Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930

III. volební období.

1. zasedání.

 

140.

Návrh

poslanců Al. Petra, dra Jos. Nováka, B. Bezděka, dra L. Daňka a druhů,

aby byl vydán zákon upravující pracovní a služební poměry soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne………………

o soukromých zaměstnancích ve vyšších službách.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

Rozsah působnosti.

Ustanovení tohoto zákona vztahuje se na všechny osoby, zaměstnané v republice Československé na základě smluvního služebního poměru jakožto:

1. úředníci (konceptní, techničtí, obchodní, správní, kancelářští, dílenští, ve svobodných povoláních, soukromí tajemníci a jiní), soukromí učitelé, vychovatelé a podobní, jakož i obdobně činní zaměstnanci církví a náboženských společností neb zaměstnanci, jichž činnost jest průpravou k tomuto povolání;

2. kancelářští zaměstnanci vůbec, vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posílkami (ačli v peněžních podnicích neroznášejí cennosti), rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou nebo mechanickou nebo podobnými pracemi, byť i vedle této hlavní činnosti konaly také práce druhu jiného; zejména všichni kancelářští zaměstnanci advokátů, notářů a patentních zástupců;

3. zaměstnanci v redakcích, administracích a výpravnách časopisů a jiných publikací, zaměstnanci divadelních podniků, stálých hudebních sborů, stálých podniků zábavních, stálých sportovních sdružení, výstavních podniků a ústavů vyučovacích. vychovávacích, opatrovacích, léčebných a dobročinných, dále lékařů a zubních techniků, vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posílkami, rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou, mechanickou, nebo podobnými pracemi, byť vedle této hlavní činnosti konaly také práce druhu jiného;

4. zaměstnanci, kteří vykonávají práce po rozumu zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 34 Sb. z. a n., dále obchodní pomocníci podle § 73, lit, a) živnostenského řádu, případně § 101, lit. a) živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi nebo obchodní učňové podle § 73, lit. c) živnostenského řádu, případně § 101 lit. c) živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi;

5. cestující, zástupci a jednatelé, i když jsou ustanoveni na provisi;

6. zaměstnanci, kteří jsou převážně a nikoliv pouze přechodně zaměstnáni;

a) přikazováním práce dělníkům nebo odborným dozorem nad nimi, aniž by se jejich práce sami účastnili, leč pokud toho vyžaduje jejich přikazovací nebo dozorčí činnost, jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, důlní, stárci, dozorci, podmistři, šafáři, pokladní, hajní atd.;

b) odborným rozhodováním o přejímání vyrobeného nebo dodávaného zboží, jeho samostatným skladováním nebo vydáváním;

c) pracemi uměleckými nebo kresličskými, nikoliv pouhou mechanickou nebo chemickou reprodukcí.

7. Ustanovení tohoto zákona platí pro všechny osoby, které jsou trvale v Československé republice ve služebním poměru zaměstnány pracemi převážně duševními.

8. Ustanovení tohoto zákona vztahuje se i na osoby trvale zaměstnané mimo území republiky Československé, byla-li služební neb pracovní smlouva sjednána na území republiky Československé.

9. Ustanovení tohoto zákona vztahují se na všechny osoby podrobené povinnému pensijnímu pojištění podle zákona ze dne 21. února 1929 čís 26 Sb. z. a n., a osoby, které nepodléhají pensijnímu pojištění podle citovaného zákona pouze proto, že dosud nedosáhly věku v §u 2 odst. 1. uvedeného zákona.

Ustanovení tohoto zákona se netýká těchto zaměstnanců.

§ 2.

1. Zaměstnanci v § 1 uvedení, ustanovení státem. veřejným fondem, zemí, župou, okresem aneb obcí v jejich podnicích aneb ústavech podléhají ustanovením tohoto zákona jen tehdy, spočívá-li jejich služební poměr toliko na soukromoprávní smlouvě; vyňati jsou však zaměstnanci u podniků, uvedených v § 4.

