Zákaz soutěže a jiného zaměstnání.

§ 33.

1. Zaměstnanec nesmí bez zaměstnavatelova svolení vykonávati jiné zaměstnání nebo býti jakkoliv činným v jiném podniku oboru zaměstnavatelova, bylo-li by to na újmu jeho služebním povinnostem anebo podniku, v němž jest ustanoven.

2. Zejména nesmějí zaměstnanci bez zaměstnavatelova svolení provozovati samostatný obchodní nebo živnostenský podnik téhož druhu, neb na něm se súčastniti ani obchodovati v zaměstnavatelově odvětví na svůj nebo cizí účet. Rovněž nesmějí přijímati na svůj nebo cizí účet příkazy, spadající do obchodní činnosti zaměstnavatelovy, pokud to jest na újmu zaměstnavatelovu obchodnímu zájmu, ani súčastniti se zároveň téže soutěže.

3. Má se za to, že zaměstnavatel svolil, když přijímaje zaměstnance věděl, že provozuje jiné zaměstnání, samostatný podnik anebo se ho účastní, a neujednal s ním výslovně, že toho zanechá anebo trpí-li po 3 měsíce od doby, kdy se o tom dozvěděl, aby obchodoval na svůj nebo cizí účet.

4. Přestoupil-li zaměstnanec tento předpis, může zaměstnavatel žádati náhradu způsobené škody, nebo místo ní žádati, aby obchody, ujednané zaměstnancem na vlastní účet, byly považovány za obchody, ujednané na zaměstnavatelův účet a aby zaměstnanec při obchodech ujednaných na cizí účet, vydal odměnu nebo postoupil nárok na ni.

5. Zaměstnavatelovy nároky zaniknou po 3 měsících ode dne, kdy se dozvěděl o u jednaném obchodě, každý m způsobem však v pěti letech po ujednání obchodu.

Ukončení služebního poměru:

a) Uplynutím času.

§ 34.

1. Byl-li služební poměr ujednán na určitý čas, skončí se jeho uplynutím.

2. Služební poměr na zkoušku může, býti ujednán pouze na 1 měsíc, a může býti zrušen po týdenní výpovědi, není-li důvodu k okamžitému zrušení.

3. Bylo li v služebním poměru po uplynutí ujednané doby nebo při služebním poměru na zkoušku po uplynutí 1 měsíce zaměstnancem s vědomím zaměstnavatelovým pokračováno, má se za to, že se prodlužuje na neurčitý čas, neodporoval-li bez prodlení zaměstnavatel.

b) Výpověď.

§ 35.

1. Byl-li služební poměr ujednán bez určení času nebo považuje-li se za prodloužený na neurčitý čas (§ 34), může býti zrušen výpovědí.

2. Není-li jinak umluvena delší lhůta nebo není-li místní ho zvyku příznivějšího pro zaměstnance nemůže žádná strana vypověděti služební poměr v prvním roce služebním na kratší dobu, nežli 6 neděl, v druhém služebním roce dva měsíce. Třetím služebním rokem počínaje prodlužuje se výpovědní lhůta za každý další rok o 14 dní až do nejvyšší výměry 6ti měsíců. Pro úředníky, dozorce a zřízence horních podniků (§ 131 ob. hor. zák.) jest nejmenší výpovědní lhůta 3měsíční

3. Výpovědní lhůta musí býti pro obě strany stejná. Byly-li smluveny nestejné lhůty, platí pro obě strany delší.

4. Služební poměr ujednaný na čas života nebo na dobu delší 10ti let může býti vypověděn zaměstnancem po 5ti letech na 6 měsíců.

5. Výpovědní lhůta musí končiti koncem kalendářního čtvrtletí.

Odbytné.

§ 36.

1. Byl-li služební poměr zrušen, náleží zaměstnanci, a zemře-li, jeho pozůstalým odbytné, a sice: trval-li služební poměr alespoň 3 léta, dvouměsíční poslední služební požitky.

trval-li alespoň 5 let…3měsíční

trval-li alespoň 10 let…4měsíční

trval-li alespoň 15 let…6měsíční

trval-li alespoň 20 let…9měsíční

trval-li alespoň 25 let…12měsíční

služební požitky.

2. Nárok na odbytné ztrácí zaměstnanec, jestliže ze služeb vystoupí anebo je-li jeho vinou služební poměr okamžitě zrušen (§ 37).

