174/XV (překlad).

Interpelace

poslance R. Kaspera a druhů ministrovi sociální péče

o opatřeních, aby byla zachovávána osmihodinová pracovní doba a o povolování hodin přes čas.

Zákonem ze dne 18. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n., o osmihodinné době pracovní byl splněn zásadní požadavek odborových organisací, vlastně organisovaného dělnictva. Základní snahou tohoto zákona bylo zajistiti všem zaměstnancům v podnicích provozovaných po živnostensku osmihodinnou pracovní dobu a dovoliti překročení osmihodinné pracovní doby jen v důležitých, výjimečných případech. Ovšem povinností všech povolaných činitelů a úřadů bylo by dozírati, aby zákonné předpisy byly co nejpříměji zachovávány, aby případné porušení osmihodinné pracovní doby bylo co nejpřísněji trestáno a aby povolení překročiti ji bylo udělováno jen v případech skutečně naléhavých. Tyto více než oprávněné požadavky byly také jasně pojaty do samého zákona; neboť v §u 6 zákona z 19. prosince 1918 se praví výslovně, že prodloužení pracovní doby lze povoliti jen z naléhavých důvodů a nelze-li učiniti jiných opatření, kdežto § 13 obsahuje trestní ustanovení pro případné přestupky, Zákon sám poskytuje tedy dosti opory, aby bylo lze zajistiti dodržování a provádění osmihodinné pracovní doby. Naproti tomu dozor povolaných činitelů a úřadů na zákonné ustanovení jest velmi nedostatečný, ačkoliv uvedený zákon o osmihodinné době pracovní bude míti cenu jen tehdy, bude-li zajištěno přesné jeho provádění. Mimo to však také nynější nezaměstnanost a několik let trvající hospodářská krise vyžadují se vším důrazem, aby zákonná ustanovení o osmihodinné době pracovní byla co nepřesněji zachovávána, aby bylo lze úspěšně čeliti dalšímu zmenšení příležitostí ku práci, tak jako tak velmi omezené. V rozporu s tímto samozřejmým zákonem, jakož i požadavky odpovídajícími dnešním hospodářským poměrům, jest však velmi špatná pralese, poněvadž povolané úřady projevují v dozoru na příslušná zákonná ustanovení přímo neuvěřitelnou lhostejnost a nečinnost, méně projevovanou při jiné příležitosti, což jest příčinou neustálého překračování a porušování osmihodinné pracovní doby ve formě nepovolených hodin přes čas. Mimo to čím dále, tím více se uplatňuje shovívavý způsob úředního povolování hodin přes čas, takže mnoho tisíc zaměstnanců vůbec již skutečnou osmihodinnou pracovní dobu nemá, zatím co tisíce jiných pracovníků marně hledá místo. Na důkaz těchto tvrzení uvádíme níže tabulku, v níž jsou data o udělených povoleních k práci přes čas v posledních létech (a v závorkách, kolik lidí se v týchž měsících ucházelo o místo). Příslušná data, vyňata ze zpráv Státního úřadu statistického, jsou:

	1927:		1928:		1929:
leden.......	606,902	(140,421)	859,868	(108,851)	622,864	(106.987)
únor.........	790.087	(141,770)	1,117,814	(109,730)	764,505	(106.019)
březen.....	1,110,928	(153.404)	1,183.987	(113,579)	1,409,387	(115.896)
duben.....	883.507	(134,980)	907,262	(113,055)	919.733	(125,502)
květen.......	1,075.401	(127.396)	1,160.595	(103.252)	1,302,541	(109,632)
červen.....	1,559,450	(105.206)	1,122.106	(89.515)	1,441.044	(94,437)
červenec...	1,443,288	(97.308)	1,258.049	(89,901)	1,822,846
srpen.....	2,179.816	(95,869)	1,534.495	(87,798)	1,757,550
září.........	2,095.176	(170.666)	1,351,309	(152,450)	1,565,980
říjen.......	1,918.442	(116,770)	1,859,068	(117,470)	1,802.693
listopad.....	1,977,243	(88,678)	1,585,509	(81,913)
prosinec...	1,778,391	(86,284)	1,252.832	(77,295)

Uvedená tabulka ukazuje dosti zřejmě, jak ohromné množství hodin přes čas každého měsíce živnostenské úřady povolují a jak mnoho lidí, pro něž lze měsíčně obsaditi sotva 30.000 až 50.000 míst, se měsíčně uchází o místo. Musíme však, ještě také zdůrazniti, že uvedená tabulka jest nepřesná, poněvadž jsou v ní uvedeny jen povolené hodiny přes čas, kdežto s určitostí lze říci, že pro nečinnost úřadů počet nepovolených, ale přes to konaných hodin přes čas dosahuje aspoň stejné výše. Především jest příznačný nový vzestup čísel povolených hodin přes čas roku 1929 proti stejným měsícům roku předešlého a dále skutečnost, že značná část těchto hodin přes čas připadá vždy na textilní průmysl, který již několik let trpí zvlášť hospodářskou krisí. Trvale vzrůstající porušování osmihodinné doby pracovní objeví se především v níže uvedené tabulce, která podává přehled počtu povolených hodin přes čas v létech 1921 až 1928. Podle toho bylo povoleno hodin přes čas:

1921:	3,061,111	1926:	9,276,046
1922:	1,934.949	1927:	17,787,426
1923:	3,273.645	1928:	15,331.331
1924:	10,767,822	1929:	13,439,143 do 1./11.
1925	14,505,292

Podíl textilního průmyslu na svrchu uvedených povoleních činí roku 1928 5,575.103, to jest 36.4%. Podle dosud známých dat rok 1929 přinesl asi nový vzestup povolených hodin přes čas, ačkoliv právě tento rok byl ve znamení zvláštní hospodářské krise. Tato obrovská čísla mluví dosti zřetelně, tím spíše, uvážíme-li, že v nich není obsažen veliký počet nepovolených hodin přes čas, čímž by se svrchu uvedená čísla při nejmenším zdvojnásobila.

Jest tedy nezbytně nutno nejen naříditi povolaným úřadům, aby povolovaly hodiny přes čas jen v nejnaléhavějších případech, nýbrž jim také přikázati, aby dozíraly nad co nejpřesnějším zachováváním osmihodinné doky pracovní a aby co nejpříměji stíhaly přestupky, aby takto zamezily konání nepovolených hodin přes čas a úplně je znemožnily. Dnešní živnostenské inspektoráty majíce velký obor působnosti a jsouce nedostatečně vybaveny a se svými nedostatečnými plnými mocemi nebudou samy s to, aby tyto důležité úkoly bezvadně obstaraly. Aby se jim dostalo k tomu způsobilosti, jest třeba, bud aby byly vybudovány a jejich počet podstatně rozmnožen nebo aby byly zřízeny zvláštní orgány, tak zvané pracovní inspektoráty, jejichž úkolem by především bylo dozírati na zákonná ustanovení.

V souvislosti s tím jest nutno upozorniti, že jest naléhavě nutno, aby bylo zákonem upraveno aspoň 50%ní zvýšení platů za hodiny přes čas ve všedních dnech a 100%ní přirážka za hodiny přes čas o nedělích a svátcích, v čemž lze také spatřovati nikoliv poslední prostředek k odstranění všech zbytečných hodin přes čas.

Dovolávajíce se toho, co bylo svrchu řečeno, táží se podepsaní pana ministra sociální péče:

1. jest ochoten v dohodě s ostatními ministry rozkázati živnostenským a ostatním příslušným úřadům, aby povolovaly hodiny přes čas jen v nejnaléhavějších případech?

2. jest ochoten v dohodě s ostatními ministry vydati nutná opatření, aby příslušné úřady byly přidrženy, aby přísně dozíraly na dodržování zákonných předpisů o osmihodinné době pracovní?

3. Jest ochoten zříditi nezbytně nutné dozorčí orgány (pracovní inspektoráty)?

4. Jest ochoten zákonem upraviti, aby hodiny přes čas byly placeny o 50% nebo 100% výše?

V Praze, dne 28. ledna 1930.

Kasper,

Knirsch, Simm, Krebs, inž. Jung, Matzner, inž. Kallina, dr Keibl, Fedor, dr Hanreich, dr Schollich, Köhler, Schubert, dr Törköly, dr Hassold, Hokky, dr Jabloniczky, dr Szüllö, dr Holota, Dobránsky, Nitsch, Horpynka, Szentiványi, Geyer.

174/XVI.

Interpelace

poslance Františka Seidla a soudruhů vládě Československé republiky o vydání vládního nařízení k § 7, a 9, platového zákona.

Novým platovým zákonem byla zavedena kategorie úřednických čekatelů, kteří mají výzati systemisovaná místa úřednická.

Ve služební třídě III. a IV. doplňuje se kancelářské úřednictvo z kategorie kancelářských oficiantů, takže u kancelářských úředníků skutečných úřednických čekatelů není. Není proto u této kategorie stanovena délka čekatelské doby a kancelářským úředníkem v těchto služebních třídních může býti jmenován kancelářský oficiant pouze tehdy, když je systemisované místo úřednické volné.

Nemá-li kancelářský oficiant (vrchní) právní nárok na ustanovení čekatelem, má tím méně nárok na jmenování úředníkem po určité, přesně stanovené době, jako je tomu u služebních tříd I. a II.

Tak se děje, že úřednického místa může oficiant dosáhnouti sice po šesti, ale také i dvaceti i více letech, ač jeho výkon je nesporně prací úřednickou, která ve smyslu zásady nového platového zákona o ohodnocení služebního výkonu má býti honorována úřednickými požitky.