2. Služební poměr osob, které byly ustanoveny úředníky nebo zřízenci státu, státních ústavů a fondů státem spravovaných aneb jinými veřejnými úředníky nebo zřízenci podle zvláštních předpisů, upravených veřejným právem. nedotýká se tento zákon.

§ 3.

Zaměstnanci po rozumu § 1 nejsou ti, kteří konají jen výjimečně kupecké nebo kancelářské nebo odborné služby jen přechodně po dobu nepřesahující dobu zkušební (§ 34 odst. 2.), jakož i ti, kteří konají ony služby jen jako vedlejší zaměstnání.

§ 4.

Ustanovení tohoto zákona neplatí o obchodních jednatelích a o zástupcích na provisi, kteří nejsou služební smlouvou zavázáni jako zaměstnanci konati služby, jsouce činni samostatně nebo jen případ od případu.

Služební smlouva.

§ 5.

1. Druh, způsob a rozsah služebních úkonů a plat za ně, jakož i podrobné služební podmínky musí býti ujednány písemní služební smlouvou. To platí také o služebních poměrech. ujednaných před platnost tohoto zákona. Ujednání, jež mění nebo vylučují předpisy tohoto zákona. jsou neplatna.

2. Písemní služební smlouvu, není-li výhodnější, nahražuje hromadná smlouva pracovní, ujednaná mezi jedním neb více zaměstnavateli a zaměstnanci nebo jejich organisací.

3. Hromadné smlouvy mohou býti ujednány buď pro všechna příbuzná odvětví nebo pro jednotlivé jejich obory, nebo pro podniky určitého odvětví v celém státě. pro určité místní obmezené obvody, nebo pro jednotlivé závody.

4. Kdyby vznikl spor o věcech, které nejsou ve služební smlouvě obsaženy, rozhodne soud po slyšení znalců, jmenovaných odbornými organisacemi, nejsou-li odborní znalci zastoupeni již ve složení soudu.

5. Druh, způsob a rozsah služebních úkonů budiž určen smlouvou tak, aby byl přiměřený zvyklostem o poměrům, a plat budiž určen tak, aby nejméně tvořil existenční minimum.

6. Smlouvy, týkající se služebního poměru, jednotlivé či kolektivní, nepodléhají kolkování ani jiným poplatkům.

Potvrzení o smlouvě.

§ 6.

Zaměstnavatel, ujednav se zaměstnancem smlouvu, jest povinen vydati zaměstnanci písemné potvrzení o podstatných právech a povinnostech ze služební smlouvy a podstatných podrobnostech služebního poměru, plynoucích z hromadné smlouvy. Takové potvrzení jest prosto kolků.

Osobní představení se.

§ 7.

Zaměstnanci, jenž, byv vyzván zaměstnavatelem, osobně se představil neb přišel sjednat služební smlouvu, přísluší náhrada hotových výloh, souvisejících nerozlučně s dostavením se, nechť byl do služeb přijat čili nic.

Nastoupení služby.

§ 8.

1. Bylo-li výslovně umluveno. že zaměstnanec nastoupí v den přesně stanovený nebo do dne takto stanoveného, může zaměstnavatel ustoupiti od smlouvy, nenastoupil-li zaměstnanec služby, nejsa zdržen nezaviněnou neodvratnou překážkou v tento den aneb do tohoto dne z jakéhokoliv důvodu.

2. Zpozdí-li se nastoupení zaměstnancovo pro nezaviněnou neodvratnou překážku o více než 14 dnů. může zaměstnavatel ustoupiti od smlouvy. Zaměstnanec jest povinen oznámiti takovouto překážku bez prodlení zaměstnavateli.

3. I před nastoupením služby může zaměstnavatel kdykoliv od smlouvy ustoupiti, doví-li se o důvodu. který ho opravňuje rozvázati služební poměr bez výpovědi.

