Nejpodařenějším z dovolávaných svědků jest pan Hugo Wohryzek. Jak mohu prokázati listinným materiálem, byl obchodním společníkem obviněného Frant. Stejskala, byl konkurentem a dodavatelem čsl. státních drah ale o mrtvých všechno dobré, a proto stačí, vzpomenu-li, že se objevil ve vyšetřovacím výboru a že jste ho sami posílali za dveře, že jste škrtli jeho odbornou zprávu ze zprávy pana referenta Koudelky. Měli jste jistě vážné důvody, proč jste se ho nedovolávali. Leč, abych touto řečí nějakým způsobem neuváděl vás v omyl, dovolte, abych citoval svědecký protokol Hugo Wohryzka, sepsaný u vyšetřujícího soudce - to je ten nejhlavnější svědek: "Jako svědek z vlastní zkušenosti nemohu ničeho uvésti. Já jsem vědomostí o dodávkách uhelných nabyl teprve ze spisů vyšetřujícího výboru." To je svědek, kterého se pan státní zástupce dovolával.

Slavná sněmovno, druhý svědek, bankéř Petschek, v mém případu zneužití úřední moci vůbec nevypovídal. Nikdo ho jako svědka nevedl, já jsem s ním nikdy nemluvil, já jsem ho vůbec neznal. (Hlasy: Tak proč se ho dovolávají?) V jiných případech ano, ale to se netýkalo Stříbrného.

Další svědek, dr Kroužilka. Jak svědčil dr Kroužilka, viděli jsme v Jihlavě. Vždyť dr Kroužilka neřekl jediného slova, které by obžalovaného zatěžovalo, které by mně mohlo nějakým způsobem škoditi v očích nejpřísnějšího soudce.

O tom inženýru Zamazalovi, který je také mrtev, dovolte, abych raději mlčel. To byl ten stařeček, který vystupoval v Praze a o kterém se potom zjistilo, že děla pokusy, aby získal společně s p. inž. Krejzou 1 milion Kč z celého toho vagonového obchodu, ale neřekl jediného slova o tom, že by se mnou byl někdy mluvil, že by mne byl znal.

A nyní dva zbývající svědkové, kterých se dovolává státní zástupce. Předně min. rada inž. Teklý. Dne 20. července 1931 pravil v protokole: "S ministrem Jiřím Stříbrným mluvil jsem dvakráte, a to ve své úřední funkci. Jednou v záležitosti zadávek olejů, jednou ve věci týkající se zadání pražců (současně s jiným referentem ministerstva). Ve věci zadávek uhelných jsem s ním nikdy nejednal." To je pátý svědek p. státního zástupce.

Šestý, kardinální svědek je zemřelý centrální inspektor Ostravské společnosti Fanta. V protokole z 21. července 1931 praví: "U ministra Jiřího Stříbrného byl jsem tuším dvakráte z důvodů representačních. Nejednal jsem s ním nic o přídělu uhlí, ale pamatuji se, že jsem při jedné návštěvě mu řekl, že přání Družstevní banky ve spojení s našimi dodávkami bylo vyhověno, a tu mně ministr Stříbrný prohlásil, že s tou věcí nemá co dělati a že se o to nezajímá."

To jsou ti kardinální svědci, se kterými se vytasil p. státní zástupce k mystifikaci parlamentu, aby odůvodnil svou lehkomyslnost, a kterými chce dokázati: Jo, kdyby ti žili, ti by byli bývali pomohli k odsouzení Stříbrného!

Slavná sněmovno, zde je evidentní pokus o oklamání a hrubou mystifikaci sněmovny. Je vaší záležitostí, necháte-li si to líbiti.

Slavná sněmovno, dovolte mně ještě dvě, tři připomínky.

