Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	1. zasedání.

174.

Interpelace:

I. posl. Hokky a druhov min. soc. pečlivosti o nemožných pomeroch válečných invalidov v Podkarpatskej Rusi,

II. posl. Hokky a druhov min. školstva a nár. osvety o výške, rešp. stanovení výšky základného platu, ktorý majú zaistiť svojim učiteľom vydržovatelia cirkevných škol v Podkarpatskej Rusi,

III. posl. Hokky a druhov min. zemedelstva vo veci najatých erárnych robotníkov v Buštine a Rahove,

IV. posl. Gläsela a druhů min. financí, že československá tabáková režie používá jen jednojazyčných českých tiskopisů,

V. posl. Krebse a druhů min. obchodu, aby obec Streckenwald v okresu chabařovickém byla dodatečně pojata do seznamu obcí podle zákona o podomním obchodě,

VI. posl. Simma a druhů min. vnitra o nesnesitelných poměrech, které způsobil kominík Václav Blecha v Jablonci n. N.,

VII. posl. Krebse, Schuberta a druhů min. financí o provádění zákona, čís. 77/1927 o úpravě finančního hospodářství obcí, zvláště Podmokel,

VIII. posl. Knirsche a druhů min. železnic o překážkách, jež se působí zavedení autobusové dopravy zvláště v severozápadních Čechách v Rudohoří a Středohoří,

IX. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o jazykových opatřeních zemské školní rady pro Čechy,

X. posl. inž. Junga, Krebse, Schuberta a druhů min. vnitra, že okresní úřady zvláště v Bílovci, považují za závadné nošení hnědých košil,

XI. posl. dr Daňka, Bezděka a druhů vládě o vyrovnávacích přídavcích pro bývalé zemské zaměstnance zemského výboru moravského,

XII. posl. dr Szüllö a druhov min. školstva a nár. osvety o nekvalifikovateľnom popudzovaní proti národnosti a podnecovaní nenávisti, ku ktorému došlo pri skautskej slávnosti odbývanej vo vládnej budove v Bratislave dňa 26. januára 1930,

XIII. posl. Biňovce a soudr. min. soc. péče a vnitra o nemožném postupu okresního úřadu v Kralupech a zemského úřadu v Praze při vyřizování žádostí o podporu přestárlých) občanů,

XIV. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o marném úsilí přiměti okresní úřad v Sušici, aby přiměl obecní úřad v Albrechticích u Sušice podle článku XVI. obecního řádu ze dne 16. dubna 1864, č. 17 a §u 103 a 104 tohoto zákona, aby splnil závazek uložený mu v §§ 18 a 19 stavebního řádu,

XV. posl. Kaspera a druhů min. soc. péče o opatřeních, aby byla zachovávána osmihodinná pracovní doba a o povolování hodin přes čas,

XVI. posl. Seidla a soudr. vládě o vydání vládního nařízení k § 7 a 9 platového zákona,

XVII. posl. Seidla, Husnaje, inž. Nečase a soudr. min. vnitra o rozšíření systemisovaných míst kancelářských úředníků a obsazení volných systemisovaných míst v 6. a 5. platové stupnici u zemského úřadu v Užhorodě,

XVIII. posl. Seidla, F. Svobody, Polacha a soudr. min. vnitra o systemisaci služebních míst zaměstnanců Masarykovy dětské léčebny v Šumperku na Moravě,

XIX. posl. Neumeistera, Polacha, Nového a soudr. min. soc. péče o tvrdém postupu při vymáhání přeplatků, vzniklých pobíráním důchodů válečnými poškozenci,

XX. posl. Hampla, Zeminové a druhů min. soc. péče o zprostředkování práce a ohlašování volných míst,

XXI. posl. dr Patejdla, dr Moudrého, Knejzlíka a druhů min. vnitra o nezodpovědění interpelace tisk č. 2048/XII ze dne 28. února 1929 posl. Moudrého, Riedla a druhů o revisí ťSpořitelnyŤ města Olomouce,

XXII. posl. Fialy, O. Procházky, Malého a druhů min. železnic o nesprávném účtování platů pomocných zaměstnanců čsd., vykonávajících střídavě službu turnusovou a neturnusovou,

XXIII. posl. Neumeistera, Polacha, Kleina a soudr. min. soc. péče o exekučním vymáhání přeplatků, vyplacených jako důchod ve smyslu zákona ze dne 20./II. 1920, č. 142 ve znění novely ze dne 25./I. 1922 č. 39 Sb. z. a n., válečnému invalidovi Frant. Buriánkovi ze Všetat,

