1007/IX.
Interpelace
poslanců Štětky, Zápotockého, Kopeckého a soudruhů
ministru spravedlnosti
o protizákonném postupu krajského soudu v Praze, vrchního zemského soudu v Praze, zemského úřadu pro Čechy a presidenta policejního ředitelství v Praze při zastavení ťRudého PrávaŤ dne 20. února 1931.
Dne 8. února 1931 obdržel odpovědný redaktor periodického časopisu Rudé Právo v Praze konfiskační nález krajského trestního soudu v Praze, v němž bylo vysloveno, že ťRudé PrávoŤ může býti zastaveno dle § 34 zákona na ochranu republiky.
Proti tomuto nálezu byly dne 14. února t. r. podány námitky. Již 16. února t. r. obdržel odpovědný redaktor ťR. P.Ť Předvolání ke krajskému soudu k hlavnímu přelíčení na den 17. února 1931, tedy bez zachování předpisu § 221 tr. ř., který výslovně předpisuje, že žalovaný musí míti pod neplatností řízení od doručení obsílky nejméně třídenní lhůtu, ale krajský soud přes protest obhájce odbyl hlavní líčení s vyloučením veřejnosti a konfiskační nález potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal obhájce odpovědného redaktora ťR. P.Ť stížnost u krajského trestního soudu v Praze dne 20. února 1931 o 9. hodině 10 min. dopol. Přes to, že soudy jsou v dnešní době prací přetíženy a nedostávají se ani k vyřízení nejtěžších trestních případů prostých, a ačkoliv vyřizování jiných rekursů trvá nejméně několik týdnů, byla stížnost ťRudého PrávaŤ okamžitě manipulována a dostala se s obdivuhodnou rychlostí - v jiných případech nebývalou! - za necelé dvě hodiny ke vzdálenému vrchnímu zemskému soudu. I zde musela opět projít manipulací - v jiných případech velmi zdlouhavou! - a byla bleskurychle předložena předsedovi senátu, který neodevzdal tuto věc - jako obvykle - referentovi, nýbrž ji dal ihned na pořad jednání.
Poslušný senát věc ihned rozsoudil a rozhodnutí krajského soudu v neveřejném sezení rychle potvrdil. Ačkoliv tato věc dála se neveřejně, obdržel zemský úřad v Praze ihned vyrozumění, jak vrchní zemský soud rozhodl, kdežto vydavatel časopisu dodnes o tomto rozhodnutí vyrozuměn nebyl, aby mohl učiniti potřebná opatření.
Ačkoliv rozhodnutí vrchního zemského soudu nenabylo moci práva, vydal zemský úřad přes to ihned nález, že se ťRudé PrávoŤ zastavuje, sdělil obsah tohoto nálezu policejnímu presidentu pražskému a policejní president sdělil pouhým dopisem - nebol jinak nelze nazvat pouhý přípis policejního presidenta Dolejše, neobsahující žádných důvodů odpovědnému redaktoru ťRudého PrávaŤ Krejčímu - nikoliv však vydavateli ťRudého PrávaŤ, - že ťRudé PrávoŤ bylo rozhodnutím zemského úřadu pro Čechy dne 20. února zastaveno.
Z celého je zjevno, že soudy nezachovávají - pokud jde o komunistický tisk - předpisů zákona o obeslání k hlavnímu líčení, o veřejnosti tohoto líčení a o doručování soudních rozhodnutí, o tajnosti neveřejného sezení a že administrativní úřady nedbají jak a komu mají býti nálezy intimovány, že je zde hotová souhra mezi soudem a politickými úřady, takže ťneodvislostŤ soudcovství jeví se pouhým nástrojem ministerstva vnitra a odluka kabinetu od justice je v republice Československé pouhým paskvilem.
Tážeme se proto ministra spravedlnosti:
Hodlá zaříditi, aby předpisy trestního řádu byly soudy v republice Československé aspoň tak dalece šetřeny, jako tomu bylo za starého Rakouska, a hodlá potrestati úředníka, jenž předčasně sdělil rozhodnutí vrchního soudu zemskému úřadu a hnáti ho dle zákona o potírání korupce k odpovědnosti?
V Praze dne 27. února 1931.
Štětka, Zápotocký, Kopecký,
Höhnel, dr. Stern, Major, Krosnář, Kuhn, Kubač, Kliment, Steiner, Hruška, K. Procházka, Šliwka, Dvořák, Čižinská, Hodinová, Juran, Novotný, Barša, Vallo.
1007/X.
