174/VIII (překlad).

Interpelace

poslance H. Knirsche a druhů ministrovi železnic

o překážkách, jež se působí zavedení autobusové dopravy zvláště v severozápadních Čechách v Rudohoří a Středohoří.

Povolování nových autobusových tratí jest vázáno podmínkou, že budou platiti dávku až do 30% vybraného jízdného. Tím se jízdné zdražuje tak dalece, že autobus nemůže u nás býti lidovým dopravním prostředkem a že ad zavedení leckteré důležité spojovací trati dlužno upustiti, poněvadž její výnosnost jest pro vysoké dávky pochybná. Zavádění dávek jest pochopitelné jen u takových tratí, které výslovně soutěží s železnicí, poněvadž běží podle železniční trati. Kde tomu tak není a kde zavésti autobusovou trať jest s národohospodářského a dopravně technického hlediska přímo nutné, měl by stát rozšiřování dopravní sítě spíše podporovati subvencemi než ztěžovati dávkami.

Podepsaný poukazuje zde zvláště na průmyslové území severozápadních Čech, jakož i obce v Rudohoří a Středohoří. Pro nedostatek bytů musí tisíce lidí denně choditi několik hodin na pracovní místo a zpět. Venkovské obyvatelstvo z horských vesnic musí často docházeti 3 až 4 hodiny k berním a okresním úřadům. Taková chůze k úřadu znamená pro horala ztrátu celého pracovního dne. Automobilové trati s poněkud dostupnými cenami byly by zde blahodárným zařízením. My obyvatelé pohraničních okresů pohlížíme se závistí a obdivem přes hraníce do sousední Německé říše, kde po této stránce stát podobné podniky podporuje, což zasluhuje plného uznání.

Také stav silnic měl by rozhodovati při posuzování, je-li dávka nutná.

Podepsaný důtklivě žádá pana ministra železnic, aby odstranil nesnáze autobusového provozu a dovoluje si tázati se:

Jaké stanovisko zaujímá pan ministr k výše uvedeným stížnostem a podnětům?

V Praze, dne 28. ledna 1930.

Knirsch,

Simm, Schubert, Kasper, Krebs, dr Schollich, dr Hanreich, inž. Jung, Dobránsky, Fedor, dr Holota, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Jabloniczky, dr Szüllö, Prause, Hokky, dr Keibl, Matzner, dr Hassold, Stenzl, Horpynka, inž. Kallina, Eckert, Geyer.

174/IX (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů ministrovi školství a národní osvěty

o jazykových spatřeních zemské školní rady pro Čechy.

Do nějaké doby dopisovala si zemská školní rada v Praze oddělení 2 s ředitelstvy, německých středních škol německy. V červenci 1929 bylo však vydáno nařízení, že s německými středními školami nebo s jejich ředitelstvy má se dopisovati výhradně ve státním jazyku. Toto nařízení jest útokem na zbytky kulturní samosprávy, jehož rozsah nelze v této chvíli ještě přehlédnouti. Hrozí nebezpečí, že na ředitele německých škol bude naléháno a že jim rovněž bude nařízeno, aby ve styku se zemskou školní radou používali státního jazyka, jako další nevyhnutelný následek pak musí přijíti, že při ustanovování ředitelů bude podmínkou jejich jazyková kvalifikace. Zdá se, jakoby via facti měly býti zavedeny poměry, které se přes protest a počáteční potíže vžijí, aby později byly jazykově-právně odůvodněny a sankcionovány.