XXIV. posl. dr Holotu a druhou min. financií o usnadnení pokračovania pri povolovaní ciest pensistom do cudziny,

XXV. posl. dr Holotu a druhou min. verejných prác a vnútra o regulovaní ciest v obci Ebed,

XXVI. posl. Kremsera a soudr. min. vnitra o zabavení časopisu ťSozialistische jugendŤ,

XXVII. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o vánočních remuneracích na středních školách,

XXVIII. posl. Simma a druhů min. vnitra o požadavcích, aby okresním hejtmanům a úředním zřízencům okresních úřadů byly opatřeny služební byty,

XXIX. posl. Kaspera a druhů vládě o krisi ve východočeském lnářském průmyslu,

XXX. posl. Krumpe a druhů min. soc. péče, jak teplický úřad pro péči o válečné poškozence nakládá s válečnými poškozenci,

XXXI. posli dr Hanreicha a druhů min. vnitra o protizákonném nařízení moravského zemského presidenta,

XXXII. posl. Horpynky a druhů min. železnic o chování železničního pokladníka v Boru u České Lípy k cestujícím,

XXXIII. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení menšinové měšťanské školy v Požaze,

XXXIV. posl. dr Schollicha a druhů min. financí o obsazování ředitelských míst v tabákových továrnách,

XXXV. posl. Kaliňáka, Vančo, Doriče a druhov vláde ohľadom úhrady tých škod, ktoré boly zpôsobené válkou a bolševickou invasiou vo východnom Slovensku.

 

174/I (překlad).

Interpellácia

poslanca Hokky a druhov ministrovi sociálnej pečlivosti

o nemožných pomeroch válečných invalidov v Podkarpatskej Rusi.

Pane minister!

Váleční invalidi Podkarpatskej Rusi, autonomnej podľa najvyšších zákonov štátu, sú s hľadiska štátnej sociálnej pečlivosti odkázaní na odrobinky, ktoré nemožno ani almužnou nazvať; sťažnosti o často už odhalených ťažkých krivdách stále sa ztrácujú v labirinte úradov válečnej pečlivosti.

Situácia válečných invalidov, vdov a sirôt je v prvom rade zaťažená tiež otázkou štátneho občianstva, lebo táto otázka sa hodí najlepšie k tomu, aby jednotliví oprávnenci boli pozbavení výhody sociálnej pečlivosti; lebo môže byť niekto hoci stoprocentným invalidom, ak nemôže dokázať svoje štátne občianstvo a totiž nemôže preukázať, že on sám a jeho predkovia už aspoň v r. 1845 na tomto území bydleli, vtedy pri troške dobrej vôle podarí sa úradníkom pozbaviť ho jemu náležiace penzie, rešp, invalidnej podpory, vdovskej alebo sirotskej podpory a tým pri takejto manipulácii štátnym občianstvom i títo biednici ľudskej spoločnosti stanú sa obeťmi štátneho občianstva.

Vo veľa prípadoch sa stáva, že válečnej vdove neuznajú štátne občianstvo, avšak dospelé jej dieťa, jej vyživovateľa odvedú za vojaka. A tedy matka nemá štátneho občianstva, kým naproti tomu jej syn, ktorý nie je štátnym občanom, verne plní povinností štátneho občana a je k plneniu tejto povinnosti i viazaný.

Avšak môže byť válečný invalida i stoprocentným žobrákom, ak nemá v ruke dôkaz o štátnom občianstve, zostanú pre neho dvere nemocníc a prijímacie kancelárie v liečebných ústavoch uzavreté a on sám je odsúdený k záhube vo svojej ťažkej chorobe.

O ďalšie ošetrovanie telesného zdravia invalidov sa nie veľa starajú. Protézy dostanú len vtedy, keď niektorý lekár šľachetnej duše podnikne všetko, aby sa invalidovi protézy dostalo. Dielne k výrobe protéz na celom území Podkarpatskej Rusi ani jedinej nieto; i keď niektorému invalidovi dajú potrebnú protézu, on sám na svoje vlastné útraty musí odcestovať do Košíc, aby si protézu vyzkúšal. Pre nemocných, ktorí utrpeli vnútorné zranenie, nieto v krásnych lesnatých a ihličnatých vidiekoch celej Podkarpatskej Rusi ani jedinej ozdravovne.