Interpelace
poslanců Štětky, Kupeckého a soudruhů
ministru národní obrany
o zabití vojína Miloše Rélicha v Terezíně.
Dne 18. února t. r. komandována byla technická rota 42. pěšího pluku v Terezíně na práce spojené s úpravou nového sokolského cvičiště v Terezíně. K získání materiálu na úpravu cvičiště byly strhávány staré hradby a to způsobem, který zavinil zabití vojína Miloše Rélicha. Vojáci musili podkopávati 10 metrů dlouhý a 3 metry vysoký kus hradeb bez jakéhokoliv bezpečnostního opatření. Bylo jim toliko řečeno: ťAž uvidíte, že to padá, utečte!Ť
Vojáci pracovali v největším strachu a napětí a vojín Rélich den před svojí tragickou smrtí hovořil o tom, že ťtahle práce jistě někoho bude stát života. Druhého dne utrhl se kus hradeb, Rélicha zasypal a zlomil mu páteř. Vojín za krátko zemřel. Rozhořčení obyvatelstva v Terezíně a ostatních vojáků, kteří byli k této svrchovaně nebezpečné práci honěni šaržemi s pohrůžkami ťTa vás naučím dělat!Ť a pod., je obrovské.
Ptáme se ministra národní obrany:
Jakým právem je dovoleno zneužívati vojáků k práci pro soukromé spolky vůbec?
Jak potrestá exemplárně odpovědné činitele, kteří vojáky hnali do smrtelného nebezpečí, neposkytnuvše jim nejmenších ochranných prostředků, a pro soukromý sokolský spolek zavinili smrt vojína Rélicha?
Jak starým rodičům Rélichovým nahradí ztrátu syna?
Co učiní, aby pro příště znemožnil takovéto zločinné hazardování lidskými životy a jich utrácení ve prospěch dělnictvu nepřátelských kapitalistických organisací?
V Praze dne 27. února 1931.
Štětka, Kupecký,
Magor, Krosnář, Hruška, Kuhn; Vallo, Gottwald,
K. Procházka, dr. Steru, Kliment, Kubač, Barša, Zápotocký, Steiner, Höhnel, Novotný, Hodinová, Juran, Čižinská, Dvořák, Sliwka.
1007/XI. (překlad).
Interpelace
poslance K. Fritschera a druhů
ministrům vnitra a spravedlnosti
o zabavení čísla 3 časopisu ťDer TabakarbeiterŤ z roku 1931.
Číslo 3 ve Svitavách vycházejícího odborného časopisu ťDer TabakarbeiterŤ bylo na rozkaz moravsko-třebovského okresního úřadu zabaveno a 3000 výtisků, které byly již rozeslány místním skupinám ve Šternberku, Novém Jičíně, Tachově, Budišově nad Budišovkou, Jihlavě, Lanškrouně, Bratislavě a Smolníku, bylo rovněž zabaveno. Zabavení se provedlo pro úvodní článek ťHledá se 150 milionůŤ.
Červená tužka škrtla tyto věty: ťHledá se 150 milionů. Vládní socialisté a agrárníci dají si povolovati miliony. Kam se podělo těchto 150 milionů? Co se s tím provedlo ke zmírnění krise? Říká se, že z těchto 150 milionů Kč bylo jen 40 milionů poskytnuto k disposici ministrovi sociální péče pro oběti krise, zatím co zbývajících 110 milionů prý dostali agrárnici a průmyslníci nebo jejich organisace. Jest to tragická hra, která se pojí k rozdělení těchto 150 milionů.
Pasivní pokladny odborových organisací pro nezaměstnané, na které se při povolování úvěru především pomýšlelo, nedostaly dosud ani haléře z tohoto milionového úvěru. Kam asi putovalo těchto 150 milionů? - 150 milionů na zmírnění krise, kde asi jsou? Ve kterém odboru asi dřímají? Dělnictvo bude se musiti v příštích dnech zcela hlasitě a zřetelně na to dotázati. Dělnictvo bez rozdílu, k jaké odborové organisaci patří, dělnictvo bez rozdílu svého politického vyznání. Veřejné mínění, které jest pevně přesvědčeno, že povolená částka byla aspoň částečně odevzdána svému účelu, bude se rovněž musiti na to dotázati.Ť
Tento článek vyšel již beze změny v čísle 3, 12. ročník časopisu ťTextilarbeiterzeitungŤ ze dne 21. ledna 1931, dále bez závady v čísle 2 časopisu ťGewerkschaftŤ ze dne 21. ledna 1931 aniž to vytkl trutnovský okresní úřad, jakož i v čísle 5 časopisu ťGrenzpostŤ ze dne 31. ledna 1.931, aniž to vytkl okresní úřad v Českém Krumlově, a ve výtahu v Praze v čísle 19 časopisu ťDeutsche PresseŤ ze dne 24. ledna 1931.