Záležitost provisního zisku z t. zv. vagonového obchodu je vzpomenuta ve zprávě státního zástupce, tuším na str. 20 - nevím to přesně - sněmovní korespondence, a tu přichází popletený a příliš horlivý p. stát. zástupce k novému nesmyslu. Ve své zprávě mluví o tom, že byl nucen i v této záležitosti vagonové provise pro nedostatek důkazů navrhnouti zastavení trestního řízení jak proti Jiřímu, tak proti Františku Stříbrnému. Zde se mu stal lapsus. František Stříbrný byl v Rusku, vůbec nebyl v Praze a nikdo Františka Stříbrného pro tuto záležitost vagonovou ani nežaloval a nikdo ho také ani nevyslýchal.

Slavná sněmovno, státní zástupce manévruje však velmi účinně a zřetelně - pro případ voleb k laskavému použití - s onou odiosní cifrou 22 mil. Kč, jež domněle na uhelných obchodech prý vydělal František Stříbrný se Stejskalem. Vás bude jistě zajímat a překvapí, že se tato cifra neobjevila ani v jediném svědectví, pokud jsem prohlédl všechny protokoly. To je cifra, kterou uvedl František Stejskal v dopise, o němž tvrdí, že jej poslal Františku Stříbrnému před mnoha lety, ale který adresáta nikdy nedošel. A tento dopis byl pokusem o vyrovnání diferencí mezi dvěma společníky, Stejskalem a Janečkem, kdy Janeček chtěl mnoho peněz jako odbytné a Stejskal mu dokazoval: "Vždyť já jsem se musel dělit s tím a s tím", a napsal mu takový dopis a ukázal mu kopii, že prý jej posílá Františku Stříbrnému. Nedosti na tom! Stejskala jste zatím prohlásili za blázna a nyní se svědectvím blázna chodíte do parlamentu dělati někomu ostudu.

Slavná sněmovno, s tím bláznovstvím pana Stejskala budete míti ještě několik nepříjemností. Vy ho prohlašujete za blázna teprve v poslední době a tenkrát tedy mluvil podle toho pravdu. Ale já mám z té doby od něho vlastní rukou psané dopisy jeho paní, kolik milionů které straně, kolik milionů kterým ministrům dal. (Slyšte!) Ta věc není pro mne vyřízena a bude to pro gaudium celé veřejnosti, sledovat to vaše žonglérství, kdy ten Stejskal měl rozum... (Posl. Hampl: Nezdá se vám, že byste měl mluvit hned, když něco víte?) Račte to ponechat... (Posl. Hampl: Mluvit hned! - Hlasy: Ven s tím. - Posl. Hampl: Kde to jsme? Jsme ve sněmovně!) Prosím, pane předsedo... (Posl. Hampl: Nesmíte jen naznačovat!) Podle jednacího řádu mám právo mluvit dvakrát; přihlásím se tedy k této debatě ještě jednou ke slovu a přinesu tento dopis Stejskalův a zde jej přečtu na vaše přání. To je vaše právo, já to uznávám.

Slavná sněmovno, svědci tvrdí, že vyslýchaní uhlíři odevzdali Diskontní bance a Nákupně celkem 5,900.000 Kč, tedy asi 6 mil. Kč, a to už není těch 22 mil. Kč. Ale pan státní zástupce úplně zapomněl, co našel ve spisech, že totiž jeden z obžalovaných, František Stříbrný, prokazuje a nabízí důkaz stvrzenkami, kolik z toho dal straně národně socialistické na volební agitaci. Ale státní zástupce zamlčuje, že já - a nebylo to nikdy prokázáno - neměl nejmenšího osobního prospěchu z těchto obchodů a z jednotlivých kont. (Posl. Hatina: Jindřich Trnobranský nebo Šimek nebo Jiří Stříbrný!) Vždyť to dostala strana. (Posl. Hatina: Jiří Stříbrný, Emil Šimek, Jindřich Trnobranský, to byla tehdy strana! Šimek byl jednatelem a Stříbrný byl jedině tehdy legitimním místopředsedou strany!) Ale to jste byli tedy opravdu těmi loutkami, jak o nich mluvil pan ministerský předseda, když jeden nebo dva lidé všechno řídili a vy jste pouze poslouchali!