3. Když nový vlastník podniku nabídne zaměstnanci pokračování služebního poměru za stejných služebních podmínek a zaručí-li se započítati mu do služní doby čas ztrávený u jeho předchůdce a zaměstnaný odmítne tuto nabídku přijmouti ztrácí nárok na odbytné.

c) Předčasným zrušením.

§ 37.

Služební poměr může býti zrušen každou stranou z důležitých příčin, a to byl-li ujednán na určitý čas, před jeho uplynutím, jinak bez výpovědi. Strany mohou i tehdy, mají-li zákonný důvod pro okamžité zrušení, poměr vypověděti, při čemž stačí v každém případe 6tinedělní lhůta končící kalendářním čtvrtletím.

aa) Zaměstnancem.

§ 38.

Důležitou příčinou, pro kterou zaměstnanec jest oprávněn opustiti ihned službu, jest zejména:

1. Stane-li se neschopný konati službu nebo nemůže-li ji dále konati bez újmy pro své zdraví nebo mravnost;

2. Zadržuje-li zaměstnavatel bezprávně zaměstnanci plat anebo jiné mu příslušející požitky nebo ho v nich zkracuje, zejména poskytuje-li mu nedostatečnou nebo nezdravou stravu nebo nezdravý byt, jsou-li naturální požitky smluveny, jestliže bez jeho souhlasu sníží mu zaměstnavatel služební požitky, jestliže přikáže mu jiný druh práce, nebo jiné místo působnosti, nebo porušuje-li jiná podstatná ustanovení smlouvy;

3. Vzpírá-li se zaměstnavatel vyhověti zákonným povinnostem na ochranu života, zdraví nebo mravnosti zaměstnanců (§ 31 až 32);

4. Ublíží-li zaměstnavatel skutkem zaměstnanci nebo příslušníkům jeho rodiny, poruší-li mravnost anebo dopustí-li se hrubé urážky proti nim a neb odepře-li chrániti zaměstnance proti takovým jednáním příslušníků své rodiny nebo jiného zaměstnance.

bb) Zaměstnavatelem.

§ 39.

Důležitou příčinou. pro kterou zaměstnavatel může zrušiti okamžitě služební poměr, jest zejména, jestli zaměstnanec:

1. Je neschopen konati hlavní podmínky smluvené služby.

2. Jedná ve službě nepoctivě, zejména spáchá trestný čin ze zištnosti nebo z nízkých pohnutek, poškozuje zaměstnavatele úmyslně, dává si poskytnouti od jiných osob neoprávněné platy nebo výhody ve své činnosti bez vědomí nebo svolení zaměstnavatelova, zvláště přijme proti ustanovení § 15 provisi nebo jinou odměnu.

3. Přestoupí ustanovení § 33 o jiném zaměstnání a soutěži.

4. Nekoná bez překážky v zákoně odůvodněné službu po dobu delší tří dnů nebo pro překážku podle § 25 přes 14 dní nebo do roka přes 30 dní, anebo zpěčuje se trvale konati své služby nebo se podrobit i zaměstnavatelovým rozkazům, které jsou odůvodněny obsahem smlouvy nebo předmětem služebního výkonu.

5. Ublíží skutkem zaměstnavateli příslušníku jeho rodiny nebo jinému zaměstnanci, poruší mravnost anebo dopustí se hrubé urážky proti nim.

§ 40.

1. Z důvodů § 38 č. 4. a § 39 č. 2. až 8. lze zrušiti bez výpovědi služební poměr jen ve 3 dnech po tom, kdy strana o některém z těchto důvodů se dozvěděla neb uplynula doba po zrušení poměru rozhodná. Po uplynutí této doby považuje se skutek odůvodňující okamžité zrušení za prominutý a kromě případu, že se zaměstnanec zpěčuje konati služby nebo se podrobiti rozkazům podle § 39 č. 4. nelze jej ku platnosti přiváděti při dalším takovém případu odůvodňujícím okamžité zrušení.

2. Při zrušení poměru buď udán důvod, ale není třeba udat i určitý skutek; stačí jej prokázati ve sporu.

§ 41.

1. Vystoupí-li zaměstnanec předčasně bez důležitého důvodu nebo je-li vinen, předčasným propuštěním má zaměstnavatel nárok na náhradu skutečné škody mu způsobené.

