péče v dohodě s ministerstvy financí a veřejných prací.

§36.

Počáteční hodnota podpory ve způsobe příspěvku na zúrokování a úmor stavebního nákladu po dobu 25 let činí v procentech stavebního nákladu, z něhož byla podpora vyměřena, u staveb vystavěných s podporou

1. podle zákonů č. 100/1921 a č. 45/1922 Sb. z. a n..........46'52%

2. podle zákona č. 35/1923 Sb. z. a n. 37'24%

3. podle zákona č. 58/1924 Sb. z. a n.

I. u staveb vystavěných obcemi, okresy, zeměmi, obecně prospěšnými stavebními sdruženími a sociálně pojišťovacími ústavy v případech uvedených v právě jmenovaném zákoně

v § 4, písm. a).......33'85%

v § 4, písm. b) a d).....28'78%

v § 4, písm. c).......37'24%

II. u staveb vystavěných jinými osobami v případech uvedených v právě jmenovaném zákoně

v § 4, písm. a)

má-li stavba 1 až 4 byty... 23'70% má-li stavba 5 nebo více bytů. 28'78%

v § 4, písm. b) a d).....20'31%

v § 4, písm. c).......37'24%

§37.

(1) Za účelem rozhodnutí o způsobu zaplacení náhrady jest vypočítati na podkladě 5 a půl procentní dekursivní úrokové sazby nynější hodnotu platů na příspěvek, k nimž je stát ještě povinen.

(2) Je-li hodnota těchto platů na příspěvek větší než určená náhrada, mohou býti další platy státu na příspěvek poměrně sníženy, a je-li menší, zastaveny a vlastník domu je povinen přeplacenou část státu nahraditi.

§38.

O zajištěni náhrady platí obdobně ustanovení § 23.

C. Společná ustanovení.

§39.

Právní poměry mezi státem a stavebníkem nebo pozdějším nabyvatelem domu, založené

převzetím státní záruky podle zákonů uvedených v § l, zejména též právní poměry mezi státem a vlastníkem domu, upravené ustanoveními tohoto zákona, nejsou občanskými právními věcmi a nemůže o nich býti rozhodováno pořadem práva.

§ 40.

(1) Podání osob uvedených v § 1 a § 33 odst. 1 potřebná ku provedení tohoto zákona a jejich přílohy jsou prosty kolků.

(2) Osvobození podle odstavce l nevztahuje se na žádosti za odklad podle § 10.

§ 41.

Stavby obecně prospěšných stavebních sdružení uvedené v § 136 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních a dokončené do konce roku 1925, na které byla udělena finanční podpora státu podle zákonů uvedených v § l a které jsou určeny podle své povahy k převodu do vlastnictví fysických osob, jsou i s pozemky tvořícími jejich nádvoří a zahrádky osvobozeny od poplatkového ekvivalentu, částky zaplacené na poplatkový ekvivalent se nevrátí.

§ 42.

Platy státu vlastníkům domů nebo platy státu věřitelům zaručených zápůjček z důvodu udělení finanční podpory státu podle zákonů uvedených v § l nezapočítávají se do základu daně důchodové a rentové, pokud tyto daně nebyly již pravoplatně předepsány.

§ 43.

Úvěr povolený na mimořádné věcné výdaje v kap. 17, tit. l, § 4, "Péče stavební a bytová" státního rozpočtu na rok 1934 může býti překročen o částku, o kterou bude anuitní výnos náhrad podle tohoto zákona v roce 1934 menší než 30, 000. 000 Kč.

Oddíl II.

O bytovém hospodářství obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení.

§ 44.

(1) Právnické osoby veřejného práva a obecně prospěšná stavební sdružení jsou oprávněny, a bude-li jim to ministerstvem so-

ciální péče nařízeno, povinny nájemné v domech vystavěných s podporou podle zákonů o stavebním ruchu nebo s podporou Státního bytového fondu,

a) zvýšiti nebo snížiti za účelem přiměřeného vyrovnání rozdílů ve výši nájemného v různých svých domech,

b) zvýšiti za účelem úhrady schodku plynoucího z nedostatečného výnosu nájemného ve všech nebo jednotlivých svých domech.