Mé pevné přesvědčení je, že státní zastupitelství, pokud mělo nitku naděje na mé usvědčení, mělo trvat na řádném projednání celého případu před řádným soudem porotním, mělo trvat na přelíčení. Po mé - promiňte - přímo vyzývavé řeči zde v parlamentě před 3 1/2 roky, že mne před porotu nepoženete, bylo otázkou cti politických stran, aby k tomu porotnímu přelíčení došlo. Státní zastupitelství mělo bráti také ohled na projev hlavy státu, který 28. října 1931 prohlásil bylo to několik neděl před přelíčením pražským: "U nás převratem, v době revoluce politické a hospodářské dostali se do správy veřejných věcí také lidé, kteří na vznesené úkoly nestačili ani mravně, ani vzděláním. Nebudeme si zastírati fakt, že jsou u nás lidé, kteří svého veřejného postavení zneužívají k tomu, aby bez práce pohodlně žili a bohatli. Žaluje se právem na korupci. Je-li někdo korupčníkem nebo spojencem korupčníků, je v zájmu státu..." (Posl. Hatina: Ať řekne, z čeho má majetek František a Jiří Stříbrný! Z mandátu jistě ne a z novinářských článků také ne!) Já jsem vám nabízel ve vyšetřovacím výboru a před sněmovnou manifestační přísahu. Vy jste byl, pane poslanče, slyšen jako svědek, mluvte tedy tak, jako svědek u soudu. Když jste byl tázán na přepychové zařízení bytu ve vile, řekl jste: "To není žádný přepych, já jako bývalý truhlářský dělník mám lepší zařízení". Tak mluvíte před soudem a takhle štvete tady! Má zahrada měří 4000 sáhů, platil jsem 3 Kč za sáh, stavební místo mě stálo 12.000 Kč. Tady to máte! Nemám žádnou podporu stavební, nenechal jsem se osvoboditi od daní při té novostavbě, nenechal jsem si koupiti léta v nemocenské pojišťovně, nedělal jsem parasita. (Posl. Hatina: Já si je také nenechal koupiti!) Oni vám je koupili! (Posl. Hatina: Musil jste odvolati a doznati, že jste nemluvil pravdu!) Nebyl jsem v tomto vůbec žalován! (Posl. Hatina: Byl jste žalován!) Tak to najděte v imunitním výboru, kde jste mne pro toto vydali! (Výkřiky posl. Hatiny.) Vaše vývody jsou takového rázu, že je zbytečno na ně odpovídati. (Výkřiky.)

Odstraniti poslance z parlamentu je možno pouze odsouzením a státní zastupitelství nemělo proto práva navrhnouti zastavení trestního řízení, jestliže se mělo jednati o odstranění korupčníka. Státní zastupitelství se dopustilo bezpříkladné lehkomyslnosti, angažovalo parlament a nejvyšší činitele a teď od toho stíhání uteklo, poněvadž se bálo blamáže. Zachraňuje se snahou mravně mě v očích veřejnosti a mých odpůrců diskvalifikovati. K tomu nemá zákonného práva ani legitimace. Nikde v trestním řízení nenašel jsem oprávnění státního zástupce, aby nad někým vynášel morální rozsudek. Státní zástupce má buď stíhati trestného viníka nebo držeti hubu. (Výkřiky!) Ano!

Slavná sněmovno, pan státní zástupce, který jezdil během jihlavského přelíčení v noci za svědky do Karlových Varů, a když tam zjistil, že je to buď choromyslný člověk anebo lhář, který slíbil dosvědčiti pomocí fotografie, že se Stříbrný se Sichrovským znal, když zjistil, že tu fotografii vůbec nemá, ten pan státní zástupce i toho falešného svědka poslal bez obsílky do Jihlavy, aby se z auditoria přihlásil na konci přelíčení, a při tom neupozornil předsedu soudu, že ho už obelhal. Ten p. státní zástupce nemá žádného morálního práva, aby nade mnou držel nějaké mravnostní kázání, tím spíše, že sněmovna a veřejnost by byly zvědavější, kdyby nám řekl, kolik žalob podal na falešné svědky, jejichž křivá přísaha v Jihlavě byla zjištěna.