4. Zaměstnanec může ustoupiti od smlouvy dříve než nastoupil službu, doví-li se o důvodu, který ho opravňuje rozvázati služební poměr bez výpovědi. Dále může ustoupiti, zpozdí-li se nastoupení služby zaměstnavatelovým zaviněním anebo pro nehodu, stihnuvší zaměstnavatele více než o čtrnáct dní.

5. Byl-li uvalen konkurs na zaměstnavatelovo jmění před nastoupením služby, může od smlouvy ustoupiti správce podstaty i zaměstnanec.

6. Odstupující od smlouvy musí o tom zpraviti druhou stranu bez prodlení, nejdéle do pěti dní, udávaje důvod odstoupení, jinak nemůže již z tohoto důvodu od smlouvy odstoupiti.

§ 9.

1. Nastoupil-li zaměstnanec službu přes to, že se zpozdilo její nastoupení podle § 8. odst. 4., náleží mu plat (§ 10) ode dne, kterého měl podle úmluvy nastoupiti.

2. Ustoupil-li však zaměstnavatel, nemaje zákonného důvodu, od smlouvy nebo dal-li svým zaviněným chováním zaměstnanci důvodnou příčinu, aby od smlouvy ustoupil před nastoupením, jest povinen nahraditi zaměstnanci:

a) byl-li služební poměr smluven na zkoušku, plat za smluvenou zkušební dobu, byla-li kratší jednoho měsíce, jinak za jeden měsíc;

b) byl-li služební poměr smluven na neurčitý čas, nepřesahující tří měsíců, plat za celou smluvenou dobu, přesahuje-li však smluvená doba služby tři měsíce, část platu připadající za tři měsíce;

c) byl-li služební poměr smluven na neurčitý čas, plat, který mu náleží ode dne, kterého měl nastoupiti podle smlouvy službu, až do doby, kdy by byl skončil služební poměr po řádné výpovědi, dané onoho dne.

3. Stejné nároky příslušejí zaměstnanci, ustoupí-li od smlouvy správce konkursní podstaty zaměstnavatelovy.

4. Ustanoveními odst. 2. a 3. nejsou omezeny nároky na náhradu další škody snad povstalé, jakož naopak musí si zaměstnanec nechati započísti ve všech případech odst. 1. až 3. do žádané náhrady plat, kterého jiným zaměstnáním nabyl.

5. Nenastoupil-li služby neb ustoupil-li od smlouvy zaměstnanec, nemaje zákonného důvodu. nebo dal-li svým zaviněným chováním zaměstnavateli důvodnou příčinu, že ustoupil od smlouvy, může zaměstnavatel žádati na něm náhradu škody, kterou věcně prokáže.

6. Jestli obě strany zavinily, že byla smlouva zrušena, rozhodne soud podle volného uvážení, zda a v jaké výši náhrada přísluší.

7. Nároky na náhradu, které nebyly výslovně uznány nebo do šesti měsíců ode dne, kdy měla býti služba nastoupena, soudně vymáhány, zanikají.

Plat.

§ 10.

Zaměstnancův plat jest úhrnný jeho příjem, který může pozůstávati v pevném peněžitém služném, v provisi, v podílu na zisku i novoročném, ve zvláštní odměně (remuneraci) a v jiných peněžitých anebo naturálních požitcích ujednaných služební nebo kolektivní smlouvou.

a) Pevné služné.

§ 11.

Pevné služné buď vyplaceno nejpozději za každý měsíc pozadu. Úmluva, že má býti placeno po delších obdobích, jest neplatna.

b) Provise.

§ 12.

1. Provise nebo jiná odměna toho druhu za obchody, které zaměstnanec ujedná nebo zprostředkuje, musí býti písemně smluvena.