(2) Ustanovení odst. 1, písm. a lze užíti na domy vystavěné s podporou ve způsobe státní záruky a státního příspěvku podle § 47 zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 45 Sb. z. a n., jen jde-li o vyrovnání rozdílu ve výši nájemného v takových domech, jinak jen, má-li býti dosaženo snížení nájemného v těchto domech.

(3) Nájemníkům, kteří nezaplatí nájemné zvýšené podle odstavců l a 2, může býti dána výpověď z nájemní smlouvy pro neplnění závazků z nájemného poměru.

§ 45.

U nájemních domů obytných, vystavěných obecně prospěšnými stavebními sdruženími s podporou ve způsobe státní záruky podle zákonů o stavebním ruchu ze dne 7. dubna 1927, č. 44 Sb. z. a n., ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., a zák. č. 45/1930 Sb. z. a n. nebo s podporou Státního bytového fondu, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem veřejných prací svoliti ke zvýšení zaručené zápůjčky do takové výše, aby s připočtením předcházející nezaručené zápůjčky nepřesahovala 95% stavebního nákladu řádně zjištěného, bude-li výnosu zápůjčky použito k splacení částek, kterými nájemníci přispěli k úhradě stavebního nákladu z vlastního jmění, a nemá-li sdružení jiných prostředků k splacení těchto částek.

% 46.

(1) Není-li obecně prospěšné stavební sdružení s to, aby si podle ustanovení $ 45 opatřilo prostředníky k zapravení částek, kterými členové přispěli k úhradě stavebního nákladu z vlastního jmění, a bylo-li by ohroženo jeho řádné hospodaření, kdyby tyto částky musilo v čas jejich splatnosti zapraviti, může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem veřejných prací po slyšení družstevního svazu, jehož členem sdružení jest, nebo na jeho návrh určiti dobu, po kterou ne-

mohou býti tyto částky sdružením vypláceny ani na něm vymáhány zcela nebo z části. Určená doba může býti dodatečně zkrácena nebo prodloužena.

(2) Odpadnou-li podmínky, které vedly k vydání nařízení podle odstavce l, musí ministerstvo sociální péče takové nařízení ihned odvolati.

(3) Doba, po kterou nesmějí býti částky uvedené v odstavci l vypláceny a vymáhány, nevčítá se do lhůt, jichž uplynutí je podle zákona pro věřitele spojeno s právní újmou.

§ 47.

Z částky 15, 000. 000'- Kč, povolené čl. IV, § 2 zákona ze dne 30. března 1933, č. 54 Sb. z. a n., a čl. IV, § 4 zákona ze dne 23. února 1934, č. 32 Sb. z. a n., k úhradě výloh spojených s podporou ve způsobe státního příspěvku, smějí býti udíleny státní příspěvky podle ustanovení § 48 zákona č. 45/1930 Sb. z. a n. i na stavby nájemních domů, na něž byla udělena podpora ve způsobe státní záruky podle ustanovení zákona č. 45/1930 Sb. z. a n., nebo zákona č. 44/1927 Sb. z. a n., nebo zákona č. 43/1928 Sb. z. a n., nebo, jde-li o stavby začaté po 31. prosinci 1923, podpora Státního bytového fondu, pokud toho je nevyhnutelně potřeba, aby bylo zachováno řádné hospodaření sdružení nebo obce.

§48.

Bude-li na nemovitost obecně prospěšného stavebního sdružení, kterému byla udělena podpora podle zákona o stavebním ruchu nebo podle zákona o Státním bytovém fondu k návrhu státu uvalena vnucená správa, jest exekuční soud povinen vnuceným správcem ustanoviti osobu, kterou mu navrhne ministerstvo sociální péče.

§49.

Státní bytový fond může nabývati nemovitostí, na nichž váznou zápůjčky, za které převzal stát záruku podle zákonů o stavebním ruchu, a přejímati zápůjčky, zajištěné na těchto nemovitostech zástavním právem, je-li to hledíc ke ztrátám jinak státu hrozícím hospodářsky prospěšné.

§ 50.

Při zjišťování dluhů obecně prospěšného stavebního a bytového družstva podle § 84,

odst. 2., zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských nebo podle § 187, odst. 2 a § 240 zák. čl. XXXVII z r. 1875 (obchodního zákona) nepřihlíží se k pohledávkám, které vznikly státu nebo Státnímu bytovému fondu vůči družstvu zaplacením anuit ze zaručených hypotekárních zápůjček.

§ 51.

