Se stanoviska invalidního pojištění nutno také uvážiti, že zkrácení podpůrci doby v nemocenském pojištění by mělo za následek nejen zvýšení četnosti případů invalidity, nýbrž také zkrácení doby, po kterou důchod invalidní odpočívá, s čímž se počítá jako s aktivem v pojistně matematické bilanci invalidního a starobního pojištění. Je tedy jasno, že toto opatření by mělo nepříznivý vliv i na funkci invalidního pojištění. Tu pak nutno upozorniti, že vedle výše uvedených zásad reformy nemocenského pojištění byla také vytýčena zásada, že invalidní pojištění v rámci finančních prostředků dnes na toto pojištění určených, má býti pokud možno zlepšeno. Ježto pak prostředky invalidního pojištění, jak jest uvedeno v pojistně matematické zprávě o invalidním pojištění, budou plně vyčerpány zlepšením tohoto pojištění, které má způsobiti, aby celková sociálně zdravotní a sociálně hospodářská úroveň celého sociálního pojištění dělnictva byla zachována, nelze v rámci nemocenského pojištění pomýšleti na změny, které by tak podstatně, jako zkrácení podpůrci doby, postihly také pojištění invalidní.

Z uvedených důvodů bylo upuštěno od myšlenky zkrácení podpůrci doby a bylo hledáno takové řešení, u něhož hospodářské a v souvislosti s ním také sociální a zdravotní důsledky redukce dávek by nesl pokud možno nejširší okruh pojištěnců tak, aby individuální důsledky při větších škodách na zdraví byly pokud možno nejmenší.

Tomuto požadavku nejlépe vyhovuje všeobecné prodloužení karence. V původním nemocenském zákoně byla zavedena třídenní karence relativní, to je nemocenské se poskytovalo jen tehdy, trvaja-li nemoc déle než tři dni, avšak od prvého dne nemoci. Zákonem z roku 1917 byla karence relativní nahrazena dvoudenní karencí absolutní, jednak s ohledem na hospodářské zájmy nositelů pojištění a jednak také vzhledem na změnu ustanovení § 1154/b občanského zákona. Zákonem z roku 1920 byla absolutní karence dvoudenní nahrazena zase relativní karencí třídenní. Tato byla zákonem číslo 221/1924 odstraněna a nahrazena absolutní karencí třídenní s tou výjimkou, že trvala-li nemoc déle než 14 dní, doplácelo se nemocenské za první den nemoci, čili snižovala se u nemocí delších 14 dnů karence na dva dny. Novelou z roku 1928 bylo toto komplikované ustanovení

nahrazeno absolutní karencí dvoudenní, účinek toho se projevil ve vzestupu morbidity.

Prodlouží-li se karence ze dvou dnů na tři dny, značí to vlastně návrat ke stavu, jaký byl před rokem 1928 a jaký je od prvých počátků pojištění v Německu a jinde.

Aby byl získán přehled o finančním výsledku prodloužení karence, jest připojena tabulka č. 16, v níž jest uvedeno, jak se zmenšuje nemocenské, prodlužuje-li se karence od tří do sedmi dnů nemoci.

Vezmou-li se za průměr úspor v procentech nemocenského pro jednotlivé varianty prodloužení karence čísla ze zkušeností v okresní nemocenské pojišťovně v Praze za r. 1929, která se pravděpodobně nejvíce blíží průměru celostátnímu a pro ilustraci celkových úspor postačí, a úhrnná maximální výplata u všech pojišťoven 450 mil. Kč, lze dojíti k tomu, že zavedení absolutní karence třídenní by znamenalo úsporu 19 mil. Kč, a dále při 4 denní karenci 39 mil. Kč, při 5 denní 58 mil. Kč, při 6 denní 76 mil. Kč a při 7 denní 92 mil. Kč. Tato čísla představují ovšem v podstatě horní hranici, které může býti dosaženo v dobách normálních. Výplata nemocenského v posledních letech klesá. V přítomné době důsledkem hospodářské deprese klesla v souvislosti s poklesem počtu pojištěnců a jich zařazením do nižších mzdových tříd a snad i nižší morbiditou. V roce 1931 činilo nemocenské u pojištěnců pojištěných pro případ nemoci podle zákona č. 221/24 Kč 375, 000. 000, v roce 1932 pouze asi Kč 310, 000. 000'- a v roce 1933 lze odhadnouti nemocenské částkou pouze asi Kč 260, 000. 000'-. Kdybychom tato čísla vzali za základ, činila by úspora podle stavu v r. 1933 pouze asi Kč 11, 200. 000'-. Kdyby byla vzata za podklad číslice z r. 1932, činila by úspora způsobená prodloužením karence o jeden den Kč 13, 300. 000. Tyto číslice nelze ovšem považovati za směrodatné pro normální dobu. Přesný odhad úspor v číslech absolutních na nejbližší léta nelze provésti, poněvadž výsledek výpočtu závisí jednak na počtu pojištěnců, jednak na zařadění do mzdových tříd a konečně i na čísle morbiditním. Všechny tyto zjevy souvisí s povšechnou situací hospodářskou a proto dlužno se spokojiti, pokud jde o čísla absolutní, vyznačením dolní i horní hranice. S tohoto hlediska posuzováno lze odhad-