Otázka spravedlivého řešení čekatelské doby a nároku na systemisované úřednické místo je dále podvazována nedostatečným počtem systemisovaných míst kancelářských úředníků, která ponechává i úředníky již dříve vyjmenované mimo systemisovaný stav, takže praktické řešení ustanovení čekatele úředníkem, ve stavu úřednictva kancelářského, je sice zákonem naznačeno, ale prakticky neproveditelno s ohledem na nedostatek systemisovaných míst. Oficiant (vrchní), který neví je-li čekatelem, či nikoliv, neví stane-li se vůbec kdy úředníkem, ač úřednická práče je mu ukládána a doba při takové práci ztrávená započítává se t. č. pouze z části do postupu, po případě se vůbec přehlíží, ač výkon předchozí služby je plně rovnocenným. Tak vzniká nejen kategorie čekatele, ale i kategorie čekatele - čekatelů na místo úřednického aspiranta, který je vlastně čekatelem na čekatelské místo úřednické, čili jak pomocný personál říká, ťvěčnýŤ čekatel, bez vyhlídek a nároků, že jeho úřednická práce bude oceněna úřednickým zařazením a plným zápočtem doby při úřednické práci ztrávené.

V § 9, odst. 1, platového zákona se praví, že čekatel se ustanoví úředníkem, jakmile dovršil čekatelskou dobu v úřednické kategorii, ve které má býti ustanoven a vyhověl všeobecným zákonným podmínkám, pro ustanovení úředníkem, jakož i zvláštním podmínkám určených vládním nařízením pro ustanovení úředníkem. V § 7, odst. 1, je obdobné ustanovení pro jmenování čekatele, které se rovněž odvolává na zvláštní podmínky stanovené vládním nařízením.

Poněvadž dosud nebylo vydáno vládní nařízení ani k § 7, odst. 1. ani k § 9, odst. 1, platového zákona, žádáme nejen o urychlené vydání obou vládních nařízení, nýbrž současně požadujeme, aby při vydávání těchto vládních nařízení byla řešena otázka čekatelů na úřednická služební místa, ale i otázka jmenování úředníků ve III. a IV. služební třídě tak, aby i dorost kancelářských úředníků (oficianti a vrchní oficianti) byl účasten výhod úřednických čekatelů, aby přesně věděl, kdy jeho skutečná čekatelská doba začíná a kdy vzniká v důsledku toho nárok na místo úřednické, po uplynulé době čekací, dále jaké podmínky nutno splniti během čekatelské doby, aby nebyla bezdůvodně prodlužována, aby pak jmenování úředníkem bylo hladce provedeno. Současně nutno řešiti i otázku započtení služební doby pro zvýšení služného v úřednické kategorii, aby byla zhodnocena služební doba ztrávená při úřednické práci v předchozí službě v plném rozsahu.

V důsledku uvedeného táží se podepsaní pana předsedy vlády:

1. Je vláda ochotna vydati konečně vládní nařízení k § 7, odst. 1, platového zákona?

2. je vláda ochotna vydati co nejdříve vládní nařízení k § 9, odst. 1, platového zákona?

3. Je vláda ochotna přiznati kancelářským oficiantům (vrchním) práva úřednických čekatelů ode dne jmenování kancelářským oficiantem a zhodnotí! do čekatelské doby předchozí služební dobu, pokud byla ztrávena při úřednickém výkonu, bez ohledu byla-li odsloužena v kategorií kancel. pomocníka, plně zaměstnaneckého kancel. praktikanta, volontéra, akordanta, (neb jiném plně zaměstnaneckém služebním výkonu smluvním či provisorním) v plném rozsahu?

V Praze, dne 1. února 1930.

Seidl,

inž. Nečas, Fr. Staněk, Brodecký, Remeš, Kučera, Fr. Svoboda, Jaša, Klein, dr Macek, Hampl, Vácha, Chalupník, Chalupa, Koudelka, Prokeš, Pik, Tayerle, Srba, Biňovec, Stivín, Polach, V. Beneš.

174/XVII.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, Husnaje, inž. Jaromíra Nečase a soudruhů

ministru vnitra

o rozšíření systemisovaných míst kancelářských úředníků a obsazeni volných systemisovaných míst v 6. a 5. platové stupnicí u zemského úřadu v Užhorodě.

1. červencem 1928 byl zřízen Zemský úřad pro Podkarpatskou Rus se sídlem v Užhorodě. Župní agenda přešla do působnosti zemského úřadu, který ve všech odvětvích centralisované agendy, bylo nutno řádně vybudovati. Agenda Zemského úřadu je nejen značně rozsáhlá, ale i velmi komplikovaná s ohledem na několikajazyčné úřadování (česky, rusínsky, maďarsky, polsky a rumunsky). Zaměstnanci všech kategorií tohoto úřadu byli postavení před velmi obtížný úkol, ale dík vystupňované výkonnosti byla tato změna provedena celkem hladce. Po této stránce musí ministerstvo vnitra uznati, že splnili zaměstnanci svoji mimořádnou povinnost velmi dobře. Avšak opačně ministerstvo vnitra neuznalo přiměřeným honorováním personálu ani tento mimořádný výkon, tím méně, aby honorovalo úměrně další složité práce.