Obecně prospěšná stavební a bytová družstva, která jsou vlastníky domů, vystavěných s podporou podle zákonů o stavebním ruchu nebo s podporou Státního bytového fondu, smějí podniknouti stavbu dalších domů, jen usnese - li se na tom valná hromada a povolí - li to ministerstvo sociální péče. Ministerstvo sociální péče neodepře povolení k podnikání dalších staveb, prokáže - li družstvo, že podniknutím nové stavby nebude ohroženo hospodaření družstva.

§ 52.

(1) U obecně prospěšných stavebních a bytových družstev, která jsou vlastníky domů, vystavěných s podporou podle zákonů o stavebním ruchu nebo s podporou Státního bytového fondu, může ministerstvo sociální péče po slyšení družstevního svazu, jehož členem družstvo je, neuposlechne - li představenstvo nařízení, daných mu ministerstvem sociální péče podle zákonů o stavebním ruchu a nařízení k nim vydaných nebo podle tohoto zákona, zbaviti členy představenstva i dozorčí rady jejich funkcí a nařídíc zároveň provedení nových voleb do lhůty současně stanovené učiniti opatření o prozatímním vedení věcí družstva orgánem jím jmenovaným, na něhož dnem zápisu do rejstříku přejdou veškerá oprávnění příslušející představenstvu.

(2) Soudy vedoucí rejstřík jsou povinny na základě opatření ministerstva sociální péče provésti na jeho návrh potřebné zápisy v rejstříku.

§ 53.

Knihovní zápisy, týkající se pohledávek státu nebo Státního bytového fondu, uvedených v § 50, jakož i listiny k tomu potřebné jsou osvobozeny od poplatku.

Závěrečná ustanovení.

§54.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

A. K oddílu I. osnovy. I. O státní podpoře stavebního ruchu v letech 1919 až 1924.

Risiko stavebního podnikáni v prvých letech poválečných.

V prvých letech poválečných byla stavba nových obytných domů spojena s velikým risikem, ač poptávka po nových bytech byla veliká. Stavební podnikání bylo proto tolik riskantní, poněvadž neustálená měna nedovolovala bezpečnou kalkulaci výnosnosti do budoucna. Pro soukromé stavební podnikání, hledající ve stavbě bezpečné a výnosné uložení kapitálu, scházel tak hlavní jeho předpoklad.

Koncem světové války činilo zdražení stavebních nákladů okrouhle 600% proti 100% v roce 1914. Od stavební sezóny roku 1919 -byly stavební náklady až do polovice roku 1922 v ustavičném vzestupném pohybu. Počátkem roku 1919 byly sedmkráte, ale v roce 1921 již šestnáctkráte až osmnáctkráte dražší než v roce 1914, podle toho, jaká byla výprava domu. Stoupání stavebního nákladu bylo zvlášť prudké od května 1920, kdy stavební náklady začaly stoupati od měsíce k měsíci. Od polovice roku 1922 drahota stavebního nákladu rychle klesala. Stavební náklady byly koncem roku 1922 jen desetkráte a dokonce roku 1923 jen osmkráte až devětkráte dražší než v roce 1914. Na této výši se stavební náklady, nehledíc k místním a časově přechodným odchylkám, udržely delší dobu.

Neustálená měna zabrzdila soukromé stavební podnikání i po stránce úvěrové. Jednak brzy začaly stoupati také sazby hypotekárního a stavebního úvěru tak, že hypotékami úvěr byl i v nejpříznivějších případech o polovici dražší než v době předválečné, jednak projevila se neustálená měna zvlášť nepříznivě tím, že peněžní ústavy poskytovaly jen velmi obmezené úvěry, nutíce tak stavebníky k investování nepoměrně velikého vlastního kapitálu do nové stavby.