nouti úsporu vyplývající z prodloužení karence v prvém roce účinnosti novely absolutně částkou asi Kč 13, 000. 000'-. Vydání na nemocenském lze pro pojištěnce, podrobené nemocenskému pojištění podle zákona č. 221/1924, odhadovati pro nejbližší dobu asi na 400 mil. Kč. Kdybychom toto číslo vzali za základ výpočtů, došli bychom k částkám o jednu devítinu nižším.

Prodloužení karence o jeden den by však nemohlo postačiti k uchování finanční rovnováhy pojišťoven; bylo proto nutno uvažovati o dalším snížení nemocenského a byly při tom opět sledovány dva směry.

V prvé řadě přicházelo v úvahu snížení nemocenského po celou podpůrci dobu u všech nemocenských pojišťoven a to v různých variantách. Nejzazší mez, na kterou nemocenské může býti sníženo, činí polovinu mzdy. Kdyby snížení na 50% z výdělku bylo provedeno u všech nemocenských pojišťoven a po celou dobu podpůrci, bylo by dosaženo úspory 25% nemocenského, to jest 113 milionů Kč, resp. 100 milionů Kč.

Kdyby měly býti trvale směrodatné poměry z r. 1933, bylo by ovšem dosaženo úspory pouze asi Kč 65, 000. 000'-.

Ježto však snížení nemocenského u všech nemocenských pojišťoven a na celou podpůrci dobu šlo by nad rámec opatření nutných k sanaci nemocenského pojištění, navrhuje vládní osnova, aby se nemocenské snížilo pouze u těch pojišťoven, které se sazbou dnes v zákoně stanovenou, to je 4'8%, a - pokud jde o Velkou Prahu 5%, nemohou udržeti svou finanční rovnováhu a jen na kratší dobu.

Podle již dříve uvedeného přehledu k 1. lednu 1934 mělo 61 pojišťoven přibližně s 280. 000 pojištěnci sazbu nepřevyšující 4'8% středního denního výdělku. K těmto

pak přistupuje pět pojišťoven se sídlem ve Velké Praze se sazbou 5% a okrouhle se 175. 000 pojištěnci. Po provedení novely vzhledem k ostatním úsporám a zvýšení příjmů - lze důvodně předpokládati, že pojišťoven se sazbou 4'8 %, resp. 5% nepřevyšující bude více a lze tedy doufati, že u více než 1/4 pojištěnců nedojde vůbec k redukci nemocenského.

U pojišťoven se sazbou vyšší než 4'8%, po případě 5%, má podle návrhu dojíti k snížení nemocenského, ale nikoli na celou dobu podpůrci, nýbrž buď na prvých 14 dnů podpůrci doby, nevyměřuje-li nemocenská pojišťovna pojistné vyšší než 6% (resp. 5'5%, jak dále bude uvedeno), nebo na dobu 1/4 roku, vyměřuje-li sazbu vyšší. Přehled o možných úsporách na nemocenském při různých variantách redukce nemocenského je podán v tabulkách č. 17 a 18, a to jednak bez zřetele ke změně karence a jednak při prodloužení karence.

U četných nemocenských pojišťoven převyšují dnes pasiva jejich aktiva, to je mají nekryté schodky. Jejich dluhy musí býti zaplaceny, a poněvadž v dnešní všeobecné hospodářské tísni nemohou počítati se vzestupem svých příjmů, je nutno se smířiti s tím, že v prvých dobách účinnosti zákona u četných nemocenských pojišťoven bude nutno ponechati pojistné převyšující sazbu 5'5 %.

Proto přechodně na dobu tří let účinnosti zákona dojde k poskytování sníženého nemocenského po dobu 90 dnů teprve tehdy, když nemocenská pojišťovna vyměřuje pojistné vyšší než 6%. Při tom se však ponechává ústřední sociální pojišťovně, aby se schválením ministerstva sociální péče, změní-li se hospodářské poměry k lepšímu, lhůta tří let byla zkrácena.

Tabulka 6. 16.

Tabulka č. 17.

*) Při tom není respektováno odlišné nemocenské v prvních třídách.

Tabulka č. 18.

