splátek příspěvku, vypočtená ke dni splatnosti prvé lhůty příspěvku; tuto počáteční hodnotu příspěvku, vypočtenou na podkladě dané úrokové míry, lze také vyjádřiti v procentech stavebního nákladu.

Počáteční hodnota podpory ve způsobe příspěvku, vypočtená na základě 51/2% úrokové míry dekursivní, činí u příspěvku podle zákona č. 100/1921 a č. 45/1922 46, 52% stavebního nákladu a u příspěvku ve výši 2%% po všech 25 let podle zákona č. 35/1923 Sb. z. a n. 37'24% stavebního nákladu. Počáteční hodnota podpory ve způsobe příspěvku podle zákona č. 58/1924 Sb. z. a n. činí pak u staveb obecně prospěšných stavebníků v případech, uvedených v § 4, písm. a) 33'85%, v § 4, písm. b) a d) 28, 78% a v § 4, písm. c) v plné výměře zákona č. 35/1923 Sb. z. a n. 37, 24% stavebního nákladu, a u staveb ostatních stavebníků v případech, uvedených v § 4, písm. a), má-li stavba l až 4 byty, 23'70% a 5 nebo více bytů 28'78%, v případech uvedených v § 4, písm. b) a d) 20'31% a v § 4, písm. c) v plné výměře zákona č. 35/1923 Sb. z. a n. 37'24% stavebního nákladu.

Srovnáním hodnoty podpory ve způsobe státní záruky, vyjádřené v zákonech č. 100/ 1921, č. 45/1922, č. 35/1923 a č. 58/1924 Sb. z. a n. pevným procentem stavebního nákladu, s počáteční hodnotou podpory ve způsobe příspěvku na zúrokování a úmor stavebního nákladu, jak byla právě pro všechny případy, v těchto zákonech uvedené, vyčíslena v procentech stavebního nákladu, je patrno, že podpora ve způsobe státní záruky je u téže stavby s tímže stavebním nákladem a podle téhož zákona podstatně větší než podpora ve způsobe příspěvku na zúrokování a úmor stavebního nákladu. Tento rozdíl v hodnotách obou způsobů podpory tím více vynikal, uváží-li se, že podpory ve způsobe příspěvku užívali nikoli jen zámožnější stavebníci, pro něž byl tento způsob podpory v prvé řadě určen, nýbrž i nejubožejší stavebníci, zejména na Slovensku, kde v prvých letech po válce vůbec nebylo lze si opatřiti ani se státní zárukou potřebný hypotékami úvěr. Na Moravě i některá družstva z téhož důvodu musila se spokojiti s menší podporou ve způsobe příspěvku.

Tyto rozdíly v obou způsobech podpory podle zákona z roku 1921 až 1924, způso-

bené také určením státní záruky pevným procentem stavebního nákladu, zmírňují všechny tyto zákony ustanovením o postihovém právu státu.

II. O povinnosti k náhradě.

Postihové právo státu podle zákonů z r. 1921 až 1924.

Postihové právo státu zakládá se na těchto ustanoveních zákonů o stavebním ruchu z roku 1921 až 1924:

na § 69 zákona č. 100/1921 Sb. z. a n.: "Nařízením budiž ustanoveno, jaká část nákladu musí býti uhrazena výnosem domu, a učiněno opatření, aby majitel domu byl zavázán úpravou nájemného přispívati k úhradě nákladu, krytého státní podporou. "

na § 61 zákona č. 45/1922 Sb. z. a n. a § 61 zákona č. 35/1923 Sb. z. a n. tohoto shodného znění: "Nařízením budiž ustanoveno, jaká část nákladu musí býti uhrazena výnosem domu, a do jaké míry může stát požadovati na dlužníku náhradu platů učiněných za něho z důvodu záruky. "

na § 4 zákona č. 58/1924, který praví, že ustanovení § 61 zákona č. 35/1923 Sb. z. a n. jest užíti i na stavby podporované podle zákona č. 58/1924 Sb. z. a n.

Právě citovaná zákonná ustanovení svědčí nesporně o tom, že právo státu na náhradu platů učiněných z důvodů státní záruky jest v zákonech o stavebním ruchu z r. 1921 až 1924 odůvodněno, a že sice ustanovení § 69 zákona č. 100/1921 Sb. z. a n. nečiní rozdílu mezi podporou ve způsobe záruky a podporou ve způsobe příspěvku, ale že zákony z roku 1922 a 1924 obmezují postihové právo státu jen na podporu ve způsobe státní záruky.