Se stoupající drahotou stavebního nákladu bylo potřebí stále většího a většího kapitálu na stavbu téhož rozsahu, úměrně

rostly také výlohy na úroky a úmor z investovaného kapitálu, tvořící hlavní složku nájemného. Náklad i nájemné u stavby zadané koncem roku 1921 byly jen z důvodu zdražení stavebního nákladu dvakrát až třikrát vyšší než u stavby stejně veliké, ale zadané v roce 1919. Nájemné tak vysoké stalo se pro pracující třídy obyvatelstva vzhledem k jejich důchodům neúnosné. S poklesem drahoty stavebního nákladu klesalo nájemné. Kapitál investovaný do staveb vystavěných za dražší ceny vyžadoval stejné zúročení a stejný úmor, ale nájemné původně vykalkulované nemohlo již soutěžiti s nájemným u domů vystavěných za lacinější ceny a dalo se udržeti jen dotud, dokud poptávka solventních nájemníků nebyla ukojena nabídkou lacinějších bytů. Ta část stavebního nákladu, na jejíž zúrokování nestačí dosažitelný výnos nájemného proto, poněvadž o stejnou část je stavba z pozdějších let v důsledku zlevnění stavebního nákladu lacinější, nazývá se v dalším obrazně mrtvým stavebním nákladem.

S retrospektivního hlediska ukazuje se zřejmě, že finanční podpora stavebního podnikání byla v prvých letech poválečných nezbytná. Bylo potřebí finanční podpory stavebního podnikání zejména proto, aby stavebník byl zbaven risika, které mu hrozilo hlavně z poklesu stavební hodnoty v budoucnosti, měla-li býti stavba nových obytných domů vůbec podnícena. Finanční podpora stavebního podnikání musila býti tak uzpůsobena, aby stavebníkovi nahradila celý mrtvý stavební náklad a aby také dovolovala nájemné stanoviti částkou, na jejíž placení by stačily důchody nájemníků hledajících byt v novostavbě.

Státní podpora stavebního ruchu.

Obtíže zákonné úpravy státní podpory stavebního ruchu v prvém i všech pozdějších zákonech o stavebním ruchu až do roku 1924 záležely hlavně v tom, že nebylo možno předem správně odhadnouti budoucí

výši mrtvého stavebního nákladu. Problémem bylo, snížiti pokud možná na nejmenší míru nevýhody, plynoucí z chybného odhadu poklesu hodnoty domu v budoucnosti.

Zákony č. 281/1919 a 92/1920.

Stát rozhodl se hned v prvém zákoně o stavebním ruchu č. 281/1919 Sb. z. a n. pro finanční podporu staveb obytných domů ve způsobe státní záruky. Výše státní záruky nebyla ani v prvém ani v druhém zákoně o stavebním ruchu č. 92/1920 Sb. z. a n., kterým byly povoleny další prostředky na podporu staveb podle zákona č. 281/1919 Sb. z. a n., číselné určena. Ministerstvo sociální péče působilo však k tomu, aby zaručená zápůjčka byla vždy v druhém knihovním pořadí a aby předcházející nezaručená zápůjčka, kterou musí stavebník sám zúrokovati a umořovati z výnosu nájemného, byla co největší, a řídilo se dále zásadou, že součet obou hypoték nesmí činiti více než 95% celkového nákladu u nájemních domů a 90% celkového nákladu u rodinných domků. Zbytek musil stavebník hraditi z vlastních prostředků. Vedle toho předepisovalo ministerstvo jako podmínku udělení podpory vybírání určitého minimálního nájemného. U rodinných domků musil čekatel platiti nájemné v místě obvyklé, nejméně však nájemné, stačící k zúrokování a umořování aspoň 20% skutečného stavebního nákladu, a kromě toho nésti všechny ostatní výlohy, spojené s udržováním a správou domu a s placením veřejných dávek. Podle toho musil čekatel rodinného domku, hledíc k vlastním prostředkům v částce 10% stavebního nákladu, nésti úrok a úmor nejméně z celých 30% stavebního nákladu. U nájemních domů předepisovalo ministerstvo sociální péče jako první nájemné částku vyšší o 50%, než bylo nájemné v obci obvyklé z bytů stejné velikosti a plochy ve starých domech, a vyhradilo si právo, toto nájemné ze své vůle zvýšiti, jakmile stoupne nájemné z bytů ve starých domech. Za těchto podmínek musilo u nájemních domů nájemné stačiti k zúrokování a úmoru asi 15% celkového stavebního nákladu. V této směrnici pro určení minimálního nájemného, jež bylo namnoze rozhodné pro vyměření prvořadé nezaručené zápůjčky, spatřovalo ministerstvo dostatečné kautely pro správné určení oné části stavebního nákladu, kterou dlužno hraditi finanční pod-

porou státu. Právo ministerstva samostatně určovati minimální nájemné skýtalo možnost neplatiti za vlastníka domu z titulu státní záruky více, než kolik bylo nezbytně třeba, aby výlohy se stavbou spojené byly pro vlastníka domu únosné.