Podle stavu k 1. lednu 1934 pouze 43 pojišťoven asi s 336. 000 pojištěnci mělo sazbu vyšší než 6% středního denního výdělku, a pouze u těchto pojišťoven by tedy nastala redukce nemocenského na 50% výdělku. Poněvadž je opět důvodná naděje, že po novele nebude třeba vyměřovati pojistné tak vysoké jako dnes, lze s velkou pravděpodobností očekávati, že nejvýše 1/7 až 1/6 pojištěnců bude postižena snížením nemocenského na dobu delší prvých 14 dnů podpůrcích.

Finanční důsledek snížení nemocenského lze pro léta normální v celé republice odhadnouti částkou asi Kč 34, 000. 000'- až 36, 500. 000'-. Kdyby však v nejbližších letech měly zůstati tak nepříznivé hospodářské poměry, jako byly v r. 1933, mohla by úspora dosáhnouti pouze částky asi Kč 23, 000. 000-.

Celkem tudíž veškeré úspory lze pro léta normální oceniti částkou asi Kč 54, 500. 000

až 56, 500. 000'-; kdyby měly býti směrodatné poměry z r. 1933, byl by finanční důsledek všech úsporných opatření pouze asi Kč 37, 000. 000'-. Tato úspora ovšem neznamená, že by bylo možno ihned úměrně této částce snižovati dnešní pojistné, neboť nemocenské pojišťovny i dnes ve svém celku stále ještě vykazují určité schodky. Nebude však třeba se obávati dalšího zvyšování, nehledíc k ojedinělým případům. Odpadne dnešní zvyšování na přechodnou dobu a pojišťovny budou s to plánovitě upraviti své hospodaření. V celku lze doufati, že se průběhem doby sazby pojistného proti dnešnímu stavu sníží, nelze však počítati, aspoň v prvých dobách účinnosti zákona, s nějakým pronikavějším poklesem, poněvadž je nutné, aby se nemocenské pojišťovny vybavily ze svých dnešních dluhů a z dnešního nežádoucího hospodaření ze dne na den.

Tím, že se poskytování nezkrácených dávek váže na určitou výši pojistného, bude dosaženo nejen přímého finančního úspěchu, nýbrž také nepřímého, který spočívá v tom, že se správa pojišťovny i pojištěnci budou snažiti, aby pojišťovna udržela finanční rovnováhu s nižším pojistným, aby nemusilo docházeti ke snižování nemocenského.

Hledíc k uvedenému lze důvodně předpokládati, že navrhovaná úprava pojistného a úspory na dávkách zabezpečí i v dnešních velmi těžkých hospodářských dobách nemocenským pojišťovnám nejen finanční rovnováhu, nýbrž umožní i dosažení určitých malých přebytků, které dovolí i postupné snižování dnešního pojistného pro pojištění nemocenské.

Proti zhoršení dnešního stavu lze i v pojištění nemocenském zaznamenati určité zlepšení. Tak na př. bude dovoleno poskytovati určité dobrovolné dávky i tehdy, když reservní fond nedosáhl předepsané výše. V úvahu budou přicházeti zejména podpory v mateřství, v okruhu rodinných příslušníků, ovšem jen tehdy, nebude-li pojišťovna vyměřovati pojistné vyšší než 4'8% středního denního výdělku. (§ 105. ) Bude také možné za určitých podmínek vysílání manželek a dětí pojištěnců do léčebných ústavů. Dále se zabezpečuje rodině pojištěncově, je-li dán pojištěnec na léčení do léčebného ústavu, polovina nemocenské podpory

(§ 149a). Dříve to platilo pouze pro případy, v nichž pojištěnec byl dán do veřejné nemocnice. Také ustanovení o zřízení a dotování mimořádného podpůrného fondu prospěje péči o zdraví širokých vrstev našeho státu (§ 179a). Dále se navrhuje zlevnění nákladů ošetření ve veřejných nemocnicích tím, že se omezuje povinnost nemocenských pojišťoven platiti ošetřovací výlohy (§ 149).

Kromě zvýšení pojistného opatří novela nemocenským pojišťovnám zlepšení příjmů i v jiných směrech, zejména v ustanoveních o placení pojistného. Novela připouští ujednání smluv o zařaďování pojištěnců do mzdových tříd, zavádějí se upomínací poplatky, připouští se zvýšení úrokové míry z dlužného pojistného a podobně. Proti tomu omezuje se v § 20 povinnost zaměstnavatele platiti náhradu za nepřihlášené nebo nesprávně přihlášené zaměstnance do maximální částky Kč 1000'- a úžeji se v § 10 definuje pojem výdělku (jednorázové přídavky se započítávají jen za určitých podmínek).

Určitá technická úprava některých ustanovení zákona dovolí nemocenským pojišťovnám prováděti racionálně svou agendu, a tím se dosáhne i snížení správních nákladů. I na otázku refundace za provádění invalidního a starobního pojištění nemocenským pojišťovnám bylo v novém ustanovení § 75 zákona pamatováno.