3 příplatky vychovávacími. Omezení toto nemělo u dětí jednostranně osiřelých vlastně praktického významu, neboť u nich se projevilo toliko tenkráte, bylo-li aspoň 11 dětí. Omezení mělo však význam u úplných sirotků, kde k němu dochází již při 4 oprávněných dětech. Již z toho je zřejmo, že tato změna nemůže míti vlivu na finanční stav ústřední sociální pojišťovny, tím méně, ježto v pojistně matematických výpočtech toto omezení nebylo nikdy respektováno.

Dále pak návrh důsledně provádí zásadu, že při úmrtí pojištěnce má ústřední sociální pojišťovna minimálně vyplatiti částku rovnající se odbytnému. Zavádí se proto

ustanovení, že je-li vyplaceno méně než 24 měsíčních splátek vdovského důchodu, poskytne ústřední sociální pojišťovna v případě zániku důchodu buď vdově nebo dalším oprávněným pozůstalým doplatek doplňující peníz vyplacený z prostředků Ústřední sociální pojišťovny na odbytné.

Zkušenosti ústřední sociální pojišťovny umožnily také přesnější odhad potřebných částek ke krytí správních nákladů spojených s prováděním invalidního a starobního pojištění a dále nákladů na léčebnou péči, a to jak individuální tak všeobecnou léčebnou péči ochranně zdravotní. Vývoj správních nákladů v letech 1926 až 1933 jeví se takto:

Tabulka č. 5.

Správní náklady jsou dvojího druhu: jednak jsou to vlastní, přímé náklady ústřední sociální pojišťovny, jednak jsou to správní náklady refundované nemocenským pojišťovnám za práce pro invalidní a starobní pojištění. Správní náklady vlastní vykazují v roce 1930 mimořádný vzestup, který jest však způsoben tím, že bylo nutno uhraditi náklad spojený s vydáním legitimací, který v tom roce činil Kč 10, 980. 660- a v roce 1931 ještě Kč 1, 003. 143-. V dalších letech se tato mimořádná vydání stále zmenšovala; ovšem vydání pravidelná rok od roku stoupají, neboť jednak dávková agenda stále se rozšiřuje, a to patrně v posledních letech v důsledku hospodářské krise měrou poněkud mimořádně zvýšenou, jednak úhrn platů zaměstnanců ústřední sociální pojišťovny i při nezvýšeném počtu bude dlouhou dobu ještě stoupati, neboť v nynější době jsou zaměstnanci ústřední sociální pojišťovny osoby poměrně mladé. Možno proto podle dosavadního vývoje správních nákladů ústřední sociální pojišťovny a za předpokladu, že změna zákonných předpisů o přestupech pojištěnců bude provedena, počítati v pojistně-matematické bilanci k 1. lednu 1930 a tím, že počátečních 25 mil. Kč delší řadu let ještě poroste.

Druhou částí správních nákladů jsou refundace, což jsou úhrady nemocenským pojišťovnám za přírůstek agendy, způsobený prováděním invalidního a starobního po-

jištění. Stanoviti tyto částky přímo, nebo uvésti alespoň příslušné předpisy a klíče pro jejich stanovení, není možno ani v zákoně, ani na tomto místě, protože zkušenosti dosavadní nemohou býti směrodatné pro celou další budoucnost. Průměrná refundační částka v letech 1929 až 1931 činila asi 30 mil. Kč ročně a v nejbližších letech nedozná tato částka podstatnějších změn, poněvadž administrativa nemocenských pojišťoven se může zjednodušovati jen postupně.

Léčebná péče Ústřední sociální pojišťovny se vyvíjela velmi rychle, což ukazují také částky na ni vynaložené, ústřední sociální pojišťovna provádí v prvé řadě léčebnou péči individuální, a to jak represivní tak preventivní, doplňujíc účelně léčebnou péči nositelů nemocenského pojištění; nemůže ovšem při tom plniti všechny úkoly, které tu jsou, nýbrž musila dosud a bude i nadále nucena omeziti svou péci jen na určité nejnaléhavější úkoly (sanatorní léčení tuberkulosních, příspěvek na léčení lázeňské, na pobyt v ozdravovnách, na ortopedické pomůcky).

Vedle této léčebné péče individuální přispívá ústřední sociální pojišťovna na podporu všeobecných i zvláštních opatření, směřujících k odvrácení předčasné invalidity pojištěnců, k potírání lidových chorob, nebo ku povznesení zdravotního stavu pojištěnců a jejich rodinných příslušníků.