2. Zaměstnanci náleží přiměřený díl odměny za výkony již provedené, za které nedospěla dosud odměna.

§ 42.

1. Propustí-li zaměstnavatel předčasně bez důležitého důvodu zaměstnance, nebo může-li mu býti přičtena vina na tom, že zaměstnanec zrušil bez výpovědi právem služební poměr, může zaměstnanec, nepozbývaje dalších nároků na náhradu škody, požadovati kromě dílu platu přiměřeného dosavadním výkonům také služné a náhradu jiných požitků, které mu náležejí podle smlouvy za čas až do skončení.služebního poměru uplynutím smluvené doby nebo řádnou výpovědí.

§ 43.

1. Ustanovení §§ 41 a 42 platí také, byl-li služební poměr zrušen nesprávně danou výpovědí a nebyla-li výpověď odvolána před uplynutím výpovědní lhůty.

2. Žádná ze stran není povinna obnoviti služební poměr zrušený bez důležitého důvodu předčasně nebo nesprávně danou výpovědí druhou stranou, a nepozbývá nároků podle §§ 41 a 42, odepřela -li poměr obnoviti.

§ 44.

Jsou-li obě strany vinny na předčasném zrušení služebního poměru, rozhodne soudce podle volného uvážení, zdal a v jaké výši náhrada náleží.

§ 45.

Nároku na náhradu za předčasné zrušení služebního poměru (§§ 41 a 42) dlužno se domáhati soudně v 6ti měsících ode dne, kterého byl poměr zrušen.

d) Při konkursu.

§ 46.

1. Byl-li uvalen konkurs na zaměstnavatelovo jmění, vstoupí konkursní podstata do smlouvy. Do měsíce ode dne, kdy byl konkurs prohlášen, může však zaměstnanec zrušiti služební poměr bez výpovědi, správce podstaty výpovědí na smluvenou, je-li delší. jinak na zákonnou dobu.

2. Zruší-li správce podstaty služební poměr výpovědí před uplynutím času, na který byl ujednán, může zaměstnanec žádati náhradu škody jako konkursní věřitel.

Vyklizení bytu.

§ 47.

1. Je-li zrušen služební poměr, nebo zemře-li zaměstnanec, kterému přenechal zaměstnavatel služební smlouvou byt, budiž tento vyklizen, měl-li zaměstnanec vlastní domácnost, nejpozději do 6ti měsíců, jinak do 14ti dnů.

2. Nemocní a šestinedělky nesmějí býti nuceni vykliditi byt, dokud nemohou jej bez újmy pro své zdraví opustiti.

Vyúčtování.

§ 48.

1. Je-li zaměstnanec povinen vydati účet, musí to, vystupuje ze služby, učiniti bez prodlení, jakož i odevzdati jmění a věci jemu svěřené a v jeho uschování jsoucí doklady, listiny a pod.

2. Zaměstnavatel může i za služebního poměru kdykoliv žádati účet anebo věci svěřené zaměstnanci prohlédnouti nebo dáti prohlédnouti.

3. Aby mohl vydati účet, budiž zaměstnanci, je-li toho třeba, dovoleno nahlédnouti do knih a dokladů, týkajících se jeho působnosti.

Vyhledání nového zaměstnání.

§ 49

1. Po výpovědi až do doby, kdy si vyhledá nové zaměstnání, buď dán zaměstnanci na jeho žádost volný čas aspoň 8 hodin v týdnu, aby si vyhledal nové zaměstnání.

2. Zaměstnanec nepozbývá nároků na své požitky za tento volný čas.

Vysvědčení.

§ 50.

1. Zaměstnavatel jest povinen vydati při skončení služebního poměru zaměstnanci na jeho žádost písemné vysvědčení o době a způsobu zaměstnání. Žádá-li toho zaměstnanec, budiž potvrzeno v něm jaké práce vykonával. Zápisy a poznámky, kterými by se ztížilo zaměstnanci nové místo, nejsou dovoleny.

2. Žádá-li zaměstnanec za služebního poměru vysvědčení, budiž mu vydáno na jeho náklady.

3. Vysvědčení zaměstnancova a jiné jeho listiny, jež jsou v zaměstnavatelově uschování, buďtež mu na jeho žádost kdykoliv vydány.

Záruka.

§ 51.