Příslušná ustanovení prováděcích nařízení jsou:

§ 58 nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n. k zákonu č. 100/1921 Sb. z. a n.:

"(1) Vlastník domu, na který byla udělena podpora podle § 32, č. 1 zákona, jest povinen nahraditi státu částku, o kterou stát z důvodu záruky zaplatí na anuitě a jiných v dlužním úpise vymíněných platech více, než činí anuita s příslušenstvím

1. z 85% stavebního nákladu, jde-li o nájemní domy obytné obcí, okresů, žup a obecně prospěšných stavebních sdružení,

2. z 80% stavebního nákladu, jde-li o rodinné domky postavené obcemi, okresy, župami a obecně prospěšnými stavebními sdruženími,

3. ze 70% stavebního nákladu, jde-li

o domy jiných vlastníků.

(2) Obsahuje - li dům mimo byty, malé provozovny a hospodářské místnosti s příslušenstvím také jiné v § 23, odst. 2 - (nařízení) - uvedené místnosti - (jako místnosti věnované účelům obchodním, živnostenským a jiným) - jest vlastník domu povinen nahraditi státu tolik procent z celé anuity zaručené zápůjčky, kolik procent činí náklad na tyto místnosti připadající z celého nákladu, podle kterého se podpora vyměřila, a ze zbytku nákladu částku podle odst. 1.

(3) Vlastník domu jest povinen z částky nájemného, o kterou je skutečně výnos nájemného větší než nájemné určené podle ustanovení § 57, nahraditi státu tolik procent této větší částky, kolik procent činí převzatá záruka, nejvýše však 70%. Byla-li udělena podpora podle § 32, č. 3 zákona (t. j. podpora ve způsobe státní záruky

i ve způsobe příspěvku po dobu 25 let na zúročení a úmor části stavebního nákladu), jest vlastník domu povinen z částky nájemného, o kterou jest skutečný výnos domu větší než nájemné určené podle ustanovení § 57 - (nařízení) -, odečte - li se od něho příspěvek podle § 32, č. 2 zákona, leč by byl splacen do pokladny věřitele zaručené zápůjčky, nahraditi státu tolik procent této větší částky, na kolik procent stavebního nákladu byla podpora udělena, nejvýše však 70%.

(4) Náhrada uložená vlastníku domu podle odst. 1 a 3 nebude zvýšena do konce roku 1925. V době po roce 1925 jest vlastník domu povinen nahraditi státu podle odst. 1 a 3 částku, kterou ustanoví zemský politický úřad, bera zřetel k současné zákonné úpravě nájemného v domech, pro něž bylo uděleno stavební povolení do 27. ledna 1917. "

"(6) Náhrady podle odstavce 3 užije stát k mimořádným splátkám na zaručenou zápůjčku. "

§ 76 nařízení č. 191/1921.

"(1) Toto nařízení vztahuje se také na stavby domů s malými byty, zahájené před vyhlášením zákona o stavebním ruchu, na

které byla udělena nebo přislíbena státní podpora podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., pokud podpora nebyla udělena nebo přislíbena za jiných podmínek.

(2) Na domy, jichž stavba byla zahájena v roce 1920 nebo sice v roce 1919, ale do 1. května 1920 nebyla zhruba hotova, vztahují se ustanovení §§ 57 a 58 - (nařízení) - s těmito změnami:

1. Nájemné musí býti stanoveno částkou, která stačí k úhradě výloh uvedených v § 57, č. l, 2 a 3, a k zúrokování a úmoru,

15% celkového skutečného nákladu provené stavby, jde-li o nájemní domy obytné, a

20% nákladu, jde-li o rodinné domky.

2. Z částky nájemného rovné úroku a úmoru z 15, po případě 20% celkového nákladu musí vlastník domu zapraviti anuitu ze zápůjčky předcházející zaručenou zápůjčku a zbytek po odečtení 5% úroku a 1% úmoru vlastních prostředků, kterými přispěl k úhradě celkového skutečného stavebního nákladu zaplatiti státu jako náhradu po rozumu § 58, odst. 1.