Slavná sněmovno! Přicházím ke konci. Vy jste se obdivovali - a když ne vy, obdivovala se veřejnost - nervům Jiřího Stříbrného. Neprávem! Což vás nenapadlo, že kdybych byl sebe méně vinen, že bych mohl vydržeti ten nápor, ten tlak? Vydržet ty štvanice a všecky soudy, všecku tu persekuci? Ne, to nebyly nervy, to bylo klidné svědomí. Proto jste to musili prohráti a státní zastupitelství dělá dnes pokus, když mě nemohlo přivést k odsouzení, aby mne, jak jsem řekl, jako nepohodlného člověka diskvalifikovalo. Nedivte se proto, že jste vyvolali pravý opak svými metodami, jak odstraňujete nepohodlné lidi z politického života. Vynesli jste objektivní čsl. veřejnosti sami nad sebou soud. Ten soud, jeho záblesky a první, řekl bych, paprsky, viděli jste po slední neděli při dvou obecních volbách. Jen lidé, kteří nemají čisté svědomí, utíkají se k těmto prostředkům! Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hampl. Uděluji mu slovo.

Posl. Hampl: Slavná sněmovno! Prohlášení p. předsedy vlády a pánů ministrů věcí zahraničních a financí tvoří nebo mají tvořiti ucelený obraz mezinárodní situace jak politické tak i hospodářské a zároveň také určitý program, mám-li na mysli naše vnitřní poměry a náš postup jak v koalici, tak ve vládě.

Když se p. ministr věcí zahraničních dotýkal ve svém minulém a dnešním projevu všeobecné situace zahraniční, vyslovoval se s určitou reservou a s určitou zdrženlivostí, a my všichni pociťujeme velmi živě, že tato reservovanost je na místě, a že, i když máme pevnou víru, že se současná generace zdrží nějaké zvláště lehkomyslné hry, přece jenom musíme konstatovati, že nejsou vyloučena určitá překvapení. Také vývoj, jak zejména p. ministr věcí zahraničních dovodil, v posledních měsících měl svůj určitý dramatický spád a svět je ještě nabit důsledky událostí posledních dnů. Zdánlivě chaotické poměry na poli mezinárodní politiky nic necharakterisuje lépe než fakt, že se úsilovně zbrojí. Tato zbrojení, jichž jsme bývali svědky také v určitých obdobích minulosti, vždycky nechávala tušiti značná napětí mezinárodní povahy a pochopitelně také značná nebezpečí.

Úsilí odzbrojovacích konferencí končila nezdarem a tento nezdar je ovšem ještě pochopitelně podškrtáván, zejména podíváme-li se do rozpočtů jednotlivých států a vidíme-li, že jsou to státy mimořádné důležitosti, u nichž budget na výzbroj je podstatně a abnormálně překročen proti minulým letům.

Všeobecně možno říci, dotýkáme-li se evropské situace, že svět je rozdělen na 2 tábory, že je jedna strana, menší skupina národů, které nejsou spokojeny s řešením, jak je přivodily mírové smlouvy, to jest skupina, která ustavičně volá po revisi mírových smluv, a na druhé straně skupina států a národů, které jsou si vědomy hrůz, které by vzešly z jakéhokoliv porušení stability, které si uvědomují svoji velkou odpovědnost a trvají usilovně na statu quo.

Poslední atentát v Marseille je také správně hodnocen nikoliv jenom jako akt msty nebo vnitrozemní politiky, nýbrž každý z nás je přesvědčen, že neběží jenom o výbuch nějakých domácích extremistů, nýbrž že v daném případě jde o celý systém nástrah a piklů (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) a že zejména v pozadí stojí skupina lidí nebo skupina mocí, jimž jde za každých okolností o to, aby došlo k rozvratu a aby byla přivoděna nová řešení. Ostatně válečné nebezpečí také pochopitelně zesiluje se zesilováním pravých živlů ve světové politice a stává se nebezpečím konstantním.