Interpelantům jest úplně jasné, že jazyková otázka jest pro státní správu těžký problém, a vědí, že ji lze pro všeobecné uspokojení rozřešiti jen vhodnou změnou příslušných zákonů, jest však prokázáno, že v žádném oboru státní správy přísné jazykově-právní předpisy, jak to vidíme na interpelovaném postupu zemské školní rady, nejsou tak nemožné a neudržitelné, jako pří správě německých škol. Pro tyto musí nezbytně dojíti k interpretací jazykového zákona v duchu článku 9 smlouvy saintgermainské o správě kulturních institucí menšin, která by nezraňovala národního cítění. V řadě akcí připravovala se kulturní samospráva národů tohoto státu. Po té stránce máme výroky odpovědné správy školství, jež zasluhují uznání, V duchu těchto prací nemůže býti, aby ona kulturní práva, která dosud platí a mají býti vybudována, byla ztenčována.

Interpelanti táží se pana ministra, je-li ochoten, nařízení zemské školní rady pro Čechy zastaviti k dobru toho stavu, jaký nyní jest při jazykovém styku těchto školních úřadů se středními školami?

V Praze dne, 28. ledna 1930.

Simm,

Kasper, dr Schollich, inž. Jung, Geyer, Knirsch, inž. Kallina, Krebs, Schubert, Matzner, Köhler, dr Hanreich, dr Hassold, dr Keibl, Horpynka, Dobránsky, Hokky, dr Holota, dr Törköly, Nitsch, Szentiványi, Fedor, dr Jabloniczky, dr Szüllö.

174/X (překlad).

Interpelace

poslanců inž. R. Junga, H. Krebse, L. Schuberta a druhů

ministrovi vnitra,

že okresní úřady, zvláště v Bílovci, považují za závadné nošení hnědých košil.

Bílovecký okresní úřad odsoudil několik národních socialistů z Bílovce a Jistebníka k pokutě po 50 Kč nebo na 24 hodin vězení nebo na 14 hodin zostřeného vězení, poněvadž se dostavili na voličskou schůzi strany, která se konala dne 21. října 1928 v Bílovci, v ťhnědých košilíchŤ.

Bílovecký okresní úřad není jistě jediný, jenž uložil takové tresty. Podepsaní již jednou se postavili ve sněmovní schůzi proti takovým opatřením. Poté po dlouhý čas nestaly se žádné závady. Zvláště pří velkých projevech strany, na ťLidovém sjezduŤ bylo líce tu a tam vytýkáno nošení čepic nebo pásek na rameni v jistých barvách, ale nikdy nošení hnědých košil. Při varnsdorfském lidovém sjezdu zástupci úřadu dokonce výslovně prohlásili, že košile není částí stejnokroje a že tedy nelze nic vytýkati.

Tak zvaná hnědá košile není nic jiného než cestovní nebo sportovní košile, podobná košili skautské. Nelze tedy pochopiti, jak lze takovou košili považovati za závadnou, i když se jí projevuje příslušnost k jistému směru. Pak měly by se vůbec zakázati všechny odznaky a vydati předpisy, jak se československý občan má oblékati, jimiž bylo by ustanoveno, které části oděvu jsou a které nejsou dovoleny. Znenáhla bude jednání jistých státních úřadů působiti příliš směšně. Idea a národní socialismus jako takový nedá se malicherným trýzněním sprovoditi se světa nebo zabrzditi ve svém vzestupu. Ale jejich zastánce lze takovým trýzněním přiměti k tomu, že od své dosud legální činnosti přejdou k illegální. A to jest velení nebezpečný pokus. Němečtí národní socialisté působili dosud po každé stránce legálně. Jejich politika a její cíle, celá jejich činnost byla a jest veřejná. Právě nyní vyšel v ťPrávu LiduŤ článek pana Vojtěcha Wintra, jenž se zabývá vzestupem národních socialistů v Německé říši a jenž končí velice pozoruhodnou větou, kterou dotazovatelé doporučují pozornosti i zdejších úřadů: ťTu ovšem bylo by nutno více se zabývati psychologickými pojetími Hitlerovy strany, než potlačovati jí mechanickými násilnými prostředky politikyŤ.

Zvlášť tato závěrečná slova nechť dojdou pozornosti.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1. Ví-li o případech, že němečtí národní socialisté byli potrestáni, protože nosili hnědé košile, a schvaluje-li je?