3. Vlastník rodinného domku, vystavěného obcí nebo obecně prospěšným stavebním sdružením, jest povinen nahraditi státu po rozumu § 58, odst. 1, částku vypočtenou podle ustanovení č. 2.

(4) Vlastníci domů, jichž stavba byla zahájena v roce 1919 a do 1. května 1920 byla alespoň zhruba hotova, jsou povinni platiti náhradu podle § 58, odst. l, č. 3. Nájemné v těchto domech jest ustanoviti podle § 57. "

Právě cit. ustanovení § 58 nařízení čís. 191/1921 Sb. z. a n. platí podle § 2 nařízení č. 355 Sb. z. a n. také na stavby podporované podle zákona č. 45/1922 Sb. z. a n.

§ 51 nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n. k zákonu č. 35/1923 Sb. z. a n.:

"(1) Obecně prospěšné stavební sdružení, kterému byla udělena podpora ve způsobe záruky podle § 27, odst. l, č. l (zákona č. 35/1923 Sb. z. a n. ) za zápůjčku větší než 70% stavebního nákladu, z něhož se podpora vyměřila, jest povinno nahraditi státu částku, o kterou stát z důvodu záruky zaplatí na anuitě a jiných v dlužním úpise

vymíněných platech více než činí anuita s příslušenstvím ze 70% stavebního nákladu.

(2) Obsahuje-li dům s malými byty mimo byty, malé provozovny a hospodářské místnosti s příslušenstvím také jiné v § 23, odst. 2 (nařízení) uvedené místnosti, jest vlastník domu povinen nahraditi státu tolik procent z celé anuity zaručené zápůjčky, kolik procent činí náklad na tyto místnosti připadající z celého nákladu, podle kterého se podpora konečná vyměřila, a ze zbytku nákladu částku podle odst. 1.

(4) Náhrada, kterou stát může podle § 61 zákona požadovati na dlužníkovi k částečné úhradě platů učiněných za něho z důvodu záruky, nebude požadována za dobu do konce roku 1925 a bude poté upravena zvláštním nařízením se zřetelem k současné výši nájemného v domech, pro něž bylo uděleno stavební povolení do 27. ledna 1917. "

Právě cit. ustanovení § 51, odst. 4 nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n. platí podle § 1 nařízení č. 96/1924 Sb. z. a n. také na stavby podporované podle zákona č. 58/1924 Sb. z. a n.

Nahoře uvedená ustanovení obou nařízení č. 191/1921 a č. 160/1923 Sb. z. a n. nutno rozlišiti na taková, která mají za účel hned od počátku snížiti výši státní podpory předpisem části platů, které koná stát z důvodu převzaté záruky, vlastníkovi domu k náhradě, a pak na ta, která mají na mysli náhradu dalších platů z důvodu státní záruky v době po roce 1925. Do prvé skupiny patří ustanovení § 58, odst. 1 a § 76, odst. 2 nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n., která mají za účel určiti jednotně výši státní záruky u domů vystavěných podle zákonů č. 281/1919, č. 92/1920, č. 100/ 1921 a č. 45/1922 a při tom ji snížiti, jak o tom byla již vpředu řeč. Také ustanovení § 51, odst. 1 nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n., které se ostatně týká jen nájemních domů obecně prospěšných stavebních sdružení s 5 nebo více byty, má za účel snížení státní záruky. Do prvé skupiny patří také ustanovení § 58, odst. 2 nařízení č. 191/ 1921 Sb. z. a n. a korespondující s ním ustanovení § 51, odst. 2 nařízení č. 160/ 1923 Sb. z. a n., která mají za účel nahraditi státu ty platy z důvodu státní záruky, které připadají na náklad na jiné než obytné místnosti, drobné živnostenské provozovny a hospodářské příslušenství. Sem ko-

nečně patří i ustanovení o náhradě podle § 58, odst. 3 nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n., o níž bude později ještě řeč. Do druhé skupiny patří pouze ustanovení § 58, odst. 4 nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n. a § 51, odst. 4 nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n.