Jenom mimochodem zde připomínám, že chápu, proč pan ministr věcí zahraničních nemohl se dotýkati hlasů, jak jsme je slyšeli v mezinárodním tisku, jakou úlohu hrála Italie ve shluku těchto posledních událostí. Nás by to zajímalo také proto, poněvadž je to Italie, která má své prsty v Maďarsku a která do značné míry patronisovala řadu úsilí a snah, jejichž výsledkem nemohlo býti nic jiného nežli ustavičné evropské zneklidňování.

Do této dusné atmosféry posledních měsíců, a to možno konstatovati s hlubokým uspokojením, zapadá potěšitelný fakt vstupu Ruska do Společnosti národů. Rusko nastupuje nový směr ve své politice, stává se mocným faktorem na oné frontě států, které se snaží udržeti evropský a světový mír, a nesmírná politická hodnota tohoto politického kroku je zřejma v mezinárodní politice. A pokud jde o uznání Ruska u nás, mám za to, že kromě dosahu politického a diplomatického jde o značný zisk, který bude resultovati v určitém oživení hospodářských styků. A dnes dá se souditi, že tím bude poskytnuto našemu domácímu trhu a produkci objednávek asi za 600 mil. Kč.

Dalším kladem mezinárodní politiky je, že Malá dohoda zůstává nedotčena a Balkánský svaz našel s ní společnou linii. Úsilí ve sbližovací politice malých států dlužno jen vítati. Má to své nesporné přednosti a je pochopitelno, že z důvodů své slabosti se malé státy snaží o loyální spolupráci více než státy veliké a že dávají základ k nové Evropě demokratické, kooperující v otázkách hospodářských i politických, a že tím vystupují také pochopitelně jako instrument nových, moderních názorů ve světové politice.

Zdůrazňuji zároveň - a slavná sněmovna dovolí, abych to podškrtl - že prohlašuji nikoli jen jako soc. demokrat, nýbrž i jako občan tohoto státu za nemoudré prohlašování a podškrtávání animosity proti demokratickému socialismu. Soudím, že objektivní pozorovatel vývoje středoevropských poměrů musí poctivě a loyálně doznati, že povalení rakouské soc.-demokracie znamenalo značné oslabení oněch elementů, jimž upřímně záleželo na evropském míru. (Tak jest!) Povalení rakouské soc. demokracie, která byla živlem státotvorným, loyálním a která našla přece jen určitý kladný poměr k jiným národnostem, zejména k české menšině ve Vídni, nebylo žádným politickým ziskem a ostatně je také známa její snaha, s jakou zejména pranýřovala a ukazovala na tajné zbrojení Maďarů. A myslím, že nemusím jíti po stopách žádných zvláštních dedukcí, abych konstatoval, že povalením rakouské soc. demokracie dostalo se Rakousko do zmatku, potácí se mezi Římem a Berlínem, dostalo se pod patronaci fašistických států, tedy států, jichž poměr k nám - mluvme si zcela otevřeně - není a těžko bude zvlášť přívětivý. Je potřeba zejména toto podškrtnouti. Vše, co se děje ve světě, ať jsou to neúspěchy v odzbrojení, krise mezinárodní spolupráce nebo trvalá hospodářská krise, to všecko se promítá velmi intensivně do vnitřního života naší republiky. Republika kromě svých vlastních sil - a soudím, že se nepřiznáváme k žádné slabosti - je především nebo aspoň do značné míry také držena cestou mezinárodních dohod. Je tedy zřejmo, že náš život politický i hospodářský velmi citlivě reaguje na každý podstatnější projev v mezinárodní politice. A to, co v dané chvíli hýbe světem, je ve své podstatě bojem staré Evropy, je to boj starého světa, boj starých nedemokratických forem, je to boj starých řádů hospodářských, výrobních a sociálních a starých a absolutistických režimů s Evropou novou, s Evropou loyální spolupráce, s Evropou kooperující ve snahách o určité znovuvzkříšení a znovuzřízení světa na demokratických a humánních principech. Je to především zápas starého světa, proti němuž ovšem stojí zde ještě značné zatížení, že hospodářský liberalismus, o nějž opřeny jsou dosavadní výrobní a distribuční rády, se vyžívá a že na tomto poli běží o zápas velikého dosahu. To, co vidíme kolem sebe, ona cesta atentátů, tajného a veřejného zbrojení, není v podstatě ničím jiným než dokladem, že dosavadní Evropa, dosavadní svět není schopen tyto úkoly zmoci a že sahá ke starým methodám znásilňování a zastrašování.

