Předseda (zvoní): Páni posl. Mašata, Tomášek, dr Hodina, Taub, Roudnický, Zeminová a druzi podali návrh, aby o prohlášeních pana předsedy vlády Malypetra, jakož i pana ministra zahraničních věcí dr Beneše provedena byla rozprava a aby rozprava tato vykonala se společně s rozpravou o prohlášení pana ministra financí, učiněném ve 344. schůzi posl. sněmovny dne 26. října 1934.

Dám o tomto návrhu hlasovati.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Mašaty, Tomáška, dr Hodiny, Tauba, Roudnického, Zeminové a druhů, aby o prohlášeních pana předsedy vlády Malypetra a pana ministra zahraničních věcí dr Beneše provedena byla rozprava a aby rozprava tato vykonala se společně s rozpravou o prohlášení pana ministra financí učiněném ve 344. schůzi posl. sněmovny dne 26. října t. r., nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 344. schůzi posl. sněmovny dne 26. října 1934.

Poněvadž v dnešní schůzi bylo usneseno, aby rozprava tato byla sloučena s rozpravou o prohlášeních pana předsedy vlády a pana ministra zahraničích věcí, přistoupíme k této sloučené rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická byla 60 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Stříbrný, dr Mayr-Harting, dr Szüllő, dr Hodáč, Zápotocký, Dvořák, Babel, Čižinská; na straně "pro" pp. posl. Hampl, Windirsch, Rázus, Světlík, Bergmann, dr Macek, dr Nosek.

Uděluji slovo prvému řečníku, přihlášenému na straně "proti", p. posl. Stříbrnému.

Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stříbrný (pokračuje): Zahajujeme rozpočtovou debatu po exposé p. min. předsedy a p. ministra zahraničních věcí. Hned v úvodu prohlašoval p. min. předseda, že letošní rozpočet předložený sněmovně je sdělán s naprostou objektivností a střízlivostí. (Hluk. - Předseda zvoní.) Lituji, že nemohu sdíleti stejný názor. Jen si všimněme posledních výnosů daňových; srovnáme-li je s položkami, které předpokládá letošní rozpočet na příští rok - tedy to, co vynesou jednotlivé daně a dávky, ať přímé či nepřímé - nemůžeme se jistě uvarovati dojmu, že se zde počítá s malou pravděpodobností a s velkým optimismem. Je to tím žalostnější a osudnější, uvážíme-li, že předložení tohoto rozpočtu předcházela čtyři, vlastně 5 hubených let, která vesměs končila někdy katastrofálním schodkem rozpočtovým. (Hluk. - Předseda zvoní.) Rok 1930 skončil podle účetní uzávěrky schodkem 478 mil. Kč, rok 1931 schodkem 2.086 mil. Kč, rok 1932 schodkem 134 mil Kč a rok 1933 podle poslední účetní uzávěrky schodkem 1.485 mil. Kč. Po těchto milionových a miliardových schodcích bylo jistě v zájmu reelnosti odhadovati velmi střízlivě výnos daňový ve 4. nebo snad v 5. roce těžké hospodářské krise, která se teprve nyní objeví v plné síle.

Jako malá výtka - vlastně ne výtka, nýbrž charakteristika - lehkomyslnosti, s jakou se u nás rozdává a vydává, budiž mně dovoleno vzpomenouti, že v této době, kdy bojujeme o každý stotisíc a každý milion korun, vidíme řadu položek, jež se zvyšují - a nejsou to právě položky nezbytné. Vzpomínám jenom jedné položky v rozpočtu ministerstva zahraničních věcí, a to zvýšení příspěvku Společnosti národů. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Že bychom právě nyní musili zvyšovati tento příspěvek o celý milion korun - a neplyne to pouze ze znehodnocení koruny, nýbrž jde o efektivní zvýšení příspěvku na 8 mil. Kč - zdá se mně velmi povážlivé.