Z nahoře uvedených zákonných ustanovení o postihovém právu státu a z právě citovaných ustanovení § 58, odst. 4 nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n. a § 51, odst. 4 nařízení č. 160/1923 Sb. z. n. je patrno, že podle intence všech zákonů lze na vlastníku podporované stavby žádati náhradu části platů učiněných za něj státem z důvodu záruky, jen pokud lze náhradu uhraditi z výnosu domu, dále že podle jasného znění citovaných ustanovení nařízení nemůže býti na vlastníkovi domu požadována náhrada takových platů za dobu do konce roku 1925 a konečně že při určení náhrady za dobu po roce 1925 má býti přihlíženo k současné zákonné výši nájemného ve starých domech. Posléz uvedená směrnice, daná v prováděcích nařízeních pro určení náhrady za dobu po roce 1925, vyhovuje plně intenci zákonů o stavebním ruchu, aby náhrada byla požadována jen potud, pokud na ni stačí výnos domu. Těchto zásad a obmezení musila by šetřiti úprava postihového práva prováděná pouhým nařízením, jak na ně pomýšlely všechny zákony o stavebním ruchu z let 1921 až 1924. Všechny tyto zákony zmocňujíce vládu, aby nařízením blíže určila náhradu, dávají jí možnost, aby v duchu těchto zákonů ještě dále obmezila postihové právo státu do té míry, pokud toho vyžaduje sám účel finanční podpory ve způsobe státní záruky. V duchu zákonů o stavebním ruchu a v duchu nařízení k nim vydaných zajisté je, bude-li postihové právo státu vykonáno jen potud, pokud jest finanční podporou státu hrazena větší část stavebního nákladu, než kolik činí mrtvý stavební náklad. Z účelu finanční podpory státu také plyne, že jako u nájemních domů výkon postihového práva státu je obmezen dosažitelným výnosem nájemného z podporovaného domu, tak i u rodinných domků má své přirozené meze dané požadavkem, aby důchody vlastníka nebo čekatele rodinného domku stačily na placení náhrady.

Postihové právo státu upravené předlohou.

Z těchto úvah vychází návrh na zákonnou úpravu postihového práva státu. Vláda

dala přednost úpravě postihového práva státu zákonem před jeho úpravou vládním nařízením, jak ustanovuje § 51, odst. 4 nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n. nebo dokonce jak připouští § 58, odst. 4 nařízení č. 191/ 1921 Sb. z. a n. od případu k případu rozhodnutím zemského úřadu. Úprava postihového práva státu zákonem propůjčí mu všeobecnější závaznost. Úprava regresu zákonem dovolí upraviti jej nejen v duchu zákonů a nařízení o stavebním ruchu, nýbrž i jak toho vyžadují změněné poměry hospodářské.

Postihové právo u nájemních domů obci a obecně prospěšných stavebních sdružení.

úprava postihového práva státu u nájemních domů obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení nemůže se státi bez zřetele na jejich celkovou hospodářskou a finanční situaci, na niž působí nepříznivě současné hospodářské poměry. Hospodářská tíseň všeobecně zhoršila životní poměry zejména dělnických a středních vrstev, počítajíc k nim i všechny zaměstnance ať v soukromých nebo veřejných službách, kteří tvoří většinu nájemníků v obecních a družstevních domech. Výkon postihového práva státu u těchto nájemních domů měl by nezbytné v zápětí zvýšení dosavadního nájemného, mnohdy velmi citelné, neboť obce a stavební sdružení podle své povahy a podle svého účelu nemají jiných prostředků, jak by náhradu platily, než jejím přesunutím na nájemníky. Padá tu také na váhu skutečnost, že obce a stavební sdružení pravidelně nemají jen nájemní domy vystavěné s finanční podporou podle zákonů o stavebním ruchu z let 1919 až 1924, nýbrž že stavěly namnoze nájemní domy i s pouhou státní zárukou podle pozdějších zákonů. Ve všech těchto domech je různá úroveň nájemného, jež sama již vyžaduje v zájmu řádného bytového hospodářství obcí a stavebních sdružení takové úpravy postihového práva státu, jež plně přihlíží k jejich celkové finanční a hospodářské situaci. Návrh zákona upravuje proto postihové právo státu u nájemních domů obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení v souvislosti s celkovou úpravou bytového hospodářství obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení.

Náhrada u domů se stavebním příspěvkem.