Vývoj nákladů na léčebnou péči byl:

Tabulka č. 6

Z tohoto přehledu je viděti značný vzestup nákladů způsobených stále intensivnějším prováděním léčebné péče. Stanoví se proto, že na léčebnou péči obojího druhu je ročně možno vydati 30 mil. Kč a že tato Částka může ještě po určitou dobu vzrůstati, ovšem ne příliš rychle.

Ze všech těchto úvah plyne, že na správní náklady a na léčebnou péči je zapotřebí roční částky 85 mil. Kč a že lze očekávati,

že po určitou dobu tato částka se bude ponenáhlu zvětšovati. Při tom se upouští od dosavadního způsobu určovati potřebné kvóty v procentech předepsaného pojistného, neboť toto spojení není nijak přirozené. Při poklesu předpisu nelze čekati pokles ani správních nákladů, tím méně pak léčebné péče. Stejně tak není důvodu, aby při vyšším předpisu správní náklady úměrně vzrostly, nebo aby se úměrně zvětšilo vydání na léčebnou péči.

C. Část pojistně matematická.

Východiskem všech úvah o možnostech zlepšení dávek invalidního a starobního pojištění je zjištění jeho stavu, jak se jeví po zkušenostech získaných Ústřední sociální pojišťovnou při provádění dnešního zákona. Jak již ve všeobecné části této zprávy bylo uvedeno, umožnil bohatý statistický materiál v mnoha směrech značné zpřesnění pojistně - matematických výpočtů, přesto však nedostačil k tomu, aby veškeré výpočty byly provedeny na základě zkušeností vlastních. Tam, kde to nebylo možno, byla dosavadní měrná čísla podrobena alespoň zkoumání, zda a do jaké míry vyhovují, po případě zda není možno a účelno nahraditi je daty jinými, která by snad lépe vystihovala skutečnost. Podrobným studiem bylo zjištěno, že dosud - pokud nemá ústřední sociální pojišťovna vlastních statistik - není možno zvoliti údaje skutečnost lépe vystihující, než jak učinila důvodová zpráva k zákonu z roku 1924.

A. Výpočet základních čísel.

1. Početní podklady pro stanovení hodnot pojistného a nároků na důchod invalidní a starobní.

Jeden z nejdůležitějších početních podkladů invalidního a starobního pojištění je řád aktivity, který ovšem není dán přímo, nýbrž je konstruován za určitých předpokladů z tabulky lidové úmrtnosti. Při původních výpočtech bylo použito rakouské tabulky lidové úmrtnosti z r. 1906/1910 a řádu aktivity z ní konstruovaného použito bylo i ve výpočtech k první novele. Jisto je, že úmrtnost obyvatelstva Č. S. R. a tudíž také úmrtnost pojištěnců liší se od úmrtnosti předpokládané. V době výpočtů nebylo však novější tabulky, která by byla odvozena z vlastního materiálu nebo alespoň, jak tomu bylo u tabulky původní, z materiálu zahrnujícího velikou část dnešního území, Č. S. R. Měl-li proto býti proveden odhad, jaký vliv má změna úmrtnosti na finanční stav invalidního a starobního pojištění, muselo býti použito pramenů cizích; nasnadě bylo použiti zkušeností říšskoněmeckých. Důvodů pro to je celá řada a plynou z obdobné hospodářské a sociální struktury obou států. Bylo ovšem při

tom nutno respektovati fakt, že úmrtnost říšskoněmeckého obyvatelstva ukazovala vždy příznivější průběh než úmrtnost obyvatelstva rakouského; vývoj v Německu byl asi o 15 let před rakouským.

První pokus učiněn byl s tabulkou německé úmrtnosti odvozené ze zkušeností let 1924/1926 (Statistik des Deutschen Reichs, Band 360); ukázalo se však, že zvolené pravděpodobnosti invalidisace a pravděpodobnosti výluky z požitku důchodu invalidního není možno aplikovati na tento materiál, takže bylo vůbec vyloučeno z těchto předpokladů konstruovati nový řád aktivity.