Slavná sněmovno! Největší problém, kterému bychom měli věnovati nejen celou debatu, nýbrž po celá léta všechno své vědění a všechny své schopnosti, největší problém, který čeká na své rozřešení a na svého Mesiáše, je otázka nezaměstnanosti. Kde jsou doby, kdy jsme po znovudobytí své samostatnosti se konejšili, že jsme občany státu, jenž oplývá tolikerým přirozeným bohatstvím a všemi podmínkami směřujícími k blahobytu! Jak tragické je, uvážíme-li skutečnost, že tento stát má dnes relativně největší procento nezaměstnaných ve střední Evropě. Bylo by neodpustitelnou lehkomyslností, kdybychom se pouze utěšovali mezinárodními poměry, nehledě k tomu, že důchody našeho obyvatelstva v míru nebyly takové aby mohly býti také dostatečné úspory. Po třech až čtyřech letech krise je nezaměstnanost daleko tíživější, než byla v prvním a druhém roce. My si stěžujeme, že dnešní vládní majorita po stránce pokusů o odstranění nezaměstnanosti buď nedělala skorem nic nebo velmi málo. (Hlasy: Pluky práce!) Já se o nich několika slovy zmíním.

Žádné nápravy jsme se nemohli dovolati a také ji nevidíme. Nic se neděje. Musíme si býti vědomi, že lid nechce nic jiného než pracovní možnost, aby mohl uhájiti svou těžkou existenci. Zvláště tragická - a týká se to budoucnosti sátu a národa - je hrozivá nezaměstnanost mezi mládeží. Uvážíme-li, že máme dnes na 1/4 milionu mladých lidí nezaměstnaných, vidíme, že už to není problém sociální, nýbrž že je to problém budoucnosti národa, problém mravní.

Vážené shromáždění! Snad více nežli kterýkoliv jiný člen sněmovny mám možnost přijíti do styku s těmito mladými lidmi. To nelze řešiti heslovitě zřízením jednoho, dvou nebo tří pracovních táborů, které soustřeďují v sobě několik desítek hochů, a dvou státních táborů pracovních, jako je v Teplicích a Margecanech. Dohromady ve všech těch táborech práce není více než tisíc hochů, a to je po čertech málo proti čtvrt milionu skutečně nezaměstnaných.

Řekl bych, že nebylo žádným překvapením, když jsme viděli, že najednou se tam nehlásil dostatečný počet lidí. Posuzujte to také se stanoviska pedagogického, o kterém jsem se již zmínil. To nejsou hoši, kteří by se z nějaké morální insanity štítili práce, ale jsou to hoši, kteří se nenaučili pracovati. Vyrostli jako učedníkové v továrnách, dílnách, tam byli zaměstnáni posílkami pro svačiny, pro pivo a nevím pro co. Když se stali samostatnými, byli propuštěni, své řemeslo neovládají, jsou 3 až 4 léta bez práce, nemají možnost žádnou práci najíti, ale, slavná sněmovno, nehrnou se do pracovních táborů. Řeknu, proč. Osmihodinová pracovní doba pro tu přechodnou dobu je pro ně přímo odstrašující. Ne, že by byli pohodlní! Žijí v bídě, v nouzi, o hladu, při 2 až 3 stupních mrazu ve stanech, v celtách, ale jim schází to, co je podmínkou každého výrobního procesu: radost z vykonané práce. Oni tu radost nepoznali. Ty je nutno získati do táborů počátečním zkrácením pracovní doby a raději věnovati několik hodin vojenské předvýchově, zábavám, pomalu je získati, aby se stali užitečnými členy lidské společnosti, jinak se stane, že z nich budou individua štítící se trvale práce a budou ohrožovati naši budoucnost i v době, kdy bude práce.