2. Ujedná-li zaměstnanec, který jest jen pověřen zprostředkovati obchody, obchod s někým jiným za zaměstnavatele, má se za to, že zaměstnavatel tento obchod schválil, neprohlásí-li bezodkladně po tom, kdy se o ujednání dověděl, onomu třetímu, že obchod odmítá.

3. Není-li jinak umluveno, nabude zaměstnanec nároku na vyplacení provise při prodejích teprve, jakmile jest kupní cena zaplacena a jen podle výše zaplacené částky při jiných obchodech, jakmile byly ujednány.

4. Splatné provise se účtují, není-li jinak ujednáno, koncem každého kalendářního čtvrtletí, v detailních obchodech koncem každého měsíce. Zruší-li se služební poměr před kalendářním čtvrtletím anebo před koncem měsíce, zúčtují se při vystoupení ze služby.

5. Zaměstnanec má právo žádati výpis z obchodních knih o obchodech jím ujednaných anebo sprostředkovaných, nepozbývaje tím práva příslušejícího podle jiných zákonných předpisů, aby žádal za předložení knih.

§ 13.

1. Není-li výslovně jinak umluveno, přísluší zaměstnanci také provise z obchodů, které byly za jeho služebního poměru ujednány bez jeho přímého spolupůsobení mezi zákazníkem jemu přiděleným anebo jím získaným a zaměstnavatelem.

2. Nebyl-li obchod zaměstnancem ujednaný nebo zprostředkovaný zcela nebo částečně proveden anebo nebylo-li druhou smluvní stranou zcela nebo částečně plněno pro zaměstnavatelovo chování, aniž bylo pro to důležitých důvodů v osobě druhé smluvní strany, může zaměstnanec požadovati plnou provisi.

3. Je-li zaměstnanec výslovně ustanoven za jediného zaměstnavatelova zástupce pro určitý obvod (obvodový zástupce), přísluší mu, není-li jinak ujednáno, provise také za provedené obchody z tohoto obvodu, které byly ujednány za služebního poměru bez jeho přímého spolupůsobení zaměstnavatelem anebo pro něho jakkoliv, za ty pak, jež nebyly provedeny zcela nebo částečně (odst. 2.), pokud je sám ujednal anebo zprostředkoval.

§ 14.

1. Znemožní-li zaměstnavatel proti smlouvě zaměstnanci, aby vydělal provise nebo denní platy (diety) v rozsahu smluveném anebo v rozsahu. ve kterém se jich mohl nadíti podle ujednaných smluv, přísluší zaměstnanci za ně přiměřená náhrada.

2. Povolil-li zaměstnavatel druhé straně slevu, může býti tato sleva odpočtena při vyúčtování provise jen tehdy, byla-li slíbena již při ujednání obchodu nebo je-li v tomto odvětví obvyklou.

§ 15.

1. Zaměstnanec, jemuž zaměstnavatel svěřil ujednávati nebo zprostředkovati obchody, nesmí bez zaměstnavatelova svolení přijmouti provisi nebo jakoukoli jinou odměnu od jiného za to, že obchod ujedná nebo zprostředkuje.

2. Zaměstnavatel může žádati, aby zaměstnanec mu vydal provisi nebo odměnu neprávem přijatou, nepozbývaje tím nároku na náhradu škody, která mu snad kromě toho povstala.

3. Toho nároku pozbývá zaměstnavatel, nevymáhal-li ho do tří měsíců po tom, kdy zvěděl o zaměstnancovu jednání, jinak ve třech letech po tom, kdy provise nebo odměna byla dána zaměstnanci.

c) Podíl na zisku.

§ 16.

1. Záleží-li zaměstnancův plat podle ujednání zcela nebo částečně v podílu na zisku ze všech anebo z určitých obchodů, nebo má-li býti jinak podle smlouvy rozhodným zisk pro výši platu, súčtuje se za uplynulý obchodní rok podle účetní uzávěrky, není-li jinak umluveno. Zaměstnavatel jest povinen vydati zaměstnanci ročně bez prodlení po schválené účetní uzávěrce po obchodním roku účet, a není-li jinak smluveno, vyplatiti podíl na zisku.