Úředník okresního úřadu prohlásil, že došly pokyny, aby všechny články, které kritisují 150-milionový fond pro případ krise, byly zabavovány. Tyto domnělé pokyny byly by přímo výsměchem demokracie, která přece má býti diskusí a nesmí brániti zdravé kritice.
Táži se pánů ministrů:
1. Vědí-li o vydaných pokynech?
2. Jsou-li ochotni tyto pokyny opět odvolati, aby se již nikdy neopakovala taková censurní praxe?
3. Hodlají-li donutiti moravsko-třebovského censora, aby dozor nad tiskem vykonával bezvadně a nestranně?
V Praze dne 6. února 1931.
Fritscher,
Oehlinger, dr. Luschka, Hlinka, dr. Tiso, Mojto, dr. Fritz, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, Onderčo, Galovič, Zajiček, Scharnagl, dr. Mederlý, Bobek, dr. Petersilka, dr. Mayr-Harting, Krumpe, Greif, Kunz.
1007/XII. (překlad).
Interpelace
poslance dra F. Hassolda a druhů
ministrovi vnitra
o zabavení časopisu pro mládež ťJungtumŤ.
V časopise pro mládež německého tělocvičného svazu ťJungtumŤ, v čísle 8 ze srpna 1930 vyšel na stránce 59 článek od dra K. Viererbla: ťCíl a cesta sudetských Němců.Ť
V tomto jakož i v ostatních článcích tohoto časopisu nejsou problémy řešeny s hlediska denní politiky, nýbrž rozebrány zásadně s vyššího stanoviska. Z tohoto důvodu nelze tyto články posuzovati týmž způsobem jako politické deníky. Právo svobodného politického projevu mínění slovem i písmem nemůže v demokratickém státě býti pojímáno úzkoprse a pojednání, která obsahují zásadní program politické strany, jistě se nehodí k tomu, aby je censor potlačil.
Ze svrchu uvedeného článku zabavila censura toto místo:
ťI když události uplynulé doby a 4 léta služby na frontě rozžhavily železo, pevnou zemi, která nás Němce - - - obklopuje, zocelily teprve těžké osudové podzimní dny nešťastného roku, kdy se nám Němcům ze sudetských zemí zabránilo v právu na sebeurčení naší státní příslušnosti, a nás - - - k československému státu připojili. Společný osud a společná nouze, především však společná vůle - - - nás Němce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i pod Tatrami pevně spojila v bojovnou jednotu za právo sudetskoněmeckého národa.
Tak jest cíl našeho národa jasný a zářící: Výkon práva svobodného sebeurčení naší státní příslušnosti. Požadavek sebeurčení budiž zahrnut do naší ranní a večerní modlitby, nechť se stane vyznáním víry všech Němců. Pro nás turnéry rovná se nejvyššímu cíli Jahnovu: Jednota národa. - -
Předpokladem pro dosažení tohoto cíle jest, abychom kraje námi osídlené udrželi německými. Ani hektar půdy nesmí býti ztracen dobrovolným prodejem. - - - Výkon práva sebeurčení přinese nám revise násilných mírových smluv versaillské a st. germainské, proti kterým se zdvihá stále mocnější bouře. Právo určiti svobodně svou státní příslušnost přísluší však jen oněm národům, kteří bydlí na vlastní rodné hroudě a na ní pracují.
Nám turnérům, kteří od doby otce tělocviku Jahna byli jsme vždy praporečníky národního hnutí za svobodu, přísluší svatá povinnost upevniti opět v národě víru v právo sebeurčení a vysvětlovati, oč jde. Nikdo nemůže říci, kdy nastane den svobody. Že však nastane, jest naše pevná víra. V této víře chceme však pracovati, aby široké vrstvy - národa byly poučeny a aby jednomyslně vzcházející den svobody uvítaly. Ť
Podepsaní táží se pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten poučiti censora v Mostu, že se takovéto zásadní politické projevy nemají zabavovati?
2. Jest pan ministr ochoten vydati censorům pokyny, aby takováto zásadní politická pojednání nezabavovali?
V Praze dne 27. listopadu 1930.
Dr. Hassold,
Knirsch, Kasper, dr. Keibl, dr. Hanreich, Köhler, Geyer, Matzner, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, Dobránsky, dr. Szüllö, Hokky, dr. Jabloniczky, Fedor, inž. Jung, Krebs, dr. Schollich, inž. Kallina, Schubert.