Nejvíce stížností dochází z řad kancelářského personálu v důsledku naprosto nedostatečné provisorní systemisace, která vykazuje tyto nepříznivé výsledky; u Zemského úřadu (a úřadů podřízených) je t. č. 71 kancelářských úředníků, z nichž 38 (tedy více než polovina) je mimosystemisovaný stav a pouze 35 míst bylo systemisováno. Z toho pouze 1 místo v 5., 10 míst v 6. a 24 míst v 7. platové stupnici. Ač provisorní systemisace byla vyhlášena s platností od 1. ledna 1927, zůstává přes to místo v 5. a jedno místo v 6. platové stupnicí dosud neobsazeno, vzdor všem urgencím. 22 míst vrchních oficiantů a 14 míst oficiantů je vázáno úředníky 7. platové stupnice, takže ani pomocný personál, kterému jsou uloženy kvalifikované práce úřednické, nedosahuje služebních požitků ve smyslu ocenění výkonů úřednických, nýbrž nemůže býti ani povýšen do platových stupnic II. a I. proto, že tato místa jsou vázána kancelářskými úředníky.

Na Podkarpatské Rusi nebyl dosud u politických úřadů jmenován ani jediný kancelářský oficiant úředníkem ve smyslu § 7, odst. 7 platového zákona.

Tento stav je nemožným a neudržitelným. Je nutno urychleně zjednati nápravu, aby kancelářské zaměstnanectvo, pracující za nejtěžších podmínek na místech tak exponovaných, jako Podkarpatská Rus, bylo při nejmenším odměňováno stejně jako v zemích jiných, ač by plným právem zasluhovalo honoráře vyššího s ohledem na nepoměrně těžší služební výkony, velmi zhoršené podmínky existenční, kulturní, bytové a j.

V důsledku uvedeného táží se podepsaní pana ministra:

1. Jsou tyto neudržitelné poměry panu ministru vnitra známy?

2. Je pan ministr ochoten naříditi okamžité obsazení volných míst kancelářských úředníků v platové stupnici 5. a 6.?

3. Je pan ministr ochoten nechati znovu přezkoušeti systemisační návrhy pro novou systemisaci a naříditi doplnění tak, aby na zemský úřad v Užhorodě připadlo aspoň 100 míst kancelářských úředníků, z nichž polovina by byla systemisována v 6., 5. a 4. platové stupnici, aby byla dodržena zásada o dvojím povýšení úředníků ve smyslu důvodové zprávy k platovému zákonu; aby úřednická práce kancelářského personálu byla ve smyslu ocenění výkonu honorována úřednickými požitky?

V Praze dne 1. února 1930.

Seidl, Husnaj, inž. Nečas,

Jaša, Fr. Staněk, Stivín, Fr. Svoboda, Neumeister, Kučera, Nový, Biňovec, Hampl, Brodecký, Tayerle, Prokeš, Chalupník, Jurnečková, Vácha, Brožík, Srba, Klein, Pik, Bečko, Koudelka.

174/XVIII.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, F. Svobody, R. Polacha a soudruhů

ministru vnitra

o systemisaci služebních míst zaměstnanců Masarykovy dětské léčebny v Šumperku na Moravě.

Zemský výbor moravsko-slezský schválil služební dekrety zaměstnanců Masarykovy dětské léčebny v Šumperku, kterými jsou definitivní zřízenci s osmi i víceletou služební dobou efektivně odslouženou, (nepřihlížeje k dříve přiznané a pro zvýšení požitků započtené vojenské služby presenční i válečné) zařazováni do kategorie pomocných zřízenců s denním platem. Definitivní zřízenci jsou tímto postupem degradováni, ruší se jejich definitiva tak, jako by dosud existoval restriční zákon, podle kterého byli zaměstnanci propuštěni a znovu přijímáni ku stejným pracem, ale v nižších kategoriích, za nižší plat. Tak má v praxi vypadati ocenění služebního výkonu? Uvedení zaměstnanci jsou požitkově zkracováni měsíčně až o 150 Kč naproti platu pobíranému před zařazením na systemisovaná místa.

Stejně neúměrně byly rozdíleny tak zvané vánoční odměny, kterými se dostalo vysokým úředníkům velmi značných částek, nižším a nejpotřebnějším kategoriím, jichž existence jest naprosto podprůměrnými požitky přímo ohrožena, ale kteří stejně poctivě a svědomitě po celý rok pracovali, přiznává se odměna směšně nepatrná.

V důsledku uvedeného táží se podepsaní pana ministra:

1.) jsou uvedené případy ministerstvu vnitra jakožto úřadu dohlédacímu známy?

2.) je pan ministr ochoten nechati systemisaci a zařazení personálu Masarykovy dětské léčebny v Šumperku vyšetřiti a působiti k nápravě, aby nebylo porušováno nabyté právu a poutky zaměstnanců nejnižší kategorie nebyly zkracovány?

3.) je pan ministr ochoten naříditi šetření ohledně vyplácení vánočních odměn a nechati si předložiti podrobné výkazy, jak a dle jakých zásad byly odměny vypláceny příslušníkům jednotlivých kategorií a jednotlivým zaměstnancům, aby nejen takové výsledky mohly býti porovnány, ale i zjednána dodatečná náprava?