2. Schvaluje-li je, jak to odůvodňuje?

3. Neschvaluje-li jích, je-li ochoten vydati všem podřízeným úřadům pokyn, aby zanechaly podobného malicherného pronásledování strany opírající se o ideu a zvláště jim přikázati, aby nošení hnědých košil nepovažovaly za závadné?

V Praze, dne 28. ledna 1930.

Inž. Jung, Krebs, Schubert,

Geyer, inž, Kallina, Horpynka, Dobránsky, Hokky, dr Szüllö, Matzner, dr Hassold, dr Keibl, Kasper, dr Schollich, Simm, Fedor, dr Hanreich, dr Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly.

174/XI.

Interpelace

poslanců dr Ladislava Daňka, Bedřicha Bezděka a druhů

vládě o vyrovnávacích přídavcích pro bývalé zemské zaměstnance zemského výboru moravského.

Platy mor. zemských zaměstnanců před převratem r. 1918 spočívají na usnesení zemských sněmů moravských.

Po převratu r. 1920 upraveny byly platy konečně tím způsobem, že zavedeny byly do pense započítatelné přídavky t. zv. české, kterými přibližně přizpůsobeny byly platy mor, zaměstnanců platům zaměstnanců českých. Takto upravené platy byly schváleny vládou, nastoupivši v pravomoc zrušením zem. sněmů, jak zjevno z výnosu ministerstva vnitra ze dne 13./X. 1920, čís. 62653/14.

Zemský výbor moravský, chtěje platy svých zaměstnanců uvésti ve formální soulad s platy zaměstnanců státních, přeřadil r. 1924 své zaměstnance na základě jejích skutečných požitků (základní platy a tak zvané české přídavky) do odpovídajících tříd zaměstnanců státních. Toto přeřazení bylo ihned předloženo ministerstvu vnitra k opatření vládního schválení a zaměstnancům vydány dekrety na platy z přeřazení vyplývající s výhradou, že budou dodatečně vládou schváleny. Ministerstvo vnitra bylo několikrát marně zemským výborem o věcné vyřízení jeho podání žádáno. Teprve platový zákon čís. 103 z roku 1926 dal opět podnět mor. zemskému výboru, aby převedl své zaměstnance do nové platové soustavy, což učinil na podkladě svého přeřazení z r. 1924; přeřazení toto zůstalo od ministerstva vnitra zcela nevyřízeno, neboť ministerstvo vůbec tuto záležitost vládě k rozhodnutí nepředložilo. Převod provedený ve smyslu platového zákona z r. 1926 předložil opět zemský výbor ministerstvu vnitra k opatření vládního schválení a setrval na svém usnesení, i když ministerstvo vnitra začátkem r. 1928 jemu sdělilo, že nemůže vládě schválení převodu doporučiti.

Na to ministerstvo vnitra přezkoušelo převod v každém jednotlivém případě a dalo vládě schváliti v září 1928 opravený převod prvé serte zaměstnanců (úředníků konceptních, větší části úředníků účetních a kancelářských). Tento převod vládou upravený a zemským výborem 1./XII. 1928 provedený měl za následek u dotyčné serte zaměstnanců takové snížení požitků, kteréž jednotlivě činí 200-600 Kč měsíčně.

Po uvedení správní reformy ve skutek došlo pak až v září 1929 ku stejnému převodu a spojené tím redukci platové u další serie bývalých zemských zaměstnanců (technických úředníků a zbývající částí účetních a kancelářských úředníků) a to s účinností od 1./10. 1928, takže byly této druhé serii bývalých zemských zaměstnanců předepsány k úhradě, požitkové částky, které v mezidobí od 1.12. 1928 do 30./9. 1929 byly přebrány.