Slavná sněmovno! Což kdybych měl mluviti o poměrech mezi mládeží ženskou, mezi děvčaty, která je postižena krutou, přímo strašlivou nezaměstnaností; odměnou za tuto práci je skutečné vykořisťování a při tom nemožnost jinou práci najíti. Již jsem jednou řekl a opakuji to: dříve, když se 2 lidé potkali na ulici, zdravili se a ptali se: "Jak se máš?" Dnes to změnily hospodářské poměry a každý se ptá: "Děláš?" Hlavní úkol naší politiky musí býti postarati se o chleba, o zaměstnání statisícové, dnes milionové nezaměstnané armády. A po té stránce, bohužel, dnešní vládní koalice, dnešní vláda udělala velmi málo. Nestačí ustaviti, jak jsem již řekl, dva tábory pracovní, pronésti tam zahajovací a snad i ukončovací řeči. Takovýmto způsobem problém nerozřešíme.

Slavná sněmovno, v této době hrozivé nezaměstnanosti naší mužské i ženské mládeže přichází vláda ve svém rozpočtu s novým rozhodnutím, které musí vyvolati v rodinách středních a nižších vrstev přímo bouři. Přichází se zvýšením školného na středních školách, a to podstatným zvýšením z 9 na 46 milionů Kč, přichází se zvýšením kolejného na universitě a technice o 100 až 200%. V době, kdy jste po třikráte snížili platy státních zaměstnanců, v době kruté nezaměstnanosti, v době krise středních vrstev, našeho živnostnictva a obchodnictva, v této době najednou zvyšovati školné na středních školách na pětinásobek je velmi nerozvážné. Co má takový otec s třemi nebo čtyřmi dětmi dělati? Já vím, co jste tím sledovali! Sledovali jste zřejmě snahu odvrátiti příliv mládeže do našich středních a vysokých škol, pro kterou potom není umístění. Ano, avšak tato otázka se měla řešiti tenkrát, když byla doba konjunktury nebo aspoň normální poměry. Ale v době, kdy stojí 1/4 milionu nezaměstnaných bez práce, vyhazovati spoustu lidí ze středních škol, rozmnožovati armádu těchto nezaměstnaných a nemoci je umístiti v samostatném podnikání, při práci v dílnách a továrnách, je podle mého zdání velmi nepolitické a velmi nezdravé.

Slavná sněmovno! Socialistické strany ve svých novinách - a budeme to slyšet také zde v projevech jejich řečníků - utěšují své svědomí, utěšují své politické odpůrce, hlavně oposici, a také své voliče tím, že nenesou odpovědnost za dnešní režim, aspoň daleko ne v té míře, jak se jim přikládá. že jsou pouze součástkou, a ne právě nejvlivnější, dnešní vládní koalice. Pánové, to není pravda! Řeknu jednu věc, která se vám na první pohled bude zdáti nemožná, a přece si to můžete zkontrolovati na ministerské lavici. Jakživi se socialisté do československé vlády nenavrátí v tom počtu, v jakém tam jsou! Dnes v ní mají většinu: je tam 8 socialistů a pouze 7 měšťanů. Račte uvážiti: Socialisté mají obsazena ministerstva: zahraničních věcí, spravedlnosti, školství, pošt, železnic, soc. péče, veř. prací a financí. Tedy 8 a ne právě bezvýznamných křesel, hospodářsky velmi důležitých! Měšťanské strany mají ministerského předsedu, ministerstva: nár. obrany, vnitra, zemědělství, zdravotnictví, unifikací a obchodu 5 agrárníků a 2 lidovci. Tedy, prosím, socialisté v této vládě mají většinu. Když neudělali pro otázku zaměstnanectva nic v době, kdy byli ve vládě ve většině, co od nich může čekat voličstvo, až tam budou v mizivé menšině? (Tak jest!)