V Praze dne 3. února 1930.

Seidl, F. Svoboda, Polach,

dr Winter, Prokeš, Bečko, Staněk, Klein, Srba, Brodecký, inž. Nečas, Husnaj, Remeš, V. Beneš, Kučera, Hampl, Vácha, Chalupa, Koudelka, Biňovec, dr Macek, Nový, Pik, Stivín.

174/XIX.

Interpelace

poslanců Fr. Neumeistra, J. Polacha, Fr. Nového a soudruhů

ministru sociální péče

o tvrdém postupu při vymáhání přeplatků, vzniklých pobíráním důchodů válečnými poškozenci.

Zemské úřady pro péčí o válečné poškozence v mnoha případech vymáhají přeplatky vzniklé tím, že váleční poškozenci pobírali důchody, které jim dle pozdějšího zjištění nepatřily. Přeplatky vymáhány jsou v mnoha případech velmi bezohledně. U těch vál. poškozenců, kteří mají třeba nepatrný majetek, vymáhány jsou přeplatky cestou politické exekuce.

Tak stalo se v případě váleč. invalidy Rudolfa Štěpánka z Kyjova. Zemský úřad pro péčí o váleč. poškozence v Brně nechal vydati jmenovanému okresním úřadem v Kyjově exekuční příkaz ze dne 14./I. 1930 č. 18338, jímž je vyzván k zaplacení částky Kč 2.541,- do 14ti dnů; nezaplatí-li, bude částka vymáhána exekučně.

Rudolf Štěpánek utrpěl těžké zranění hlavy, má nepatrnou živnost pekařskou, která stejně velmi stěží stačí k existenci četné rodiny a velmi často rodina nemá prostředku na výživu a nákup šatstva. Invalida má rodinný domek velmi zadlužený a více než stěží platí povinné úroky z těchto dluhů. Za tohoto stavu věcí nemohl přeplatek zaplatiti a proto podal žádost za prominutí a odepsání přeplatku. Žádost dosud vyřízena nebyla, přes to je exekuován. Připomínáme, že invalida Štěpánek oznámil jíž v době, kdy žádal o sociálně lékařskou prohlídku, svoje povolání i to, že má malou živnost. Bylo povinností Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně, aby vyšetřil, jaký příjem z této živnůstky invalida má. Nezavinil invalida Štěpánek vzniku přeplatku, již také proto ne, že berní správa stanovila příjem jmenovanému libovolně neodpovídající skutečnosti a tím překročena byla hranice příjmová a později důchod oduznán. Na přeplatku neměl tudíž invalida viny a nelze proto přeplatek vymáhati a viniti invalidu, že měl ve smyslu § 31, zák. č. 39/22 hlásit změnu ve svých poměrech. Tato změna nenastala. Přes to dosti bezohledně je tento přeplatek vymáhán.

Podepsaní se proto táží pana ministra sociální péče:

1.) je panu ministru soc. péče znám tento případ vymáhání přeplatků cestou politické exekuce,

2.) je ochoten pan ministr zaříditi, aby od vymáhaní přeplatků bylo upuštěno a nařízená politická exekuce odvolána a přeplatek odepsán a prominut.

3.) je ochoten pan ministr také v jiných případech naříditi, aby úřady pro péči o válečné poškozence nepostupovaly proti válečným poškozencům a nenechávaly je exekuovati a vymáhati přeplatky.

4.) je ochoten pan ministr soc. péče naříditi, aby ihned připraven byl a zákonodárnému sboru předložen návrh zákona na odpis přeplatků?

V Praze dne 3. února 1930.

Neumeister, Polach, Nový,

inž. Nečas, F. Svoboda, Klein, Brodecký, Hummelhans, Staněk, Kučera, Pik, Stivín, V, Beneš, Chalupa, Chalupník, Hampl, Remeš, Husnaj, Biňovec, Jaša, Prokeš, Seidl, Jurnečková.

174/XX.

Interpelace

poslanců Ant. Hampla, F. Zeminové a druhů ministru sociální péče o zprostředkování práce a ohlašování volných míst.

Zprostředkování práce není u nás upraveno způsobem právě uspokojivým. Nutnost účelné úpravy pociťuje se po řadu let, náležitá organisace však provedena nebyla. Dosavadní organisace spočívá vlastně jen na soukromém sprostředkování, kdežto veřejné sprostředkování práce naprosto nedostačuje na svůj úkol, zvláště když zákon ze dne 12. srpna 1921 č. 322 Sb. z. a n., v němž bylo nařízeno zaměstnavatelům povinné hlášení uprázdněných míst veřejným sprostředkovatelnám práce, pozbyl 1. dubnem 1925 platnosti a nebyl více obnoven. Právě nyní, kdy vstupujeme do období hospodářské krise, kdy je tedy nebezpečí vzrůstu nezaměstnanosti, se všemi jeho důsledky sociálními jeví se řádná úprava této důležité složky sociální péče naprosto nezbytnou.