Teprve v důsledku podaných rekursů proti dekretům a zakročení politických činitelů bylo od srážení přeplatků upuštěno a dvě přeplatkové srážky (říjen a listopad 1929) byly postiženým vráceny.

Značný časový rozdíl při vyřízení převodu I. a II. serie bývalých zemských zaměstnanců, provázený ponecháním v mezidobí přeplacených platů u serie II. uvedl obě serte zaměstnanců do velmi nestejné situace a vyvolal přirozenou snahu po vyrovnání těchto rozdílů a to ku dni 1./10. 1929.

Od tohoto termínu pak bylo by třeba domáhati se zachování starých, moravským zemským výborem upravených platů pokud možno v rámci platných zákonů, t. j. zákona platového čís. 103 z r. 1926 a zákona o organisaci politické správy čís. 125 z r. 1927.

O úrovni platů vyplývajících z vládou neschváleného převodu zemského výboru budiž předem podotknuto, že daleko nedosahují stupně oprávněné valorisace platů předválečných, ačkoliv důchody ostatních stavů k tomuto měřítku se dávno vyšinuly.

Proto hledisko sociální spravedlností, jakož i zásada právní bezpečností, přikazující šetřiti nabytých práv, kteréžto zřetele byly předpokladem při projednávání osnovy organisačního zákona v ústavněprávním výboru, měly býti vládním činitelům vodítkem při provádění převodu zemských zaměstnanců do nového platového systému. V tomto duchu nebyl by mohl vládní převod, jak se to také stalo, na zemské zaměstnance konající po výtce službu tím zodpovědnější, čím větší jest jejich samostatnost a iniciativa, přiložiti měřítko nejméně příznivého postupu státních zaměstnanců.

Po stránce formální pak ani oprávnění k takovému individuelnímu vládnímu převodu nebylo, poněvadž dosud nebylo vydáno vládní nařízení ve smyslu § 10, org. zákona odst. 3, kterým převzetí a zařazení zemských zaměstnanců mělo býti zásadně vyřešeno.

Toto budoucí vládní nařízení musí však, možno-li, v rámci zákonných předpisů přivésti k platnosti onu stěžejní zásadu právní bezpečností a to bud že připustí takový převod zemských zaměstnanců bez újmy platů z dřívějších pravoplatných úprav jim příslušejících anebo použije u všech zaměstnanců ustanovení § 212, odst. 5. zákona platového, poněvadž poměry všech těchto zaměstnanců jsou zřetele hodné, nemají-li býti na svých existenčních zájmech násilím třebas legálně přivoděným zkráceni.

Bylo by zajisté krutou ironií s hlediska konsolidace právních poměrů republiky, kdyby organisační zákon v zájmu této konsolidace chtěl svojí praxí porušiti zásadu právní bezpečnosti.

Nebylo-li by však možno v rámci platových zákonů vyřešiti otázku převodu zemských zaměstnanců bez ublížení jejich dřívějším právům, bylo by pak nutno organisační zákon novelisovati, aby přivedena byla k nepochybné nyní platnosti skutečná vůle tvůrců zákona směřující k sociální spravedlnosti cestou úcty k nabytým právům osob, které patří k sociálně nejslabšímu stavu, jemuž jedinému upírá se právo svépomoci v obraně proti násilí a příkoří. A příkořím zajisté jest dotýkati se práv těchto zaměstnanců, kterým byla propůjčena klidným vývojem právního a mravního přesvědčení země Moravské a to ještě v míře, jež nedosahuje ani spravedlivého podílu na důchody národní a srovnání s poměry předválečnými.

Odůvodňovati snížení platů zemských zaměstnanců poukazem na nižší úroveň platů státních zaměstnanců s výjimkou vysoké byrokracie, bylo by snad omluvitelno, ačkoliv i to by s právní bezpečností se neslučovalo, kdyby platy státních zaměstnanců po většině oprávněné míře životní odpovídaly; poněvadž však platy tyto znamenají bídu a strádání, není státnickým činem pomáhati státním zaměstnancům negativně srážením vyšších platů jiných zaměstnanců, na nedůstojnou úroveň prve jmenovaných, ale naopak bylo by spravedlivějším a o upevnění mladého státu záslužnějším, platy státních zaměstnanců a zaměstnanců veřejných vůbec povznésti na úroveň vyšší, která by zaručovala opravdovou konsolidaci myšlenky státní.

