Tabulka XX Ž.

Ženy.

Hodnota věkového příplatku.

Aktiva v mil. Kč

Tabulka XXI. Pojistně matematická bilance Ústřední sociální pojišťovny k 1. 1. 1930.

Pasiva v mil. Kč.

Část zvláštní.

K odůvodnění jednotlivých ustanovení novely uvádí se toto:

§ 2.

V odstavci l vypouští se především obrat "a podle tohoto zákona je pojištěn", protože se hodí jen pro nemocenské pojištění (invalidní a starobní pojištěná není pojištěním ex lege).

Dále se vypouští pasus "a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně". Okolnost vedlejšího zaměstnání a příležitostného vykonávání prací zakládajícího jinak pojistnou povinnost, zařazuje se z důvodů správné systematiky mezi okolnosti způsobující vynětí z pojistné povinnosti a vsunuje se do § 5 jakožto písmeno a).

§ 3.

Odstavec l shoduje se v celku s dnešním zněním § 3 až na to, že se vynechává pasus "a podle tohoto zákona jsou pojištěni" z důvodu, který uveden byl v odůvodnění k předchozímu paragrafu. Dále vynechávají se jako zbytečná a definici pouze prodlužující a nepřesná slova "zejména" a "nejsouce živnostníky", jakož i na konci slova "a to i tenkráte, byla-li jim práce přidělena zprostředkovateli (skladovými mistry a pod. )". Dále byla vynechána slova "z povolání a nikoliv pouze příležitostně", která se stala zbytečnými novou úpravou písm. a) § 5, čímž se vylučovací důvody vedlejšího a příležitostného zaměstnání týkají též pojištění domáckých dělníků. Až dosud judikoval Nejvyšší správní soud, že vykonávání domácké práce jako vedlejšího zaměstnání nevylučuje domáckého dělníka z pojistné povinnosti podle § 3 zákona.

Odstavec 2 shoduje se se zněním § l, odst. 2 směrnic Ústřední sociální pojišťovny k provádění pojištění domáckých dělníků pro případ nemoci, invalidity a stáří, které byly vydány dle § 248, odst. 8 s účinností od 1. června 1932 se schválením ministerstva sociální péče.

§ 4.

Pojetím ustanovení § l, odst. 2 směrnic Ústřední sociální pojišťovny do § 3, odst. 2, stává se zbytečným dosavadní ustanovení

§ 4, které dávalo možnost rozšířiti vládním nařízením pojistnou povinnost na veškeré živnostníky, kteří se zaměstnávají domáckou prací vůbec. Navrhovaná úprava je užší, neboť se omezuje na osoby, které se zabývají domáckou prací pouze převážně a bez cizích pracovních pomocníků.

§ 5.

K písm. a): Viz odůvodnění k § 2.

K písm. b): Shoduje se s dosavadním písm. a).

K písm. c): Toto ustanovení rovná se dosavadnímu písm. b).

K písm. d): Tato kategorie je vyňata z pensijního pojištění (§ 2, č. 3 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. ) a kdyby zároveň nebyla vyňata z pojištění sociálního, podléhali by posluchači vysokých a odborných škol po přechodnou dobu své praxe za studia nemocenskému a invalidnímu pojištění dělnickému, což by bylo tím méně účelné, ježto po ukončení studia jsou pravidelně zaměstnáni způsobem, který je zařaďuje do nemocenského a pensijního pojištění soukromých zaměstnanců.

K písm. e): Toto ustanovení je obdobné ustanovení § 2, č. 6 pensijního zákona. Není důvodu, aby na příklad vychovatelka, služebná, šofér, doprovázející svého zaměstnavatele, při přechodném pobytu v československé republice podléhali nemocenskému a též invalidnímu a starobnímu pojištění.

K písm. f): Toto ustanovení rovná se dosavadnímu ustanovení písm. c).

§ 6.

K písm. a): Změny navržené v písm. a) vyplývají z nového znění § 5, ve kterém se zejména dřívější písni, a) změnilo v písm. b).

K písm. b): Změny jsou formálního rázu. V celém zákoně byl dosud počátek a konec pojistného poměru formulován jakožto počátek a konec výkonu prací a služeb povinně pojištěných, což vedlo k nesprávným výkladům a ke sporům, jež řešila i judikatura (viz na př. nález Nejvyššího správního soudu ze dne 30. prosince 1930, č. 738/29, Boh. A 8968). Proto v zá-

koně zavádí se terminologie pro počátek a konec pojistného poměru "dnem vstupu do zaměstnání" a "dnem výstupu ze zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost".