1. Služební záruka budiž dána v pojistce, nebo vinkulované vkladní knížce uložené na zaměstnancovo jméno u ústavu, který si určil. Zaměstnanec má právo na běžné úroky. Žádati záruku v hotovosti, trestá se, není-li jiného trestného činu, podle § 60 tohoto zákona.

2. Záruka slouží výhradně k tomu účelu, aby bylo zaměstnavateli zárukou, že zaměstnanec správně a poctivě hospodaří se svěřeným jměním a zbožím, pokud to záleží v jeho moci.

3. Činí-li zaměstnavatel nároky na náhradu škody po skončení služebního poměru, může býti záruka uvolněna, až bude rozhodnuto o náhradních nárocích. Žádá-li to zaměstnanec, budiž záruka uložena u soudu.

Soutěžní doložka.

§ 52.

1. Úmluva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která omezuje zaměstnance po dobu skončení služebního poměru v jeho výdělečné činnosti (soutěžní doložka), je neplatná.

2. Úmluva, kterou se zavazuje zaměstnavatel jinému zaměstnavateli, že nepřijme zaměstnance, anebo jen za určitých výjimek přijme zaměstnance do svých služeb, jest neplatná.

3. Přestupky proti ustanovení tohoto paragrafu trestají se podle ustanovení § 60 tohoto zákona.

§ 53.

Změna majitele závodu.

1. Jestli zcizí zaměstnavatel svůj závod, nebo propachtuje jej k provozování, vstupuje nabyvatel anebo pachtýř do služebního poměru, jest však oprávněn poměr zrušiti výpovědí na zákonnou dobu; zaměstnanec může zrušiti poměr do jednoho měsíce bez výpovědi. Dřívější zaměstnavatel jest povinen nahraditi zaměstnanci škodu za dobu, která by byla prošla až do zrušení řádnou v výpovědí, vystoupil-li zaměstnanec proto, že se změnily jeho služební úkony nebo že měl k tomu důležité příčiny z osoby nového zaměstnavatele.

2. Vstoupí-li zaměstnanec do služebního poměru k nabyvateli (pachtýři) závodu, sprošťuje se dosavadní zaměstnavatel ručení za budoucí služební požitky. Nabyvatel ručí však vedle dosavadního zaměstnavatele za dospělé platy za poslední rok.

3. Noví vlastníci závodu ať fysičtí anebo právničtí, jsou povinni splniti vůči zaměstnanci všechny povinnosti, k nimž se původní majitel zavázal anebo které vyplývají z ustanovení tohoto zákona. Zaměstnanec není povinen práci jiného rozsahu, způsobu anebo v jiném místě vykonávati, než původně smluveno. Neplní-li zaměstnavatel těchto závazků, má zaměstnanec právo okamžitě zrušiti služební poměr a objeví-li se tyto neshody po jednom měsíci, kdy nový majitel závod převzal, má právo uplatniti své nároky až do doby, která by byla prošla do zrušení řádnou výpovědí proti novému majiteli. V tomto případě má nový vlastník také povinnost nahraditi zaměstnanci odbytné podle § 36 tohoto zákona.

4. Ustanovení odst. 1.-3. tohoto paragrafu platí také pro úpravu poměru mezi zaměstnancem a dědici zaměstnavatelovými, když tento umřel.

Zvláštní ustanovení ostatkových úřednících.

§ 54.

Kromě případů uvedených v § 8 může zaměstnanec v zemědělském anebo lesním podniku než nastoupil službu, odstoupiti od smlouvy, byla-li povolena na nemovitost nucená dražba nebo zahájena vnucená správa, byla-li ze spachtované nemovitosti zaměstnavateli dána výpověď na kratší dobu, než jeden rok, anebo stala-li se změna v osobě vlastníkově.

Zvláštní ustanovení.

§ 55.

1. Měl-li zaměstnanec k užívání deputátní pozemky a skončí-li služební poměr výpovědí přede žněmi, přísluší zaměstnanci náhrada za výsev, zdělání a případné náklady pojištění.

2. Byl-li zrušen služební poměr zaměstnavatelem bez důležité příčiny nebo zaměstnancem právem proto, že zaměstnavatel k tomu dal příčinu, přísluší zaměstnanci kromě náhrady podle odst. 1. také náhrada škody, kterou utrpěl odnětím pozemků, jakož i nutným prodejem dobytka. který podle smlouvy mohl chovati. Zaměstnavateli přísluší předkupní právo k dobytku.