Ministerstvo vnitra se vzpírá uznati oprávněnost vyrovnávacích přídavků bývalých zemských zaměstnanců na úroveň platů před převodem do služeb státních přes to, že smysl a duch zákona organisačního prohlášením referenta a důvodovou zprávou výslovně stojí na stanovisku tom, že převodem zemských zaměstnanců do státních služeb a platové úpravy státní soustavy nebude a nesmí býti platově poškozen žádný bývalý zemský zaměstnanec, čili, že se nesmí jeho plat v žádném případě snížiti.

Opatření jež se učinila proti býv. zemským zaměstnancům vyvolala nesmírný rozruch.

Podepsaní se tudíž táží vlády republiky Československé:

Jsou tyto poměry bývalých zemských zaměstnanců vládě známy?

Jest vláda ochotna vyhověti duchu zákona organisačního, že nebude žádný z těchto platově poškozen?

Jest vláda ochotna zaříditi, aby byla učiněna v plné míře úprava, jež by odpovídala platovému stavu u býv. zemských zaměstnanců v době před převodem do služeb státních?

V Praze, dne 30. ledna 1930.

Dr Daněk, Bezděk,

Petr, Stašek, dr Novák, dr Dolanský, Adámek, Světlík, Myslivec, Stanislav, Vičánek, Roudnický, dr Mičura, Kaňourek, Šamalík, Janalík, Navrátil, Sedláček, Košek, Knotek, Vaculík, dr Nosek.

174/XII (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Szüllö a druhov ministrovi školstva a národnej osvety o nekvalifikateľnom popudzovaní proti národnosti a podnecovaní nenávisti, ku ktorému došlo pri skautskej slávnosti odbývanej vo vládnej budove v Bratislave dňa 26. januára 1930.

Pane minister!

Dňa 26. januára 1930 bola vo vládnej budove v Bratislave pri úradnej asistencii a pod vedením prítomného vrchného skauta univerzitného lektora Svojsíka poriadaná skautská slávnosť skautov všetkých národností mesta: Slovákov, Čechov, Nemcov, Maďarov a Židov.

Skauting bol založený k tomu cieľu, aby bolo utvorené šľachetné bratstvo medzi mládežou rôznych ľudových rasí na celom svete.

Skautskú slávnosť poriadali Horký, úradník finačného riaditeľstva, a Plaček, úradník generálného finančného riaditeľstva v mene skautského sväzu, ktorý je pod protektorátom štátu, a so schválením školských vrchností, a predsa použili tejto slávnosti k tomu, čo je poličkovaním všetkých tých šľachetných intencií, pre ktoré bol skauting stvorený.

Netaktnosť poriadateľov vyvolala na slávnosti taký škandál, jehož nútenými účastníkmi stali sa Maďari a ktorí hlboko uráža dušu Maďarov, je poličkovaním spravedlnosti a čirým poburovaním proti národnosti, čo však zákony republiky Československej zakazujú.

Stalo sa totiž, že posledným číslom programu slávnosti bola ťapoteosa SlovenskaŤ. Vtipní režiséri sa domnievali zobraziť to najmarkantnejšie tým spôsobom, že na javište postavili slovenského roľníka v slovenskom sedliackom kroji, ktorého jednotlivci do maďarského obleku nastrojení napadnú, pocuchajú, potom ho zbijú, povalia na zem a napokon zastrelia. Slovák zomrie. Nasledujúcim obrazom je ťVzkriesenie SlovenskaŤ, aby tam bolo symbolizované, akému osudu prepadol slovenský sedliak za vlády Maďarov.