Nestačí však jen organisace ústavů, je nutno povšimnouti si ještě jiné složky sprostředkování práce. Nedostatečnost v organisací ústavů pro sprostředkování práce způsobila, že nezaměstnaní, stejně jako zaměstnavatelé - obracejí se k tisku, hledají-li práci, nebo chtějí přijatí nové pracovní síly. Možno říci, že tiskem - insertem - obstarává se sprostředkování práce měrou daleko větší, než kterýmkoli jiným způsobem. Denně objevuje se jen v denním tílku hlavního města několik set insertů, v nichž nezaměstnaní hledají práci a zaměstnavatelé pracovní síly. Kdybychom vzali v úvahu jen tři sta insertů denně, při průměrné ceně jednoho insertu 30 Kč, docházíme k cifře 9,000 Kč, kterou zaměstnavatelé a nezaměstnaní vydávají denně k účelům sprostředkování práce, Při počtu 300 čísel denního listu do roka znamená to roční výdaj 2,700,000 Kč. Odhad tento je minimální, spíše možno počítati s nákladem aspoň dvojnásobným. To je beze sporu daň z nezaměstnaností, která se odvádí jen proto, že není řádné veřejné organisace sprostředkování práce. Nutno uvážiti také, že v dobách hospodářské krise stoupá počet inserátů tohoto druhu. Je-li nyní, kdy počet nezaměstnaných je poměrně malý, náklad, vydávaný na tento způsob sprostředkování práce neobyčejně velký, jak velkých obnosů vyžádá si, jestliže počet nezaměstnaných se na příklad zdvojnásobí?

Není žádné pochyby o tom, že stát má morální povinnost vůči nezaměstnaným, zejména přišli-li o práci, a tím i o výdělek bez vlastní viny. Je povinností státu, aby vybudoval sít veřejných sprostředkovatelen a tak reguloval pracovní trh. Zvláště pak musí se postarati o odstranění, po případě zmenšení výloh za inserci u těch, kdož práci hledají, anebo kdož pracovní síly chtějí přijmouti. Bylo by účelno, kdyby sprostředkovatelny práce vytvořily vhodné ústředí, které by použilo služeb tisku pro své účely, jistě by nevyžadovalo to velkého nákladu, kdyby za podpory státu vydávaly sprostředkovatelny práce list, věnovaný výhradně sprostředkování služeb a práce. List tento mohl by přinášeti důležité informace o trhu práce, o stavu zaměstnanosti v jednotlivých oborech a pokyny práci hledajícím. Mohl by uveřejňovati bezplatně inserty práci hledajících a práci nabízejících. Mohl by býti vyvěšován na drahách, ve vozech pouliční dráhy, ve veřejných místnostech, ve sprostředkovatelnách, v továrnách a závodech, mohl by býti po případě plakátován, takže by se stal přístupným všem, kdož mohou míti zájem o jeho služby. Vydává-li se poloúřední list z oboru obchodu, není důvodu, aby za podpory státu a veřejných korporací, zejména také obcí nebyl vydáván jíst, který by sloužil sociálnímu účelu tak důležitému, jako je sprostředkování práce. List mohl by po případě uveřejňovati i inserty, sprostředkující prodej různých věcí, neboť také příčiny takového prodeje nejčastěji tkví v neutěšených poměrech drobných lidí.

Dnes ponechána je věc soukromému podnikání, jemuž tak z nezaměstnaností plynou značné zisky a to jen proto, že není veřejné pomoci; která by zabránila, aby nezaměstnaný nemusel vydávati po případně několik set korun - a často zbytečně pří hledání zaměstnání.

Při veřejné organisaci sprostředkování práce časopisem odpadl by z největší části tento náklad. Zaměstnavatelé i zaměstnanci měli by spolehlivou záruku, že jejich anonce dostane se do těch rukou, pro které byla určena a při tom jejich vydání bylo by zcela nepatrné, protože časopis nebyl by výdělečný.

Táží se proto podepsaní:

1.) je pan ministr sociální péče ochoten postarati se o nápravu v poměrech vylíčených?

2.) je pan ministr sociální péče ochoten předložiti v dohodě s odborovými organisacemi návrh zákona, kterým by veřejné sprostředkování práce definitivně bylo upraveno a kterým současně rozřešena by byla i otázka listu neb věstníku sprostředkovatelen práce, v němž by vedle sociálních informací uveřejňovány byly zdarma inserty práci hledajících i nabízejících?

V Praze, dne 3. února 1930.

Hampl, Zeminová,

Jaša, Brodecký, Seidl, Biňovec, Tomášek, dr Macek, V. Beneš, Prokeš, Chalupa, Srba, Bečko, F. Svoboda, inž. Nečas, Klein, Chalupník, Staněk, Neumeister, Koudelka, Kučera, Benda, Vácha, dr Mareš.

174/XXI.