Slavná sněmovno! To je smutná bilance. Obchody hynou - mluvte s obchodníky! Továrny se stále a stále zavírají přes zákon, že musí být úřední povolení k zavírání továren. Od živností lidé utíkají, celé desítky nešťastníků, ať v městech, ať na venkově končí sebevraždou. A tak se zdá, jako by dnešní representanty vládní koalice nic nepřipravilo o jejich bohorovný klid. To všecko byly věci, argumenty a důvody, které nás nutily, abychom začali hledati nejkratší cestu, jak se z této situace dostati. A k ukrácení této cesty přispěla právě vládní koalice. (Hlasy: Volby!) Ano, volby! Ale my jsme viděli a tušili, co pánové k těm volbám připravují. Pánové to po celá léta, při nejmenším měsíce, zapírali velmi stydlivě, stále se debatovalo: Nebude žádné registrace stran, nebude quorum a nebude znemožňování celým skupinám, aby kandidovaly. Dnes to popřel p. předseda vlády a ve formě velmi slavnostní oznámil, že jeden i druhý zákon bude, ať se to jmenuje z důvodů ochrany proti roztříštění, ať se to jmenuje z důvodů státotvorných proti neloyálním stranám a skupinám.

Pro nás bude podívaná pro bohy, jak se bude tato věc řešiti v poměru ke straně komunistické při možnosti zahraničních intervencí. Jestli je někdo otevřeně protistátní, nestojící na půdě tohoto státu a jeho ústavy, jsou to komunisté. Přeji pěkné pořízení vládě a očekávám tu energii, která vyplývala z posledních slov p. předsedy vlády, že se především obrátí proti komunistům.

Aby nás to nemohlo, slavná sněmovno, nějakým způsobem překvapiti, proto vznikla také myšlenka národního sjednocení. Všeobecná nespokojenost se starými politickými stranami stupňuje se den ze dne. Brutální postup proti nepohodlné národní oposici, stálé a stálé vymýšlení nových zákonných opatření proti jejímu tisku, konfiskační praxe proti existenci celých stran a skupin a hnutí nutily nás, abychom ve větším houfu, abych tak řekl, hledali jednak možnost svého uplatnění a jednak záruku možnosti udělati něco pro tak těžce strádající lid v tomto státě.

Pánové se nyní najednou diví, když vidí první symptomy toho národního sjednocení. Pravím zde, co jsem řekl na veřejné schůzi: Jaká to naivnost! Pánové se domnívali, že budeme čekati jako holoubata, až nás jednoho po druhém zaříznou. To ne, pánové! Tlak budí protitlak. My vám nevěřili, když jste nás ubezpečovali, že k žádné registraci nedojde, my jsme nevěřili, že nebude žádné quorum, teď si můžete dělat, co chcete. My jsme se o to postarali, ale já mám, řekl bych, jednu obavu: aby pánové se na konec nějak nerozmysleli, protože ta hůl má dva konce a může býti jednou obrácena. My nejsme s to v tomto státě pomáhat k platnosti takovým výjimečným zákonům, ale byla by to podívaná pro bohy a kus grotesky, kdyby jednou autoři a spoluautoři těchto zákonů proti nim bouřlivě protestovali. (Veselost.)

Slavná sněmovno, program tohoto národního sjednocení je velmi jednoduchý (Čujme!): lidem chleba, státu ochranu a návrat k idei zahraničních armád a ducha 28. října v tomto státě.

Sjednocení neobmezujeme na nějaký volební pakt mezi dvěma nebo třemi volebními skupinami a stranami. Docela loyálně zveme každého, kdo souhlasí s programem, jak jsem jej několika slovy, jednou větou vyjádřil, aby také naše řady po té stránce rozšířil.

Nežli přejdu k řeči k rozpočtové debatě, mám jednu věc, kterou si zde musím vyříditi. Pokládám za svou povinnost, abych několik slov řekl k tomu, o čem se zmínil poslední řečník a také předseda vlády, k armádě. Poněvadž milujeme tu armádu, protože se chceme a musíme o ni opírati jako o svou záštitu, záštitu naší budoucnosti, naší samostatnosti, přejeme si, aby armáda zůstala nepolitickou, aby armáda byla armádou celého národa. (Tak jest! Výborně!) Varujeme před každým pokusem zatahovati stranickou agitaci do svazku armády. (Tak jest!) Proto nemůžeme souhlasiti... (Posl. Stivín: S Gajdou!) Jsem pro to, že generál musí býti nepolitický! Já ho tam nedával. Povolal ho tam pan min. předseda Udržal, který vám byl bližší než mně.