Slova "kdy ustanovení tohoto zákona, nabudou účinnosti", což odpovídalo prvotnímu znění zákona, v němž stanoviti den účinnosti bylo vyhrazeno pozdějšímu určení, nahrazují se dnem, kdy zákon vstoupil v účinnost.

Dosavadní písm. c) se škrtá, poněvadž kandidáti advokacie, notářství a lékaři v nesamostatném zaměstnání podléhají nyní pensijnímu pojištění (viz § l, č. 2 a 4 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. ).

Dosavadní písm. d), kterým se vylučují důchodci ústřední sociální pojišťovny z invalidního a starobního pojištění, přeměňuje se v písm. c), při čemž se připojuje za slovem "vdovského" rčení "podle § 114, odst. l nebo 3"; není totiž důvodu, aby z invalidního a starobního pojištění byla vyloučena vdova se dvěma nebo více dětmi mladšími 17ti let, která dostává vdovský důchod pouze přechodně.

Dále se vypouštějí jako zbytečná slova "nevzdá-li se ho", uvedená na konci dosavadní písm. d).

K písm. d): Dosavadní ustanovení písm. e) přeměňuje se v ustanovení písm. d). Zároveň mění se jeho textace tak, aby odpovídala novému pensijnímu zákonu. Poněvadž maximální věková hranice pro pojistnou povinnost v pensijním zákoně byla odstraněna, postačí vyjmouti z pojištění dělnického bezpodmínečné starobní důchodce podle pensijního zákona; jinak by se mohlo státi, že osoby požívající bezpodmínečného starobního důchodu podle pensijního zákona, které byly již před svým 60. rokem pojištěny nějakou dobu podle zákona o dělnickém pojištění, by znovu podléhaly pojistné povinnosti invalidního a starobního pojištění.

Citace vládního nařízení ze dne 29. prosince 1921, č. 506 Sb. z. a n. nahrazuje se citací vládního nařízení ze dne 9. února 1933, č. 33 Sb. z. a n., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah.

K písm. e): Dosavadní písm. f) se mění v písm. e).

§ 7.

Vznik a zánik pojištění se nedefinuje již počátkem a koncem vykonávání prací nebo

služeb povinně pojištěných, nýbrž vstupem a výstupem ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost.

V souvislosti s novým zněním § 17, podle něhož může zaměstnavatel svého zaměstnance odhlásiti z pojištění i při přestávkách ve faktickém výkonu práce, trvají-li aspoň 4 dny, a v souvislosti s novými předpisy o platební povinnosti (§ 160), bylo nutno do § 7 pojmouti ustanovení, že pojištění se počíná také, začal-li pojištěnec, který byl odhlášen podle § 17, odst. 2, opětně vykonávati práce a služby a že pojištění zaniká také, byl-li pojištěnec odhlášen podle § 17, odst. 2.

Tím jest sledována snaha, aby předpisy o existenci a trvání pojistného poměru byly uvedeny v soulad s předpisy o platební povinnosti.

Se zřetelem na novou úpravu § 107, kde se již nerůzní délka čekací doby podle toho, nastal-li pojistný případ do 31. prosince 1928 či po něm, nýbrž stanoví se jednotně sto příspěvkovými týdny, nahrazuje se poslední věta odstavce 2 za středníkem větou "dobu nejvýše sto příspěvkových týdnů (§ 107) před tímto dnem je započítati jen, když za ni bylo zaplaceno pojistné".

Dosavadní ustanovení, že nemoc, spojená s nezpůsobilosti k práci, má v zápětí zánik pojistného poměru, se nepřejímá, neboť nevykonávání prací pro nemoc možno posuzovati stejně jako jiné přestávky ve faktickém výkonu práce, při nichž zánik pojištění je vázán na předpoklad, že zaměstnavatel učiní odhlášku.

Z důvodu správné systematiky přemísťuje se poslední odstavec § 7 do § 17, odst. 6.

§ 8.

Změna odstavce l vyplývá ze zrušení §4.

§9.

Navržený doplněk vyplynul z potřeby vyskytnuvší se v praxi nemocenských pojišťoven.

§ 10.

K odst. 1.: Napříště má v zákoně býti zásadně užito výrazu "pracovní výdělek", poněvadž tento pojem jest širší než pojem

"mzdy" a zahrnuje veškerý příjem z pracovního poměru, který má býti rozhodný pro zařadění do tříd. Výraz "mzda" uvádí často zaměstnavatele v omyl, takže na příklad hlásí pouze mzdu časovou, na př. hodinovou a nikoliv veškerý příjem za vykonanou práci.