Válečné siroty sú v zimných mrazoch bez odevu a obuvi, takže z domova sa nemôžu ani hnúť a tedy ani do školy nemôžu chodiť. Vo veľa prípadoch sú matky a poručníci trestaní, že svoje deti neposielajú do školy, kdežto faktom je, že tieto deti bez teplého odevu a obuvi nemôžu školu navštevovať.

Ač ku získaniu štátneho monopolného práva predajného sú váleční invalidi na základe zákona a ministerských nariadení oprávnení, predsa k revízii trafičných a výčapných licencií došlo len z nepatrnej častí, a vlastníkmi týchto práv sú ešte vždy z prevažnej častí starí zbohatli majitelia, alebo legionári, ktorí za Podkarpatskú Rus nebojovali. Rovnako tak je tomu i s pozemkovou reformou, požehnania ktorej mali by byt i podľa zákona účastní v prvom rade váleční invalidi.

Je takmer všeobecným faktom, že choroba a zárobková neschopnosť invalida postupuje s jeho vekom. A predsa nie zriedkavým, lež takmer všeobecným zjavom je, že čím viac dostavujú sa invalidi k dobrovoľnej superarbitrácii alebo na úradnú výzvu, tým väčšmi sa snižuje číslo procenta a tým samozrejme i počet válečných invalidov.

Ešte i dnes je mimoriadne veľký počet bezrukých, beznohých alebo tuberkulotických invalidov, ktorí nedostávajú ani halier penzie. A nedostávajú preto, lebo títo nešťastníci bydlia na 4 až 5 kilometrov vzdialene od najbližšieho obvodného notariatu, v miestach roztrúsených, takže ani z plakátov ani z vybubnovania nemohli sa dozvedieť zavčas o vyhláškach. I dnes je ešte mimoriadne veľký počet tých, čo sa v riadnej a zákonitej dobe - do 31. decembra 1923 - prihlásili, avšak obvodný notár, ač jemu svoje dáta udali, tieto dáta ani neprotokoloval, nie že by ich ešte príslušnému miestu predložil. Darmo dokazovali potom dvoma svedkami, notár snáď už ani nebol v mieste súpisu, a invalidi marne dokazovali dvoma svedkami, že sú beznohí, slepí alebo chromí a že zavčas sa prihlásili, ba i keby celá dedina vedela o tom, že chorobou postižený bol vo válke a keby kýmkoľvek mohla byť jeho invalidita dokazovaná, - odpoveď znela vždy ťnení v evidenciiŤ.

Celá zvláštna kalvária je osudom tých, manžel ktorých nebol vyhlásený za mrtvého. Ich podpory boly zastavené po dobu prehlásenia za mrtvého. Neskoršie potom po troch, štyroch rokoch prehlásili manžela za mrtvého a zase mesiace bylo treba čekať na prehlašovacie usneseníe, kým vdova znova dostala vdovskú podporu, naproti tomu, penzijné nedoplatky ztratila.

Invalidných živnostníkov, obchodníkov a roľníkov nariadením uisťovali, že pri založení svojej existencie dostanú bezúročné pôžičky; tieto pôžičky však obdržali iba jednotlivci, čo mali náležitú protekciu.

Na ľahšie štátne služby (miesta školníkov, železničných vrátnych, doručovateľov), majú invalidi tiež zaistené prednostné právo na papieri. Niekoľko z nich bolo síce umiestené, vo väčšine miest však konať tieto služby ľudia so zdravými údy.

Penzia môže byť invalidovi, alebo vdove, poukázaná len vtedy, keď mu chýba existenčné minimum, t. j. ročných 6000 korún; toto sa však nezisťuje podľa skutočného stavu a podľa šetrenia príslušného k tomu obecného predstavenstva, lež na základe četníckeho vyšetrenia, takže obzvlášte na vidiekoch maďarských zistí sa snadno pri trochu dobrej vôle četníkov existenčné minimum 6020 až 6050 korún, na základe čoho potom válečný invalid alebo vdova ztráca právo na penziu, poťažne válečnú podporu.

Celú velkú masu nezaopatrených invalidov očekáva tedy osud žobroty, na ich starobu vyhodení sú na ulicu a odkázaní na ľudské milosrdenstvo. V celej Podkarpatskej Rusi len v Mukačeve je útulňa pre sostárlych, a podľa môjho vedomia ani táto neslúži výlučne ku umiesteniu sostárlych invalidov.