1007/XIII. (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů
ministrovi spravedlností
o zabavení čísla 101 opavského periodického tiskopisu ťNeue ZeitŤ ze dne 20. prosince 1930.
V čísle 101, ročník 1930, periodického tiskopisu ťNeue ZeitŤ, vycházejícího v Opavě, byl zabaven článek poslance L. Schuberta pod titulem ťŽádáme, aby bylo zrušeno zatajování soupisu lidu. Soupis lidu 1930 - potěmkinovská vesnice.Ť
Tento článek byl úplně zabaven. Toto zabavení nařídil opavský krajský soud jako soud tiskový nálezem ze dne 20. prosince 1930, číslo 1230-1. Tento soud viděl v obsahu tohoto článku přečin rušení obecného míru podle § 14, odst. 5 zákona na ochranu republiky a přestupek proti veřejnému klidu a pořádku podle § 300 tr. z.
Článek zněl takto:
Žádáme, aby bylo zrušeno zatajování soupisu lidu.
Soupis lidu 1930 - potěmkinovská vesnice.
Napsal posl. L. Schubert.
Proti právu a zákonu, proti všem slibům provedla i tato vláda soupis lidu tak, že to předstihlo naše nejhorší obavy. Přikázal snad pan dr. Beneš, že soupis lidu musí míti takový výsledek, aby se konečně prokázalo tvrzení, uvedené při mírových jednáních v proslaveném memoiru III, že není souvislého německého jazykového území?
Vždyť se vyházely miliony daní na stavbu školských bašt v naší vlasti a nových si vyžádal soudruh dr. Dérer. Vždyť se celé naše území zaplavilo českými státními zaměstnanci všech druhů, i do nejmenší klidné. vesnice bylo dáno četnictvo, které jest rádo, že se jednou rozhýbá, když se koná nějaká schůze. To vše se stalo přece jen proto, aby pan dr. Beneš nestál před radou mocností jako lhář.
Byli jmenováni čeští sčítací komisaři ze sousedních obcí v místech, kde jsou jen 2 Češi, dovolili českým sčítacím komisařům u německých stran, které neumějí ani slova česky, česky vyplňovati sčítací archy a divili se, když se strany zdráhaly jej podepsati.
Byli jmenováni nejhorší štváči, kteří nemají ani ponětí o místní a osobní znalosti, revisory lidé, kteří naprosto nespravedlivě útočili proti svým vlastním českým okresním hejtmanům.
Nikde se nedbalo klíče obyvatelstva, poradny byly zakázány, již beztoho zakřiknutí němečtí státní zaměstnanci byli zastrašováni, byli nuceni k falešným udáním, žádalo se od nich, aby prodali duše svých dětí.
Bylo nařízeno nucené přestěhování, konaly se přesuny vojska jako v dobách proslavených obecních voleb v Jihlavě a Znojmě a měli ještě smutnou odvahu tato všechna neslýchaná opatření odůvodňovati čistotou soupisu lidu.
Nevyslovený úmysl opravovati pravdivé poměry a to nástrojem moci a nikoliv čistou zbraní práva, není jen oloupiti Němce v četných obcích a okresích o dvoujazyčnost a svému státnímu národu ji vydobýti - abychom užili mírného slova - aspoň v tolikéž obcích, nikoliv, cíl jest další, i když nikterak ne lepší. Procento Němců má býti v celém státním území uměle stlačeno, naše německé jazykové území se zamýšlí methodami násilí vylíčiti jako utopii a bajka o českém národním státě má se jeviti politickým dětem po této a druhé straně státních hranic jako skutečnost.
Češi tím páchají velkou myšlenkovou chybu. Ze 3,750.000 Němců při soupisu lidu v r. 1910 stalo se 3,220.000 Němců při soupisu lidu v r. 1926. Od té doby nikdo nebude míti již chuti ani důvodu, aby se připojoval k národu pánů.
Kdyby tedy methody nyní užité skutečně stlačily díl německého obyvatelstva, pak lze to čísti jen dvojím způsobem, neboť zmizeti Němci nemohli.
Buď soupis lidu nesouhlasí se skutečnostmi nebo se zastrašováním, násilím a ještě horšími způsoby provozuje politika národního znásilňování.
V obou případech se postaráme, aby se ujišťování ministra pro věci zahraniční před každým mezinárodním forem o úplné rovnoprávnosti a neomezovaném vývoji národního svérázného života nebrala příliš vážně.