Ve své podstatě snahy fašistické nejsou ničím jiným než pokusem o návrat ke starým poměrům. Zejména jde zde především o principy povahy hospodářské. Chápeme a rozumíme dobře, že všecky pokusy o přerod světa za chaotických poměrů poválečných, za panujícího chaosu, jenž je na poli sociálním tvořen právě neúměrným postupem moderní techniky, která nedoznala svého vyrovnání v sociálním pochodu, přivádějí rozvrat a jsou velmi obtížným problémem na poli hospodářském, ale soudíme, že návrat ke starým methodám ovládání není v podstatě ničím jiným než bolestným prodlužováním procesu a nadějí na další těžké a otevřené konflikty.

Dovolte mně, abych po tomto vylíčení stavu mezinárodní situace hospodářské i politické přešel k úkolům, jimiž se musí zabývati především náš veřejný život, náš parlament a naše vláda. Pan předseda vlády a p. ministr financí ve svých exposé pronesli některé názory o finanční situaci státu a našem hospodářském životě. Je zřejmé, že Československo jako stát silně exportní bylo postiženo velmi těžce, a to se obrazí také ve státních a veřejných financích. Také čísla zmenšené naší výrobnosti a tudíž i našeho exportu - jak jsme je viděli již v přesných statistikách z loňského roku - dovozují, že naše výrobnost a náš export klesly více než o 50%. V těchto 55 až 60% obrazí se všecka hospodářská tíseň a bída, jak ji pozorujeme mezi výrobními vrstvami, a obrazem těchto poměrů jsou pochopitelně také státní a veřejné finance. Fakt je, že jen v mimořádných dobách lze si pomáhati půjčkami, ale za dnešního rozvratu - a ten je v celém světě a snad jsou situace jinde ještě horší - nelze nyní mluviti o tom, že by nějakým způsobem došlo ke zvýšení výroby nových statků. Trvá-li krise již celá 4 léta, je pochopitelné, že tíseň se stále zvětšuje.

Opatření devalvační stala se nikoliv předmětem hospodářských a finančních úvah, nýbrž předmětem politického zápasu. Víme, jaké byly hnací síly tohoto politického zápasu. Devalvační opatření měla však nesporně ten dobrý účinek, že zastavila ostrý deflační proces, který se děl u nás způsobem velmi nerovnoměrným - to bylo jeho hlavní chybou - a že přece jenom přispěla k oživení aspoň některých odvětví průmyslových, čímž jsme se dostali z nejtěžší situace poněkud dále.

Proto dlužno označiti současný stav hospodářský a výrobní za poněkud lepší, nežli byl v době nejnižší deprese. Zotavování pokračuje však tempem velmi pomalým. Uzavření odbytišť a zejména způsob výměny statků, která se děje clearingem, nedává nám naději, že bychom si mohli v dohledné době nějak zvlášť pomoci, spíše se dá souditi, že rok 1935 a 1936 - i když neberu zřetel na možné konflikty na poli mezinárodní politiky - dávají tušiti, že budeme zápasiti ještě s velkými a těžkými potížemi.

A tu bych chtěl jako člen klubu, který je součástí vládní koalice, přece jenom připomenouti, že některá opatření rázu finančního jsou dělána ad hoc, že chybí nám - nečiním osobně vinným ministra financí, poněvadž běží velmi často o různé tlaky - určitý systém. Suspendovali jsme slosování, a na druhé straně chceme, aby státní papíry měly svůj kurs. Činili jsme některá opatření, která, i když se ukázala jako nutná, působila nepříjemně tím, že mívala legislativně zpětnou platnost. Takových opatření se musíme snažiti vždycky vyvarovati.