Jestliže dosavádny vládny režim trpel tieto pomery, nemôže ich trpieť vláda nového sociálneho složenia, aniž by celý svoj program zo základov nevyvrátila, a preto s úctou tážem sa pána ministra,

či je ochotný revidovať nemožné pomery, zavládnuvšie v Podkarpatskej Rusi čo do zaopatrovania invalidov, válečných vdov a sirôt, a či je ochotný zakročiť, aby dosavádne pomery podstatne sa zlepšily, aby každý válečný invalid, válečná vdova a sirota, čo majú na to nároky, boly účastni zachádzania človeku dôstojného a obdržali svoje pôžitky?

V Prahe, dňa 22. januára 1930.

Hokky,

Horpynka, inž. Kallina, dr Schollich, Simm, Knirsch, inž. Jung, Schubert, Köhler, Geyer, Kasper, Krebs, dr Keibl, dr Hanreich, Matzner, Dobránsky, dr Szüllö, dr Hassold, dr Jabloniczky, Fedor, dr Holota, dr Törköly, Nitsch, Szentiványi.

174/II (překlad).

Interpellácia

poslanca Hokky a druhov ministrovi školstva a národnej osvety

o výške, rešp. stanovení výšky základného platu, ktorý majú zaistiť svojím učiteľom vydržovatelia církevných škoľ v Podkarpatskej Rusi.

Pane minister!

Výška základného platu, ktorý majú zaistiť svojim učiteľom vydržovatelia cirkevných škôl, riadi sa ešte i dnes predpisom §u 12 zák. čl. XXVII z r. 1907, v ktorom sa vyslovuje, že

ťOkrem primeraného bytu, zahrady, poťažne bytného a 20 K náhrady za zahradu a okrem 240 K ročného penzijného príspevku povinní sú zaistiť ročných 1200 K.... atď.Ť

Tak je tomu i pri cirkevných školách na Slovensku až do dnešného dňa.

Naproti tomu na vydržovateľoch cirkevných škôl v Podkarpatskej Rusi požadujú k tomuže účelu 4908.- korún.

Ku zaisteniu týchto 4908 K boli vydržovatelia škôl donútení vo veľa prípadoch pojať do platovej listiny učiteľskej tiež pôžitky nepripadajúce pod titulom učiteľského platu (kantorské dotácie).

Prečo to požaduje školský referent Podkarpatskej Rusi od vydržovateľov ako starých, tak i novosriadených škôl?

Tážeme sa s úctou pána ministra;

1. Či je ochotný túto vec vyšetriť?

2. Či je ochotný na základe §u 12 zák. čl. XXVII z r. 1907 stanoviť základný učiteľský plat jednotne a vo shode s církevnými školami na Slovensku obnosom ročných 1200,- poťažne 1460.- korún, a školskému referátu v Podkarpatskej Rusi uložiť, aby nabudúce od vydržovateľov cirkevných škôl len tento obnos požadoval, a to ako od vydržovateľov starých škôl tak aj od vydržovateľov novosriadených škôl?

V Prahe, dňa 22. januára 1930.

Hokky,

dr. Holota, dr. Fritz, Szentiványi, dr. Jabloniczky, inž. Kallina, dr. Szüllö, Simm, dr. Hassold, Dobránsky, dr. Schollich, Horpynka, dr. Hanreich, dr. Keibl, Matzner, Krebs, inž. Jung, Knirsch, Geyer, Köhler, Kasper, Schubert, Nitsch, Fedor.

174/III (překlad).

Interpellácia

poslanca Hokky a druhov ministrovi zemedelstva

vo veci najatých erárnych robotníkov v Buštine a Rahove.

Pane minister!