Návrh zákona rozšiřuje povinnost stavebníků, kteří stavěli s finanční podporou státu podle zákonů o stavebním ruchu, k náhradě platů učiněných státem z důvodu udělené podpory také na domy, které byly vystavěny s podporou ve způsobe příspěvku na zúrokování a úmor stavebního nákladu po dobu 25 let.

Děje se tak z úvahy, že stavebníci, kteří mohli podniknouti stavbu bez hypotečního úvěru do druhého pořadí, patřili pravidelně k osobám zámožnějším, u nichž finanční podpora státu ve způsobe příspěvku je odůvodněna jen potud, pokud jest jí trvale potřebí k úhradě mrtvého stavebního nákladu. Viz i str. 35.

III. Náhrada podle osnovy.

Výše náhrady u domů vystavěných se státní zárukou.

Ústřední otázkou zákonné úpravy postihového práva státu je, jak se určí výše náhrady. Návrh zákona ustanovuje v § 4 všeobecně, že náhrada se určí částkou, o kterou je zaručená zápůjčka větší než kolik činí procento stavebního nákladu, uvedené v tomto paragrafu pro jednotlivé druhy staveb.

Výpočet procenta nákladu rozhodného pro vyměření náhrady vychází z úvahy, že hodnota podpory ve způsobe záruky nemá býti, vyjímajíc případy zvlášť odůvodněné, výkonem postihového práva snížena pod míru hodnoty podpory ve způsobe příspěvku. Proto návrh zákona udávaje procento stavebního nákladu, rozhodné pro určení náhrady, řídí se pravidlem, že náhrada má normálně, nehledíc k výjimkám ve zvláštních případech, činiti jen tolik, oč je zaručená zápůjčka větší než hodnota podpory ve způsobe příspěvku, který by byl vyměřen na tutéž stavbu z téhož stavebního nákladu a podle téhož zákona o stavebním ruchu. Hodnotou podpory ve způsobe příspěvku rozumí se tu počáteční hodnota podpory ve způsobe příspěvku, jak o jejím výpočtu byla již nahoře řeč.

Z toho, co bylo již nahoře řečeno o výši příspěvku na zúročení a úmor stavebního nákladu, plyne, že u staveb vystavěných podle zákonů č. 100/1921 a 45/1922 a

č. 35/1923 Sb. z. a n. jest počáteční hodnota příspěvku konstantní pro všechny stavebníky a pro všechny stavby podporované podle téhož zákona, a že jen u staveb vystavěných s podporou podle zákona č. 58/1924 Sb. z. a n. podává se přímo ze zákona počáteční hodnota příspěvku, která je již odstupňována podle toho, o jakého stavebníka a o jaký druh stavby jde. Určení náhrady podle konstantní počáteční hodnoty příspěvku znamenalo by, že u všech stavebníků a u všech staveb vystavěných se státní zárukou podle téhož zákona byla by finanční podpora po výkonu postihového práva státu ve svém konečném efektu zredukována na stejnou výši, ač výše státní záruky je v zákonech z roku 1921, 1922 a 1923, jak bylo již nahoře řečeno, odstupňovaná. Určení náhrady podle konstantní hodnoty podpory ve způsobe příspěvku bylo by tudíž proti duchu zákonů o stavebním ruchu, pokud vyměřovaly státní záruku u staveb obecně prospěšných stavebníků výše než u staveb ostatních stavebníků a u nájemních domů výše než u rodinných domků.

Náhrada u domů vystavěných obcemi,

okresy, zeměmi, sociálně pojišťovacími

ústavy a obecně prospěšnými stavebními

sdruženími.

Z této úvahy návrh zákona o postihovém právu státu považuje za plně odůvodněné, zvýší-li se pro výpočet náhrady u domů vystavěných obcemi, okresy, zeměmi, sociálně pojišťovacími ústavy a obecně prospěšnými stavebními sdruženími s podporou ve způsobe státní záruky podle zákonů z let 1921, 1922 a 1923 počáteční hodnota podpory ve způsobe ročního příspěvku v takovém poměru, v jakém jest na základě zákona z roku 1921 a 1922 nařízením č. 191/1921 Sb. z. a n. nebo zákonem z roku 1923 určená míra státní záruky pro tyto stavebníky k zákonné míře státní záruky pro ostatní stavebníky.