Nejsou-li naše obavy oprávněny a záleží-li pánům v tomto státě poněkud na důvěře poloviny státních občanů v pravdu a čistotu soupisu lidu, pak by se mělo rozhodně zrušiti zlověstné ustanovení o zatajování výsledků soupisu lidu. Dělo-li se všechno správně, pak se přece soupis lidu nemusí obávati veřejnosti. Jen zlý se obává světla.
Důvěra milionů státních občanů měla by míti pro pány ve státě větší cenu než několik číslic, za které nelze docela odpovídati. Odmítnutí našeho požadavku znamená přiznání k vině.
Nestačí Čechům nouze, ve které žije náš lid v nejchudších částech země a musí si za nejtěžších poměrů zajišťovati svou národní budoucnost? - - - ohrožují je dále a neobyčejně nám znesnadňují, abychom synům našeho národa zajistili chléb a práci.
Uplynulo již více než 10 let, kdy Češi jako uživatelé konkursní podstaty vytvořili svůj stát a - - - stali se i vlastníky Hlučínska. Prý, aby osvobodili své rodáky od pruského jha. Místo s cukrátkem přicházejí s bičem, aby zbloudilé vrátili panslavismu. Přes 10 let trvá již otroctví a tato část země jest ještě dnes ve výjimečném stavu. Zde především neplatí školní zákony a domnívají se, že tito lidé pendrekem a karabáčem budou donuceni k lásce a stále ještě si troufají se zřetelem na tento stav mluviti o utlačování Čechů ve starém Rakousku.
Mohlo-li ještě někde sčítací řízení býti vystupňováno k obrácení skutečných poměrů, pak se to stalo na Hlučínsku, kde již poslední soupis lidu se stal mezinárodně smutně proslulým.
Ale my pravíme národu pánů ve státě: Co prospějí všechny praktiky, co prospějí všichni čeští sčítací komisaři a revisoři, co - prospějí všechny tajné instrukce státu a výborů. Mohou změniti jen číslice, nikoliv však lidi. My jsme zde! Nás se nikdo netázal. Tedy stát musí všechny z toho vyplývající důsledky - - - vychutnati.
Státy se mohou měniti, to co zůstává věčně, jest národ a nezhynul žádný národ, který se nevzdal sám sebe.
Proti vůli Čechů zničiti nás a proti jejich zmenšovacím methodám stavíme vůli k životu našeho velkého národa, který přetrval již mnoho států. My jsme jen částí milionů, které sídlí v srdci Evropy a ze tří stran obklopují malý český národ. Čím dříve češi začnou dbáti těchto okolností, tím lépe pro jejich národ a pro jejich stát.
Se zbraní volebního práva v rukou vždy dokážeme jim a celému světu državu 3 milionů Němců. Tuto skutečnost nemůže se světa sprovoditi žádný soupis lidu.
Ke vládě, která rdousí hospodářství, jak ukazuje předložený návrh zákona o dani z obratu, ke vládě, která přes účast německých stran s námi nespravedlivě zachází a nás utlačuje, schází nám jakákoliv důvěra. S předválečnými sociálními demokraty chceme i my říci:
Tomuto systému ani muže ani haléře!
Podepsaní táží se pana ministra:
1. Považuje pan ministr požadavek, aby bylo zrušeno zatajování výsledku soupisu lidu, za přečin proti § 14 zákona na ochranu republiky a § 300 tr. z.?
2. Považuje rdoušení svobodného slova za slučitelné s demokratickými zásadami, jichž se vláda vždy dovolává?
3. Co zamýšlí učiniti, aby učinil přítrž stálému rdoušení tisku státními zástupci?
V Praze dne 28. ledna 1931.
Inž. Jung,
Knirsch, Schubert, dr. Holota, Geyer, Szentiványi, Dobránsky, inž. Kallina, dr. Schollich, Matzner, Fedor, Horpynka, dr. Hanreich, dr. Holota, Simm, dr. Jabloniczky, dr. Keibl, dr. Törköly, Nitsch, Krebs, dr. Hassold, Kasper, dr. Szüllö.
Původní znění ad 1007/I.
Interpellation
des Abgeordneten Ing. Othmar Kallina und Genossen
an den Minister des Innern
in Angelegenheit des ungerechtfertigten Einschreitens der Egerer Bezirksbehörde, bezw. der Landesbehörde in Prag gegen den Verein ťEgerländer HeimatŤ wegen eines in der dem Vereine gehörenden Schutzhütte auf dem Grünberge angebrachten Bismarckbildes.
