věrnost, spolupráci, přátelství a bratrství nerozloučí. (Výborně!) Jugoslavie a Československo jsou spojeny stejným osudem a zůstanou spojeny tímto osudem i v budoucnosti. A přes všechny starosti a bolesti dne věříme ve velikou budoucnost a zdar obou našich zemí. (Potlesk.)

Stálá rada Malé dohody zasedala dne 19. října 1934 v Bělehradě a vyjádřila se ve svém komuniké jasně a důrazně, jak se dívá na situaci. Cokoli by se stalo, nemůže státy naše svésti s dosavadní linie naší společné politiky Také sbližovací linii politickou z doby poslední, vyjádřenou snahami krále Alexandra a ministra Barthoua, nemá příčiny měnit. Žádá, aby okolnosti posledních tragických událostí a odpovědnost z nich byly objektivně osvětleny a aby pak v plné dohodě s Francií byly z toho učiněny důsledky, spravedlivé a nutné. Mezinárodnímu terorismu je nutno jednou provždy učiniti konec. (Výborně! - Potlesk.) Po této stránce vyhrazujeme si v dané chvíli učinit příslušná a vhodná opatření. (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Byla to veliká, imposantní a historická skutečnost, když jsme na celém území Jugoslavie viděli projevy velikého bolu, ale zároveň jednotnosti a síly, rozhodnosti a důstojnosti, s jakou jugoslávský národ stál nad hrobem svého krále. Byla to veliká manifestace pro ideu jugoslávské jednoty a pro zásady zahraniční politiky, které král před světem hájil a representoval. Byl to projev ohromné síly a životnosti tohoto zdravého a silného národa, který vychází z tohoto náporu událostí posílen a s úplným vítězstvím veliké idee národní jednoty.

Svět je dnes touto odpovědí překvapen a odpůrci Jugoslavie a naši zaraženi. A závěr je a zůstane: události v Marseille nás neoslabí. Povedou nás k vypětí ještě větší energie a k vynaložení všeho úsilí k zachování míru a k dalšímu stmelení národní jednoty naší, národní jednoty jugoslávské a bratrství našich obou národů i bratrství a společenství s Rumunskem. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Měl jsem příležitost všecko toto hodně zdůraznit princi Pavlovi, členu nového regentstva, a jménem celé vlády ho ujistiti, že ve společné politice zahraniční budeme i dále pokračovat v tomtéž duchu a s týmiž cíly, jako se to činilo po celých šestnácte let se zemřelým králem Alexandrem. A princ Pavel se své strany zdůraznil, že věrně a rozhodně bude i on a Jugoslavie i po smrti krále Alexandra pokračovat k Československu v dosavadní politice. (Potlesk.)

Také tragická smrt Louis Barthoua nemění nic na naší společné politice s Francií.

Ve své smuteční schůzi ze dne 25. října 1934 ocenily obě naše sněmovny životní práci Barthouovu, jeho politiku zahraniční, jeho spolupráci s námi a se státy Malé dohody vůbec, jeho přátelství k nám a poslední jeho oficielní návštěvu v Praze. Barthou náleží k velikým politickým osobnostem současné Francie a je jedním z předních representantů veliké válečné generace dnešní Francie a Evropy. Jeho zahraniční politika byla velkorysá a zanechává nám veliké dědictví a veliké úkoly. Budeme v ní i nadále pokračovat. (Výkřiky posl. Dvořáka. - Předseda zvoní.)

Při své poslední cestě do Paříže měl jsem příležitost mluviti o všech těchto věcech a o všech otázkách, v tomto svém výkladu probíraných, s ministerským předsedou Doumerguem a s novým ministrem zahraničních věcí Lavalem. Probrali jsme všechny aktuální otázky dnešní evropské politiky hodně do podrobností a precisovali jsme pro budoucnost linii vzájemné naší spolupráce. S Francií nás tu pojí nejen staleté sympatie a přátelství obou národů a našich států, společné zájmy politické a kulturní, nýbrž především naprostá jednota v názorech na další vývoj Evropy, společenství ideálů svobody a demokracie a společenství boje pro cíle a ideály míru a humanity. (Potlesk. - Výkřiky posl. Dvořáka.)