Tato změna odůvodňuje též, že napříště v zákoně má se užívati nikoliv termínu "mzdová třída", nýbrž pouze "třída".

Poněvadž k peněžité mzdě jsou často poskytovány požitky naturální a dávky osob třetích, byly z důvodů lepší systematiky tyto zvláštní druhy mzdy přemístěny z odstavce druhého do odstavce prvého.

Odstavec 2 obsahuje přesnější výpočet všech druhů požitků, které patří do pracovního výdělku, a jest přizpůsoben § 4 nového pensijního zákona. Zároveň se výslovně uvádí, že tyto druhy požitků se započítávají do pracovního výdělku jen, když zaměstnanec má na ně právní nárok, nebo může s nimi počítati jako s pravidelným příjmem. Tím má býti zamezeno, aby nahodile a ojediněle se vyskytující příjmy měly vliv na zařadění pojištěnce do tříd. Pokud jde o vliv příjmů uvedených v tamto odstavci na zařadění pojištěnců, je možno ujednávati dohody podle § 12, odst. 7.

Změny provedené v § 10 mají v zápětí, že je nutno upraviti přiměřeně též nadpis §10.

§ 11.

Navrhovanou změnou odstavce 2 má se docíliti, aby stanovení hodnoty naturálních požitků bylo vyhlášeno ještě přede dnem jejich účinnosti tak, aby zaměstnavatelům bylo možno zjistiti počátkem lednového příspěvkového období správnou třídu a tím i výši srážek na pojistném.

§ 12.

K nadpisu a odstavci l: Změna v nadpisu a úvodní větě je odůvodněna již v § 10, kde pojem mzdy je nahrazen pojmem pracovního výdělku a pojem mzdové třídy pojmem "třída". Třídy v nemocenském pojištění se označují arabskými číslicemi a ne jako dosud římskými, čímž se přizpůsobuje zákonný stav skutečné praxi, v níž arabské číslice jakožto snadnější a bezpečnější při označování tříd se již užívají.

K odstavci 2: Nově navrhovaným ustanovením se nyní přesně rozlišuje, kdy je pro zařaďování do tříd rozhodný výdělek připadající na pracovní den a kdy je nutno zařaditi pojištěnce podle šestého dílu jeho výdělku, dosaženého za týden. Postup pro zařaďování do tříd při omezeném provozu byl až na malé změny upraven podle ustanovení § 2 nařízení č. 27/1930 Sb. z. a n., jímž se stanoví podrobnosti k provedení zásady nedělitelnosti týdenního pojistného pro pojištění invalidní a starobní a nutné výjimky z této zásady.

K odstavci 3: Při hlášení mezd rozhodných pro zařadění pojištěnců do tříd, byly často mylně uváděny částky, jichž pojištěnec dosáhl za týden nebo za měsíc, ačkoliv s ním byla sjednána hodinová nebo týdenní mzda. Nově navrhovaným odstavcem 3 se stanoví, že částek uvedených v druhém a třetím sloupci tabulky odstavce l lze použíti pro určení třídy jen u těch pojištěnců, s nimiž byly sjednány pevné týdenní nebo měsíční platy nebo pevné platy určené za delší časové období (na př. u zemědělské čeledi) bez zřetele na počet pracovních dnů.

Platnost odstavce 4 se rozšiřuje na zvláštní druhy pracovního výdělku, zejména na jednorázové přídavky, prémie a pod., u nichž rovněž jest nutno určiti výdělek pravděpodobně připadající, poněvadž jeho poskytování závisí na splnění určitých podmínek. Ježto nepřesnost dosavadního zákona, který připouštěl zjišťování střední mzdy bud' týdenní nebo měsíční, působila praktické obtíže, vypouští se mzda měsíční a ponechává se pouze zjišťování týdenního středního výdělku. Podotýká se, že teto ustanovení se netýká osob, jejichž pojištění se provádí podle zákona č. 117/1926 Sb. z. a n.

K odstavci 7: V některých průmyslových odvětvích vyskytují se vždy častěji různé formy mzdy úkolové, kombinované namnoze se zaručenou minimální mzdou časovou. To vede ke značným komplikacím, které velmi znesnadňují správné, duchu zákona vyhovující zařadění pojištěnců do tříd. ústřední sociální pojišťovna podle obdoby pokynů vydaných svého času rakouským ministerstvem vnitra vydala v roce 1929 oběžník čís. 211, v němž doporučuje nemocenským pojišťovnám, aby se zaměstnavateli v dohodě se závodními výbory sjednaly dohody o postupu při zjišťování

středního denního výdělku pravděpodobně připadajícího na týden nebo měsíc. Došlo k četným takovým dohodám, jež však neměly náležitého odůvodnění v dosavadním zákoně. Proto se navrhuje, aby v zákoně bylo výslovně ustanoveno, že se takové dohody připouštějí. Konečným účelem všech těchto dohod má býti dosažení trvalejšího zařaďování pojištěnců do tříd na určité časové období, v němž se nebude přihlížeti k menším výkyvům výdělku. V těchto dohodách může také býti stanoveno pro pojištěnce, kterým se dostává jednorázových odměn a jiných požitků, závislých na výdělku (zejména úplaty za práce přes čas), zdali a jakým způsobem se má k těmto skutečným výdělkům při zařadění těch kterých pojištěnců do tříd přihlížeti.