Obsah závazku rukojemského nebyl ani v prvém ani v druhém zákoně o stavebním ruchu výslovně určen. Ministerstvo sociální péče přislibujíc podle prvých dvou zákonů záruku zavazovalo se v písemném přislíbení záruky jménem státu v duchu zákona pravidelně jen k tomu, že bude za dlužníka platiti jen tu část anuity ze zaručené zápůjčky, na jejíž úhradu nebude stačiti výnos domu, specifikujíc při tom závazek rukojemský v ten smysl, že stát se zavazuje věřiteli zaručené zápůjčky, že ji bude až do úplného umoření sám úrokovati a umořovati a že ji sám splatí, bude-li vypovězena nebo bez výpovědi ihned splatná a nesplatí-li ji dlužník, ač byl upomenut, a konečně že zaplatí schodek, bude-li dům vzat do vnucené správy nebo bude-li prodán nucenou dražbou.

Zákon č. 219/1920.

Podle prvých dvou zákonů udílel stát finanční podporu pouze na stavby obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení a proto ani nemohl přispěti k oživení soukromého stavebního podnikání. Účelu toho však nedosáhl ani zákon č. 219/1920 Sb. z. a n. o podpoře soukromého stavebního podnikání, podle kterého bylo možno na stavby domů aspoň se 4 byty udíleti subvence až do 40% rozpočteného stavebního nákladu. Zákon tento nedosáhl očekávaného účinku už proto, poněvadž stavebníci nemohli si opatřiti potřebný úvěr ke krytí zbytku stavebního nákladu nehrazeného subvencí.

Zákon č. 100/1921.

Teprve následující zákon o staveb. ruchu č. 100/1921 Sb. z. a n. učinil finanční podporu přístupnou vedle obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení také všem ostatním stavebníkům, najmě soukromým osobám, třebas hospodářsky silným. Právě od soukromé podnikavosti, podnícené vydatnou finanční podporou, 50letým osvobozením od domovní daně se všemi přirážkami, výhodami poplatkovými a stavebními úlevami, s druhé strany však ničím neobmezené, neobmezené zejména co do práva stanoviti nájemné podle své libosti

a zcizovati domy za libovolných podmínek, slibovali si navrhovatelé zákona jeho úspěch. Této volnosti soukromí stavebníci, jak ukazovala denní zkušenost, dokonale využili. Všeobecně vybíralo se nájemné tak vysoké, že zdražení stavebního nákladu domu bylo za nepřiměřeně krátkou dobu amortisováno. Nejsou řídké ani případy, že stavebník vybral ve formě stavebních příspěvků nájemníků, zejména u nástaveb a přístaveb, celý nebo skoro celý stavební náklad, takže celá státní podpora představuje jeho čistý zisk, a nad to měl celou stavbu za krátkou dobu amortisovánu.

Zákon č. 102/1920, odpisy daňové.

Povzbuzení soukromého stavebního podnikání bylo sledováno také ještě zákonem č. 102/1920 Sb. z. an., t. zv. odpisovým. Výhody tohoto zákona, který byl prodloužen zákonem č. 903/1922 Sb. z. a n., záležely v tom, že určitá část nákladu, který byl vynaložen na stavbu budovy nebo, na pořízení strojů, mohla se vedle amortisace přípustné již podle dosavadních daňových zákonů odepsati daně prostě od základu pro daň z příjmu (důchodkovou) nebo od základu pro zvláštní daň výdělkovou.

Stavební příspěvek.

Způsoby finanční podpory byly v zákoně č. 100/1921 Sb. z. a n. rozmnoženy a uzpůsobeny potřebám stavebníků. Pro zámožnější stavebníky, kteří mohli stavěti nejsouce odkázáni na hledání úvěru se státní zárukou, zavedl zákon č. 100/1921 Sb. z. a n. nový způsob podpory, záležející v příspěvku na zúročení a úmor celého stavebního nákladu po dobu 25 let. Příspěvek byl od 5 k 5 letům odstupňován a činil prvých pět let 4%, dále 3 1/2 %, 3 1/4% 3% a posledních 5 let 2 1/2%. Zákon prohlásil právo na tento příspěvek za reální právo tvořící s nemovitostí, na níž jest zapsáno, předmět zástavního práva za hypotékami dluhy. Další způsob podpory záležející ve spojení státní záruky s příspěvkem byl vhodný pro stavebníky, kteří nemohli užíti v plné míře jednoho z obou způsobů podpory, státní záruky nebo příspěvku.