2. Netrvá-li služební poměr po celý rok, přísluší zaměstnanci podíl na zisku poměrnou částkou podle doby služebního poměru.

3. Zaměstnanec má právo nahlédnouti do obchodních knih a dokladů, pokud jest toho třeba, aby zkoumal správnost vyúčtování.

d) Zvláštní odměny.

§ 17

1. Byl-li zaměstnanci ve smlouvě přiznán nárok na zvláštní odměnu (remuneraci), náleží mu tato odměna, byl-li služební poměr zrušen před dospělostí nároku, částkou poměrnou podle doby služebního poměru.

2. Zaměstnancům, pro které platí předpisy tohoto zákona, přísluší novoročné nejméně ve výši měsíčního platu, splatné nejpozději 15. prosince každého roku.

3. Netrval-li služební poměr ještě celý rok, má zaměstnanec právo na poměrnou částku zvláštní odměny podle skutečné služební doby.

4. Odměna, slíbená zaměstnanému prodavači podle procent z tržby anebo zaměstnanci jako tantiema částkou číselně určitou bez ohledu na účetní uzávěrku, jest v pochybnosti remunerací podle tohoto ustanovení, nikoliv provisí nebo podílem na zisku.

Jiné požitky.

§ 18.

1. Vláda může na návrh ministerstva sociální péče, když byly slyšeny korporace, kterým náleží zastupovati příslušné zájmy, zapověděti nařízením pro podniky určitého druhu nebo pro určitá místa neb obvody, aby nebyly zaměstnancům poskytovány obytné místnosti nebo strava na srážku platu.

2. Poskytuje-li zaměstnavatel byt nebo stravu, jest povinen to činiti svým nákladem tak, aby to vyhovovalo zdraví, mravnosti a náboženskému přesvědčení zaměstnancovu. Naturální požitky buďtež poskytovány v obdobích v místě obvyklých a okolnostem přiměřených.

3. Není-li jinak umluveno, počítá se hodnota bytu a jiných naturálních požitků podle průměrných místních cen.

Překážky ve výkonu služby.

a) Nemoc a úraz.

§ 19.

1. Nemůže-li zaměstnanec konati služby pro nemoc anebo úraz, kterých si nezpůsobil ani úmyslně ani hrubou nedbalostí, podrží nárok na plat a veškeré služební požitky; v prvním roce služebním u téhož zaměstnavatele až do 2 měsíců; v 2.-5. roce služebním u téhož zaměstnavatele až do 3 měsíců; v 6.-10. roce služebním u téhož zaměstnavatele až do 4 měsíců; v 11.-20. roce služebním u téhož zaměstnavatele až do 5 měsíců; v 21. a dalším roce služebním u téhož zaměstnavatele až do 6 měsíců.

§ 20.

1. Ženy podrží nárok na plat po šest neděl po slehnutí; po tu dobu nesmějí býti připuštěny k práci. Onemocní-li v této době platí ustanovení § 19 ode dne porodu, pokud nemoc souvisí se slehnutím.

2. Vykáží-li se lékařským vysvědčením, že pravděpodobně slehnou v příštích dvou měsících, mohou v té době přerušiti službu, aniž se tím služební poměr zruší a aniž mají nároku na plat až do slehnutí. Onemocní-li však v této době, platí ode dne jejich onemocnění až do slehnutí ustanovení § 19.

3. Pokud ženy kojí své dítě, mají právo na dvě přestávky, potřebné k tomu účelu, vždy do půl hodiny za pracovní doby, kromě přestávek podle zákona o osmihodinové pracovní době.

§ 21.