Na úpätí Karpat už od doby Marie Terezie žije značný tábor najatých erárnych robotníkov, ktorí majú zvláštne privilegiá zaistené a vykonávajú exploatáciu erárnych lesov. Títo robotníci octli sa v poslednej dobe v ubohých pomeroch. Po čas války boly ich polia nepriateľom udupané a po odchodu nepriateľa obsadilo tieto obce vojsko ich vlastného štátu, takže tieto obce boly tak rečno stále pokladané za bojište. Neskoršie potom odstonali útrasy ukrajinského a potom i rumunského obsadenia, ktoré trvalo 13 mesiacov; po túto dobu neobdržali žiadne požitky, ich zbylé hodnoty strávili, zabredli v dlhoch a vtedy od nového vládneho režimu obdržali svoje platy v nevalorizovanej hodnote, ktoré platy neboly novým režimom podľa dnešnej drahoty zvýšené. Dnes títo erární penzisti dostávajú po 40-50 ročnej službe mesačnú penziu 1.20 až 48 korún, avšak tieto vyššie penzije len tí, čo sú otcovia 8-9 detí. Dostávajú síce určité naturálne požitky, avšak tieto sú tak nepatrné, že nestačia im na šatstvo a iné potreby. Nepreháňam, keď tvrdím, že keby dostali povolenie ku žobraniu a mohli by sa roztrúsiť po republike, vyžobrali by si vo veľa prípadoch denne viac, než koľko činí ich celá penzia. Ešte horšie ako penzisti sú na tom vdovy, ktoré po svojom zomrelom alebo následkom nejakej nehody zahynuvšom manželovi dostávajú len polovicu penzijných požitkov a len jednu tretinu požitkov naturálných.

Zákon č. 144 z r. 1890 zabezpečuje robotníkom veľkých závodov 10% podielu na zisku, tohoto podielu na zisku sú však títo robotníci len čiastočne účastní. Penzisti nezúčastnia sa ho vôbec.

Vláda konečne vydala zákon č. 224 z r. 1925, ktorý vo svojom §e 3 poskytuje robotníkom, pracujúcim v erárnych závodoch, právo k vyvlastneniu pozemkov nimi samými používaných, § 6, tohože zákona poskytuje právo obyvateľstvu, aby mohlo vyvlastniť bez poplatkov a taxí pašienky, ktorých používalo po niekoľko desaťletí.

Márne podalo toto robotníctvo viackrát žiadosť na civilnú správu Podkarpatskej Rusi, memorandum guvernérovi Podkarpatskej Rusi a bývalému ministrovi zemedelstva dr. Hodžovi. Ako na interpelláciu v r. 1924 tak na interpelláciu z 13. júna 1927 sľúbili príslušní ministri priaznive, avšak nestalo sa tak, a marne boly dané sľuby deputácii dostavivšej se k ministerstvu, marne dal sľuby pán ministerský tajemník Semin, ktorý sa dostavil na miesto, ďalej pán ministerský radca Mašek, predsa sa nestalo žiadne opatrenie stran zvýšenia penzií, ale ani zákon čís. 224 z r. 1895 nebol do dnešného dňa prevedený.

S úctou tážem sa pána ministra:

1. Či je ochotný shora uvedenú otázku zovrubne vyšetriť, a penziu erárnych robotníkov, ktorá ľudské živobytie nezabezpečuje, príslušným zákonitým opatrením zvýšiť na také nivo, ktoré by im zaistilo ľudské živobytie?

2. Či je ochotný postarať sa, aby zákon č. 224 z r. 1925 bol čo najskôr prevedený?

V Prahe dňa 22. januára 1930.

Hokky,

dr Szüllö, dr Jabloniczky, Fedor, Simm, Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, Schubert, Geyer, Köhler, Knirsch, Kasper, Krebs, inž. Jung, Horpynka, dr Hanreich, dr Schollich, inž. Kallina, Matzner, dr Keibl, dr Hassold.

174/IV (překlad).

Interpelace

poslance Gläsela a druhů ministrovi financí,

že československá tabáková režie používá jen jednojazyčných českých tiskopisů.

Československá tabáková režie, výdělečný státní podnik, používá i v německých krajích státu tiskopisů jen s čistě českým zněním. Děje se to jak s majetníky tabákových skladů, tak také ve styku s trafikami. Tato věc působí zajisté potíže jíž u majetníků tabákových skladů v německém území, ba postihuje dokonce mnoho organisací válečných poškozenců, obchodní vedení, zcela zvláště však styk majetníků skladů s trafikanty, poněvadž nelze předpokládati, že by dotčení lidé ovládali český jazyk. Německým trafikantům vydávají se jen české odběrní knížky a odběrní listy a vynutil se již zvyk, že odběrní knížky a odběrní listy musí pro trafikanty vyplňovati majetník skladu. Trafikant není však přes to s to, aby si uvedené zápisy přezkoumal. Tabáková režie jde však ještě dále. Rovněž tak vydává jen jednojazyčné české prodejní sazby, které jsou přece do jisté míry také obchodní nabídkou kupujícímu obyvatelstvu. Nelze vůbec pochybovati, že prodejní sazby v německých krajích, pokud jde o německé obyvatelstvo, naprosto nedosahují svého účelu. Tento postup, který nemá vůbec: žádné opory v jazykovém zákoně, poškozuje však také celé hospodaření tabákové režie. Kupující obyvatelstvo, které neurvi česky, nemůže se ani správně poučiti o jednotlivých výrobcích tabákové režie, ani o jejich cenách a jest také jisto, že široká veřejnost má v té věci velmi málo vědomostí.