Státní záruka.

Výše podpory ve způsobe státní záruky byla v zákoně č. 100/1921 Sb. z. a n. urče-

na pevným procentem ze stavebního nákladu, a to tím vyšším, čím více bytů má dům, činíc u domů s jedním bytem 60%, se 2 byty 62%, se 3 byty 64%, se 4 byty 67%, s 5 byty 70%, se 6 byty 73%, se 7 byty 76% a s 8 nebo více byty 80% stavebního nákladu. Zákon ponechal ustanovením § 33, odst. 6 nařizovací moci vlády, zvýšiti státní záruku nad míru právě uvedenou u staveb obecně prospěšných stavebních sdružení, obcí, okresů a žup, nazývaných v dalším obecně prospěšnými stavebníky, a u staveb, při nichž obytná plocha činí více než 60% plochy zastavěné. Ustanovením § 31, I, č. 1, odst. 2 nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n. byla pak záruka u rodinných domků obecně prospěšných stavebníků stanovena 80% a u nájemních domů, svobodáren a nocleháren 90% stavebního nákladu.

Určení státní záruky přímo v zákoně pevným procentem stavebního nákladu mělo za následek, že dosažitelný výnos nájemného přestal míti význam i pro vyměření nezaručené zápůjčky. Pevná výše zaručené zápůjčky vedla k tomu, že výše nezaručené zápůjčky musila býti zhusta násilně stlačována, měl-li býti uplatněn požadavek ještě nezbytnější, aby stavebník investoval do stavby také patřičnou část vlastních prostředků a tím byl na osudu stavby také hmotně interesován.

Ustanovením § 30 zákona č. 100/1921 Sb. z. a n. je vyznačena právní souvislost mezi tímto zákonem a prvým zákonem o stavebním ruchu č. 281/1919 Sb. z. a n. Tím se vysvětluje, že vládní nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n., vydané k provedení ustanovení zákona č. 100/1921 Sb. z. a n. o finanční podpoře stavebního ruchu, vztahuje se podle svého § 76 také na stavby zahájené před vyhlášením zákona č. 100/1921 Sb. z. a n., na které byla udělena nebo přislíbena podpora podle zákona č. 281/1919 Sb. z. a n., pokud podpora nebyla udělena nebo přislíbena za jiných podmínek. Ve skutečnosti, nehledíc k několika výjimkám, definitivní vyměření podpory, udělené nebo přislíbené podle zákona č. 281/1919 Sb. z. a n., spadajíc téměř výlučně do doby po vyhlášení zákona č. 100/1921 Sb. z. a n., řídilo se ustanoveními zákona č. 100/1921 a prováděcím nařízením k němu vydaným.

Náhrada podle nařízení č. 191/1921.

Za účelem jednotné výměry státní záruky jak podle zákona č. 281/1919 Sb. z. a n. tak i podle zákona č. 100/1921 Sb. z. a n. a z poznání, že zákonem č. 100/1921 Sb. z. a n. byla státní záruka v nejvyšších svých stupních vyměřena nad potřebu vysoko, ustanovil § 58, odst. 1. nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n. pro stavby podporované podle zákona č. 100/1921, že vlastník domu jest povinen nahraditi státu částku, o kterou stát z důvodu záruky zaplatí na anuitě více než činí anuita z 85% stavebního nákladu nájemních domů nebo z 80% stavebního nákladu rodinných domků obecně prospěšných stavebníků nebo ze 70% stavebního nákladu domů jiných stavebníků. Tímto ustanovením prováděcího nařízení byla výše státní záruky fakticky snížena u nájemních domů obecně prospěšných stavebníků z 90% na 85% a u ostatních stavebníků z přípustné výše 73 až 80% na 70% stavebního nákladu. Na tutéž výši, t. j. na 85% stavebního nákladu nájemních domů a na 80% stavebního nákladu rodinných domků, byla pak ustanovením § 76, odst. 2, č. 2 a 3 nařízení č. 191/ 1921 Sb. z. a n. o předpisu náhrady fakticky snížena záruka u domů vystavěných podle zákona č. 281/1919 Sb. z. a n. obcemi, okresy a obecně prospěšnými stavebními sdruženími, předpokládajíc, že stavba nebyla zhruba hotova do 1. května 1920. U staveb právě uvedených stavebníků, které byly do 1. května 1920 zhruba hotovy, byla ustanovením § 76, odst. 4 nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n. o předpisu náhrady výše státní záruky jak u domů nájemních tak i u rodinných domků fakticky snížena na 70% stavebního nákladu.