Pan ministr financí hlásí nyní, že namísto slosování vezme asi za 150 mil. cenných papírů z trhu. Chápu dobře, že tu jde především o státní interes, ale přes to vše mám za to, že pan ministr financí měl aspoň dbáti slosování oněch hodnot, za které mu věřitelé dávali své peníze hotově. Pro mne jako soc. demokrata je obtížné, vytýkám-li tento stav a pohybuji-li se na půdě dosavadních řádů, abych se nezmínil o zásadních příčinách, které vyvolávají dnešní stav, v němž jsme, ale faktem je, jakmile jde o věřitele a dlužníka, že za každých okolností musí dlužník dbáti toho, aby neztratil u svých věřitelů důvěru. Zde šlo o papíry umístěné v širokých vrstvách, a poněvadž půjde nám zase - já se toho ještě dotknu - o nový apel na široké vrstvy, patrně k němu bude musiti dojíti, jde o to, aby důvěra širokých vrstev ve stát, ve státní finance a v plnění finančních závazků se strany státu zůstala neotřesena.

Mluvím-li o cenných papírech, dovolte mi, abych se dotkl problému operací na volném trhu. To, co nazýváme operacemi na volném trhu, bylo také předmětem několika novinářských diskusí. Kdybych mluvil o dvou pólech, je to na jedné straně náš klubovní kolega dr Macek a na druhé straně guvernér Národní banky. Viděli jsme, že otázka operací na volném trhu dostává se do velmi prudké diskuse. Soudím, že v daném případě pravda leží uprostřed, že dr Mackovi patří nesporně zásluha, že hnul tímto problémem, a jsem toho názoru i při své opatrnosti, zejména ve věcech finančních, že lze na této cestě něco činiti a že impuls k nákupu cenných papírů by musel vyjíti od Národní banky, a nesmělo by jíti o nějakou spekulaci.

Je ovšem potřebí, abychom po této cestě učinili aspoň nejnutnější krok. Jak jsem již podotkl, naše výroba se stabilisovala na stupni poněkud vyšším, než byl nejnižší bod deprese, a dovolte, zima je přede dveřmi. Je to čtvrtá tuhá zima.

Nechci býti polemickým, ale dovolte mi jedno extempore. Když přede mnou obviňoval pan posl. Stříbrný, dal jsem se strhnouti k tomu, že jsem po něm s důrazem žádal, aby jmenoval ministry. To je to nejmenší, co můžeme chtíti, poněvadž tento dům by musel býti rozmetán, kdyby poslanec s tohoto místa obviňoval anonymním způsobem. To nelze, to si nemůže dáti sněmovna líbiti. (Potlesk.)

Tedy nechci jíti na cesty lidí, kteří mluví ustavičně o bídě. Byli jsme také iniciátory řady akcí. Bylo to svého času zejména naše úsilí o investiční půjčky, a konstatujeme-li, že čtvrtá zima je přede dveřmi, tedy můj projev není apel na soucit, nýbrž na rozum tohoto domu. Nelze zvyšovati to, co jmenujeme dnes hospodářskou a sociální bídou víc, než je únosno, poněvadž nakonec, dochází-li pak k explosím, řeší se to zpravidla tak, že zklidnění se děje překotným způsobem a s daleko většími obětmi jak na autoritě, na vážnosti veřejného života, tak i na jiných obětech.

Dá se čekati, že letošní zimu cifra nezaměstnaných pravděpodobně překročí 3/4 milionu. Nezaměstnanost, jak jsem již řekl, trvá již čtvrtý rok, a i když počítáme s tím, že se poněkud osvěží nás obchod navázanými styky se sověty, je to přece jenom v podstatě velmi málo. Jeden z požadavků, které vyslovujeme, je zvýšení záruk za exportní úvěry. Stát poskytl také určité garancie některým firmám, u nichž je snaživost prokázána, ale musíme také počítati s určitým risikem. Státní garancie umožní dále také v jednotlivých případech poněkud vyrábět; ale pravda je, že před námi stojí celý problém hospodářského oživení.