Touto insinuáciou bol poličkovaný duch smierlivosti, ktorý je prvým predpokladom skautingu. Zodpovednými vládnymi činiteľmi a správou skautingu vládou schváleného a kontrolovaného bola spáchaná táto urážka, ktorá si vyžaduje súrnej reparácie a za ktorú je ministerstvo školstva v prvom rade zodpovedné.

Tážeme sa tedy pána ministra:

1. Či vie o tom, že do vládnej budovy v Bratislave boli svolaní mladí skauti k prednáške zjavne protinárodnostnej, provokujúcej nenávisť proti maďarskej rase, a tam spôsobom, ktorým sa duša maďarskej mládeže nesmierne uráža, bola demonštrovaná lož, ktorá nikdy nebola pravdivá: že totiž Maďar ubližoval slovenskému sedliakovi.

2. Či vie o tom, že to odporuje trestným ustanoveniam zákona, ktorý zakazuje podnecovanie nenávisti proti národnostiam?

3. Či je pán minister na základe toho ochotný zaviesť súrné vyšetrovanie, po jeho dokončení zjednať platnosť zákonu s prísnosťou zákona a k uspokojeniu urazenej maďarskej národnosti urobiť potrebné opatrenia a dať jej satisfakciu?

V Prahe, dňa 30. januára 1930.

Dr Szüllö,

Geyer, Szentiványi, dr Törköly, Kasper, dr Hanreich, Knirsch, Schubert, Horpynka, dr Keibl, inž. Kallina, inž. Jung, Köhler, Krebs, dr Schollich, dr Jabloniczky, Fedor, Hokky, Dobránsky, Matzner, dr Hassold, Simm.

174/XIII.

Interpelace

poslance Biňovce a soudruhů ministru sociální péče a vnitra

o nemožném postupu okresního úřadu v Kralupech a zemského úřadu v Praze při vyřizování žádostí o podporu přestárlých občanů.

Okresnímu úřadu v Kralupech n. Vlt. podáno bylo prostřednictvím tamních obecních úřadů kolem 1000 žádostí o podporu přestárlých. Až na malé výjimky rozhodl okresní úřad tyto žádosti bud úplně zamítnouti nebo jen přiznal částečnou podporu. Vedle příčin, opírajících se aspoň poněkud o zákonné ustanovení použil zde důvodů, které zákonu odporují a nejsou toho druhu, aby na základě nich byli žadatelé na svém nároku zkrácení, jsou to zejména žadatelé, požívající tak zv. pense z milosti, jež jsou jim dřívějšími zaměstnavateli na základě dlouholetého zaměstnání poskytovány a o které uživatel musí čas od času žádati. Pro tyto podpory nejsou zřízeny u podniků, tyto podpory poskytujících žádné reservy a fondy a jsou poskytovány je na základě zřetele dlouhodobé a poctivé práce bývalých dělníků.

V četných případech zamítnuta byla žádost občanů přestárlých, ba i přes 80 roků starých, když tito, nemaje od čeho býti živi, jen z milosrdenství některými majiteli živností nebo podniku přijatí byli do časového a lehčího zaměstnání. Tedy proto, že mnozí poctiví dělníci stydí se jíti na stará svá kolena prosít a žebrat a snaží se ještě při největší námaze tělesné si poctivě skývu chleba vydělati, jsou zmíněným rozhodnutím okres, úřadu ještě trestáni odnětím skrovné státní podpory, jejíž získání zákon umožňuje.