Podle toho byla zvýšená počáteční hodnota podpory ve způsobe příspěvku pro domy obecně prospěšných stavebníků vypočtena:

1. pro nájemní domy vystavěné s podporou podle zákona:

a) z roku 1921 a 1922 z úměry 70: 85 = 46'52: X, v níž X = 56'49;

b) z roku 1923 z úměry

60: 70 = 37'24: X, v níž X = 43'45;

2. pro rodinné domky vystavěné podle zákona:

a) z roku 1921 a 1922 z úměry

60: 80 = 46'52: X, v níž X = 62'03;

b) z roku 1923 z úměry

50: 70 = 37'24: X, v níž X = 5213.

Analogicky bylo postupovati také za účelem výpočtu zvýšené počáteční hodnoty podpory ve způsobe příspěvku u staveb domů vystavěných obcemi, okresy a obecně prospěšnými stavebními sdruženími podle zákona č. 281/1919 a č. 92/1920 Sb. z. a n.. V důsledku stejné výše záruky u domů vystavěných s podporou podle zákonů z roku 1919 a 1920, které byly teprve po 1. květnu 1920 zhruba hotovy, jako u domů vystavěných s podporou podle zákonů z roku 1921 a 1922, platí pro výpočet zvýšené počáteční hodnoty podpory ve způsobe příspěvku jak pro nájemní tak i pro rodinné domky, jejichž stavba byla teprve po 1. květnu 1920 zhruba hotová, úměra již nahoře uvedená, a to:

60: 80 = 46'52: X, v níž X = 62'03;

1. pro nájemní domy úměry

70: 85 = 46'52: X, v níž X = 56'49;

2. pro rodinné domky úměra

60: 80 = 46'52: X, v níž X = 62'03.

Naproti tomu dlužno zvýšenou počáteční hodnotu podpory ve způsobe příspěvku pro domy vystavěné s podporou podle zákona z let 1919 a 1920, byla-li stavba již do 1. května 1920 zhruba hotova, vzhledem k snížené záruce u těchto staveb v důsledku ustanovení § 76, odst. 4, vypočísti z úměry:

1. pro nájemní domy z úměry

70: 70 = 46'52: X, v níž X = 46'52;

2. pro rodinné domky z úměry

60: 70 = 46'52: X, v níž X = 54'28.

Na tento způsob poskytuje návrh zákona v § 4, odst 1, II. stavbám obecně prospěšných stavebníků při vyměření náhrady t. zv. družstevní nebo obecní výhody, nečině v zásadě rozdílu mezi domy nájemními a mezi rodinnými domky.

Vyměřením náhrady rozdílem mezi zaručenou zápůjčkou a zvýšenou počáteční hodnotou podpory ve způsobe příspěvku, jak bylo právě uvedeno, sníží se míra náhrady u staveb obecně prospěšných stavebníků, vystavěných s podporou ve způ-

sobě záruky podle zákonů z let 1919 až 1923. Snížení náhrady u těchto staveb nepovažuje návrh zákona a priori vždy za odůvodněné a za potřebné. Pro snížení náhrady nebude důvodu u takových rodinných domků, vystavěných obcemi nebo obecně prospěšnými stavebními sdruženími, jejichž vlastníky nebo čekatele nelze považovati za osoby méně zámožné. U nájemních domů obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení bude snížení náhrady jistě pravidelně na místě. U obcí nebo stavebních sdružení, která stavěla s podporou podle různých zákonů a mají tudíž domy s různě vysokou nájemní úrovní, bude často záhodno snížení náhrady vázati na podmínku, že obec nebo stavební sdružení vyrovná nájemné ve všech svých nájemních domech bez rozdílu podle kterého zákona byla na ně udělena podpora. Zkušenost ukazuje, že jen dobrovolné vyrovnání nájemného v obecních a družstevních domech setkává se téměř všude s odporem na straně nájemníků, jimž má býti při tom nájemné zvýšeno. Vyrovnáním nájemného nerozumí se určení nájemného u všech bytů podle stejného měřítka, na příklad stejnou částkou za l m2 obytné podlahové plochy, nýbrž pouze určení nájemného pokud lze stejnou částkou u bytů, které mají stejnou hodnotu, při čemž dlužno bráti zřetel nejen na velikost bytu, nýbrž i na jeho polohu, výpravu a pod. Poskytnutím výhody záležející v nižší náhradě má býti působeno k dobrovolnému vyrovnání nájemného, při němž snížení náhrady přijde k dobru všem nájemníkům.