Slavná sněmovno, musím protestovati proti tomu, co jsme zažili v posledních dnech v našem veřejném životě a v našem tisku, kdy najednou předsedové branných výborů ne indiskrecí, nýbrž vědomě uveřejněním telegramů zaslaných ministerstvu nár. obrany protestovali proti pensionování dvou generálů. Slavná sněmovno, nechť v zájmu armády je to první a také poslední případ, neboť jinak od zítřka si každý generál a plukovník zaopatří politickou legitimaci, aby, až ho budete dávati do pense, se měl o koho opřít. Tu se nechci dotýkati osob zúčastněných vojenských hodnostářů. Ale podobný postup je nemožný, nemůžeme ho schvalovati a jako oposice ho krajně také odsuzujeme. (Různé výkřiky.)

Jednou z největších otázek, jedním z největších problémů, který v otázce brannosti národa se bude nyní řešiti a je v souvislosti také s nákladem požadovaným na armádu, třeba to nebylo zařazeno do rozpočtu, je otázka služební doby. A dovolte, abych v této věci řekl svůj názor odlišný od názoru generálního štábu, hlavního stanu. Není to jistě nic nepříznivého armádě, co mne vede k tomuto odlišnému mínění, naopak je to starost o brannost státu, skutečná láska k armádě. Považuji proto prodloužení služební doby na dvě léta za řešení ne právě šťastné. Toto stanovisko není diktováno žádným antimilitarismem, poněvadž jsem nikdy antimilitaristou v tomto státě nebyl. Uvážíme-li, že ve Francii máme pořád přece jen 12timěsíční služební dobu, v Belgii 9timěsíční, nehledě ke speciálním trupám, zdá se, že 18timěsíční služba by u nás s dostatek stačila, a peněz, které bychom tak získali, mohli bychom využíti raději k rozšíření kontingentu. Vycházím z názoru, že 100.000 branců, kteří se ročně odvádějí, je málo za dnešní situace. Je sociálně také spravedlivější, kdybychom měli větší kontingent. Rovnost před zákonem! Slavná sněmovno, zkušenosti ze světové války učí, že válku nevyhrají ti staří vojáci - jak jsme říkávali, staří mazáci - tehdy tři léta cvičení vojáci. Byly velmi kritické situace ve světové válce, kdy v zákopech ohromně drtivou převahu měli lidé, kteří neměli žádného výcviku, anebo jenom několik málo neděl. Nechci podceňovati význam výcviku, vím, že snížení doby služební nemohlo by býti generální a že by se musil vzíti ohled na sbory speciální, jako je dělostřelectvo, letectvo, sbory technické atd. Vím také, že to bude narážeti ve Svazu národů a v odzbrojovací konferenci na obtíže, ale, prosím, snad můžeme jíti po cestě svých sousedů - jako oposičník to mohu říci - kteří ukrývají svou armádu do četnictva, policie a do různých jiných formací.

Slavná sněmovno, neračte zapomínati, že u nás máme jednu nevýhodu: V celém světě se zavádí předvojenská výchova, ale u nás se o ní jen neustále žvaní a nic se nedělá. Naposledy ji zavedli v Rumunsku. Ale u nás ji nemáme proto, poněvadž se pánové nemohou shodnouti. Nesmějí dáti předvojenskou výchovu tělovýchovným spolkům, neboť by tam mládež nebyla vždy ve spolehlivých rukou. To je otázka, která je velmi důležitá. Dejte si od odborníka vypočítat, kolik při dvouleté službě vojenské připadne ostrých nábojů na jednoho pěšáka - je to přímo směšné kolik ostrých nábojů připadne na jednoho dělostřelce; o těžkých dělostřelcích vůbec nemluvím. Máme dvouletou vojenskou službu a nevycvičíme vojáky ani pořádně ve střelbě, poněvadž se šetří na střelivu na cvičištích a nemohou býti udělány věci, které se mají udělati.