3. V závodech, kde zřízeny jsou zvláštní fondy nebo instituce ku blahu zaměstnanců, jejich správa a užívání musí se díti podle řádů schválených závodním výborem, zřízeným podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., a kde toho není, schváleným zaměstnanci.

4. Správa a užívání těchto fondů nebo institucí děje se tak, že vedle zaměstnavatele nebo jeho zástupce jako rovnocenní spolurozhodují dva zaměstnanci, jmenovaní závodním výborem zřízeným podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., nebo volení všemi zaměstnanci, kteří nejméně 6 měsíců v podniku jsou zaměstnáni.

Závěrečná ustanovení.

Nezměnitelná ustanovení.

§ 56.

Práva, která příslušejí zaměstnancům podle ustanovení tohoto zákona, nemohou býti v neprospěch zaměstnanců smlouvou změněna ani vyloučena.

Příslušnost soudů.

§ 57.

Pro rozepře ze služebního poměru upraveného tímto zákonem jsou příslušné soudy podle předpisů o tom vydaných.

Jiná zákonná ustanovení.

§ 58.

1. Neustanovuje-li tento zákon nic jiného, platí o služebních poměrech jím u pravených předpisy obecného zákona občanského, zákona ze dne 13. července 1922, c. 244 Sb. z. a n., pak živnostenských řádů. zákonů o pensijním a nemoc. pojištění a zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n.. o 8mihodinné době pracovní.

2. Platnosti pozbývají všechny předpisy, které se nesrovnávají s ustanoveními tohoto zákona, zejména zákon ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., ustanovení §§ 55 až 60 zák. čl. XXXVII. z r. 1875 a ustanovení živnostenského řádu ve znění zákona ze dne 16. srpna 1907, č. 199 ř. z., a zák. čl. XVII. z r. 1884, pokud obsahují odchylné předpisy o obchodních pomocnících, §§ 201, 202, 203, 205 a 208 obecného zákona horního ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., pokud jednají o úřednících a dozorcích, zákon ze dne 13. ledna 1914, č. 9 ř. z., o statkových úřednících a zák. čl. XXVII z roku 1900 o úpravě právních poměrů mezi statkáři a hospodářskými úředníky.

§ 59.

1. Po slyšení korporací, jimž náleží podle zákonů zastupovati příslušné zájmy (obchodních a živnostenských komor, advokátních, inženýrských, lékařských komor a pod.), a odborových organisací, může býti nařízením ustanoveno, že předpisy o nedělním klidu a pracovní době se vztahují také přiměřeně na služební poměry upravené tímto zákonem, nepodléhající živnostenským řádům a zákonu z 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n.

2. Vláda ve shodě s odborovými organisacemi zaměstnanců, tomuto zákonu podléhajících, ustanoví orgán, jemuž náleží dohlížeti, zachovávají-li se předpisy tohoto zákona.

Trestní ustanovení.

§ 60.

1. Přestupky tohoto zákona a nařízení vydaných o ochranných opatřeních a nedělním klidu, buďte trestány správními úřady, na Slovensku a Podkarpatské Rusi administrativními (policejními) vrchnostmi, v městech pak, kde jsou státní policejní úřady, těmito úřady peněžitými tresty do 10.000 Kč nebo na svobodě do tří měsíců a při opětování i odnětím práva zaměstnávati pomocníky neb odnětím živnostenského oprávnění na čas nebo na vždy.

2. Přestupky podle §§ 51 a 52 buďtež trestány pokutou od Kč 1.000.- do Kč 10.000.-, nebo vězením od jednoho týdne do 3 měsíců, nebo odnětím živnostenského oprávnění na čas nebo na vždy.

Účinnost zákona.

§ 61.

Ustanovení tohoto zákona pokud jsou pro zaměstnance příznivější, platí též o služebních poměrech, které byly v platnosti v den prohlášení účinnosti tohoto zákona. Pokud stávající služební nebo kolektivní smlouvy mají ustanovení pro zaměstnance příznivější, než tento zákon, nejsou tyto smlouvy zákonem tímto nijak dotčeny.

Tento zákon § 62 nabude účinnosti dnem vyhlášení. Jej provésti náleží ministrům spravedlnosti, sociální péče, obchodu, zemědělství a veřejných prací, v dohodě se súčastněnými ministry.