Vládní nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n. ustanovilo také obsah rukojemského závazku státu podle zákona č. 100/1921 Sb. z. a n. takto: Stát, přejímaje záruku, se zavazuje věřiteli, že

Obsah rukojemského závazku státu.

1. bude sám zapravovati ve lhůtách splatnosti celou anuitu (úrok a úmor) a jiné v dlužním úpise o zaručené zápůjčce vymíněné platy;

2. splatí jistinu s příslušenstvím, jak jest v dlužním úpise ustanoveno, nesplatí-li jí dlužník, ač byl upomenut;

3. zaplatí schodek i B úroky z prodlení až do skutečného zaplacení a jinými náklady s vymáháním spojenými, bude-li dům vzat do vnucené správy, a nestačí-li jeho výnos, aby byly uhrazeny závazky převzaté dlžníkem podle dlužního úpisu;

4. zaplatí tu část zaručené zápůjčky i s úroky z prodlení až do dne skutečného zaplacení a jinými vedlejšími platy, která by vyšla na prázdno při rozvrhu nejvyššího podání, kdyby byl dům prodán nucenou dražbou.

Převzetím záruky bral na sebe stát bezvýjimečně pouze pravidelné placení anuit ze zaručené zápůjčky, a sice vždy celé anuity. Musí-li stát předčasně splatiti zaručenou zápůjčku, poněvadž byla vypovězena nebo splatná bez výpovědi, přechází pohledávka věřitele zaručené zápůjčky na stát, záruka ovšem zaniká a stát jako přímý věřitel dlužníkův může na něm vymáhati zúrokování a umořování zápůjčky podle ustanovení dlužního úpisu. Dojde-li k nucené dražbě domu, jest stát povinen zaplatiti věřiteli zaručené zápůjčky pouze potud, pokud se na něj nedostane z nejvyššího podání. Ustanovení o obsahu rukojemského závazku ve všech případech kromě případu pravidelného placení anuit svědčí o tom, že zaručená zápůjčka je a zůstává dluhem vlastníka domu až do úplného jejího splacení.

Zákon č. 45/1922.

čtvrtý zákon o stavebním ruchu č. 45/ 1922 Sb. z. a n. ničeho nezměnil na ustanoveních zákona č. 100/1921 Sb. z. a n.

o finanční podpoře státu, zejména na jejích způsobech a na její výši, nehledíc k té novotě, že z prováděcího nařízení č. 191/ 1921 Sb. z. a n. byla do zákona samého převzata materiemi ustanoveni o obsahu různých způsobů finanční podpory, zejména státní záruky. Vládním nařízením č. 355/1922 Sb. z. a n. byla platnost nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n. rozšířena

i na stavby podporované podle zákona č. 45/1922 Sb. z. a n.

Zákon č. 35/1923.

Pátým zákonem o stavebním ruchu č. 35/1923 Sb. z. a n. byla finanční podpora v důsledku poklesu stavebního nákladu všeobecně snížena. Podle tohoto zákona byla výše státní záruky všeobecně

stanovena u domů s 1 nebo 2 byty nejvýše 50%, a 3 nebo 4 byty nejvýše 55% a u domů s 5 nebo více byty nejvýše 60% stavebního nákladu. U domů obecně prospěšných stavebníků, k nimž tento zákon počítá i sociálně pojišťovací ústavy, byla záruka stanovena 70% stavebního nákladu bez rozdílu, jde-li o dům nájemní či o rodinný domek. Také finanční podpora ve způsobe příspěvku po dobu 25 let na zúrokování a úmor stavebního nákladu byla snížena v ten způsob, že příspěvek odstupňovaný od 5 k 5 letům činil prvních pět let 4%, dále 314%, 21/2%, 1%% a posledních pět let 1% nebo po všech 25 let ročně 2%% stavebního nákladu. Snížení výše finanční podpory bylo provázeno rozšířením podpory také na stavby domů s velikými byty, vyjímajíc stavby družstevní, ale podpora směla býti vyměřena na veliký byt jen stejnou částkou jako na malý byt o plné přípustné výměře 80 m2 podlahové plochy obytné. K tomuto zákonu bylo vydáno zvláštní vládní nařízení č. 160/1923 Sb. z, a n.