Zaměstnanec jest povinen oznámiti bez prodlení zaměstnavateli nemůže-li konati pro nemoc nebo pro úraz službu a žádá-li to zaměstnavatel, předložiti mu potvrzení příslušné nemocenské pokladny nebo vysvědčení úředního neb obecního lékaře, z jaké příčiny a po kterou dobu jest k práci nezpůsobilý. Zaměstnavatel může opětně v přiměřených obdobích žádati tento průkaz. Nevyhoví-li zaměstnanec do tří dnů těmto povinnostem svou vinou, pozbývá nároku po dobu, než jim vyhoví.

§ 22.

Částky, kterých se dostává zaměstnanci po dobu neschopnosti k práci z veřejnoprávního pojištění, nesmějí mu býti započteny na peněžitý plat.

§ 23.

Zaměstnancův nárok na další plat podle § 19 a 20 zaniká skončením služebního poměru, končí-li se buď uplynutím doby, na kterou byl ujednán anebo podle výpovědi, dané před tím, než nastala překážka. Rovněž zaniká, byl-li zaměstnanec propuštěn z jiné příčiny, než pro onemocnění neb úraz, která opravňuje zaměstnavatele k okamžitému zrušení služebního poměru.

§ 24.

1. Pro překážku ve službě. pro nemoc aneb úraz nesmí býti zaměstnanec propuštěn, leda že trvá o dva měsíce déle, než přísluší zaměstnanci plat podle § 19.

2. Ženy nesmějí býti propuštěny pro překážku ve službě způsobenou těhotenstvím (§ 20 odst. 2.) nebo porodem. Trvá-li jejich neschopnost nastoupiti opět službu po skončení 6 neděl po slehnutí, může býti služební poměr skončen teprve po uplynutí doby podle § 19.

b) Soukromé překážky.

§ 25.

1. Zaměstnanci zůstává po čtrnáctidenním zaměstnání nárok na plat, je-li mu nemožno pro jiné důležité soukromé překážky, týkající se jeho osoby bez jeho zavinění konati službu pro krátký poměrně čas, nepřesahující 14 dní. Trvá-li nemožnost konati službu přes 14 dní, může mu zaměstnavatel odpočítati z platu částku, připadající na dobu, po kterou přes 14 dní nekonal službu.

2. Zaměstnancův nárok jest však podmíněn tím, že oznámí zaměstnavateli buď předem aneb ihned, jak mu to bude možno, nastalou překážku.

3. Nekonal-li by zaměstnanec z takových důvodů služby přes 14 dní anebo celkem v kalendářním roce přes 30 dní, může zaměstnavatel mu započítati dobu přesahující 14 dní do dovolené.

c) Plnění veřejnoprávných povinností.

§ 26.

1. Nemůže-li zaměstnanec konati službu plně veřejnoprávní povinnosti (jako porotce, svědek, přísedící veřejného úřadu, nebo člen sboru veřejného práva), podrží svůj plat.

2. Zaměstnanec jest povinen oznámiti bez prodlení zaměstnavateli nastalou překážku a pokud možno, udati dobu, po kterou nebude moci konati službu. Má také právo žádati, aby mu zaměstnavatel potvrdil, kolik činí výdělek ušlý podle ní.

3. Pro takovouto překážku ve službě nemůže býti služební poměr bez výpovědi zrušen. Trvá-li překážka přes 14 dní nebo lze-li očekávati, že potrvá přes 14 dní a je-li v tomto odvětví nebo podniku nezbytno zastoupení může zaměstnavatel přijmouti zástupce; od patnáctého jest povinen zaměstnanec nahraditi náklady zastoupení, bylo-li nutno, nikoliv však více, než činí část platu, příslušejícího mu za dobu, přesahující 14 dní.

d) Branná služební povinnost mimo mobilisaci a válku.

§ 27.

1. Nemůže-li zaměstnanec konati službu pro splnění své branné služební povinnosti mimo mobilisaci a válku, podrží nárok na své služební požitky po jeden měsíc, trval-li služební poměr nepřetržitě alespoň šest měsíců.