V jiných případech jsou zamítnutí žadatelé, když jsou ještě knihovními vlastníky malého domku, kterého nabyli dědictvím po svých předchůdcích. A ještě jiné případy svědčí o neudržitelnosti tohoto postupu okresního a zemského úřadu, v němž jako důvod zamítnutí žádosti označuje se příspěvek na výživu od příslušníků rodiny, aniž by možnost těchto příslušníků tak činiti, byla zjištěna. Tento příspěvek oceňován jest šablonovitě jednou Kč denně, tedy 365,- Kč ročně, kterýžto obnos jest od celoroční podpory obnášející Kč 500.-, odpočítáván. Tímto posledním důvodem, jehož se ve výměrech okresního úřadu obligatorně používá, postiženi jsou obyčejně přestárlí rodičové dětí, které mají samo sebou v dnešní těžké době co činiti, aby sebe a své rodiny uživili, neboť jde téměř vesměs jen o časově zaměstnané občany. Rodičové dětí, nalézajících se v stálé roční službě, jen velmi zřídka se o podporu přestárlých dožadují.

Z příčin zde uvedených podalo nejméně 250 přestárlých občanů odvolání k zemskému úřadu v Praze. Celá řada jiných přestárlých v nevědomosti o postupu, nechala nepříznivé rozhodnutí okresního úřadu vejíti v moc práva a neodvolala se ku své vlastní škodě. Zemský úřad bez náležitého šetření potvrzuje původní výměry okresního úřadu.

Z příčiny té se podepsaní táží:

1.) jest pp. ministrům sociální péče a vnitra tuto protilidové jednání uvedených úřadů známo?

2.) Co hodlají pp. ministři sociální péče a vnitra učiniti, aby tak skromnou podporu kterou v nedostatečné míře zákon o podpoře přestárlých poskytuje, oprávněným občanům zabezpečili?

V Praze, dne 31. ledna 1930.

Biňovec, Chalupa, inž. Nečas, Svoboda F., Koudelka, V. Beneš, Tayerle, Brodecký, Klein, Vácha, Srba, Prokeš, Pik, Stivín, Hampl, Bečko, dr Macek, Jaša, Remeš, Polach, Husnaj, Seidl, Neumeister.

174/XIV (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů ministrovi vnitra

o marném úsilí přiměti okresní úřad v Sušici, aby přiměl obecní úřad v Albrechticích u Sušice podle článku XVI. obecního řádu ze dne 16. dubna 1864, čís. 17 a §§ů 103 a 104 tohoto zákona, aby splnil závazek uložený mu v §§ 18 a 19 stavebního řádu.

Německá obec Albrechtice u Sušice byla po převratu přeměněna v obec z 50% českou, tím, že z ní byly vyloučeny německé osady Milčice a Humpolec. Zároveň byla zrušena veřejná dvoutřídní německá škola a zřízena česká dvoutřídní škola menšinová. Německá místní obec Záluží, která dříve byla přiškolena do Albrechtic u Sušice, byla nyní přiškolena k Sušici, zároveň však byla také zrušena německá škola v Sušici. Všechno úsilí, aby v Albrechticích u Sušice byla opět otevřena německá obecná škola, bylo marné. Proto od převratu asi 50 německých dětí patřících do obecné školy zůstali bez řádného německého školního vyučování. Roku 1926 usnesl se německý kulturní svaz se sídlem v Praze, že vystaví v Albrechticích u Sušice soukromou obecnou školu. Proti tomu byla zahájena nyní agitace pod vedením českého faráře Jarolímka jejímž účelem bylo za všech okolností zabrániti stavbě německé soukromé obecné školy, Uměle sestavená česká většina v obecním zastupitelstvu za blahovolné podpory sušického okresního úřadu spravovaného Čechy dovedla do dnešního dne brániti stavbě německé soukromé obecné školy.