Důvodová zpráva:

Sledujeme-li dějiny vývoje soukromého úřednictva, dozvídáme se, že soukromé podnikání již v dávných dobách zaměstnávalo vrstvu pracovníků vyšších duševních výkonů. Stopy jich nalézáme již ve vyvinutém obchodním životě starých Féničanů, Řeků a Římanů. Ve středověku tato vrstva rostla. Připomeňme si jen německou ťHansuŤ, která zaměstnávala celou armádu kvalifikovaného úřednictva. Podobně ťDominiaŤ zaměstnávala přísně organisovaný sbor úřednictva, jehož jedna část byla dokonce pověřena vykonáváním veřejnoprávních funkcí, kdežto druhá obstarávala věci hospodářské. Také výroba řemeslná neobešla se tehdy bez pracovníků ducha a i tam nalézáme jich předchůdce dnešního moderního technického úředníka a dílovedoucího.

V dnešní své formě jest soukromý úředník výsledkem ohromné změny, v nastalé počátkem druhé polovice XIX. století od straněním cechovnictví a zavedením nových výrobních řádů, netušeným rozvojem dopravních prostředků a technických věcí, tehdy byly zakládány veliké podniky, k jichž řízení jednotlivec již nestačil a musel míti spolupracovníky. Z těchto vyvinul se dnešní stav soukromého úřednictva, zahrnující všechny zaměstnance vyšších soukromých služeb.

Tento vývoj moderního soukromého podnikání způsobil, že poměr zaměstnaného k zaměstnavateli nabyl nových forem. Zaměstnání v soukromých službách není více přechodným stadiem, průpravou pro založení samostatné existence, nýbrž stalo se povoláním životním, neboť dnes největší část zaměstnanců ve vyšších soukromých službách je odkázána tráviti svůj život v hospodářské odvislosti.Námezdný poměr je při tom jediným zdrojem existence. Vlivem tohoto vývoje staly se služební poměry soukromých zaměstnanců v posledních desetiletích velikou právní a národohospodářskou důležitostí, sociální mír a klid závisí od správného upravení všech s ním souvisejících otázek.

Sociální a hospodářská úroveň soukromého úředníka v té době byla velmi výstižně vyjádřena výrokem, proneseným vynikajícím naším národohospodářem, Dr. J. Fořtem, v debatě, konané v poslanecké sněmovně rakouské dne 17. května 1895. Oceniv význam soukromého úředníka pro společnost, poukázal na skutečnost, že se dosud nikdo o tuto třídu nestaral a že její členové jsou jmenováni ťbílými otrokyŤ. A měl pravdu. Tehdejší zákony existenci soukromého úředníka téměř ignorovaly, jako by ho ani nebylo.

Přesvědčíme se o tom. přehlédneme-li tehdejší zákonodárství, pokud m o vztah k soukromému úředníku. Obecný zákonník občanský z r. 1811 dotýkal se způsobem velmi primitivním soukromoprávního poměru námezdného. Každý byl před ním stejně postaven. Zedník jako stavitel, čeledín jako ředitel. Živnostenský řád vydaný v r. 1859 a jeho doplňky v r. 1883 a 1885 upravovaly poměr mezi zaměstnanými živnostníky a jich pomocnými pracovníky, vylučoval však největší část soukromých úředníků ze své působnosti. Zákon obchodní upravoval poměr obchodního pomocníka k jeho šéfu. Týkal se hlavně osob, zaměstnaných v obchodě, mezi nimi také různých prokuristů, obchodních zmocněnců a jiných osob podobně postavených. Z nedostatku jiného sociálního zákonodárství byla velmi často užívána ustanovení obchodního zákon a i na poměry úředníků v jiných oborech, na něž tvůrci tohoto zákona nepomýšleli.

Zákon horní z r. 1854 má předpisy upravující poměr držitelů dolů k jich úředníkům. Vztahuje se však jen na úředníky báňské.

Tlakem organisace byl získán v r. 1895 zákon o nedělním klidu, který byl v r. 1905 novelisován. - V r. 1910 upraven byl služební poměr k zaměstnavateli zákonem ze dne 16. ledna 1910 o služební smlouvě obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců, ale brzy bylo seznáno že zákon tento má mnoho nedostatků. Potřeba novelisace tohoto zákona byla již uznávána ve starém Rakousku, ale světová válka zhatila veškeré naděje na zlepšení úpravy pracovních a služebních poměrů soukromých zaměstnanců.