Mluvím na základě určitých zkušeností. Pár měsíců jsem tam byl a vím, jak věci vypadají. Ne z nějaké demagogie a agitace, vybudované na souhlasu lidí, kteří dnes žijí v nejistotě a nevědí, jak dlouho ve vojenské službě budou, nýbrž ze zájmu o národ a o stát voláme, aby se rozšířila brannost národa. Příští války nebudou rozhodovati armády, nýbrž ozbrojené národy. (Výborně!) V té době, kdy se začínají ozbrojovati a cvičiti i formace ženské, jako v Rusku a v Polsku, v té době musíme se starati, abychom měli více vojáků.

Račte vzíti ještě v úvahu fakt, že dnes se skorem všude odmítají nezaměstnaní mladí dělníci, kteří nemají, kde by se uchytili, a proto se hlásí do armády. Nemohou však býti přijati, poněvadž kontingent je vyčerpán, a páni beztoho už dnes u odvodů nedělají nic jiného, než že berou všechny ze třetí třídy, poněvadž by je jinak musili pustit, a první a druhá třída zůstává neodvedena, snad půjde na vojnu teprve tenkráte, když se změní hospodářské poměry a ti lidé budou míti co dělat.

Myslím, že slavná sněmovna porozuměla intencím, které mne vedly k tomuto odlišnému názoru od názorů propagovaných hlavním stanem. Nejsou to slova nějaké stranické agitace, ani slova nějakého hašteření nebo nepřátelství, jsou to slova, která prýští ze zkušeností, jichž jsme nabyli ve světové válce a jichž jsme také nabyli s dnešním materiálem, který do armády odvádíme.

Slavná sněmovno, a teď mi dovolte, abych řekl několik slov ve věci, která někomu se budou zdáti osobní, ale ve skutečnosti je věcí veřejného zájmu a veřejné důležitosti, poněvadž se jí sněmovna před třemi lety zabývala.

Ve 343. schůzi posl. sněmovny četla se zpráva ministra spravedlnosti o zastavení trestního řízení proti Jiřímu Stříbrnému. Zpráva inspirovaná, jak nepochybuji, státním zastupitelstvím, dodaná posl. sněmovně, obsahuje - a já jsem si vědom, co tvrdím, prosil bych tedy sněmovní censuru, aby mne neomezovala v komentování této zprávy, protože musím nalézti a míti někde ochranu, a když nikde jinde, aspoň ve sněmovně - řadu nesprávností, nepravd, tendenčních nápovědí a pokusila se o mystifikaci sněmovny. (Slyšte!)

Hájíte demokracii, oznámili jste to také dnes ústy p. předsedy vlády. Požeňte proto k odpovědnosti mystifikátory, a já vám je usvědčím. Před 3 lety byl jsem vydán pro dva zločiny: křivou přísahu a zneužití úřední moci. Nelze říci, že by to byl normální případ.

Jistě to bylo něco kromobyčejného a tak také veřejnost celou záležitost posuzovala. Kompetentním soudem pro souzení těchto dvou zločinů byla jediné porota. Já nevěřil, že mne před porotu poženete, a před třemi lety s tohoto místa jsem doslovně řekl: "Před porotu mne nepoženete, protože před soudem porotním bych mohl rozvinouti celý obraz financování většiny politických stran. Tomu se musíte brániti za každou cenu, a proto k porotě vůbec nedojde. Vám na konec pro volební agitaci zbude odhlasované nepříznivé mínění o mé počestnosti a mně pohrdání vámi." Tak jsem mluvil před třemi lety, a promiňte tu samolibost, řeknu-li, že to byla skorem slova věštecká, do poslední písmenky se splnila.

První pokus, abyste mne nehnali před porotu, udělalo státní zastupitelství svým návrhem, aby byla věc křivé přísahy odloučena od zneužití úřední moci, které spadá pod porotu. Po prvním osvobozujícím rozsudku delegovali jste jihlavsky krajský soud. Nemusím říkati výsledek.