2. Pro překážku ve službě, uvedenou v odst. 1. nemůže býti služební poměr zrušen, a zaměstnanec má povinnost po ukončení branné služební povinnosti nastoupiti opět službu. Nenastoupí-li do 14 dnů, má se za to, že ze služby vystupuje, leda by mu bylo bez jeho zavinění z důležité příčiny znemožněno jí včas nastoupiti. Okolnost tuto jest povinen zaměstnavateli ihned oznámiti.

3. Zruší-li se služební poměr uplynutím času, na který byl ujednán, zaniknou zaměstnancovy nároky ukončením služebního poměru.

e) Branná povinnost za mobilisace a války.

§ 28.

1. Byl-li zaměstnanec povolán k branné služební povinnosti za mobilisace nebo za války a nebylo-li jinak ujednáno, přísluší mu plat na dobu jedno ho měsíce. Ode dne, kdy vejde ve známost, že tuto brannou služební povinnost nastoupí až do skončení demobilisace, jest jeho služební poměr nevypověditelný.

2. Splnil-li zaměstnanec svou brannou služební povinnost podle odst. 1. nastoupí opět svoji službu. Nenastoupí-li do 14 dnů má se za to, že ze služby vystupuje. leda by mu bylo bez jeho za vinění z důležité příčiny znemožněno ji včas nastoupiti.

3. Přísluší-li mu podle smlouvy vyšší plat po určité služební době, buď doba vojenské služby započtena při výpočtu služební doby, jsou-li tu ostatní případné podmínky tohoto nároku. To platí také je-li zaměstnanec podle smlouvy oprávněn žádati po určité služební době výslužné od zaměstnavatele.

4. Služební smlouvy, u jednané na určitý čas, prodlužují se, jde-li o zaměstnance povolaného při mobilisaci k vojenské službě, který byl alespoň čtyři neděle u zaměstnavatele ve službě až do celkové demobilisace, leda že zaměstnanec se zřekl nároku na prodloužení smlouvy.

5. Zaměstnanci, který se vrátí do služby, přísluší dřívější plat, který měl, na stupuje brannou službu, i s případnými drahotními příplatky; byl-li za vojenské služby nově upraven služební plat pro tuto služební kategorii, platí úprava i pro zaměstnance, povolané k branné službě. Zaměstnancům, kteří mají podle odst. 3. nárok na vyšší platovou stupnici. Příslušejí také všechny vedlejší požitky podle tohoto platového stupně.

6. Osobám, jež byly povolány k branné služební povinnosti, jsou na roveň postaveny osoby, povolané podle zákona o válečných úkonech anebo k zvláštním úkonům podle branného zákona a rukojmí a osoby občanského stavu, jež upadly v zajetí.

7. Branná služební povinnost podle odst 1. a násl. pokládá se za ukončenou uplynutím dne, kdy zanikla povinnost činné branné povinnosti, u osob, jmenovaných v odstavci 6, dne, kterého zanikla povinnost konati ony úkony, nebo dne, kterého nabyly možnosti se vrátiti do území Československé republiky.

§ 29

Ustanovení § 28., odst. 2. až 7., platí též pro nabyvatele závodu, který mezi tím na něho přešel. Neplatí však, zastavil-li zaměstnavatel anebo jeho nástupce po vyhlášení mobilisace činnost svého závodu proto, že změnou veřejných poměrů nastalo takové zhoršení jejich osobních hospodářských poměrů, že nelze na nich slušným způsobem žádati, aby příslušné závazky splnili. Jestli-že vsak během války nebo mobilisace zaměstnavatel opětně svůj závod otevře, obnovuje se tím služební poměr na další dobu až do skončení mobilisace. (§ 28., odst 1.)

§ 30.