Interpelace

poslanců dra Patejdla, dra Moudrého, J. Knejzlíka a druhů

ministru vnitra

o nezodpovědění interpelace tisk čís. 2048/XII ze dne 28. února 1929 posl. Moudrého, Riedla a druhů o revisi ťSpořitelnyŤ města Olomouce.

Dne 28. února 1929 podali posli Moudrý, Riedl a druzi interpelaci panu ministru vnitra, jež byla rozdána v poslanecké sněmovně v 7. zasedání II. vol. období pod čís, tisku 2048/XII. V této se poukazuje na žádost, podanou 22 členy městského zastupitelstva v Olomouci u finanční komise ministerstva vnitra, aby jako dohlédací úřad nad spořitelnami zařídil, by revise zaujala stanovisko k závažným tvrzením v této žádosti uvedeným.

Z nich sluší zvláště uvésti, že ředitelství spořitelny povolilo hypotekární půjčku na velkostatek Zbořilův v Jablonici, per 11,500.000 Kč, ačkoliv obecná hodnota velkostatku dle soudního odhadu krátce na to provedeného, nepřesahovala 8,000,000 Kč a statek se nalézal v záboru, s povinností majitele přenechati ho Státnímu pozemkovému úřadu za cenu přejímací, která činí 2/3 přídělové ceny.

V interpelaci bylo důvodně tvrzeno, že byl porušen jednací řád Spořitelny, že poskytnutá zápůjčka nepožívá daleko sirotčí jistoty, a že i jinak je pro vadnost řízení formálně vadná.

V petitu interpelace domáhali se podepsaní odpovědi pana ministra vnitra: Ví-li o žádosti 22 členů zastupitelstva a finanční komise ministerstvu vnitra podané a je-li ochoten naříditi žádanou revisí a podati interpelantům zprávu o jejím výsledku.

Na interpelaci tu nedostalo se interpelantům odpovědi, ač již uplynulo od jejího rozdání 11 měsíců.

Změnou osoby ministra vnitra nastala nutnost, aby případem se zabýval nový pan ministr vnitra. Odvoláváme se proto na obsah dřívější interpelace a dodáváme ještě toto:

Dne 14. prosince 1928 zažádal majitel statku Jablonica u krajského soudu v Bratislavě o zavedeni vyrovnávacího řízení, v němž bylo konáno několik roků, poslední 12. prosince 1929, jenž byl odročen na 30. ledna 1930. Dle přísežného sestavení aktiv a pasiv dlužníkem předloženého, jest majetkový stav tento:

Aktiva:

nemovitosti v ceně..............7,500,000 Kč

inventář zámku v ceně............2,250,000 "

inventář hospodářský............1,477.000 "

úhrnem........11,227.000 "

Pasiva:

1) věřitelé neknihovní..........18,472,535 Kč

2) věřitelé knihovní:

a) spořitelna olomoucká........11,240,000 "

b) firma Oppenheim............50,000 "

3) věřitelé s právem na oddělení:

a) Des. Schaimowitz, Píšťany....240,000 "

b) Škodovy závody Praha......345.000 "

úhrnem........30,347,815 Kč

Zatím se vyvinula věc takto:

Státní pozemkový úřad k umožnění sanace spořitelny propustil velkostatek Jablonicu ze záboru a to v důsledku politických intervencí. Tyto sprostředkoval dr. Řehulka, Spolupůsobil dr Kyjovský z Brna. Pro vyrovnací stání dne 30. ledna v Bratislavě bylo stanoveno, že za vyrovnací kvotu věřitelů neknihovních má si Zbořil opatřiti nějakého ručitele, ježto městská spořitelna se již k tomuto kroku neodváží. Nezjedná-li si p. Zbořil ručitele, má dojíti ke konkursu, v němž by potom spořitelna pokusila se v dražbě získati celý velkostatek za cenu co nejnižší a potom by dále se státním pozemkovým úřadem jednala o další slevy na daních, ježto pouhým rozparcelováním krytí zápůjčky s úroky nebude lze docíliti.

Ze všeho, co shora uvedeno, je odůvodněno tvrzení, že zákonné předpisy, platné pro spořitelny, byly porušeny a tím dobytelnost pohledávky ke škodě spořitelny a města Olomouce, jako ručitele za závazky spořitelny, ohrožena.

Podepsaní se proto táží:

1) jest pan ministr vnitra ochoten dáti vyšetřiti příčinu, proč na první interpelaci nedostalo se interpelantům odpovědi a výsledek nám sděliti?

2) jest pan ministr ochoten naříditi žádanou revisí hospodářství olomoucké spořitelny a působiti k tomu, aby platné zákony a předpisy byly dodržovány?

3) jest pan ministr ochoten podati nám o výsledku revise zprávu?

V Praze, dne 3. února 1930.

Dr Patejdl, dr Moudrý, Knejzlík, Netolický, Langr, Polívka, Mikuláš, Fiala, Sladký, Špatný, David, B. Procházka, Vaněk, Slavíček, Tučný, Šmejcová, Malý, dr Stránský, Šeba, Lanc, O. Svoboda, Zeminová.

174/XXII.