Zákon č. 58/1924.

šestý a poslední zákon o finanční podpoře stavebního ruchu č. 58/1924 Sb. z. a n. obmezuje podporu jen na projekty, pro které byly již v roce 1923 učiněny přípravné práce, a z nových projektů na ty, kterým lze přiznati veřejný zájem. V důsledku dalšího poklesu stavebního nákladu snižuje tento zákon výši státní záruky u staveb obecně prospěšných stavebníků v případech uvedených v § 4, písm. a), t. j. u staveb, s nimiž bylo začato již v roce 1923, na 55% stavebního nákladu, v případech uvedených v § 4, písm. b), t. j. u staveb, s nimiž nebylo začato do konce roku 1923, pro něž však byla již podána žádost za podporu alespoň do konce roku 1923, a v případech uvedených v § 4, písm. d), t. j. u staveb povolených vládou ve veřejném zájmu a u staveb obytných domů zničených nebo poškozených živelní pohromou, na 45% stavebního nákladu. V případech uvedených v § 4, písm. c), t. j. u staveb, u nichž byly netoliko splněny všechny podmínky zákona č. 35/1923 a nařízení k němu vydaného č. 160/1923, nýbrž u nichž byly ještě také jiné důvody, které činily žádost za podporu hodnou zvláštního zření, dovoluje zákon vyměřiti záruku nejvýše 70% stavebního nákladu, t.

j. plnou výměrou státní záruky podle zákona č. 35/1923 Sb. z. a n. U staveb ostatních stavebníků snižuje zákon státní záruku v případech uvedených v § 4, písm. a) na 40%, má-li stavba 1 až 4 byly, a na 45% stavebního nákladu, má-li stavba 5 nebo více bytů a v případech uvedených v § 4, písm. b) a d) na 35% stavebního nákladu a dovoluje v případech uvedených v § 4, písm. c) vyměřiti záruku plnou výměrou podle zákona č. 35/1923 Sb. z. a n.

Také podpora ve způsobe příspěvku po dobu 25 let na zúrokování a úmor stavebního nákladu byla zákonem č. 58/1924 Sb. z. a n. snížena, a sice tak, že tento příspěvek činí u staveb obecně prospěšných stavebníků v případech, uvedených v § 4, písm. a) 21/2% a v případech, uvedených v § 4, lit. b) a d) 21/8% stavebního nákladu a u staveb ostatních stavebníků v případech, uvedených v § 4, písm. a) 13/4%, má-li stavba l až 4 byty, a 21/8% stavebního nákladu, má-li stavba 5 nebo více bytů, a v případech, uvedených v § 4, písm. b) a d) 11/2% stavebního nákladu. V případech, uvedených v § 4, písm. c) může příspěvek činiti bez rozdílu, kdo je stavebníkem, plnou výměru zákona č. 35/

1923 Sb. z. a n. Vládním nařízením č. 96/

1924 Sb z. a n. byla účinnost nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n. rozšířena i na stavby, podporované podle zákona č. 58/1924 Sb. z. a n., pokud nové nařízení neobsahuje výslovně změny, vyplývající ze zákona samého.

Podle toho, co tu uvedeno, je v zákonech č. 100/1921, č. 45/1922 a č. 35/1923 Sb. z. a n. výše příspěvku na zúrokování a úmor stavebního nákladu ustanovena určitým procentem stavebního nákladu, a sice stejně vysokým, ať jde o jakéhokoli stavebníka nebo o jakoukoli stavbu, kdežto výše záruky je podle uvedených hledisek různá. Teprve v zákoně č. 58/1924 Sb. z. a n. je nejen státní záruka, nýbrž i příspěvek odstupňován podle osoby stavebníkovy a podle druhu stavby.

Počáteční hodnota stavebního příspěvku.

Hodnotu podpory ve způsobe státní záruky udává výše záruky, vyjádřená v procentech stavebního nákladu. Hodnotu podpory ve způsobe příspěvku na zúrokování a úmor stavebního nákladu po dobu 25 let představuje hodnota všech jednotlivých