Po zřízení našeho samostatného státu byl v r. 1918 vydán zákon o pracovní době a začátkem r. 1919 vchází v život nařízení o zachování a obmezení výpovědi určitých služebních poměrů. Od r. 1923 slibována byla stále novelisace zákona, jímž by se upravil snesitelněji služební a pracovní poměr soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, sliby se opakovaly všemi vládami a výsledek žádný. Dosud všechny sliby o zlepšení osudu soukromých zaměstnanců byly realisovány jen tak dalece. že ministerstvo spravedlnosti vypracovalo několik referentských návrhů, které také byly předmětem jednán poradního sboru pro otázky hospodářské - dále však nic.

Potřeba zákonného řešení služebního poměru soukromých zaměstnanců ve vyšších službách nutí nás zabývati se touto otázkou. Základem předkládaného návrhu zákona o soukromých zaměstnancích ve vyšších službách je návrh ministerstva spravedlnosti z r. 1923, doplněný, respektive upravený podle požadavků odborových soukromo-zaměstnaneckých organisací tak, aby byl opravdovým vyjádřením snah a potřeb tohoto stavu a aby odstraněny byly dnešní nedostatky, jež bývají velmi často předmětem sporů a nedorozumění mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Představujeme si, že je třeba, aby nový zákon se vztahoval na všechny zaměstnance v soukromých službách, že zákon ten má odstraniti dosavadní roztříštěnost. že má býti rozsahem stejný jako zákon o pensijním pojištění a příští zákon o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Rozřešení tohoto problému je velmi naléhavé, zvláště uvážíme-li, že na příklad v sousední republice rakouské mají již nový zákon o služební smlouvě, že uznali, že starý zákon z roku 1910 je naprosto nedostatečný.

Je pro nás opravdu trapné, že v tom Rakousku mají již tento zákon od 1. července roku 1921, s nímž se náš dosavadní nedá ani srovnávati. U nás jsou dnes poměry přímo strašné, u nás pod zákon v služební smlouvě nespadají ani všechny kategorie soukromých zaměstnanců. Tak pro báňské zaměstnance tento zákon neplatí, na ně vztahuje se dosud horní zákon z roku 1854, úředníci velkostatku mají také zákon jiný z roku 1914, taktéž nedostatečný, a celá řada úředníků zaměstnaných na příklad v politických, odborových a jiných organisacích podléhá dosud ustanovením všeobecného občanského zákona tak jako dělníci. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou poměry zas zcela jiné, pro služební poměr zaměstnanců v soukromých službách platí zde uherský zákonný článek XXXVII. zákona z r. 1875.

Pokud se rozsahu působnosti týká, přizpůsoben byl návrh, jak již bylo uvedeno, pensijnímu zákonu ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n., a návrhu zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, a to z důvodů, aby byla naprostá jednotnost v zákonech upravujících služební a sociální poměry soukromých zaměstnanců. Znovu zdůrazňuje se, že je nezbytně nutné, aby tento navrhovaný zákon přinesl určitou úlevu do dnešních poměrů a nechceme-li, aby znovu nastal chaos, jaký vznikl při uzákonění článku VII. zákona z 5. února 1920, čís. 89 Sb. z. a n.. který tak nevhodně a rušivě zasáhl do úřednického pojištění. Není myslitelno, aby byla pro soukromého zaměstnance ve vyšších službách jiná definice podle zákona o pensijním pojištění, jiná podle zákona o nemocenském pojištění a opět jiná podle zákona, jímž upravují se pracovní a služební poměry. Tyto zákony, k nimž snad v brzké době přistoupí i zákon o pojištění pro případ nezaměstnanosti, musí býti v naprostém souhlase a souladu, a tím také odlehčíme našemu soudnictví, uvedeme.li zákony v náležitou harmonii a soulad.

Zákonem tímto nevzejdou státu žádná vydání. Odpadá tudíž doložka podle § 41 ústavního zákona.

Návrh budiž co nejdříve předložen sociálně-politickému výboru k projednání.

V Praze, dne 15. února 1930.

Petr, dr. Novák, Bezděk, dr. Daněk,

Navrátil. Janalík, Vaculík, Adámek, Sedláček, Stašek, Rýpar, Světlík, dr. Dolanský, Roudnický, Košek, Vičánek, Stanislav, Kaňourek, Myslivec. dr. Mičura, dr. Nosek, Šamalík, Knotek.