1. Trvá-li služební poměr nepřetržitě aspoň půl roku, náleží zaměstnanci každého roku dovolená v době od 1. května do 30. září ne přetržitá, za niž má nárok na všechny své peněžité požitky a jsou-li ujednány, i naturální byt, pokud jich může použíti. Za stravu a jiné zaopatření nepoužité náleží mu na požádání náhrada v penězích přiměřená těmto požitkům.

2. Dovolená činí:

do 5 let prakse 14 dní

do 10 let prakse 21 dní

do 20 let prakse 28 dní

přes 20 let prakse 35 dní

Dobou prakse rozumí se doba ztrávená ve služebním poměru, podléhajícím tomuto zákonu.

U dílovedoucích a dozorců počítá se doba prakse nejméně od dokonaného 24. roku věku.

Nastoupení dovolené nutno po vzájemném dorozumění včas určiti s ohledem na provozovací poměry závodu.

 

3. Do dovolené nezapočítává se doba, po kterou zaměstnanec nemohl konati službu pro nemoc, úraz, brannou služební nebo veřejnoprávní povinnost, po kte rou nepozbývá nároku na plat (§§ 19, 20, 25, 27, 28) a doba podle § 25., odst. 3.

4. Dovolená budiž pokud možno nepřetržitá. V podnicích, ve kterých není více zaměstnanců než tři anebo ve kterých nerušené provozování toho vyžaduje, může býti dovolená poskytnuta ve dvou obdobích přibližně stejných. Dovolená buď včas určena, při čemž sluší přihlížeti k tomu, aby připadala na dobu, vhodnou podle provozovacích poměrů podniku. Dojde-li k zrušení služebního poměru v době od 1. května do 30. dní, aniž zaměstnanec užil oprávněné dovolené, budiž mu poskytnuta před vystoupením ze služby a to bez ohledu, zda původně byla dovolená určena na dobu jinou.

5. Živnostenský inspektorát dozná, zda plní se ustanovení tohoto paragrafu; v podnicích, podléhajících obecnému hornímu zákonu, provádí tento dozor příslušný báňský revírní úřad.

§ 31.

1. Dovolená musí býti za všech okolností použita; nepoužije-li zaměstnanec dovolené na zaměstnavatelovu žádost z důvodů nepřekonatelných provozovacích poměrů, přísluší zaměstnanci náhrada ve výši peněžitých požitků, vypadajících na dobu nepoužité dovolené. Okolnost, ze zaměstnavatel potřebuje služby zaměstnancovy, nepovažuje se za nepřekonatelnou překážku. Odepření dovolené bez zákonitého důvodu opravňuje zaměstnance k okamžitému zrušení služebního poměru. Také může zaměstnanec poskytnutí dovolené neb náhrady za ni domáhati se soudním rozhodnutím, aniž by tím dotčeno bylo další trvání služebního poměru.

2. Pokud v těchto ustanoveních není odchylných předpisů, platí jinak předpisy o placené dovolené pro zaměstnance.

§ 32.

Ochranná opatření zaměstnavatelova.

1. Zaměstnavatel jest povinen svým nákladem opatřiti, zaříditi a udržovati pracovní místnosti a nářadí, potřebné pro výkon služby tak, aby život a zdraví zaměstnancovy byly chráněny, jak toho vyžaduje způsob provozování.

2. Zejména má zaměstnavatel o to pečovati, aby pracovní místnosti, pokud to připouští způsob provozování podniku a zaměstnání byly po pracovní dobu světlé, čisté a prosté prachu, aby byly přiměřeně vytápěny a aby bylo dosti sedadel pro zaměstnance v pracovních přestávkách.

3. Zaměstnavatel jest také povinen učiniti vhodná opatření, aby netrpěla mravnost zaměstnanců, zejména hledíc k jejich věku a pohlaví.

4. Živnostenský inspektorát dozírá, zda plní se ustanovení tohoto paragrafu; v podnicích, které podléhají obecnému zákonu hornímu, provádí tento dozor příslušný báňský revírní úřad.