Podepsaní se domnívají, že tabáková režie jako státní podnik, který má býti veden obchodně, měla by učiniti vše, co jest na prospěch povznesení spotřeby jejích výrobků.

Poněvadž musí býti také v zájmu státu, aby tabáková režie přišla do úzkého styku s odběrateli, dovolují si podepsaní tázati se pana ministra financí:

Jest pan ministr financí ochoten naříditi tabákové režii, aby ve styku s prodejnami a s veřejností používala také německých tiskopisu?

V Praze, dne 25. ledna 1930.

Gläsel,

Hodina, Windirsch, Viereckl, Taub, Schäfer, Böhm, Kremser, Wagner, Zierhut, dr Kafka, dr Peters, Jelínek, dr Rosche, Kirpal, Schweichhart, Hackenberg, Heller, Dietl, de Witte, Platzer, Halke, Böllmann.

174/V (překlad).

Interpelace

poslance H. Krebse a druhů ministrovi obchodu,

aby obec Streckenwald v okresu chabařovickém byla dodatečně pojata do seznamu obcí podle zákona o podomním obchodě.

Při soupisu obcí a míst, jejichž obyvatelé požívají zvláštních úlev nastupujíce a provozujíce podomní obchod, § 2 vládního nařízení ze dne 15. listopadu 1926, čís. 216 Sb. z a n. zapomněl na obec Streckenwald v Rudohoří v politickém okrese ústeckém. Podmínky pro zařazení obce Streckenwaldu do tohoto seznamu jsou úplně splněny. Příslušná okresní politická správa v Ústí n. L. nedoporučila kdysi obec Streckenwald, aby byla pojata do uvedeného seznamu, poněvadž v kritické době, kdy měly býti podány příslušné návrhy zemskému úřadu nebo ministerstvu obchodu, došlo ke změně ve správě okresního úřadu v Ústí n. L.

Ze 388 obyvatelů obce Streckenwaldu jest 96 podomních obchodníků. Počítáme-li, že rodím má průměrně 4 členy, musíme dojíti k závěru, že všichni vydržovatelé rodin ve Streckenwaldu téměř bez výjimky vydělávají pro rodinu živobytí převážně podomním obchodem, Pro drsné podnebí této krajiny - obec leží na hřebenu Rudohoří - jest výtěžek zemědělství tak nepatrný, že jen tamější obyvatelé mohou nalézti z výtěžku hospodářství nejnutnější živobytí pro sebe a své rodiny. Poněvadž obec leží nepříznivě na nejsevernějším konci ústeckého politického okresu a přímo na hranicích státu, obyvatelé nemohou docházeti za prací do průmyslových podniků v sousedství, poněvadž jsou vzdáleny od obce Streckenwaldu několik hodin cesty pěšky. Z uvedených důvodů tážeme se tedy pana ministra obchodu:

Jest pan ministr obchodu ochoten splniti oprávněné přání obyvatelstva obce Streckenwaldu, která také podala žádost ministerstvu obchodu, aby byla dodatečně zařazena do seznamu podle §u 17 zákona číslo 87/1926 Sb. z. a n.?

V Praze, dne 28. ledna 1930.

Krebs,

Geyer, Kasper, Köhler, dr Schollich, Szentiványi, Nitsch, inž. Kallina, dr Hanreich, Horpynka, Matzner, Dobránsky, Fedor, dr Jabloniczky, dr Szüllö, Hokky, dr Hassold, inž. Jung, Simm, dr Keibl, dr Törköly, dr Holota, Knirsch, Schubert.

174/VI (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů ministrovi vnitra

o nesnesitelných poměrech, které způsobil kominík Václav Blecha v Jablonci n. N.