Die Bezirksbehörde in Eger hat dem Vereine ťEgerländer HeimatŤ unter Berufung auf den § 26 des Schutzgesetzes vom 19. März 1923 den Auftrag erteilt, das in der dem Vereine gehörenden Schutzhütte auf dem Grünberge angebrachte Bismarckbild zu entfernen. Die Landesbehörde hat die Berufung gegen den Bescheid der Bezirksbehörde abgelehnt.
Der in diesem Falle von der Behörde vertretene Standpunkt ist aber nicht nur unhaltbar, sondern beinhaltet eine Verletzung der in den Staatsgrundgesetzen gewährleisteten Rechte der sudetendeutschen Bevölkerung. Die Behörde ist bei Berufung auf den § 26 des Schutzgesetzes unter Erlassung des Bescheides auf Entfernung des Bismarckbildes von der vormärzlichen Anschauung ausgegangen, dass das Bildnis des einstigen deutschen Reichskanzlers Fürst Otto v. Bismarck staatsfeindlichen Charakter habe und geeignet sei, die Gefühle der tschechoslowakischen Nation und die gegenwärtigen staatsrechtlichen Verhältnisse zu stören. Nun ist es geradezu unglaublich, einerseits zu behaupten, dass Fürst Otto von Bismarck, der Jahrzehnte vor der erfolgten Gründung und - - - eingliederung dreieinhalb Millionen Sudetendeutscher in den tschechoslowakischen Staat lebte, jemals diesem tschechoslowakischen Staate feindlich gegenübergestanden sei, und anderseits selbst eine feindselige Einstellung des jetzigen deutschen Reiches anzunehmen, da doch Aussenminister Dr. Beneš nur von freundnachbarlichen Beziehungen spricht.
Der § 26 des Schutzgesetzes ermächtigt doch nur die politische Behörde zur Beseitigung von Denkmälern, Inschriften und anderen Gedenkzeichen, soweit diese staatsfeindlichen Charakter tragen. Nun ist es doch gerade eine Ironie des Schicksals, dass ausgerechnet die Persönlichkeit Bismarck dieser Art beurteilt wird, da doch jedem Geschichtslehrbuche zu entnehmen ist, dass es gerade Fürst Bismarck war, welcher nach Abschluss des österreichisch-preussischen Krieges im Jahre 1866 sich mit aller Energie unter den damals obwaltenden Verhältnissen gegen die Abtrennung der deutschböhmischen Gebiete von Oesterreich ausgesprochen und diesen seinen Standpunkt leider auch durchgesetzt hat. Wenn schon damals die europäische Lage es gestattet hätte, die nationalen Forderungen des deutschen Volkstums durchzusetzen und diese Eingliederung zu vollziehen, so hätte der weitere geschichtliche Lauf wohl niemals eine Entstehung des tschechischen Staates in seinen heutigen Grenzen gesehen. Es ist daher vollständig unverständlich, wie ein Bild dieses grössten deutschen, ja europäischen Staatsmannes, dessen weltgeschichtliche Bedeutung wenn möglich noch im Wachsen begriffen ist, unter Berufung auf den gennanten Paragraphen des Schutzgesetzes als staatsfeindlich bezeichnet werden kann.
Die sudetendeutsche Bevölkerung erblickt in Fürst Bismarck den deutschen Heros, den Schöpfer des Deutschland von 1871 und wird es niemals dulden, dass sein Andenken durch kleinliche Schikanen, wie sie vielleicht im finsteren Mittelalter an der Tagesordnung waren, geschmälert werde. Fürst Bismarck ist und bleibt das Symbol der deutschen Einigkeit, der deutschen Kraft und des deutschen Selbstbewusstseins.
Die Unterzeichneten fragen daher an, ob der Herr Minister bereit ist, endlich alle Vorkehrungen zu treffen, dass dieser ungerechtfertigte Bescheid der Egerer Bezirksbehörde sofort widerrufen wird und alle Massnahmen getroffen werden, dass in Zukunft solche, gegen das nationale Bewusstsein der deutschen Bevölkerung gerichteten Schikanen unterbleiben?
Prag, am 1. Dezember 1930.
Ing. Kallina,
Dr. Schollich, Horpynka, Szentiványi, Dr. Szüllö, Dr. Hanreich, Dobránsky, Dr. Keibl, Geyer, Krebs, Nitsch, Schubert, Dr. Hassold, Dr. Jabloniczky, Dr. Törköly, Knirsch, Kasper, Köhler, Dr. Holota, Ing. Jung, Fedor, Hokky, Simm, Matzner.
Původní znění ad 1007/II.