Lze mluviti přímo o mučednictví, neboť všechno úsilí počíti se stavbou školy bylo marné, přes to, že 50 školních dětí několik let čeká na otevření německé školy a v této době dostává se jim jen s námahou domácího vyučování 4 soukromými učiteli, jakých metod užívá farář Jarolímek, patrno nejlépe z toho, že při demonstrační schůzi uspořádané v květnu 1928 podle zprávy českých sušických novin ze dne 5. května 1928, navrhl na konci své řeči tuto resoluci:

ťŽádáme vládu Československé republiky, aby v desátém jubilejním roce státu nedovolovala zříditi německou školu a zakázala Němcům pokračovati ve stavbě školní budovy.Ť

Poté vyzval shromážděné: ťChcete-li býti jako pevná hradba, o kterou se mohu opírati v boji proti Němcům, přísahejte, že jste proti zřízení této školy.Ť

Uvážíme-li, jaký vynikající vliv má Jarolímek jak na sušický okresní úřad, tak také na většinu obecního zastupitelstva v Albrechticích u Sušice, pochopíme, proč dosud všechno úsilí získati povolení ke stavbě německé školní budovy, se ztroskotalo. Prvou žádost o povolení stavby podal německý kulturní svaz dne 28. dubna 1926, V červnu 1926 byla stavební parcela získaná pro stavbu školy okresním politickým úřadem v Sušici úředně ohledána a prohlášena za způsobilou pro školní účely. Poté byla podána obecnímu úřadu v Albrechticích žádost o udělení stavebního povolení. Do srpna 1927 přes několik zakročení nebylo lze dosíci, aby obec nařídila úřední pochůzku nebo udělila stavební povolení.

Na zakročení u okresního úřadu bylo konečně 13. srpna nařízeno obecnímu starostovi podle § 104 ob. ř., aby do 8 dnů vykonal stavební komisi, Proti národnímu klíči složení obecního zastupitelstva (5 Čechů, 7 Němců) byla utvořena stavební komise ze 4 Čechů a 1 Němce. Poněvadž češi podali odpor, neměla komise výsledku. Přes to dne 14. srpna 1927 bylo německému kulturnímu svazu uděleno stavební povolení a když nadešlo příznivější počasí, dne 4. dubna 1928 zahájena stavba. Dne 14. dubna 1928 byla již zahájená stavba v přítomnosti četníků zastavena, a to na základě odvolání k okresní správní komisí, přes to, že odvolání nebylo ani podáno v zákonité lhůtě. Německý kulturní svaz, aby nebyl zdržován zdlouhavým projednáváním stížnosti, podal dne 5. října 1928 novou žádost o povolení stavby. Přes opětovné zakročení německých obecních zástupců nebylo lze nynější českou většinu obecního zastupitelstva pohnouti, aby provedla úřední ohledání staveniště, ačkoliv podle stavebního řádu má býti takováto žádost vyřízena do 14 dnů. Poněvadž ani stížnosti podané u okresního úřadu neměly žádného výsledku a německý kulturní svaz, jak lze prokázati, splnil všechny podmínky obce, musil dne 22. dubna podati stížnost k zemskému úřadu v Praze, v níž se prokazuje neslýchaný postup stavebního úřadu I. stolice a rovněž i dozorčího úřadu.

Ze zde vylíčeného průběhu lze poznati, že konec konců jde zde o nedůstojný boj proti německým školním dětem, jímž se od převratu znemožňuje, aby byly řádně vyučovány ve škole německé, Zde vylíčené poměry jsou však zároveň také výsměchem heslu česko-německé vládní většiny: ťRovní s rovnýmiŤ, jak je pronesl předseda vlády dr Švehla.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten učiniti všechna opatření, aby konečně sprovodil se světa ostudu se školou v Albrechticích u Sušíce a učinil všechna opatření, aby bylo lze co nejdříve zahájiti stavbu německé obecné školy?

V Praze, dne 31. ledna 1930.

Inž. Kallina,

Matzner, Geyer, dr Keibl, Szentiványi, Nitsch, Fedor, dr Holota, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Dobránsky, inž. Jung, Knirsch, Simm, Köhler, Hokky, dr Törköly, Kasper, Krebs, dr Hanreich, dr Hassold, dr Schollich, Horpynka.