Náhrada, u nájemních domů vystavěných jednotlivci.

Jedinou výjimkou z pravidla, že náhrada má činiti jen tolik, oč je zaručená zápůjčka větší než hodnota podpory ve způsobe příspěvku, stanoví návrh zákona pro nájemní domy vystavěné jinými osobami než obecně prospěšnými stavebníky. U těchto domů návrh zákona prostě snižuje počáteční hodnotu podpory ve způsobe příspěvku tak, že činí ve všech případech okrouhle o půldruhá procenta méně než polovice nejvyšší míry státní záruky, to jest u domů vystavěných s podporou podle zákona č. 100/1921 nebo č. 45/1922 Sb. z. a n. méně než polovicí skutečné nejvyšší sazby 70% stavebního nákladu, po-

dle zákona č. 35/1922 Sb. z. a n. méně než polovici nejvyšší zákonné sazby 60%, a podle zákona č. 58/1924 Sb. z. a n. méně než polovici sazeb uvedených pro jednotlivé druhy staveb v § 5 právě uvedeného zákona. Z toho vyplývající zvýšení náhrady je u nájemních domů soukromníků plně odůvodněno užitky, které nájemní domy přinášely jejich vlastníkům po všechna léta bytové nouze, jak o tom byla již nahoře učiněna zmínka v řeči o zákonu č. 100/1921 Sb. z. a n. Kdyby mimo nadání náhrada takto určená činila více než mrtvý stavební náklad, má vlastník takového domu možnost žádati podle ustanovení § 5 návrhu zákona za určení náhrady podle mrtvého stavebního nákladu.

Výpočet náhrady.

Hledíc k ustanovení § 4 návrhu zákona představují procenta stavebního nákladu, uvedená v tomto paragrafu, počáteční hodnoty podpory ve způsobe příspěvku, rozhodné pro výpočet náhrady u jednotlivých druhů staveb. V odstavci l jsou uvedeny pod I, č. l pro nájemní domy jiných osob než obecně prospěšných stavebníků počáteční hodnoty podpory ve způsobe příspěvku snížené pod polovici nejvyšší míry státní záruky, pod I, č. 2 pro rodinné domky týchž osob normální počáteční hodnoty a pod II pro domy obecně prospěšných stavebníků počáteční hodnoty podpory ve způsobe příspěvku zvýšené úměrně k vyšší míře státní záruky; v odstavci 3 jsou pak uvedeny pro nájemní domy obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení normální a v odstavci 4 pro rodinné domky, vystavěné obcemi nebo obecně prospěšnými stavebními sdruženími, také normální počáteční hodnoty podpory ve způsobe příspěvku. Rozdíl v sazbách odstavců 3 a 4 u staveb vystavěných s podporou podle zákona č. 58/1924 Sb. z. a n. - až na sazbu platnou pro stavby uvedené v § 4, písm. c) právě uvedeného zákona - vysvětluje se tím, že u rodinných domků uvedených v odstavci 4 bylo podle povahy věci nutno sáhnouti k sazbám platným pro domy vystavěné jinými osobami než obecně prospěšnými stavebníky. Shoda sazby platné pro stavby uvedené v § 4, písm. c) obou odstavců 3 a 4 má důvod svůj v tom, že v obou odstavcích bylo nutno sáhnouti ke konstantní počáteční hodnotě podpory

ve způsobe příspěvku, jak se podává ze zákona č. 35/1923 Sb. z. a n.

Zvláštním případem zvýšení náhrady nad její normální výši je podle § 8, odst. 1 návrhu zákona náhrada všech platů učiněných státem z důvodu záruky, je-li dům ve stavu neodpovídajícím podmínkám udělení podpory nebo neužívá - li se ho způsobem vyhovujícím účelu podpory nebo podmínkám, za kterých byla podpora udělena. Nemůže-li vlastník domu na příklad následkem změněných rodinných nebo hospodářských poměrů užívati bytu nebo jiných místností způsobem, jak bylo zamýšleno při udělení podpory, umožňuje návrh zákona v § 8, odst. 3, aby ministerstvo mohlo v případech hodných zvláštního zřetele přivoliti také ke stavebním změnám nebo k jinému způsobu užívání, a to podle okolností s podmínkou, že vlastník domu zaplatí zvýšenou náhradu.