Interpelace

poslanců Fialy, B. Procházky, Malého a druhů ministru železnic,

o nesprávném účtování platů pomocných zaměstnanců čsd., vykonávajících střídavě službu turnusovou a neturnusovou.

Výnosem min. žel. čís. 23.127 pers. 1 z 30. června 1927 bylo v důsledku vlád. nařízení čís. 15/27 Sb. z. a n. zavedeno nové účtování platů pomocných zaměstnanců. Pomocným zaměstnancům ve službě neturnusové byl rozdělen roční plat včetně postupů a všech přídavků na 300 pracovních dnů a pomocným zaměstnancům ve službě turnusové na 365 pracovních dnů.

Koná-li však pomocný zaměstnanec ve službě neturnusové několik dnů službu turnusovou (pom. zam. od odboru pro udrž. dráhy vystřídává strážníka trati anebo substituje ve stanici a pod.) je na svém platě zkrácen. Na příklad:

Pomocný zaměstnanec II. služ. skup. má měsíční příjem plat Kč 705, výchovné na 2 děti Kč 175, doplňovací přídavek Kč 95.-, celkem Kč 976,-, ročně Kč 11,712,-. Pracuje-li ve službě neturnusové, vypočítává se jeho hodinové mzda tak, že obdrží za 1 pracovní hodinu Kč 4.88 (t. j. 300 prac. dnů X 8 hodin = 2400 hodin Kč 11.712:2400 hod. = 4.88). Pracuje-li však ve službě turnusové, činí jeho hodinová mzda Kč 4.- (365. prac. dnů X 8 hodin = 2920 hod. Kč 11.712:2920 = Kč 4.-).

Jelikož pracuje tento zaměstnanec v četě u odboru, t. j. ve službě neturnusové na př. od pondělí do soboty, obdrží za 6 dnů (po 8 hod. - 48 hod. Kč 4,88) Kč 234.24. Vykonává-li však službu za strážníka trati, aneb substituje ve stanici, tedy koná službu turnusovou, obdrží za těchto 6 dnů (6 X 8 hod. - 48 hod. X Kč 4,-) Kč 192.-. Jiný příklad:

Pomoc. zaměstnanec II služ. skup. ve skupině A činovného, s měsíčním platem Kč 680, má ve službě neturnusové denně Kč 27.20, ve službě turnusové Kč 22.36. Pracuje-li však v měsíci 20 dnů ve službě neturnusové a 5 dnů ve službě turnusové, jest rovněž na svém platě zkrácen, neboť za 20 dnů služby neturnusové obdrží (20 dnů X Kč 27.20) Kč 544.- a za 5 dnů služby turnusové (5 dnů X Kč 22.36) Kč 111.80.

V obou případech není stanovený měsíční plat dosažen a v případě prvním jeví se rozdíl o Kč 42,24 a v případě druhém o Kč 24,20. Nutno ještě poznamenati, že čím více dnů v měsíci koná takový pom. zam. službu turnusovou a méně dnů službu neturnusovou, tím větší poškození se u něho jeví.

Na tyto křiklavé případy, které nejsou ojedinělé, poukázal Ústřední výbor důvěrníků při min. žel. již 8. září 1927 svým podáním min. železnic pod č. 595 - ÚVD., avšak zůstalo toto bezvýsledné a nedoslal dosud ani odpověď.

Jednota zaměstnanců čsl. drah žádala rovněž p. ministra železnic J. V. Najmana přímo otevřeným listem dne 9. III. 1929 o odstranění této ohromné nespravedlností a křivdy, páchané na zmíněných zaměstnancích, leč nedostalo se jí ani odpovědí, ani nebyla sjednána náprava.

Plné 2 roky jsou pomocní zaměstnanci, vykonávající střídavě službu turnusovou a neturnusovou měsíčně poškození na svých platech o Kč 40.- i více, podle toho, kolik dnů konají tuto službu, avšak ministerstvo železnic, přes veškerá upozornění a urgence, nevěnuje tomu žádnou pozornost. Přes to, že vlád. nařízení čís. 15/27 Sb. z. a n. stanoví striktně v § 114 denní plat. pom. zam., odstupňovaný podle skupin činovného, nemohou tito stanovený plat při této střídavé službě dosáhnouti a jsou takto pouze za jeden rok o několik set Kč poškozeni. V důsledku toho se táží uvedení poslanci pana ministra železnic:

1. Co hodlá učiniti, aby tato nespravedlnost, páchaná po dobu 2 let byla u těchto zaměstnanců odčiněna a

2. co hodlá učiniti, aby částky něž neprávem byli zmínění zaměstnanci v této době poškozeni na svých platech, byly těmto vráceny a ve které době?

V Praze, dne 3. února 1930.

Fiala, B. Procházka, Malý,

David, inž. Záhorský, Vaněk, Ot. Svoboda, Šmejcová, Stejskal, Slavíček, Šeba, Sladký, dr Patejdl, dr Stránský, dr Moudrý, Špatný, Richter, Mikuláš; Zeminová, Tučný, Netolický, Lanc.