Slavná sněmovno! Po třech a půl letech přišel státní zástupce a navrhoval soudci zastavení celého trestního řízení. V době, kdy do hospodářství na našich čsl. státních drahách začíná soud, vláda i administrativa lépe viděti nežli kdykoli jindy, v době, kdy je na 300 obviněných na drahách pro druhy všech možných korupcí, v době, kdy bylo vyslechnuto přes 2000 svědků, přichází státní zástupce s návrhem na zastavení trestního řízení proti Jiřímu Stříbrnému. Proč? Proto, protože nenašel jediné nitky a jediné opory v těch 2000 svědeckých výpovědích. (Posl. Chmelík: Jsou tam i jiné strany i jiné osoby!) S tím vůbec nesmíme hroziti, k přelíčení by také nedošlo. O tom raději mlčím.

Slavná sněmovno! V těch 2000 svědeckých výpovědí jsou velmi zajímavé zjevy: ti obvinění lidé - a já myslím právem obvinění lidé, ale nechci předcházeti, ještě to nerozhodl soud - tlukou kolem sebe, svalují vinu na kde koho, na politické strany, na předáky a vůdce jednotlivých stran. Ale, jak poznamenávám, nenalezl p. státní zástupce nic, co by posílilo jeho posici v trest. stíhání Jiřího Stříbrného.

Státní zastupitelství v otázce zastavení trest. řízení učinilo tři projevy. Teď mne laskavě račte, ať právníci nebo laikové, pozorně sledovati.

V srpnu po zastaveném trestním vyšetřování rozeslalo státní zastupitelství prostřednictvím vlády novinám veliký projev o 64 tiskových řádkách, neslýchaný projev, nad jehož publikací pozastavovaly se bezesporně právnické autority jako nad nemožnou věcí.

Slavná sněmovno! Sněmovně v předešlé schůzi servírovalo státní zastupitelství prostřednictvím vlády projev osmkráte tak veliký, který má 450 řádek. Prosím, v obou projevech je řada náznaků, řada pochybností o počestnosti obžalovaného, který byl puštěn jenom proto, že se mu to nemohlo dokázati. Nezvyklý je to zjev v projevech státního zastupitelství. Byl jsem proto zvědav, jak zněl ve skutečnosti oficielní návrh na zastavení trestního řízení. Vyžádal jsem si proto svolení kraj. soudu trestního k nahlédnutí do spisů, šel jsem tam a opatřil jsem si to a mohu tedy sděliti: Vyšetřující soudce 3 1/2 roku namáhal se dostati od ministerstva železnic, jak mne přesvědčily spisy, podklad k trestnímu řízení. Je-li někdo stíhán pro zneužití úřední moci, musí se prokázati nějaká škoda státu způsobená. 3 1/2 roku to žádal od železnic, nedostal nic. Konečně po poslední urgenci v červenci 1934 odpovědělo ministerstvo železnic - které není obsazeno žádným fašistou, které jest obsazeno náměstkem předsedy vlády, soc. demokratem - že je to velmi těžká věc vzhledem k obsáhlosti, po 3 1/2 letech, materiálu a proto, že referent této záležitosti umřel. (Veselost.) Žádný vtip, prosím, na základě tohoto sdělení rozhodlo státní zastupitelství. Jsouc vyzváno soudem, zdali dále povede trestní řízení proti Jiřímu Stříbrnému a spoluviníkům, státní zastupitelství odpovědělo - žádnou knihou o 460 řádcích tiskových, ani o 60 řádcích, žádným celostránkovým projevem - tímto podáním a návrhem, který cituji doslovně (čte): "Vracím spisy s tím, že neshledávám důvodů k dalšímu stíhání Jiřího Stříbrného pro § 101 tr. z." (Slyšte!) Ani puntík více, ani puntík méně, a to je pěkná věc. (Výkřiky ministra dr Dérera.) Počkejte, pane ministře, já nejsem jurista, já se dám poučiti, ale myslím, že toto je ne norma, že toto je trochu abnormální, co se se mnou dálo. (Výkřiky.)