Náhrada podle odhadu (§ 5).

Návrh zákona pamatuje ustanovením § 5 na případy, ve kterých mrtvý stavební náklad je vyšší než je hodnota podpory ve způsobe příspěvku, ve kterých tudíž náhrada určená podle § 4 by byla příliš vysoká a s hlediska účelu finanční podpory nespravedlivá a proti duchu zákona. Ustanovení § 5 dává každému náhradou povinnému na vůli žádati, aby náhrada byla určena částkou, o kterou je zaručená zápůjčka větší než kolik činí mrtvý stavební náklad. Návrh zákona považuje určení náhrady podle hodnoty příspěvku, jak ustanovuje § 4 osnovy, za normální, a určení náhrady podle mrtvého stavebního nákladu, jak ustanovuje § 5 osnovy, za mimořádný způsob určení náhrady. V ustanovení § 5 osnovy nutno spatřovati korektiv ustanovení § 4 osnovy, neboť náhrada určená podle § 5 osnovy představuje bezvýjimečně v každém případě její nejvyšší míru.

Ustanovením § 15, odst. 4 a 5 návrhu zákona o řízení při určení náhrady, ve kterém vlastník domu má plnou možnost hájiti po každé stránce své zájmy, je postaráno o to, aby vlastníku domu bylo zachováno právo na určení náhrady podle hodnoty stavebního příspěvku, to jest podle § 4 osnovy zákona, kdyby se ukázalo, že jím žádané určení náhrady podle mrtvého stavebního nákladu, to jest podle § 5 osnovy zákona, by mělo za následek určení ná-

hrady vyšší částkou, než kdyby byla náhrada určena podle hodnoty příspěvku, to jest podle § 4 osnovy.

Náhrady započitatelné a započitatelné podle §§ 2 a 3.

Vzhledem k tomu, že jak zaručená zápůjčka tak i počáteční hodnota podpory ve způsobe příspěvku dají se vyjádřiti procenty téhož stavebního nákladu, byla by na snadě domněnka, že by se dala také náhrada, která představuje rozdíl obou hodnot, v návrhu zákona přímo určiti procenty stavebního nákladu. Tomu však brání skutečnost, že zaručená zápůjčka byla sice pravidelně vyměřována v plné výši přípustné podle zákona, ale že přece v četných případech byla zaručená zápůjčka vyměřena níž, než jak dovoloval zákon, na příklad proto, že si stavebník neopatřil zápůjčku v plné přípustné výši, hlavně však ta skutečnost, že v nesčetných případech je z důvodů uvedených v zákoně nebo v prováděcím nařízení již předepsána náhrada z části zaručené zápůjčky. Jsou to jmenovitě náhrady podle § 58 a 76 nařízení č. 191/ 1921 Sb. z. a n., podle § 51, nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n. a podle § 8 nařízení č. 96/1924 Sb. z. a n. uvedené v § 3, odst. 2 návrhu zákona.

Části zaručené zápůjčky předepsané k náhradě podle právě uvedených ustanovení musí býti splaceny celé. Proto ustanovuje § 3, odst. 2 návrhu zákona, že náhrady již předepsané zůstávají ustanoveními návrhu zákona nedotčeny a nezapočítávají se na náhradu vyměřenou podle §§ 4 nebo 5, a tím méně na náhradu sníženou podle § 6 návrhu zákona, jak o tom bude později řeč. Nemají-li tyto náhrady býti placeny dvakráte, je nutno při výpočtu náhrady podle §§ 4 nebo 5 návrhu zákona od zaručené zápůjčky odečísti části, z nichž jsou již tyto náhrady předepsány. Tím se vysvětluje důvod i účel ustanovení § 4, odst. 5 návrhu zákona, které ovšem platí stejně i při určení náhrady podle § 5 návrhu zákona.

Naproti tomu náhrada placená podle ustanovení § 58, odst. 3 nařízení č. 191/ 1921 Sb. z. a n. musí se podle § 3, odst. 1 návrhu zákona započísti na náhradu podle §§ 4 nebo 5 a 6. Jde tu o náhradu, ke které je vlastník domu povinen, vybírá - li na nájemném z domu vystavěného se státní zárukou větší částku, než činí nejnižší ná-