Majetníci dómů z Jablonce n. N. poukazovali v četných, po léta podávaných, stížnostech městskému úřadu v Jablonci n. N., okresnímu a zemskému úřadu jakož i ministerstvu vnitra, na neudržitelné poměry, které byly v městě jablonci n. N, způsobeny chováním kominíka Václava Blechy. Věc se má takto:

Václav Blecha měl kdysi kominickou koncesi se sídlem v Tanvaldu-Šumburku. Pro způsob, jakým se choval a vykonával svou živnost, stal se rychle neoblíbeným. Docházelo k četným střetnutím mezí Blechou a majetníky domů, v nichž vymetal, a tyto srážky projevily se v četných stížnostech, jichž však příslušná místa nedbala. Právě tímto trpným chováním úřadů ve sporných případech Václava Blechy proti domácím pánům zhoršilo se zlo potud, že Blecha vykonávaje svou živnost tím více stupňoval svou bezohlednost. Konečně však majetníci domů patřící k jeho tehdejšímu kominickému okrsku tanvaldsko-šumburskému přece dosáhli toho, že v tomto okrsku byla zřízena druhá kominická koncese a propůjčena kominickému mistru Josefu Klikorkovi. Majetníkům domů bylo dáno na vůli, aby použili služeb jednoho z obou koncesionářů kominického okrsku. Bylo přirozené, že majetníci domů, které Blecha nemírně provokoval, dávali si nyní práce vykonávati Klikorkou. Tak Blecha zůstal brzy ve svém kominickém okrsku bez zaměstnání.

Tyto události v Tanvaldu-Šumburku v Blechově případě nebyly způsobeny žádným úmyslem, rozhodně však nikoliv národnostním, neboť Blecha, jenž jest české národnosti, nalezl své největší protivníky u českých majetníků domů v národnostně smíšeném místě svého okrsku. Mimochodem řečeno, byl jeho nástupce, za jehož práce nastal klid v tanvaldsko-šumburském okrsku, rovněž české národnosti. Jedině vinou Blechy došlo k akci proti němu.

Blecha však nedospěl k likvidaci svého případu, jež by jako spravedlivý trest byla bývala vhodným prostředkem, aby mírnil své chování. Události v Tanvaldu-Šumburku způsobily naopak jen to, že jeho koncese byla přeložena do jablonce n. N., kde nastalo nové rozdělení kominického okrsku, podle něhož byl mu přidělen určitý rayon. Již toto nové rozdělení způsobilo mezi nájemníky všeobecnou protestní náladu.

Mimo to Blecha ve svém novém stanoviska spíše stupňoval než mírnil své bezohledné chování vůči stranám, které mu udílely zákazky. Stížnosti proti němu docházejí takřka hromadně. Četné tyto stížnosti dokazují, že Blecha ve svém povolání jedná často neodpovědně, a tak působí nebezpečí, která mohou způsobiti poplach v jablonci n. N., jenž by byl velice vzdálen každého osobního zaujetí proti Blechovi a jehož příčinou by bylo výlučně věcné posuzování možných katastrofálních důsledků toho, jak Blecha vykonává kominickou koncesi.

Město Jablonec n. N., společenstvo kominíků a obchodní a živnostenská komora v Liberci zaujaly své stanovisko k vylíčeným poměrům. Bohužel se dosud nepřistoupilo k řešení Blechovy otázky.

Interpelanti vedeni jsouce odpovědností, kterou považují za svou povinnost, táží se tedy pana ministra, co zamýšlí v této věci učiniti?

V Praze, dne 28. ledna 1930.

Simm,

Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, dr Jabloniczky, Fedor, Dobránsky, Horpynka, dr Keibl, dr Hassold, dr Hanreich, inž. Kallina, Schubert, Kasper, Geyer, Krebs, Köhler, Knirsch, Matzner, dr Schollich, Hokky, inž. Jung, dr Szüllö.

174/VII (překlad).

Interpelace

poslanců H. Krebse, L. Schuberta a druhů ministrovi financí

o provádění zákona čís. 77/1927 o úpravě finančního hospodářství obcí, zvláště Podmokel.

Zákonem o úpravě finančního hospodářství obcí ze dne 15. června 1927, čís. 77 Sb. z. a. n., byl vliv obcí na utváření jejich peněžního hospodářství neobyčejně silně omezen a ustanovení jejich nezbytných potřeb učiněno závislým na přezkoumání dohlédacího úřadu. Řádný schodek ustanoví zemský úřad s konečnou platností a provede všechny škrty, jež obce často velmi nepříjemně pociťují a očekávalo by se, že obce, když jejich rozpočty byly takto ustanoveny, dostanou pak definitivně příděly z vyrovnávacího fondu. Bohužel tak tomu není, jak lze prokázati četnými příklady.