Interpellation
des Abgeordneten Hugo Simm und Genossen
an den Justizminister
betreffend die Beschlagnahme der periodischen Zeitschrift ťVolkswehrŤ in Gablonz a. N. in den Folgen Nr.
37, 40, 41, 44, 45 u. 47.
Gegen die ťVolkswehrŤ in Gablonz an der Neisse das Organ der deutschen nationalsozialistischen Arbeiterpartei für die Bezirke Friedland, Gablonz a. N., Reichenberg, Deutsch-Gabel, Hohenelbe und Ostböhmen sind in der letzten Zeit regelmässig empfindliche Zensurmassnahmen erfolgt. So z. B.:
Zensuriert in Nr. 37 der.ťVolkswehrŤ vom 13. September 1930, Seite 2, Spalte 3, Artikel: Paneuropäische Friedensklänge. Letzter Satz: Wir müssen Dr. Kramář zustimmen, da wir ebenfalls an Paneuropa nicht glauben und felsenfest überzeugt sind, dass die Neuordnung Europas sich ganz anders gestalten wird.
Zensuriert: Diese Umgestaltung des Kontinentes kommt, weil sie naturnotwendig kommen muss. Nur wünschen wir heiss und innig, dass sie Dr. Kramář mit der vom nationalen Geiste erfüllten Armee erlebt. Wir sehen ringsum nicht Feinde, denn hinter uns stehen Freunde und Brüder - aber fern am Horizonte sehen wir ringsum Wetterleuchten.
Zensuriert in der Nr. 40 vom 4. Oktober 1930. Seite 3, Spalte 1, Artikel ťDie Drahtzieher der kochenden Volksseele.Ť
Letzter Satz: Was sich in den letztvergangenen Tagen aber in Prag abgespielt hat, das gibt nicht nur Kunde von einem blindwütigen Deutschenhass, das zeigt von einer nationalen Abendteuerlust, die ins Phantastische grenzt.
Zensuriert:... und die nur allzugern lieber dienert mit einem nationalpolitischen Piratentum, das einmal in einer schicksalsschweren Stunde der eigenen Nation zu einem furchtbaren Verhängnis werden kann.
Die sich in diesen Tagen in den Prager Strassen bemerkbar gemachten Symptone zeigen in geradezu erschreckendem Masse, wie sich die Staatsgewalt und Staatsautorität vor der aufgeputschten Strasse beugt. Die Zeitungen der Drathzieher der beschämenden Vorkommnisse haben freudestrahlend erklärt, dass sich die Polizei gegenüber den Demonstranten sehr liebenswürdig benommen habe. Ja, man begreife nur: Die zum Ordnungsdienst kommandierten Wachleute haben den Demonstranten zugerufen: ťWenn wir die Uniform ausziehen könnten, würden wir sofort mit Euch gehen!Ť Noch mehr! Während aus den Kinos männliche und weibliche Zuhörer mit Gewalt auf die Strasse gejagt oder geworfen wurden, salutierten die Polizisten bei jedem Opfer und liessen es ruhig geschehen, dass diese bespuckt und mit den unfältigsten Ausdrücken bedacht wurden. Beim Sturm auf das Neue deutsche Landestheater bemächtigte sich die wütende Menge der Spritzen und trieb die Polizei in die Flucht.
Nächster Satz: Da während dieser tiefbeschämenden Vorkommnisse die Prager Nationalversammlung tagte usw.
Zensuriert in der Nr. 41 vom 11. Oktober 1930. Seite 1, Spalte 3, Artikel: Ein tschechischer Legionäroffizier an Senator Teschner. Ein Dokument unserer Zeit.
Pg. Senator Teschner erhielt ein Schreiben, das den Poststempel von Königgrätz trägt und welches wir unseren Lesern in der Uebersetzung bekanntgeben, um zu zeigen, wie der Versöhnungswille der Tschechen in Wirklichkeit aussieht. Das Schreiben hat folgenden Wortlaut:
Prag, am 3. September 1930.