V závěru dnešní své řeči vzhledem k obtížné situaci mezinárodní bych chtěl zdůraznit, že proti svému zvyku a tradici musím zachovat v zájmu státu tentokráte větší reservu nežli jindy a že tudíž se jednak nezabývám řadou věcí, o nichž bych jinak mluvil, jednak o věcech, jichž se výklad můj týká, mluvím tentokrát jen povšechně. Jak jsem již řekl, vrátím se k nim v parlamentě znovu, jakmile to okolnosti a zájem státu dovolí. (Výkřiky posl. Zápotockého. - Předseda zvoní.)

Jinak zdůrazňuji, co jsem již jinde řekl, že je-li situace mezinárodní vážná, není taková, aby ji mezinárodní činitelé neměli v ruce a nemohli těžkým krisím zabránit. První podmínka k tomu u nás však je nejen dobrá zahraniční politika, prováděná v plném souhlase s lidem a parlamentem, nýbrž také klid, pořádek, jistota a vědomí síly uvnitř. (Výborně!) Záleží na tom daleko více, nežli se často zdá. Stále a stále se přesvědčuji na svých cestách, jak ostatní svět vidí v Československu jeden z jasných bodů v evropské situaci, jak oceňuje 16 let našeho klidného vývoje, jak vysoko hodnotí náš klid uvnitř, trvalou spolupráci politických stran a národností našeho státu, zachovávání právních řádů a konstituce, a udržování kontinuity v jasné, otevřené, neskrývané linii vnitřní i zahraniční politiky (Výkřiky posl. Zápotockého. - Předseda zvoní.), stejně hodnotí naše veliké úsilí o vybudování a připravení silné armády, pohotové pro všechny případy (Výkřiky posl. Jurana.), a naše opravdové a úspěšné úsilí o hospodářský a finanční pořádek v dnešní těžké krisi. (Výkřiky posl. Dvořáka a Zápotockého. - Předseda zvoní.)

Pro toho, kdo všechno toto vidí a slyší, kdo je patriotem a dobře to myslí s tímto státem, je to důvod k radosti a zadostiučinění, důvod k vědomí síly a důvěry a národní hrdosti, důvod k tomu, abychom učinili vše k setrvání na této cestě stůj co stůj.

Rok 1935 bude pro Evropu i pro nás pořád ještě rokem těžkým. Patrně se v něm rozhodne o dalším osudu Evropy. Mějme sílu vytrvat i nadále ve své práci pro národní a státní jednotu v politice vnitřní, mějme rozhodnost státi plně všichni jako jeden muž za naší společnou linií politiky zahraniční, jež není politikou osoby, nýbrž politikou národa a celého státu, mějme všichni odvahu plnit svoji povinnost a státi plně za naší demokratickou armádou a podporovat ji zvláště v těchto těžkých dobách (Výkřiky posl. Zápotockého.), poněvadž ve chvílích rozhodujících ona bude stát na stráži našich životů, našich rodin, naší kultury a všeho našeho národního a státního statku. (Výkřiky komunistických poslanců.) Dnes všechno to, co v závěru zdůrazňuji, je hlavní oporou pro zachování míru. My k tomu všemu nepotřebujeme vyzývat náš lid umělou propagandou a vnějšími, okázalými a bombastickými formami a frázemi. Náš lid to dobře ví a cítí (Výkřiky posl. Jurana a Zápotockého.), jsa politicky dosti vyspělý, a dovede v těžkých chvílích sloučiti všechny své morální a materiální síly k jednotnému, společnému cíli. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Za takové situace jsou a budou všechny rozvratné síly evropské sláby, aby se nás mohly dotknout. Věřím, že náš parlament půjde v tom směru skvělým, zářným příkladem vpřed, ukáže světu domácímu i cizímu veliké síly tohoto státu a povede tím správnou cestou náš lid a stát. Získá si tak nové veliké zásluhy o zachování míru v Evropě. (Výborně! - Hlučný potlesk.)