Křiklavý příklad, jak jsou obce poškozovány prováděním svrchu uvedeného zákona a nuceny uvalovati na sebe nová veliká břemena, jest případ města Podmokel:

Rozpočet této obce pro rok 1929, který byl podán již koncem roku 1928, byl počátkem prosince 1929 vrácen s výtkou zemského úřadu k vyjádření městu Podmoklům. Obec musila čekati na toto rozhodnutí celý rok. Domnívali bychom se, že po prvé revisi dojde již k částečnému přídělu, neboť vyrovnávací fond má přece vždy příslušné peníze, poněvadž jedině z daně z obratu a přepychové dostává český fond 103,374.800 Kč. Příděl z daně z obratu a přepychové děje se podle našich vědomostí ve čtvrtletních splátkách pozadu, takže koncem roku 1929 musíme předpokládati, že fond pro Čechy pro tento rok byl již plně splacen. Přes to město Podmokly nedostalo z tohoto fondu za role 1929 ještě ani haléře, ačkoliv podle zamýšlených oprav a předepsaných škrtů zemského úřadu stále ještě vychází pro Podmokly schodek 2,228,759, který má býti uhrazen z vyrovnávacího fondu.

Když zástupci města Podmokel zakročili u zemského úřadu a u správy vyrovnávacího fondu, dostalo se jim od této správy ujištění, že městu Podmoklům bude poukázáno 40 zjištěného schodku. Konstatuji, že tento slib splněn nebyl a že také dnes, téměř 2 měsíce po tomto zakročení, nedostalo se městu Podmoklům žádného přídělu. Že za takovýchto okolností není možné účelné obecní hospodářství, netřeba se zvlášť zmiňovati. Poněvadž také jiná města a okresy přednášejí podobné stížnosti, musíme se tázati, proč rozpočty a přidělování platů z vyrovnávacího fondu samosprávným svazkům vyřizují se tak zdlouhavě a tím se působí obcí velká škoda.

Tímto prováděním zákona o obecních financích, které nutí obce, aby čekaly více než rok na vyřízení svých rozpočtů a pak ještě několik měsíců na příděl prvých částek, jsou obce a okresy nuceny opatřovati si drahé bankovní úvěry, které opět zvětšují schodky obecních rozpočtů. Od obcí a okresů se sice žádá, aby šetřily, ale současně jsou tyto samosprávné svazky nuceny, aby na sebe braly, zbytečná nová břemena za bankovní úroky, poněvadž, chtějí-li své práce vyříditi, musí uzavírati kontokorentní zápůjčky, pokud se jim nedostane přídělu z vyrovnávacího fondu.

V prvním roce po zřízení vyrovnávacího fondu (1928) zálohy činící asi 40% schodku byly vypláceny aspoň již během správního roku, V roce 1929 se však města prostě nechávají čekati, jak to zřejmě ukazuje případ Podmokel. Tyto poměry musí nejen nesmírně roztrpčiti obyvatelstvo, nýbrž ještě ztěžují co nejvíce beztoho obtížné práce obecních funkcionářů, kteří svůj úřad vykonávají jako čestný.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Ví pan ministr financí, jak vyrovnávací fond zdlouhavě přezkoumává obecní a okresní rozpočty?

2. Ví, že obce musí půl druhého roku čekati, než jim zemský úřad vrátí přezkoumané rozpočty a než jsou jim poukázány nutné schodky?

3. Jest pan ministr financí ochoten hleděti, aby zvláště takové křiklavé případy, jako města Podmokel, byly ihned napraveny a aby jmenovaným obcím byly z vyrovnávacího fondu poukázány aspoň příslušné dílčí částky?

4. Jest pan ministr financí ochoten, jestliže jde o šikanování s vyřízením rozpočtu města Podmokel, pohnati příslušné odpovědné úřady k odpovědností?

V Praze, dne 28. ledna 1930.

Krebs, Schubert,

Geyer, inž. Kallina, inž. Jung, Matzner, Knirsch, Kasper, dr Schollich, Simm, Köhler, dr Hassold, dr Hanreich, dr Keibl, Hokky, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, Dobránsky, dr Jabloniczky, dr Szüllö, Fedor.