Was erlaubt Ihr Euch denn in der Republik, Ihr germanischen Grossmäuler? Wiefiel seid Ihr denn hier, wir Tschechen schlagen Euch schon die Kappe herunter! Wenn Sie hier wären, würde ich Ihnen ins Gesicht spucken. Nach dem Umsturz waret Ihr wie Kücken, jetzt sind Euch Hörner gewachsen. Nach dem Umsturz hattet Ihr die Dosen voll Angst; für den Staat habt Ihr nichts getan, aber hetzen gegen Ihn könnt Ihr; nehmt Euch in Acht, Ihr deutsche Bagage! Zuerst nehmt Ihr Geld der Republik und dann wollt Ihr sie stürzen. Jedes tschechische Kind weiss, dass Ihr Germanen in unserer tschechischen Republik Kolonisten und Zuzügler seid und wenn es Euch bei uns nicht gefällt, so geht doch nach Deutschland zu euerem Wilhelm. Ihr Bagage, Gesindel, wir schlagen Euch die Kappen ab! Wir jagen Euch aus dem Lande, wie sie das in Polen gemacht haben mit solchen Kreaturen. Wenn ich damals an dieser Versammlung teilgenommen hätte, so hätte ich Ihnen die Zähne eingeschlagen! Wir kümmern uns! Was wollt Ihr eigentlich hier? Wieviel seid Ihr denn eigentlich insgesamt mit Eueren Komandanten? Wir Legionäre lassen uns das nicht gefallen, dass jeder deutsche Ochse sich hier etwas ähnliches erlaubt. Die Hakenkreuzler schlagen wir alle samt ihren Kommandanten tot. Es wird nicht lange dauern und wir werden Euch zeigen, wer befiehlt, Ihr oder wir! Zittert! Wir haben lange genug Eure Hetzereien und Euere antistaatlichen Reden angehört. Das Mass wird aber bald voll sein. Ihr seid zugezogene. Das, was die Tschechen im Kriege bewiesen haben und nachher bewiesen haben, das habt Ihr nie gezeigt. Ihr habt grosse Fressen auf den Versammlungen, aber Tatsachen sind keine zu sehen. Na zdar! Für die Legionärsorganisation J. Pospíšil, Oberleutenant der franz. Legionen.
Zensuriert in der Nr. 41 vom 11. Oktober 1930. Seite 3, Spalte 1, Artikel: Allerlei Neuigkeiten. Absatz 2:
Der polnische Abgeordnete Chobot hat den Eisenbahnminister Mlčoch interpelliert, warum im polnischen Gebiete des Staates in Bahnhöfen nicht polnische Aufschriften angebracht werden. Der Minister hat geantwortet, dass wegen Aehnlichkeit beider Sprachen kein Bedürfnis bestehe. Im Krakauer ťKuryerŤ wird diese Antwort als unverschämt, idiotisch taktlos und provokativ bezeichnet. Kattowitzer Zeitung ťWolne SlowoŤ sagt, die Tschechen hätten das Teschener Gebiet gestohlen und nennt das tschechische Volk ťPepikiŤ aus dem goldenen Prag.
Folge 44, vom 1. November 1930 Seite 1, unterer Streifen:
ťSvůj k svémuŤ das heisst: ťJeder zu den SeinenŤ. In Prag und Budweis hängen jetzt Plakate mit diesem Aufrufe. (Alle deutschen Blätter bringen jetzt diese Nachricht). Durch diese Plakate fordert man auf, dass Tschechen nur zu TschechenŤ und ťDeutsche nur zu DeutschenŤ gehen.
Folge 45 vom B. November 1930 Seite 1, Spalte 3 rechts oben: Der Vertrag von Versailles ist das grösste Verbrechen der modernen Völker. Nitti, die Tragödie Europas und Amerikas, S. 13.
Seite 2, 2. Spalte. Artikel: Landesvertreter Ing. Gebauer zu den Tonfilmkrawallen und den Sokoleinfällen in den deutschen Städten.
Sie hat der Welt bewiesen, dass Prag ein den Sudetendeutschen feindliches Zentrum ist... Zensuriert:... - -
Folge 47 vom 22. November 1930, Seite 3, 1. Spalte. Artikel: Stadt und Land. Artikel: Wieder deutsche Tonfilme in Prag. Zensuriert:... und mag auch die Sicherheit, besonders wenn sie von Deutschen verlangt wird, eine recht beschränkte sein,...
Die Gefertigten fragen daher den Herrn Justizminister, ob er bereit ist, der Zensur im allgemeinen und im besonderen in Gablonz a. N. Weisungen zu geben, dass diese Zensurmassnahmen in Zukunft unterbleiben?
Prag, am 27. November 1930.
Simm,
Schubert, Knirsch, Szentlványi, Krebs, Kasper, Dr. Jabloniczky, Dr. Schollich, Köhler, Ing. Jung, Geyer, Fedor, Dobránsky, Hokky, Nitsch, Horpynka, Dr. Szüllö, Dr. Törköly, Dr. Keibl, Dr. Holota, Dr. Hanreich, Ing. Kallina, Dr. Hassold, Matzner.