Tyto dohody, které ujednává zaměstnavatel s představenstvem pojišťovny, vyžadují v závodech, kde jsou zřízeny závodní výbory, souhlasu těchto výborů, v ostatních podnicích souhlasu jiných důvěrníků pojištěnců.

Nedojde-li z důvodů nahodilých nebo místních k účelné dohodě, dává se ústřední sociální pojišťovně možnost, aby k žádosti jedné ze zúčastněných stran, avšak po slyšení všech ostatních, kterým bude dána možnost podati své námitky, stanovila sama způsob, jakým by byl zjišťován průměrný výdělek osob pracujících v omezeném provozu nebo v úkolové mzdě.

ústřední sociální pojišťovna může ve třiceti dnech zakázati provádění dohody, což jest odůvodněno tím, že je dozorčím úřadem nad nemocenskými pojišťovnami a nemá připustiti dohody nespravedlivé a neúčelné, i tím, že jako nositel invalidního a starobního pojištění má na věci přímý finanční zájem. Ježto zákon připouští ujednání těchto dohod o zjišťování pravděpodobného výdělku, jest třeba zameziti, aby dodatečně nemohlo býti těmto úmluvám odporováno z důvodů § 140. Proto se § 140 doplňuje příslušným ustanovením.

K odstavci 8: Odstavec 8 umožňuje, aby pro určité kategorie zaměstnanců, u nichž výdělek závisí na různých nahodilých a nepravidelných okolnostech, byly stanoveny určité třídy. Obdobné ustanovení měl již dřívější nemocenský zákon v § 7a). Tím bude usnadněno provádění pojištění posluhovaček, domácích švadlen a jiných osob, střídavě nebo nepravidelně zaměstnaných

(zejména sezónních dělníků), jejichž pojištění se dosud setkávalo s obtížemi takřka nepřekonatelnými proto, že výši jejich pracovního výdělku lze těžko zjistiti a podle toho je správně zařaditi do tříd. Se zřetelem k důležitosti takového rozhodnutí je k němu třeba schválení ministerstva sociální péče.

§ 13.

Viz důvody uvedené k § 10, odst. 1.

§ 15.

V dosavadním ustanovení § 15, patrně nedopatřením, nejsou uvedena oznámení změn mezd. Proto se ustanovení to příslušně doplňuje.

§ 16.

V odstavci l nahrazuje se slovo "mzda" výrazem "pracovní výdělek".

§ 17.

V odstavci l byl stanoven termín pro podání přihlášky a odhlášky dnem vstupu do zaměstnání a dnem výstupu ze zaměstnání, ježto termín "počátek a konec výkonu prací a služeb povinně pojištěných" vedl k nesprávným výkladům a sporům (viz odůvodnění k § 6, písm. b). Dále se doplňuje text slovy "ten den v to počítajíc", čímž má býti odstraněna nejasnost o počítání lhůty. Z dnešní textace není totiž úplně zřejmo, zda se den, kdy se započalo s prací nebo kdy pojištěnec přestal pracovati, počítá do ohlašovací lhůty (viz též nově připojený odst. 2, § 194).

K odstavci 2: V souvislosti s novým zněním § 160, podle něhož bude odhláška nezbytnou podmínkou pro zastavení předpisu pojistného, umožňuje nový odstavec zaměstnavateli podati odhlášku i při nahodilých přestávkách v práci, trvají-li aspoň čtyři dny po sobě jdoucí, šestidenní odhlašovací lhůta počíná dnem, v němž práce nebo služby byly naposled vykonávány. Byl-li zaměstnanec takto odhlášen, je nutno ho opět řádně přihlásiti, jakmile začne znovu pracovati. Přihlášení musí se státi rovněž ve lhůtě šestidenní, jež počíná dnem, kdy zaměstnanec takto odhlášený počne opětně vykonávati práce nebo služby.

K odstavci 3: Za přestávku v práci podle odstavce 2 není však možno pokládati