Po tomto zjištění bylo přikročeno ke konstrukci nového řádu aktivity za předpokladu, že se úmrtnost pojištěnců řídí podle německé lidové tabulky úmrtnosti z let 1901/1910. Při výpočtech bylo seznáno, že zvolený řád úmrtnosti velmi vhodně doplňuje oba další použité podklady. Nový řád aktivity vykazuje pochopitelně příznivější průběh oproti řádu původnímu, jak jest patrno z tohoto srovnání:

Tabulka čís. 1.

Tabulky čís. 3, 4.

Individuelní pojistné pro základní částku 100*- a pro zvyšovací částky 1- ročně.

Tab. čís. 3.

Tab. čís. 4.

Použitá čísla ak jsou:

Tabulka čís. 2.

Výpočty provedeny byly podle obou řádů aktivity (při 4 1/2% úrokové míře); výsledky jsou obsaženy v tabulkách č. 3 a č. 4. Je z nich zřejmo, že jak u invalidního, tak u starobního důchodu snížení úmrtnosti vede ke zvýšení pojistného.

Vliv zlepšení úmrtnosti na pojistné potřebné k úhradě ostatních dávek, hlavně k úhradě důchodů pozůstalých a k úhradě výbavného, nebyl početně blíže zkoumán. Při odhadu je nutno míti zřetel na to, že sice hodnota zaplaceného pojistného, t. j. se zvětší, avšak že se pravděpodobně zvětší také hodnota nákladu. U výbavného je tomu zcela určitě tak, neboť ze

vztahuplyne, že

v důsledku vzrůstu číselroste hodnota a tudíž takéU hodnoty nároků

na důchod pozůstalých je pak nutno přihlédnouti k tomu, že úmrtnost vdov i dětí musí býti posuzována podle příznivějších podkladů, odpovídajících podkladům zvoleným pro řád aktivity, což velmi pravděpodobně vyváží z větší části snížení plynoucí z nižší úmrtnosti pojištěnců. Je možno bezpečně očekávati, že pojistné pro ostatní dávky nevykáže vzrůstu jako pojistné pro důchod invalidní a starobní, avšak snížení postačí nanejvýše vyrovnati zvýšení vzniklé z důchodu invalidního a starobního. Zjištěné výsledky je proto možno rekapitulovati takto:

Zlepšeni úmrtnosti pojištěnců ústřední sociální pojišťovny oproti předpokladům zcela určitě neznamená pro pojištění zisk a naopak respektování této okolnosti nutí spíše k opatrnosti při stanovení pojistného.

Je nutno ještě připomenouti, že změna lidové úmrtnosti neplyne jen ze změn úmrtnosti osob aktivních, ale že jistě stej-

ně je výsledkem změn úmrtnosti invalidů, t. j. změn čísel která udávají

pravděpodobnosti výluk z požitku důchodu invalidního. Tato nebylo možno nahraditi čísly novějšími, neboť pokus, který byl učiněn v Německu o nové odvození těchto čísel z novějších výsledků, byl proveden pro obě pohlaví společně & nebylo proto možno ho použíti.

Stejnými otázkami zabývala se švédská komise pro revisi národního pensijního pojištění, která na základě vlastních statistik dospěla taktéž k výsledku, že zlepšení úmrtnosti a současně pozorované snížení pravděpodobností invalidisace nevede k snížení nákladů sociálního pojištění. Vyšší zatížení vznikající z invalidních a starobních důchodů může nanejvýš býti jen vyváženo úsporou na důchodech pozůstalých. *)

Ježto nebylo možno získati novějších početních podkladů vhodných a navzájem korespondujících bylo nutno a účelno ponechati dosavadní statistické podklady pro výpočet základních čísel, hodnot pojistného a důchodu invalidního a starobního a spokojiti |se toliko některými výsledky z vlastního pozorování.

Při důchodu invalidním bylo však tentokráte již možno respektovati podmínku, že invalidní důchod napadá až po vyčerpání nemocenského. Statisticky bylo zpracováno 25. 000 důchodů invalidních, přiznaných do konce února 1932, a zjištěno, kolik měsíců průměrně v jednotlivých věkových skupinách důchod odpočívá. Výsledek byl:

Tabulka čís. 5.

*) Také teoreticky byla tato otázka diskutována - viz na příklad J. Buliny: "Remarque au sujet de la théorie de l'invalidité" v I. ročníku Aktuárských věd, ve kterém autor na určitých případech ukazuje, že změna invalidisace provázená současnou změnou úmrtnosti invalidů nemá vlivu na hodnotu invalidního důchodu.