Slavná sněmovno! Já jsem pátral ve spisech, zdali snad dodatečně nepřišla nějaká motivace, nějaké zdůvodnění. Vyloučená věc! A teď račte uvážiti: o zastavení trestního řízení nerozhoduje státní zástupce, ten dělá návrh, rozhoduje o tom soudce, a jsou případy, kdy soudce nedá nikdy souhlas k zastavení a dělá rozklad, i když státní zástupce činí návrh na zastavení. A prosím, ten soudce, který má uvážiti všechny důvody, pro které se má zastaviti trestní řízení, nedostane než jednu řádku s 10 slovy, ale noviny, parlament pro skandalisování a pro volební agitaci dostanou od státního zástupce spoustu volebního materiálu. Vážení pánové, to jsou neslýchané poměry, které si nemáte nechati sami líbiti. (Výkřiky posl. Stivína.) Aspoň ten pán měl býti tak opatrný a měl to dodati také tomu soudci, neměl býti tak pohodlný a měl se pak na co vymluviti. (Posl. Stivín: Parlament žádal odpověď a ne nějakého šimla!) To nebylo jenom v parlamentě, pane místopředsedo. Já si vám dovolím na to odpověděti. To nebyl jen projev v parlamentě, já kritisuji také ten projev pro noviny, který také úřední cestou byl dodán novinám. Noviny snad mají věděti méně než soudce! Soudce jest přece povolán, když má rozhodovati o zastavení, aby věděl víc. Já jsem před 3 lety s tohoto místa říkal na adresu státního zastupitelství, že mne před porotu nepoženete, a ono se to doslova splnilo. Řekl jsem, že vám pro volební agitaci zůstane pochybnost o mé počestnosti. O to se postaral pan státní zástupce svým spisem parlamentu i novinám. Ale zdá se mně, že tento případ je takový, že na něj československá justice hrdá býti nemůže.

Dovolte mi, abych vám teď odůvodnil - a proto to sem přináším - v čem mystifikovalo státní zastupitelství parlament. Nemohu se zabývati podrobnostmi, dovolím si v té věci své doby vydati obsáhlou publikaci se všemi podrobnostmi, která bude jistě pány bez rozdílu politických stran nesmírně zajímati.

Slavná sněmovno, pro mne věc není dávno ještě vyřízena, ale v čem byl parlament mystifikován? Jako důvod, proč navrhlo státní zastupitelství zastaviti trestní řízení proti Jiřímu Stříbrnému, uvádí, že většina svědků - cituji pokud možno doslovně - kteří mohli o inkriminovaných událostech uvésti podstatné a závažné okolnosti, již zemřela. To musí vzbuditi dojem, že kdyby zde byli, byla by situace státního zástupce jiná. A teď vyjmenovalo státní zastupitelství 18 svědků. Dovolte, abych jako laik a neprávník napřed opravil státní zastupitelství a z těch 18 svědků vyloučil 3 spoluobviněné, kteří nemohli svědčiti jako svědci. Zbývá 15. Ale teď státní zastupitelství i u těch 15 svědků zamlčuje jednu věc, která se rovná skutečně mystifikaci. Z těch patnácti totiž 9 umřelo dříve, než sněmovna rozhodovala o mém vzdání. To je přec podvod (Místopředseda Špatný zvoní.), to neměli pánové podávat oznámení; o tom, že Burger je mrtev, dávno již věděli, proč se jich tedy nyní dovolávají? Zbývá 6 svědků, a já je budu hned jmenovati: centrální ředitel ostravský Fanta, železniční úředník inž. Teklý, uhelný znalec odborný, Hugo Wohryzek, min. úředník dr Kroužilka, bankéř Petschek, inspektor Bedřich Zamazal. Dovolte, abych k této věci sdělil několik podrobností. Od všech 6 svědků má státní zastupitelství při nejmenším soudní protokoly. Když je nemá od vyšetřujícího soudce, má je dvoje nebo troje od řádného přelíčení v Praze nebo v Jihlavě.