I když se nedotýkám nutných finančních operací nebo nutného finančního uvolnění, tedy vděčně kvituji zřízení Reeskontního ústavu a konstatuji, že se staly také určité kroky, které vedly k uvolnění na finančním trhu. Ale jinak stojí před námi problém v celé hrůze, to je: co počíti téměř s milionem lidí, kteří již třetí nebo čtvrtou zimu nemohou nikam? Jsem toho mínění, že určitá úleva nastává onou miliardou, která jest určena na účely zbrojení. Je to náklad, který po našem soudu byl vždy nákladem neproduktivním, ale naše stanovisko v tomto směru bylo známo. Československo je posledním v koncertu států a národů, které by si mohly dovoliti jinou politiku, než pamatovati na svoji vlastní obranu. (Tak jest!)

Proto jsme se docela otevřeně prohlásili pro vše nutné, co v tomto směru je třeba učiniti. Je potřebí také, aby ministerstvo nár. obrany pokud možno zadalo objednávky s velikou rychlostí, a po druhé bychom si přáli, aby tyto objednávky byly řádným způsobem kontrolovány. O to tu jde.

Dále je nutno vysloviti další požadavek, a to tím spíše, že zhasla všechna hospodářská činnost komun, jejichž rozpočet je ve svém celku podstatně vyšší než celý budget státní. Znamená to nesmírně veliké minus na poli hospodářského dění. A tu soudím, že je potřebí, i když víme, že velikou povinnost má i soukromé podnikání, aby zase stát v těchto těžkých chvílích a komuny se chopily iniciativy.

S velikou zdrženlivostí jsem se zmínil o tom, co můžeme a smíme žádat. Ale fakt je, že v dobách mimořádně obtížných to, co včera bylo prohlašováno za experiment, zítra se stává nutností. Soudím, že budeme musiti brzy mluviti o nové vnitřní půjčce nebo o nových opatřeních, která by vedla k tomu, abychom rozsáhlými investičními pracemi poněkud osvěžili nejen státní, nýbrž také komunální hospodářský život, abychom zmenšili cifru nezaměstnaných, nebo při nejmenším za každých okolností bránili jejímu zvyšování. (Výborně!) Tedy myslím, že se nám podaří při trochu dobré vůli opatřiti prostředky také jinou cestou. Kdybychom provedli investiční práce v částce 2 miliardy v platební lhůtě 15měsíční nebo 24měsíční, pak to znamená, že při této politice, nebude-li zvlášť nových požadavků veřejné povahy, stát poměrně snadno, za snesitelnou úrokovou míru bude moci získati prostředky na zaplacení dlouhodobých splátek, dlouhodobých investic. Je to opatření, k němuž pravděpodobně budeme musiti sáhnout, a konstatuji jen, že stav věcí, jak je dnes, nutí, abychom se s obavami dívali na příští zimu resp. na příští měsíce, a nutí nás k tomu, abychom nějakou velkorysejší akcí čelili sociálnímu, hospodářskému a z toho plynoucímu politickému nebezpečí. (Výborně!)

S tím souvisí také otázka oddlužení komun. Je jisto, že v době, kdy klesá produkce a kdy klesají také některé hospodářské hodnoty, problém oddlužení je problémem velmi bolestným, a to prostě proto, že nelze někoho oddlužiti tím, že by se mu mohly poskytovati nějaké rozsáhlé dary, nýbrž že na to oddlužení si musí každý především sám vydělati. Jakmile někdo pod heslem oddlužení hlásá něco jiného, zejména pronáší-li hesla, jimž dlužno rozuměti tak, že hlavně někdo třetí musí pomáhati, pak jsou to, myslím, hesla nesprávně tradovaná a nesprávně chápaná.